Rotavské varhany na kole

3. 10. 2020 

72 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1700 m 

Terén: Asfaltky, štěrkové cesty, lesní náročné pěšiny

 

Abertamy - Rybná - po Krušnohornická NS Pernink, Dračí skála - Chaloupky - po CT 2000 Sejfy, rozc. Tisová - po zelené Krásná vyhlídka, Nejdek - po žluté Vysoká Jedle - Javořina-hájovna - po modré a CT 2044 Šindelová - zámek Favorit - údolí Skřiváně - po žluté Dolní Rotava, Rotavské varhany - Samota - Pod Rotavskou myslivnou - po zelené Pod Komářím vrchem - Fišerův pramen - po žluté Břidlová, Mlýnské chalupy, Liščí údolí, Rudné - Havraní vrch - Rolava - Nové Hamry - po žluté Perninský vrch - Dolovina - Pernink - Mezilesí - po červené Abertamy

 

 

Konečně jsem se dostal do Krušných hor na kolo, jedu se podívat na Rotavské varhany. Je říjen a zataženo, ale nepadá sníh, tak v pořádku.

 

Z Abertam vyrážím do Rybné a lesní cestou po Krušnohornické NS do Perninku. Za obcí začínám stoupat stále po NS po staré asfaltce. Stoupá se hodně dlouho, ale spíše pozvolně, až pod Dračí skalou se je to příkré. Po červené turistické si to nejde moc zkrátit, protože se po ní vzhůru nedá jet, obzvláště nyní, kdy jsou tam popadané stromy. Od Dračí skály se vracím k silnici paralelně s červenou. Přejíždím trať a sjíždím k rozcestí Chaloupky, kde odbočuji mírně vpravo na šterkovou cestu značenou jako CT 2000. Vede podél trati, takže je v podstatě bez kopců. Hezky se to tu kroutí, projíždím zastávku Sejfy a až na rozcestí Tisová odbočuji vlevo na zelenou. Projedu kolem několika stavení, po Ovčím mostě překonám železnici a pouštím se do celkem extrémního sjezdu kolem Limnického vrchu-velké i malé kameny tvořící velké stupně, prudký svah, místy mokro, místy písek - zábavné!😀

Před Krásnou vyhlídkou bohužel přesně neznám, kudy vede zelená, takže to nemůžu z kopce úplně pustit. Výhled je tu na Nejdek skutečně pěkný a navíc sjezdu není pořád konec, lesoparkem pod Křížovým vrchem opět rychle klesám přímo do Nejdku. Noo, nějakých 300 výškových metrů nepřerušeného sjezdu. Projíždím centrum, obdivuji hrad i náměstí a pak se vydávám po žluté vzhůru po hřebínku k Nejdeckému Špičáku. V první polovině spíše po štěrku nebo polní cestě, později po asfaltce. Z Vysoké Jedle se pouštím do lesa do neznáma s pochybnostmi, zda lesem projedu. Prvních pár set metrů ano, tam vede cesta (vhodná na offroad) k penzionu, ale potom?

Projíždím lesem k mýtině, kde je nějaká chata a znovu do lesa, kde už je cesta horší, podmáčená a vedoucí přes rokli nějakého potoka. Nicméně situace celkem odpovídá mapě, za potokem vyjíždím téměř vrstevnicově k PP Přebuz a za nějaký kilometr se ke mě připojuje modrá značka, to je dobré znamení. Po té začínám klesat po evidentně historické cestě se zpevněným okrajem, nyní však zarostlé. K bývalé myslivně Javořina sjíždím po louce, moc hezký úsek. Následuje větší cesta podél potoka Skřiváň, stále však po modré, která se na rozcestí V Poušti stáčí na západ na cestu rovnou jak pravítko. Křižuji silnici, poté se cesta výrazně zhoršuje, křižuji Vřesový potok a ještě se rozhoduji, že pojedu přes Šindelovou. Minul jsem ale správnou odbočuku, tak se zpoza rybníku vracím na cyklostezku, která je tu evidentně čistě jen kvůli tomu, aby proběhla dotace na asfaltku k několika barákům podél lesa nad Šindelovou. Za posledním domkem asaltka končí, po značce cyklostezky už ani památky, nicméně podle mapy se prudce stáčí do lesa na "Modřínovou alej". Netrvá to dlouho a cyklostezka definitvně končí uprostřed pustého lesa. A dál bohužel nepokračuje ani žádná cesta. Tedy pokračuje, ale jak se ukázalo, je poctivě přeťata na kraji pozemku zámku Favorit. Jenže vracet se těch několik kilometrů? Probíjím se tedy dál kolem soukromých pozemků, naštěstí to jde ještě kousek na kole. Zpět ke Skřiváni se ale musím dostat srázem, tam už musím ze sedla...

