82 km
31. 7. 2023
Náročnost: Velká
Převýšení: 1250 m
Terén: Polní a lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - podél Radbuzy
Doudlevce - Čechurov - Černice - K Cihelnám - Černý les - Štěnovický Borek -
Čižický potok - po NS Nebílovy Prusiny - po červené Netunice,
Sukořín, Libákovice - Drahkov - Pozorka - Kopaniny - Svárkov - po zelené
Březí - Žinkovice - Osobovská skála - Radkovice - Skašov -
Kbelnický lom - po NS Čertovo břemeno kaple sv. Huberta - Anežčin
dvůr - Plevňov - Vodokrty - Krasavce - Snopoušovy - Vysoká - Robčice
- Litice - Tyršův sad - Borský park - Na Hvězdě - Techmania - CAN - Rondel -
Pod Záhorskem
To si tak brouzdám mapou a objevil jsem nějakou Osobovskou skálu. Vypadá
to, že by mohlo být v mých silách tam dojet na kole. Hned plánuji trasu a v
pondělí po práci to zkusím. Den už ale není tak dlouhý, jako před měsícem,
snad mi budou 4 hodinky na 80 km stačit, musí to být v tempu...
Osobovy jsou na jižním Plzeňsku, takže vyrážím přes centrum Plzně a podél
Radbuzy, po levém břehu, kolem Depa a bývalé plovárny do Doudlevec. Po
Malostranském mostě přejíždím na druhou stranu řeky a pokračuji skrz Škoda
Park po panelové cestě kolem vodárny, nad Vokounovo lávkou, přes Čechurov a
po trase bývalé žluté turistické, tedy ulicí Zadní cesta do Černic. Jako
nejrychlejší se mi dnes jeví jet kolem bývalé cihelny přes dálnici a pak
uhnout z dobřanské silnice na malou asfaltku přes Černý les. Tudy se dostanu
mezi Losinou a Štěnovice a za spojnicí těchto dvou vsí konečně opouštím
asfalt a vydávám se po štěrkové cestě k chatám pod lesem. Za nimi už pak
vede pěkná přírodní cesta na písčitém podloží. Docela to utahuje, ale jak
vyjedete z lesa, už je to lepší, a pak se sjíždí do Štěnovického Borku. V
Borku je to jen kousek po silnici a pak se vydávám dál do údolí Čižického
potoka mezi inline dráhou a Velkým rybníkem. Ještě trefit tu správnou
pěšinku vedoucí k brodu přes potok a pak můžu zvesela stoupat po NS Nebílovy
k lesu a podél něj ke křížku nad Nebílovy. Ještě o kousek výš je kostel sv. Jakuba Většího, ke kterému vede štěrková alej. Do Netunic je to kousíček, to
už se nechám vést červenou turistickou trasou. Vede napříč celou vsí a pak
odbočuje doprava do táhlého kopce nezpevněnou cestou k Sukořínu-rozcestí na
kraji lesa. Dnes neobjedu horší úsek červené větší cestou blíže Knížské skále, ale vychutnám si plnými doušky pořádné kořeny. Ke sv. Anně,
křižovatce turistické trasy a silnice, je to po cestě od Střížovic už skoro
po rovince. Hezká cesta následuje i do Libákovic, kde se podjíždí naopak
rozhledna Kožich, kam jsem jel na jeden z prvních výletů se svým současným
kolem.
V Libákovicích odbočuji doleva, kousek sice jedu po NS Čertovo břemeno, ale
pak odbočuji doprava a neznačenou cestou sjíždím na východ do Drahkova.
Parádní sjezd. Dál už to vůbec neznám, takže jedu podle navigace. K samotě
Pozorka je to jasné, pak se usedlost objíždí po louce a ne moc zřetelnou
cestou k zelené turistické trase vedoucí z Letin na horu Bzí. Než bych na ní
však dojel, odbočuji doprava na vrstevnicovou neznačenou cestu, která se pak
kolem lesa stáčí ke Kopaninám. Tady je to trochu náročnější na orientaci,
spoléhám se na hodinky. Znovu před Kopaninami odbočuji vpravo a jedu do
Svárkova. Zatím mám čas dobrý a počasí mi taky přeje, svítí slunce a není
horko😊 Přes Svárkov je krátce asfaltka, za ním na zelené je kamenitá cesta
stoupající až k 600 m n. m. Do Březí následuje docela prudký vymletý sjezd.
Přejedu silnici, promotám se vesničkou a dál sjíždím ke statku Žinkovice. Je
tu dle mapy Muzeum krojů jižního Plzeňska. Já si všiml jedině toho, že tu
mají pěkné rybníčky a nebyl jsem si jist, zda projedu dál přes možná
soukromý pozemek. Tady je svět ještě v pořádku, takže nebyl problém😊
Nezbývá mi tak mnoho k silnici mezi Žinkovy a Radkovicemi. Jedu ale jen do
nejbližší zatáčky, pak bude snad polní cesta na jih přímo k Osobovské skále.
