NPR Nebesa (Himlštejn) - Krušné hory

76 km

21. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1850 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Abertamy - po NS Hřebečná Bystřice - Abertamy-Východ - Abertemská silnice - po žluté Pod Špičákem, Jáchymovská spojka - Abertamská zatáčka - Jahodová louka - běžeckým areálem k NS Dr. Hlouška - Stísněný potok - Sporthotel Můstek - Bratrství - Suchá - horní hřiště - Liščí kámen - po zelené Srní, NPR Nebesa, Srní - Pod Křížovou horou - po červené Vykmanov - U Apolenky - Milíře - nádraží Kovářská - bývalá vápenka - Königsmühle - Selský les - po zelené Pod Macechou - Pytlácká rokle - Azur trail - Nad Suchou - po Pašerácké cestě Neklid - Boží vyhlídka - Boží Dar - Myslivny - Ryžovna - Hřebečná - Abertamy 

 

 

Včera jsem zmoknul u Jelení, dnes další pokus v horkém letním dnu na druhou stranu od Abertam, na jihovýchod, téměř k Ohři. Chtěl bych dojet na zříceninu hradu Himlštejn nad Stráží nad Ohří. Je to ale pěkně nízko, tak uvidíme. Navíc jsem trochu omezený časem. 

Vyjíždím z Abertam po silnici a v údolí odbočuji vlevo na polní cestu, kde vedou asi 3 naučné stezky. Cesta je nově přehrazena ohradou výběhu, což je extrémné nepříjemné. Od potoka Bystřice pak bylo ještě před pár lety možné jet přes louku, ani to už někomu nevoní, takže by se mělo jezdit do pekelné stojky kolmo nahoru. O něco mírněji se pak stoupá k rozcestí Abertamy Východ. Bahnitou zpustlou lesní cestou se dá dojet k silnici. Protože se tu všude těží, je vyježděná těžkou technikou. U silnice, na rozcestí běžkařské trasy, odbočuji vlevo a vydavám se prodlouženou "Šlajsnou" ke žluté turistické. Po štěrku vystoupáte plynule nad 1000 m n. m. na Barboru, přičemž popravo necháte stejnojmenný bývalý důl. K rozcestí Pod Špičákem už se sjíždí a stále po žluté Jáchymovskou spojkou serpentinami až k silnici cesta klesá ještě víc. Budu pokračovat po silnici, před pár lety jsem zkoušel jet pěšinkou podél silnice od Abertamské zatáčky, ale dopadlo to špatně. Takže abych se vrátil rozumně, pojedu po silnici. Z auta to nevypadá tak dlouhé, ale na kole se to k Jahodové louce docela táhne. Provoz tu je velký, s tím jsem počítal. Odtud chci sjet do údolí Stísněného potoka. Mělo by to jít kolem chalupy Jahodina. Vypadá to nadějně, ale to jen proto, že se tam něco staví a je tu buldozerem srovnaná cesta. Pak už to dál ale nevede. Vracím se tedy prudkým stoupáním zpátky k běžeckému areálu a pojedu jinudy. Sjíždím na rozcestí žluté a NS Dr. Hlouška. A právě po téhle naučné stezce sjedu do údolí. Špatnou cestu jsem čekal a taky tam byla. Ještě že jsem nejel obráceně, to by bylo naprosto nesjízdné. I takhle z kopce to bylo hodně na hraně. Naučná stezka pak vede spíše po pravém břehu Stísněného potoka, já jedu neznačenou cestou po levém břehu. Tady už se jede pěkně a stále líp, postupně i po zpevněné a asfaltové cestě, kolem Sporthotelu Můstek pod bývalou sjezdovkou, a dalším neskutečným sjezdem k dolu Bratrství. Tady hrozí megavýstavba sídliště, ale nebudu si kazit den, zatím tu taková hrůza nestojí. 

Co jsem si sjel, to si teď samozřejmě vyjedu. Měl bych jet přes potok Veseřice po žluté, ale je to tu nějaké zmatené a po těžbě rozorané, tak jsem chvíli bloudil, než jsem najel na tu správnou cestu-tu nejprudší ze všech, jak jinak. Sílu v nohách ale zatim mam, jen se mě po pár metrech leje. A to hned tak nepřestane. Nejprve těžbou zničená cesta se mění v kamenitou pěšinku. Chvilku je klid, první výhledy do údolí, ale pak musím překřižovat všechny tři klínovecké traily. Ono to v tom super prudkém kopci nejde tak rychle. Kousek nad Baronem odbočuji prudce vpravo. Tady už není tak prudké stoupání, znovu ale budu křižovat Baron a Rubín. Asi o půl kilometru později přejíždím i zelenou turistickou trasu, pak Azur a pak už se cesta stáčí na mýtinu nad Suchou. Sjíždím takovou malou, ale pro nás bývalé chalupáře ze Suché velmi známou pěšinkou do vsi, odkud mě čeká stoupání po silnici na horní hřiště. Odtud zamířím neznačenou "vrstevnicovou" cestou na východ. Není tu moc orientačních bodů, neodbočuji nahoru k Meluzíně jako běžkařská trasa, ačkoliv je tu snačená silnice, je tu spíše lehce zarostlá lensí cesta mírně stoupající k malé silničce. Je tak malá, že po ní docela  dlouho vede i zelená turistická trasa. Nikdo tu moc nejezdí, takže pohoda. Krásně se sjíždí po jemným štěrkem zasypané asfaltce až na kraj vesnice Srní. Zde zelená odbočuje doprava za závoru se zákazem vstupu😂 Já jedu, takže jsem v pohodě. Když vidím, kam až musím sjet, tak je mi úzko, ale jednou jsem se pro to rozhodl, tak samozřejmě pokračuji. Po kamenité polní cestě jsem brzy na kraji lesa, tím také projedu, ale cesta se postupně dost zhoršuje, značení hodně staré až neviditelné a kdo by to nečekal, také jsme si zajel. V dubovém listí tuším jakýsi úvoz, kde by mohla vést cesta. Jedu ale spíš lesem a směr držím podle navigace. Musím se na konci lesa spustit kamenným polem, pak už to snad bude lepší. No ani za nic! Za lesem nejenže se ztrácí cesta, ale úvoz se mění v potůček a kolem je neprostupné houští plné bodláků. Ještě to zkusím nějak obejít z jedné i druhé strany, ale tady je to marné. Navíc před sebou vidím dlouhou louku, za kterou má být nějaká stezka přes skaliska na vrchol Nebesa se zříceninou hradu Himlštejn. Tolik času, abych to riskoval, opravdu nemám, cesta tu nikde vidět není. I tak je to ale nevídaná podívaná, vysoká homole se tyčí přede mnou, paráda. Jenže tohle bude asi pro dnešek všechno, musím se začít vracet, abych byl tak za dvě hodinky v Abertamech. A to mě čeká teprv stoupání z těch aktuálních 580 m n. m.😏

 

