Těnovická skála 2024

70 km

16. 8. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Plzeňský Prazdroj - Vyšehrad - Božkov - Koterov - Starý Plzenec - Sedlec - Nový ryb. - Na Kukačce - Neslívy - Pod Lopatou - Mariina vyhlídka - Ořechovna - Kornatice - Lipnice-U Nádraží - Lipnice - Těnovice - Těnovická skála - Mešno - Kornatice - Hádek - po CT 2154 Kozel-hájovna - Šťáhlavy - Bambousek - Starý Plzenec - sv. Blažej - Koterov - Slovany - Petrohrad - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhroskem

 

 

Na Těnovické skále jsem sice byl před dvěma lety, ale snažil jsem se k ní dostat zdola, což přes lesní porost vlastně není dost dobře možné. Aktualizované mapové podklady mi prozradily, že se ke skále dá dostat spíše shora, tak to jedu vyzkoušet. Přes město moc zajímavých možnsotí není, klasám k Rondelu, pokračuj přes Rooseveltův most k Rychtářce a kolem Štrunových sadů k Pivovarské bráně. Poté se přehoupnu do údolí Úslavy, projedu kolem obchodního domu a skrz areál nádraží pokračuji na Vyšehrad - do Lobezské ulice. Kolem vlakové zastávky Slovany se dá projet na kraj Božkova do ulice Na Vyhlídce a pak malou pěšinkou začínající srázem mezi Stockem a řekou. Za Božkovským ostrovem jezdím podél řeky, kde ještě zbývá hezká cesta, abych nemusel po supernudné asfaltové silnici, kudy vede CT 9. Na tu se napojím jen přes most a dalších asi 100 m, kde dříve začínala štěrková cesta říční nivou. Od loňska je i tato cesta zničena asfaltem, ale i tak jsem nejčastěji vždy jezdil v pravoúhlé zatáčce rovně krásnou pěšinkou do kopce, která se napojí na polní příjezdovou cestu k chatám. Břidlicovou ulicí pak projedu Koterovem a pokračuji po cyklotrase 9 na Starý Plzenec. Dříve jedna z nejhezčích cest kolem Plzně - podél řeky do Koterova, je teď jedním největší opruzů. Bohužel se dá těžko smysluplně objet nudná asfaltová dálnice. Jedu po pěšinkách mimo, podél říčního koryta, jak jen to jde, ale s bývalou travnatou polní cestou se to nedá srovnat. V Plzenci přejíždím na pravý břeh Úslavy, na Malou Stranu a pokračuji ještě kousek po cyklotrase. Jakmile to jde, konečně sjíždím na nezpevněnou cestu podél řeky. To mají pořád politici plnou pusu životního prostředí a podpory cyklistiky, ale plošným asfaltováním luk vylejou peníze do kanálu, ale zhorší jak životní prostředí, tak podmínky pro cyklistiku - příroda se od Plzně vzdaluje na desítky kilometrů😠 Já a většina všech cyklistů jezdí na výlety, ne v obleku do práce, tak jenom připomínka, pro koho se tyhle nesmysly vůbec staví...

