81 km
20. 7. 2024
Náročnost: Velká
Převýšení: 1000 m
Terén: První půlka asfaltky, druhá lesní a štěrkové cesty
Abertamy - po zelené Lesík, Bludná - Blatenský vrch - Bludná
- po CT 2004, býv. Háje, Mílov - po CT 2002 Myslivny - po Ježíškově
cestě Krmelec, Boží Dar, Červený vlk - po červené Špičácká cesta,
Jáchymovská spojka, Mrtvý rybník, Slatinská cesta, Schneppova pinka -
Červená jáma - Lesík - Mezilesí - po červené Pernink - po
žluté Perninský vrch - po zelené Pod Tisovským vrchem - po modré Nad Tisovou
- po CT 2000 Nové Hamry - Havraní vrch - Chaloupecký vrch -
údolí Rolavy, bývalé Chaloupky - po zelené Jelení vrch -
Jelení - CZ/D přechod Jelení - Dreckspfütze - Henneberg -
Oberjugel - Unterjugel - Johanngeorgenstadt - Potůčky - po
žluté (železná cesta) Dolina, Luhy, U Pomoci boží - Bludná - po červené
Červená jáma, Hřebečná - Abertamy
Soused v Abertamech mě přemluvil, že má sraz s kamarádem na Blatenskym
vrchu a pojedou na kolo, ať jedu s nimi. Řekl jsem si, že to zkusím, tak
jsme po zelené společn se Zdeňkem stoupali přes Větrov k Lesíku, pak chvilku
z kopce k Černé vodě a znovu do kopce po štěrkové cestě na Bludnou, takovou
tu, co je blíže
Blatenskému vrchu, na který jsme se také vzápětí vydali. Uprstřed prázdnin je od parkoviště
na vrchol docela dost lidí. Nahoře čekáme na Aleše, který jede z Nových
Hamrů. Dověděl jsem se, že spolu ještě nikdy na kole nebyli. Tak to jsem
zvědav... Nakonec jsme mu jeli naproti k silnici a byla z toho vtipná
trojice-gravel, bike a full😁 A že to zkusíme přes Mílova na Božák. Tak jo,
jedeme tedy na Bludnou a hned se ukazuje, kde Aleš na gravelu bude ujíždět.
Naštěstí ho trochu zbrzdí nerovný terén ve sjezdu k
Blatenskému příkopu. Po štěrku po CT 2004 na
bývalé Háje
se jede všem dobře, to na druhé straně údolí, za Černou, to nešlape
Zdeňkovi. Při čekání na něj jsem zkusil ten Canyon Grail s hodnotou přes 100
000 Kč. No je nový, jede to. Ale rám potřebuji na svoji velikost no.
Na Mílov a kousek za po CT 2002 se stoupá už mírněji, i tak nás
Zdeněk posílá, ať jedeme. Tady na hřebenovce se dá dobře držet tempo a utíká
to po hrubém asfaltu až k Myslivnám. Ježíškova cesta pak vede oklikou a
navíc zpevněnou cestou. Lepší je jet po původní trase podél lesa. Pak ke
Krmelci už jedeme po oficiální trase, takže mezi lidmi a po štěrku, přes
údolí. Poté sjíždíme k silnici a podél ní po stezce do Božího Daru na
pivo k Červenému vlkovi. Na slunci to nakládá, takže jen 8° Školáčka
a už to vypadá jen na cestu zpět do Abertam. Tak to já pak budu ještě
pokračovat sám, pomyslím si...
Jedeme zpět po silnici pod rašeliništěm a v místě křížení silnice s
Blatenským příkopem odbočujeme vlevo na červenou, která nás provede kolem
Špičáku. Nejprve je tam dlouhé táhlé stoupání, pak se cesta trochu srovnává
pod vrcholem Špičáku, k Jáchymovské spojce se sjíždí a stejně tak až
na rozcestí se žlutou. Poté se musíme vyhoupnout na kopec, následně můžeme
klesat k Mrtvému rybníku. Stále po červené projedeme lesem, vyjedeme
na louku a jedeme až k maringotce. Rozhodli jsme se, že pojedeme ještě na
Červenou jámu doprovodit Aleše, takže ještě jeden prudký kopec za Uhlákovo
přístřeškem nás čeká.
