Abertamy - po červené Mezilesí - Pernink - Horní Blatná - po červené Bílý potok - Čihadlo - po červené Slatinný potok - Chaloupecké parkoviště - po CT 2000 býv. Chaloupky, Přebuz - po zelené Špičák u Stříbrné, Fischerova studánka - po žluté Nová Ves - po zelené Komáří vrch - Bystřina - po cestě Obora býv. Stahlerovy domky - po CT 2001 rozc. Haar - po žluté býv. Břidlová, býv. Mlýnské chalupy, Liščí údolí, Rudné - Vysoká Pec - po modré Tisová, Nad Tisovou - po CT 2000 Sejfy, Chaloupky - Dračí skála - po Krušnohorské NS Pernink - Abertamy
Po výživném výletu na Hauenštejn jsem si na další den naplánoval 69 km s velice podobným převýšením. Chtěl bych dojet na Špičák, kde je vyhlídka, a na Komáří vrch. Tak uvidíme, z Abertam vyrážím po červené severně od rašeliniště k rozcestí Mezilesí. Poté neznačenou cestou podél lesa a parádním sjezdem po louce k Perninku. Přebrodím Bílou Bystřici, nadjedu celý Pernink, překonám silnici a po lyžařské trase mířím k Horní Blatné. Po napojení na žlutou se jede po štěrkové cestě a pěkně to odsýpá. V Horní Blatné podjedu trať, klesnu do údolíčka k Blatenskému potoku, sjedu ze silnice a začínm se po malé pěšince kolem domku škrábat vzhůru. Je to taková "zkratka", po červené turistické k hájovně. Lze jet i po silnici. Od hájovny kousek stoupám, tady už to jinak než po silnici nejde. V sedýlku za několika serpentinami červená turistická trasa mizí v lese a já se vydávám po ní. Jen krátce je to malá pěšinka, od Bílého potoka už je to normální velká cesta. Po červené si to tentokrát nezkracuji, ve stoupání raději využiju o něco delší, ale lépe sjízdné neznačené cesty. Když se moje cesta opět spojí s červenou, začíná prudký sjezd. Trochu mě to překvapilo, ale tady jsem snad nikdy nešel ani nejel. Díky bohu, že jsem to nenaplánoval obráceným směrem. V extrémně prudkém, technickém, hodně kamenitém sjezdu jsem na plných brzdách, občas mou pozornost zkouší uvolněné kameny, chvíli se cestička mění v potůček a je úzká-a opravdu zábavná!😊 Sjíždím asi kilometr a půl, dostávám se téměř o 200 výškových metrů dolů a vyjíždím na silničce z Hamrů na Jelení. Po této zkušenosti se bojím vydat na druhé straně údolí po červené nahoru, takže sjedu k Chaloupeckému parkovišti a radši pojedu po zlaté klasice podél Rolavy božím údolím až k Přebuzi. Cestou lze obdivovat vše typické pro Krušné hory, paráda😍 Je celkem pěkné počasí a je tu hodně lidí, ale i tak se jede dobře.