No nic, kolem řeky je svět ještě v pořádku, holt si najedu pár kilometrů navíc, abych měl pěkný zážitek. Projedu Sedlcem na hezký singl jižně od Nového rybníku. Mám aktuální zprávu, že pěšinka nad řekou z ulice K Jezu opravdu není sjízdná, takže vystoupám do horní části chatové osady a k rokycanské silnici sjíždím. Na druhé straně silnice se dá pokračovat ulicí Ke Kukačce podél poslední řady domků pod lesem. Křivolakou cestou je třeba projet i uzounkým prostorem mezi ploty a prudce se stočit nahoru do údolí potoka tekoucího od Svidné a který nemá žádné jméno. Těžbou rozježděným terénem ztuha stoupám k první odbočce vpravo asi o 120°. Tou bych se zase vracel zpět, takže abych se dostal k větší cestě, je třeba se stočit na východ. Bohužel to nejde snadněji, než zase pár metrů stoupat ke Svidné po CT 2154, ale pak znovu odbočit vpravo, na východ na lesní cestu, která postupně klesá k velkému rozcestí 7 cest, které ovšem také nemá žádný název. Já tentokrát pokračuji přímo na jihozápad s cílem dojet pod Lopatu. Vím, že tu ty cesty nejsou v mapě dobře zobrazené a doufám, že neskončím na nějaké mýtině. BYl to však opačný případ, malinká cesta dle mapy je ve skutečnosti široká štěrkovka, menší je pak NS F. X. France, po které už se svezu dolu k Hádeckému potoku a rozcestí Pod Lopatou. Zde se napojím na žlutou, dvě serpentiny k železničnímu přejezdu je to po silničce, pak se jede lesem k Mariině vyhlídce po hrubém asfaltu, ale s přístupem pouze dopravní obsluhy. U Mariiny vyhlídky sjíždím ze žluté, pokračuji na jih neznačenou cestou až na kraj lesa, kde odbočuji vlevo podél lesa až na kraj PP Kornatický potok, kde se dá jet vpravo nahoru k vrchu Ořechovka. Vím, že kolem něj vede pěkná alej (třešňová) do Kornatic. Ačkoliv se klesá, v povrchu terénu se ztrácí hodně energie, taks e zas tak snadno nejede. Ve vsi přejedu železnici, ale po CT 2040 se k ní znovu vracím. A protože se železnice modernizovala, je podél ní momentálně nová cesta, kteoru mohu využít cestou do Lipnice - obecní části U Nádraží. Do samotné Lipnice je to ještě asi kilometr po silnici. Zvažoval jsem, jestlo do Těnovic nepojedu lesem, ale mam v živé paměti, jak se tam nedalo ani projít, ačkoliv v mapě jsou značené cesty. Proto raději pokračuji po nefrekventované silnici, po jíž vede zároveň CT 2039.

V Těnovicích odbočuji vlevo jednak na křižovatce a pak do táhlého kopce k buddhistické stúpě, lesu a také Těnovické skále. Tu nakonec ani není třeba dlouho hledat, skutečně k ní vedou zřetelné pěšinky. Zespodu je skála dramatičtější, ale takhle mám zase pocit, že jsem se k ní opravdu dostal, ne jako minule😀 Protože mě nějak zlobí zadní náboj a vyrazil jsem až v půl šesté, mám trochu obavy, jak to bude s návratem. Navíc ve spojení s tím, že musím projet tím lesem, kde jsou pochybné cesty. Dostal jsem se ale celkem v pohodě na cestu, kterou už jsem si matně vybavoval, a sjížděl do Mešna. V Mešně je jen krátký výšvih z údolí Kornatického potoka, nicméně se mi nějak protočila klika. Pořád si nejsem jistý, čím je to způsobené, ale už asi začínám tušit. Šlapu tedy opatrně, občas je to v pohodě, občas moc ne. Každý kopec je pochopitelně horší. Jako třeba teď za obcí směrem ke hřbitovu. Pak budu ale zase převážně klesat - parádní cestou do Kornatic částečně přes PP Kamínky. Z Kornatic vyjíždím směrem na Hádky po CT 2040, ale na kraji lesa jsem se rozhodl odbočit vlevo mezi chatovou osadou a lesem do kopce, který graduje a za chatami je opravdu ostrý. Tady už se mi ořech regulérně protáčí a nejde prostě šlapat. Domů to je teda ještě daleko, to není dobrá zpráva. Navíc při jedné z technických zastávek jsem zjistil že mi chybí sluneční brýle, které jsem si už sundal, abych lépe viděl. Tak jsem se pro ně vracel, protože jsem věděl, že nemohou být daleko. Díky bohu jsem je našel, ale další zdržení no😟 Přes kořeny ořech přeskakuje o to raději, proto chvílmi jedu, chvílemi vedu kolo. Nad Kornatickým rybníkem odbočuji vpravo na modrou, která mě dovede k Hádku. Po CT 2154 se pak sjíždí, takže chvíli konečně postupuju rychle, ale každý kopec je starost. A ty samozřejmě směrem ke Kozlu jsou. Do Šťáhlav se prudce sjíždí, tam je to v pohodě, pak jsem se rozhodl jet loukou po nové lávce u chatek a de facto tak objet hlavní část obce a silnici na Plzenec přejet u hřbitova. Poté jedu po mojí oblíbené polní cestě za tratí do Starého Plzence. Tam už je fakt dost tma, ale mám jen zadní světlo, jedu proto klidnými ulicemi nebo po chodníku do Luční ulice, pak naprostým temnem naslepo pod sv. Blažejem, k cyklostezce 9, do Koterova, pak nahoru k Černicím. Poté musím po širokých chodnících ulic U Seřadiště a Koterovská. Od Částkovy ulice je Koterovská pro rekonstrukci už dlouho uzavřená. Projedu až do ulice U Trati, kde jedu po straně, kde je chodník, který ovšem nevyužívá nikdo jiný než bezdomovci a není to tam úplně super. Přes centrum Plzně to vezmu přes náměstí Republiky a pak znovu přes Rooseveltův most a Rondel do Záhorska.

