Fanatik MTB 200, ročník 2022

205 km

18. 6. 2022

 

Náročnost: Dost velká😁

Převýšení: 3250 m

Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Šídlovský rybník - po modré Pod Krkavcem - Ledce - po zelené U Stýskal - Kokořov, Doubrava - Tlucná - Brod - Horní Bělá - Černý rybník - po zelené Spankov -  Velká Mýť - Plachtín - po žluté Umíř - Melchiorova Huť - PP Manětínská - Černý ryb. - Číhaná - Něšov - Skupečský vrch - Vinice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov, Třebobuz, Lipno - Písek - údolí Píseckého potoka - odb. k vyhlídce Hracholusky - Újezdský potok - Újezd nade Mží - po červené Čemíny - Kumberk - po zelené Dolní Vlkýš, Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - po CT 2151 U Brůdku, Nová Hospoda, Valcha, Radobyčice, Černice - po žluté Městský les, Radyně, Březová mýť - po červené Šťáhlavy - Kozel - po zelené Neslívy - po CT 2154 Hádek - Nevid - Kamínky - Drážky - Příkosice - Homberk - Vísky - Trokavec - po CT 2154 CHKO Brdy - Břízkovec - po červené Padrťské rybníky - po modré U Studánky - Tocká cesta - Červený lom - u sv. Jana - Sýkorová cesta - vrchol Praha - Malý Tok - Borská cesta - Jeřábecká cesta - po zelené k Bahenské cestě - Bohutínský vrch - Tok - po červené Houpák - po CT 8244 pod Jordán - po červené Dlouhý vrch, Kvaň les - Hlava - Na Dlouhé - ryb. Tisý - po Tankovce k Bambuli - po čevené rozc. Pod Lesem u Mýta - po modré Medový Újezd, Holoubkov, U Chejlavy - Habr - Pod Plecháčem - Čihadlo - po žluté Osek - po modré Hudlice, Kokotsko - Kokotské rybníky - po modré Čertův kámen - studánka U Čůráčku - CT 2159 a po ní Nová Huť, Chrást - po červené Horní Zábělá - po žluté Zábělá-podjezd - po zelené Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - lávka pod Pecihrádkem - Pecihrádek - po žluté Bílá Hora - Bolevecké rybníky - Sofronka - Šídlovský ryb.

 

 

Noo, jen výčet průjezdných bodů je pěkná slohovka. Ale popis cesty je uveden v předchozích dvou příspěvcích, kdy jsem si trasu předem nadvakrát projížděl. Vyrážím od Šídlováku o něco později, než jsem chtěl, asi ve čtvrt na osm. Předtím jsem ale jel na start, takže 6:45 už jsem byl na v sedle. Ráno je vzduch ještě čerstvý, údajně kolem 13°C, to jde, bude hůř, o hodně. Registraci jsem provedl už v pátek večer, takže si jen odpípnu čas chipem a vyrážím po modré lesem k Sytné. Už takhle brzo ráno tu jsou lidé na procházce, ale jak se vzdaluji sídlišti, samozřejmě jich rychle ubývá. Cestu pod Krkavcem znám jako své boty, sjezd k Ledcům a k zelené turistické taky a v polích nad vesnicí už předjíždím další závodníky. Za Ledcemi stoupám nad Příšov a když míjím další spoluvyzyvatele Fanatika, tak si řikám, jestli zvolili dobře, protože jejich rychlost je tak dvoutřetinová oproti mé a vzhledem k tomu, že pravděpodobně jedou stejnou trať, tak mají dost co dělat do tmy. Jakmile odbočím z prašné cesty do lesa, postupně stahuji dalšího kolegu. Na úzké pěšince ho nepředjíždím, ani nemám potřebu, jede se mi za ním dobře, ale před Kokořovem ho přecijen "očadím". V táhlém stoupání po zelené lesem z Kokořova si dávám první svačinku, dneska budu dbát na stravu, minulý týden mi bylo ouvej-možná z hladu, kdo ví. Přes Doubravu sjedu do Tlucné, kde už vím, kudy pokračovat a docela rychle se dostávám do Brodu. Ve slušném tempu stoupám do Horní Bělé, ačkoliv kopec je tam poctivý. Následuje polní cesta k Černému rybníku, je to převážně z kopce s výjimkou jednoho zvlnění, takže to odsýpá. Úsek po zelené do Spankova je úplně jiný než v minulých týdnech, kdy jsem tu také dvakrát jel. Po cestě, která je z poloviny pod vodou, není ani vidu, dnes úplné sucho. A že se dá dobře najíst na tomto klidnějším úseku, tak jsem toho využil. Brod před Spankovem vynechávám, následuje písčitý úsek a řetěz si užije své v téhle dnešní poušti.

