Brdy-Bohutínský vrch - druhá půlka Fanatika MTB 200 km

119 km

11. 6. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1700 m

Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Prazdroj - podél Úslavy střelnice Lobzy, Božkov, Koterov - po CT Starý Plzenec - Sedlec - kolem Nového rybníku chatová osada - Šťáhlavy-Kozelská - Kozel - po zelené Neslívy - po CT 2154 Hádek - Nevid - Kamínky - Drážky - Příkosice - Trokavec - CHKO Brdy - Míšovská cesta - po CT 315 Hořejší Padrťský rybník - po modré U Studánky - Teslínská cesta - U Sv. Jana - Sýkorová cesta - vrchol Praha - po žluté Malý Tok - Jeřábecká cesta - po zelené k Bahenské cestě - Bohutínský vrch - Tok - po červené Houpák - po CT pod Jordán - po červené Dlouhý vrch, Kvaň les - Hlava - Dobrotivská cesta - ryb. Tisý - Tankovkou k červené - Pod Lesem u Mýta - po modré Medový Újezd, Holoubkov, U Chejlavy - PP Niva u Volduch - Habr - Pod Plecháčem - Pod Čihadlem - po žluté Osek - po modré Hudlice, Kokotsko - Kokotské rybníky - k CT 2159 a po ní Nová Huť, Chrást - po červené Zábělá-lesovna - polesí Zábělá - po zelené Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Včera jsem se vrátil dost pozdě z testu na první půlku Fanatika a dnes ráno vstávám brzo, abych stihl rozumně odjet tu druhou. Moc lehce se mi teda nevstává, doufam, že to rozjezdim. Nejdřív mě čeká asi 15 km, než se vůbec dostanu u Šťáhlav na trasu. Ze Záhorska tedy sjíždím ke Štruncovým sadům a ulicí U Prazdroje pokračuji k Úslavě. Tentokrát je mi asfaltka dobrá, slouží pouze jako přibližovadlo a pro úsporu energie, ne pro zábavu. Až ke střelnici v Lobzích jedu po levém břehu, pak přejíždím na pravý a po CT 2127 pokračuji na Božkovský ostrov. Do Koterova také vede poměrně nezábavná asfaltová cesta, aspoň že za řekou se dá vybrat pěšinka přes louku do Břidlicové ulice. 

Projíždím rozkopaným Koterovem k CT 31, která mě nekonečnými rovinkami časem přivede do Plzence, pokud do té doby neumřu nudou. V Plzenci přejíždím řeku na Malou Stranu, kde je mnohem hezčí cesta. Tedy byla. Tedy byly. Úplně původně se dalo jezdit po pravém břehu strouhy do Sedlce, tam si někdo vysoudil, že to tedy ne. Pak byla dlouhá léta nádherná cesta loukou mezi strouhou a Úslavou, ale nyní někomu přišlo jako skvělý nápad celou cestu dojebat tím, že na ní nasype zbytky odpoadu v podobě recyklátu. Lepší než asfalt, ale radost je ta tam...😥 V Sedlci objíždím z jihu Nový rybník, tady je moc hezký singl, jen tu sedává dost rybářů. Kus se jede podél náhonu a vyjídžím pod nejníže položenými chatami. Je nutno se po větší cestě skoro vrátit a nastoupat pár metrů. Z ulice K Jezu pak jde loukou přejet nad výběhem koní do Mechové. Teď vidím, že vždy zbytečně stoupám až k horní chatové osadě. Mělo by se dát vystoupat i příjemněji mezi spodními chatkami. Takto dost prudce vyjíždím a pak odbočuji vpravo, abych se dostal na pár let vyspravenou cestu do šťáhlavské části chatové osady. Tady se to dá dost valit od té doby, co je tu zpěvněná cesta štěrkem. Necelý kilometr se přibližuji ke Šťáhlavům po silnici, konečně jsem zpět na trase Fanatika, odbočuji vlevo na červenou, která stoupá ke Kozlu. Trasa vede po silnici, červená vede v nejprudším stoupání nějakým větším hardcorem. Zatím není takové horko, tak se jede dobře, už mám přes dvacet kilometrů, tak ještě asi stovku, snad méně...

