Rozhledna Kožich 2024

61 km

30. 6. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Techmania -  Na Hvězdě - Borský park - Výsluní - Tyršův sad - Litice - Kotlík - Robčice - Čižice - údolím Čižického potoka Nebílovy-kaple - Prusiny - po červené Netunice, Svatá Anna, Libákovice - po NS Čertovo břemeno rozhledna Kožich, Na Hluboké - Únětice - po CT 2143 Střížovice - V Babších - po modré Pod Nebílovským Borkem - Nebílovský Borek - Losiná - Městský les - Ostrá hůrka - Koterov - Božkov - podél Úslavy u Prazdroje - Plzeňský Prazdroj - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

Hledal jsem, kam se dnes vydat na jižní Plzeňsko a volba padla na Kožich. Rozhledna to enní vizuálně moc atraktivní, je to jen vysílač opatřený schody, ale je tomu právě 10 let, kdy jsem vyrazil na novém kole na první výlet a bylo to právě tam. Přes město pojedu kolem Rondelu, k Plaze, pak nahoru přes Husovo náměstí k Techmanii, přes Hvězdu na Bory, Borským parkem k Slunečné lávce přes Radbuzu a nahoru na Výsluní. Překonám přivaděč, pak ulicí Za sadem objedu malý kopec Chlum a na křižovatce U Červa sjíždím na zarostlou cestu na Hůrku. Projet se to dá, i když je tu dost šlahounů. Kde se ovšem moc projet nedá, je oblast masivní výstavby na Dubové hoře, kterou už pohlitily Litice. Dřív se dalo projet aspoň za baráky podél pole, teď už je tam skládka, další ulice je zas oplocená z důvodu další výstavby, takže je obtížné se tady někam vůbec dostat. Nakonec se mi podařilo projet Dvorskou ulicí a po silnici objet Litice z východu. Pod Kotlíkem se staví vodojem, takže asfaltka je rozježděná těžkou technikou. Až když projedete pod dálnicí a klatovskou hlavní silnicí, dostáváte se mimo město, konečně pár metrů nezpevněného povrchu. To ale netrvá dlouho, do Robčic už zas sjíždíte po asfaltce. V robčicích zkouším jet po pěšince severně podél silnice. Ale jak se mi teď často stává, v teplém a docela deštivém období je všechno zarostlé daleko více než bývalo zvykem. Evidentně je tahle pěšinka místními udržována aspoň než vjedete mezi stromy. Ale i potom je znát, že rychle zarůstá. Dostanete se ale mimo silnici k cestě na Vysokou, to je velké plus.

Z cesty naproti přes silnici se o pár set metrů později odděluje vlevo jiné polní cesta vedoucí k chatám nad Úhlavou mezi Štěnovicemi a Čižicemi. právě tam se přehoupnu a pak po červené po stařičkém rozpadlém asfaltu mířím do Čižic. Objedu to kolem jezu k soutoku Úhlavy a Čižického potoka, podél kterého teď budu stoupat až k Nebílovům. Je to fajn cesta podél chat, které se táhnou téměř podél celého úseku. Přímo do Nebílov nedojedu, pokračuji podél lesa po naučné stezce k rozcestí u kaple a pak po žluté štěrkovou alejí na Prusiny ke kostelu sv. Jakuba Většího.

Po červené pak projedu Netunice, za nimiž je docela pěkné stopání po polní cestě. Dá se dobře jet a nějak mě zkrátka baví. Asi za kilometr vjedete do lesa u rozcestí Sukořín a pokud se držíte turistické trasy, tak vás čeká technický úsek. Ten se dá objet po větší lesní cestě, která je však neznačená, to musíte jet za nosem. Já jedu po červené, když pak vyjedete na větší cestu od Střížovic, už se vám pojede ke sv. Anně snadno. Tam překonáte také silnici mezi Řenčemi a Úněticemi. Ještě kousek lesem, poté přes pole už vidíte vysílač/rozhlednu Kožich. Jenže musíte projet zarostlou polní cestu, sjet až do Libákovic a pak zas po NS Čertovo břemeno (která je pofidérně značená) vystoupat zpátky ke Kožichu.

Shora vidím, jak se všude po krajině ženou mraky, pod kterými také lokálně prší. Moc dlouho tedy neotálím, i když pohled na letní pole se neomrzí, a zas se vydávám na cestu zpátky. Podél lesa a pak po louce, která kupodivu není podmáčená, to valím z kopce. V lese na rozcestí Na Hluboké se připojuji k asfaltce a po CT 2292 klesám k Úněticím, kde odbočuji na silnici vlevo. Čeká mě jen půl kilometru, než na Hadovce zase sjíždím a po nezpevněné cestě, po které vede jak cyklotrasa, tak naučná stezka, pojedu přes kopec do Střížovic.

I když už jsem tam tolikrát ztroskotal, zase mi to nedá a vyrazím přes zemědělské družstvo na sever do polí. Zpočátku je cesta široká, zpevněná, opravená, ale rychle se zmenšuje a v kritickém bodě na dohled rozcestí V Babších končí jako vždy. Musel jsem to projet skrz vzrůstající obilí, přes vodu držící se v proláklině a přes strouhu, ale vracet se přece nebudu, že jo, navíc když jde o pár desítek metrů... No, takže jsem se tedy probojoval k modré turistické a můžu konečně jet po zemi. Sjíždím k silnici a pokračuji za ní do Nebílovského Borku. projedu kolem lomu, vjedu na silnici, ale hned u kaple sv. Vojtěcha odbočuji doprava do prudkého stoupání k Hájku. Za kopcem po písčité cestě je Losiná, sjíždím tedy k čističce a pak pokračuji po silnici pod APB. Od kruhového objezdu se dá jet cestami přes louku, tam jsou hezké cesty. Vystoupám mezi dvě chatové oblasti a lesními pěšinkami pokračuji už z kopce k rozcestí Městský les. Odtud se dá bídnou cestou podél mýtiny jet na sever k Ostré hůrce. Přejedete silnici a jste skoro u ní. Byl jsem v posledních letech zvyklý jezdit cestou na západ přímo k dálničnímu sjezdu, ale je tak zarostlá, že se nedá. Zkouším to tedy jinými cestami a nakonec musím tou, která byla historicky jediná průjezdná a míří až ke trati. Jenže ta už taky zarostla, je to opravdu na prd všude kolem. S vypětím sil jsem se dostal, kam jsem potřeboval, ale moc jsem si to neužil. Další problémy jsou na pěšině podél trati, ale to už víme, že od té doby, co jsou tu haly, je to tady v loji. Jenže pořád lepší než když sjedu do Koterova a musím po NS Údolím Úslavy po supernudné asfaltce. Do loňska tu byl normální štěrk, pohodlný povrch pro všechny, ale někdo holt potřeboval prolít peníze. Zlepšit náladu si můžete zkratkami nebo mnohem delší cestičkou přímo podél řeky. Za lávkou mi to ale vždy stojí za to, tam se jede pěkně a není to dvakrát dál, takže tam dálnici vynechávám.

Na Božkovském ostrově se přesunu na pravá břeh Úslavy, projedu do Lobez ke střelnici, kde se zas vrátím na levý a jedu po pěšince na valu podél řeky. Přes Plzeň se pak vracím Cvokařkou ulicí, kolem pivovaru a přes Lochotínskou lávku. 61 km, přes tři hodinky to trvalo, 19,1 km/h a přes 800 nastoupaných metrů, příjemný výlet😊

 

 

 

Rozhledna Kožich

Výhled z rozhledny Kožich

Výhled z rozhledny Kožich