Lhůtský vodopád

26. 6. 2016

53 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Velká

Bory-Škoda park-Božkov-po CT Koterov-Letkov-Tymákov-Lhůta-Maršál-Hádek-Kornatice-Nevid-Raková-Lhůta-Lhůtský vodopád-Sedlec-St. Plzenec-Koterov-Homolka-Bory


Naplánoval jsem si výlet na Maršál s nejistotou průjezdnosti cesty a s tím, že znovu zkusím najít Lhůtský vodopád. Měl jsem k tomu ideální příležitost, bylo po intenzivním nočním dešti.
Před výletem jsem se rozehřál šesti sety beache ve Škoda parku. Začínám tedy znovu výjezdem na nám. M. Horákové, po silnici a Světovar a dál rovně do Božkova. Z Božkova po oblíbené a již opravené NS Údolím Úslavy. Za lávkou přes Úslavu však přejedu louku po pěšince a vystoupám rovnou na kraj Koterova. Na Letkov stoupám ulicí Pod Kopcem, zarostlým úvozem k Háji a pak k vyhlídce a dál k silnici Božkov-Letkov. Na rekonstruované křižovatce s velkým kruháčem jedu vpravo a pokračuji k obalovně. Chtěl bych jet kolem jezírka, kde má být cesta. První odbočka doprava do lesa je krapet jinde, než udává mapa, tak jedu za nosem-nejprve doprava od dálnice, pak doleva zpátky do původního směru po lesní cestě. Orientační bodem je žlutá turistická, po té jedu jen pár metrů z kopce a pak se vracím do svého západního směru. Zde už je o poznání horší cesta s prudkým stoupáním. Navíc se příliš stáčí doprava a nahrazuje vodní strouhu. Proto vyčkávám nějaké nadějné cesty vlevo a dál sjíždím v potocích vody kolem Stradiště. Je to tu moc hezké a dokonce vyjíždím na louky v dohledu Tymákova, tedy tam, kde jsem chtěl. Luční cestu jsem si musel zpočátku lehce proklestit, ale náznak pěšiny navede správným směrem k silnici.

Tymákovem projíždím až nahoru ulicí-jo, tak tam nejsou názvy ulic-k vršku Skalice a pak zas rozbahněnou cestou do Lhůty. Stačí jet přímo za nosem, nikam moc neodbočovat a u první chatky se správně nasměrovat mírně vpravo na Lhůtu. Ve vsi jedu vlevo, křižuji hlavní tah na Rokycany a stoupám s obavami o cestu k Maršálu. Pravda, zpočátku dobá cesta se postupně zhoršuje a poslední úsek je hodně do kopce a přes kořeny, ale nekončí to pralesem. Červená turistická se překřižuje a ještě asi 150 m přes kořeny k asfaltce. Bonusem mi byly první letošní borůvky a následný dlouhý táhlý sjezd do Hádku (dvě změny směru vpravo, ale stále po nejlepší cestě). Ano, vybral jsem si špatnou cestu a sjel dokonce až do Kornatic, ale nelitoval jsem, na Nevid vede moc pěkná zpevněná cesta. Je neznačená, ale není třeba nikam odbočovat. Jen pořád stoupá, zpočátku docela výrazně. Těsně před Nevidem se musí přes louku, nějak se tam ztrácí ta cesta, nicméně no problemo.

Z Nevidu po úplně nefrekventované silničce rychle přes ďolík do Rakové, kde v zatáčce pokračuji rovně mírně do kopce k červené turistické. Na kraji lesa vyberte neznačenou cestu mírně vpravo, za chvíli začne příjemně sjíždět ke Lhůtě. Až budete na dohled rokycanské silnici, odbočte vlevo po větší cestě, ať se vyhnete silničnímu provozu. Lhůtu tedy dnes projíždím podruhé, tentokrát pokračuji do Sedlecké rokle kolem proutěného losa přes louku po pěkné polní cestě, která se za mokra v lese stává lehce technicky náročnou. Skutečně cestou nacházím asi metrový Lhůtský vodopádek, který je díky dešťům docela atraktivní. Do Sedlce nedoporučuji pěšinku po levém břehu potoka, i když vypadá lákavě. Ukázalo se, že není úplně sjízdná.

Do Starého Plzence volím cestu horem po NS. Je tu prudké stoupání a pak se sjíždí zpět k řece. V Plzenci se vracím na její levý břeh a pokračuji lukami do Koterova. Odtud přes Bručnou a kolem Škoda parku zpět na Bory.

Průměrná jen 17,94 je trochu zkreslená motáním kolem toho beache, ale některé úseky opravdu nejsou rychlé. Naopak třeba z Maršálu do Kornatic se letí. 53 km, velmi příjemný odpolední výlet.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Lhůtský vodopád

Maršál