Rozhledna Kožich 2024

61 km

30. 6. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Techmania -  Na Hvězdě - Borský park - Výsluní - Tyršův sad - Litice - Kotlík - Robčice - Čižice - údolím Čižického potoka Nebílovy-kaple - Prusiny - po červené Netunice, Svatá Anna, Libákovice - po NS Čertovo břemeno rozhledna Kožich, Na Hluboké - Únětice - po CT 2143 Střížovice - V Babších - po modré Pod Nebílovským Borkem - Nebílovský Borek - Losiná - Městský les - Ostrá hůrka - Koterov - Božkov - podél Úslavy u Prazdroje - Plzeňský Prazdroj - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

Hledal jsem, kam se dnes vydat na jižní Plzeňsko a volba padla na Kožich. Rozhledna to enní vizuálně moc atraktivní, je to jen vysílač opatřený schody, ale je tomu právě 10 let, kdy jsem vyrazil na novém kole na první výlet a bylo to právě tam. Přes město pojedu kolem Rondelu, k Plaze, pak nahoru přes Husovo náměstí k Techmanii, přes Hvězdu na Bory, Borským parkem k Slunečné lávce přes Radbuzu a nahoru na Výsluní. Překonám přivaděč, pak ulicí Za sadem objedu malý kopec Chlum a na křižovatce U Červa sjíždím na zarostlou cestu na Hůrku. Projet se to dá, i když je tu dost šlahounů. Kde se ovšem moc projet nedá, je oblast masivní výstavby na Dubové hoře, kterou už pohlitily Litice. Dřív se dalo projet aspoň za baráky podél pole, teď už je tam skládka, další ulice je zas oplocená z důvodu další výstavby, takže je obtížné se tady někam vůbec dostat. Nakonec se mi podařilo projet Dvorskou ulicí a po silnici objet Litice z východu. Pod Kotlíkem se staví vodojem, takže asfaltka je rozježděná těžkou technikou. Až když projedete pod dálnicí a klatovskou hlavní silnicí, dostáváte se mimo město, konečně pár metrů nezpevněného povrchu. To ale netrvá dlouho, do Robčic už zas sjíždíte po asfaltce. V robčicích zkouším jet po pěšince severně podél silnice. Ale jak se mi teď často stává, v teplém a docela deštivém období je všechno zarostlé daleko více než bývalo zvykem. Evidentně je tahle pěšinka místními udržována aspoň než vjedete mezi stromy. Ale i potom je znát, že rychle zarůstá. Dostanete se ale mimo silnici k cestě na Vysokou, to je velké plus.

Z cesty naproti přes silnici se o pár set metrů později odděluje vlevo jiné polní cesta vedoucí k chatám nad Úhlavou mezi Štěnovicemi a Čižicemi. právě tam se přehoupnu a pak po červené po stařičkém rozpadlém asfaltu mířím do Čižic. Objedu to kolem jezu k soutoku Úhlavy a Čižického potoka, podél kterého teď budu stoupat až k Nebílovům. Je to fajn cesta podél chat, které se táhnou téměř podél celého úseku. Přímo do Nebílov nedojedu, pokračuji podél lesa po naučné stezce k rozcestí u kaple a pak po žluté štěrkovou alejí na Prusiny ke kostelu sv. Jakuba Většího.

Po červené pak projedu Netunice, za nimiž je docela pěkné stopání po polní cestě. Dá se dobře jet a nějak mě zkrátka baví. Asi za kilometr vjedete do lesa u rozcestí Sukořín a pokud se držíte turistické trasy, tak vás čeká technický úsek. Ten se dá objet po větší lesní cestě, která je však neznačená, to musíte jet za nosem. Já jedu po červené, když pak vyjedete na větší cestu od Střížovic, už se vám pojede ke sv. Anně snadno. Tam překonáte také silnici mezi Řenčemi a Úněticemi. Ještě kousek lesem, poté přes pole už vidíte vysílač/rozhlednu Kožich. Jenže musíte projet zarostlou polní cestu, sjet až do Libákovic a pak zas po NS Čertovo břemeno (která je pofidérně značená) vystoupat zpátky ke Kožichu.