Když se vydrápu zpět k silnici po stejné (ne)cestě o 200 výškových metrů výše, lákalo by mě vyjet po louce. Jenže je to na slunečné výhni vysokou trávou do prudkého kopce s nejistotou pokračován cesty v lese. Raději neriskuji a vracím se asi tři čtvrtě kilometru k odbočce na asfaltovou uzavřenou cestu vpravo, která vede oklikou ke stejnému místu. Něco přes kilometr ještě dost stoupám, pak se cesta mění v plus minus vrstevnicovou. Na rozcestí Pod Křížovou horou se připojuje červená turistická trasa, tak teď pojedeme spolu. Od rozcestí Pod Vysokou sečí se sjíždí k lovecké chatě Vykmanov, pak je zas třeba vystoupat. V serpentině nad Vykmanovem sjíždím z asfaltky na lesní cestu. Měnilo se tu trasování červené turistické, ale aktuálně by to mělo být právě po ní ještě asi kilometr. Celkem nepřekvapivě jsem pak zapomněl odbočit do extrémního kopce k přístřešku U Apolenky. Červená vede dá na východ, tak jsem si trochu zajel. U přístřešku přejedu měděneckou silnici a sjíždím přes Milíře ke Kovářské. Ne že by to bylo povolené, ale míjím nějaké motorkáře na enduru, naštěstí jedou ohleduplně aspoň. Když se cesta začně stáčet doprava a vyjedete na trochu větší cestu, vydáte se prudce vlevo, nově po trase Velkého okruhu Kovářská, který v tomto úseku vede nad tratí. Moc hezká cesta, snad to nepřitáhne moc lidí. Projíždím kolem nádraží, kde se i teď pracuje na jeho rekonstrukci a pokračuji k bývalé vápence, bohužel už několik let po nudném asfaltu. V levotočivé zatáčce asi 300 m za vápenkou sjíždím na nenápadnou pěšinku vpravo,kudy se dá dostat až ke Königsmühle. Tam to znam, klidně bych to objel po vedlejší cestě, což jsem vyzkoušel, ale vypadá to, že bych se nakonec dostal leda tak doprostřed nějaké louky a skončil, a to se mi nechtělo. Takže jsem jel klasicky, projel davy u Königmühle a pokračoval nádhernou loukou k rozcestí Selský les. Je to po trávě a do kopce, takže to tahá za nohy. Za silnicí stoupám po zelené pod Macechou, na dalším rozcestí se začíná klesat ke skimagistrále a po ní dojedu už po horší asfaltce do Pytlácké rokle. Nejnepříjemnější část stoupání ke Klínovci si pěkně vychutnám, poté v táhlé pravotočivé zatáčce zkusím sjet na pěšinku vlevo vedoucí asi tak o 170° jinam. Je to taková nábližka k trailu Azur. Uvidíme, jestli projedu, kam potřebuju.

Povedlo se, něco přes 2 km sjíždím po trailu, pak se zas odpojuji a stoupám po Pašerácké cestě. Dá to celkem zabrat takhle ke konci výletu, ale je to moje oblíbená cesta. Za propojovací sjezdovkou odbočuji vlevo na červenou turistickou, kde chodí docela dost lidí. Jinak je to ale pěkná technická cesta a dovede vás až k Rumburakovi na Neklidu a vlastně potom až na Boží Dar kolem Boží vyhlídky. Pojedu na Myslivny, ale tentokrát po silnici, na stezce vedle se nedá hnout. Vjíždím na ni až u Kaffenberské cesty. Za dalších 600 m se ale vracím na silnici, tady provoz už moc není. Z Mysliven do Rýžovny to jinudy než po silnici ani nejde. Za mírným kopcem se otevírá výhled do rozlehlého údolí, na křižovatce na Rýžovně odbočuji vlevo a čeká mě poslední stoupání dne, nad Hřebečnou. Pak už jen sjedu do vsi a projedu do Abertam. Noo, 76 km a přes 1800 nastoupaných metrů, solidní. I když tam bylo docela dost zpevněných cest, průměrnou rychlost jsem měl 16,4 km/h. Škoda, že se nedalo dojet až k Himlštejnu, musím to příště zkusit jinou cestou, zespoda, ale to je o dalších 200 m níž.

 

 

 

Suchá u Jáchymova

NPR Nebesa

Nádraží Kovářská

Horské louky u Königsmühle

Krušné hory - Chaloupky nad Rolavou

81 km

20. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: První půlka asfaltky, druhá lesní a štěrkové cesty

 

Abertamy - po zelené Lesík, Bludná - Blatenský vrch - Bludná - po CT 2004, býv. Háje, Mílov - po CT 2002 Myslivny - po Ježíškově cestě Krmelec, Boží Dar, Červený vlk - po červené Špičácká cesta, Jáchymovská spojka, Mrtvý rybník, Slatinská cesta, Schneppova pinka - Červená jáma - Lesík - Mezilesí - po červené Pernink - po žluté Perninský vrch - po zelené Pod Tisovským vrchem - po modré Nad Tisovou - po CT 2000 Nové Hamry - Havraní vrch - Chaloupecký vrch - údolí Rolavy, bývalé Chaloupky - po zelené Jelení vrch - Jelení - CZ/D přechod Jelení - Dreckspfütze - Henneberg - Oberjugel - Unterjugel - Johanngeorgenstadt - Potůčky - po žluté (železná cesta) Dolina, Luhy, U Pomoci boží - Bludná - po červené Červená jáma, Hřebečná - Abertamy

Soused v Abertamech mě přemluvil, že má sraz s kamarádem na Blatenskym vrchu a pojedou na kolo, ať jedu s nimi. Řekl jsem si, že to zkusím, tak jsme po zelené společn se Zdeňkem stoupali přes Větrov k Lesíku, pak chvilku z kopce k Černé vodě a znovu do kopce po štěrkové cestě na Bludnou, takovou tu, co je blíže Blatenskému vrchu, na který jsme se také vzápětí vydali. Uprstřed prázdnin je od parkoviště na vrchol docela dost lidí. Nahoře čekáme na Aleše, který jede z Nových Hamrů. Dověděl jsem se, že spolu ještě nikdy na kole nebyli. Tak to jsem zvědav... Nakonec jsme mu jeli naproti k silnici a byla z toho vtipná trojice-gravel, bike a full😁 A že to zkusíme přes Mílova na Božák. Tak jo, jedeme tedy na Bludnou a hned se ukazuje, kde Aleš na gravelu bude ujíždět. Naštěstí ho trochu zbrzdí nerovný terén ve sjezdu k Blatenskému příkopu. Po štěrku po CT 2004 na bývalé Háje se jede všem dobře, to na druhé straně údolí, za Černou, to nešlape Zdeňkovi. Při čekání na něj jsem zkusil ten Canyon Grail s hodnotou přes 100 000 Kč. No je nový, jede to. Ale rám potřebuji na svoji velikost no.

