Žďár u Rokycan 2025

52 km

23. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - Prazdroj - Rokycanská - Špitálský les - hrádecká  myslivna - V Pytli - Zátiší - Na Pohodnici - sjezd 67 na D5 - Čílinské polesí - Němčičky - PR Vojenské cvičiště - Kamenný Újezd - po zelené PP Trhoň - Žďár - po červené Rokycany - podél Holoubkovského potoka PP Rokycanská stráň - po zelené Klabava - Ejpovice - Kyšice - po CT 3 Červený Hrádek - Újezd - Doubravka - Jateční - Masarykův most - Zadní Roudná - roudenské prameny - Pod Záhorskem

 

 

Přijde mi to nedávno, ale už je to 7 let, co jsem jel na vrchol Žďáru u Rokycan s cílem na vrcholku. Osvěžim si tedy paměť. Město by bylo nejlepší přeskočit, jako obvykle přes Rondel pojedu k Lochotínské lávce, kolem fotbalového stadionu k Prazdroji, a protože chci do Špitálského lesa, zksuím to neobvykle po straně kolem divadla Alfa. No nic moc, staví se tu obchodní centrum, takže musím silnicí, a pak je to po úzkém chodníku, kde parkují auta. Z ulice Ke Kukačce se konečně protáhnu za posledními paneláky do parku a jím projedu až k Ústřednímu hřbitovu. Po polní a lesní cestičce se dá dojet k silnici do Hrádku nedaleko hrádecké myslivny, za ní pak pokračuje štěrková cesta přes Holý vrch nebo podél přivaděče a propustí pod ním do polesí V Pytli. Napojím se na zelenou a táhle stoupám po štěrkové cestě a později po lesní cestě k Zátiší. Překonám další silnici a pokračuji dál po zelené k Pohodnici. Většinou, a stejně tak dnes ji objíždím z jihu po neznačené cestě a na zelenou se vracím až na začátku dlouhého rozbitého sjezdu k dálniční křižovatce na 67. km. Stále po zelené podjedu D5 a mířím k Čílinskému polesí. Chci si připomenout neoznačenou cestu, takže jedu asi o 200 m dál, než odbočuje do lesa zelené a parallení cestou stoupám pod Čílinu. Na chvíli se ještě jendou spojím se zelenou, vrcholek objedu z jihu spojkou k cyklotrase 2127.

 

Od Čílinského polesí sjedu do Němčiček, projedu chatovou/rezidenční oblastí rovnou ke křižovatce k PR Vojenské cvičiště, ke kterému přímo přiléhá skládka😀 Zde pod Kotlem projedu k další vznikající obydlené oblasti, celkem dost nepochopitelně umístěné mimo jakýkoliv intravilán u štěrkové cesty s výjezdem na obchvatu Kamenného Újezdu. Okrajem téhle nejroztahanější vesnice na světě projedu ke Klabavě a potom vystoupám po zelené loukou k silnici a také velké štěrkové cestě k PP Trhoň. V tomto příprodním parku je právě i vrchol Žďár, ke kterému postupně víc a víc stoupám. Nejprve po zelené kolem arboreta, poté na kraji lesa odbočuji vlevo na místní modrou turistickou trasu, ale na první větší odbočce u přístřešku odbočuji prudce vpravo a jedu po neznačené cestě vstříc mýtině na jižních svazích. Je tu krásný výhled, slunce hřeje, všude klid, nádhera. Moc lidí tu nepotkávám a není divu, že tady se zrovna jeden kochá. Taky jsem to měl v úmyslu, než jsem ho zahlédl😀 Cesta se za chvilku rozvdvojuje a já se rozhodl jet vpravo do sedla, abych mohl jet co nejdál na kole, tady je to sjízdnější. Dá se to vyšlápnout až na hřebínek. Samotný vrcholek Žďár ve stejnojmenné přírodní rezervaci je však ještě pár desítek metrů severozápadně. Tam musíte vyskákat po kamenech. Pokochám se, udělám fotky a pak jdu dál po červené, velmi prudce pak pěšina klesá a navíc jdou přede mnou lidi, takže nasedám o něco později. Cestička se hodně kroutí, stromy kolem jsou pokácené a jak je tu světlo, rychle to tu zarůstá, značení tedy není úplně příkladné. Jednak to tu ale trochu znám, zadruhé mám navigaci, takže jsem to trefil. Nad Oltáři pokračuji po červené k západu sjezdem s možnostmi vyhlídek z útesů. V mapě s ejedno z těch míst jmenuje Vyhlídková skála - jak prozaické. Pro mě téměř nesjízdným terénem pak červené padá pod kopec, než se napojí na větší cestu k rozcestí Polesí Žďár.