Je to taková polňačka, docela zarostlá trávou, ale jedu. U lesíka na
vrcholu, za kterým je skála schovaná, hledám nějakou vyšlapanou pěšinku. Nic
moc tu není, ale na druhý pokus jsem trefil tu správnou. Skála je kupodivu
docela velká, ale nejde dobře vyfotit, protože jsou kolem stromy. Výhled je
tu nádherný po širokém okolí venkova-jižního Plzeňska. Ještě jsem se
rozhodl, že se podívám pod jižní cíp skály, kde je největší skalní
stěna. To už nešlo moc dobře s kolem, protože jje tu špatně prostupný les.
Tak jsem to celé poctivě okouknul a další čas tomu už nemohu věnovat, víc
jak dvě hodinky utakly jako voda, musím na cestu zpět!
Kousek nad Osobovy by měla být odbočka na další polní cestu zpět na
sever. Hmm, tak ta je jen v mapě, ještě štěstí, že se dá jet polem na krajii
remízku. Cesta se postupně začíná objevovat a kousek před Radkovicemi ústí
na silnici. Ještě než na ni dojedu, naskýtají se mi krásné pohledy na okolní
pahorky. Ty musím cestou do Plzně překonat. Jeden z nich mě čeká hned za
vesnicí směrem na Skašov. Je opět 600metrový. Na jeho vrcholku je nějaký
tábor, pak se sjíždím lesem a když se vyjede z lesa, je cesta vyasfaltovaná.
Sice je to proti větru, ale sjíždí se tu hodně rychle💨 Ze Skašova přímo na
sever vede opět pěkná lesní cesta, měl bych se stočit na severovýchod a
mířit na Letiny. To se zdařilo, ale až do obce nedojedu, stáčím se kolem
Kbelnického lomu. Měl bych jet po NS Čertovo břemeno, ale jak víme z jiných
úseků, v terénu v podstatě není značená. To se opět potvrdilo, když na malé
mýtině nebylo vůbec jasné, kam pokračovat. Když jsem se vymotal, už jsem si
matně vzpomínal, jak se dostat k silnici do Újezdu. A i když jsem měl
zapnutou navigaci a věděl, že musím hned v první zatáčce ve sjezdu odbočit
doprava, netrefil jsem, protože jsem žádnou cestu neviděl. S nechutí brzdím
a vracím se, abych se s velkými pochybami vydal podle digitální mapy na
nějakou sotva postřehnutelnou kančí stezku. Což o to, ona vede hezkým
západním okrajem lesa, ale říkám si, kdy asi tak definitivně skončí. Dalo to
nějaké úsilí a trpělivost, nicméně jsem se probojoval ke kapličce sv.
Huberta v Doleckém lese. Tady už je skutečná cesta, právě u křížku se
vydávám doprava po CT 2292 směrem na Dolce. Jde ale jen o pár set metrů
sjezdu po cyklotrase, pak v zatáčce odbočuji doprava k Anežčinu dvoru.
Následuje úsek po CT 2291 do Plevňova. Tady už se zas dostávám do míst,
které mi jsou známější. I když cestou z Plevňova do Vodokrt jsem ještě
nejel. Modlím se, ať není moc velké šero. Když odbočím ze silnice na
polní cestu, je to ještzě OK, ale v lese už nic moc. Dle mapy se zdálo, že
je nutné víc vystoupat, ale jel jsem pořád na kraji lesa hodně
punkovou cestou a dokáza jsem projet přímo do Vodokrt. Do Krasavců
jsem pak musel po silnici, žádná nezpevněná adekvátní alternativa
neexistuje, navíc jsem potřeboval rychle před setměním domů.
Z Krasavců vede malá asfaltka do Snopoušoov, tam to jede dobře. Dám si
ještě něco na zub, abych vydržel tempo. Ze Snopoušov mě totiž čeká stoupání
na Vysokou, to se mi teda opravdu moc chce😁 Když už jsem se do toho kopce
ale pustil, tak se mi nejede tak zle. Naopak mi sklon celkem vyhovoval.
Vrchol Vysoká a Jelení vrch jsem nechal po pravé ruce. Jedu pořád rovně až k
rozcestí na Dlouhé pasece. Tam odbočuji vpravo a sjíždím do Robčic. Za
Robčicemi se stoupá k dálnici a přivaděči a potom je třeba se ještě
přehoupnout přes Kotlík. Projedu přes Litice, vyzkouším novou stezku pod
silnicí k Červovi, projedu Tyršův sad, překonám hráz v. n. České údolí a do
Plzně vjíždím u věznice. Projedu Borským parkem, skrz blok v Booettingerově
ulici se dostanu ke Schwarzově ulici a sjíždím přes Hvězdu na náměstí
Českých bratří. Kolem Techmanie pak projedu ke Kalikovskému mlýnu a za
Plazou jako obvykle mířím k Rondelu. Tím jsem završil čtyřhodinový maraton,
při které jsem najel téměř 82 km. Byl to skvělý výlet, počasí přálo, mmálo
lidí jsem potkal, objevil nové cesty a ještě mi vyšlo načasoování, to je
největší překvapení😀 Nastoupal jsem něco přes 1200 m průměrnou rychlostí
20,4 km/h a přitom tam zas tolik asfaltových úseků nebylo.
|
|
Osobovská skála - skalní stěna |
|
|
Osobovská skála - vrchol |
Žádné komentáře:
Okomentovat