Odměnou za tuhle hloupě a zbytečně zatarasenou cestu je průjezd nádherným údolím Skřiváně do Dolní Rotavy. Odtud začínám mírně stoupat Růžovým údolím, u dalšího dobře značeného rozcestí odbočuji vlevo do kopce a za necelých 1,5 km jsem u Rotavských varhan. Počasí mi moc nepřeje, nebe je šedivé a není ani moc teplo, tak se nijak nezdržuji a pokračuji zpět asi 200 m k prvnímu rozcestí, kde zkusím lesní cestu vlevo. Povzbudilo mě, že tu vidím nějakou stopu od kola, tak snad je to skutečně průjezdné. Lesem po horší, ale zajímavé cestě jsem skutečně dojel až k chatkám na Samotě, kde už začínám docela ostře stoupat. Chvíli si můžu vydechnout k rozcestí Pod Rotavskou myslivnou, pak už mě čeká přes 5 km stoupání. Není přímo prudké, ale dá zabrat a nepoleví... Hrubší asfaltka kopíruje krásné údolí Bystřiny. První polovinu mě provází zelená značka, která následně odbočuje vlevo na Komáří vrch, já pokračuji na sever. Nedaleko Fišerova pramenu vyjíždím na žlutou turistickou značku.

Dlouho teď budu projíždět horami bez lidí jižně od Přebuzi. Jsou tu i cyklotrasy, ale jsou značeny tak nelogicky a složitě, že se je vůbec nevyplatí používat a jmenovat. Jedu zkrátka po žluté, zpočátku vrstevnicově po zpevněném štěrku nebo hrubém asfaltu. K rozcestí Haar klesám, odbočuji vlevo, abych se vrátil na východní směr, poté mírně stoupám přes bývalou Břidlovou a poté mě čeká sjezd k potoku Rotava, závěrem po nezpevněné cestě. Pár metrů po silnici směrem na Přebuz a opět odbočuji doprava, musím přes další hřebínek potřetí ke Skřiváni. Zde je cesta zpevněná, takže ve sjezdu to jde slušně valit. Liščím údolím tak prolétnu až pod Strmý vrch, kde odbočuji, stále po žluté. Asi 2 km stoupám nad Rudné, poté zas skoro 200 m výškových sjíždím do vsi. Projíždím roztahanou horskou vesničkou a po NS Vysoká Pec-Rudné začínám opět stoupat, cesta je velmi špatná a fouká vítr, těžké podmínky. Vjíždím až do lesa, kde musím po cestě vpravo, skoro zpět, k Havranímu vrchu. Pak už nechávám NS jít si svou cestou, sjíždím po větší zpevněné cestě tentokrát k Rolavě.

Do Nových Hamrů nechci po silnici, tak jedu pěšinkou nad domky na úpatí stráně. Přes Hamry projedu po místní červené a do toho pravého kopce už jedu i po žluté. Podle mapy to ani nevypadá a tak jsem trochu překvapen, jak prudké stoupání to je a nekončí...nekončí asfaltkou v Horních Hamrech ani u kapličky ani poté na lesní cestě Pod Perninským vrchem, končí až o více jak 300 výškových metrů později na samotném Perninském vrchu. Nožky už jsou cítit, ještě že mě čeká sjezd. Volím Šupenbergskou cestu a poté Krušnohornickou NS, která sice vede kolem zbytků štol, ale jinak je naprosto zarostlá a řekl bych téměř neprůchozí, natož pak průjezdná. Aspoň že od Doloviny se jede do Perninku pěkně po louce. Do Abertam jedu přes louku a Mezilesí a poté po červené.

Na vzdálenost celkem běžný výlet 72 km, ale 1700 nastoupaných metrů je výrazný nadprůměr, taky že je pořádně cítím. Škoda že je tu už taky tolik cest vyasfaltovaných, ale oproti jiným horám je to pořád paráda bez lidí a terénem😊

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Rotavské varhany

Hrad Nejdek

 

Hrad Nejdek

 

 

Nový vstišský rybník

30. 9. 2020 

60 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 450 m 

Terén: Lesní cesty, singly

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kilometrovka - Techmania - Borská pole - Škodaland - Černý Most - Dubová hora - Waltrův mlýn - Cimrmanova lávka - Dobřany - Vodní Újezd - Vstiš - Nový vstišský rybník - Černotín - Dnešice - Šavlice - Chlumčany - Šlovice - Litice - Hůrka - Tyršův sad - České údolí - Bory - za nemocnicí k Radbuze - centrum Plzně - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Vyčmuchal jsem nějaký rybník u Vstiše, už kolikrát jsem si řikal, jak to tam asi vypadá. Openstreetmaps říkaly, že se tam dá projet na Černotín, tak bych to rád ověřil.

 

Ze Záhorska mířím ke Kilometrovce a od Mže stoupám k Techmanii, kolem učiliště na Borská pole a kolem věznice se dostávám do údolí Radbuzy ke Škodalandu. Po NS Údolím Radbuzy zadní uličkou stoupám k občerstvení U Červa a pak sjíždím na lávku k Černému Mostu. Potřetí přejíždím řeku po nové lávce u litického fotbalového hřiště a stoupám k Dubové hoře. Tentokrát míjím pár let rozdělané singly směřující ke Lhotě a pokračuji až k vrcholku. Nakonec mě to ale stejně nepustí jinam, než do sjezdu do Lhoty. Ještě před viaduktem ale odbočuji vlevo na malou a následně se zmenšující cestu, která nicméně vede až do areálu lomu.