 

Po červené, už po pěkné rychlé polní cestě dojedu až k Pražskému předměstí Rokycan. Chtěl bych projet k Holoubkovskému potoku, takže jedu k Pražské ulici po louce, spíš necestou a pak ulicí Mládežníků. Doufal jsem, že bude možné projet kolem skautů, tímto směrem jsem to ještě nikdy nezkoušel. Z druhé strany to jde (přes cedulku zákazu). Tady je ale mostek a za ním vrátka. Vzhledem k tomu, že v areálu jsou lidi, tak nezkouuším projet a vydávám se po levém břehu Holoubkovského potoka ke gymnáziu. Zpočátku, ale opravdu velmi krátce, se mi to zdálo jako dobrá náhrada, ale je to špatná zarostlá pěšinka, nedá se tu jet, takže mě to neoslnilo. Přejedu tedy na druhý břeh, kde soutokem s Klabavou a koupalištěm vede asfaltka, na kteoru v PP Rokycanská stráň navazuje krásný singl. Po zelené je to pak koiusek po panelové cestě, ale když podjedete dálniční přivaděč, začíná opět pěkná pěšina. Za další kilometr podjedete dálnici, pak je asi nejhezčí úsek na břehu vodní nádrže Klabava a pak od rozcestí Pod Vršíčkem vede velká spíše nezpevněná cesta, často rozbahněná a rozježděná od rybářů. Teď ji někdo v někoilika úsecích zpavňoval štěrkem. Nad Klabavským rybníkem projedu obcí Klabava a pak po silnici jedu do Ejpovic. Protože pokračuji přes Kyšice, volím moji nedlouho objevenou, nicméně oblíbenou cestu přes bývalý lom, pak po CT 3 překonám kopec mezi Kyšicemi a Újezdem, ve sjezdu odbočuji na lesní pěšinu, protože ta je mnohem zábavmnější než lány asfaltu na cyklostezce. V Červenohrádecké ulcici, která se rekonstruovala asi dva roky, je teď pěkná cyklostezka vedle silnice, takže pro ty, koho baví monotónní šlapání docela fajn. Mně to bude asi stačit takhle jednou. Pak prozkoumám Doubravku průjezdem Kyšické a Újezdské ulice a od konečné trolejbusu pojedu k podjezdu v Potoční ulici. Na dohled sv. Jiří překonám po lávce Úslavu a poračuji k Jateční ulici. Pak už klasicky pod mosty podél řeky na Zadní Roudnou a kolem Pramenů do Záhorska.

 

Hezkých 52 km s poměrně slušným převýšením 800 m. S průměrnou rychlostí 18,9 km/h a terénem jsem taky spokojený, takže paráda.   

 

  

 

 

 

 

Žďár u Rokycan - kamenné moře

Obora Háječek - Zelené jezírko

48 km

7. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty, přejezdy po silnici

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - PR Petrovka - Pod Krkavcem - vyhlídka U Záluží - Na Skalce - Dubský mlýn - Horní Bříza-Březí - ryb. Hamr - Trnová - Krašovice - Tlucná - Cihelna - Dolní Bělá - Berk - obora Háječek - zřícenina hradu Dolní Bělá - Horní Bělá - Brod - Tlucná - Doubrava - po zelené Kokořov - Nevřeňské Pod Zemí - Nevřeň - Kůští - po červené Chotíkov - Košutka - Košutecké jezírko - Berlín - Pod Záhorskem

 

 

Letos už vážně nevim, kam kolem Plzně jezdit, když ma na výlet maximálně 3 hodinky, ale dnes se mi to povedlo, našel jsem Zelené jezírko v oboře Háječek, tak se pojďmě podívat, kam se mi podaří dojet.

