52 km
1. 7. 2023
Náročnost: Střední
Převýšení: 700 m
Terén: Polní a lesní cest
Občas jsem překvapen, co všechno se dá ještě docela blízko Plzně objevit.
Teď například jsem našel vyhlídku nad Berounkou u vesničky Čivice zhruba 25
km severně od Plzně. Jsem zvědav, jak to tam bude vypadat naživo.
Ze Záhorska stoupám k hlavnímu vjezdu do fakultní nemocnice Z kruhového
objezdu před vrátnicí vede za závorou nezpevněná cesta pod Mikulkou do ulice
K Stráži. Ta ústí do ulice Na Roudné, po které mířím přes Zadní Roudnou k
odbočce k Boleveckému rybníku. Dělají tu prořez stromů, takže se nedá projet
po velké cestě, což nevadí, stejně pěšinka přes vyhlídku je mnohem hezčí.
Od Malého Boleveckého rybníku vystoupám k bělohorské sokolovně a pak se
držím štěrkové cesty po žluté turistické trase až za Senec k rozcestí Pod
Vysokou. Jen jednu zatáčku je třeba jet po silnici, pak zas žluté odbočuje
doprava. Tentokrát pojedu pěšinou lesíkem podél vedení vysokého napětí. Za
kukuřičným polem, v Druztové, odbočuji vlevo na sever, přejíždím hlavní
silnici a malou pěšinkou mezi ploty sjíždím k pivovaru a hasičské zbrojnici.
Poté odbočuji vpravo, abych mohl vjet do ulice stoupající od rybníčku. U
posledního domku se cesta mění na polní a vede k Drahotínskému rybníku. Než
se dostanete na hráz, je třeba překonat silnici ze Zruče na Chrást.
Od Drahotínského rybníku stoupám po místní modré trase lesem přes kořeny,
kousek pak jedu po zelené, ale protože chci zkusit neznačenou lesní cestu k
Cihelně, brzy zas odbočuji vpravo. Tato cesta nebyla příliš šťastný nápad.
Sice tu někdo kdysi projížděl nějakým traktorem, ale vypadá to, že zas někde
skončím na zarostlé lesní mýtině. Nakonec jsem se probojoval opět k trochu
lepší cestě a dostal se tak až k silničce z Dolan do Žichlic. A po té chvíli
pojedu, za nejbližší křižovatku právě u Cihelny. Pak odbočuji vpravo a do
Chotiné jedu prašnou polní cestou, která zhruba uprostřed daného úseku
krátce projíždí borový háj. Z Chotiné vyjíždím po žluté turistické, kde je
na konci obce vždy odstaveno větší množství starých těžko pojízdných aut. Až
v prudkém stoupání k Vartě nechávám tuto skládku šrotu za sebou. Až k
vrcholku za lesem nicméně nedojedu, za nejprudším stoupáním odbočuji vlevo.
Po kupodivu velké cestě, která postupně klesá víc a víc, sjedu do údolí
říčky Třemošné na silničku. Zde odbočím vpravo, o kousek dále na křižovatce
naopak vlevo, přejedu Třemošnou a za mostem se vydávám doprava na cestu
loukou, vyježděnou od chatařů a vodáků. Jede se tu pěkně, někde by tu už
měla být i NS Kaňonem Horní Berounky. Já jedu ale spíše podle automobilových
stop. Nějaké zarostlé značky naučné stezky už mě nenalákají tak snadno do
spárů rozbujelého neprostupného porostu. Na soutoku třemošné a Berounky, u
Kaceřovského mlýna, začíná nejhezčí cykloúsek NS, jede se po parádní cestě
loukou, pěkně to houpe, neztrácí se tak obří množství energie ve stéblech, a
kdyby nezačínala vodácká sezóna, tak tu možná ani nikdo nebude.
O cca. 2 km později se naučná stezka rozděluje a buď se můžete vydat dál po
břehu Berounky nebo vystoupat údolíčkem potoka, který si můžeme pracovně
nazvat jako Čivický. Já už jednou podél řeky rovně jel, tak teď se vydáv
vzhůru nahoru, neb tam je i cíl mé dnešní cesty, zmíněná vyhlídka. Vystoupám
kolem jakéhosi tábořiště až k malému parkovišti pod vsí, kde hledám značku
stezky. Nakonec se jednalo o malou dřevěnou cedulku mířící do skal😏
Hodil jsem tedy kolo na ramena a pustil se do šplhání. Naštěstí netrvalo
dlouho a mohl jsme s opatrností nasednout. Bohužel se ale objevilo kombo
maliníky+akáty, takže jsem jen čekal, kdy píchnu. Kupodivu se nestalo, ale
ztrácející se pěšinka naznačovala, že to nebude jednoduché. A taky nebylo!
