Doposud jsem ty výlety jenom tak šudlal, ale hezké počasí na konci března mě už nalákalo skutečně začít sezónu a tak tu máme téměř 80 km dlouhý výlet. Pojedu do Merklína.
Ze Záhorska mířím na jih, takže přes centrum Plzně, a sice k Radbuze. Po levém břehu jedu proti proudu kolem Depa 2015, bývalé plovárny, k Malostranskému mostu a vyjíždím jen na pár metrů na Mlýnské nábřeží. Hned totiž sjíždím k soutoku Radbuzy a Úhlavy. Po pěkné cestě po břehu se dá podjet Tyršův most a na asfaltku vyjet až o dalšch 300 m později. Skautským údolím vystoupám k věznici a pak už jedu po parádním singlu kolem v. n. České údolí. Celou cestu se držím žluté turistické trasy. Přejíždím silnici na Valchu a za viaduktem, kdo ví proč, vysypali celou cestu nějakým recyklátem, cesta tu přitom byla pěkná, asi bylo třeba někam přesunout peníze z eráru. U přístřešku Hradčín se konečně sjíždí na zábavnou lesní pěšinu a tak to pokračuje i po zelené na Valchu. Vzal jsem to zkratkou pod močály Lučního potoka, jenže je tu asi nějaká nová bobří hráz a dřívější kmínek, po kterém šlo přejít potok, je pod vodou. Po klenutém potrubí vysoko nad hladinou to v kluzkých botách se zámky na kolo není úplně ideální...
Poté už pokračuji lesem k mostu přes dálnici a pak po staré asfaltce (CT 2259) k areálu letiště. Projíždím dlouho rovinkou na druhý konec a pak pokračuji k Vodnímu Újezdu sjezdem po panelové cestě. Přejíždím znovu Radbuzu a upaluji po skvělé polní cestě do Vstiše. Tahle ves se táhne daleko. Až nad Kastelským rybníkem vjíždím do aleje. Pořád to stoupá a tak mi to nejede moc rychle. Tato cesta ústí nad černotínským kravínem. Sjíždím do vsi a v zatáčce na konci obce odbočuji vpravo na cestu do kopce na jihozápad. Problém je, že z Černotína vede spousta cest, ale všechny se postupně ztrácejí v lese. Jedna je doslova zasypána skládkou, na další jsem bloudil v předchozích letech a tak teď zkusím ještě třetí variantu. V různých mapách je situace odlišná, takže se v tom stejně nedá vyznat. Každopádně se tu všude hodně těží dřevo a myslel jsem si, že mi to usnadní cestu, že těžební stroje využívají třeba staré cesty. Asi spíš ne, jel jsem v hlubokých kolejích po harvesteru, ale ten celou oblast rozjezdil. Postupně jsem se tedy dostával do horšího a horšího terénu, až jsem jel prostě rozježděným lesem. Naštěstí to nebylo daleko k nějaké cestě, která mě svedla k Černým vrchům.
Konečně jsem se nakolejil, zjistil kde se nacházím a mohl pokračovat do Honrích Lažan po zelené. Nejprve sjíždím do Dolních Lažan, pak následuje stoupání do lesa, kde jezdím opravdu rád. Turistická trasa se tu velmi klikatí, ale je dobře značená, tak to nevadí. O kus dál jsem málem zajel slepýše dlouhého jako užovka, ale skutečný problém nastal až v prudkém stoupání pod Prašivým vrchem. Jsou tu polámané stromy a těžko je lze obejít, obzvlášť s kolem. Jak se ale vyškrabu nahoru, už je to lepší a rychle se přibližuji k cíli v Merklíně. Poslední kilometr se sjíždí po rozbité polní cestě. Blížím se k zámku a OÚ Merklín kolem kostela sv. Mikuláše. V zámecké "zahradě" si dávám pauzu a pak se vydávám zpět ten kilometr, co jsem sjížděl. Pod Prašivým vrchem ale odbočuji prudce vpravo a vlastně celý vrch objíždím až na jeho východní stranu. Kupodivu tu byla celkem slušná cesta, neskončil jsem uprostřed lesa a dokonce jsem se napojil na větší cestu vedoucí do Soběkur - přesně jak jsem chtěl, neskutečné😊
Ze Soběkur po prašné polní cestě do Přestavlk bojuji s protivětrem, ale ještě horší je to mezi Přestavlky a Dnešicemi. V Dnešicích jsem se nakonec rozhodl vystoupat na Kozlici a pokračovat do lesa k rybníku Šavlice. Dále se stáčím na severozápad ke keramičce. Projíždím areálem a protože jsem si uvědomil, že celý život míjím odbočku k dobývacímu prostoru, dnes jsem to z okraje trochu prozkoumal. Někdy bych se sem mohl vydat za samostatným cílem... Pokračuji tedy zpět do Dobřan po silnici, projíždím přes náměstí T. G. M. a po zelené mířím až k Radbuze, po mostku ji překonám a pak po lukách jedu až na dohled Waltrovu mlýnu, pod dálniční most. Bohužel tu pořád není vychozená pěšinka pod Bylinkovou ulici, což prostě nechápu😀 Vyjedu tedy na silnici a hned na dřívější samotě, dnes okraji Lhoty, odbočuji zpět a sjíždím k řece. Vysvětlení, proč tu nejsou pěšinky, se ukazuje, jedná se zřejmě o soukromý pozemek. Ačkoliv není nijak využívaný, asi by vadilo, kdyby po jeho kraji chodili lidi. Dříve odtud vedla docela slušná pěšinka podél řeky, ale už to není nic moc. Třeba to v létě zase prochodí rybáři. Já se tu dnes prodírám a nakonec jsem rád, že vyjíždím u Cimrmanovy lávky a zase se trochu pohnu - po mojí oblíbené cestě k železničnímu viaduktu, které zvoní hrana kvůli mánii nesmyslného asfaltování. To se zatím díky bohu zastavilo v tomto směru za viaduktem, ale asi je to jen otázka času. Samozřejmě jakmile začne asfaltová široká dálnice, nikdo nehledí na ostatní uživatele a všichni překáží, roztaženi po celé šířce - ať jdou sami nebo ve třech, na kole nebo pěšky. Bývala tu klidná cesta, dnes je tu plno bezohledných lidí, to je důsledek "zpevňování" cest😥 Pak se musí dělat zvlášť cesty pro pěší, pro cyklisty (a pak asi pro kočárky, pro důchodce, pro inliny, pro rychlé cyklisty a já nevím, kam až to může dojít), ale to je příběh, který se odehrává o pár kilometrů dál mezi papírnou a U Pechtů. Do té doby jsem ještě vystoupal k Liticím, přejel k Černému Mostu, další lávkou projel do oblasti Vinice a vystoupal k Červovi.
Závěr přes Plzeň jsem zvolil od Tyršova sadu krajní cestou pod Výsluním, přes Tyršův most, pak Zborovskou k Malostranskému mostu a pro změnu po pravém břehu (který je oficiálně zavřený kvůli rozšiřování stezky, ale jsou tu davy lidí) mířím k Ježíškovi, opět přes centrum a přes Štruncovy sady. Naposledy překonávám řeku (Mži) a skrz Roudnou se vracím do Záhorska. Dnes se vydařilo, hezké cesty jsem natrefil, bylo sucho, takže kolo zůstává čisté a docela příjemně jsem ujel 77 km s průměrnou rychlostí 21 km/h, ačkoliv jsem místy šel pěšky.
 |
| Zámek a OÚ Merklín |
 |
| Už se probouzí |
Žádné komentáře:
Okomentovat