Ze Spankova se začíná stoupat k jádru PP Manětínská, ale je to lesem, pořád je ještě ráno, dá se říct, takže pohoda. Jsem tu sám, cestu znám, nic mi nechybí. Vím, že mě čeká stoupání k Lomu, mezitím křižuji asfaltku, udržuji severozápadní směr a za křižovatkou také několik set metrů jedu po asfaltu, tato cesta se pak ale stáčí vlevo dolu, zatímco já jedu už po hřebínku k Velké Mýti. Za ní, teď už vím kde, odbočuji vlevo a rozbitým sjezdem se vydávám k Plachtínu. Zanedlouho se cesta zlepšuje a parádně rychle se klesá až do vsi. Projedu ji na severní konec, kde je odbočka vlevo se žlutou turistickou trasou. Nejprve se jede po vrstevnici, ale pak je třeba překonat údolí Umířovského potoka, než se dojede k Umíři. pár set metrů za bivakem a mýtinou je neznačené rozcestí se zarostlými lesními cestami, tak tam se vydávám jednou z nich na jihozápad. Jedná se o pár set metrů, než vyústí na CT 2244, po které se už snadno dojede do Melchiorovy Huti, prvnímu checkpointu. Dávám fotku a stále celkem čerstvý se vydávám do kopce, který je nepříjemný spíše psychicky-celý ho vidíte až na vrchol, kde se odbočuje na kančí stezku vpravo, vedoucí k Černému rybníku. Spíše jsem přešel než přejel po malinké cestičce přes hráz a pak přes mírný kopec k Číhanskému rybníku. Hned za ním křižuji karlovarskou silnici a za zatáčkou je Číhaná. Zde odbočuji vpravo na polní cestu, která mě dovede do Něšova. Tady se jede moc pěkně, opět už tu nejsou skoro žádné louže, velký rozdíl oproti minulému týdnu nebo dokonce minulému měsíci, kdy jsme právě tady mrzli v deseti stupních. V Něšově se odbočuje vpravo mezi domky a pak nenápadnou zarostlou cestou ke Skupečskému vrchu. Líbí se mi, že je trasa vedená tudy. Akorát slunce už stoupá a je cítit, jakou má sílu. Je ale pořád před desátou, takže z lesa to vane čerstvé. Začínám navíc klesat ke kopci Vinice, křižuji jen jednu silničku a pak vede nádherná alej právě k Vinici. Následuje cesta zpevněná štěrkem, taková lehce nepřirozená, ale díky bohu ne asfaltová. Asi za další kilometr se připojuje na nevýznamnou asfaltku. Dávám si další svačinu, ale cesta je boulovatá, je to nebezpečnější, než to vypadá. V Pernarci jsem tedy doplnil energii i gelem, protože mě za sjezdem k Žebráckému mlýnu čeká pekelné stoupání po zelené do Chrástova. Z Chrástova už je to pak do Třebobuzi sranda. Letos potřetí si užívám to "západočeské Toskánsko". Z Třebobuzi do Lipna je to už po silničce a do Písku také a to včetně stoupání. Hned za Pískem ale sjíždím doprava a trasa je vedena skrz chatovou osadu. Šlo by jet jednoduše po zelené, ale to nee, my jedeme po neznačené cestě cik cak k odbočce na vyhlídku Hracholusky, kde je druhý checkpoint. Právě před ním jsem předjel tři makáče, co jedou se mnou. Checkpoint by přejeli, chtěli mi pomoct, protože viděli, že stojím. Ale ulevilo se jim, nebylo potřeba. Tak jsme udělali fotku a pokračovali. Tedy já po doplnění energie, takže jsem je předjížděl až v prudkém stoupání k Újezdu nade Mží.

Vzpomínám, jak jsem minulý týden po vystoupání po pěkné polní cestě k lesu a po průjezdu lesem na rozcestí U Obrázku jako už velmi zmožený dával poslední svačinku. Teď také doplňuji energii, zatím ji mám i v nohách dostatek😊 Čeká mě sjezd do Čemín, pak přes Kumberk ke stoupání do Vlkýše a pak docela dlouhé objíždění Plzně po vnějším prstenci-skoro přesně na minutu hodinové, objednávám si tedy "oběd" do Černic na 11:17😁 Z Vlkýše po zelené sjíždím do Malesic, poté po rozkopané NS Údolím Mže, která se mění v přírodě velmi vzdálenou asfaltku. No a v Křimicích se chytnu CT 2151, po které pokračuji až do Černic, takže nejprve přes pole ke Brůdku, pak na Novou Hospodu, lesem na Valchu a pak po silnici přes Černý Most do Litic, přes dálnici a kopeček do Radobyčic. Na závěr první poloviny mě pak čekalo prudčí stoupání od Úhlavy. Ve Černicích bylo po jedenácté hodině ve stínu ještě přijatelně, takže si dávám nějaké těstoviny, doplňuji další tekutiny a zásoby na druhou půli. Prý jsem letos nikam nespěchal v porovnání s loňskem. Je pravda, že mě minulo dost cyklistů, kteří vypadali, že jedou se mnou v kategorii.