 

Ze Záhorska stoupám k aleji Svobody, poté Ledeckou ulicí na Bolevec, ke Gerské ulici a pak konečně mimo město do lesa po Sigmondově stezce k Boleveckému potoku. Nechávám uhnout značené trasy doleva a stoupám po pěšince po hranici PR Petrovka. Po pěšinkách podél silnice na Ledce jedu až k odbočce na Krkavec. Přejedu zmíněnou silnici, po místní modré a opravdové modré dojedu znovu singlíkem k vyhlídce U Záluží. Tady odbočuji a nad skládkou mířím k neoficiálnímu trailu, který klesá k místní zelené trase. Po té, velmi kořenité cestě stoupám na dohled k pískové hoře navršené těžbou. Právě zde odbočuji doprava ze značené trasy a lesem kolem kopce Na Skalce sjíždím k Ledcům. Vyjíždím na silnici a jen kousíček po ní jedu, než znovu odbočím k Dubskému mlýnu. Po hezké nezpevněné cestě jedu přes kopec do Horní Břízy. Ale jen na kraj, v Březí se stáčím na NS Horní Bříza a po polní cestě mířím na sever k chatám a rybníku Hamr. Odtud je to kousek do Trnové. Je to vlastně docela rozhlehlá ves. Navigace mě vede do její horní části, kde lze z jedné ulice nad potokem Bělá vyjet na lesní pěšinu, která se postupně zvětšuje a později vede po louce do Krašovic. To je nádherná cesta.

 

Z Krašovic pojedu po delší době nad Brodským potokem do Tlucné. Výrazný domek na velkém pozemku na kraji Krašovic se stále rozrůstá, ale projít do lesa jde, pak se jede po krásném singlu, až asi v katastru Tlucné je vyštěrkovaná cesta. Možná kvůli rekonstrukci nebo stavbě kanalizace, která je ještě v procesu, celá ulice je stále rozkopaná. Z Tlucné vystoupám po silnici, abych se dostal na polní cestu, která vede přes bývalou cihelnu do Dolní Bělé. Do Berku se kroutí silnička, tam to půjde snadno, ale pak tedy nevím. Podél obory Háječek bych měl projet zpět k Bělé. Už odbočka od silnice nevěstí nic dobrého, vypadá pěkně zarostlá. Ale znáte to, prostě to zkusíte. Nejhůř to vypadalo u vjezdu do obory, kde končil náznak cesty a vypadalo to, že dál mám smolíček. Nechtěl sem se vracet, tak jsem si představoval, že to možná půjde podél plotu, je tam snad nějaký malý průšlap? Tomu jsem nedával vůbec šanci na úspěch, ale bingo! Protáhl jsem se k potoku Veska a za ním už byla vidět cesta z druhé strany. Tady v zapomenutém koutě jsem si dal pauzu, mrknul na Zelené jezírko v oboře a vydal se dál vstříc výběhům pro krávy. Příště snad budu vědět, kterou cestu vybrat, takhle jsem těžko mohl odhadnout, jestli vjedu do výběhu nebo ne. Je vrchol léta, takže všude vysoká tráva, ale dopadlo to dobře, nevracel jsem se, dostal jsem se skutečně až na kopec nad Dolní Bělou, kde stával hrad.

 

Sjíždím do obce, po silnici pokračuji do Horní Bělé, projíždím skrz zemědělské družstvo a jedu do chatové oblasti Brod. Že je to po NS Stezka Hornobělskem je informace k ničemu, protože tahle trasa tady vede po všech polní cestách. Co je hodně mrzuté, že i tady daleko mimo civilizaci neváhají asfaltovat dřívě pěkné cesty-takže trochu monotónně ke křižovatce u Tlucné. V první zatáčce silnice na Tatinou odbočuji doprava, stoupám na Doubravu, poté po zelené po horším, ale hezkém lesním terénu. Je po dešti, a tady na té cestě je mokro i bez toho. I tak je dobrá. Přejedu silnici na Nekmíř a sjíždím do Kokořova. Tam ještě po zelené vystoupám stojku do lesa a pak odbočuji na nevýraznou lesní cestu přibližně jižním směrem do Nevřeně. I když tu jezdím několikrát do roka, přesto se mi podařilo odbočit nesprávně a dojel jsem až ke vstupu do Nevřeňského Pod Zemí. Nepřestává mě fascinovat, jak hloupé jméno to je. Prudkým sjezdem je to jen kousek do Nevřeně. Stoupám po štěrkové cestě k hlavní silnici na Karlovy Vary. Za ní postupně klesám k červené a sjíždím do Kůští.

