Keltský skanzen Jivjany na kole z Plzně

89 km

27. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 800 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - Skvrňany - Křimice - Vejprnice-Na Cihelně - Vejprnice - Draganec - Tlučná - Torovka - Nýřany - Mexiko - PR Janovský mokřad - Přehýšov - Bítov - Lochousice - Nedražice - Krtín - Zálezly - Keltský skanzen Jivjany - Hradišťany - Boušov - Hořina - po modré Hradec, Stod, Chotěšov - Hájovna - letiště Líně - Nová Ves - D5 - po zelené Valcha - v. n. České údolí - po žluté Borský park - FN Plzeň-Bory - U Trati - nám. Republiky - Rooseveltův most - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Konec července, takže nikoho nepřekvapuje, že je spalující horko. I tak jsem se rozhodl, že se vydám na kolo, chtěl bych se podívat na keltský skanzen v Jivjanech. Vyjíždím z Plzně přes Lochotínský park, kolem zoologické zahrady, přes Mži na NS Údolím Mže, pár set metrů po asfaltce, než odbočím do prodloužení Plzeňské ulice. Tím se dostávám do Zadních Skvrňan a mohu pokračovat ulicemi Vojanovou a V Dolově do Křimic. Za Horničkou vjíždím do polí a mířím na západ ke spojnici Vochova a Vejprnic. Mezi poli po štěrkové cestě dojedu k bývalé cihelně nad Vejprnicemi, pak k silnici z Vochova do Tlučné a v zatáčce sjedu doleva. Nedávno jsem tu zaregistroval trail, tak bych ho chtěl zkusit. No, tak délku má asi tak 20 m. Nějaká cesta přesto lesem vede, tak dojedu až pod les na mýtinu a pak se začnu prodírat zpátky k Vejprnicím, protože do Tlučné to fakt nepůjde. Přes pole se dostanu k nově vytvořené štěrkové cestě vedoucí pod severozápadním sídlištěm do vsi. Přejedu potok, podjedu trať a stoupám k Draganci. Nevzal jsem to tentokrát po modré, ale osvěžil jsem si neznačenou cestu o něco severněji. Za pár set metrů na kopci se cesta s modrou znovu spojuje. Tak lesem projíždím a asi třetí alejí pojedu k jihu. Cesta na prd, přes ostružiny, ale dojel jsem k CT 2300, pak už se jede parádně po polní cestě do Tlučné. Jižní stranou obce projedu k Torovce a opět po hezké cestě mířím k Nýřanům. K velmi frekventované silnici se rychle sjíždí a na její přejetí se hodně dlouho čeká.

Klasicky kolem hřbitova a koupaliště zamířím do lesa k Mexiku. Rozhodl jsem se projet do stejnojmenné odloučené oblasti. Takže jsem dojel do nějakého bezdomoveckého doupěte, protože tam z lesa vedla nejvyšlapanějšé cesta, super😀 Na druhý pokus už jsem vyjel na asfaltku a mohl tak pod D5 pokračovat na polní cestu k Lučnímu potoku. Projíždím lesem jižně od Janovského mokřadu, jedu ale podle navigace, tak dobře tu cesty neznám a nechci se nechat zviklat nějakou odbočkou. Dojedu k CT 2301, pár metrů popojedu na sever, ale pak odbočuji zas na severozápad. Není to dobrá cesta a mám obavy, jestli někam dojedu. Nedá se jet přímo, ale navigace tentokrát nezklamala. Musím se vrátit k Lučnímu potoku a pak zpět na cestu, která jako by byla přerušená areálem nějakých dolů nebo bunkrů, nedokázal jsem zjistit, o co se jedná. Pak už to vypadá nadějně, blíží se kraj lesa a pak parádní polní cesta podél potoka do Přehýšova. Za ním do Bítova vede taky velmi pěkná polní cesta, kterou bych řekl, že neznám. Po takových mě baví jezdit. Do Lochousic pokračuji po silnici, za nimi se stáčím na jihozápad po nezpevněné cestě do Nedražic. Je to dlouhý pěkný úsek celkem po rovině. Dál do Jivjan to mimo silnice nejde. Je to ale venkov, žádný provoz a úzké silničky, tak to tolik nebolí. Je to přes Krtín a Zálezly. Keltský skanzen je až na západním konci vsi. Nemám tušení, jestli se platí něco za vstup, ale je spíš zavřeno, tak to obhlídnu jen ze silnice a vrátím se na náves do stínu, kde si dám něco k jídlu.

