107 km
31. 3. 2024
Náročnost: Velká
Převýšení: 1750 m
Terén: Lesní a štěrkové cesty, pěšinky
Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Košutka - Chotíkov - Nevřeň - Lipovice - Kunějovice - Mostice - U Františka - Kostelík - Velká Mýť - Nečtiny - po CT 2232 Holubí mlýn, Zhořec - Prohoř - Lažany - Mostec - Mlyňanský vrch - hráz Žlutické přehrady - Dolánka - po modré Borek u Žlutic, Štědrý hrádek, Štědrá - Zbraslav - Domašín - Luková - Mezí - Újezd - Lešovice - PP Manětínská - V Dubech - po místní červené Libenov - Líté - Dolní Bělá - Cihelna - Tlucná - Doubrava - po zelené Kokořov - U Stýskal - Příšov - zrušené rozc. Pod Krkavcem - po modré Sytná - Košutka - Košutecké jezírko - Pod Záhorskem
Už je čas na delší výlet, ne? Podíváme se ke Žlutické přehradě? No zkusim to. Vyjíždím na Karlovarskou třídu a stoupám k dopravnímu učilišti. Další stoupání mě čeká ke Košuteckému jezírku, srovnává se to cestou ke Globusu, odkud konečně jedu mimo asfalt. Aspoň tedy kousek. Jenže je to na kraji pole, cesta je tu taková vrtkavá, podle ročního období a osevu pole. U tůně za křovím jsou nějací lidé, zajímavé, ale jedu dál na Chotíkov. Po červené jsme projel celou dlouhou vsí, nahoře u odbočky na Příšov překonám silnici a za menší průmyslovou halou odbočuji doleva, kde se dá projet po takové polní cestě k benzince. Docela špatnou cestou lesem se dá dostat kolem černýcvh skládek až k silnci na Nevřeň. Důležité je, že se vyhnete hlavní silnici na Karlovy Vary. Sjíždím tedy do Nevřeně, Centrum Kaolinum nelze minout. Nezáživnou novinkou pokračuji údolím Třemošné k frekventované silnici II/205. Po té musím vystoupat k odbočce na Všeruby. Polevo je bývalé zemědělské družstvo Telecí mlýn a když končí jeho areál, popravo je odbočka se závorou do lesa, která se hned rozděluje. Mírně vpravo se dá jet lesem do Všerub, dnes ale pojedu kolmo vpravo a snadno se tak příjemnou nezpevněnou cestou dostanu k Lipovici. Z polní cesty za všerubským obchvatem mám strach, je to taková ta klasicky málo používaná obklopená trnkami a rychle zarůstá. Někdo ji ale dal do pucu a tak se jede velmi dobře. Z Kunějovic pokračuje super zábavná polňačka do Mostice. Jel jsem tu loni poprvé a líbí se mi. Z Hubenova cestu do PP Manětínská znam, ale od Mostice si ji nevybavuju. Je to tedy asfaltka, ale pěkně se po ní jede. Táhle stoupám k rozcestí U Františka do nějakých 600 m n. m. Trochu přes údolíčko je pak Kostelík. Přes další, hlubší, mířím přímo na sever. Od Spankova se na pár metrů připojuje zelená turistická trasa a právě v tomhle místě prudšího stoupání se oddělují cesty, z nichž ta neznačená, po které teď pojedu, vede vlevo. Nepřijde mi to už tak nepříjemné, ale stoupám o dalších 50 výškových metrů. Mezi vrcholy Lom a Velká Mýť se jede po hřebínku, poté se začíná pozvolna klesat. Obvykle tu odbočuji k Plachtínu, dnes ale jedu pořád na severozápad, dokud se nepřipojím na větší asfaltovou cestu, která se stáčí až k severovýchodu. ve sjezdu mě mrzí brzdit, ale musím, odbočuji kolmo vlevo na žlutou trasu. Do Nečtin je hodně ostrý sjezd po štěrkové cestě a v obci pak po úzké asfaltce. Po kostelních schodech jsem si netroufl sjet, tak sjíždím k zelené normálně ulicí a po zelené jsem za pár metrů na návsi. Stoupající, pěkně opravenou, ale nefrekventovanou silničkou stoupám k Holubímu mlýnu. Je mi to tu povědomé, už jsem tu jel, ale nevybavuju si kam. Dnes odbočuji vpravo a sjíždím do Zhořce.
