7. 4. 2023
Náročnost: Střední
Převýšení: 850 m
Terén: Lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Depo 20215,
Malostranský most - po CT 31 Čechurov - Černice - Městský les - Bambousek -
Losiná - Nebílovský Borek - Nebílovy - po červené Prusiny, Netunice, Sukořín
- Knížská skála - Řenče - Osek - Háje - Na Mrtoli - Netunice - Prusiny - po
žluté Čižice - po pravém břehu Úhlavy Štěnovice - po červené Valík,
Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Vokounova lávka - Škoda park -
po pravém břehu Radbuzy papírna, Wilsonův most - Křížíkovy sady -
Lochotínská lávka - Pod Záhorskem
Zima sice skončila už dávno, ale slunné jaro nepřichází. V dubnu je to
zcela v pořádku, nicméně dnes je asi první hezčí den, takže to vidím na
vyjížďku aspoň za kopec.
Pojedu na jižní Plzeňsko, takže ze Záhorska sjíždím přes Rondel a
Rooseveltův most do centra, na náměstí Republiky. Pak projedu k Wilsonovu
mostu a po levém břehu Radbuzy projíždím kolem Depa 2015, bývalé plovárny,
pod Škodou ETZ, kde se dá pěknou pěšinkou za loděnicé projet přímo pod
Malostranský most. Po něm se vydávám na druhou stranu řeky a pokračuji po CT
31 kolem Škoda parku do Čechurova. Projíždím Bručnou do Černic Zadní cestou,
ještě nedávno to vedla žlutá turistická trasa. Hned za dálnicí chci vjet do
lesa, takže musím přes kruhové objezdy u obchodního centra a kousek po
silnici směrem na Plzenec. Pak už jsem konečně mimo provoz a stoupám
Městským lesem k občerstvení a pak neznačenou cestou na jihozápad k
chatové/rezidenční oblasti pod Radyní. K horní části Losiné vede pěkná polní
cesta přes louku, kudy v budoucnu povede obchvat. Zatím je to krásné místo
plné klidu. Na kraji lesa nad prvními domky se připojuje červená a po té
budu pokračovat nejen skrz Losinou, ale i dále kousek za obec.
Neznačenými cestami se dá více způsoby dostat přes kopec do Nebílovského
Borku. Jen na pár metrů využiju silnici a hned zas sjíždím v další zatáčce.
Západně od kamenolomu mírně sjíždím k jedné z větví Čižického potoka a pak
vyjíždím polní cestou k silnici. Zbývá mi necelý kilometr táhlého stoupání
kolem sadu do Nebílov, pak následuje prudké klesání k zámku a u rybníka
odbočuji vpravo na červenou turistickou. Tuhle pěšinku mezi zahradami
neznám, ale využívat ji zřejmě více nebudu, protože jsou tam schody. Brzy
jsem ale na asfaltce a touto alejí vystoupám na Prusiny, ke kostelu sv. Jakuba Většího. Z prusin do Netunic a skrz ves musím ještě po asfaltu,
ačkoliv je tu turistická stezka, takže už se těším na polní cestu k
Sukořínu, přestože docela nepříjemně stoupá. V lese je ještě dost bahna, ale
je to lepší, než aby se od března prášilo za kolem. Projždím lesem a asi 200
m před silnicí odbočuji na neznačenou lesní cestu v horším stavu, o které si
myslím, že jsem jí před pár lety využil a dostal se ke Knížské skále. Tehdy
ještě byla zcela naznámá, prostě skály v lese. Nyní je tam postavený
příbytek loupežníka pro účely natáčení filmu. Tomu také odpovídá
návštěvnost, je tu se mnou asi 8 lidí. Zase se to tu ale trochu prosekalo,
takže skály líp vyniknou. Nezdržuji se více, opět povědomou cestou sjíždím k
Řenčím, snad jsem to trefil správně. Je tu plno krátkých klacků od těžby, ty
jsou poměrně nebezpečné, když mě navíc "vyruší" statný jelen - albín, nevím,
kam bych oči dal. Utíká ale dál, takže můžu v klidu pokračovat až do Řenčí.
Teď zas bude následovat delší úsek po místních silničkách. Nejprve do Oseka
a pak stoupat nejprve do Hájů a pak následuje nejvíce nepříjemné stoupání,
už navíc s větším provozem aut, nad Netunice. Já si ho ale malinko ušetřil,
protože se ukázalo, že v první zatáčce nad Háji je polní cesta, která by mě
mohla dovést do Mrtole. Vyplašil jsem sice nějaké srnky a projel
několikaletou vrstvou listí, ale dostal jsem se tam😊 Z Mrtole už zas musím
do Netunic po silnici no. Pak znovu po červené na Prusiny a pak už po
štěrkovce ke kapli a skrz les po žluté převážně sjezdem do
Čižic.
Přemýšlím, zda takhle za mokra jet podél řeky do Štěnovic, nakonec jsem se
nepřekvapivě rozhodl, že ano. Je to moc pěkná pěšinka, jen pár míst se dá
špatně projet, ale místní položili prkýnka přes dvě korýtka, tak se zas
tolikrát z kola slézat nemusí. Pod chatami se dá projet až k jezu a hřišti
ve Štěnovicích. Protože chci přes Valík, čeká mě prudké stoupání nejprve od
potoka, pak je chvilka odpočinku k hlavní silnici, a pak ještě jeden
intenzivní úsek právě na Valík. Kousek za vrcholem, kde je závora, už začíná
beton, takže se tu dá je hodně rychle vlastně až do Podhájí. Z Radobyčic
volím asfaltku do Hradiště po NS Údolím Úhalvy, mnoho jinýách možností
ostatně není. Z Hradiště si ale vybírám terénní vložku pod hradištěm nad
řekou přímo k Vokounově lávce. Po panelce pod Homolkou dojedu ke Škoda parku
a aby byla změna, do centra Plzně jedu po pravém břehu Radbuzy. Lidu je
všude hodně, je třeba dávat velký pozor na nepozorné lidi. Když už se
všechna nábřeží plzeňských řek systematicky asfaltují, chtěl jsem využít
pěšinky v krátkém úseku naproti plovárně, ale ta je zas vybagrovaná,
přerušená a zničená od stavby nového sídliště v papírně a taky odtěžením
stromů. To nebyla dobrá volba, tak zas hurá do davu v betonovém městě...
Přes centrum to beru Šafaříkovými a Křižíkovými sady k Mlýnské strouze, přes
Rychtářku k Lochotínské lávce a pak kolem Rondelu do Záhorska.
Pěkný jarní rozpinkávací výlet vyšel na 55 km, průměrná rychlost pěkných
21,3 km/h, a to na převýšení 850 m.
 |
| Řenče, Knížská skála |
 |
| Řenče, Knížská skála |
 |
| Řenče, Knížská skála |
Žádné komentáře:
Okomentovat