 

Trochu se porozhlédnu a podle mapy zkouším pěšinku podél bezejmenného potoka, spíše stoky z lomu plné pneumatik. Bohužel tu cesta v podstatě žádná není, kolo z kopce vedu a les houstne. Jenže se nemám kam vrátit a kolem mě je rokle. Holt budu pokračovat. Nakonec jsem musel potok v hlubokém korytě přelézt, ale vyplatilo se, na druhé straně byla malinká pěšinka k nějakému posedu. Přes louku pod dálnici se dostat nelze, sjíždím tedy ke Šlovickému potoku, překračuji mokřady a vyjíždím na cestu přes trať u zastávky v Měsíční stráni. K Wartovu mlýnu je to po asfaltu, pak následuje polní cesta nivou Radbuzy a přejezd přes (mám pocit, že se tak jmenuje) Cimrmanovu lávku a pěkným singlem po pravém břehu dojedu do Dobřan.

 

Z Dobřan si vychutnávám polní cestu do Vstiše. Bohužel je více a více oplocená, takže vede vlastně přímo po břehu meandrující řeky a to až do Vodního Újezdu. Teprve tam je možné odbočit prudce vlevo a pokračovat do Vstiše. Ze vsi vyjíždím směrem k Vachtlovu mlýnu, ale nedaleko za posledním barákem se stáčím vlevo na rozbahněnou alej k rybníkům. Slunce už je takhle na podzim nízko, ale pořád je celkem pěkné listí a tak se projíždím po hrázi Nového vstišského rybníku, než pokračuji po (v prvních pár metrech) pěkné cestičce podél západního břehu. Cesta uvedená v mapě jaksi někam zmizla, zkouším to horem, dolem, až se nakonec musím prodrat nějakými planými růžemi na pole a pokračovat sice jen kousek, ale přes nasáklé zorané pole, takže nic moc...

 

Do Černotína zbývá pár set metrů po silnici, tak aspoň schazuji kila bahna. Začínám se vracet po silničce na Dobřany, ale u zemědělského družstva odbočuji doprava kolem siláže nechutnou cestou plnou močůvky do Dnešic. Tentokrát to na rekord úseku nebude😆 V Dnešicích stoupám pod střelnicí po cestě k rybníku Šavlice. V lese je poměrně rozbitá cesta, ale to nevadí😉 Stáčí se doleva, ale na dalším rozcestí odbočuji na Chlumčany doprava. Projíždím celou obcí, ještě pořád nedokážu trefit tu správnou ulici, ale aspoň už nemusím hledat pět minut v mapě. Příště tedy ulicí Na Výsluní. Je tu zbytečně plno asfaltu, dříve tu bývala hezká polňačka. Křižuji silnici na Vysokou, snad půjde objet drůběžárna, nebo co to je, a dostanu se k hlavní silnici z Dobřan do Štěnovic. Noo, musel jsem polem, není to úplně ono, ale projel jsem a zjistil jsem později, že od Šlovického vrchu zřejmě vede polní cesta podél státovky k novému rybníčku pod lesem. Já jel po zválcovaném poli, tak to také šlo dobře. U rybníčku jsem vjel do lesa a projel až na cestu ke Šlovicím. Vede sice hodně nepřímo, ale díky za ní, dříve tu vůbec nebyla. Za Šlovicemi bohužel nejde projet kolem statku, ale už s tím počítám, tak přejíždím dálnici a za ní to zkusím po poli, jestli se dostanu na cestu z Robčic. Nakonec jsem se přes podmáčené pole skutečně pod Kotlík dostal, ale nadělil jsem si pár kilo bahna k tomu.

 

Přejedu tedy přes kopec do Litic, vystoupám Dvorskou ulicí nad ně a chystám se na Hůrku, když v tom vidím, že i tohle pole je zorané. Tak ještě jednou do toho bordelu no... Sjíždím k čerpací stanici, Tyršův sad projíždím ulicí Za Sadem a přes přivaděč se dostávám na kraj Výsluní. Přes Slunečnou lávku vjíždím do Českého údolí, projíždím Borský park ke Gigantu a pak za nemocnicí sjíždím k Radbuze. Po nábřeží jedu až do centra, Tyršovu ulici podjíždím u Štruncových sadů, pak po lávce na Roudnou a nahoru do Záhorska.

