22. 4. 2023
Náročnost: Velká
Převýšení: 700 m
Terén: Lesní a asfaltové cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - ZOO Plzeň - Přední Skvrňany - Slovanským údolím U Brůdku - Nová Hospoda - Vejprnice - Tlučná - Na Torovce - Nýřany - Jetelový vrch - Nový - Ves Touškov - Mířovice - Honezovice - údolí Hořiny - po modré a zelené Všekary - Na Plachtě - vrch Hořina - po modré Hradec, Stod - Chotěšov - Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - Sulkov - U Fulínů - Nová Hospoda - po Domažlické CAN - Rondel - Pod Záhorskem
Vydal jsem se na neohlášenou návštěvu k babičce do Všekar. Po běžeckém závodě jsem si nebyl úplně jistý, že se mi ještě bude chtít na kolo. Nakonec jsem ale vyrazil a tak do toho musim šlápnout, když už jsou skoro tři hodiny odpoledne a Všekary nejsou úplně za humny. Vyjíždím přes Lochotínský park k zoologické zahradě a pokračuji na lávku přes Mži. Chci pokračovat k Vejprnickému potoku, takže jedu na jih ke skvrňanské škole a pak Slovanským údolím podél potoka. Jak to jde, jedu po pravém břehu mimo asfalt, toho si dnes ještě užiju... Pod západním obchvatem se už začíná na úkor přírody budovat asfaltová dálnice pro cyklisty. Já zatím plně spokojen můžu využít pohodovou pěšinku až ke Brůdku. Podjedu trať a odbočuji od prudkého stoupání k lesu, kterým projedu až k CT 2258, nicméně dál pokračuji neznačenou cestou přes les, za nímž je rozlehlá průmyslová zóna, kvůli které už Vejprnice dávno ztratily vesnický ráz. Nově se také připravuje další sídliště západně od silnice. Zatím tu však je stále pěkná polní cesta bez aut, po které se rychle blížím k Tlučné. Na úrovni bývalého lomu, dnes rybníku pro sportovní rybaření, odbočuji vpravo na menší lesní cestu, jednu ze tří, které vedou právě do Tlučné. Jen krátce projíždím jižní částí obce, abych mohl pokračovat po hezké cestě přes Torovku a pak sjezdem k Nýřanům. V docela nešikovném místě je třeba překonat frekventovanou silnici, pak už to jde přes Nýřany celkem snadno kolem hřbitova a koupaliště.
Kolem Mexika se protáhnu na cestu do Úherec, podjedu dálnici a na dohled Janovskému mokřadu pokračuji neznačenou cestou do lesa. Překážkou je stržený mostek přes Luční potok, dá ce ale překonat, někdo tu připravil pár trámů😊 Severně od jetelového vrchu se krátce napojím na větší cestu do Hoříkovic, ale brzy se vracím do jihozápadního směru na cestu, která je vždy trochu průšvihem, jenže je děsně šikovnou spojkou. I dnes je nejprve rozbahněná, později v lese jako vždy zarostlá a s popadanými stromy a ačkoliv tu nejsou nikdy vidět čerstvé stopy od traktoru, přibývá tu odpadní suti se mi zdá. Když se však člověk probojuje za les, na dohled obci Nový, je z toho venku. Kolem dvoru Gigant jedu k CT 2271. Do Vsi Touškov je to klasická polní cesta, pak už tahle cyklotrasa vede po silnici přes Mířkovice do Honezovic. Pár kilometrů asfaltu je za mnou a i když to podle mapy vypadá, že podobně kvalitní cesta pokračuje i do údolí Hořiny, tam už je to větší tankodrom. To ale není špatně... Těchhle turistických kolem Hořiny se bojím, vím, že jsou špatně průjezdné. U té modré se to potvrdilo, navíc člověk vystoupá vysoko nad potok, musí si proklestit cestu skrz les a pak tedy už po slušné cestě sjíždí. Nevím, jestli by za sucha šlo projet podél toku, jak ukazuje mapa, nyní za velmi mokrého jara to rozhodně není možné. Od rozcestí Na Soutoku po zelené se dlouho stoupá, ale buď je jiné trasování od mé poslední návštěvy nebo je cesta vyspravená, nevím, každopádně vzpomínky na tenhle úsek byly mnohem horší, než jak to bylo nyní ve skutečnosti😊 Najednou jsem se vyloupnul na Boušově, 476 m n. m. a to už jsem věděl, že jsem v suchu, protože mě čeká jen prudký sjezd do Všekar. Babi byla doma, popovídali jsme a já jsem vyrazil na cestu zpět.
