Johanngeorgenstadt/Potůčky

30. 10. 2021

49 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 980 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty

 

Abertamy - Východní Abertamy - po Nové slatinské cestě Pod Špičákem - po červené a Ježíškově cestě Krmelec - po Kaffenbergské cestě Tellerhäuser - Český mlýn - Rittersgrün - Mílov - Trailcenter Rabenberg - Pachthaus - Johanngeorgenstadt - Potůčky - podél Černé vody Háje - po CT 2004 Bludná, Červená jáma - Větrov - Abertamy

 

 

Začátek podzimu byl chladný, ale sníh nikde neleží a tak využívám víkendu, který strávím v Abertamech. Kolo s sebou samozřejmě... V sobotu se musím vrátit včas, ještě mám v plánu jen takovou drobnou desetikilometrouvou procházku s kamarády.

Protože dopoledne je mrazivé, čekám, až se to trochu ohřeje sluníčkem. Moc to nepomohlo, takže vyjíždím pozdě a stejně v zimě. Sjíždím k Bystřici a proti jejímu proudu pokračuji na kraj Hřebečné. Zde se za mostkem vydávám do prudkého stoupání a průjezdu lesem k rozcestí Východní Abertamy. Hned musím do bahna, protože to tu rozjezdila těžká technika. Od rozcestí pokračuji po Nové slatinské cestě, to je ta asfaltová, jelikož ostatní cesty jsou nesjízdné. Jedu tedy stále nad údolím Bystřice a to až k Mrtvému rybníku. K rozcestí Pod Špičákem je to přes kopec. Samotný rozcestník jsem minul, protože jsem jel zkratkou přes rašeliniště. Skoro jsem se utopil, ale mohu pokračovat po červené turistické po zpevněné cestě do kopce pod Špičák. Špičácká cesta se chvíli vlní a pak začínám sjíždět k Blatenskému příkopu. Jedu po Ježíškově cestě, takže je tu poměrně dost lidí. Ještě více jich pak je na malém okruhu kolem Božího Daru, tedy od silnice ke Krmelci, tady už dá práci se všem vyhnout.

 

Za Krmelcem už zas ale není skoro nikdo, takže si v klidu pokračuji na Tellerhäuser. Značení je hned bídnější, vydávám se podle ukazatele s cyklistou na lesní cestu. Tedy ta cyklotrasa asi pokračuje ke Klingerbachu, já jel rovně po jakési modré, asi pěší. O něco déle jsem tedy jel zajímavější lesní cestou. Zanedlouho mě to stejně svede zpátky na tu správnou cestu a po štěrkové cestě (Není rozmáčená ani vymletá, naopak se tu voda lépa vsakuje, tady by se mohli naše chytré plzeňské hlavy učit. Jak by to bylo příjemné, kdyby si politici a asfaltoví aktivisté vytáhli hlavu z pozadí) ujíždím k Rittersgrünu. Tohle je opravdu rychlý úsek a taky slušně značený. Horší je to v místech, kde se blížím do civilizace, nechtěl jsem po silnici, tak jsem vystoupal k Českému mlýnu, abych zas sjel na kraj Rittersgrünu. Zde bych se měl vydat nahoru k Mílovu, ale jaksi každá mapa ukazuje něco jiného. Z Breitenbrunner Straße odbočuji prudce vlevo na červenou turistickou, ale značení je tu velmi zmatené, takže orientace těžká. Nakonec jsem jel spíše nevědomky po trase Stonemanu a když se mi zdálo, že to vede už opravdu moc ke Komářímu potoku, stočil jsem to více doprava (horší, zato prudší cesta 😁) Stejně jsem pak musel odbočit vlevo a vrátil se do původního směru. Aspoň že jsem nakonec k tomu Mílovu dorazil...

Bloudění však není konec, na první větší cestě bych se měl vydat vlevo (Stoneman)-to se ještě povedlo, pak mě zelená měla dovést až do Johanngeorgenstadtu, ale místo toho vedla někam k Trailcentru Rabenberg. Bylo mi to divné, ale je tu tolik cest, že se to špatně ověřuje a nebaví mě každých 50 m koukat do mapy. Zelená mě tedy vedla do totálního hnusu, bahna po kotníky, paráda. Když už bylo jasné, že jedu špatně, odbočil jsem po poradě s mapou doleva a sjížděl, naštěstí celkem bez záludností nějaký kilometr a půl. Poté značená cesta uhýbá kamsi pochybně, přesto ji důvěřuji. Tentokrát se to asi vyplatilo, ačkoliv cesta byla rozbitá. Prudce klesám k Pachthausu, odměnou mi je ale krásný výhled na Johanngeorgenstadt s kostelem na druhé straně údolí. Projíždím městem k českým hranicím, kde se na druhé straně okružní křižovatky člověk dostane do jiného světa a nevěří svým očím, kam až je možné klesnout. To je ale známý stav centra českých Potůčků. Německých důchodců jsou tu stále kvanta.

Vidím, že to mám tak tak, abych se stihl vrátit do dvou, tak se pouštím intenzivně do táhlého stoupání po CT 2198. Není tu velký provoz a je to jedna z nejhezčích cest v Krušných horách. Černá voda je opravdu černá a kontrastuje s oschlými travinami na lukách kolem, které jsou nasvícené sluncem. Atmosféru dotváří modré nebe-to jsou ty chvíle, pro které sem do hor jezdím😊 Rychle se stavím u Podleské štoly a na Hájích odbočuji vpravo přes Černou do posledního stopání na Bludnou. To má téměř 2,5 km a nejintenzivnější je hned na začátku. Je tu ale celkem pěkná cesta, taková jako by sem patřila, nikoliv za každou cenu zkulturněná. Z louky na Bludné se stává parkoviště. Pamatuji si, jak tu stávala dvě, tři auta, dnes jich tu je přes 20, takže spojka k občerstvení na Červenou jámu je václavák. Od jámy přes Větrov zpět do Abertam je to radost, jede se celou dobu z kopce. 49 km s průměrnou rychlostí 18,4 km/h. To je slušné, když vemu v úvahu 980 na stoupaných metrů.

Kostely v Potůčkách a Johanngeorgenstadtu

Černá voda na býv. Hájích