Shora vidím, jak se všude po krajině ženou mraky, pod kterými také lokálně prší. Moc dlouho tedy neotálím, i když pohled na letní pole se neomrzí, a zas se vydávám na cestu zpátky. Podél lesa a pak po louce, která kupodivu není podmáčená, to valím z kopce. V lese na rozcestí Na Hluboké se připojuji k asfaltce a po CT 2292 klesám k Úněticím, kde odbočuji na silnici vlevo. Čeká mě jen půl kilometru, než na Hadovce zase sjíždím a po nezpevněné cestě, po které vede jak cyklotrasa, tak naučná stezka, pojedu přes kopec do Střížovic.

I když už jsem tam tolikrát ztroskotal, zase mi to nedá a vyrazím přes zemědělské družstvo na sever do polí. Zpočátku je cesta široká, zpevněná, opravená, ale rychle se zmenšuje a v kritickém bodě na dohled rozcestí V Babších končí jako vždy. Musel jsem to projet skrz vzrůstající obilí, přes vodu držící se v proláklině a přes strouhu, ale vracet se přece nebudu, že jo, navíc když jde o pár desítek metrů... No, takže jsem se tedy probojoval k modré turistické a můžu konečně jet po zemi. Sjíždím k silnici a pokračuji za ní do Nebílovského Borku. projedu kolem lomu, vjedu na silnici, ale hned u kaple sv. Vojtěcha odbočuji doprava do prudkého stoupání k Hájku. Za kopcem po písčité cestě je Losiná, sjíždím tedy k čističce a pak pokračuji po silnici pod APB. Od kruhového objezdu se dá jet cestami přes louku, tam jsou hezké cesty. Vystoupám mezi dvě chatové oblasti a lesními pěšinkami pokračuji už z kopce k rozcestí Městský les. Odtud se dá bídnou cestou podél mýtiny jet na sever k Ostré hůrce. Přejedete silnici a jste skoro u ní. Byl jsem v posledních letech zvyklý jezdit cestou na západ přímo k dálničnímu sjezdu, ale je tak zarostlá, že se nedá. Zkouším to tedy jinými cestami a nakonec musím tou, která byla historicky jediná průjezdná a míří až ke trati. Jenže ta už taky zarostla, je to opravdu na prd všude kolem. S vypětím sil jsem se dostal, kam jsem potřeboval, ale moc jsem si to neužil. Další problémy jsou na pěšině podél trati, ale to už víme, že od té doby, co jsou tu haly, je to tady v loji. Jenže pořád lepší než když sjedu do Koterova a musím po NS Údolím Úslavy po supernudné asfaltce. Do loňska tu byl normální štěrk, pohodlný povrch pro všechny, ale někdo holt potřeboval prolít peníze. Zlepšit náladu si můžete zkratkami nebo mnohem delší cestičkou přímo podél řeky. Za lávkou mi to ale vždy stojí za to, tam se jede pěkně a není to dvakrát dál, takže tam dálnici vynechávám.

Na Božkovském ostrově se přesunu na pravá břeh Úslavy, projedu do Lobez ke střelnici, kde se zas vrátím na levý a jedu po pěšince na valu podél řeky. Přes Plzeň se pak vracím Cvokařkou ulicí, kolem pivovaru a přes Lochotínskou lávku. 61 km, přes tři hodinky to trvalo, 19,1 km/h a přes 800 nastoupaných metrů, příjemný výlet😊

 

 

 

Rozhledna Kožich

Výhled z rozhledny Kožich

Výhled z rozhledny Kožich

 

