Plzeň-Pod Záhorskem – Kaznějovská ulice – Šídlovský rybník – po Sigmondově stezce Kamenný rybník – Na Sigmondově stezce – zálužská silnice – vyhlídka U Záluží – Nad Ledeckou silnicí – Dubský mlýn – Horní Bříza – po NS Horní Bříza Hamr, zámek Vísky – U Mezníků – kaolinový lom Kaznějov – mrtnická silnice – Rybnice – Na Hrbech – železniční most Rybnice – podél Kaznějovského potoka Kaznějov – Vatinka – Obora – NS Býkov-Žichlice – Býkov – Bílý potok – Třemošná – Orlík – Pupek – Senecký rybník – Zavadilka – Pod Záhorskem
Byl jsem obohacen o informaci, že nedaleko Rybnice je vysoký železniční most. Byl jsem překvapen, že už jsem kdysi jel asi 50m od něj, ale o jeho existenci jsem neměl tušení. Vyjíždím tedy na sever přes sídliště v Bolevci. To je neobyčejně nezajímavý směr, ale bohužel přes město se musí. Hned jak to jde, vjíždím do lesa z Tachovské ulice. Pěšinkou se protáhnu na hráz Šidlovského rybníku a po větší cestě po Sigmondově stezce mířím k dalšímu rybníku, Kamennému. Dodělává se tu lávka přes silnici, já ale stejně chci na sever. Jedu neznačenou cestou na rozcestí Na Sigmondově stezce, odtud pak kousek po CT 35. Jakmile ale dojedu na asfaltovou cestu, nechávám všechny značené trasy za sebou a jedu rovně, kampak mě to asi dovede?
K mému překvapení jsem se dostal do zatáčky zálužské silnice, kam jsem i chtěl. Za ní pokračuji pěknou lesní cestou na západ. Asi za kilometr se začíná cesta stáčet na sever a několik menších rozcestí prozradí, že bych se měl blížit k modré turistické trase. Kořenitým terénem pak stoupám ke skládce, která za chvíli zcela pohltí zbytky pískového lomu. Od vyhlídky U Záluží sjíždím po místní žluté a zelené k ledecké silnici. Kousek po ní musím směrem na Ledce, ale zanedlouho odbočuji k Dubskému mlýnu. Vystoupám kolem chatek ke kopečku Špitál a za chvíli po polní cestě jsem na kraji Horní Břízy. Po krutě rozježděné, ale již ztvrdlé polní cestě po NS Horní Bříza dojedu k chatové oblasti kolem rybníku Hamr a NS mě dovede až k zámku Vísky v Trnové. Odtud pokračuji "Hlavní alejí", která moc hlavní není, ale kdyby tu nebyly popadané stromy, tak se tu jede dobře. Jen je v lese ještě pěkně mokro a bahno. Kolem myslivny se cesta stáčí na sever. Nedaleko rozcestí U Mezníků jsem dorazil na zelenou turistickou trasu. Od Mezníků ale pokračuji nejmenší, neznačenou cestou na severovýchod, abych se vyhnul zpevněným cestám. Lomy se masivně rozšiřují, mapy na to ani nestíhají reagovat, stejně tak se zjevují z ničeho nic nové vykácené pruhy pro široké komunikace pro těžkou dopravu. Nakonec jsem ale skutečně dojel k NS Kaznějov. Po té ale projedu jen mezi Kaznějovem a kaolinkou, za nefunkční vlečkou pokračuji na sever menší pěšinou k mrtnické silnici.
Za silnicí na Mrtník se vydávám po vyzkoušené lesní cestě k Rybnici. Tentokrát ale nepokračuji na Plasy, nýbrž přímo do Rybnice. Pro příště by bylo nejlepší objet vesnici horem na východní straně, ale byl jsem rád, že jsem vůbec našel cestu od malé kapličky uprostřed vsi nahoru. Díky lockdownu byl velmi slabý provoz, tak ten kousek po hlavní ani nevadil😊
Vyjel jsem tedy vsí k cestě vedoucí pod vrcholkem Na Hrbech. Kupodivu dobrá cesta, po které jezdí i auta, mě dovedla až k pod železniční most vlastně. Měl jsem štěstí, chytil jsem to i s vlakem. Terén je tu skoro horský, takže most lze vidět z jedné cesty shora, od kamenných sloupů i z hlubokého údolí Rybnického potoka, podél něhož je evidentně také možné sjet z Rybnice.
Od dnešního cíle se začínám vzdalovat krásným údolím Kaznějovského potoka. Začíná být poněkud chladno, ačkoliv stoupám. V Kaznějově se přidal nepříjemný vítr a tak pot rychle stydne. To ovšem nevadí, protože od Malé Obory projedu k rybníku Vatinka a pak po louce pekelně stoupám do Obory. Mohl jsem si zkrátit cestu, která by ústila přímo na odbočce lesní cesty vedoucí k Olejné. Říkám bohužel, protože jsme to nevěděl a mapa tvrdila, že to touto cestou nejde. Ale na druhou stranu je skvělé takové cesty objevovat😊
Sjíždím tedy do údolí Býkovského potoka od silnice Obora-Horní Bříza nejprve neznačenou lesní cestou, později od samoty Olejná po NS Býkov-Žichlice. Kolem Býkova jedu po zelené k lesu. Zde odbočuji na "necestu" vlevo a kolem nějakých úlů, nebo co to tam je, se vracím do jihozápadního směru. Podle mapy po největší cestě jsme měl dojet k místní zelené od Břízského mlýna. Bohužel tahle informace se nepotvrdila a já sjel až k bezejmennému potoku, který ovšem nebyl bezvodý. Asi 300 m jsem se prodíral lesem po nějakých pochybných stezkách od lesní zvěře, na návrat to bylo už daleko. Nakonec jsem se vyloupl až nad Břízským mlýnem. Musel jsem se tedy trochu vrátit a vydat se po větší cestě k Bílému potoku. Zde to mám rád už od dob, kdy tu zdaleka nebyla žádná naučná stezka. Od potoka táhle stoupám po lesní/polní cestě nad Třemošnou. Město projíždím po žluté. Já tady nikdy nevim, kudy kam. Takže moc přímo to nebylo, ale trefil jsem CT 2151 vedoucí pěkně zvlněným terénem podél trati do Plzně.
Za podjezdem pod tratí nicméně odbočuji k PP Doubí, projíždím pod skalkou Pupek k Vydymáčku. Kolem Seneckého rybníku jsem pak projel k Prokopávce a protože město Plzeň pilně a systematicky pracuje na rušení pěkných cest a trvale zablokovalo poslední pěknou cestu od Boleveckého rybníku přes Mikulku do Záhorska, musím městem, třeba tedy po Plaské ulici. Celkem 52 km pěknými lesy po nezpevněných cestách tam, kde je to možné.
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati
Železniční most přes údolí Rybnického potoka
super
OdpovědětVymazat