Vyhlídka na Střelu u Richardky

71 km

14. 6. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m

Terén: Lesní cesty a singly

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - Sigmondova stezka (PR Petrovka) - Pod Krkavcem - po modré vyhlídka U Záluží - ledecká silnice - singl nad tratí do Horní Břízy - kaolinka - Modrý kříž - Újezd - mezi lomem a Kaznějovem Rybnice - údolím Rybnického a Kaznějovského potoka Nebřeziny - po zelené Richardka - vyhlídka na Střelu - Čečín - Střela - Koryta - Kamenný vrch - Dolíčka - Kosina - Hromnické jezírko - Žichlice - po zelené Nad Drahotínským ryb. - Drahotínský ryb. - Druztová - Pod Vysokou - po žluté Bílá Hora - Zadní Roudná - Pod Záhorskem - centrum Plzně - Bory - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Štruncovy sady - Pod Záhorskem

Tak po téměř měsíční pauze, kterou si vyžádalo chystání svatby, se už těším na to, že protočim nohy. Už v minulosti jsem jel na vyhlídku nad Střelou mezi Nebřezinami a Dolním Hradištěm. Jenže jsou tam dvě a vypadají úplně stejně, takže jsme navštívil jednu, tu východnější, a teď bych rád trefil tu druhou. Jedu tedy na sever, do kopce na Bolevec Komenského ulicí. Z města vyjíždím u střelnice, kde začínají 4 turistické značky. Jen kousíček, do údolí Boleveckého potoka jedu po Sigmonově stezce, pak pokračuji do kopce neznačenou cestou. Vede podél hranice PR Petrovka. Dá se pokračovat podél silnice i dál, jen je to taková trochu více zarostlá cesta. Mě to ale baví. Abych nemusel moc po silnici, odbočuji doprava po zelené, ale hned zas sjíždím na jednu z mnoha pěšinek, která mě spojí naopak s modrou turistickou trasou vedoucí k vyhlídce U Záluží. Dřív tu byly takové bílé útesy vzniklé z bývalého lomu, dnes už je tu v podstatě jen skládka. Od vyhlídky sjíždím k ledecké silnici. Jsou tu dvě místní turistické trasy, ale přijdou mi k ničemu a vlastně složitě se popisuje kterou kam dojedete. Na silniční křižovatce se vydávám po silničce na Horní Břízu, ale jen po rovince přes potok, poté silnice odbočuje vlevo, zatímco já mířím rovně k bývalému drážnímu domku, přes trať a pak severně od ní po jendom z mých nejoblíběnějších singlů v okolí. Vyjedete vlastně až u prvních domků v dllouhé ulici Pod Horami.

Břízou projedu do ulice V Rypličce, ze které stoupá k vodárně po polní cestě, která je v mapě značená jako asfaltka. Od vodárny ke kaolince vede také víc pěšinek, tak jednu vyberte a zkuste jí, pravděpodobně se někam dostanete. Po NS Horní Bříza objedu areál kaolinky a stoupám k Modrému kříži. Od něj po asfaltce pro kamiony, které tu mimo pracovní dobu nejezdí, sjíždím ke křižující zelené, na kterou odbočuji doprava a využiju ji jen na kousek na lesní cestě kolem myslivny Újezd. Zelená pak odbočuje do Kaznějova, takže jedu na sever, krátký kousek po nějaké další zbytečné naučné stezce a za nevyužívanou vlečkou už úplně bez značení. Tady vás to dovede až k silnici II/204 a můžete jet buď přímo přes ni nebo jako já zkusit podobnou cestu začínající odbočením do lesa o půl kilometru západněji. Projedete lesíkem a pak uháníte parádní loukou s výhledem na horní část Rybnice. V budoucnu to tady protne obchvat Kaznějova, ale zatím je tu pořád nedotčená louka. Nezpevněnou cestou tedy dojedu do Rybnice, propletu se mezi domy a překonám hlavní sinici na Most a vydávám se do údolí Rybnického potoka. Měl jsme strach o průjezdnost, ale jsou tu tu a tam chatky, takže tu jezdí odvážnější lidé i autem. Dostanete se až k celkem majestátnímu železničnímu mostu, který je vysoko nad soutokem Rybnického a Kaznějovského potoka. A pak už klasicky podmáčeným údolím dojedete do Nebřezin. Údolím nebřezinksého potoka vede zelená trasa. Ačkoliv se dlouho jede podél chat, je tu spoustu brodů, takže si docela užijete srandu, pokud chcete. Pak začnš cesta ale utahovat, musíte se dostat o 150 m výš. K vyhlídkám na Střelu se cesty nehledají lehce, ale to je vlastně dobře, aspoň tu nejsou davy lidí. Když jsem byl u myslivny Richardky, spatřil jsem cestu, která by mohla vést tam, kam potřebuji. V mapě ale nic nebylo, přesto jsem to zkusil a zpočátku to vypadalo nadějně. Postupně se ale cesta ztrácela společně s mojí nadějí. Nepovolil jsem nicméně a zas jsem vyjel na něco, co by se dalo se zavřenýma očima považovat za cestu. Tahle věc v mapě vyznačená byla, takže jsem nakonec skutečně k vyhlídce na Střelu dojel. nevím, kdo ji tu kdy vybudoval, je to daleko od civilizace, ani moc přes stromy není vidět na řeku samotnou, ale hluboké údolí je moc pěkné, stejně jako okolní lesy a klid. 