Na Mílov a kousek za po CT 2002 se stoupá už mírněji, i tak nás Zdeněk posílá, ať jedeme. Tady na hřebenovce se dá dobře držet tempo a utíká to po hrubém asfaltu až k Myslivnám. Ježíškova cesta pak vede oklikou a navíc zpevněnou cestou. Lepší je jet po původní trase podél lesa. Pak ke Krmelci už jedeme po oficiální trase, takže mezi lidmi a po štěrku, přes údolí. Poté sjíždíme k silnici a podél ní po stezce do Božího Daru na pivo k Červenému vlkovi. Na slunci to nakládá, takže jen 8° Školáčka a už to vypadá jen na cestu zpět do Abertam. Tak to já pak budu ještě pokračovat sám, pomyslím si...

Jedeme zpět po silnici pod rašeliništěm a v místě křížení silnice s Blatenským příkopem odbočujeme vlevo na červenou, která nás provede kolem Špičáku. Nejprve je tam dlouhé táhlé stoupání, pak se cesta trochu srovnává pod vrcholem Špičáku, k Jáchymovské spojce se sjíždí a stejně tak až na rozcestí se žlutou. Poté se musíme vyhoupnout na kopec, následně můžeme klesat k Mrtvému rybníku. Stále po červené projedeme lesem, vyjedeme na louku a jedeme až k maringotce. Rozhodli jsme se, že pojedeme ještě na Červenou jámu doprovodit Aleše, takže ještě jeden prudký kopec za Uhlákovo přístřeškem nás čeká.

Za Červenou cestou se naše cesty rozchází, Aleš se vracím pod Blatenský vrch, Zdeněk do Abertam a já na druhou půlu výletu na západ. Sjedu k hájovně Lesík, pak v levotočivé zatáčce sjíždím doprava a jedu do Mezilesí. Po parádní červené lesem a loukou pak mířím do Perninku. Ne že by se mi přímo chtělo, ale dlouho jsem nejel po žluté, takže se drápu do nebes přímo kolmo na vrstevnice z 850 do 1000 m n. m. Perninského vrchu. Chvíli vymletou nezpevněnou cestou, chvíli asfaltkou pak sjíždím po žluté a po zelené na rozcestí Pod Tisovským vrchem. Tam se vydávám po modré přes rozpadlý povalový chodník a objíždím Tisovský vrch až nad Tisovou. Po Sejfské cestě se to pak valí do Hamrů. Projedu Nové Hamry, stoupám proti proudu Rolavy k nějakému parkovišti u tábora, kde překonám říčku a vydávám se do kopce. Nebo spíš mezi kopci na Havraní vrch. Moc hezká cesta, ale za kopce jako by už se to mračilo, i když dnes by mělo být slunce bez přeháněk. Zajímavou klidnou cestou objíždím zeširoka Rudné, pak se obtáčím z jihozápadu kolem Chaloupeckého vrchu a sjíždím k Rolavě na velmi fotogenické místo u brodu a lávky. Nikdo tu kupodivu není. Zde na bývalých Chaloupkách je to kouzelné, ale čeká mě stoupání po zelené na Jelení vrch. Touhle cestou jsem asi taky ještě nejel. Po louce to tak snadno nejde, později v lese je cesta zpevněná. Když sjíždím do Jelení, je dobře vidět, jak se to mračí přesně tam, kam bych potřeboval jet. Ale náhradní plán nemám a teď už se mi ho ani moc nechce řešit, projedu tedy Jelení a snad projedu letní deštík rychle. Kapky jako trakaře začly padat záhy, ve stoupání k hraničnímu přechodu. To ještě nebylo tak zlé. U občerstvení pod malinkou stříškou se už ale tísnilo hodně lidí, kteří nechtěli moknout. Tam jsem místo neviděl a ani se mi nechtělo zastavovat, jedu dál.

Hned za hranicí odbočuji doprava, opodál je mladší les, takže se otevřela levá strana přímo k přicházející bouřce. Paráda, déšť zintenzivňuje a je mi jasný, že to neprojedu. Stačila maximálně minuta a byl jsem skrz na skrz promočený. Louže v botech se mi začaly tvořit jen o malinko později. Nestihl jsem dojet ani k prvnímu přístřešku, který je odtud tak maximálně 300 m. I když už promočený, zastavil jsem, protože přišly i kroupy a hromobití mě taky neuklidnilo. Asi po 20 minutách už jsem chtěl jet, ale pořád dost lilo. Nejen že miz ačínala být zima, ale taky už jsem začínal mít strach, abych se vrátil do tmy. Dal jsem tomu celkem nějakou půlhodinu a pak jsem vyrazil do deště. Bylo to dobré rozhodnutí. Sice jsem jel po štěrku ve vrstvě vody, ale tam nad přístřeškem se bouřka točila. Takhle jsem měl naději, že z toho vyjedu. Štěrk, který je v Německu na cestách, je v rámci možností při takové spoušti dobrý povrch. Od Hennebergu se dost sjíždí a pomalu se mi fakt jet nechce. Do štěrku se voda vsákne nejlépe. U vesničky Oberjugel začíná asfaltka a taky se zmírňuje déšť. Prudké klesání v té zimě a na mokru si zas tak neužívám, výhled je tu ale krásný. Podjedu staré město Johanngeorgenstadtu zpět k české hranici a Potůčkami se vydám kolem želzniční zastávky a pak po žluté na Železnou cestu. Nepamatuju se, jak moc stoupá, První serpentinu to je trochu prudší, ale pak se jede docela dobře. Jsem rád, že se zahřeju. Už jen poprchává, ale pochopitelně jsem neuschnul. Po hrubém asfaltu stoupám dál na rozcestí Luhy, kde žlutá odbočuje doprava, zatímco já pokračuji pod Blatenským vrchem po železné cestě (a Karlově stezce) k rozcestí U Pomoci boží. Vystoupám k Bludné a protože už je docela pozdě, není na červené turistické trase k Červené jámě tolik lidu. Po červené sjedu ještě parádní pěšinou do Hřebečné a pak už po silnici do Abertam. 

Nakonec pěkný výlet, přes 80 km a kolem 1000 m převýšení. Škoda té bouřky no...

 

Krupobití na Dreckspfütze

 

Rolava - bývalé Chaloupky

 

 