Hezlý výlet, jsem rád, že jsem dorazil do cíle, ač za tmy. Celkem 70 km, 900 nastoupaných metrů, průměrná rychlost ovšem jen 17 km/h, nedalo se jet s tou poruchou ořechu.

Těnovická skála

Těnovická skála

Těnovická skála

Chodské slavnosti - Domažlice z Plzně na kole

127 km

11. 8. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1400 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Plzeň-Plaza - Slovanské údolí - Nová Hospoda - U Fulínů - Sulkov - po NS Líně - po CZ 2271 Červený Újezd, Zbůch - Chotěšov - Pančava - Stod - po žluté Mošna - Holýšovský ryb. - Holýšov - Dolní Kamenice - Ohučov - Staňkov - po CT 3 Vránov - Peřina - Lazce - po CT 3 Výrov, Milavče - Chrastavice - Domažlice - Chrastavice - Milavče - Lštění - Osvračín - Na Vrchu - Hlohová - po NS Po stopách Jiráskovy Lucerny Krchleby, Lacembok, Holubí hlava - po žluté Horní Kamenice, Trný - Líšina - Vrabina - Pod Křížovým vrchem - Losina - Vachtlův mlýn - Vstiš - po CT 3 Dobřany - po levém břehu Radbuzy Wartův mlýn - Měsíční stráň - Lhota - Černý Most - po NS Údolím Radbuzy Škoda land, v. n. České údolí - Plzeň-Borský park - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

I když mám z poslední doby nepříjemné zážitky z dlouhých výletů v horkých letních dnech, nedalo mi to nevyužít příležitosti a nevyrazit na výlet - do Domažlic na Chodské slavnosti😂 Pečlivá příprava potravin na cestu proběhla, stejně tak rozplánování jejich doplnění, tak doufam, že se vrátim v pořádku.

 