 

60 km, hodně bahna, trochu slunce, jen 477 nastoupaných metrů, ale zase pár nově prozkoumaných míst😊  

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati  

 

Nový vstišský rybník

 

Lom Dubová hora

 

 

NS Okolo Břehů, skalní útvar Kvočna

27. 9. 2020 

45 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m 

Terén: Lesní cesty, singly

 

Plzeň-Pod Záhorskem - alej Svobody - Mikulka - Malý Bolevec - Bolevec - Třemošenský rybník - Kamenný rybník - Petrovská díra - PR Petrovka - Krkavec - po zelené U Křížku - po místní zelené Ledecká silnice - Na Bohoutově - Bílý potok - NS Okolo Břehů - Kvočna - Vodní nádrž na Bílém potoce - Břízský mlýn - Česká Bříza - Zruč - po modré Drahotínský rybník - podél Drahotínského potoka Druztová - Malochova stezka - po žluté Bílá Hora - Bolevecký rybník - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

První podzimní výlet směřoval k Třemošné, z Plzně jsem se vydal přes Mikulku, stavbu východního "obchvatu", přes Malý Bolevec zadem do plnohodnotného Bolevce a k Třemošenskému rybníku. Jak známo, megalomanská lávka přes trať a výpadovku stále není otevřená, prý kvůli počasí a geologickým podmínkám😆 Jojo, jak se ten náš podnebný pás postupně mění z mírného na subtropický, je to vážně těžký úděl, že ani nemrzne a nesněží. Konečně vjíždím trochu do přírody mezi Třemošenským a Kamenným rybníkem. Jsou tu desítky různých cest, projíždím jednou z nich k odbočce zálužské silnice do Ledec. A lesní cestou na západ mířím lesem přes vršek k Sigmondově stezce nad Strženkou v PR Petrovka.

Podél Boleveckého potoka pokračuji po jakési pěšince. Je celkem slušně vychozená, ale v mapě není zanesená, postupně stoupá údolíčkem a zdá se, že v opačném směru slouží jako singl. Křižuji CT 2151, cesta se zdánlivě zvětšuje, ale jen na chvíli. Dostávám se do míst, kde je velké množství sjezdově orientovaných singlů, já se odtud ale vracet už nebudu, takže jedu nahoru. Není to příliš sjízdné, tak šněruju sráz. Naštěstí nahoře jsou další, už skutečné legální cesty. Ze západu objíždím Malý Krkavec, na jeho úpatí objíždím rokli a ze sedla začínám stoupat jižní stěnou na vrchol Krkavce. Restauraci na vrcholu má nový majitel a tak se z vrcholu postupně stává lunapark s parkovištěm.

Po zelené konečně taky jednou sjíždím do Ledec, tedy spíše k rozcestí U Křížku, kde odbočuji vpravo, přes silnici a po místní zelené zpět do kopce na vršek Na Skalce. Trasování místní zelené značky se nějak měnilo, protože až teď zpětně jsem si všiml, že jsem jel zřejmě starou trasou o pár metrů jižněji. Po sjezdu k ledecké silnici pokračuji asi kilometrovou rovinkou po silnici na Horní Břízu, poté překonám trať u drážního domku a stoupám po místní červené značce a lesem ke hřbitovu. 200 m za silnicí zkouším cestu mírně vpravo. Projet se dá a nasměrovalo mě to správně, objel jsem nevýrazný vrcholek Velké Lužiny a sjíždím na kraji louky k hlavní silnici na Most. Na druhé straně pokračuje cesta přes motokrosovou tréninkovou trať a vede údolím Bílého potoka. Dříve zcela zapomenutá pěšinka je dnes zpevněnou naučnou stezkou Okolo Břehů. Celé údolí je velmi pěkné, asi před pěti lety ho změnila stavba rybníku, ale skalní útvar Kvočna zůstal dominantou.

Za nádrží pokračuji podél říčky Třemošná po žluté k Břízskému mlýnu a znovu zkusím od čistírny projet do České Břízy mimo silnici. Kupodivu se to podařilo, jen je třeba objet zemědělské družstvo, ale vlastně se tak dá objet celá ves po jejím kraji a rovnou pokračovat po slepé cestě do Zruče. Slepá proto, že končí u vrat nějakého areálu. Objet se nedá, tak jsem vždycky zatím úspěšně procházel skrz.

Ještě bych si chtěl projet pěkný singl u Druztové, tak mířím po modré k Drahotínskému rybníku. Vlastně se ani nemusí po silnici, je vychozená pěšinka v poli. Za rybníkem se moje cesta stáčí na jih a kopíruje směr Drahotínského potoka, přejíždím jak silnici z Dolan, tak z Druztové a kolem dalších chat/domků se nořím do lesa a po parádní lesní klikatici sjíždím k rybníčku Skřivanov, který mi oznamuje Druztovou. Musím vystoupat k hřišti, kde se chytnu žluté, která, jak známo, vede paralelní se stezkou Po Stopách F. Malocha. Nejsou tu dnes lidé, ačkoliv počasí je letní. Tahle pěšinka je prostě vždy skvělá, ač technicky náročnější pro cyklisty. Užívám si průjezdy četných zatáček s výhledy na Berounku a rychle mi to uteče. Pár metrů vede žluté po silnici na dohled Sence, ale opět odbočuje do lesa za Bílou Horou. Projedete kolem ovcí, přes louku a jejda-výkop udělaný tak šikovně, že nelze pokračovat po cestě. Sjíždím tedy prudce zapomenutými stezkami k Berounce, kde končí ulice V Parezí. Objíždím poslední domky a vracím se do kopce ulicí A. Loose.