 

Když jsem nabral síly, vydávám se po silničce do Hradišťan. Ve vsi je to do kopce, ale pak se pozvolně sjíždí k Jivjanskému rybníku, pak se mírně stoupá nad Dudákovským potokem a projíždí mezi ŘOPíky v lese. V Hradišťanech odbočuji ze silnice, pojedu kolem rybníku a pak chci podél Hořiny po modré. Nevim, jak se to stalo, ale neodbočil jsem a jedu po cestě na Všekary. Začalo mi to být podezřelé ale až pozdě, takže se nevracím, místo toho pokračuji a u křížku nedaleko vršku Boušov nad Všekary odbočuji vlevo, abych se vrátil do směru na Plzeň. Přes louku se ještě jet dá, navazující cesta přes les je poněkud nejistá, ale nakonec se dostanu k větší cestě vedoucí lesy k bývalým kasárnám za Holýšovem. U kasáren se stáčím k severu a začínám postupně klesat k potoku Hořina. Běžně asi malá cesta je hlavně zpočátku pořádně zvětšena masivní těžbou dřeva. V poslední zákrutě prudkým sjezdem k Hořině už jsem se napojil na modrou turistickou trasu. Předbrodím potok a stoupám po štěrkové cestě od chatové osady k Hradci. Držím se modré a jsem skutečně vděčný, že nádherná cesta podél řeky je, jaká je a žádného bezmozka ještě nenapadlo ji vyasfaltovat stejně jako desítky kilometrů jiných nádherných cest v širokém okolí Plzně, ty to štěstí neměly a navždy budou připomínkou naší omezenosti. A pro případ nemusíme jít daleko. Modré ze Stoda do Chotěšova byla také jedna z mých oblíbených, ale už je tam nudná asfaltová dálnice. Pokud se tedy nechcete dloubat dva kilometry v nose, musíte k čerpací stanici ulicí V Lukách, pak skutečně jdete lukami, ale stejně se musíte nappojit na asfalt. Aspoň turistická trasa ještě nedávno vedla přímo podél řeky, ale ase někomu nechtělo ji udržovat, tak je i ta vedena po asfaltu a na pěšině přes skalky jsou popadané stromy. Takže s kolem to tam není žádná jízda, musíte přes skalky a stromy. Od chotěšovského jezu je to už zase lepší, tam je hezký singl lesem. Když nikoho nepotkáte, pěkně to tam sviští, i když v tomto směru se mi zdá, že je to více do kopce. Zkusil jsem tu napálit segment, ale buď je jen v druhém směru nebo už je smazaný.

Už jsme co by kamenem dohodil do Plzně, ale ještě s eprojedu lesem za letištěm, musím ocenit, že cesty mezi poli a Chotěšovem jsou zpevněny štěrkem, ale stejně jsem měl radši původní pěšinky. Zamířím tedy ke kraji lesa a pak jedu na jeho krajíčku k hájovně. To je moc pěkný singl. U hájovny odbočuji vlevo a mísrně sotupám po široké štěrkové cestě k letišti Líně. Projíždím areálem kolem Hangáru 3 a dál až k Nové Vsi. Po staré silnici po CT 2259 pak jedu k dálnici. Ještě před pár kilometry se mi jelo dobře a najednou mi dochází síly, po zelené je to aspoň lesem, kde není takové horko. Stejně si ale musím dát pauzu v místě, kde se odpojuje zelená od CT 2271. Plahočím se pak přes Valchu a zvláště stoupání po bývalé žluté, nyní CT 2151 mi teda nechutná. Poté sjíždím k v. n. České údolí a po žluté po parádním singlu pokračuji do Plzně. Když musím vystoupat k Borskému parku, musím si zas oddechnout. Nevím, jak tomu předcházet, když hodně piju vodu, ale zřejmě mám opět úžeh. Asi by bylo řešením nevyrážet na dlouhé výlety, když je přes 30°C no😂 Už se těším, až budu doma, z Bor to jde snadno, sjíždím do centra kolem borské nemocnice, kolem Masny, podchodem do Resslovy ulice a přes náměstí Republiky. K Rondelu se musím soustředit na dopravu, po rovince do Záhorska už ale visím na řidítkách a tak jen s vypětím všech sil dojíždím domů a snad se z toho vzpamatuju v chládku a s dostatkem chlazeného pití. Tak kromě té unavené tečky to byl pěkný výlet, 89 km, necelých 800 nastoupaných metrů a průměrná rychlost 20,1 km/h.

