10. 6. 2022
Náročnost: Velká
Převýšení: 1700 m
Terén: Lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - Košutka - po modré Pod Krkavcem - Ledce -
po zelené U Stýskal - Kokořov - po zelené Doubrava - Tlucná - Brod - Horní
Bělá - Černý rybník - po zelené Spankov - Velká Mýť - Plachtín - po žluté
Umíř - Melchiorova Huť - Černý rybník - Číhaná - Něšov - Skupečský vrch -
Vinice - Krukanice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov, Třebobuz,
Lipno - Písek - Písecký potok - Újezd nade Mží - po červené Čemíny - Komberk
- po zelené Dolní Vlkýš, Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - po CT 2151 U
Brůdku, Nová Hospoda, Valcha, Litice, Radobyčice, Černice - Městský les - po
žluté Radyně, Starý Plzenec - sv. Blažej - po CT 31 Koterov - Božkov - Letná
- U Prazdroje - Na Rychtářce - Rondel - Pod Záhorskem
Po roce jsem se opět přihlásil na závod Fanatik a už jsem se trefil na tu
správnou, nejdelší MTB trať, 200 km. Dost se to blíží, je to za týden, tak
už je opravdu poslední příležitost si trasu projet. Na jeden zátah to nedam,
ale snad v pátek večer jednu půlku a v sobotu dopoledne druhou bych
zvládnout mohl... Tak se na to podívejme:
Hned po práci krátce po třetí vyjíždím na minimálně šestihodinové
dobrodružství. Den je ale v podstatě nejdelší v roce. Počasí není špatné,
těším se. Vyjíždím přes město ke konečné tramvaje na Košutce, kde se v lese
připojuji na trasu Fanatika, správně vedoucí od Šídlovského rybníku. Lesem
stoupám k Sytné a pak nad Chotíkovem k rozcestí Pod Krkavcem. Odtud pak
neznačenou cestou podél lesa na sever, která mě sjezdem po lesní cestě
dovede k zelené vedoucí z vrcholu Krkavce. Ještě kousek po štěrku mezi poli
a jsem v Ledcích. Stačí projet úzkou pěšinkou zábavnou roklí, skrz náves a
pak zelená znovu stoupá po polní cestě nad Příšov. Je dost sucho a na cestě
ke Stýskalům to vždy hodně práší, dnes je tomu nejinak. Brzy ale zatáčím
stále po zelené vlevo do lesa, tam už je to jiná. Cesta se postupně
zhoršuje, ale nejede se špatně. Jen poslední úsek do Kokořova je známý tím,
že je hodně špatný, tak je zvykem objet to po lepší, neznačené cestě blíže
Nevřeni. Cest je tam ale víc, tak jsem omylem odbočil o jednu alej dříve,
než vede oficiální trasa. Do Kokořova nicméně sjíždím stejně, znovu po
zelené. V podstatě se jen kříží silnice a pokračuje se do lesa na druhé
straně táhlým sotupáním nad Nekmíř a k rozcestí Doubrava. Tady se ještě v
korytech na cestě drží voda. Cesta se ve sjezdu k Tlucné ale zlepšuje, poté
zelené odbočuje, nicméně já jedu stále rovně a vyhodí mě to až na kraji
Tlucné v celkem nepřehledné zatáčce. Naštěstí tu není žádný provoz.
Trochu hledám, kam pokračovat, je to po cestě k chatové osadě Brod. Dle
mapy by tu snad měla vést nějaká naučná stezka, ale já značneí nepotkal.