Z Bílé Hory projíždím kolem sokolovny na pěšinku k Boleveckému rybníku, následně k Jateční ulici, podjedu pod všemi mosty a mířím po NS Údolím Berounky na Roudnou a na závěr stoupám do Záhorska.

 

   

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati   

 

Vodní nádrž na Bílém potoce a skalní útvar Kvočna u Třemošné

Malochova stezka

Kamýcká skála u Švihova

21. 9. 2020 

99 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m 

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum - Depo 2015 - Doudlevce - České údolí - Výsluní - Litice - Kotlík - Robčice - Vysoká - Hradčany - Lišice - Dolní Lukavice - po červené Kucíny, Radkovice - Zálesí - Loupensko - Stropčice - po červené Kaliště - po zelené Hráz - po modré Kamýcká skála, Švihov - Lhovice - kafilerie Biřkov - Roupov - Horušany - Oplot - Dnešice - ZD Černotín - Vstiš - Vodní Újezd - Červený Újezd - Nový rybník - U Fulínů - Nová Hospoda - Slovanské údolí - Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem

 

 

Čekal jsem, až budu mít volnější den, kdy bych vyrazil na Kamýckou skálu u Švihova. Ten čas právě nastal, tak jdeme na to. Ze severního předměstí vyrážím skrz centrum Plzně Šafaříkovými sady a pak po nábřeží Radbuzy kolem Depa 2015, plovárny a po pěšince za vodáckou klubovnou u Malostranského mostu. V Doudlevcích se nedá projet po břehu k soutoku, tak vystoupám na Mlýnské nábřeží, ale pak se vracím na pěšinu vedoucí loukou a pod Tyršův most. Řeku přejíždím až po Slunečné lávce, odkud stoupám na Výsluní a podél přivaděče mířím k Liticím. Do těch ani nevjedu, jen projedu po silnici k cestě přes Kotlík. Za ním podjíždím dálnici i klatovskou silnici a sjíždím do Robčic.

 

Jak jsem později zjistil, už ze vsi je vyznačen segment na Stravě až na Vysokou a já se trefil do jeho trasy. Stoupám až do 516 m n. m. jihozápadním směrem. Následuje delší sjezd přes Hradčany a Lišice až k Úhlavě, kde se dá řeka přejet přes lávku a stavidlo u jezu. Po asfaltce pak jedu dál na jih na kraj Dolní Lukavice. I odtud se dá pokračovat mimo silnici po (rozježděné) polní cestě k Vícovu a ZD Střížov. Po červené na kraji lesa projíždím pod vrcholkem kopce Střížov a pokračuji napříč silnicemi na Plevňov a Dolce do Kucín. Po nefrekventované silničce do Radkovic vede i turistická značka, od ní se odděluji až na konci Radkovic. Míjím tedy zříceninu Skála, ale také pěkně nepříjemný kopec. Do Zálesí si ale stejně něco musím vystoupat.

 

Další úseky už moc neznám, chtěl bych objet Loupensko ze severu. Na skalách jsem byl nedávno, tak bych raději objevil novou cestu. Bohužel se tu nedá moc orientovat podle map a nakonec jsem stejně dojel na jeden z jižnějších vrcholů do 522 m n. m. Zaplať pánbůh, že jsem pak našel cestu, kudy dál a ačkoliv to místy bylo náročné skrz les (jak nahoru, tak dolů), projet bylo možné. Cestou do Stropčic jsem ještě jednou zabloudil, nakonec se ale objevila cesta k nějaké chatce na samotě a po té jsem dojel přes louku do vsi. Ze Stropčic vede pěkná stoupající cesta do Kaliště kousek lesem a po louce. Z Kaliště mě pak čeká sjezd na malinkou silničku mezi Bezděkovem a Hrází. Jedná se o zpevněnou lesní cestu a jede se dobře, po zelené turistické. Jedu vpravo asi 200 m na Bezděkov, pak sjíždím na polní cestu na jih, přejedu potok a louku a trefuji modrou turistickou značku, po té bych měl dojet na Kamýckou skálu.

Možná nepozorností možná ne tak skvělým značením jsem ještě jednou dokázal špatně odbočit a navíc jsem později zjistil, že modrá vede kolem skály, ale drží si odstup, zvláštní😄 Vychýlil jsem se tedy z trasy, abych si užil výstup po schůdcích a výhled z Kamýcké skály. Odtud do Švihova je to více jak 100 m výškových dolů! Tak jedeme, modrá vede po silnici a tak mě překáží maximálně sváteční řidiči. Švihovský hrad stojí vždy za zhlédnutí a tak také činím, objíždím si vodní příkopy, je tu klid, protože je všední den a lockdown.