 

 

 

Keltský skanzen Jivjany

NPR Nebesa (Himlštejn) - Krušné hory

76 km

21. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1850 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Abertamy - po NS Hřebečná Bystřice - Abertamy-Východ - Abertemská silnice - po žluté Pod Špičákem, Jáchymovská spojka - Abertamská zatáčka - Jahodová louka - běžeckým areálem k NS Dr. Hlouška - Stísněný potok - Sporthotel Můstek - Bratrství - Suchá - horní hřiště - Liščí kámen - po zelené Srní, NPR Nebesa, Srní - Pod Křížovou horou - po červené Vykmanov - U Apolenky - Milíře - nádraží Kovářská - bývalá vápenka - Königsmühle - Selský les - po zelené Pod Macechou - Pytlácká rokle - Azur trail - Nad Suchou - po Pašerácké cestě Neklid - Boží vyhlídka - Boží Dar - Myslivny - Ryžovna - Hřebečná - Abertamy 

 

 

Včera jsem zmoknul u Jelení, dnes další pokus v horkém letním dnu na druhou stranu od Abertam, na jihovýchod, téměř k Ohři. Chtěl bych dojet na zříceninu hradu Himlštejn nad Stráží nad Ohří. Je to ale pěkně nízko, tak uvidíme. Navíc jsem trochu omezený časem. 

Vyjíždím z Abertam po silnici a v údolí odbočuji vlevo na polní cestu, kde vedou asi 3 naučné stezky. Cesta je nově přehrazena ohradou výběhu, což je extrémné nepříjemné. Od potoka Bystřice pak bylo ještě před pár lety možné jet přes louku, ani to už někomu nevoní, takže by se mělo jezdit do pekelné stojky kolmo nahoru. O něco mírněji se pak stoupá k rozcestí Abertamy Východ. Bahnitou zpustlou lesní cestou se dá dojet k silnici. Protože se tu všude těží, je vyježděná těžkou technikou. U silnice, na rozcestí běžkařské trasy, odbočuji vlevo a vydavám se prodlouženou "Šlajsnou" ke žluté turistické. Po štěrku vystoupáte plynule nad 1000 m n. m. na Barboru, přičemž popravo necháte stejnojmenný bývalý důl. K rozcestí Pod Špičákem už se sjíždí a stále po žluté Jáchymovskou spojkou serpentinami až k silnici cesta klesá ještě víc. Budu pokračovat po silnici, před pár lety jsem zkoušel jet pěšinkou podél silnice od Abertamské zatáčky, ale dopadlo to špatně. Takže abych se vrátil rozumně, pojedu po silnici. Z auta to nevypadá tak dlouhé, ale na kole se to k Jahodové louce docela táhne. Provoz tu je velký, s tím jsem počítal. Odtud chci sjet do údolí Stísněného potoka. Mělo by to jít kolem chalupy Jahodina. Vypadá to nadějně, ale to jen proto, že se tam něco staví a je tu buldozerem srovnaná cesta. Pak už to dál ale nevede. Vracím se tedy prudkým stoupáním zpátky k běžeckému areálu a pojedu jinudy. Sjíždím na rozcestí žluté a NS Dr. Hlouška. A právě po téhle naučné stezce sjedu do údolí. Špatnou cestu jsem čekal a taky tam byla. Ještě že jsem nejel obráceně, to by bylo naprosto nesjízdné. I takhle z kopce to bylo hodně na hraně. Naučná stezka pak vede spíše po pravém břehu Stísněného potoka, já jedu neznačenou cestou po levém břehu. Tady už se jede pěkně a stále líp, postupně i po zpevněné a asfaltové cestě, kolem Sporthotelu Můstek pod bývalou sjezdovkou, a dalším neskutečným sjezdem k dolu Bratrství. Tady hrozí megavýstavba sídliště, ale nebudu si kazit den, zatím tu taková hrůza nestojí. 

