Nečtiny

7. 5. 2016

93 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Bory-Kalikovský mlýn-Kilometrovka-Lochotínský park-Košutka-po modré Pod Krkavcem-Příšov-Stýskaly-Tatiná-po zelené Tlucná-po CT 35 Horní Bělá-Dolní Bělá-po zelené Černý rybník (PP Manětínská), Spankov, Libenov, Lipí-po žluté Nečtin-po modré NS Hrad Nečtiny (zámek Nečtiny)-Plachtín-po žluté Terlovka-Dlouhá louka-po modré U Františka, Hubenov, Lhotka, Kunějovice, Všeruby, Košetice, Čemíny-Komberk-po zelené zřícenina Komberk, Dolní Vlkýš-Stráž-Chotíkov-částečně po žluté Radčice-po CT 37 Plzeň-Techmania-Na Hvězdě-Bory


To si člověk dopoledne takhle čte noviny, narazí na informaci o Nečtinech a po obědě už rychle vybírá trasy, kudy tam. No hned prozradim, že je to dál, než jsem čekal.

Tak jaká cesta na severní předměstí je nejrychlejší? Asi přes Hvězdu kolem Techmanie a ke Kalikováku, Kilometrovkou, Lochotínským parkem a pak Kotíkovskou si pěkně vystoupat. To mě teda moc nebaví, ale pro tentokrát to přehlídnu:D Za Košutkou se připojuji na modrou, po které pokračuji až na rozcestí Pod Krkavcem, odkud podél lesa pokračuji na Příšov. Podle mapy to nevypadá, ale je ověřeno, že se tam projet dá (doleva mezi poli, pak doprava směrem na Ledce a první cestou vlevo do lesa). Z Příšova rovnou do Stýskal (promiň Deni, že jsem se nestavěl:( ) po polní cestě. Všechno jde jako po másle. Ze Stýskal vede tankodrom do Tatiné. Zato na Nekmíř je úplné zrcadlo. Dlouho však po takové nudě proti větru nejedu, sjíždím na zelenou a pokračuji rovně až do Tlucné. Strachoval jsem se o cestu, ale nakonec to nebyl úplný prales, závěrečná část už mimo turistickou zančku je dokonce nejlepší a sjíždí se. Zhruba kolem Horní Bělé (po CT35) mi končí jedna mapa a pak mam matně v paměti, že už je to jen kousek po žluté. Haha!

Bohužel jsem si trochu zbytečně zajel do Dolní Bělé, jelikož se mi nabízela zkratka k zelené turistické značce, kterou jsem nevyužil. Přes kopec úplně bez námahy po větru a u Černého rybníku se vjíždí do Přírodního parku Manětínská, kde je prostě radost jezdit-samá příroda, málo lidí, pěkné cesty, jen trochu z ruky od Plzně. Zelená zde není úplně ideálně značená, schází se tu 5 cest a tak jsem napotřetí trefil tu správnou-lehce vpravo a na rozdvojení doprava. Pak už se jede jedna báseň, dokonce mě jako milé překvapení čeká brod. Náladu kazí jen kilometrový, nejhnusnější myslitelný prefabrikovaný betonový plot kolem nějaké obory. To už jsem u Spankova a čeká nás stoupání nad 600 m. n. m.

Tady už je mi cesta dlouhá, do Lipí stále nějaké 4 km. Jenže v tu chvíli začíná cesta klesat a rychlost se drží kolem čtyřicítky, takže u hájovny Lipí jsem během mrknutí oka. Do vsi se ještě prudce stoupá, ale na kraji už se schovává žlutá značka, která mě vlevo téměř přes něčí zahradu dovede do Nečtin. A opět pěkně lesíkem, kde je svěží vzduch. Je teplo ale jak fouká, v lese je příjemně. Nejprve se stoupá, pak je chvíli klídek, ale pak se táhnu stoupáním v trávě, kde to fakt nechce jet. Úsek je poměrně technicky náročný, ale jak se začne sjíždět, pustit se to dá a klesá se stále intenzivněji. Bohužel do Nečtin, kde zámek Nečtiny vůbec není:D Už jsem se těšil na občerstvení, ale musím ještě nějaký ten kilometr do vsi Hrad Nečtiny (po modré naučné stezce) klidnou přírodou mezi osamělými turisty. Přijede se k Nevěstinu rybníku. Kdo chce, může vyskotačit ke zřícenině hradu, já radši dal pivo (pán se nechal přemlouvat, ale natočil a pak někam frnknul) přímo na zámku Nečtiny.

Na zpáteční cestu se vydávám přes Plachtín, kde cítím šumavský ráz krajiny-rozkvetlé pastviny, koně, ovce, krávy... Hezké silničky si moc neužiju a vracím se do Manětínské po žluté turistické. Stoupá se, ale lepší, než se vracet obráceným směrem tím megasjezdem. Zase mě to lákalo, ale ještě že jsem si nikde nezkracoval cestu, někde bych skončil v houští. Takhle jsem projel, asi proto, že se tam někdy nedavno těžilo, znatelnou cestou. Na první větší křižovatce jsem přesto chtěl jet jižně. Byl jsem velice překvapen, co tam bylo za luxusní snad den předem položenou asfaltku a mírně táhle z kopce. Jížděl jsem dlouho, až jsem si řikal, že jsem přejel. Naštěstí ne, plynule jsem se připojil na modrou turistickou, rovněž pohodovou (oproti očekávání) lesní cestu. A té jsem se držel až do Hubenova. Teď si řikám, že jsem nějak hodně sjížděl, od Františka do Hubenova opět jedu zadarmo. Modré jsem se nicméně držel i po serpentýnách do Lhotky a po poradě s mapou i po kraji lesa polňačkou do Kunějovic. Nohám se už moc nechce, ale spíš než příkré kopce bojuji s protivětrem cestou do Všerub.

Počítám, kolik stoupání mi ještě čeká. Jedno hned za Všerubami a to pěkně ostré ke státní silnici Vary-Plzeň. Ta se de facto jen křižuje a pak zas ztrácím nadmořskou výšku na štěrkové cestě vedoucí do Košetic, další to zapomenuté vesničky na cestě. Tam modrá odbočuje vlevo a vede podél Čemínského potoka s novou nádrží před Čemínami. Do Komberku jedu tentokrát po silnici, ač červená je jinak moc pěkná cesta. Jenže vím, jaké stoupání mě čeká-od zříceniny Komberk do Vlkýše (po zelené) a nad Chotíkov. A v protivětru, s tím už těžce bojuju. Jak se vyjede na kopec (Stráž), pokračuji cestou v mém směru jen kousek vpravo. V Chotíkově jsem hned a už předposlední kopeček po žluté do Radčic. Nějaká zkratka by se hodila:P Do Plzně dojíždím po CT 37 a NS Údolím Mže a už mi zbývá se vyhoupnout zpět kolem Techmanie a přes Hvězdu na Bory.

Nečekaný a krásný výlet, počasí vyšlo, cíl zajímavý, všechno mi přálo:) Snad jsem zas trochu potrénoval na tu mojí motivaci-závod Stoneman Miriquidi (162 km, 4500 m převýšení). Průměrná rychlost 20,88 km/h. Tak to mám z čeho slevovat, až nebudu moct:)) Jinak doporučuji i dojet autem do Nečtin a udělat výlet aspoň v blízkém okolí!


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Nečtiny

Nečtiny

Poslední pivo dne v Nečtinech