Na cestu zpět se vydávám po CT 38 do mírného stoupání do Lhovic. Asfaltu už bylo dost, tak kolem místní proslulé váhy pokračuji do lesa směrem na Biřkov. Všude jsou tu štěrkové cesty, takže se tu jede líp, než jsem čekal. Nijak přímo se tu jet nedá, ale když chci na sever, mnoho možností také není, takže jsem cestu trefil a vyloupl se u kafilerky za Biřkovem. Trochu riskuji a pokračuji po (ne)cestě za silnicí. Vyplatilo se a za chvíli dokonce vidím značky nějakého Roupovského triatlonu. Je to tu opravdu pěkné, takže není divu... Zříceninu Roupov objíždím ze západu a vydávám se po silnici do Skočic, kde v první zatáčce naproti rybníku pokračuji rovně na jakousi asfaltovou cestu v polích, která snad bude někam pokračovat, když je tak luxusně pojatá. No...nepokračuje. Sice jsem projel zpátky k hájovně Chejlim, ale asi jen proto, že bylo sklizené pole. Ani cesta do Horušan přes les není kdovíjaká. Mapa zde neplatí, kácelo se tu, takže je tu nepořádek, no ztratil jsem se asi čtyřikrát na tom kilometru.

Z Horušan vede pěšinka podél lesa, je tu pěkný výhled, ale také přibývající maliníky, až je toho moc a raději mířím někam do prostoru lesa. Kolem vršku Hůrka se opět objevují náznaky cesty a sjezd  do Oplotu už vede po řádné polní cestě. Z Oplotu se dá vyjet podél zemědělského družstva a po polní cestě dojet až k Dnešicím. Projíždím celou vesnici, od průmyslové zóny vede polní cesta k dalšímu zemědělskému družstvu, tentokrát k tomu černotínskému. Po silnici projedu jen zatáčku a hned zas odbočuji vlevo na singl alejí do Vstiše nad Novým vstišským rybníkem. Vstiší projedu opět po celé její délce od jihu na sever a pokračuji pěknou polní cestou do Vodního Újezdu, před kterým ještě překonám Radbuzu. Jak cesta postupně stoupá po panelech k letišti a stáčí se na severozápad, míjím areál letiště, přejíždím bývalou vlečku a začínám klesat ke Zbůchu. Odbočuji však ve sjezdu vpravo na zpevněnou cestu k bývalému lomu, dnes rybníčku, a vyjíždím v Červeném Újezdu.

Křižuji hlavní silnici na Domažlice, objíždím haldu a na rozcestí cest se vydávám vpravo k Novému rybníku. Po NS Líňská okružní cesta stoupám k mlékárně, přes dálnici musím po silnici, ale hned za ní můžu po lesní cestě za závorou kolem dnes už evidentně neaktivního lomu k Fulínům. Následuje úsek přes les, kde je mnoho cest, ani jedna není v mapách, ale jednou z nich jedu na sever a pak se stáčím doprava, abych se dostal skrz tento háj, který bude zřejmě za pár let bezohledně přeťat železniční tratí. Kousek nad motorestem přejíždím silnici na Vejprnice a pokračuji k mýtině před Novou Hospodou. Na stý pokus jsem konečně správně trefil jednu z tisíce pěkných pěšin, co tu vedou a bez obtíží dojel k Brůdku.

Zbývá už jen projet Slovanské údolí, ulicí Na Jíkalce a od Kalikovskémo mlýna po NS Údolím Mže k Lochotínské ulici a jsem doma💪

Docela dlouhý výlet, 99 km, ale mám radost z krajiny, kterou jsem projel, zvlášť kolem Loupenska. 1300 m nastoupáno a průměrná rychlost 20,6 km/h, to je hezká statistika.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Kamýcká skála

 

Kamýcká skála

Vodní hrad Švihov

 

 

 

Výpusť Klabavského tunelu, Trnovský rybník

14. 9. 2020 

64 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m 

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Jateční - Pecihrádek - U sv. Jiří - Újezd - Červený Hrádek - Kyšice - Horomyslice - MVE Dýšina (říční tunel Klabava) - Nová Huť - po modré Čertův kámen - Kokotské rybníky - Hudlice - Osek - Volduchy - Niva u Volduch - Horní haberský rybník - Trnovský rybník - Sloupek - Habr - Pod Plecháčem - po žluté Osek - Labutinka - Vitinka - Hudlice - Hůrka - CT 2159 - Kyšice - po CT 3 Holý vrch - fořtovna - Ústřední hřbitov - Doubravka - Jateční - Štruncovy sady - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Původně jsem chtěl jet hlavně za Nivou u Volduch, ale ukázalo se, že to není až tak výjimečně zajímavé území. Nicméně oblast za Volduchy je celkově moc pěkná celá, takže si tam projezdím pár cest. vyjíždím tedy na východ z Luční ulice po NS Údolím Berounky k Jateční ulici, ale tentokrát oklikou kolem areálu vodárny stoupám na Pecihrádek, sjíždím k lávce a trochu se vlastně vracím ke sv. Jiří. Poté stoupám pod trať a kolem skautské základny do Újezdu. Ulicí Na Dražkách zkouším projet do polí. Sice to vede přes nějaký poloopuštěný soukromý pozemek, ale lidé tudy evidentně chodí, a tak i nadále nabírám výšku po pěkné polní cestě nad Červený Hrádek. Ten nakonec vlastně skoro minu. projíždím alejí mezi statkem a obcí a přes chrásteckou silnici pokračuji do pole nad Ejpovickým tunelem. Když okolnosti hrají do karet, dá se tudy projet k silnici přes Kyšice😉 