Co jsem si sjel, to si teď samozřejmě vyjedu. Měl bych jet přes potok Veseřice po žluté, ale je to tu nějaké zmatené a po těžbě rozorané, tak jsem chvíli bloudil, než jsem najel na tu správnou cestu-tu nejprudší ze všech, jak jinak. Sílu v nohách ale zatim mam, jen se mě po pár metrech leje. A to hned tak nepřestane. Nejprve těžbou zničená cesta se mění v kamenitou pěšinku. Chvilku je klid, první výhledy do údolí, ale pak musím překřižovat všechny tři klínovecké traily. Ono to v tom super prudkém kopci nejde tak rychle. Kousek nad Baronem odbočuji prudce vpravo. Tady už není tak prudké stoupání, znovu ale budu křižovat Baron a Rubín. Asi o půl kilometru později přejíždím i zelenou turistickou trasu, pak Azur a pak už se cesta stáčí na mýtinu nad Suchou. Sjíždím takovou malou, ale pro nás bývalé chalupáře ze Suché velmi známou pěšinkou do vsi, odkud mě čeká stoupání po silnici na horní hřiště. Odtud zamířím neznačenou "vrstevnicovou" cestou na východ. Není tu moc orientačních bodů, neodbočuji nahoru k Meluzíně jako běžkařská trasa, ačkoliv je tu snačená silnice, je tu spíše lehce zarostlá lensí cesta mírně stoupající k malé silničce. Je tak malá, že po ní docela  dlouho vede i zelená turistická trasa. Nikdo tu moc nejezdí, takže pohoda. Krásně se sjíždí po jemným štěrkem zasypané asfaltce až na kraj vesnice Srní. Zde zelená odbočuje doprava za závoru se zákazem vstupu😂 Já jedu, takže jsem v pohodě. Když vidím, kam až musím sjet, tak je mi úzko, ale jednou jsem se pro to rozhodl, tak samozřejmě pokračuji. Po kamenité polní cestě jsem brzy na kraji lesa, tím také projedu, ale cesta se postupně dost zhoršuje, značení hodně staré až neviditelné a kdo by to nečekal, také jsme si zajel. V dubovém listí tuším jakýsi úvoz, kde by mohla vést cesta. Jedu ale spíš lesem a směr držím podle navigace. Musím se na konci lesa spustit kamenným polem, pak už to snad bude lepší. No ani za nic! Za lesem nejenže se ztrácí cesta, ale úvoz se mění v potůček a kolem je neprostupné houští plné bodláků. Ještě to zkusím nějak obejít z jedné i druhé strany, ale tady je to marné. Navíc před sebou vidím dlouhou louku, za kterou má být nějaká stezka přes skaliska na vrchol Nebesa se zříceninou hradu Himlštejn. Tolik času, abych to riskoval, opravdu nemám, cesta tu nikde vidět není. I tak je to ale nevídaná podívaná, vysoká homole se tyčí přede mnou, paráda. Jenže tohle bude asi pro dnešek všechno, musím se začít vracet, abych byl tak za dvě hodinky v Abertamech. A to mě čeká teprv stoupání z těch aktuálních 580 m n. m.😏

 