Fanatik 2024 - MTB Šampion 150 km

158 km

22. 6. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 2650 m

Terén: Polní, lesní, štěrkové i asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - ranč Šídlovák - po CT 35 Kolomazná pec - Orlík - po modré Záluží - po místní červené Záluží-chaty, Na Bohoutově, Horní Bříza, Modrý kříž - Újezd - po CT 2304 Kaznějov - údolím Kaznějovského potoka Nebřeziny - po zelené Plasy - po červené Sokolka - po CT Baroko I Sechutiská hájovna, ryb. Pivovárek - po NS Stará cesta Mariánský Týnec - po červené Hubenov, Hradecko, Strachovice, Kožlany, Cukrovic mlýn - Milíčov - Šípy - Krakovec - po červené Zhoř - Rousínov - Skupá (CHKO Křivoklátsko) - Tyterský potok - po žluté V Habrovém loužku, Gypsárna - U Rozvědčíka - přívoz Branov-Luh - Branov - Karlova Ves - Karlov - Uhlířka - Varta - Velké Čihátko - U Zeleného kříže - po červené polesí Jestřáb, Hředle - Točník - po červené Pod Holým vrchem, Týček, Zbiroh - po modré Pod Bukovem - Plískov - po zelené U Zámečku - po červené Lhota p. Radčem - vrchol Brno - po zelené Radeč, Bílá skála - U Cajthamlů - Přívětice - po CT 2304 Břasy - po rozhlednou Na Vrších Vranovice-Amerika - po Žlutém okruhu pravěké hradiště Radná - Berounka - přívoz Darová - po žluté Nynice, Chotiná, Žichlice, Břízský mlýn, ryb. na Bílém potoce (Kvočna), Třemošná - po CT 2151 Plzeň - Kamenný ryb. - ranč Šídlovák - Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Takže začalo to výborně. Ačkoliv jsem si včera kontroloval kolo. Teď ráno, když mě čeká třetí nejdelší trasa na Fanatikovi, chci konečně se zpožděním vyrazit na start na šídlováku, ale co to? Prázdná duše. Je to malá dírka, když to ucházelo takhle pomalu. Jenže ji nemůžu najít... Náhradní duši na závod použít nechci, mám doma ještě nějakou? Tyjo super, mam, tak šup sem s ní. Nahodim na ráfek, chci ji na pumpovat, ale má vadný ventilek. Hmm, takže zpátky k té píchlé, nahustit na max, trpělivě hledat pod vodou a konečně nacházím malinkatý průpich. Po opravdu neobvyklé anabázi tedy konečně vyrážím, může být tak půl osmé. Chtěl jsem vyrazit nejméně o hodinu dříve. Podobně reagují pořadatelé, jestli jsem opravdu 150 km, že všichni ostatní jsou už dávno na trati. Tak je budu muset dojet no.

Zatím je příjemně, spíš bych to nazval chládkem, to je rozhodně pozitivní. A vydávám se po cyklotrase ke Kolomazné peci. Nedávám tomu co proto, pošetřím síly. Po nezpevněných cestách se jede přes kopec k Orlíku, tam přesedlám na modrou turistickou a spouštím se do Záluží. Za vsí pokračuji po místní červené trase k chatám za tratí po prašné cestě, pak kousek podél železnice a za bývalým drážním domkem následuje odbočka vpravo do kopce. Klasicky ke hřbitovu Na Bohoutově se jede pěkně lesem. Poté přejedete silnici a stále po té samé značce pokračujete na Horní Břízu. Trasa se lehce odchyluje před obcí, kde jede zkratkou pěšinkou a pak se zas naváže na místní červenou. Projedete kolem nádraží a muzea keramiky, taky lesíkem a pak po širokánské cestě pro kamiony z kaolinky stoupáte k Modrému kříži. Tam červená odbočuje vlevo, ale my závodníci pokračujeme ve směru. Z teď už asfaltové cesty odbočuji, až když chci k myslivně Újezd. Tudy vede CT 2304, co by kamenem dohodil do Kaznějova. Od koupaliště po asfaltu. Překonám hlavní silnici na západní stranu a odbočím pod kopcem do ulice Na Důl, z ní pokračuje moje oblíbená trasa údolím Kaznějovského potoka do Nebřezin. Fakticky začínají až za loukou, ale přecijen po zelené objedu odloučenou chatovou oblast a pár domků. Pod budoucím přemostění Střely, které už je definitivně potvrzeno, mířím nad řekou do plas. Pár skalek tu bývalo vždy, ale popadané stromy to tu komplikují až tak poslední rok. Nic se s nimi neděje, naštěstí jdou obejít. Jede se mi dobře, ale před Plasy dávám první preventivní gel, je to přecijen už 25 km. Od kláštera mě čeká dlouhé stoupání na Sokolku, ale nejede se mi špatně. Je to jak po nějaké naučné stezce, tak po červené. Po překonání hlavní silnice na most na kopci pokračuji lesní cestou přes Roudskou mýť. Na dalším rozcestí odbočuji doprava na Sechutickou hájovnu po CT Baroko I. Tyhle cyklotrasy jsou ale tak špatně značené v terénu, že je sem ani moc nechci psát. Před Sechuticemi vjíždím na silnici, ale jen k rybníku Pivovárek, pak se vracímna severovýchodní směr a pokračuji po NS Stará cesta. Vyhouplnu se po polní cesta až nad Mariánský Týnec. Parádní výhled na klášter s dlouhou alejí z tohoto směru. Sice fouká silný vítr, ale to mi nezabrání si užít suprový singl do Týnice😊 Ta je zároveň druhým checkpointem. Na svatbu, která se tam chystá, moc ideální počasí není, ale na kolo jo.

Vracím se na červenou, která objíždí po silnici rybník brzy ale odbočuje vpravo a příjemnou nezpevněnou cestou mě dovede až zpátky k hlavní silnici na Most, kterou opět přejedu na dohled zámku Hubenov. Musíte vystoupat k Velkému Špičáku, ale pak to docela jede k Hrádeckému potoku a po odboičenéí vpravo stále po červené podél něj až do Hradecka. K lesu se pak jede po slušné cestě. pak se ale znovu odbočuje a je to už trochu horší. Nicméně se pozvolně dlouho klesá k rybníku vožehák, takže pohoda. Jen to chce hlídat trasu. Jen mezi dvěma serpentinami je nutné je to po silnici, pak zas červená pokračuje údolím Javornice. Pěšinky jsou tu různorodé, ale téměř pořád náročné a technické. To vůbec nevadí, je tu pěkně a dokonce tu rostou i houby, daly by se sbírat i z kola. Ale dnes rozhodně nic nepotáhnu domů. Minu takhle Cukrovic mlýn, vyjedu do stráně, pak zas sjedu, překonám potok rozbahněnou cestou, pokračuji po levém břehu a asi to byl tento úsek před Milíčovem, kde se jede mezi ostatými keři, které zarůstají cestu. Některá místa byla těžko prostupná. Závěrečný kopec do Milíčova se ale po červené nejede, trasa vede neznačenou zkratkou. Z Milíčova se jede přes Šípy do Krakovce po silnici a tady vidím svoje první spolujezdce z Fanatika. Na rovinkách je postupně stahuji, až je předjedu. Na Krakovci už jsem kolem jedenácté hodiny, takže jsou tu už lidi. Já udělám jen pár fotek, ale závodníci za mnou si sedají do občerstvení. Já přemýšlím o doplnění pití, ale nechce se mi zdržovat se. Ze zářezu Krajkovského potoka stoupám (jak jinak než po červené) zprvu docela prudce, ale později je to lepší, a sice do Zhoře. Asfaltová cesta naštěstí taky skončí. Ve Zhoři odbočuji vpravo a do Rousínova bohužel musím překonat nepúříjemně hluboké údolí. V Rousínově je bývalá studna s kohoutkem snad upravené vody. Risknul jsem to k pití a teď už můžu říct, že to bylo v pořádku😉

Dál se jede na Novou Ves, neznaačenou cestou k silnici II/233 a pak do Skupé, a to už jsem v CHKO Křivoklátsko. A blížím se asi nejhezčímu úseku celé cesty, Nejprve stoupám ke Stupskému lesu a k Novosedlům, ale pak už se spouštím lesem k Tyterskému potoku a žluté turistické. Takových cest je jako šafránu-nemnoho lidí, spousty brodů (asi 15), všechny sjízdné, vody je tak akorát, aby to bylo příjemné ochlazení, no prostě bomba. Takové cesty se lze stěží nabažit a bonusem je, že nakonec vyjedete U Rozvědčíka, takže víte, že už jste aspoň mentálně v půlce cesty. Jsou mezitím ještě dvě rozcestí, kde se pokračuje po modré a pak po červené, ale nejjednodušší je orientovat se rtak, že prostě jedete pořád podél potoka. V nečekaně narvané hospodě se opravdu nemíním občerstvovat. Jedu proto k přívozu Oty Pavla Branov-Luh, který je vzdálený asi půl kilometru odtud. Dojel jsem akorát na převozníkovo polední pauzu, ale zase jsem tu druhý čekající (první je také účastník Fanatika). Než se závozník naobědval, přijelo dalších 5 závodníků, takže je tu většina osazenstva. jen dva lidé jeli asi hodinu před námi, jak jsme se dověděli, a asi 4 další jsem předjel. Převozník je super, měli jsme obavy, kolik se nás na prámici vejde, ale vzal nás všechny. Jízdné dobrovolné, neošidili jsme ho. Od Berounky je to ale pekelný kopec do Branova. Do první serpentiny se zdálo, že to skupina jezdců s Jardou Peškem budou hecovat, ale postupně všichni odpadávali. Taky jsem nečekal takový záhul. V branově jsem se ale s prvním ze skupinky za mnou rozloučil, že si pojedu svým tempem. A udělal jsem dobře, v popoledním horku se dál stoupalo po silnici v závětří a moc to neodsýpalo. Za tři kilometry je Karlova Ves, kterou znám ze svého jarního výletu na Křivoklát, ale stoupání končí až další dobrý kilometr za ní.