Atom muzeum Javor 51 z Plzně na kole

84 km

17. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rooseveltův most - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy býv. plovárna - Malostranský most - Škoda park - Hradiště - Čechurov - Černice - Městský les - chatová oblast pod Radyní - Nezbavětice - Chválenice - Olešná - Žákava - po CT 315 Spálené Poříčí - po zelené Hořehledy, Planiny, Dvůr, Křtí, Míšov - Atom muzeum Javor 51 - Číčov - Těnovice - Lipnice - po CT 2040 Kornatice, Hádek - Neslívský rybník - Svidná - po zelené Sedlec - Starý Plzenec - Koterov - Božkov - Lobezský park - Rokycanská - Prazdroj - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Zatímco v pondělí jsem vyjížděl docela pozdě, dnes, ve středu, jsem se nachystal dopředu a vyrážím už po čtvrté hodině, abych stihl dojet až do Brd k Atom muzeu. Jedu k Rooseveltovu mostu, pak přes náměstí Republiky k Radbuze a poté po jejím levém břehu proti proudu přes bývalou plovárnu až k Malostranskému mostu. Zde přejedu na pravý břeh a pokračuji přes Škoda park po CT 3 k Vokounově lávce, před níž se dá mezi zábradlím a skalkou projet na pěšinku vedoucí do Hradiště. Sice je poškozena konstrukcí schodů, takže se zkomplikoval průjezd, ale stále lepší než jet po asfaltu, takže ji využívám. Nějak jsem zapomněl, že chci na Bručnou, tak objedu hradiště s malým "h" a stoupám ke Kostincově ulici. Dříve tudy do Černic vedla žlutá turistická trasa, teď už je to ulicemi Do Zámostí, Zadní cesta a Ke Kovářské stráni neznačeno. Poté jedu po silnici k Olympii, pod dálnicí vede naštěstí chodní, takže ho v hustém provozu vždy využívám. Za dálnicí se konečně mohu vydat do přírody v Městském lese. Stoupám k občerstvení Krmelec a pak neznačenou cestou k chatové osadě pod Radyní. Na kraji lesa, kopírujíc zhruba trasu budoucího obchvatu Losiné, na který se z tohoto pohledu netěším, jelikož mu padnou za oběť pěkné lesy a četné cesty, jedu až k Bambousku, kde malá lesní pěšinka ústí na silnici do Šťáhlav. Jedu po silnici jen za zatáčku, na kraj lesa, kde ústí ulice z Losiné, a tentokrát sjíždím na louku. Po louce se dá jet tak nějak všude, sám ještě nevím jistě, kudy je to nejlepší, ale zdá se, že jsem nezvolil úplně špatně. Uprostřed je vysekaný prostor, nejspíš letiště pro letecké modeláře, od něj vede vyježděná stopa k polní cestě mezi Plzencem a Nezbavěticemi. A do těch já práve mířím. Překonám frekventovanou úskou silnici I/19 a sjíždím do vsi. poté po silnici do Chválenic, kde projedu mezi baráky na silničku do Nezvěstic. Z té se dá ještě asi po kilometru sjezdu odbočit na menší cestu kolem takového domácího motokrosového tréninkového okruhu a dojet po vymlěté štěrkoasfaltce do Olešné. Z tohoto směru míjím brod v Nezvěsticích a nikdy nepřestanu litovat toho, že vyasfaltovali krásnou pěšinku přes Úslavu. No už je to tak, že se zbytečně plýtvá našimi penězmi pro zhoršení našeho prostředí. Tak aspoň že podél silnice postavili oddělenou cyklostezku do Žákavy, i když tu nikdy nebyl žádný provoz cyklistů a ani vozidel na silnici.

 

Ze Žákavy pokračuji stoupáním směrem na Štítov. Na kraji lesa odbočuji doleva po CT 315 a sjíždím k chatám u Bradavy. Tato cyklotrasa je moc pěkná cesta, škoda že je skoro celou cestu asfaltová. Ze Spáleného Poříčí pojedu po zelené, ke Hvížďalce se jede pěkně, poté ale dobře vím, žen na pravé straně bradavy to není ideální. Už jsem tam ale léta nejel, tak si to nevybavují tak jasně. Alternativou je ale asfaltka po CT 315, to nepřipadá v úvahu. Stezka po zelené ale opravdu není sjízdná, jednak kvůli roklím, zadruhé kvůli popadaným stromům. Projedu Hořehledy a stále po zelené se vydávám do nekonečného stoupání na Planiny. Vždycky už to skoro vypadá, že jste nahoře, ale pak znovu přijde prudší část. Jede se ale dobře, ve stínu a navíc už jednou nohou v Brdech, tedy ve vyšší nadmořské výšce. Pro mě překvapivě pokračuji po zelené i nadále ke Dvoru, kde je pěkná, ale vybydlená a tajemná budova, její původní účel jsem nedohledal. Kolem ní se stáčím k severovýchodu a po štěrkové cestě mířím k rozcestí Křtí. Po tomto rozcestí stále mírně klesám, už po menší nezpevněné cestě k brodu přes Bradavu. Těží se tu dřevo, takže cesta je rozježděná a bahnitá. Za brodem se ještě zmenšuje a já doufám, že to půjde i nadále na kole. Teď stoupám k homoli před Míšovem. terén je poměrně těžký, ale je tu krásně, za chvíli navíc vyjedete na kraj lesa a máte rozhled po brdských loukách.

 

Gril v Míšově nevyužiju a když vyjíždím na neznačenou polní cestu z části Bělehrad, vrací se mi vzpomínky, že tady to nepůjde tak snadno. Překvapivě hezká cesta záhadně končí na louce přede mnou. Zajedu tedy do lesa, jinak to ani nejde. Chvíli hledám, který z náznaků cest bych měl využít. Nakonec ale stejně skončím ve volném terénu a jedu prostě nejproostupnější částí lesa. Měl bych dojet k příčné cestě, což se stalo, jsou to ale spíš zarostlá koryta plná kaluž. O kousek dále odbočím na cestu směřující do Číčova a budu hledat, kudy by se dalo projet k muzeu. Z nějakého neznámého důvodu je tu několik plotů. Celý areál ale oplocený není, dá se tu projet i těžkou technikou, ale jen na několika místech. Jenu z těch cest zvolím a díky bohu jsem se trefil správně a dojedu k Atom muzeu Javor 51 a rovnou k jeho východu, který je hezčí než vstup. Objedu to i z druhé strany, ale brzy musím zas dál, už je dost hodin. Vracím se tedy zpět na severní část oploceného areálu na cestu do Číčova. To bude evidentně další průšvih. Dobře si pamatuji, že se tu jelo podél plotu. Ten je tu pořád, ale cesta mezi ním a lesem už zarostla. Naštěstí jsou tu nějaké náznaky cest na druhé straně. Ukázalo se, že se dá projet po nějaké pastvině a jsem rád, že to vůbec jde. Až když se k lesu přivede CT 315, cesta se objeví, pro změnu rovnou asfaltová. V Číčově jste pak co by dup. Za vsí pokračuji kousek na Lučiště, kde po kilometru odbočuje polní cesta vlevo. Už jsem po ní několikrát jel, jednou byla nic moc, podruhé čistý průjezd. Dnes to vypadá nadějně, ale jen asi prvních 300 m. Pak se cesta úplně ztrácí. Pole jsou nesklizená, cesta po krk zarostlá. Chvíl to drtím na sílu, ale pak už to dál nejde a musím kolo nést. To přeci nemůže trvat dlouho...no, může. Více jak kilometr jsem se trápil tímhle zarostlým úvozem, než jsem se dostal na cestu před Těnovicemi. Rád potom jedu po silnici do Lipnice a po rychlé štěrkové cestě CT 2400 do Kornatic. No, ona je asfaltová od trati.