Když skončily maliníky, cesta se úplně ztratila, měla asi vést podél pole,
ale zemědělci ji zorali, jako obvykle. Aspoň že se dalo jet, bylo sucho, i
když v kypré kamenité hlíně to dalo zabrat. Zarputilou silou jsem tedy dojel
do míst, kde jsem očekával vyhlídku nad Berounkou, ale nic jsem neviděl. Po
poradě s mapou jsem ale zjistil, že jsem na správném místě, takže jsem
zahučel do vysoké trávy a akátů a tam skutečně našel pěkný výhled zajištěný
větví napříč. Do údolí šlo vidět díky malým akátovým listům. A co dál?
Kudy se jako dostanu zase na někam na cestu? Dál směrem na Robčice už není
ani památky po nějaké cestě, ani nenápadné signály. Navíc pole přešlo
postupně v neudržovaný lad. Rozhodl jsem se tedy podél severní strany pole
dojet k silnici. Bylo to nejlepší možné rozhodnutí, ale nebýt takové sucho,
je to pěkně v háji...
Když jsem se tedy ocitla zpátky "na zemi", vydal jsem se do kopce k
zastávce u statku Bertin dvůr, pod nímž vede cesta, která pokračuje na
jihozápad k silničce z Čivic do Dobříče. Chtěl bych pokračovat do Hromnic, k
čemuž mohu použív mnoho cest, zatím ale neznám tu méně přímou přes Kamenný
vrch. Uprostřed lesa se staví nějaký vodárenský objekt nebo co, takže mimo
spousty cest nezobrazenýchb v mapě přibyla ještě nějaká pro těžkou techniku.
Snažím se držet směr na západ a postupně se stáčet na jih. Po menších i
větších cestách, které kupodivu neskončily uprostřed houští, se mi to
podařilo a právě kousek na Kamenným vrchem se napojuji na větší cestu, která
je mi trochu povědomá. Křižuji silničku s CT 2304, štěrkem zpevněnou cestou
dorazím na rozcestí naučných stezek Jarovská a Býkov-Žichlice, které je v
údolí potůčku Bělidlo. Dále tedy stoupám k místní žluté turistické trase, po
níž dojedu až na Kosinu a dále pak sjíždím kamenitou polní cestou k
Hromnickému jezírku. Využívám neznačenou cestu kolem koňské pastviny a
sjíždím přímo ke křižovatce žluté trasy se silnicí, odkud se vydávám po
značené cestě podél Třemošné. Před několika lety ji tu bohužel srovnali
štěrkem, ale pomalu tenhle singl pohlcuje opět příroda, takže to opět začíná
vypadat k světu. Jezdilo se tu vždycky moc dobře. Za Břízským mlýnem je
třeba přejet kousek po silnici, pak ale žlutá odbočuje k chatové oblasti a
za lávkou nebo brodem vede opět po levém břehu k rybníku Kvočna. Už jen pár
set metrů zbývá do Třemošné, nejlépe po parádní pěšince loukou. Za loukou po
místní modré míjím hřbitov a skalní reliéfy, poté přejíždím trať a školní
ulicí jedu k lokalitě Na Sklárně. po malé pěšince projedu kolem rybníčku a
průmyslového areálu, poté objedu Orlík a jednou z větších cest sjíždím k
Vydymáčku. K Zavadilce projíždím polní cestou podél trati od zastávky
Plzeň-Bolevec, přes lesík za Prokopávkou, přes pole a za domky východní
části Bolevce. Pak už jen vystoupám ulicí Pod Stráží a za Mikulkou sjíždím
mezi nemocnicí a univerzitou do Záhorska. 52 km se 700 metry výškovými,
průměrnou rychlostí 20,1 km/h? To je slušný výkon, když vezmu potaz, že jsem
vláčel kolo za Čivicemi na zádech a pak to ztuha drtil přes lán. Hezké cesty
jsem opět projezdil😊
Žádné komentáře:
Okomentovat