Když se vydrápu zpět k silnici po stejné (ne)cestě o 200 výškových metrů výše, lákalo by mě vyjet po louce. Jenže je to na slunečné výhni vysokou trávou do prudkého kopce s nejistotou pokračován cesty v lese. Raději neriskuji a vracím se asi tři čtvrtě kilometru k odbočce na asfaltovou uzavřenou cestu vpravo, která vede oklikou ke stejnému místu. Něco přes kilometr ještě dost stoupám, pak se cesta mění v plus minus vrstevnicovou. Na rozcestí Pod Křížovou horou se připojuje červená turistická trasa, tak teď pojedeme spolu. Od rozcestí Pod Vysokou sečí se sjíždí k lovecké chatě Vykmanov, pak je zas třeba vystoupat. V serpentině nad Vykmanovem sjíždím z asfaltky na lesní cestu. Měnilo se tu trasování červené turistické, ale aktuálně by to mělo být právě po ní ještě asi kilometr. Celkem nepřekvapivě jsem pak zapomněl odbočit do extrémního kopce k přístřešku U Apolenky. Červená vede dá na východ, tak jsem si trochu zajel. U přístřešku přejedu měděneckou silnici a sjíždím přes Milíře ke Kovářské. Ne že by to bylo povolené, ale míjím nějaké motorkáře na enduru, naštěstí jedou ohleduplně aspoň. Když se cesta začně stáčet doprava a vyjedete na trochu větší cestu, vydáte se prudce vlevo, nově po trase Velkého okruhu Kovářská, který v tomto úseku vede nad tratí. Moc hezká cesta, snad to nepřitáhne moc lidí. Projíždím kolem nádraží, kde se i teď pracuje na jeho rekonstrukci a pokračuji k bývalé vápence, bohužel už několik let po nudném asfaltu. V levotočivé zatáčce asi 300 m za vápenkou sjíždím na nenápadnou pěšinku vpravo,kudy se dá dostat až ke Königsmühle. Tam to znam, klidně bych to objel po vedlejší cestě, což jsem vyzkoušel, ale vypadá to, že bych se nakonec dostal leda tak doprostřed nějaké louky a skončil, a to se mi nechtělo. Takže jsem jel klasicky, projel davy u Königmühle a pokračoval nádhernou loukou k rozcestí Selský les. Je to po trávě a do kopce, takže to tahá za nohy. Za silnicí stoupám po zelené pod Macechou, na dalším rozcestí se začíná klesat ke skimagistrále a po ní dojedu už po horší asfaltce do Pytlácké rokle. Nejnepříjemnější část stoupání ke Klínovci si pěkně vychutnám, poté v táhlé pravotočivé zatáčce zkusím sjet na pěšinku vlevo vedoucí asi tak o 170° jinam. Je to taková nábližka k trailu Azur. Uvidíme, jestli projedu, kam potřebuju.

Povedlo se, něco přes 2 km sjíždím po trailu, pak se zas odpojuji a stoupám po Pašerácké cestě. Dá to celkem zabrat takhle ke konci výletu, ale je to moje oblíbená cesta. Za propojovací sjezdovkou odbočuji vlevo na červenou turistickou, kde chodí docela dost lidí. Jinak je to ale pěkná technická cesta a dovede vás až k Rumburakovi na Neklidu a vlastně potom až na Boží Dar kolem Boží vyhlídky. Pojedu na Myslivny, ale tentokrát po silnici, na stezce vedle se nedá hnout. Vjíždím na ni až u Kaffenberské cesty. Za dalších 600 m se ale vracím na silnici, tady provoz už moc není. Z Mysliven do Rýžovny to jinudy než po silnici ani nejde. Za mírným kopcem se otevírá výhled do rozlehlého údolí, na křižovatce na Rýžovně odbočuji vlevo a čeká mě poslední stoupání dne, nad Hřebečnou. Pak už jen sjedu do vsi a projedu do Abertam. Noo, 76 km a přes 1800 nastoupaných metrů, solidní. I když tam bylo docela dost zpevněných cest, průměrnou rychlost jsem měl 16,4 km/h. Škoda, že se nedalo dojet až k Himlštejnu, musím to příště zkusit jinou cestou, zespoda, ale to je o dalších 200 m níž.

 

 

 

Suchá u Jáchymova

NPR Nebesa

Nádraží Kovářská

Horské louky u Königsmühle

Krušné hory - Chaloupky nad Rolavou

81 km

20. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: První půlka asfaltky, druhá lesní a štěrkové cesty

 

