20. 5. 2023
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Lesní, polní a štěrkové cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Jateční ul. - Rolnické nám. - Na Švabinách
- po zelené Na Pohodnici - Čílinské polesí - hájovna Čílina - Rokycany -
po modré Borek - Kofroňův rybník - Svojkovice - podél trati Holoubkov,
Medový Újezd - Mýto - po červené sv. Štěpán, Kařízek - PP Kařezské rybníky
- Cekov - Sirá - po modré Pod Sirskou horou - sv. Vojtěch - Těškov - po
modré PP Radeč, Habr - Pod Plecháčem - Pod Čihadlem - Nový Dvůr - Vitinka
- Kokotsko - Chrást - po červené PP Berounka, Holý vrch, Bukovec - po NS
Údolím Berounky Chlumek, kostel sv. Jiří - Zadní Roudná - Pod
Záhorskem
Pěkné počasí a volná sobota napovídají, že dneska mě čeká delší
projížďka. Naplánoval jsem si to ke Kařezským rybníkům. Ze Záhorska
sjíždím na Roudnou, na Zadní Roudnou a pak Jateční ulicí až k Rokycanské
třídě. Podél Úslavy, nejlépe pak po pěšince přímo nad řekou, pokračuji do
Lobez. Z Rolnického náměstí ale pojedu nezpevněnou cestou až za statkem.
Stoupám nad střelnici a pak polem na Švábiny. Za zahradnickou kolonií a
obchodním centrem mířím do lesa na zelenou turistickou. Ačkoliv cesta
vytrvale stoupá až k samotě Zátiší, jezdím tu rád. Většinu cesty je
štěrková zpevněná cesta, kousek pak ještě lepší-lesní pěšina. Dál k
Pohodnici je to pak hodně přes kořeny. Navíc se tu těžilo dřevo, tak
je i cesta včetně značení (asi dočasně) ztraceno. Po žluté se tedy vrátím
k přivaděči a sjíždím k ejpovickému dálničnímu sjezdu po obslužné cestě.
Zelené turistické trasy se držím ještě k Čílinskému polesí, pak pokračuji
podél dálnice neznačenoiu cestou. Vystoupám pak o něco více do lesa, a na
úpatí kopce jedu horší lesní cestou k hájovně Čílina. O pár metrů dál
vyjíždím na louku Pod Trhovkou, kudy vede boží cesta, krásný rychlý sjezd
po trávě ve vyjetých stopách traktoru až k domkům Plzeňského předměstí
Rokycan. Město projíždím Plzeňskou ulicí a severně od centra vnitřním
obecním okruhem. Poté se vydávám po modré, která ještě odolává současné
asfaltovací mánii a provede vás tak hezkým okolím nad Holoubkovským
potokem pod Borecký rybník, přímo k vodopádům.
Borek projíždím kolem Kofroňova rybníku, pak se lesní pěšinou směrem na
východ vracím na modrou, která ústí u hlavní silnici u svojkovického
hřbitova. Hlavní silnice se předělává, takže tu nikdo nejezdí. I tak ale
brzo odbočuji, po žluté mířím skrz rozrůstajícví se obec za koupaliiště,
pak musím přes pole k cestě do Holoubkova. Je mi záhadou, že tam nevede od
zástavby žádná pořádná cesta, jen jižně od trati, to je daleko😀 Překrosil
jsem pole díky nějakému výkopu, kde nebylo tvrdé strniště a pak mezi
tratí a Holoubkovským potokem můžu pokračovat po hrubém štěrku k
Hamerskému rybníku. U fotbalového hřiště vzpomínám, jak jsem tu loni trpěl
v poslední čtvrtině závodu Fanatik 200 km MTB. Dnes se tu nezastavím, asi
ani kdybych chtěl, vypadá to tu zavřené. Modrou turistickou trasu do
Medového Újezdu nakonec nevyužiju, těsně před tratí odbočuji na malou
pěšinku přes louky směrem k Mýtu. Je to poměrně hezká cesta, ale je pak
nutno jet po silnici tak 2 km n a náměstí v Mýtě. ze staré pražské silnice
odbočuji na červenou, která stoupá ke kostelu sv. Štěpána. Přímo před
kostelem se pase osel, tak mu věnuju trochu pozornosti a pak začínám
sjíždět ke trati nad Štěpánským rybníkem. V Kařízku II, malé obci u
nádraží, je červená vedena po těch nejmenších cestičkách a není moc dobře
značena. Jinak takové technické pasáže mam rád. Jak se teď ale dostat na
hráz aspoň jednoho z Kařezských rybníků? Mapa řiká, že podél trati to
nepůjde, ale po silnici se mi nechce a cesta tam vidět je, tak ji zkusím.
V "mokřadech" mezi tratí a rybníkem vede cestiček více, ale sjízdné moc
nejsou, to je fakt. I tak jsem vytrval a dostal se až k hrázi Hořejšího
Kařezského rybníku. Ta je lemována z obou stran alejí lip. Moc pěkný
pohled na jarní zeleň v pozadí s modrým nebem. Navíc je dneska i příjemná
teplota. Jen silný vítr mi trochu dělá vrásky. Ještě tak projet po hrázi,
kde vede i trať, ale to už by bylo moc. Vyjíždím tedy na silnici a
pokračuji na kraj Kařezu, kde odbočuji vlevo a koolem zemědělského
družstva stoupám k dálnici. Po lávce u vysílače ji překonám a tím se
dostávám do Cekova.