 

Pak už mi jen zbývá vystoupat pod spalovnu a po polní cestě dojet do Chotíkova. Celou ves projedu po turistické trase, ta vede po silnici. Stoupám po žluté a přejíždím varskou silnici, kde už se chystá stavba jejího přemostění. Podél silnice na kraji pole se dá dostat až ke Globusu na Košutku. Zpočátku se jede docela dobře, ale potom je to prostě po kraji zoraného pole a je to bída, zvlášť když je tak mokro. Do Záhorska projedu skrz Košutku, kolem Jezírka a po Karlovarské. Parádních 48 km, udělaly mi radost. Průměrná rychlost 18,7 km/h a docela značné převýšení více jak 800 m.  

 

 

 

 

 

Obora Háječek - Zelené jezírko

 

Vyhlídka Božkov - křídla naděje

33 km

3. 7. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Polní a lesní cesty, přes město asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - po pravém břehu Radbuzy Škoda park - Vokounova lávka - Černice - Černý les - Losiná - Bambousek - PP Andrejšky - po NS Staropleznecká sv. Blažej - Koterov - vyhlídka Božkov - Božkov - podél Úslavy Rokycanská - Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Hodně rychlý výlet na dohled města, v podstatě do Losiné na návštěvu přes centrum Plzně podél Radbuzy, tentokrát po pravém břehu kolem papírny až ke Škoda parku, k Vokounově lávce, pak přes Černice k dálnici, Černým lesem k odbočce na Kouty a nahoru do Losiné po silnici.

 

Zpátky pojedu přes Bambousek pod Radyní k Andrejškám, kolem nich sjíždím na konec Starého Plzence, v podstatě po NS Staroplzenecká, která vede místy zarostlou pěšinkou, místy zajímavým singlem - například ke trati - až ke sv. Blažeji. Od Blažeje se dá jet asi tři čtvrtě kilometru po pěšince přes louku, pak bohužel musíte po asfaltu až do Koterova. Tam z ulice Pod Kopcem vystoupám ke kopci Háje, takže k vyhlídce Božkov vlastně klesám po polní cestě. Letos nebo loni tu vznikl podivný předmět, který se jmenuje Křídla naděje.

 

Pokračuji sjezdem k silnici na Letkov, za silnicí pokračuje pěšinka ke skládce popílku nebo co to tu vlastně bylo, a dá se dostat na kraj Božkova k čističce. Z Božkova jedu po levém břehu Úslavy k Rokycanské. Část cyklostezky od Rolnického náměstí slouží jako náhradní trasa pro auta, ale jestli mě předjíždělo jedno auto za celou dobu...? Pohoda. Kolem Prazdroje a Štruncových sadů pak projedu městem k Lochotínské lávce a zpátky na Severní předměstí do Záhorska.

 

33 km v hodince a půl, 400 m převýšení - takové svižné vyvětrání😊

 

 

Vyhlídka Božkov - Křídla naděje

 

Šlovický vrch (konečně i s koňmi😀)

45 km

2. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 350 m

Terén: Polní a lesní cesty, přes město asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - Borská Pole - Nová Hospoda - po zelené Nad Valchou - Valcha - po zelené Nová Ves, park Martinská stěna - Dobřany - Šlovický vrch - Wartův mlýn - Lhota - Černý Most - v. n. České údolí - České údolí - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Mám jen kratší čas na výlet a marně hledám, kam se vydat. chtěl ybch někam na jih, ale všude už jsem byl. Zase Šlovický vrch? Vždyť ty koně tam ani nikdy nebyli... Nejdřív ale přes Novou Hospodu k babi. To znamená přes rondel za Plazou ke Kalikovskému mlýnu a pak přes Jíkalku k Vejprnickému potoku. Podél potoka, pokud možno na jeho pravé straně, kde je pěkná nezpevněná cestička. Rozhodl jsem se, že nahoru vyjedu pod Regensburskou přes další velký kruhový objezd na Borských Polích. Chvíli se zdržím na Nové Hospodě a pak pokračuji po lávce přes výpadovku na Domažlice do lesa, který se sice ze všech stran rychle zmenšuje, ale zatím stále zůstává. Po zelené jedu na rozcestí Nad Valchou po lesních pěšinkách, pak se dá pokračovat stále na jihovýchod po neznačené cestičce k novému sídlišti na Zelené louce. V těchto nových osídleních nikdo nedbá na jakýkoliv urbanismus, takže se zpravidla dá blbě dostat skrz. Tady to není jiné, navíc tu ještě pokračuje stavba dalších ulic. Starou obec od nového sídliště oddělují zbytky tělesa vlečky a křižuje ji jen jedna cesta, kudy sjíždím do Sulkovské ulice, ze které se vracím na zelenou.

