126 km
3. 8. 2024
Náročnost: Velká
Převýšení: 1900 m
Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky
Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - papírna - Škoda park -
Vokounova lávka - Černice - Městský les - Plzenecká železnice - pod
skalním útvarem Na Půlku Nezbavětice - Chválenice - Olešná - obora
Žákava - Zdemyslice - Podhájí - po modré Rohatá skála, Blovice -
podél trati ke Komorenskému potoku - Nová Huť -
PP Buková hora-Chýlava - po zelené Buková hora - po modré Dubeč,
Klášter, Nepomuk - Mileč - Záhoří - po zelené Chlumský les - Chlumy -
Stupovka - Korytný ryb. - Černice - zámek Chanovice -
skanzen Chanovice - rozhledna Chanovice - Chalupy -
Oselce - Bezděkovec - Želvice - Třebčice - Nepomuk - po červené
Prádlo, dvůr Chvostule, Jarov, Částkov, Letiny, Libákovice, sv. Anna
- Sukořín - po červené Netunice - Prusiny - po NS Nebílovy Čižický
potok - