Lopata

9. 7. 2013
63 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Radobyčice-Valík-Nebílovský Borek-po červené Nebílovy-Netunice-Střížovice-Únětice-Seč-Zdemyslice-Žákava-Varta-po žluté Pod Lopatou-po modré Šťáhlavy-po červené St. Plzenec-po žluté Černice-Tyršův most-Bory

Krásné letní dny přímo vybízejí k projížďce, například na jižní Plzeňsko. Do Radobyčic jsem dojel přes Hradiště a stoupal jsem po červené na Valík. Než jsem dojel k silnici na Štěnovice, vydal jsem se doleva a jel kousek podél dálnice, úak jsem projel Černym lesem a pokračoval rovně přes kopec do Nebílovskýho Borku po neznačené, ale dobře vyjeté polní/lesní cestě.

Za Borkem jsem se napojil na červenou turistickou, kterou chce bedlivě sledovat, jelikož několikrát nenápadně odbočuje a dost se klikatí lesem. Po ní se sjede až k Čižickému potoku, který se dá přebrodit:)) nebo přejet po lávce. Pak už se jen stoupá do Nebílov. Do Netunic jsem jel po silnici, páč byl večer všedního dne a provoz byl minimální. Rybník na kraji vsi jsem objel zleva a mazi zahradami jsem projel na hlavní až na konci vsi. Dál se musí stoupat, až má člověk půl kraje pod sebou, ale doStřížovic se nakonec sjíždí.

Cyklostezka dál vede mírně, ale stále do kopce až k osídlení Hadovka, odkud je to kousek po pěkný silničce do Únětic. Tady už se dost klesá, přes hlavní na Nepomuk, až do Seče. V Seči jsem se vydal doleva po asfaltce zřejmě nepříliš používané auty a dojel mezi polema do Zdemyslic. Nevydal jsem se tentokrát na Vlčtejn, ale na Žákavu. Dál jsem chtěl směrem na Milínov, ale Žákava je podivně rozdělená různýma cestama, takže jsem asi třikrát hledal v mapě, než jsem našel tu správnou cestu ven. To už jsem opět stoupal. Do Milínova jsem nedojel, napojil jsem se na žlutou, vedoucí na Lopatu. Lesní cesta, dost náročná, stoupání a kořeny, jak to tak v lese bejvá. Zase přišly ke slovu velmi lehké převody a rovněž se musela velmi pečlivě sledovat značka. Tentokrát jsem nezabloudil, vystoupalk vrchu Kohouty a začal klesat k Lopatě, ale neni to k ní daleko.

Zříceninu znam, tak jsem pokračoval po modré rovnou na Šťáhlavy. Ta je zpočátku pohodová, ale pak stoupá nad chatky, což jsou "slušný sady", ale překonal jsem vysoké kořeny v prudkém stoupání na prašném podloží a zas pomalu začal klesat ke Kozlu po mnohem lepších cestách:)

Ze Šťahlav jsem se rozhod jet jako nedávno po červené mezi polema, k jižnímu cípu Plzence, pod Radyní a o kus dál jsem se napojil na žlutou. Mezi polema nebylo zrovna snadný jet, na jaře to tam bylo mnohem míň zarostlý. Ale zase je teď větší sucho, takže jsem mohl projet po dříve spíše řečišti k rozcestníku "Městský les" na bývalé spojce Plzence s Černicemi. Pak už byla cesta jasná, podjet přivaděče a po lávce přes dálnici do Černic, na Slovany a abych pořád nejezdil kolem Meditační zahrady, jel jsem až ke Škoda parku a kolem Škody ETD zas nahoru na Bory.

Z původně výletu na chvilku se vyklubala docela náročná trasa, navíc se mi podařilo projet neprozkoumané cesty, takže jsem spokojen. A ani se to nezdálo, nastoupal jsem 1286m. Průměrná rychlost se ustálila na 19,61 km/h