Abertamy - po zelené Lesík, Bludná - Blatenský vrch - Bludná - po CT 2004, býv. Háje, Mílov - po CT 2002 Myslivny - po Ježíškově cestě Krmelec, Boží Dar, Červený vlk - po červené Špičácká cesta, Jáchymovská spojka, Mrtvý rybník, Slatinská cesta, Schneppova pinka - Červená jáma - Lesík - Mezilesí - po červené Pernink - po žluté Perninský vrch - po zelené Pod Tisovským vrchem - po modré Nad Tisovou - po CT 2000 Nové Hamry - Havraní vrch - Chaloupecký vrch - údolí Rolavy, bývalé Chaloupky - po zelené Jelení vrch - Jelení - CZ/D přechod Jelení - Dreckspfütze - Henneberg - Oberjugel - Unterjugel - Johanngeorgenstadt - Potůčky - po žluté (železná cesta) Dolina, Luhy, U Pomoci boží - Bludná - po červené Červená jáma, Hřebečná - Abertamy

Soused v Abertamech mě přemluvil, že má sraz s kamarádem na Blatenskym vrchu a pojedou na kolo, ať jedu s nimi. Řekl jsem si, že to zkusím, tak jsme po zelené společn se Zdeňkem stoupali přes Větrov k Lesíku, pak chvilku z kopce k Černé vodě a znovu do kopce po štěrkové cestě na Bludnou, takovou tu, co je blíže Blatenskému vrchu, na který jsme se také vzápětí vydali. Uprstřed prázdnin je od parkoviště na vrchol docela dost lidí. Nahoře čekáme na Aleše, který jede z Nových Hamrů. Dověděl jsem se, že spolu ještě nikdy na kole nebyli. Tak to jsem zvědav... Nakonec jsme mu jeli naproti k silnici a byla z toho vtipná trojice-gravel, bike a full😁 A že to zkusíme přes Mílova na Božák. Tak jo, jedeme tedy na Bludnou a hned se ukazuje, kde Aleš na gravelu bude ujíždět. Naštěstí ho trochu zbrzdí nerovný terén ve sjezdu k Blatenskému příkopu. Po štěrku po CT 2004 na bývalé Háje se jede všem dobře, to na druhé straně údolí, za Černou, to nešlape Zdeňkovi. Při čekání na něj jsem zkusil ten Canyon Grail s hodnotou přes 100 000 Kč. No je nový, jede to. Ale rám potřebuji na svoji velikost no.

Na Mílov a kousek za po CT 2002 se stoupá už mírněji, i tak nás Zdeněk posílá, ať jedeme. Tady na hřebenovce se dá dobře držet tempo a utíká to po hrubém asfaltu až k Myslivnám. Ježíškova cesta pak vede oklikou a navíc zpevněnou cestou. Lepší je jet po původní trase podél lesa. Pak ke Krmelci už jedeme po oficiální trase, takže mezi lidmi a po štěrku, přes údolí. Poté sjíždíme k silnici a podél ní po stezce do Božího Daru na pivo k Červenému vlkovi. Na slunci to nakládá, takže jen 8° Školáčka a už to vypadá jen na cestu zpět do Abertam. Tak to já pak budu ještě pokračovat sám, pomyslím si...

Jedeme zpět po silnici pod rašeliništěm a v místě křížení silnice s Blatenským příkopem odbočujeme vlevo na červenou, která nás provede kolem Špičáku. Nejprve je tam dlouhé táhlé stoupání, pak se cesta trochu srovnává pod vrcholem Špičáku, k Jáchymovské spojce se sjíždí a stejně tak až na rozcestí se žlutou. Poté se musíme vyhoupnout na kopec, následně můžeme klesat k Mrtvému rybníku. Stále po červené projedeme lesem, vyjedeme na louku a jedeme až k maringotce. Rozhodli jsme se, že pojedeme ještě na Červenou jámu doprovodit Aleše, takže ještě jeden prudký kopec za Uhlákovo přístřeškem nás čeká.