 

Následuje sjezd po CT 3, hned za podjezdem trati však odbočuji vlevo a právě podél kolejí nad chatami, následně přes bývalou skládku a kolem díky bohu už zlikvidovaného srážního domu projíždím do Horomyslic, obklíčen golfovým hřištěm. Podél Klabavy nicméně vede nenápadná cesta, kam jsem se beztrestně dostal a která vede k výpusti Klabavských tunelů. Tedy spíše už jen jednoho, druhý je obestavěn malou vodní elektrárnou. Asi dobrý nápad, jen se trochu ztratilo kouzlo této výjimečné stavby. Jsem ale rád, že se sem dá vůbec dostat😊

 

Vracím se na CT 2159, po níž se dostanu hezkou lesní cestou na kraj Nové Huti, kde se vydávám doprava do prodkého stoupání po modré turistické značce. Je to skutečně výživný kopec, prudký, technický a poměrně dlouhý. Projíždím kolem Čertova kamenu, který už se jmenuje Ostrý. Tohle univerzální zaměnitelné jméno mi nějak nesedlo. Zábavnou cestou lesem pokračuji ke Kokotským rybníkům. Tentokrát po NS a po zelené z východní strany Dolního rybníku. Křižuji silnici a vydávám se po modré přes Hudlice do Oseka. Chvíli je to docela špatná stezka, postupně se zlepšuje. 

 

Do Volduch vede stezka podél silnice, pro mě je to novinka, takže je super, že se nemusí po silnici. Po 2 km po asfaltu už mě to zas táhlo někam do terénu, takže jsem se pustil po polní cestě na levém břehu Voldušského potoka. Ta samozřejmě brzy skončila, ale co bych se vracel, když je pole sklizené, že...😀 Překonal jsem tedy pole, na hranici lesa, která je zároveň okrajem PP Radeč, jsem už našel cestu a dojel tak k Nivě u Volduch. Po modré po silnici se dostávám k hrázi Trnovského rybníka a pokračuji do stále intenzivnějšího kopce až na rozcestí Sloupek. Zde se vydávám do prudkého sjezdu po lesní pěšině, znečeného zelenou turistickou značkou. Hezký úsek končí u autokempu Habr. Ale je to jen kousek k silnici, kterou překonám a následuje opět lesní neznačená cesta k rozcestí Pod Plecháčem. K silnici jedou současně s červenou turistickou značkou, poté ale pokračuji ve směru i za silnicí, abych se dostal nevýraznou pěšinkou k žluté turistické značce, po které sjíždím do Oseka.

 

Objevil jsem v mapě cestu kolem rybníka Labutinka, díky kteé nebudu muset do Vitinky tak dlouho po silnici. Hned toho využívám, na kraj Vitinky zbývá asi kilometr stoupání, poté odbočuji vlevo na polní cestu, která se trochu vrací za Hudlice. A protože po modré už jsem dnes jel, na kraji lesa se vydávám vlevo z kopce do údolí Litohlavského potoka. Skutečně tu cesta pokračuje, stoupám na druhé straně, vyjíždím z lesa a otevírá se mi nádherný výhled do krajiny směrem na Brdy. Znovu přejíždím silnici a kupodivu se dá pokračovat skrz les k pár chatkám pod Hůrkou. Teď už jedu trochu naslepo, ale směr se mi nezdá podezřelý. Za chvíli cesta ústí v místech, která jsou mi povědomá a objevuje se zelená značka. Sjíždím ještě kus po kořenech a dostávám se k větší cestě. Odbočuji vpravo, snad se vydávám správným směrem, když chci k Horomyslicím. Pár rozcestí jsem projel, ale cesta mě vlastně sama dovedla k CT 2159. Sjíždím k Klabavě a chtěl bych projet skrz půmyslový areál. Bohužel to nejde.

 

Pokračuji tedy po CT 3 do Kyšic a do lesa kolem Holého vrchu. Zde si vybírám klasickou pěknou lesní cestu přímo na západ vedoucí napříč silnicí K Fořtovně a k ústřednímu hřbitovu. Do Doubravky klesám skrz Špitálský les a pak Mohylovou ulicí. Po rekonstrukci nikdy nevím, kde jet, obvykle jsem rychlejší než auta, o to víc nepříjemná by byla jízda po cyklostezce, kde je třeba dát přednost u každé ulice. Za řekou je pak poměrně velká intenzita chodců, kteří moc nerozlišují, která část je určena pro ně... Tak když je menší provoz, je to lepší po silnici.