Kolem Cekovského rybníku vede hrubá asfaltka. Momentálně mi fouká vítr do
zad, tak se jede dobře, ale záhy odbočuji o 90° vlevo a to už je horší. Z
nějakého důvodu i zde na konci světa se asfaltuje polní cesta - mezi
Cekovem a Sirou. Neuvěřitelné, na co všechno se najdou finance v našem
rozpočtu😟 za Sirou konečně postupně sjíždím z asfaltu. Modrá turistická
trasa stoupá, docela dost, ale pletu si to s nějakým podobným
ýjezdem ze Lhoty pod Radčí, který je horší. Navíc za chvíli už zase
klesám. Na křižovatce se žlutou turistickou jsem objížděl skupinu turistů
a bohužel se tím ropzptýlila moje pozornost, takže jsem místo odbočení na
žlutou pokračoval po modré. Po hrubém štěrku se krásně sjíždělo, ale začlo
mi to být divné a kousek před sv. Vojtěchem jsem po pohledu do mapy
definitivně zjistil, že jedu špatně. vydal jsem se tedy na pochybné
pěšinky zpátky ke žluté na kraj Těškova. Cesty jsou tu po těžbě ale
naopak hodně výrazné, jen jaksi vhodné spíš pro ty harvestory... Na žlutou
jsem se nakonec vrátil téměř na dohled původnímu rozcestí, div jsem znovu
nepředjížděl tu turistickou skupinu. Teď už snad ale nezabloudím, od
Těškova to znám lépe. Jedu pořád za nosem, jen na návsi v Těškově za
rybníčkem je třeba mířit vpravo nahoru místo sjezdu vlevo, který vede do
Holoubkova. Ještě táhlá rovinka po modré a hurá do lesa. Po zpevněné
štěrkové cestě to rychle ubíhá, protože je to převážně z kopce. Ten jeden
výšvih na konci mýtiny uprostřed cesty k Habru je však pěkně
ostrý.
Nechce se mi jet po trase loňského Fanatika, tak zkusím lesní cestu nad
Volduchy, kterou jsem už párkrát projel, i když taky není kdo ví jaká.
Dokud nezahne do lesa, je docela slušná, ale pak je totálně rozježděná
těžkou technikou, ostatně jako v posledních několika letech většina
lesních cest. Vždycky si můžu ukroutit hlavu z toho, jak bezohledně se
správy v lesích chovají. Tady ani za sucha nejde projet. Takže spíše pěšky
stoupuám k rozcestí Pod Plecháčem a až pak můžu vyrazti normálně po
cestě. k rozcestí Pod Čihadlem je to klasicky kousek po červené, pak přes
silnici, neznačenou stezkou a kousek po žluté. Než se žlutá stočí na
sever do Březiny, chci sjet po jedné z cest směrem k Cihelně. První cesta
je zarostlá a u druhé jsem se trochu splet s její polohou, opět se tu
těžilo, tak je tu všechno trohcu jinak. S kolem na zádech jsem se prodral
kolem oplocené lesní školky na větší cestu, na kterou jsem se ze žluté
mohl připojit o něco dále, než jsem původně čekal. Sjíždím tedy k hlavní
silnici, křižuju ji a pokračuji po nové asfaltce do Nového Dvora. Odtud
pak do Vitinky. V tomto směru na konci vsi vede moje oblíbená cesta
na vrchol Kokotska. Mění se z polní na lesní a jede se po ní dobře😊 Z
Kokotska sjíždím k silnici, ze které odbočuji na křižovatce nad
Bušovicemi. Místo sjezdu po NS Kokotské rybníky do Nové Huti ale pokračuji
po nezpevněné cestě rovně k chatám a pak nad údolím Klabavy k CT
2159. Po té dojedu do Chrástu. Do Plzně tentokrát volím červenou
turistickou trasu. Kolem Zadní hájovny je to sice trochu nepříjemný kopec,
ale jinak tu nebývá moc lidí a po louce kolem Vlčky je to jedna radost.
Sjezd pak trvá s výjimkou úseku kolem Holého vrchu vlastně až do Bukovce.
Pod Chlumem jsem to naopak pro změnu vzal po NS Údolím Berounky. Údolím
Berounky to teda vůbec nevede a je to celou dobu po asfaltu, ale
nezpevněných alternativ tu moc není. Všechny cesty se schází u sv.
Jiří, odtamtud přejedu Úslavu, zamířím k Jateční a pak přes Zadní Roudnou
zpátky do Záhorska.
Konečnně delší výlet, nějakých 87 km, to už člověk vyjede za město.
Převýšení přes 1100 m, průměrná rychlost 20,0 km/h.
 |
| PP Kařezské rybníky, hráz Hořejšího Kařezského rybníku |
Žádné komentáře:
Okomentovat