Za Červenou cestou se naše cesty rozchází, Aleš se vracím pod Blatenský vrch, Zdeněk do Abertam a já na druhou půlu výletu na západ. Sjedu k hájovně Lesík, pak v levotočivé zatáčce sjíždím doprava a jedu do Mezilesí. Po parádní červené lesem a loukou pak mířím do Perninku. Ne že by se mi přímo chtělo, ale dlouho jsem nejel po žluté, takže se drápu do nebes přímo kolmo na vrstevnice z 850 do 1000 m n. m. Perninského vrchu. Chvíli vymletou nezpevněnou cestou, chvíli asfaltkou pak sjíždím po žluté a po zelené na rozcestí Pod Tisovským vrchem. Tam se vydávám po modré přes rozpadlý povalový chodník a objíždím Tisovský vrch až nad Tisovou. Po Sejfské cestě se to pak valí do Hamrů. Projedu Nové Hamry, stoupám proti proudu Rolavy k nějakému parkovišti u tábora, kde překonám říčku a vydávám se do kopce. Nebo spíš mezi kopci na Havraní vrch. Moc hezká cesta, ale za kopce jako by už se to mračilo, i když dnes by mělo být slunce bez přeháněk. Zajímavou klidnou cestou objíždím zeširoka Rudné, pak se obtáčím z jihozápadu kolem Chaloupeckého vrchu a sjíždím k Rolavě na velmi fotogenické místo u brodu a lávky. Nikdo tu kupodivu není. Zde na bývalých Chaloupkách je to kouzelné, ale čeká mě stoupání po zelené na Jelení vrch. Touhle cestou jsem asi taky ještě nejel. Po louce to tak snadno nejde, později v lese je cesta zpevněná. Když sjíždím do Jelení, je dobře vidět, jak se to mračí přesně tam, kam bych potřeboval jet. Ale náhradní plán nemám a teď už se mi ho ani moc nechce řešit, projedu tedy Jelení a snad projedu letní deštík rychle. Kapky jako trakaře začly padat záhy, ve stoupání k hraničnímu přechodu. To ještě nebylo tak zlé. U občerstvení pod malinkou stříškou se už ale tísnilo hodně lidí, kteří nechtěli moknout. Tam jsem místo neviděl a ani se mi nechtělo zastavovat, jedu dál.

Hned za hranicí odbočuji doprava, opodál je mladší les, takže se otevřela levá strana přímo k přicházející bouřce. Paráda, déšť zintenzivňuje a je mi jasný, že to neprojedu. Stačila maximálně minuta a byl jsem skrz na skrz promočený. Louže v botech se mi začaly tvořit jen o malinko později. Nestihl jsem dojet ani k prvnímu přístřešku, který je odtud tak maximálně 300 m. I když už promočený, zastavil jsem, protože přišly i kroupy a hromobití mě taky neuklidnilo. Asi po 20 minutách už jsem chtěl jet, ale pořád dost lilo. Nejen že miz ačínala být zima, ale taky už jsem začínal mít strach, abych se vrátil do tmy. Dal jsem tomu celkem nějakou půlhodinu a pak jsem vyrazil do deště. Bylo to dobré rozhodnutí. Sice jsem jel po štěrku ve vrstvě vody, ale tam nad přístřeškem se bouřka točila. Takhle jsem měl naději, že z toho vyjedu. Štěrk, který je v Německu na cestách, je v rámci možností při takové spoušti dobrý povrch. Od Hennebergu se dost sjíždí a pomalu se mi fakt jet nechce. Do štěrku se voda vsákne nejlépe. U vesničky Oberjugel začíná asfaltka a taky se zmírňuje déšť. Prudké klesání v té zimě a na mokru si zas tak neužívám, výhled je tu ale krásný. Podjedu staré město Johanngeorgenstadtu zpět k české hranici a Potůčkami se vydám kolem želzniční zastávky a pak po žluté na Železnou cestu. Nepamatuju se, jak moc stoupá, První serpentinu to je trochu prudší, ale pak se jede docela dobře. Jsem rád, že se zahřeju. Už jen poprchává, ale pochopitelně jsem neuschnul. Po hrubém asfaltu stoupám dál na rozcestí Luhy, kde žlutá odbočuje doprava, zatímco já pokračuji pod Blatenským vrchem po železné cestě (a Karlově stezce) k rozcestí U Pomoci boží. Vystoupám k Bludné a protože už je docela pozdě, není na červené turistické trase k Červené jámě tolik lidu. Po červené sjedu ještě parádní pěšinou do Hřebečné a pak už po silnici do Abertam. 

Nakonec pěkný výlet, přes 80 km a kolem 1000 m převýšení. Škoda té bouřky no...

 

Krupobití na Dreckspfütze

 

Rolava - bývalé Chaloupky