Po nějaké půlhodince se tedy vydávám po žluté přes Městský les k Radyni. Jak se to přehouplo do odpoledne, slunce už pálí a na mýtinách v prudkém technickém stoupání pod vrcholem Radyně to poznávám velmi rychle. Opět ale získávám ztracené pozice, předjíždím asi 8 spoluzávodníků. Na Radyni je při takhle pěkné sobotě spousta lidí na obědě, tak jen projíždím a spouštím se po schodech do technického sjezdu k Březové mýti. Zde odbočuji na červenou turistickou trasu, ta k silnici z Plzence ještě klesá náročnějším terénem, za silnicí už je docela slušná lesní pěšinka, akorát jsou zde popadané stromy. Sjezd do Šťáhlav mezi poli je pak velkou odměnou, škoda že zas někdo "vylepšoval" závěr nějakým štěrkem. Před každým větším kopcem se snažím doplnit energii, jako třeba teď před stoupáním ke Kozlu. V lese kolem Neslív je příjemný stín. Chvíli se jede po zelené přes pařezy, poté po asfaltce po CT 2154 k Hádku. Tady se vlastně začíná postupně stoupat k Brdům. U Hádku se stáčím vlevo a čeká mě dlouhé stopání do Nevidu. Ani tady se ale nejede špatně, předjíždím postupně ale dalšího cyklistu, vypadá nadřeně, tak mám radost. Za Nevidem se trochu stoupá, ale před Kamínky je na okamžik klesání. Do Drážek je to kousek po silnici, pak se odbočuje mezi domky vlevo do dalšího stoupání po louce nad Příkosice. Do Příkosic samotných se docela slušně sjíždí po polní cestě, to je ale jen předzvěst stoupání ke hřbitovu a k lesu u Homberku. Právě tady se míjím s dalším cyklistou. V lese je cesta hodně rozježděná a za lesem dost zarostlá. Není to ale daleko k silnici do Vísek a to už je na dohled Trokavci. Přemýšlím, jestli se nezastavit v místním občerstvení, ale jako obvykle se mi nechce zastavovat, tak nakonec pokračuji k obecnímu úřadu, kde je studna. Tady se krásně osvěžuji a také trochu smývám špínu z potu a prachu z dosavadního průběhu. Snad mě to posilní pro průjezd Brdy. Táhle stoupání k hranicím CHKO se mi jede lépe než před týdnem, poté správně najedu na červenou, která klesá k Padrťským rybníkům. Jsou tu u rozcestí davy, ty ale rychle mizí, za hrází už není téměř nikdo. Po modré pochopitelně opět stoupám a až na Tocké cestě cítím, že už ty nohy nechtějí jet úplně bomby.