Necestou, spíš jenom takovým terénním zlomem ve stráni se vracím k zelené. za plnohodnotnou jízdu na kole bych to neoznačil. V Čečíně mě čeká rozhodnutí, kam se vydat, když lávka na modré turistické je už dva roky stržená, a já potřebuji zpátky na druhý břeh. Nekonec jsem se rozhodl pro neznačenou cestu vedoucí k lávce o trochu níže po proudu. Snad se tam dá projet... Kupodivu velká cesta nepřekvapivě prudce klesá docela zábavnými serpentinami. Jen nepotkat v zatáčce auto. Dole u řeky je spousta chat, to jsem nečekal. No a nakonec se doopravdy dostanete ke kládám přes řeku, projedete kolem dalších chat v jednom z meandrů a co jste si před chvílí sjeli, to si teď do Koryt vyšlápnete. Je to taková vymletá kamenitá cesta, ale opět ji využívají i auta chatařů, takže na koleúplná pohoda. Na kraji Koryt odbočím na žlutou, ale nemám v plánu jet až do Obory. Za prvním údolím, do kterého mě ve sjzedu křovím provázela srnka tak dlouho, až mi opravdu málem skočila pod kola, odbočuji vlevo na neznačenou cestu. Přes "Dobříčskou houštinu" projíždím k větší cestě, kterou už jsem párkrát od Dobříče projel, a sice kolem Kamenného vrchu. Nastoupal jsem se už dost, takže tady je to jen takové zvlněné. Přejedu silnici Obora-Jarov, po štěrkové cestě pokračuji na rozcestí jarovské a býkovské NS, ale nakonec nejedu ani po jedné z nich. Mířím nejkratší cestou ke kopci Dolíčka, kde pro změnu vede místní žlutá. Ta je mi dobře známá a dovede mě na Kosinu. Z kosiny se dobře sjíždím po kamenité polní cestě k Hromnicím. Dnes to ale nesjedu rovnou do vsi, užiju si výhled a pěšinky kolem Hromnického jezírka. Po zelené projedu do Žichlic a pak stoupám k vršku U Petra. tady jsou docela rozbité cestičky, ale větší tu nechceme. I za zručskou silnicí pokračuje zelená a po ní lesem mírně stoupám k rozcestí Nad Drahotínským rybníkem. Odtud mě čeká sjezd po místní modré přímo k Drahotínskému rybníku přes kořeny. Na silnici za rybníkem jsem se vydal špatným směrem, takže do Druztové jsem nakonec jel místo přes pole po silnici.

Druztovou jsem projel k vedení vysokého napětí, pod kterým vede  polní cesta, někdy dobrá, někdy špatná, do lesíka. Tam je stabilní singl vedoucí až do zatáčky před Sencem. Po žluté se pak přes Vysokou vracím po polní a štěrkové cestě lesem na Bílou Horu. Do Záhorska jsme vybral průjezd Zadní Roudnou. Jak opakovaně řikam, už nemá smysl jezdit po NS Údolím Berounky, když je to delší a stejně je to po nudném asfaltu. I tady se ale myslitelé činili a staví tu ty nejstupidnější autobusové zastávky, které kdy lidstvo vymyslelo, kdy autobus zastaví veškerý provoz za sebou a všichni musí jak tataři čekat, než milostivě obslouží cestující, místo toho, aby ho konečně v zastávce mohli objet a udržet tak plynulý provoz. Na kola se tohle tolik naštěstí nevztahuje, můžete to vzít po širokánských krajnicích, kde by bylo spousty místa pro obě klasické zálivové zastávky, které cíleně neblokují provoz.

Po návratu z výletu jsem ještě jel vyřešit nějaké záležitosti na Bory, takže jsem projel ještě cestou tam centrum a zpátky podél Radbuzy, to přihodilo pár kilometrů navíc a tak mam celkem v nohách něco přes 71 km. Pěkný výlet, to je tak v podstatě vždy, když objevím něco nového.Převýšení ale solidních více než 1100 m a průměrnná rychlost 19,0 km/h.

 

 

 

 

Vyhlídka na Střelu u Richardky

Vyhlídka na Střelu u Richardky

 

 

 

 

71 km

14. 6. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m

Terén: Polní a lesní cesty