 

Domů se vracím opět po NS Údolím Berounky a přes Roudnou. Celkem 64 km s průměrnou rychlostí 18,9 km/h a více jak 900 nastoupanými metry. 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Výpusť Klabavského říčního tunelu

Trnovský rybník-PP Radeč

 

 

 

Nevřeňské Pod zemí

9. 9. 2020 

49 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m 

Terén: Lesní a zpevněné cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - rozhledna Sylván - Chotíkov - Stráž - Kůští - Čemíny - po modré Košetice, U Červené punčochy, Všeruby - Nekmíř - Kokořov -  Nevřeňské Pod zemí - Ledce - po zelené Krkavec - po červené Strženka - Šídlovský a Třemošenský rybník - Malý Bolevec - Mikulka - Pod Záhorskem

 

 

Nevřeňské Pod zemí, velmi divný název, pořád jsem ho nějak nezpracoval, ale to nic nemění na tom, že to pojedu omrknout. Kdysi jsme tam lezli rourou, loni se tam vybudoval oficiální vstup a konají se prohlídky.

 

Ze Záhorska stoupám k nemocnici Privamed a za ní kolem Kopeckého pramenu, který jsem dosud nedokázal najít, vyjíždím po kraji pole mezi zahrádky a k rozhledně Sylván. Plzeň opouštím Krašovskou ulicí, brzy však odbočuji vlevo na pěšinu na kraji lesa nad Globusem. Jakmile pod Sytnou do lesa vjíždím, odbočuji vlevo a projíždím po menší lesní cestě na kraj Chotíkova. Jedu skrz skoro celou ves a kolem bývalé cihelny stoupám na Stráž. Na vršku odbočuji vpravo a jedu k červené turistické značce, po níž sjíždím k rybníčku nad Kůštím. Mám prověřeno, že cesta odbočující vpravo je průjezdná a tak se po ní vydávám. Vede lesem pod pískovnou a objíždí Kůští. Chtěl jsem tudy projet až do Čemín, což se mi bohužel nepovedlo. Musel jsem se tedy na chvíli vrátit na červenou, ale pak jsem se opět vydal do nepoznaného a do Čemín jsem dojel po pěkné polní cestě více ze severu, než červená značka.

 

Dále pokračuji po modré do Košetic, to je pěkná polní cesta podél Čemínského potoka, zpočátku zpevněná. Modrá se stáčí doprava a nahoru a já s ní, zde je cesta už větší a jezdí tu i nějaká auta. U Červené punčochy křižuji silnici na Karlovy Vary a začínám sjíždět pěkným singl do Všerub. Zde musím asi 200 m směrem na Kokořov, poté znovu na sever neznačenou cestou křižující všerubský obchvat a následně klesající do Nekmíře. Tady stoupám kolem obecního úřadu k lesní cestě vedoucí mimo jiné k vodárně, východním směrem. Na kopečku je rozcestí, kde se vydávám vpravo a vracím se tak k silnici do Tatiné. Tu v podstatě jen křižuji a mířím sjezdem po lesní cestě po zelené turistické značce do Kokořova. 

 

Rozhodl jsem se vyzkoušet malou pěšinu ve stráni nad Nekmířským potokem. Musel jsem si pěkně vystoupat nad Kokořov, pak odbočit na zarostlou cestu vpravo, ale kupodivu jsem projel bez větších problémů až na kraj Nevřeně. Vstup do Nevřeňského podzemí je kousek nad vesnicí, měla by tam vést naučná stezka. Na kole se tam stoupá poměrně špatně, ale nakonec se to dá vyjet... Mrknu na vstup do "štoly", nejsou zde momentálně žádní lidé😊 a pokračuji bohužel sjezdem, který si hned vystoupám. Jedu lesní cestou mezi Stýskaly a Příšovem, ne moc přímo, na východ zpět k zelené turistické značce. Jak vyjíždím z lesa, jsem na správném rozcestí a mohu po zelené pokračovat do sjezdu do Ledec. Abych toho neměl málo, stoupám po zelené i na Krkavec. Do Plzně se vracím po červené, ke Stržence, jež je součástí PR Petrovka a následně po žluté údolím Boleveckého potoka k Šídlovskému rybníku. Projíždím i k Třemošenskému rybníku, křižuji Plaskou ulici, za čerpací stanicí a hřbitovem projíždím k Prokopávce, přes lesík a pole do Malého Bolevce a pak přes poslední kopec, Mikulku, zpátky do Záhorska.

 

Těší mě rozmanitost cest v nedalekém okolí Plzně, kéž by ty lesní a polní cesty zůstaly navždy v dnešní podobě. Celkm 49 km, ale více jek 900 m převýšení! Průměrná rychlost 17,6 km/h.

 

   

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Nevřeňské Pod zemí

 

Nevřeňské Pod zemí