Rozhledna Radost u Dobříče na kole

15. 3. 2020
79 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1300 m
Terén: Polní cesty

Plzeň-Bory - Prazdroj - po CT 3 u sv. Jiří - po CT 2151 Bukovec - po bývalé trati Chrást - po modré Dolanský most - Dolany - Na Mokřinách - kolem Žichlic Chotiná - po Jarovské NS Jarov, rozhledna Radost - Dobříč - Koryta - Dolní Hradiště - po zelené Čečín - po modré Střela - Obora - Kosina - po NS Býkov-Žichlice Hromnické jezírko, Hromnice - přes "Želím" motokros Třemošná - NS Horní Bříza - po místní červené Záluží - po žluté a CT 35 Šídlovský rybník - Bolevec - Ostende - Mikulka - soutok Radbuzy a Mže - Depo 2015 - Bory


V nížinách už panuje teplé jaro, tak jsem si naplánoval delší výlet na severní Plzeňsko k rozhledně Radost u Dobříče. Z Bor sjíždím za nemocnicí k zimnímu stadionu, k Radbuze, kolem lokality U Ježíška, na Šumavskou a kolem Prazdroje. Poté jako obvykle po CT 3 ke sv. Jiří, kde se začíná stoupat po asfaltové cestě pod Chlumem. Do Bukovce se sjíždí a když jsem vyrazil po zelené a viděl ty průvody, dostal jsem nápad, že zkusím jet po náspu bývalé tratě do Chrástu (ostatně lávka se stále oficiálně nesmí používat). Měl jsem trochu obavy, ale násep byl poměrně zhutněný a nejelo se až tak strašně. V Chrástu jsem tedy opustil koleje a zamířil po modré k Dolanskému mostu přes Berounku.

Logicky následovalo stoupání do Dolan, odkud jsem vyrazil po zelené turistické značce pěkně prudkou stojkou. Kousek dál v poli mi fouká do zad a je skoro až horko. Stačí ale, aby fouklo z druhé strany a ve stínu to letní tedy není. Dal jsem si práci s vyhledáním nějakých pěkných cest a zde začíná navigační výzva. Na vršku nad Dolany přijíždím na křižovatku T, zelená vede vlevo, já jedu vpravo, ke stavení Na Mokřinách. Křižuji silnici, pokračuji kolem statku a sjíždím směrem na východ. Je tu v mapě značená jen nevýrazná pěšinka. Tentokrát je to ale ve skutečnosti pěkná polní cesta a pokračuje pak na sever podél lesa k silnici Žichlice-Nadryby, přesně jak jsem doufal. Po silnici je třeba jet asi 150 m vpravo a pak znovu odbočuji na sever na rozježděnou bahnitou (a místy i zmrzlou) cestu, která se připojuje na větší cestu z Kostelce, zde odbočuji vlevo a pomalu se dostávám k silnici Zruč-Nynice. Tu jen křižuji a pokračuji ve směru. Polní cesta se stáčí postupně vpravo, přibližně podél elektrického vedení a projíždí cípem lesa. Pak už vjíždím do Chotiné.

Přejíždím Třemošenku po silnici, začínám stoupat a ve třetí zatáčce pokračuji po Jarovské NS přímo do Jarova po louce. Tato NS mě zavede i k místní rozhledně Radost. Rozhled je odtud na Radnicko a Brdy. Dobříč je jen přes louku, na dohled. Do Koryt pak jedu po zadní cestě, od statku ke statku. Poté po silnici sjíždím ke Střele pěknými serpentinami a čeká mě náročý výšlap. Nejel jsem tentokrát po silnici, ale vzal jsem to cestou skrz chatovou část v prudké stráni, je to nějakých 100 m výškových. Teprve nad Hradištěm ale začíná náročný úsek - po zelené do Čečína. Začíná poměrně zlehka po louce, ale pak jsou tam úseky prudce nahoru i dolu, rozježděné bahno, spousta odboček. Ale to je vlastně to nejhezčí-objevovat nová místa.

Konečně se dostávám k rozcestí s modrou u Čečína. Čekal jsem tu naprosté liduprázdno, ale přecijen ta Střela láka a v prudkém sjezdu potkávám pár lidí. Přes řeku se dá dostat po improvizované lávce ze dvou klád. Poté stoupá modrá nejprve prudce, poté táhle po takovém hřebínku až k Oboře do nějakých 500 m n. m. Za Oborou stoupám ještě kousek po žluté po silnici a tam kde odbočuje turistická značka na Koryta, já vjíždím vpravo směrem k viditelnému dlouhému průseku směřujícímu ke Kosině. Ještě jsem realizoval odbočku k paralelní cestě, kde je znovu Jarovská NS, ale nakonec jsem se vrátil na místní žlutou, protože bych si zajel moc daleko, kdybych býval pokračoval například k Třebekovu. Z kopce Kosina se sjíždí po zelené k Hromnickému jezírku, kde je plno lidí a to není divu, je to tam moc pěkné.

Chci pokračovat k Horní Bříze a už jednou jsem to tam podobně projel, tak to zkouším znovu, ač podle mapy moc šancí nemam. Stoupám tedy západně nad Hromnice a v pravoúhlé zatáčce sjíždím rovně na polní cestu. Vlastně to chce pořád udržovat směr, jen jednou, na kraji lesa, je třeba sjet vlevo, na jihozápadní směr, pak se nechat vést, až cesta vyústí na křižovatce, která je mi povědomá, u bodu záchrany PS 021. Zde pokračuji na severozápad protější cestou. Ta už je poměrně velká a bez problému mě dovedla k motokrosovému areálu Třemošná, za kterým se dá i přejet hlavní tah Most-Plzeň a pokračovat k NS Horní Bříza. Pěkným lesem po místní červené převážně klesám do Záluží. Za chvilku naopak stoupám Kulturní ulicí. Následuje les tak prošpikovaný různými stezkami a násobkem dalších cest, že je to až přítěží. Nejlepší je vybrat si směr a jet, vždycky je možnost se nějak vrátit nebo upravit směr. Jel jsem nicméně přibližně po žluté a po CT 35 přes Sigmondovu stezku a kolem Kolomazné pece k Šídlovskému rybníku.

Potkávám kamaráda také na kole a vzhledem k počínající koronavirové krizi se děsíme, že se blíží zákaz vycházení a že si tedy to kolo musíme dnes užít... Od Šídlovského rybníku se proplétám davy lidí k železniční stanici v Bolevci, odkud jedu podél trati k Ostende. Chci vyjet na Mikulku, což se sice daří, ale už je to tu kompletně rozkopané stavbou východního okruhu. To jsem zvědav, jak to tu bude vypadat...snad tu zůstane parádní polní cesta jako dosud. Zadní Roudnou projíždím na cestu vedoucí k lávce přes Mži kousíček nad soutokem s Radbuzou, následně pokračuji kolem řeky přes centrum Plzně zpět k zimnímu stadionu a na Bory.

No, nohy i zadek už bolí, bylo toho tak akorát:) 79 km, 1300 m převýšení a průměrná rychlsot 17,44 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Radost u Dobříče

Střela - mostek mezi Čečínem a Oborou