Od Kozlu se jede kus po zelené, tady moc dobrá cesta není. Asi po kilometru se ale trasa vrací na asfaltku CT 2154. K Hádeckému potoku se přes kopeček lehce klesá, ale poté začíná hodně dlouhé stoupání. Nejprve k Hádku, kde odbočuji vlevo a stoupám táhle další téměř 3 km do Nevidu. Po silnici jedu jen přes ves, poté v zatáčce pokračuji na východ přes Habr do Kamínek. Do Drážek je to jen kousek, pak bych měl opět stoupat pochybnou cestou na jihovýchod. Kupodivu se jedná o celekm slušnou polní cestu. Trochu se pak ztrácí na louce, ale trefil jsem směr a správně jsem tak sjel do Příkosic. Ve vsi odbočuji přes zemědělský areál ke hřbitovu. Od něj následuje nezpevněná cesta. Docela utahuje, jak se blížím k lesu, kde jsem mimochodem netrefil odbočku vpravo do Vísek a tak jsem se lehce odchýlil, protože jsem dojel k silnici s CT 2154 vedoucí do Pančavy a Trokavce. Z Trokavce po Ct 2154 mi stoupání k hranici CHKO Brdy přišlo docela dlouhé, ale pak k Míšovské cestě se mi špatně nejede. Jen jsem opět špatně odbočil, protože jsem nechtěl znovu studovat trasu. Místo po červené jsem tak dojel mezi Padrťské rybníky po CT 315 a 2154. Je tu hodně lidí, tak pokračuji dál a dávám si svačinku až na druhém konci hráze. To už jedu po modré a z údolí stoupám po vojensky nalajnovaných cestách k rozcestí U Studánky. Altánskou cestou se dostávám k Teslínské, kde opět odbočuji na severovýchod do stále intenzivnějšího kopce k Červenému lomu.

 

Tady mně čeká pár metrů, kdy se můžu volně nadechnout a nabrat síly. Odbočuji na CT 2251 směrem na Nepomuk. Hned o kousek dál je rozcestí, kde odbočuji vlevo na severovýchod na štěrkovou cestu, která docela intenzivně stoupá. Dojedete k Sýkorové cestě, kde je třeba znovu odbočit vlevo do dlouhého prudkého stoupání pod vrcholem Praha. Dnes ještě není nesnesitelné vedro, takže to není tak zlé. Tři sta metrů po žluté po asfaltce na Prahu už je jen takový bonbónek. O moc výš už to ale nejde, chladím se rychlým přesunem po Tocké cestě k Malému Toku. Právě kolem jeho vrcholu se stočím na sever. Chvíli se jede po relativně velké cestě, ale už vím, že mě čeká těžko průjezdný úsek k Borské cestě. Chvíli k Jeřábecké cestě klesám, po Jeřábecké je to pak přes kopec k zelené. Na počátku sjezdu k v. n. Pilská je nenápadná odbočka na lesní pěšinku k Bohutínskému vrchu. Přesně tudy mám jet, to jsem zvědav. Kupodivu se dá projet, i když se samozřejmě prduce stoupá. Kvůli těžbě není místy jasné, kudy správně jet, nakonec jsem to ale trefil a na náhorní plošině mě pak čekal nádherný, ještě jarně čerstvý singl. Tady 800 m nad mořem je svěží vzduch. Zanedlouho prudce odbočuji vlevo na CT 2158, ale nevyužiji ji na dlouho, hned zas odbočuji na neznačenou cestu vedoucí k hřebínku Toku. Po kamenité červené turistické trase projíždím k vrcholu a pak podmáčenou cestou postupně sjíždím k rozcestí Dlouhý kámen. Intenzivním sjezdem se pak dostávám k vyhlídce na Houpák. Tady červená odbočuje prudce vlevo, já mířím k bunkrům a pod Jordán se vracím po CT 8244. Zde by měla být ta červená...je to zde ale vykácené a značka dlouho chybí. Je to ale ono. Musím se prudce vyšvihnout na úroveň Jordánu, pak ale vymletou cestou rychle sjíždím k Dlouhému vrchu. Zde po červené otáčím směr ke Kvani. Kousek za rozcestím je neznačená odbočka vlevo. Po pěkném štěrku stoupám k vrcholu Hlava, už docela cítím únavu. Chystám se na sjezd do údolí a podle mapy to teda bude navigační i technický boj-spousta rozcestí, malinké cestičky. Za Hlavou, kde odbočuji vpravo, ale vidím, že cesta je stále relativně velká. Sjíždí se opravdu brutálně. Nakonec jsem to trefil dobře. Dá se celou cestu dost letět, ale jsou tam záludné zatáčky, uvolněné kameny a také nepořádek po těžbě, nikde ale nebyl strom napříč nebo tak podobně, jen před výjezdem na Dobrotivou cestu je závora. Doufal jsem, že si i pěkně odpočnu...