To nejzajímavější je ale teprv přede mnou. Po třech odbočeních vlevo začínám stoupat Sýkorovou cestou, kde se opírá slunce a asi mírně fouká do zad, takže pekelně horké podmínky. Na Praze se moc nezdržuji, protože pot ze mě teče proudem. Tak šup na rychlou Tockou cestu, kde se ochladím. Na Malém Toku jsem pořád celkem optimistický, ale na Jeřábecké cestě už podřazuji o něco více, než bych čekal, no a stoupání na Bohutísnký vrch mi asi dalo nejvíc zabrat a zpečetilo slabší závěr... Prudké stoupání jsem si projel, tak vím, co mě čeká a nejsem překvapen. Jarní zeleň už je ta tam, taky už se blíží červenec. Tady nahoře je dobré, že je relativně chladněji, po červené kolem Toku se nějak ošívám, raději bych si sedl než pořád stál a tlumil otřesy. I tady je dost lidí. Sjíždím tedy k Houpáku, fotím další checkpoint a vydávám se do nepříjemného stoupání pod Jordánem po CT 8244 a po červené. Konečně si trochu odpočinu ve sjezdu k Dlouhému vrchu. Ke Kvani je to poté přes mírný kopec. Ještě mě čeká stoupání na Hlavu, pak je dlooouhý sjezd, tak tam si snad odpočnu, ne... Noo, nestačilo to, sjezd moc pěkný, ale nohy už ztěžkly. Tankovka je celá na slunci, to taky nepřidá. Ve stoupání nad Strašicemi hledám každý metr stínu, ale je jen v protisměru. vyškrábal jsem pod Bambuli, odbočuji na červenou a po kratším výšvihu sjíždím nad Mýto. Sjezd je pohodový, cesta zpevněnná, takže ani není potřeba přišlapávat. Až na závěr je úsek, kde odvodňovací žlábky tvoří betonové sloupy napříč cestou, takže ty se musí přeskakovat. Když dojedu k modré, odbočuji na ni vlevo. Kus je to ještě po zpevněné cestě, ale pak se nějak ztrácí a je tak zanedbaná pěšinka, že je to skoro na kolo na zádech. netrvá ale dlouho a sjíždím do Medového Újezdu. V Holoubkově jsem původně chtěl jen doplnit vodu, což se stalo, ale zároveň jsem si rád natáhnul nohy a trochu si odpočnul. Horko je velké, voda jen lehce chlazená. Už si řikam, že jsem na dohled Plzni, ale on je to ještě kus. Za Holoubkovem stoupám pod Vydřiduch, kde pod Chejlavou podjíždím D5. Svačinku jsem na dlouhém rovném úseku nestihl sníst, vůbec mi to nějak nešmakuje a jsem úplně vysušený, ačkoliv piju pravidelně a hodně. Obtočím se tedy kolem Chlumu, v Habru mě čeká poslední checkpoint, který jsem ovšem přejel, protože je schovaný na odvrácené straně sloupu. Musím se tedy k němu vracet. Až poté se vydávám do stoupání k rozcestí Pod Plecháčem. Tohle stoupání už mi přijde nekonečné, ono sice tak nenápadně utahuje a je zákeřné, ale já bych se ploužil i tak. Jsem rád, když se to srovnává, ale spíš jen kroužím nohama, než šlapu.

Neznačený úsek od silnice mezi Volduchy a Březinou ke žluté je v podstatě lesem, nejede se tu moc dobře, když jsem takhle unavený. Sjezd do Oseka velmi potěšil, i tady mají funkční studnu, s radostí ji využívám a trochu se chladím. Čeká mě stoupání do Hudlic, celkem nevinné, ale dnes mi dává zabrat, navíc pak stoupám až na Kokotsko. Sjíždím ke Kokotským rybníkům a už opět odpočítávám kopce-jeden k Čertovu kameni, pak trefit tu správnou pěšinku od pramene Čůráček k CT 2159 nad Klabavou. V Nové Huti se opět lehce svlažím v brodu, ale už chci být v cíli a tak pokračuji do Chrástu. Stoupání ke škole pěkně bolí, poslední fotka checkpointu a hurá na po červené k Plzni. Sjíždím spoustu lidí ze stokilometrové trasy. Asi na tom ještě nejsem tak špatně, když je předjíždím, ale za loukou v nejprudší části červené u hájovny mi tedy přijde, že se snad na kole ani neudržím. Sjezd k Zábělé je vysvobozením, mám ještě chuť jet, ale potkávám velké skupiny, které mě brzdí na singlu do Bukovce. Ještě tedy točím nohama, abych se vyškrábal pod Chlum po CT 2151, jenže mě čeká ještě prudký výšvih od lávky přes Berounku na Pecihrádek. Už opravdu melu z posledního, hlavně mi je špatně od žaludku, nechutná mi ani pít vodu. Každé zbrždění loudalů kolem Boleveckých rybníků mě tedy mrzí, a že si jich užiju-slunná sobota kolem Košináře a Seneckého rybníku se jen hemží lidmi. Ještě počkat na semafor na Bolevci a konečně už posledních pár metrů k Šídlováku.

Tak to mám za sebou, úplně vyčerpaný, nesnědl jsem si ani objednanou polévku a řízek, jen jsem se vykoupal, trochu napil a odpočíval ve stínu a pak odjel tramvají za podpory Barči i s kolem domů. Nevim, čim to bylo, překyselením organizmu nebo dehydratací (i když jsem vypil asi 6 litrů vody-Hydrapak píše, že má objem tři litry vody, ale mně se tam vejdou tedy tak dva, takže spíš 6l než 8l), každopádně večer jsem zbytky ionťáku a energy tyčinek vyhodil ven😨 Pak už bylo líp, druhý den vyrážíme na Šumavu, takže jdu spát, ať jsem ready. Přestože jsem se poslední čtvrtinu trápil, průměrná rychlost 19,6 km/h není taková ostuda. Ostatně, byl jsem s náskokem nejrychlejší na trati. Někteří chudáci to jeli o 3 a více hodin déle. Ale být chladněji, věřím, že jsem mohl ještě o hodinku zrychlit.

 

Pár tisíc kcal na cestu

Obědový rozkroj

Konečně v cíli Fanatika 200 km MTB

Výsledky Fanatik 200 MTB