Bál jsem se nepříjemného stoupání, ale po CT 306 MTB se nabírá výšky postupně. Cyklotrasa pak někam odbočuje, takže po větší štěrkem zpevněné cestě pokračuji přes vršek Na Plachtě bez značení. Jelo se mi tu lesem velmi dobře, žádné velké výškové rozdíly, pěkně to jelo, nebloudil jsem... Když se ke mně připojila modrá turistická trasa na Honezovické cestě, bylo to podobné, navíc se začíná klesat zpět k potoku Hořina. Přebrodím ho a pak stoupám k Hradci. Modrá trasa vede severněji, pro změnu dnes jedu loukou. Moc dobrý nápad to ale nebyl, je hodně podmáčená, místy dobrých 15 cm vody a bahna, jede se hodně ztuha. Od Střelického mlýna je to už lepší. Úsek podél řeky je božím singlem. Bohužel za Stodem se rozhodli prolít louku asfaltem a pak jsme přišli o dobré dva kilometry pokračování parádní cesty👎 Sjíždím tedy ještě před chotěšovským jezem na pěšinku nad řekou, ale jak vidím, už zde nevede dokonce ani modrá turistická trasa, je nyní převedena mimo přírodu na asfalt. Nevím, jaké to má důvody, ale logiku v tom těžko hledám. Lituji, že jsem to nevzal po pravém břehu, kde je ještě svět v pořádku, ale zase chybí propojení pěšin až k jezu a dál by se taky muselo přes Mantov po silnici. Aspoň že ještě nenapadlo nějakého chytráka vyasfaltovat singl po modré od jezu ke klášteru😊
Z Chotěšova do Zbůchu to vemu přes pole. Zkusím to po cestě od průmyslové zóny. Na posledním pozemku před polem mi ale radí paní, že je to tak podmáčené, že neprojedu. Nechal jsem se zviklat a objíždím to tedy z druhé strany, kde to lépe znám. Nijak zvlášť podmáčené se to nezdá, asi jsem to mohl zkusit s původním záměrem, ale kdo ví. Mokro samozřejmě je, třeba na kraji lesa před vlečkou. Ve Zbůchu si postavili nové bytovky naproti dříve pěkné oblasti kolem Olšinek. Klasika - spoustu asfaltu a betonu, jako pěst na oko, ale zbůšské vedení je dle všeho to, které podporuje gigamontovnu v Líních, takže se není co divit. Kousek pěkné cesty po CT 2271 ještě ale do Červeného Újezdu zbyl a do Líní se také jede pěkně alejí. Dnes ovšem proti větru, o rekordy úseku se pokoušet nebudu. Z Líní do Sulkova už jsou ovšem úplně všechny cesty aspoň zčásti vyasfaltované, vyberu dnes tu podél Lučního potoka. V Sulkově už docela cítím únavu, malé stoupání k hlavní silnici mi nějak nechutná. K Fulínům se sice sjíždím, ale pak mi ještě čeká táhlý kopec po nezpevněné cestě v lese k Nové Hospodě. Hecnul jsem to a už se těším na snazší jízdu po rovince. Před Novou Hospodou je ale cesta často podmáčená a dnes je kompletně pod vodou, od těžké techniky jsou tu obří rygoly a těžko se dá je nějak překonat. Před jednom z manévrů jsem dostal křeč do lýtka takovou, že mi bolelo ještě po návratu domů. Jak se ale dostanu na Novou Hospodu, nijak to nekomplikuji a přes kruhový objezd u Makra sjíždím Domažlickou ulicí přes Zátiší a kolem Škody k autobusovému nádraží. Pak už zbývá jen projet parkem za Plazou a posledním kopečkem se vyšvihnout do Záhorska.
Celkem za výlet 75 km, to je trochu méně, než jsem čekal, ale k tomu je třeba připočíst nějakých 14 km cesty na běžecký závod a z něj a 6 km v závodním tempu běhu. Tak toho je dost. Nastoupaných 700 m také není dramatické, průměrná rychlost je ale těsně pod 20 km/h.
Žádné komentáře:
Okomentovat