Za Červenou cestou se naše cesty rozchází, Aleš se vracím pod Blatenský
vrch, Zdeněk do Abertam a já na druhou půlu výletu na západ. Sjedu k hájovně
Lesík, pak v levotočivé zatáčce sjíždím doprava a jedu do Mezilesí. Po
parádní červené lesem a loukou pak mířím do Perninku. Ne že by se mi
přímo chtělo, ale dlouho jsem nejel po žluté, takže se drápu do nebes přímo
kolmo na vrstevnice z 850 do 1000 m n. m. Perninského vrchu. Chvíli vymletou
nezpevněnou cestou, chvíli asfaltkou pak sjíždím po žluté a po zelené na
rozcestí Pod Tisovským vrchem. Tam se vydávám po modré přes rozpadlý
povalový chodník a objíždím Tisovský vrch až nad Tisovou. Po Sejfské cestě
se to pak valí do Hamrů. Projedu Nové Hamry, stoupám proti proudu
Rolavy k nějakému parkovišti u tábora, kde překonám říčku a vydávám
se do kopce. Nebo spíš mezi kopci na Havraní vrch. Moc hezká cesta, ale za
kopce jako by už se to mračilo, i když dnes by mělo být slunce bez přeháněk.
Zajímavou klidnou cestou objíždím zeširoka Rudné, pak se obtáčím z
jihozápadu kolem Chaloupeckého vrchu a sjíždím k Rolavě na velmi fotogenické
místo u brodu a lávky. Nikdo tu kupodivu není. Zde na
bývalých Chaloupkách je to kouzelné, ale čeká mě stoupání po
zelené na Jelení vrch. Touhle cestou jsem asi taky ještě nejel. Po louce to
tak snadno nejde, později v lese je cesta zpevněná. Když sjíždím do
Jelení, je dobře vidět, jak se to mračí přesně tam, kam bych
potřeboval jet. Ale náhradní plán nemám a teď už se mi ho ani moc nechce
řešit, projedu tedy Jelení a snad projedu letní deštík rychle. Kapky jako
trakaře začly padat záhy, ve stoupání k hraničnímu přechodu. To ještě nebylo
tak zlé. U občerstvení pod malinkou stříškou se už ale tísnilo hodně lidí,
kteří nechtěli moknout. Tam jsem místo neviděl a ani se mi nechtělo
zastavovat, jedu dál.
Hned za hranicí odbočuji doprava, opodál je mladší les, takže se otevřela
levá strana přímo k přicházející bouřce. Paráda, déšť zintenzivňuje a je mi
jasný, že to neprojedu. Stačila maximálně minuta a byl jsem skrz na skrz
promočený. Louže v botech se mi začaly tvořit jen o malinko později. Nestihl
jsem dojet ani k prvnímu přístřešku, který je odtud tak maximálně 300 m. I
když už promočený, zastavil jsem, protože přišly i kroupy a hromobití mě
taky neuklidnilo. Asi po 20 minutách už jsem chtěl jet, ale pořád dost lilo.
Nejen že miz ačínala být zima, ale taky už jsem začínal mít strach, abych se
vrátil do tmy. Dal jsem tomu celkem nějakou půlhodinu a pak jsem vyrazil do
deště. Bylo to dobré rozhodnutí. Sice jsem jel po štěrku ve vrstvě vody, ale
tam nad přístřeškem se bouřka točila. Takhle jsem měl naději, že z toho
vyjedu. Štěrk, který je v Německu na cestách, je v rámci možností při takové
spoušti dobrý povrch. Od
Hennebergu
se dost sjíždí a pomalu se mi fakt jet nechce. Do štěrku se voda vsákne
nejlépe. U vesničky Oberjugel začíná asfaltka a taky se zmírňuje déšť.
Prudké klesání v té zimě a na mokru si zas tak neužívám, výhled je tu ale
krásný. Podjedu staré město
Johanngeorgenstadtu
zpět k české hranici a Potůčkami se vydám kolem želzniční zastávky a pak po
žluté na Železnou cestu. Nepamatuju se, jak moc stoupá, První serpentinu to
je trochu prudší, ale pak se jede docela dobře. Jsem rád, že se zahřeju. Už
jen poprchává, ale pochopitelně jsem neuschnul. Po hrubém asfaltu stoupám
dál na rozcestí Luhy, kde žlutá odbočuje doprava, zatímco já pokračuji pod
Blatenským vrchem po železné cestě (a Karlově stezce) k rozcestí U Pomoci
boží. Vystoupám k Bludné a protože už je docela pozdě, není na červené
turistické trase k Červené jámě tolik lidu. Po červené sjedu ještě
parádní pěšinou do Hřebečné a pak už po silnici do
Abertam.
Nakonec pěkný výlet, přes 80 km a kolem 1000 m převýšení. Škoda té bouřky
no...
 |
| Krupobití na Dreckspfütze |
 |
| Rolava - bývalé Chaloupky |
Žádné komentáře:
Okomentovat