Ostatně po téhle stezce bych měl jet až do Horní Bělé, ale nikde žádné
značení není, projíždím tedy cik cak, abych mířil do následující vsi. V
kopci se slunce opírá do zad a v závěru zatápí i kopec, ale za chvíli jsem
nahoře a projíždím vsí na jihozápad. Až na konci se vracím do severního
směru a kamenitou cestou k CT 35A. Pak ještě sjedu k Černému rybníku, ani
nezastavuji a pokračuji najisto po zelené do lesů před Spankovem. Mnohem
lepší, než když jsem tu jel minule, to tu bylo vše pod vodou. Brod před
Spankovem ale neprojíždím, následuje písčitá cesta, tak před dlouhým zbytkem
cesty pošetřím řetěz. Celou obcí mě provádí turistická trasa, to je fajn,
protože je tu mnoho cest a křižovatek. Nemusím se tedy bát zajet mezi domky,
cesta mezi nimi pokračuje a v okolí potkávám leda tak srnku. Tímto se
dostávám do lesů Manětínská a začínám stoupat k nevýrazným vrcholkům. Z
nějakých 500 m n. m. do 600 k CT 35 po kamenité lesní cestě, poté po
zpevněné k vrcholu Lom do 657 m n. m., před nímže je třeba pevně držet
severozápadní směr. Po jakémsi hřebínku jsem opravdu zakrátko na rozcestí a
"vrcholu" Velká Mýť s kótou 658 m n. m. Je vlastně ještě jaro a všude je
čerstvá zeleň, přitažlitvý kousek přírody, ve kterém jsem náhodně objevil i
ŘOPík. Sjet do Plachtína není jen tak, trasa je vedena po cestě, která není
v mapě, takže panuje trochu nejistota, ale nakonec se zadařilo, využívají ji
zřejmě jen koně, i bez toho by ale byla dost rozbitá a zarostlá. Časem se
dostávám na pevnější zem a rychle sjíždím do Plachtína. Ten už mi svou
vegetací na louce připomná horský ráz, tohle údolí směrem k Nečtinám mam
rád. Projíždím ho napříč po žluté a i nadále spíše sjíždím, a to až k
Umířovskému potoku. Pak naopak k Umíři musím nastoupat. Zde se nachází
evidentně oblíbené bivakovací místo. A nenní divu, je tu nádherně, příroda a
samota, jakou mohou národní parky závidět. Já tiu ale nejsem od bivakování,
tak pokračuji dál po CT 2293 ještě asi půl kilometru a pak bych měl
jet nějakou haluzí na jih. Kupodivu jsem to (nejistě) trefil a po technicky
náročnějším kilometru vyjíždím na asfaltku, která mě raz dva dovede do
Melchiorovy Huti.
Takovým psychicky nepříjemným stoupáním se zas "Melchiorce" vzdaluji,
tentokrát už směrem na východ. Právě v první zatáčce je lesní cesta, kde se
vydávám vpravo a po ní snad budu klesat k Číhanskému rybníku. Cesta je to
prastará, spíše jen taková koryta od těžebního stroje plná kamenů a klacků,
navíc se různě rozvětvuje, no nevím, nevím. Ale jo, nakonec jsem to trefil a
po hrázi opouštím Manětínskou. O něco lepší cesta mě vede lehce nahoru, poté
po louce, kde se mi zdálo, že jsem daleko od civilizace, ale někdo tu měl
velkolepý piknik a přijel v Porsche-zajímavé. Do Číhané se ale jede pěkně, jen je třeba překonat karlovarskou
státní silnici. V Číhané odbočuji vpravo, ale nikoliv po asfaltce do Budče,
nýbrž na polní cestu do Něšova. Je to obyčejná polní a pak částečně lesní
cesta, takové, které mám rád, kde se jen tupě nešlape. V Něšově musím před
rybníčkem doprava. Vypadá to, že jedu někomu na dvorek, ale skutečně se tudy
dá projet na lehce zarostlou cestu ke Skupečskému vrchu. V lese musím doleva
a vydat se na jih k další výrazné homoli, kopci Vinice, který se tyčí nad
Skupčí. Krásněho objedu po úpatí a po štěrkem zpevněné cestě uháním z kopce
ke Krukanicím. Čekají mě ještě asi dva kilometry po kodrcavé asfaltce a
vjíždím do vsi spojené s Pernarcem. Zde jedu klasicky po zelené, která na
konci městečka odbočuje ze silnice do polí a klesá k Žebráckému mlýnu. Z
hlubokého údolí prudce stoupám a znovu jedu po větší cestě a objíždím tak
údajně špatně průjezdnou část zelené k Chrástovu.
V Chrástově odbočuji společně se zelenou vpravo a po krásně zvlněné polní
cestě mezi obilím pokračuji do Třebobuzi. Tento úsek jsme jeli nedávno s
Adamem, po silnici tedy následuje směrem na východ do kopce Lipno a pak
Písek. I tentokrát, protože je to trasa Fanatika 200 km, odbočuji za
Pískem k chatové osadě, jejíž jméno prostě za boha nemohu zjistit. Je
tu v údolíčku i potok s rybníčkem, ale nic tu zkrátka nemá název. Tak já
nevím, pracovně jsem si to nazval údolím Píseckého potoka. Je tu mnoho cest,
šachovnicových způsobem pokračuji až k zelené, k odbočce na vyhlídku na hráz
Hracholusek, pak se ale stáčím vlevo do dalšího údolí či přímo rokle k
dalšímu bezejmennému potoku pod Újezdem nade Mží. Do vsi záhy velmi prudce
stoupám po štěrku. Není to ale dlouhý kopec, ten následuje až za vesnicí
podél statku. Jedu po červené, ale ta je trochu schoovaná, musí se právě
před areálem hospodářství odbočit do pole/louky. V jedné zatáčce v jinak
příjemném stoupání potkávám dvě krávy. Řikam jim, ať se rozestoupí, že
potřebuju projet... A ony to fakt udělaly😁 Zdrhly do kukuřice. Pokračuji
tedy dál k lesu a skrz něj k rozcestí U Obrázku, kde si dávám poslední
svačinku, co mám k dispozici. Následuje nedlouhý úsek po silnici a pak
červená odbočuje doleva, projede se mezi pár stromy a pak se musí polem,
tady je to vbždycky poctivě zorané do posledního centimetru. Až tak v půlce
sjezdu do Čemín je prošlápnutá cestička a dá se jet o něco líp. Pořád tu ale
tu a tam vykoukne nějaký kámen na poslendí chvíli, takže opatrně.
