Vytrvalé deště posledních dní mě inspirovali k tomu, abych se jel podívat na vodopád do Borku u Rokycan. To jsem ještě netušil, že Holoubkovský potok je ještě více rozvodněný než ostatní toky, je z něj spíše řeka a z malého čůrku poskakujícího po skále je nejmohutnější vodopád široko daleko, rozhodně v Plzeňském kraji. Vyjíždím ze Záhorska k Černé ovci, polní cestou projíždím zadem do Luční ulice a po pěkné polní cestě pokračuji k Zadní Roudné. Za řekou a areálem čističky vod se dostávám k fotbalovému hřišti, kde je na dlouhém úseku cesta pod vodou. Policie to řeší zákazem vstupu, ale dá se snadno objet po louce. Úslava nikterak rozvodněná není a já pokračuji kolem sv. Jiří po CT 2151 pod Chlumem do Bukovce.
Nedávno jsem objevil při běhání pěšinku kolem Bukoveckého vodopádu, tak ji zkusím projet na kole, kam to půjde. Pár popadaných stromů nebo sesuvů podmáčeného břehu mě nerozhodilo a vyloupnul jsem se až v Zábělé, paráda! Menší cestou na sever mířím k červené turistické, po které dojedu skrz les a po velice podmáčené louce až do Chrástu. Moc pěkná cesta, ale dnes je všude kotel vody.
Mlýnskou ulicí sjíždím ke Klabavě, ta už pěkně hučí. U samoty na půli cesty do Dýšiny však odbočuji podél plotu vlevo nahoru. Cesta se záhy rozdvojuje, buď se dá jet přes Podlesí do Smědčic, nebo jako já vpravo přes kopec do Bušovic. O kousek dál je bohužel popadáno tolik stromů, že je problém pokračovat v cestě. Nakonec jsem je obešel někudy přes roští a mohl tak vystoupat k silničce z Litohlav do Smědčic. Jen ji křižuji a sjíždím do Bušovic. Následuje stoupání po NS Kokotsko ke stejnojmennému kopci a pak jednou z horších lesních cest k modré vedoucí do Oseka. Zde je bahno i normálně, natož pak dnes. A popadané stromy jsou jako bonus.
Z Hudlic
nám to nějak zarůstá, ale to asi kvůli letní vegetaci. V Oseku bohužel
začíná docela dost pršet. To meteorologové neodhadli před dvěma
hodinami, kdy jsem to kontroloval. Musím ale pochválit
cyklostezku/chodník vedoucí podél silnice až do Volduch. Ve Volduchách
jsem „objevil“ rychlou štěrkem zpevněnou cestu pod Chlum, plynule
směřující k dálnici. To bylo přesně to, co jsem potřeboval. Rychle ujet
z deště a pokračovat jižně od dálnice. Než vjíždím do lesa, vykoukne na
mě ještě logistický areál u Svojkovic, hanba všech, kteří se účastní
schvalování a budování takové zrůdnosti. Velice rád tak unikám do
nepříliš navštěvované přírody PP Trhoň, kde v jednom místě podjíždím
dálnici a překonávám i potok Chýlava. Do Holoubkova je to co by kamenem
dohodil po CT 2158. To je nejvzdálenější bod dnešního výletu, začínám
se vracet po cestě mezi tratí a průmyslovou zónou k Hamerskému rybníku.
Projedu kolem chatek, cesta se mění ve štěrkovou a už vidím, že
Holoubkovský potok má opravdu hodně vody.
Trochu rozbitou cestou pokračuji k dalšímu viaduktu pod tratí. Po louce by se dalo dostat do Svojkovic přímo, ale já chci jet „oklikou“ po cestě. Před tratí pak odbočím vlevo mezi domky/chaty a chtěl bych projet lesem do Borku. Cestu jsem hledal delší dobu, protože některé cesty byly jen ke hnoji chatařů, jiné končily v lese nebo zarostlé. Chce to jet pěšinkou na jih a dostat se k větší, ale pořád zarostlé cestě na jihozápad a ta už mě sama dovedla ke skutečné cestě do Borku. Docela vtip, že všechny velice rozdílné cesty jsou označeny jedním typem čárkované čáry v mapě, ale nevadí. Borek projíždím přes hlavní silnici a pod kapličkou sv. Václava se dostávám k rozbouřenému Boreckému vodopádu. Chtěl bych se dostat i na druhý břeh, ale to není tak docela možné, takže po rozbahněné modré turistické trase mířím do Rokycan. Za koupalištěm stoupám na Rokycanskou stráň, opět jsou tu popadané stromy, ale také pěkný výhled na město. Netrvá však dlouho a sjíždím zpět k Holoubkovskému potoku. Chtěl bych ještě objet přírodní rezervaci Vojenské cvičiště s buvoly, takže přes Jižní předměstí pokračuji po modré pod Kotel, poté po žluté na jeho úpatí lesem až k Rakovskému rybníku. Mezitím opět začalo pršet, buvoli se neukázali a tak se definitivně vydávám vstříc Plzni.
Po červené stoupám od hlavní silnice přes Němčičky pod Čílinu a pak po vymleté kamenité cestě sjíždím směrem k Tymákovu. Na kraji lesa ale odbočuji vpravo právě po cestě podél něj. Postupně se cesta mění v potok a vyplouvám tak na silnici u hřbitova. Přes Pohodnici jsem to vzal po větší cestě podél přivaděče a za sjezdem na Kyšice jsem se napojil na zelenou, po které je vždy radost klesat. Protože je hodně mokro, jedu po panelové cestě po CT 2151 k Božkovskému potoku a pak podél něj do Božkova. Nevymýšlím žádné experimenty, po NS Údolím Úslavy jedu do Lobez a po levém břehu k Prazdroji. Do Záhorska pak obligátně kolem Rychtářky, přes Lochotínskou lávku a rondel. 73 km s velkým překvapením v podobě mesivního vodopádu, ale také dvou přeháněk, které „zaručeně“ nehrozily. Průměrná rychlost se ustálila na 17,5 km/h, což mi přijde docela málo, protože se mi zdálo, že to odsýpá.
 |
| Borecký vodopád na Holoubkovském potoce |
 |
| Borecký vodopád, Borek u Rokycan |
 |
| Bukovecký vodopád |
 |
| Výhled z PP Rokycanská stráň na Rokycany |
Žádné komentáře:
Okomentovat