Jsem překvapený, že se mi jede docela dobře, i když už je slunce vysoko a je docela horko. Stoupalo se teď ale lesem, tak to nebylo tak špatné. Za Karlovou Vsí v sedle začnete klesat a když vyjeete z lesa, rozprostře se před vámi celé široké údolí, nádherný pohled, není divu, že si tu někdo zařídil bydlení na samotě. Příjemný sjezdem ale proti větru jsem sjel do Karlova a stále po silnici stáčející se na jih jedu ještě tak kilometr. Následuje odbočka na větší cestu lesem do táhlého stoupání. Za chvíli se kě mě připojí CT 0053 a na rozcestí se žlutou odbočuji vlevo právě po této turistické trase. Je to však jen na okamžik, protože brzy vyjíždím zpět na silnici II/236, po které jedu k Zelenému kříži. Silnice vede napříč, já jedu rovně na cestu bez aut po Hředelské cestě po červené znovu do táhlého stoupání polesím Jestřáb. Kousek za stejnojmenným rozcestím odbočuje cyklotrasa, cesta se zmenšuje a už není ničím zpevněná. Tudy jedu dál po červené a postupně klesám do Hředlí, je to docela solidní sjezd zakončený serpentinami na vymleté písčité cestě. Z Hředlí se po polní cestě prudce stoupá pod Zámecký vrch. Když se otočíte, vidíte nádherné údolí, tento pocit ale trochu přebíjí stojící rozpálený vzduch a strmá stěna přede mnou. Žlutá turistická trasa se odděluje od červené a právě tam je to nejnáročnější. Za chvíli se naštěstí stoupání zmírňuje a jede se více vrstevnicově úpatím hřebenu Zámeckého vrchu. Jednak se začíná klesat k Točníku a zadruhé už cítím, že se vracím do známých oblastí a jsem tedy už relativně blízko Plzni😊 Do vsi Točník je nejlepší sjezd právě v místě parkoviště k hradu Točník. Naštěstí tu není tolik lidí, takže nemusím brzdit. Až dole pod Žebrákem, kde je checkpoint u městského úřadu. Je to srnda, že zrovna ten, zašlý dům mezi všmožnými atraktivitami😀 Zajedu si ještě za lepším výhledem na Žebrák, trochu se nabiju energetickým gelem a vydávám se po červené táhlým stoupáním mezi lukami k Holému vrchu. Je tu vyspravená cesta nějakým rozemletým odpadem. Pod Holým vrchem se jede pár metrů po silnici, pak vás čeká lesní cesta a když vejdete z lesa, tak klesáte loukou do Týčku. To je kousek nad Zbirohem, kam musíte po silnici, vede po ní cyklotrasa i turistická červená.

