Někde jsem narazil na fotku odkalovací nádrže (nebo co to je) u kaolinky, která je celkem volně přístupná. V mapě je dokonce pojmenovaná jako Ajnšnyt a je zbarvená do zelena. Zkrátka atraktivní cíl pro moje výlety. Stavbu západního obchvatu Plzně zkusím projet tentokrát za Sylvánským vrchem. Kolem Kopeckého pramenu přímo to projet nelze, ale kousek vedle mezi zahradami ano. Hledal jsem ještě zkratku k vyhlídce, ale nějak jsem ji netrefil. Stavba obchvatu se skutečně dala bez problémů projet, tak pokračuji rozježděnou pomalu vysychající polní cestou ke Globusu.
K Sytné stoupám pěšinou podél lesa objíždějící vysílač a pak pozvolna se přibližující zpět k CT 2151. Po modré turistické značce pak zprvu po zpevněné, později po kořenité a rozbahněné pěšině lehce stoupám k rozcestí pod Krkavcem, k vrcholu pak vedou všechny turistické trasy kromě zelené společně po široké cestě vyježděné od aut. Zelená mě čeká ve sjezdu k Ledcům. Měl jsem obavy z potoků vody, která se ale nepotvrdily. Celkem slušně se tak dostávám na louku a na rozcestí U Křížku odbočuji vpravo na místní zelenou značku křižující silnici a stoupající zpět na dohled k pískovně pod Krkavcem. Pak se ale trasa stáčí k rokli nad ledeckou silnicí a vede těžkým terénem k domkům na křižovatce se silnicí do Horní Břízy. Tím směrem pokračuji i já, ale jen dlouhou rovinku přes říčku Třemošnou absolvuji po silnici, pak překonám trať a chystám se vyzkoušet malou cestičku vlevo podél ní. A tenhle objev mě moc potěšil, přes louku vede rychlá cesta a v lese klikatý parádní singl. Taky tu jsou ve stráni popravo vyježděné traily. Pro nedostatek jiných cest, orientace a pro lenost hledat pokračování v mapě jsem se po jednom z nich vydal vzhůru a vyškrábal se tak prudkým výjezdem k vysílači Na Horách.
Po NS Horní Bříza jsem pak sjel až k viaduktu v Třemošenské ulici a když jsem viděl pěšinu napříč loukou na severovýchod, hned mě zlákala. Kupodivu neskončila na kraji lesa a tak jsem podél trati a ulice K Rybníčku dorazil zpět na NS Horní Bříza, po které jsem po uzounké pěšince u nádraží dojel až k průmyslové zóně kaolinky. Po NS pokračuji i nadále, souběžně s místní červenou turistickou trasou ke druhému většímu rozcestí ve stoupání k Modrému kříži. Asi 200 m za ním vykukuje aktivní třídící linka a cesta za závorou, to je ono, pěšinkou doprava se dostávám k nádrži Ajnšnyt.
Přímo naproti přes cestu naučné stezky vede neznačená větší cesta mezi Jižní a Severní jámu. Ta končí na střelnici, která v mapě není značená a objet se dá velice pochybnou lesní stezkou. Kupodivu jsem projel až k Severní jámě a po úzké pěšince mezi srázy k jednotlivým odklizům mohu pokračovat na východ, napříč hlavní silnicí a táhlým sjezdem přes Jalovčiny k Býkovu. Zde sjíždím ze silnice na zelenou turistickou trasu a vydávám se do dlouhého kopce na Kosinu, za níž rychle sjíždím lesem k Třemošnici. Po žluté po místní asfaltce to už není daleko do Žichlic. Přes ves a po rozbité pěšince na vršek U Petra po zelené mě čeká pochopitelně stoupání, za vrcholem pak hodně bahna a to i za silnicí nad Drahotínským rybníkem. Po místní modré sjíždím k chatkám na jeho březích. Podél Drahotínského potoka pak mířím k PP Horní Berounka, křižuji dolanskou silnici a pokračuji singlem nad rybníčkem Skřivanov do Druztové. Na jižním konci vsi vyjíždím po žluté, nicméně dnes nechci po Malochově stezce, takže odbočuji na jednu z lesních cest doprava. Cesty se tu křižují, ztrácejí, objevují a mě se nakonec povedlo dojet touto zkratkou zpět na žlutou turistickou trasu, pár metrů jet po silnici a pak odbočit na cestu vedoucí lesem až na Bílou Horu.
Kolem
Boleveckého rybníku
se blížím k východnímu městskému okruhu s novým kruhovým
objezdem na Jateční a poprvé zkouším i přiléhající cyklostezku, která
ještě není dodělaná a je tudíž uzavřená. K cestě na kraji pole pod
Mikulkou ale už je dodělaná, takže projíždím bez problémů, stoupám do
dnešního posledního kopce a do Záhorska sjíždím kolem meteorologické
stanice a mezi fakultou a nemocnicí.
|
|
Ajnšnyt v kaolince Horní Bříza |
|
|
Severní jáma Plaského odklizu |
Žádné komentáře:
Okomentovat