Z Čemín po dlouhé rovince, obvykle proti větru, se jede do Komberku, kde se
silnička zavlní, pak ještě jedna rovinka a hurá po zelené pod zříceninou Kumberk do Vlkýše. Kopec pod vsí byl masivně zpevněn štěrkem, jede se tedy i
nahoru docela dobře. Za Vlkýšem už vede zelená po silnici do Malesic, už jen
chvilku stoupá a pak se klikatí dolů ke Mži. Trasa vede po NS Údolím Mže do
Křimic, která je momentálně zavřená, protože se nějaká hlava pomazaná
rozhodla zdevastovat spojku podél řeky asfaltem a popřít tak smysl naučné stezky. Mám tedy zřejmě
předposlední příležitost se tu projet, dokud je tu polní cesta. Zdá se, jako
bych už byl skoro doma, jenže z Křimic stoupám na Horničku a pak po CT 2151
přes skvrňanská ke Brůdku, znovu do kopce od Vejprnického potoka na Novou
Hospodu, po lávce přes dálniční přivaděč a stále po cyklotrase bohužel už
převážně po asfaltu na Valchu. Je to spíše z kopce, tak se jede dobře.
Cyklotrasa pak je vedene po silnici, já raději jezdím pěšinkou podél
vyrovnávací nádrže, ale i rady mě čeká nemilé překvapení, místo parádního
přírodního singlu je tu hromada volného štěrku, já nevim, kdo takové
zhovadilosti vymýšlí... Projedu osadou Černý Most, sjíždím k Radbuze a pak
stoupám Liticemi. Pokračuji vlastně rovnou za nosem po silnici přes
klatovskou výpadovku a dlouhému úseku po silnici pořád není konec. Ještě se
musím přehoupnout do Radobyčic, tentokrát k Úhlavě a vystoupat další
nepříjemný kopec do Černic. Až v ulici K Losiné opouštím CT 2151 a pokračuji
po žluté před D5, hza níž konečně vjíždím do lesa na cestu zpevněnou pouze
štěrkem.
Poslední úsek začíná, nechtěl jsem si ho nechávat na zítra, nejprve na
rozehřátí stoupám k rozcestí Městský les, poté ještě po pěkném singlu nad
rančem k vodojemu a pak začíná technickky těžký úsek do prudkého kopce. Je
to přes kořeny, přes vodu, prach, uvolněné kameny i ostré vystouplé balvany,
sebere to hodně energie. Asi se mi to ale líbí stejně víc, než od rozcestí
Pod Radyní, kde ještě donedávna bývala pěkná cesta a teď už je tu zase
štěrková dálnice. Pod vrcholem Radyně pěkně utahuje. Po žluté ještě sjedu
schody směrem k Plzenci a až na rozcestí Březová mýť opouštím trasu, která
pokračuje po červené do Šťáhlav, a sjíždím po technicky náročné žluté až na
kraj Starého Plzence. Kolem vysílače pod loomem projíždím jednou z pěšinek k
fotbalovému hřišti a NS Staroplzenecká, po které klesám ke sv. Blažeji,
podjíždím trať a až v půlce se připojuji na Nudu s velkým N do Koterova. V
Koterově poslední odbočkou vlevo před koncem vsi v ulici Ke Kolešovce
odbočuji na polní cestu směřující k lávce přes Úslavu. Pak už musím znovu po
asfaltce do Božkova. Podél Úslavy jedu až na Letnou, kde odbočuji k
Prazdroji a pak kolem Štruncových sadů a přes Rychtářku pokračuji k Rondelu
a do Záhorska.
Výživných 116 km, docela mi to dalo zabrat, tak snad do zítra na tu druhou
polovinu stihnu zregenerovat. Průměrná rychlost 20,7 km/h je celkem
přijatelná pro mě😊 1700 m převýšení není nějaký extrém na takovou dálku,
ale je to dost, to zas ne, že ne.
|
|
Velká mýť, 658 m n. m., PP Manětínská |
Žádné komentáře:
Okomentovat