Za Kornaticemi me na CT 2400 čeká stoupání před Hádkem, poté už mírný dlouhý sjezd až k Neslívskému rybníku. Ještě kouske pak pojedu po silničce, než odbočím na zkratku lesem pod Svidnou. Chvíli jsem uvažoval, že pojedu přes Melicharku, ale už je dost pozdě, tak volím raději na jistotu po CT 2154 přes Svidnou a k rokycanské silnici. Po zelené pak sjíždím do Sedlce. Na pravém břehu Úslavy mezi Sedlcem a Plzencem už se zrušili dvě pěkné cesty, takže teď jezdím po poslední, té pro rybáře, přímo podél řeky. Za Starým Plzencem jedu nejprve po louce, až když už to jinak nejde, pokračuji po cyklstezce do Koterova. Pak už celkem klasicky Koterovem Břidlicovou ulicí, polní cestou k lávce přes Úslavu, za lávkou znovu doprava mimo asfalt podél řeky, přes Božkovský potok, po pravém břehu řeky do Lobezského parku. Pak už jen kolem Prazdroje do centra Plzně a těsně před tmou pod Záhorskem.

Celkem 84 km s převýšením 1000 m. To vlastně není moc, na to, že jsem byl v Brdech. Průměrná rychlost rychle klesla na 18,9 km/h v místech, kde jsem se musel pěšky prodírat porostem, jinak to byl ale opět pěkný výlet.

 

 

 

Atom muzeum Javor 51 v Brdech

 

Zámek Osek

44 km

15. 7. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - tvrziště Pecihrádek - ejpovické žel. tunely - Újezd - Červený Hrádek - Dýšina - Nová Huť - Kokotské rybníky - po modré Hudlice, Osek - zámek Osek - Litohlavy - rozc. Pod Vršíčkem - po žluté Klabava, vodní tunely Klabava, Ejpovické jezírko - Kyšice - po CT 3 Holý vrch - K Fořtovně - Ústřední hřbitov - Doubravka - Lopatárna - Letenské nábřeží - U Prazdroje - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Je pondělí, takže jsem se na kolo dostal až po šesté hodině. Zjistil jsem, že v Oseku je něco jako zámek, tak to jedu omrknout. Když už se přes Zadní Roudnou nelze dostat mimo asfalt, tak je jedno, kudy jedete, abych byl co nejdříve z Plzně, obvykle jedu po silnici pod nemocnicí. U slepého ramene s radostí sjíždím na pěšinku k řece, podjedu Masarykův most a další dva u něj a pokračuji k soutoku Berounky s Úslavou. Cesta je kupodivu docela zarostlá. V mapách se ale po letech objevila pěšinka přes Pecihrádek k lávce, tak se do toho pustím. No nic se nezměnilo, nejde to tam skoro ani projít, natož projet. Otrava. Konečně zas můžu do sedla u lávky pod Pecihrádkem, pak jedu zkratkou-pěšinkou k vůstění ejpovických železničních tunelů a pak po široké dálnici do Újezda po CT 3. Projedu bývalou vsí k sídlišti a kolem smaltovny, poté po štěrkové cestě stáčející se vlevo k třešňové aleji. Po malé silničce nebo CT 2151 se přehoupnu přes vršek a pak odbočuji vlevo na první nezpevněnou cestu, alej topolů, která se pod zemědělským družstvem mění v ulici K Bukovci. Za silnicí pak vede prašné cesta na východ. Asi za kilometr je třeba se rozhodnout, jestli doleva nebo doprava. Vybírám směr na Dýšinu, takže jedu kousek po louce pod elektrickým vedeníma a pak po horší polní cestě do vsi.

 

Dýšinou projedu kolem potoka do Nové Huti, sjedu samozřejmě ke Klabavě. Z rozcestí U Koupaliště vede jedna nenápadná pěšinka do prudkého kopce. I když si vzpomínam, jak jsem tuhle cestu nedávno sjížděl, a bylo to ostré, tak se pouštím vzhůru. Sklon je na hranici sjízdnosti, ale ještě mam dost sil, abych to zvládnul😊 Je to pár set metrů, než se připojíte na větší cestu, která už stoupá příjemně pozvolně pod Dubový vrch, tedy i za příčně vedoucí asfaltku. Objedete lesem Dolní Kokotský rybník a vyjedete rovnou u odbočky modré turistické trasy za Horním Kokotským rybníkem, po které budete pokračovat přes kořeny mýtinou a lesem Kokotsko a poté zlepšujícím se singlem, až nakonec vyjedete před Hudlicemi na větší polní cestu. Ta se velice překvapivě rychle mění v zarostlý úvoz, vždycky tu býval dobrý průjezd, dnes se musí dokonce kousek podél pole. Možná je to proto, jak nadměrně je letos rozbujelá vegetace a taky proto, že tahle cesta je přerušená stavbou silnice od dálničního sjezdu. Je to hluboký zářez, ale překonal jsem, ho. Zbytek už je po štěrku k Oseku. Z mého směru až na druhém konci je zámek Osek, který slouží k soukromému bydlení. 

 

Vydávám se nazpět po silnici do Litohlav. Krásná (a úzká) klikatice lemovaná stromy byla přerušena novostavbou dálničního přivaděče docela nepřehlednou křižovatkou. V Litohlavech odbočuji vlevo a za Voldušským potokem stoupám ulicí pod Vršíček. Protože mířím k řece Klabavě, postupně začínám klesat po rozbité cestě. Na rozcestí Pod Vršíčkem odbočuji prudce vpravo a po žluté objíždím vodní nádrž. Projedou dlouhou ves Klabava skoro až nahoru. Stále po žluté jedu nad bývalou a vlastně obnovenou navážkou. Po panelové cestě znovu sjíždím ke klabavským říčním tunelům, přejedu řeku po lávce a pak se napojím na CT 3, která mě provází po jižním okraji Ejpovického jezírka a pak stoupá do Kyšic. Nadále v kopci za Kyšicemi se držím CT 3, až na kraji lesa odbočuji vlevo na neznačenou cestu pod Holým vrchem. Projedu lesem k ulici K Fořtovně a znovu lesem se vydávám k polím za Ústředním hřbitovem. Právě u něj, před chatovou osadou popravo odbočuji na pěknou polní cestu, která vede okrajem pole  apak hezkou loukou do Hrádecké ulice. Projedu Doubravku Zábělskou ulicí a klesám k podjezdu pod tratí. Poté na kraji Lopatárny sjíždím na náplavku Úslavy, kudy se krásně dostanu na Rokycanskou. Městem projíždím kolem Prazdroje až k pivovarské bráně, kolem Rychtářky, přes Lochotínskou lávku a Rondel a domů do Záhorska. 