Ze Zhořce pokračuji po silnici na Zbraslav, ale za táborem odbočuji na lesní cestu. Ačkoliv to podle počasí nevypadá, cesta je místy dost podmáčená, tak to moc neodsýpá. Ale jinak je to paráda, nikde nikdo, klídek, příroda... Asi kilometr před prohoří vyjíždím na malinkou silničku. Za vesničkou pokračuji po široké hodně prašné cestě do Lažan, kde je velký areál fungující jako skldáka nepojízdných vraků. Z Lažan je vyznačena podle mapy cesta do Mostce. První úsek je vlastně zarostlý a dal se snadno objet po pastvině bez dobytka, na kopci už ale byl ohradník, takže jsem musel přelézt. Jenže kudy dál? Buď někam úplně do prčic nebo na další ohrazenou pastvinu. Vyhrává pastvina, kde nejsou vidět žádné krávy. Jelo se jakž takž, hledám, kde bych se mohl co nejdříve napojit na nějakou opravdovou cestu... Místo toho jsem se za vrškem ocitl ve stádu krav a v dáli vidím i statek. To bude zase něco, už se mi takhle párkrát povedlo vjet na nějaký neoznačený, ale soukromý pozemek a majitel nebyl nadšený. Na dohled budov jsem přeskákal a přenesl kolo přes ohradníky do nepříjemného terénu v úvozu, kde asi dříve vedla cesta vyznačená v mapě. Snad se tedy nevyloupnu někomu na zahradě. Musel jsem ještě asi dvakrát překonat ohradník lemující cestu mezi patvinami a nakonec vyjel u kapličky v osadě Mostec. Nikdo se nad mou přítomností nepohoršoval, tak dobrý, tentokrát to vyšlo dobře. Cyklotrasa 2282 sice vede hezky strání a pozvolna klesá, ale úplně míjí to zajímavé-hráz přehrady, proto se stále držím vlevo, ačkoliv jsem měl taky tendenci to už stočit na východ. Opravdu hodně prudkým sjezdem na kraji I. ochranného pásma sjíždím právě k hrázi Žlutické vodní nádrže, ještě přemýšlím, jestli se nevydat na druhou stranu na nějakou vyhlídku, ale to by bylo už na dnešek moc. Cesta tam mimo to podle mapy ani neexistuje, je tam tedy asi jen nově vyježděná obslužná cesta pro těžbu dřeva.
Když jsem se pokochal a najedl, pokračuji po proudu Střely k soutoku s Boreckým potokem, podél kterého bych měl teď stoupat po modré turistické trase. Zpočátku jsem nadšený, i když jsem měl obavy. Dá se celkem dobře jet, krásně se to klikatí v údolí mezi potokem a tratí a čekají mě nádherné kamenné mosty a tunely. Jenže jak cesta pokračuje, více a více musím pěšky pro nesjízdnost terénu. Buď jsou to kmeny přes cestu nebo příliš skalnatá stráň nebo dokonce několik metrů po 15 cm široké římse pod železničním mostkem, který překlenul potok a zároveň je to jediná možnost, jak převést pěšinku. Tam jsem se nevešel ani já sám bez pupku, natož pak s kolem, hustý! Nakonec jsem to samozřejmě zdolal, ale trvalo to. Jsou tu všmožné nadjezdy a podjezdy a dokonce i vlak projížděl. Tady už chybí jen paprní lokomotiva k dokonalosti. To nejhorší mě ovšem teprv čekalo. Malou předzvěstí byla podmáčená louka u Borku, kde to už vlastně vypadalo, že se zas konečně rozjedu v tempu. Pod zříceninou Štědrého hrádku ale byla stržená lávka, hodně hluboké koryto potoka a močály kolem. na levý pbřeh jsem se nedostal, budu tedy muset přes čerstvou mýtinu na pravém. Celé okolí je ale mohutně podmáčené a stráň je extrémně prudká, navíc pokračuje neprůchozím hustý lesíkem. Musím tedy mýtinou tou neskutečnou strání, která se sype dolů. Polovinu všeho bordelu mam v botách, lýtka ztuhlá, ale konečně jsem nahoře a nacházím znovu modrou turistickou trasu. zarostlou stezkou stoupá ke Štědré. Za místním fotbalovým hřištěm vyjíždím na silnci a snad už se trochu pohnu ke Zbraslavi. Až na stoupání od (znovu) Boreckého potoka je to dobré. Už ale cítím nohy.