Do Přebuzi jedu po zelené, takže nadjedu obec a pak sjíždím loukou. Za vsí mírně stoupám stále po zelené kolem bývalého Ritterova dolu k lesu. Relativně velká cesta mě vede kolem Čertovy hory, na kterou jsem neodbočil, necham si ji na jinou příležitost. Než začnu stoupat ke Špičáku, musím překonat ještě jedno údolí. Poměrně dost tedy klesám, na větší asfaltové cestě pak zelené i já odbočujeme prudce vpravo a to už začínám stoupat. O pár set metrů dál odbočuji vlevo a tam už začíná pořádně prudké stoupání. Cesta vede kolem nějaké mýtiny a je dost rozježděná. Nejbrutálnější kopec je ale od řádné zelené trasy přímo k vrcholu. To je takový ten kopec, kdy se musíte přitáhnout k řidítkům, abyste měli těžiště před zadním kolem. Na samotnou skalku na vrcholu je efektní výjezd přímo po skále. Protože jsou stromu směrem na severozápad částečně vymýcené, je tu pěkný rozhled a kousek vedle i altánek s posezením. Dal jsem si krátkou pauzu a vydal se prudkým sjezdem zpět na větší cestu. Z 991 m n. m., které měří Špičák, jsem očekával dlouhý sjezd a tak tomu i bylo. Až k Fischerově studánce jedu snad bez šlápnutí. Pak je několik vrcholků, z nichjž jeden má i jméno, a sice Bukový vrch. Tak tam se pochopitelně musí vždy kousek stoupat. Nakonec se ale i do Nové Vsi sjíždí (po žluté turistické trase a CT 2229). Tam ale sranda končí, odbočuji na znovu na zelenou, projedu kolem několika roztroušených domků, vjíždím do lesa a tam začínají problémy. Nejdřív je místo trasy obora, tak jsem bloudil kdesi kolem, ale nakonec jsem zjistil, že se má chodit nějakou kančí stezkou podél obory. Tady se opravdu jet nedá. Krásná pěšinka na turistiku, ale je tak úzká, že s kolem se tu nedá pomalu ani projít. Samozřejmě velké balvany a podobně. Jsem tedy rád, když se vydrápu na Komáří vrch, kde je parádní skála.
Na druhé straně kopce není cesta o mnoho lepší, sice se dá povětšinou jet, ale je neuvěřitelně prudká a taky špatně značená. Skoro žádná cesta tu vlastně pořádně není, prostě se jede lesem. Už jsem si chtěl zajezdit, tak jsem odbočil na vrstevnicovou větší cestu o jedno "patro" výše, než jsem měl. Ona totiž ani mapa neodpovídala skutečnosti. Když se mi tedy cesta opět ztratila pod nohama a mířila už skoro na jih, pochopil jsem, že tudy ne. Vrátil jsem se tedy na zelenou a pokračoval jsem lesem o dalších 70 m výškových. Konečně odbočuji správně na sever a blížím se k Bystřině. Krátce na to se připojím na cestu Obora a po této asfaltce přes údolí, ale s klesající tendencí, jsem dojel k bývalým Stahlerovým domkům. Zde odbočuji prudce vlevo. Po CT 2001 stoupám táhlým kopcem k rozcestí Haar. Po žluté (a po CT 2229) pokračuji přes kopec k bývalým Mlýnským chalupám. Tady jedu jen kousek po silnici a hned zas odbočuji na malou asfaltku, kterou musím přes sedýlko do dalšího, Liščího údolí. Objíždím Strmý vrch a následně stoupám nad Rudné. Do vsi se ale pořádně sjíždí od hranice PP Přebuz. Klesání nekončí, přes vysokou Pec volím silnici, v Tisové, kousek za železniční zazstávkou Vysoká Pec však odbočuji vlevo na modrou turistickou trasu. Překonám říčku Rolavu a velice rychle začínám stoupat. Bohužel je nutné objet pozemek obehnaný hradbou po nevýrazné pěšince. Následuje ne moc dlouhý, ale pekelně prudký kopec lesem po nezpevněné cestě do Tisové, kde je čas jen na jedno krátké vydechnutí, které za tratí opět pěkně přitopí pod kotlem. Konečně jsem vysupil k rozcestí nad Tisovou, kde už vede taková "úpatní" cesta pod Tisovským vrchem, která stoupá relativně mírně přes Sejfy a nakonec ústí na silničku z perninku do Nejdku. Ještě vystoupám k trati, za níž odbočuji na nezpevněnou cestu po červené směrem k Dračí skále...jen abych nemusel po silnici. Po Krušnohorské NS pak sjíždím až do Perninku. Do Abertam je to převážně do kopce, dnes jedu nejkratší cestou podél silnice po choodníku.
Celý výlet včetně cíllů mě potěšil. Trochu méně nesjízdné úseky a téměř 1500 nastoupaných metrů. Průměrná rychlost 16,1 km/h, jak už to tak v horách na biku bývá.
Vyhlídka na Špičáku u Stříbrné 
Komáří vrch 
Komáří vrch 
Komáří vrch
Žádné komentáře:
Okomentovat