 

Sice "jen" 44 km, ale něco kolem 550 m převýšení s průměrnou rychlostí 19,7 km/h, za mě spokojenost😊 

 

 

 

Zámek v Oseku

 

Novostavba silnice od D5 k Březině

Novostavba silnice od D5 k Březině

 

Janovský mokřad 2024

46 km

14. 7. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 350 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky kolem Plzně

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - po NS Údolím Mže Regensburská - Pekelný ryb. - Vejprnice - Draganec - Tlučná - Torovka - Nýřany - koupaliště - Mexiko - Janovský mokřad - Větrná jáma - Dioss - Humboldtka - Lazarka - Kamenný Újezd - Pankrác - Tlučná - Vejprnice - Křimice - po CT 37 lávka přes Mži - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

Je sice dlouhý den, ale já to prostě musím mít vždycky na knap, vyrážím až v sedm večer, bude to tedy rychlovka k Janovskému mokřadu, je tam prý nová rozhledna. Vyjíždím přes Lochotínský park k zoologické zahradě a pak po NS Údolím Mže přes lávku a k západnímu obchvatu. Ten symbolicky dělí Křimice od Skvrňan, jedu pod tratí do polí, stoupám po pěkné polní cestě ke křížku sv. Vojtěcha, na dohled Horničce se stáčím na jih a pokračuji až k silnici, ze které zas za chvíli sjíždím pod hráz Pekelného rybníku. Pod nádražím vede cyklostezka, poté stoupám po modré ulicí Na Výhledy k lesu Draganci. Na kraji lesa neodbočuji vpravo, jedu neznačenou cestou rovně zhruba západním směrem a za chvíli se připojím na CT 2300, po které to už po pěkné polní cestě dojedu do Tlučné. Ulicemi Tylovou a Na Kamenici pokračuji k louce před Torovkou a následně po parádní cestičce skrz les až na nýřanskou stranu kopce, kde sjíždím k hlavní silnici. Po jejím překonání vjedete na malý singl  jste v podstatě na kraji Nýřan. Projíždím kolem hřbitova, pak po příjezdové cestě ke koupališti a kousek za ním končí zpevněná cesta. Lesíkem v "Mexiku"  se necham vést cestami a vyjíždím u vysílače. ZArostlou příjezdovou cestou k němu pokračuji k podjezdu po dálnicí. Za ní už jste na dohled mokřadu, podél náspu dálnice se dá jet až k ohradě s pratury a divokými koni. Dojel jsem se podívat k vyhlídkové plošině Janovského mokřadu a pak se vracel podél ohrady k naučné stezce. 

 

Naučná stezka je dost bídná. Zaprvé za dva roky od zřízení tohoto mokřadu je mostek přes korýtko Lučního potoka už jaksi za zenitem, navíc je všechno pekelně zarostlé - viz foto. A to i naučná stezka. Jedu tedy druhou cestou. Tam už je to o něco lepsí. Naučná stezka se vrací tou zarostlou částí, já se vydávám na západ k Větrné jámě. Zpočátku jsme tomu moc nevěřil, ale nakonec se povedlo😊 Po CT 2301 jedu až k Diossu, pak odbočuji vpravo a mířím do Nýřan. Podél bývalé vlečky vede prašná cesta na Humboldtku, kde odbočuji vlevo a na dohled odporným halám v krajině jedu na kraj Nýřan. Z křižovatky na Kamenný Újezd vede také odbočka ke garážím, která se mění v lesní pěšinu vedoucí ke trati, kousek pak podél ní, kousek po žluté a pak znovu lesíkem k bývalé samotě, dnes už spíš předměstí Nýřan. Pojedu do Pankráce, takže se vracím k CT 2301, po které stoupám kamenitou cestou k lesu, následně odbočuji na malou pěšinku vedoucí na východ. Je to vlastně velmi pěkný singl vedoucí z části po náspu bývalé vlečky. Nebo to tak aspoň vypadá. V Pankráci sice vyjedete na nějakých pozemcích za baráky, ale asi je to tak v pořádku. Z Pankráce jedu zkratkou k železničnímu terminálu, pak po nevýrazné cestě za silnicí přes louku a trať k další silnicí, za níž už začíná Tlučná. Za hlavní silnicí vybírám polní cestu do lesa za koupalištěm. 

Beru to pak Tlučnou pod haldou novým parkem a lesem na sevrovýchod k silnici do Vochova. Myslel jsem, že využiju novou cestu do Vejprnic, ale ta vede moc dolů, takže se vracím a jedu klasicky kolem cihelny a pak po štěrkových alejích severně od Vejprnic na kraj Křimic. Sjíždím až k zámku, pak už zbývá dojet po asfaltkách po CT 37 k zoologické zahradě a vystoupat přes Lochotínský park do Záhorska. 

Stihl jsem to před tmou tak tak, byl to pěkný výlet, jen to v tom Janovském mokřadu poněkud rychle zplanělo. 46 km průměrnou rychlostí 21,5 km/h, takže jen lehce přes dvě hodinky.

 

 

Koně v Janovském mokřadu

Rozhledna v Janovském mokřadu

NS Janovský mokřad

 

 

 

 

 

Lom Hradec

68 km

4. 7. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 500 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky kolem Plzně

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Husovo nám. - Techmania - Na Hvězdě - Borská Pole - Zátiší - Slovanské údolí - U Brůdku - Vejprnice - podél pískovny Tlučná k D5 - Úherce - Velký ryb. a ryb. Tvrdík - Hoříkovice - po NS Stodsko Kotovice - po CT 2271 Ves Touškov - Hradec - lom Hradec - Stod - po NS Stodsko Krůtí hora - Chotěšov - Starý Důl - po CT 2271 Zbůch - ryb. Odval - PR Nový rybník - Líně - Sulkov - rybníky Starý Sulkov - Lesov - Borská Pole - Na Hvězdě - Techmania - Plaza - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Počasí sice není nejlepší, ale pršet by nemělo, takže prostě jedu. Vyrazim si do lomu Hradec, který jsem objevil kdysi vlastně náhodou, když jsem jel lesem, zadem nevědom si přečinu, vjel na soukromý pozemek Červeného mlýnu a majitel mě vyprovodil ven. Zpětně jsem zkoumal cestu, jak se to stalo a teprv tehdy jsem si všiml lomu. Tak tam přesně mířím, nejprve nudně přes Plzeň k Rondelu, přes Palackého a Husovo náměstí, kolem Techmanie, přes Hvězdu pro něco do OBI, pak Folmavskou ulicí do ul. Ke Karlovu, kde už se začíná budovat napojení a semafory právě na Folmavskou od dosud největší montovny na Borských Polích. Kousek za pak odbočuji na malou cestu vedoucí přes již nepoužívanou vlečku do areálu Škody a tudy do Zátiší. Desítky let se chodilo z Kreuzmannovy ulice k viaduktu ve Slovanském údolí po pěšince, já tam jel naposled asi před třemi lety, loni už to nešlo a já doufal, že se ta pěšinka obnovila. Tak nic, je tam jen squat bezdomovců a dál to nejde. Jedu tedy mini podchodem po tratí o kousek blíže centru.