Samozřejmě nechci jet stejnou cestou tam i zpátky, ale taky musim jet přímo, i tak to bude dálka. Sjíždím tedy k Lochotínské ulici, přes park za Plazou na Jíkalku a pak podél Vejprnického potoka Slovanským údolím až ke Brůdku. Za tratí vystoupám do lesa za Novou Hospodou. Každý průjezd je vzácností, protože až tu postaví VRT, bude tato krásná oblast neprostupná. Zatím tu jsou ale pěkné nezpevněné cesty, kde jste opravdu v přírodě. Jedna z cest je v podstatě celoročně podmáčená, to je vzácnost. I když pak projíždím nedaleko motorestu, vlastně o něm ani nevím, přejedu silnici na Vejprnice a pak pozvolna klesám k Fulínům a pak přes dálnici do Sulkova. To už bych asi pošesté křižoval trasu budoucí železnice, avšak pochybuju, že přes ni bude více než jedna lávka. V Sulkově projedu průmyslovou zónou na NS Líňská okružní cesta, která vede přes potok do lesa ke koupališti a před Líněmi se napojí na silnici od Nové Vsi a CT 2271. Cyklotrasy se držím po parádní polní cestě do Červeného Újezdu a podobně pěkné, ale značně se zkracující cestě do Zbůchu, na jehož kraji bez přemýšlení vybetonovali pole. Po letech trvající rekonstrukce dokončili přestavbu Polní ulice. Hurá pryč z asfaltu na štěrk, za chatovou osadou bývala také velmi pěkná cesta, nyní je zpevněná štěrkem, ale aspoň není zničená asfaltem. Takto "vyspravena" je až do Chotěšova. Je ale pravda, že dříve nešlo projet podél vodoteče k průmyslovým halám a dnes to jde, tak toho využívám. Do Mantova se dostanu Luční ulicí po zelené turistické trase, přes Pančavu pak jedu po silnici a hned jak je to možné, sjíždím na pěšinku podél řeky. Touhle poslední z mnoha krásných cest, které podél řeky vedly, jsem dojel až do Stoda. Z jeho jihozápadní strany od čerpací stanice vede žlutá turistická trasa, po které stoupám na rozcestí Mošna. Poté se trasa kroutí, ppřes mezilesí na další pole a znovu do lesa pod kopec Trný, kde ovšem odbočuji doprava na neznačenou cestu ústící do zatáčky hlavní silnice, kde začíná rozšíření na dva pruhy. Překonám ji v tomhle nepříjemném místě a nad Holýšovským rybníkem po hrubém asfaltu mírně klesám ke trati v ulici Madame Micheline😂

 