Úspěšně jsem zapomněl, jak vypadá úsek k Domašínu, ale je to polní cesta, takže se tam určitě nejelo špatně. Pak překonáte něco, co je značené jako silnice, ale je to jen další polní cesta a začnete sjíždět do Lukové. Ano, je to ta Luková s tim kostelem, který je ale otevřený jen jednou za týden a na to jsem nikdy neměl štěstí. Navíc už není tak rozpadlý, což vytvářelo jeho genius loci. Ale umělecké ztvárnění duchů splnilo účel a přineslo kostelu popularitu, pozornost a záchranu, protože by jinak už taky možná spadl. Po asfaltce přes údolí Pstruhového potoka je Mezí. Ještě kousek za vesnicí se stoupá směrem ke Kozelce, ale silnice ji nakonec objíždí a taky postupně spíš klesá. Za Újezdem oodbočuji na hlavní silnici mezi Manětínem a Nečtiny vpravo. Přes hluboký brod u Holubova mlýnu se mi nechce, musim toho ještě hodně odřadit než dojedu domů. Proto se do PP Manětínská vracím přes Lešovice. Pochopitelně musím stoupat. je tu pěkný výhled na úsolí, tak si dám něco na zub, než zas budu makat. Kupodivu po slušné cestě se blížím ke Kněží hoře. Podle navigace bych měl ze žluté po prudkém stoupání odbočit doprava. Snad neskončím u 12 měsíčků. Na dalším rozcestí malých lesních cest jedu zase kolemo vlevo. Dostal jsem se díky bohu přes borůvčí k místní červené trase. Sjíždím do údolíčka k železitému pramenu, který bude jistě mým cílem pro nějaký z dalších výletů. Pak už mě čeká jen asi 4 km stoupání k Libenovu. Kolem tohoto dvoru pokračuji na jihovýchod převážně nedaleko potoka Veska a pak do Lítého. Mezi oborymi projíždím po silnici do Dolní Bělé, poté přes Cihelnu po polní cestě k silnici na Tlucnou. Neznačenou stěrkovou cestou se vyhoupnu k rozcestí Doubrava, pak po většinou rozmáčené a rozježděné cestě pokračuji k silnici z Tatiné. Za silnicí se pak sjíždí do Kokořova. Zelená za Kokořem je už léta letoucí špatná, vyplatí se jet rovnou za nosem skrz les a pak se vrátit na rozcestí U Stýskal. Kousek pak letím po zelené lesem a po prašné cestě mezi poli. Zelená však odbočuje do Ledec, já chci přes Příšov. Odtud klasicky nicméně pro nemísntí ne moc známou cestou roklí pod pískový lom a pak lukami na dohled Chotíkovu, kde lze jet buď přímo kolem zemědělského družstva nad silnicí nebo jako já odbočit prudce vlevo a vydat se k rozcestí Pod Krkavcem, které jak vidím, je už zrušeno. Dříve totiž z Chotíkova vedly 2 turistické trasy. Po zrušení mostu však přestaly dávat smysl a jsou vedeny jinudy. Tudíž zmizelo i ono rozcestí. Každopádně jedete podél lesa ke Krkavci směrem na východ, kde potkáte modrou trasu a po ní už přes kořeny mažete ke Štuperku a následně na Sytnou. Vychutnáte si sjezd na Košutku, projedete na semaforu červenou, protože na tomhle semaforu byste šli dřív do důchodu, než byste se dočkali zelené, a projedete klolem Malého Košuteckého jezírka k Velkému. Já jsem pak do Záhorska sjel Kotíkovskou ulicí.
Takže to hodilo 107 km, vlivem velkých zdržení kolem Boreckého potoka přes 6 hodin v sedle s průměrnou rychlostí 17,3 km/h. Převýšení činilo téměř 1800 m, takže nožky budou bolet😃
 |
| Údolí Boreckého potoka |
 |
| Hráz Žlutické přehrady |
Žádné komentáře:
Okomentovat