Na náměstí ve Zbirohu doplním ve večerce pití. Nechávám kolo před obchodem, ale v tu ránu je u mě paní, co mi ho prý ohlídá, protože tu bývalá nějaká známá firma, co takhle na minutku odložená kola vyhlížela a kradla. Už tu prý není, ale popovídali jsme s paní, poděkoval jsem jí a zase si šli po svých. Tedy já jel... do náměstí v kopci a dál pod zámeckým parkem po modré k Bukovu. Navigačně to je teď trochu složitějš, ale hodinky mi ukázaly, kudy kam do Plískova. Po zelené sjíždím ke Koželužce. Je zvláštní, že tohle neznám, buď se tu změnilo značení nebo jsem tyhle cesty doposud úspěšně míjel. Přes potok Koželužka je stržená kláda, tak to přeskáču a vydávám se do kopce po červené do Lhoty pod Radčem. Tady mě čeká poslední velké stoupání a trochu se ho bojím, protože vrchol Brno je opravdu dost vysoko. Ze Lhoty to nepříjemně utahuje, nejhorší je to v místě hranice PP Radeč. Pak ale trasa vede serpentinami a nakonec mi to docela uteklo a snad jsem se na segmentu v tomto stoupání ve šel do Top 10, asi tu moc lidí nejezdí, mám v nohách už přes 100 km. Od vrcholu Brno před Radeč na rozcestí Radeč - západ se jede po zelené po hřebínku, na kterém proběhla těžba, takže jízda je vskutkuu technická. Pak už je cesta lepší a rychle klesá. Kolem Bílé skály proletím, až pod ní na rozcestí musím zpozornit, protože sjíždím ze zelené doprava. Po větších (rozuměj sjízdných) cestách se motám nad Sklenou Hutí. Dostávám se k dlouhému sjezdu k Přívěticím, který už znám. Trasa ale vede trochu jinudy, než kudy já obvykle jezdím, ještě musím k rozcestí U Cajthamlů. Tam vedou snad všechny cesty z okolí😮 Do Přívětic se hezky rychle sjíždí, pak nasadíte na CT 2304 a po asfaltce uháníte do Břas. Pod rozhlednou Na Vrších vede taková pěšinka loukami, později je tam i modrá turistická trasa, docela fajn poježdění. Sice nakonec dojedu k přívozu Darová, ale rozhodně ne přímo. Po modré sjedu k lomu Terezie, ale pak po "Žlutém okruhu" místních trailů stoupám zpět nad Radnice. Až poté se okruh stáčí na západ a začíná klesat k Berounce. V místě, kde se začíná klesat z hřebínku k řece, se cesta roztrojuje na různé traily. Já mám jet jakože po žluté, ale cesta se rychle zhoršuje a je tu spíš jen rigol od těžebních strojů. Ze zkušenosti volím tu největší cestu, abych neskončil někde v polomu. Díky tomu jsem sice objevil pravěké hradiště Radná na ostrohu nad řekou s krásnou vyhlídkou, ale cesta odtud nepokračuje, takže se prodírám kamsi do údolí, kde bych měl najít jinou. K mémo překvapení jsem se dostal skutečně až k Berounce. Po povodních je na pěšince vedoucí pár centimetrů nad běžným stavem vody spousta naplavenin, ale k přívozu jsem se dostal. Pan převozník zrovna vypravil předcchozí partu, takže jsem najel a hned jsme odrazili k druhému břehu. To tedy byla rychlvka a já vím že dotovaná, ale pro mě dnes za 10 Kč! Teď už můžu odpočítávat kilometry do cíle. Mám na to trochu času ve stoupání do Nynic. Žlutá do chotiné je hezká cesta, bohužel ještě přes kopec. S tím už jsem moc nepočítal.

 

Proti proudu Třemošné se jede ale suprově. Povětšinou nezpevněné cesty vedou nad říčkou přes Třemošnici do Žichlic, k Břízskému mlýnu a nakonec kolem rybníku na Bílém potoce (Kvočna) do Třemošné. Mám radost, že trasa je vedena po singlu přes louku, který jsem si tak oblíbil v posledních letech. Pak už zbývá posledních pár kilometrů klasicky po CT 2151 přes Orlík podél trati do Plzně ke Kamennému rybníku a pak po žluté, zelené a naučné stezce, to aby někdo náhodou nezabloudil, do cíle u Šídlovského rybníku.

 

Ukázalo se, že jsem trasu dokončil v nejleppším čase. A dobře jsem si rozvrhl síly a nebylo až takové vedro, takže mi to zkrátka sedlo. I tak to ale bylo i s cestami domů skoro devět hodiny pohybu, docela překvapivých 2650 nastoupaných metrů a 158 km. Měl jsem ale chuť na pivo i guláš, takže všechno v nejlepší pořádku, tak bych si to představoval😍  

 

 

 

Přívoz Oty Pavla Branov-Luh na Berounce

Výsledky Fanatik 2024 MTB Šampion, 150 km

Alej k Mariánskému Týnci

Hrad Krakovec

Hrad Žebrák

Vrchol Brno

 

 

Červený mlýn - Vochov

41 km

20. 6. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 300 m

Terén: Polní, štěrkové a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - zimní stadion - Bory - Borská Pole - Nová Hospoda - po modré Vejprnice, Tlučná, Myslinka - Na Svanku - U Čtyř sudů - po modré U Chaloupků - po CT 37 Bdeněves - po zelené Město Touškov - Červený mlýn - Malesice - Křimice - zoologická zahrada - Lochotínský park - Pod Záhorskem