Po zelené jedu k hlavní silnici v Holýšově, pak se promotám Vodní ulicí do Na Podhrází, která končí nenápadnou pěšinkou. Ta překoná rokli potoka po náspu železnice a pak vede ve strmé stráni mezi ní a řekou. Tady to na jízdu není. Jak se kančí stezka blíží jezu, stává se suprovou možností, kudy jet. Cesta vede přes louku k Dolní Kamenici, kde znovu vede podél trati k bývalému strážnímu domku a po skále prudkým sjezdem znovu zpátky k řece. U Ohučova je nová lávka a taky asfaltová dálnice nevim pro koho. Já se ale nachytat nenechám, CT 3 jsem využíval před lety, když to ještě nebyla nudná asfaltka, teď se stále držím řeky na jím pravém břehu na neznačené cestě. Na silnou ranní rosu ještě nesvítí slunce, takže nevyschla a jak se cesta postupně změnšuje a tráva je vyšší, mám úplně mokré nohy. Asi po kilometru a půl po louce postup komplikuje spadlý strom a taky to, že pěšinka pokračuje neznámo kam. Podle mapy vede stále podél řeky, ale lehce vychozené se to zdá spíše nahoru kolem nějaké ohrady, kde byly před dvěma lety kozy. Hlubokou roklí musím kolo převést, ale kdyý se dpstanu na další louku, dá se jet. Ale kam? Dojel jsem až do Staňkova II, ale zjistil jsem, že se dá jet mnohem lepší cestou, tak jsem se zas vrátil na louku a podle mapy se vydal do míst, kde by měla vést cesta k řece a lávce do Staňkova I. Kupodivu se povedlo a tak příjemnou cestou projedu Staňkov(y). Lepší cestu než po CT 3 jsem nenašel. Protrpíte teda pár kilometrů nudy Vránova, kde rozhodně odbočím vlevo, dojedu ke trati a pak pojedu nezpevněnou cestou k vrchu Peřina. No, tak ta cesta za tratí de facto končí. Já ale prostě muzsím tudy, takže to krosím lesem. Chvíli na kole, pak s kolem na ramenou. Nakonec jsem našel nějaký úvoz, který značí, kudy moha cesta v minulosti vést. Takové úseky se mi vůbec nehodí, že ano, stojí spoustu času a cesta nijak neutíká. Přišlo mi, že za kopcem už budu skoro v cíli, ale ani ne, zbývá mi snad přes 15 km. Sice pořád stoupám, ale aspoň se objevuje cesta. Nakonec se dostanu na rozcestí, kde vjíždím na velkou cestu jak z Klenov, tak z Osvračína. Cesta přes Peřinu vede dost nepřímo, ale není špatná. Ve sjezdu k Lazcům jsem využil zkratku, kde nebyl asfalt. Brzy jsem zpět na velké cestě, která končí na silnici před malou vesničkou Lazce. Odtud ještě nedávno vedla pěkná polní cesta, ale teď už je tu asfaltka - samozřejmě je to dotovaný projekt v rámci "zlepšení" životního prostředí pro ty, co pravidelně dojíždí za prací - asi z Lazců do Výrova. No totální výsměch, takhle my si tu žijeme. Na oficiální otevření se čeká, asi až se budou blížit volby, aby se mohli papaláši vyfotit. Já tedy projedu krásnou zvlněnou krajinou Chodska po nekrásné cestě na dohled Blížejova do Výrova. Stejný příbeh s cestou to je do Milavčí, škoda mluvit. Už ani na úplně prázdném venkově se scestně plošně asfaltuje prostor. za Milavčemi jedu kousek po silnici, která se nijak zvlášť od "cyklostezky" neliší. V ostré pravotočivé zatáčce bych měl jet rovně, ale v mapě to vypadá přehledněji než naživo. Zkrátka odbočuji vpravo na dle mapy asfaltku, naživo spíš zarostlou cestu do Chrastavic. Je pěkný hic, tak přemýšlím, jestli riskovat bloudění a ztrátu času s vidinou zisku průjezdu pěknou nezpevněnou cestou až do Domažlic. Vyhrál risk😁 Mířím tedy na sever kolem rybníků, cesta se zmenšuje, kousek za druhým rybníkem odbočuji doleva a jsem rád, že projíždím k chatové oblasti, kam podle mapy cesta tak úplně z Chrastavic nevešla. Zcela v mapě nezanesnou cestou (takové mám nejradši 😍) jedu lukami po pravém břehu potoka beze jména. Dostal jsem se až do ulice Na Hvízdalce a mám to kousek na náměstí Míru v Domažlicích, kde se konají Chodské slavnosti. Dav směrem k centru pochopitelně houstne. 

Projdu si trhy pěšky, udělam pár fotek, ale koláč si v tomhle odpolední vedru na dalších 70 km zpět domů opravdu nekupuji. Zmrzlinu bych si dal, ale je vyprodaná. Projedu se tedy kolem hradu, přes Branku zpět Domažlické věži a podloubím aspoň trochu v chládku se začínám vracet do Plzně.