 

Projíždím kolem celého mokřadu, pak za lesem přes D5 a následně odtěženým lesem do Nové Vsi,  vše po zelené. Podobně pak kolem letiště, které se začíná uzavírat vysokým plotem. Docela hezkou cestou lesem, která zatím ještě odolala odevšud postupujícímu zpevňování dojedu až k polní cestě, která mě dovede převážně z kopce k lesoparku Martinská stěna. Slyšel jsem něco o asfaltování louky u řeky, to tedy nehodlám absolvovat, proto jedu po pěkných pěšinkách lesoparkem do Dobřánek. Naučnou stezkou pak jde projet ještě po nezpevněné pěšince ke kamennému mostu. Projedu Dobřany do Sokolovské ulice, pak podjezdem pod tratí k pohodnici. Vracím se podél trati na severozápad po kamenité cestě na druhé straně nádraží. Mám obavy, jestli cesta neskončí někde uprostřed skládky, ale kupodivu projíždím až k příjezdové cestě ke Šlovickému vrchu. Kudy kam tady v tom bludišti, to jsem nikdy nezjistil, vždycky někudy vyjdu, pak musim přelézt dva, tři ploty nebo ohradníky, prodrat se křovím, vyšlapat dopady v bike parku, projet bahnem a pak se vrátím zase na normální cestu. Koně nikde, jako obvykle. Ale jak sjíždím, nakonec jsem něco zahlédl. Znovu se vracím do výběhu a moje oči, jsou tam! není to mýtus, v zapadajícím slunci jsou koně jak malování z divokého západu. Paráda.

 

Čeká mě ale cesta zpátky, tak honem, než slunce zajde za obzor. Plzeňskou ulicí se vlastně vracím do centra Dobřan, pak se ale kolem čističky vydávám k řece. Tam je taky ještě hezká pěšinka a asi rok opravená lávka v meandru na půli cesty k Wartovu mlýnu. Právě za ní bude jeden z úseku nové dálnice, která zhoršuje životní prostředí i kvalitu života. Už je tu vyhloubený prostor pro štěrk. Soukromí majitelé zatím díky bohu nechtějí prodat pozemky pro další asfaltové poblouznění. Tak tu můžou jezdit cyklisté pro radost. Před dálničmním mostem se rozhoduji, že dnes nechci klestit cestu k pěšinkám ve Lhotě, takže to objedu po silnici a k řece se vracím Leknínovou ulicí. Co to jde, jedete po pěšinkách co nejblíž řece a ze Spodní ulice pak vede taková cesta pro rybáře, prostě pěkná velká polní cesta podél Radbuzy až k Černému Mostu. Protože je sucho, v chatové nebo spíš rezidenční oblasti VInice se vydávám pěšinkou na břehu přehrady podél pole ke Škodalandu. Pěšinkou už se nedá dostat ke kempu, z neznámého důvodu tam někdo postavil plot, proto cesta ústí v Přehradní ulici. Jen o kousek výš se staví několik paneláků, což se výborně hodí mezi ty domky kolem😆 Poté projedu přes hráz, za níž odbočím vpravo a po levém břehu řeky pojedu vlastně až do centra. Kousek lze jet po pěšince, která je na mapě pojmenována jako Vodácký singl, ale pak jsou tam popadané stromy a doupě bezdomovců, takže vyjíždím na NS Údolím Radbuzy na nezbytně krátkou vzdálenost. To znamená, že sjíždím na louku a podjíždím Tyršův most, kde je pěkná polní cesta, občas trochu podmáčená, ale lepší než jet po asfaltu. Vyjíždím do Zborovské ulice, u Malostranského mostu se ale vracím k řece, kde vede kousek pěšinka a potom chodník k bývalé plovárně a kolem Depa 2015 do centra Plzně. Projedu Šafaříkovými sady k Rooseveltovu mostu a přes Rondel do Záhorska.

 

Hezký letní večer strávený 45 km po blízkém okolí Plzně. Jen necelých 400 výškových metrů, takže nepřekvapí, že to bylo na dvě hodinky, průměrná rychlost se tedy dostala na 20,7 km/h. Jsem rád, že jsem konečně viděl ty koně!🐎  

 

 

 

 

Šlovický vrch

Šlovický vrch