Na rozcestí Na Dlouhé pokračuji dále sjezdem rovně k rybníku Tisý. Vyjíždím přímo na Tankovku. Jak jsem sjel 300 výškových metrů, vrátil jsem se do velkého horka a na otevřeném prostranství kolem Strašic mě to ale vůbec nesvědčí. Za silnicí do Hořovic je táhlé stoupání. Vůbec se mi nejede dobře a odbočuji na červenou v podstatě až na vrcholu u Bambule (600+ m n. m.). Červená trasa klesá podle pravítka k rozcestí Pod Lesem u Mýta. Trasa Fanatika vede po větší cestě mírnou oklikou, zato ale lepším terénem a tak se snadněji sjíždí😊 Nad Mýtem tedy odbočuji vlevo na modrou. Mapy se trochu rozchází, kudy vede kolem Mýtského potoka, ale nakonec je to značené celkem dobře, jen je tam úsek takový neprošlápnutý, jede se skoro volným lesem. Do Medového Újezdu se sjíždí od hřbitova. Na druhém konci vsi modrá vede po poli k železnici, za ní už je Holoubkov. Stoupání po modré k Chejlavě mě už moc nechutná. Podjíždím dálnici a lesem po pěkné rovinaté cestě objíždím Chlum k PP Niva u Volduch. Asi o 200 m dále po silnici v Habru je odbočka na neznačenou větší cestu. Ta stoupá (pro mě dnes pekelným) kopcem k rozcestí Pod Plecháčem. Opravdu to z mapy nevypadá, ale nechá se šlapat, obzvlášť po těch 90 km. Ani po té rovince lesem se mi nejde moc dobře, za silnicí se propletu ke žluté a pak od rozcestí Pod Čihadlem sjíždím do Oseku. Tady jsem se odchýlil od trasy, mělo to být přímo po žluté. Za Osekem ztěžka stoupám k Hudlicím. Musím se tu natáhnout do trávy a trochu vydechnout, abych se mohl pustit do posledních kilometrů. K Hornímu Kokotskému rybníku se nejede po modré, tu nechám odbočit na zarostlou cestu a pokračuji ještě kus rovně k vrcholu Kokotsko. Zpět dolu ke Kokotským rybníkům je to po větší cestě, asi po NS Kokotské rybníky.

K Čertovu kameni je potřeba znovu stoupat, po modré turistické trase. Sjezd není veden do toho technického úseku, ale někde cestou odbočuje vlevo. Dnes jsem to úplně přesně netrefil, nicméně nad golfové hřiště u Horomyslic jsem dojel a do Nové Hutě, přes brod a do Chrástu pokračuji po CT 2159. Už počítám kopce do cíle. Z Chrástu po červené mě čeká jeden táhlý Zábělé. Přes louku se ztrácí energie v trávě, ale horší je to u zadní hájovny kvůli sklonu kopce. K Zábělé konečně klesám, jen jsem neodbočil včas na žlutou k podjezdu. Objíždím to tedy o odbočku dál a od podjezdu mířím do Bukovce po zelené. Poslední kopec, který stojí za zmínku, je právě přede mnou, na CT 2151 pod Chlumem. Pak už zbývá dostat se přes Jateční na Zadní Roudnou a kolem roudenského pramenu do Záhorska. Uff, mam toho teda plné zuby, také mám za sebou po kratším spánku dalších 119 km a 1750 výškových metrů. 

 

 

 

Bohutínský vrch, Brdy

Malý Tok, Brdy

Houpák, Brdy

Houpák, Brdy