Nasedám na kolo a Rohovou ulicí a Na Hvízdalce jedu k chatám u lomu, kde se stáčím doprava do kopce a zalesněnou roklí stoupám k Velkému Šakrmani. Dojedu k silnici do Chrastavic. je tu provoz, ale není to do vsi daleko, horší je spíš výheň na slunci. Z půli po cestě, z půli po silnici do Milavčí jedu stejně jako jsem přijel, poak už se cesty rozcházejí. Asi kilometr jedu ještě po silnici na Božkovy, ale pak sjíždím vlevo na cestu mezi rybníka nějakou hasičskou nádrž nebo co to má být a pak stoupám nezpevněnou cestou mimo obydlenou oblast, načež sjíždím prašnou cestou do Lštění. Projedu klidnou vesnicí do části Hvízdalka a pak než riskovat cestu necestu přes pole, raději si lehounce zajedu po silnici a na kopečku odbočím vlevo a pak horší i lepší polní cestou pokračuji na severovýchod k Osvračínu. Jel jsem se podívat na náves, kde byla studna. Dal jsem si pauzu a chladil se dlouho studenou vodou z hloubky, moc příjemný, zbavit se i potu a špíny. Už s unavenými nohami jsem se vydal po silnici na Staňkov, ale po kilometru, za zatáčkou, odbočuji prudce vpravo na polní cestu a stoupám docela intenzivně na kopec nad Hlohovou a pak krátkým sjezdem do této obce. Dále se budu chvíli držet po NS Po stopách Jiráskovy lucerny. Ty názvy stezek jsou fakt stupidní. Překonám hlavní silnici a pokračuji po polní cestě k Srbickému potoku a pak lesem nahoru do Krchleb. Zde jsem nakonec nezastavil na občerstvení u fotbalového hřiště, kde se zrovna hrálo. Překvapivě zajímavá a techničtější cesta vede k Lacemboku. Strmě klesá, ke zřícenině naopak vede prudce do kopce a rozhodně to nepůjde v sedle. Zřícenina-spíš zarostlé kameny na ostrohu nad rybníky Vížka I a II, ani se tedy pořádně nezastavuji a jedu na rozcestí Holubí hlava. Odtud musím přes kopec do Dolní Kamenice, kde se mi nabízí koupaliště s několika místními lidmi, ale nakonec ani tady se mi nechce zastavovat. Čeká mě však dlouhé stoupání nad Holýšov, vede ale pěkným přírodním prostředím, takže se mi nejde tak špatně. K Trnému pak převážně klesám a jede to rychle. Ve stínu odpočívám a dáváms i poslední svačinku, než sjedu do Líšiny neznačenou cestou.

Z Líšiny krátce jedu po silničce k Maškrovu, asi po půl kilometru je vlevo ale polní cesta, která stoupá k lesu v dáli. Noo, tahá to za nohy více než se zdálo. V lese kolem Vrabiny je to po široké štěrkové cestě více méně vrstevnicově, takže se jede dobře. Křižuji červeno turistickou trasu a kousek pod Křížovým vrchem se napojuji na NS Stodsko po které letím do Losiny. Pak mě čeká oblíbená cesta k Vachtlovu mlýnu a v prachu štěrkové cesty do Vstiše. Už toho mám dneska dost, tak vezmu za vděk oficiální cyklotrase do Dobřan. Jinak jezdím samozřejmě kolem řeky. Z Dobřan jednou z klasik po levém břehu Radbuzy. V době, kdy píšu příspěvek, jsem se dověděl, že se tu má asfaltovat nějaký okruh, tak doufám, že se nedotkne další z cest, která je možná v top 10 okolí Plzně, už teď se děsím, co zas kdo za nesmysl vymyslel, aby se prolily prachy betonárkama. Zatím je tu ale parádní jízda loukou až k Wartovu mlýnu. Přejíždím na pravý břeh, projedu Měsíční strání, Cimrmanovou lávkou se vracím na břeh levý, projedu Lhotou a pak znovu po pěkné cestě loukou na Černý Most. Po NS Údolím Radbuzy mě čeká předposlední stoupání k Červovi, sjezd kolem rozestavěného sídliště nad přehradou, to poslední stoupání k Borskému parku a pak průjezd Plzní - kolem bývalé vojenské nemocnice, kolem Masny do centra Plzně a pak už nejkratší cestou přes Rondel do Záhorska. 

Mam toho dost, ale dojel jsem ve zdraví. Nejvíc byl překvapený kamarád Tomáš, se kterým jsme se potkaliv Domažlicích na náměstí. Ani se nedivím, 127 km je dost i na mě. Ale "jen" kolem 1400 nastoupaných metrů, to je docela málo. Taky je tregické, jak už je všechno i v těch nejodlehlejších oblastech vyasfatlované. Tak hlavně si teď nesmím dát colu s brčkem, co se za půl minuty nerozpustí a nedej bože, že by víčko bylo volně!🙅

 

 

 

 

Branka s Domažlickou věží

Chodské slavnosti s Domažlickou věží