Dám jen takovou čtvrteční rychlovku, žádný speciální cíl, kam taky dojet, když chci být za dvě hodiny zpátky. Projel jsem Plzní přes náměstí Republiky, k zimnímu stadionu a za fakultní nemocnicí na Bory. Z Bor jsem pokračoval podél tramvajové trati na Borská pole a na návštěvu k babičce na Nové Hospodě. Po přestávce jsem se vydal na výlet po modré do Vejprnic. Lesní pěšinkou se jede dobře, jen jsou tu občas popadané stromy. Skrz Vejprnice pokračuji po modré takže podjedu trať, minu nádraží, pak se zas vrátím na jižní stranu trati a vystoupám k Draganci. Hurá zpátky do lesa po modré! Je to tu přes kořeny, ale díky bohu za ty kousky lesa za městem. Na louce před Tlučnou už to pěkně sviští. V Tlučné se stále opravuje most, ale projet lze, takže se protáhnu hlavní ulicí a pak odbočuji do kopce ke koupališti. Stále po modré opouštím obec a vjíždím do lesa. Většinou tu nikoho moc nepotkám a to ani dnes. Když jedete po turistické trase, místa, kde se cyklotrasa odlučuje, jsou techničtější, ale já tam stejně jezdím raději. Když ale vyjedete na roh pole, musíte stezkou na kraji lesa, ta moc prošlápnutá není a je třeba se dostat přes ostružiní. Když vyjedete úplně do pole, sice nehrozí trny, ale pěšina je ještě více zarostlá a jedete skoro naslepo ve vysoké trávě a doufáte, že tam nebude schovaný kámen nebo nečekaný rigol. Poté dojedete k průmyslové zóně. Je fajn, že se mezi ploty dá vůbec projet, ale je to tam zarostlé, podmáčené a plné kořenů, takže v některých místech se s řidítky nevejdete. Po pravé straně necháte hanebnost v podobě logistického parku s větší rozlohou než celý zbytek vsi. Modré pokračuje po silnici, tak ji následuju a to až do rduhé zatáčky za vsí směrem na Doubravu, kde jedu rovně, stejně jako modrá. Zjara jsem objevil parádní polní cestu od Svanku, tak ji dnes projedu opačně, do kopce. Za potokem tedy neodbočuji vlevo, ale jedu dál rovně. Cesta vás sama zavede na louky a pole. Jak teď koukám, už je cesta zanesena i v mapě. Na vršíčku v oblasti Na Svanku nad Bdeněvsí, kde se zároveň setkávají cesty, odbočuji vlevo. Hned po prá metrech ale odbočuji šikmo vpravo do lesa. Držím se zuby nehty plus minus západního směru, ačkoliv je nutné se promotat cestami vedenými jinými směry.

Zpátky na modré jsem za pár set metrů a čeká mě sjezd ke Čtyřem sudům, které leží na hlavní stříbrské silnici. Další sjezd po kamenité cestě zažijete i za silnicí. Nakonec podjedete viadukt. Hned za ním, na kraji chatové oblasti U Chaloupků, odbočuji vpravo a vydávám se po CT 37. Ta se stáčí ke Mži, to už je poslední sjezd. Tady naopak jezdí dost lidí na kole, kolem těch ale stačí prolétnout na kraji široké vymleté cesty. Projedete další chatovou oblastí a spoustou prachu se blížíte Bdeněvsi. Buď můžete jet oklikou po cyklotrase nebo po hlavní silnici, kudy vede i zelená. já jel tentokrtá po zelené a odbočiul na singlík do Touškova. Za Touškovem jsem se vydal po pěkné polní cestě k Červenému mlýnu, který je dnes mým cílem. Škoda že se nedá dostat na ostrov mezi řekou a náhonem. Pak překonám řeku po obnovené lávce a podél řeky jedu krásnou nezpevněnou cestou do Malesic, dnes ne podél řeky, ale blíže k Vochovu. Z Malesic jedu tou asfaltkou, která navždy zničila jedno z hezkých nábřeží. Aspoň že je tu možnost uhnout mimo rozpálenou dálnici na stezku podél náhonu ke křimickému zámku. Do Plzně se vracím po NS Údolím Mže s výjimkou úseku ze Regensburskou, abych si odpočal od asfaltu, je tam pěkná polní cesta k Plzeňské ulici. Pak už mechanicky dojedete k zoologické zahradě a třeba přes Lochotínský park se já vracím do Záhorska. 

41 km s průměrnou rychlostí 22 km/h, tak ještě aby ne, když to byl tak krátký výlet pouze se 300 metry převýšení😀

 

 

Červený mlýn u Vochova