Protože mám rád nezpevněné cesty, vyhýbám se asfaltovým dálnicím, třeba té podél Vejprnického potoka, z toho důvodu jsem sebevědomě vyjel po pěšince podél silnice. Během roku už je ale tak zarostlá, obzvlášť na vrcholu vegetačního období, že ji skutečně nejde projet. Bohužel tedy musím tou nudou ke Brůdku po asfaltce, pak vystoupám prudce do lesíku za Novou Hospodou, který už taky brzo nebude, protože se tu postaví rychlostní železnice. Zatím ale můžu užívat nespočtu pěkných klidných pěšinek, tak tu rád jezdím směrem na Vejprnice, tentokrát podél jižní strany mýtiny a pak k fabrikám na kraji Vejprnic. Za nimi dříve začínala polní cesta do Tlučné, dnes se tu chystá sídliště, takže se buduje silnice. Až když tedy odbočím vlevo na rozcestí Pod Hájíčkem, jedu konečně mimo asfalt. Před bývalými mokřady, které teď obec využívá jako skládku odbočuji vpravo a věčně rozbahněnou cestou jižně od pískovny Tlučná jedu až k přemostění D5 směrem na Líně. Musím pak chvíli stoupat po silnici, u Milknaturu však odbočuji vpravo a po nefrekventované rozbité asfaltce sjíždím do Úherec přes další průmyslovou zónu. Kupodivu se dá projet Logistickou ulicí mezi halami, pak podél plotu po trávě pěšinkou k parkovišti u Lučního potoka a pak jen překřižujete hlavní silnici na Zbůch a pokračujete Luční a Topolovou ulicí. Právě za nimi se dá sjet na pěšinku přes louku. Je třeba trochu hledání nebo prostě sjedete do posečené louky a pak se napojíte jako já, příště už budu vědět, kudy je to správně.

Jsem překvapený, je to pěkná cesta k Velkému rybníku a rybníku Tvrdík. Tak ještě projet mezi nimi a dostat se na cestu na Hoříkovice. Je to trochu pofidérní, tu a tam skládka na cestě, ale nakonec jsem se opravdu dostal, kam jsem potřeboval, u křížku na polní cestě, kterou už znám, podjede trať a pokračuje podél lesa na jihozápad k Jetelovému vrchu. Tady mě čekalo velké zklamání, protože tu bývala nádherná nezpevněná, ale velká cesta, kde se ani nedržela voda a bahno, protože byla písčitá. Nějaký dobroser však měl potřebu ji zavést hrubým štěrkem, takže ji zničil. Už je vyšlapané pěšinka vedle, protože takové řešení nikomu nevyhovuje😔

U Husího rybníku se připojuji na CT 2301 a sjíždím do Hoříkovic. Jak odbočím na NS Stodsko, povážlivě se to zatahuje a padají první kapky. Nevypadá to dobře, jedu do temnoty, asi tedy zmoknu oproti předpokladu všech předpovědí. Z Kotovic po CT 2271 do Vsi Touškov se to ještě drží, nemám ale žádný náhradní cíl v okolí, takže prostě pojedu do Hradce, i když tam evidentně prší. Jedu kousek po silnici II/230, v údolíčku Touškovského potoka sjíždím na polní cestu vpravo. Měl jsem strach, jak bude sjízdná, ale je to v pohodě. V lese se cesta nějak rozdvojuje, což není v mapě zaznamenáno, ale zvolil jsem díky na vigaci správně, schován pod stromy nicméně už slyším, že až vyjedu, bude to do dlouho očekávaného (nikoliv meteorolgy) deště. Když vyjíždím na silnici, skutečně už lehce prší, zvolil jsem adrenalinový přístup k lomu Hradec od severu strání, kde jsem sjistil, že jsou schody. Tam už se déšť zintenzivňuje a když si zatopený lom objíždím, je regulérní slejvák. Neužívám se tedy těch skalek a výhledů tolik, jak bych mohl. I na druhé straně na "pláži" leje, takže se začínám vracet přes centrum vsi. U hřbitova sjíždím na polní cestu vlevo od silnice, stoupám a na cestě prosycené zemědělskou chemií není ani tak bahno jako mazlavá směs, která vám okamžitě obalí kola a všechny ostatní komponenty jak řízek do pořádně macatého trojobalu. Pláču, když slyším, jak se kamenitá směs drtí mezi pastorky a řetězem, ale co se dá dělat. Na kraji Stodu u cihelny vjídžím na silnici, jinudy to ani nejde, tak schazuji přebytečná kila a jedu po prudké zatáčce po NS Stodsko ke Krůtí hoře. Za ní je odbočka na polní cestu do Chotěšova a chemicko-bahenní lepivá lázeň začíná nanovo. Některé úseky jsou lepší, ale na závěr je taková traktorová zkratka podél trati u zastávky Chotěšov, kde jsem zas nabalil na sebe vše, čeho jsem se dotknul. Je obrovská škoda, že nelze projet podél trati přímo ke Starému Dolu, chybí asi 200 m. Všude se staví desítky kilometrů naprosto zbytečných cyklostezek, tady by těch pár metrů mělo dramaticky větší smysl, ale nic. Zanechám tedy bahnitou stopu na silnici první třídy, než v zatáčce odbočím a jedu zas v klidu. Bahna jsem si už opravdu užil, přestalo pršet, ale do Zbůchu dojedu po CT 2271. Projedu celou obcí, a i když v poslední době cestička podél betonárky zarůstá, znovu se po ní vydávám k rybníku Odval. Kolem něj už je to dobré, jezdí sem rybáři. Následuje polní cesta do Líní kolem PR Nový rybník. Z Líní už jsou do Sulkova taky v podstatě všechny cesty vyasfaltované, takže jedu monotónně po jedné z nich podél Lučního potoka. Plynně tak navazuji na NS Líňská okružní cesta, která mě provede nejen pod D5, ale také k rybníkům u Starého Sulkova. To už se dost stmívá, takže makam, ať jsem co nejdřív ve městě. Musím ještě temným lesem kolem Lesova, vystoupat k Borským Polím po té zbytečné asfaltce, vyjedu až u psího útulku. Pak projedu areál ZČU a protože se blíží desátá a já se nestihnu odbahnit doma, kde nejsou zásoby, musím do Kauflandu pro nejnutnější zásoby teď a takhle. S hnedým flekem přes celý zadek jsem nabral pečivo a kolu a teď hurá po tmě přes Hvězdu, kolem Techmanie, přes Husovo náměstí a kolem Plazy zpátky na Severní předměstí.

Jako hezký výlet to byl, jen ten beton už je strašně daleko za Plzní, člověk musí ujet 70 km, aby se trochu dostal do přírody. Počasí mi moc nepřálo, ale jsem rád, že jsem vyrazil na těch přesněji řečeno 68 km s ne moc velkým převýšením 525 m. Průměrná rychlost mi klesla na 18,9 km/h, jak jsem do toho v bahně nemohl šlápnout.

 

 

 

Lom Hradec u Stoda

Lom Hradec u Stoda

 

Rozhledna Kožich 2024

61 km

30. 6. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Techmania -  Na Hvězdě - Borský park - Výsluní - Tyršův sad - Litice - Kotlík - Robčice - Čižice - údolím Čižického potoka Nebílovy-kaple - Prusiny - po červené Netunice, Svatá Anna, Libákovice - po NS Čertovo břemeno rozhledna Kožich, Na Hluboké - Únětice - po CT 2143 Střížovice - V Babších - po modré Pod Nebílovským Borkem - Nebílovský Borek - Losiná - Městský les - Ostrá hůrka - Koterov - Božkov - podél Úslavy u Prazdroje - Plzeňský Prazdroj - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

Hledal jsem, kam se dnes vydat na jižní Plzeňsko a volba padla na Kožich. Rozhledna to enní vizuálně moc atraktivní, je to jen vysílač opatřený schody, ale je tomu právě 10 let, kdy jsem vyrazil na novém kole na první výlet a bylo to právě tam. Přes město pojedu kolem Rondelu, k Plaze, pak nahoru přes Husovo náměstí k Techmanii, přes Hvězdu na Bory, Borským parkem k Slunečné lávce přes Radbuzu a nahoru na Výsluní. Překonám přivaděč, pak ulicí Za sadem objedu malý kopec Chlum a na křižovatce U Červa sjíždím na zarostlou cestu na Hůrku. Projet se to dá, i když je tu dost šlahounů. Kde se ovšem moc projet nedá, je oblast masivní výstavby na Dubové hoře, kterou už pohlitily Litice. Dřív se dalo projet aspoň za baráky podél pole, teď už je tam skládka, další ulice je zas oplocená z důvodu další výstavby, takže je obtížné se tady někam vůbec dostat. Nakonec se mi podařilo projet Dvorskou ulicí a po silnici objet Litice z východu. Pod Kotlíkem se staví vodojem, takže asfaltka je rozježděná těžkou technikou. Až když projedete pod dálnicí a klatovskou hlavní silnicí, dostáváte se mimo město, konečně pár metrů nezpevněného povrchu. To ale netrvá dlouho, do Robčic už zas sjíždíte po asfaltce. V robčicích zkouším jet po pěšince severně podél silnice. Ale jak se mi teď často stává, v teplém a docela deštivém období je všechno zarostlé daleko více než bývalo zvykem. Evidentně je tahle pěšinka místními udržována aspoň než vjedete mezi stromy. Ale i potom je znát, že rychle zarůstá. Dostanete se ale mimo silnici k cestě na Vysokou, to je velké plus.

Z cesty naproti přes silnici se o pár set metrů později odděluje vlevo jiné polní cesta vedoucí k chatám nad Úhlavou mezi Štěnovicemi a Čižicemi. právě tam se přehoupnu a pak po červené po stařičkém rozpadlém asfaltu mířím do Čižic. Objedu to kolem jezu k soutoku Úhlavy a Čižického potoka, podél kterého teď budu stoupat až k Nebílovům. Je to fajn cesta podél chat, které se táhnou téměř podél celého úseku. Přímo do Nebílov nedojedu, pokračuji podél lesa po naučné stezce k rozcestí u kaple a pak po žluté štěrkovou alejí na Prusiny ke kostelu sv. Jakuba Většího.

Po červené pak projedu Netunice, za nimiž je docela pěkné stopání po polní cestě. Dá se dobře jet a nějak mě zkrátka baví. Asi za kilometr vjedete do lesa u rozcestí Sukořín a pokud se držíte turistické trasy, tak vás čeká technický úsek. Ten se dá objet po větší lesní cestě, která je však neznačená, to musíte jet za nosem. Já jedu po červené, když pak vyjedete na větší cestu od Střížovic, už se vám pojede ke sv. Anně snadno. Tam překonáte také silnici mezi Řenčemi a Úněticemi. Ještě kousek lesem, poté přes pole už vidíte vysílač/rozhlednu Kožich. Jenže musíte projet zarostlou polní cestu, sjet až do Libákovic a pak zas po NS Čertovo břemeno (která je pofidérně značená) vystoupat zpátky ke Kožichu.

Shora vidím, jak se všude po krajině ženou mraky, pod kterými také lokálně prší. Moc dlouho tedy neotálím, i když pohled na letní pole se neomrzí, a zas se vydávám na cestu zpátky. Podél lesa a pak po louce, která kupodivu není podmáčená, to valím z kopce. V lese na rozcestí Na Hluboké se připojuji k asfaltce a po CT 2292 klesám k Úněticím, kde odbočuji na silnici vlevo. Čeká mě jen půl kilometru, než na Hadovce zase sjíždím a po nezpevněné cestě, po které vede jak cyklotrasa, tak naučná stezka, pojedu přes kopec do Střížovic.

I když už jsem tam tolikrát ztroskotal, zase mi to nedá a vyrazím přes zemědělské družstvo na sever do polí. Zpočátku je cesta široká, zpevněná, opravená, ale rychle se zmenšuje a v kritickém bodě na dohled rozcestí V Babších končí jako vždy. Musel jsem to projet skrz vzrůstající obilí, přes vodu držící se v proláklině a přes strouhu, ale vracet se přece nebudu, že jo, navíc když jde o pár desítek metrů... No, takže jsem se tedy probojoval k modré turistické a můžu konečně jet po zemi. Sjíždím k silnici a pokračuji za ní do Nebílovského Borku. projedu kolem lomu, vjedu na silnici, ale hned u kaple sv. Vojtěcha odbočuji doprava do prudkého stoupání k Hájku. Za kopcem po písčité cestě je Losiná, sjíždím tedy k čističce a pak pokračuji po silnici pod APB. Od kruhového objezdu se dá jet cestami přes louku, tam jsou hezké cesty. Vystoupám mezi dvě chatové oblasti a lesními pěšinkami pokračuji už z kopce k rozcestí Městský les. Odtud se dá bídnou cestou podél mýtiny jet na sever k Ostré hůrce. Přejedete silnici a jste skoro u ní. Byl jsem v posledních letech zvyklý jezdit cestou na západ přímo k dálničnímu sjezdu, ale je tak zarostlá, že se nedá. Zkouším to tedy jinými cestami a nakonec musím tou, která byla historicky jediná průjezdná a míří až ke trati. Jenže ta už taky zarostla, je to opravdu na prd všude kolem. S vypětím sil jsem se dostal, kam jsem potřeboval, ale moc jsem si to neužil. Další problémy jsou na pěšině podél trati, ale to už víme, že od té doby, co jsou tu haly, je to tady v loji. Jenže pořád lepší než když sjedu do Koterova a musím po NS Údolím Úslavy po supernudné asfaltce. Do loňska tu byl normální štěrk, pohodlný povrch pro všechny, ale někdo holt potřeboval prolít peníze. Zlepšit náladu si můžete zkratkami nebo mnohem delší cestičkou přímo podél řeky. Za lávkou mi to ale vždy stojí za to, tam se jede pěkně a není to dvakrát dál, takže tam dálnici vynechávám.

Na Božkovském ostrově se přesunu na pravá břeh Úslavy, projedu do Lobez ke střelnici, kde se zas vrátím na levý a jedu po pěšince na valu podél řeky. Přes Plzeň se pak vracím Cvokařkou ulicí, kolem pivovaru a přes Lochotínskou lávku. 61 km, přes tři hodinky to trvalo, 19,1 km/h a přes 800 nastoupaných metrů, příjemný výlet😊

 

 

 

Rozhledna Kožich

Výhled z rozhledny Kožich

Výhled z rozhledny Kožich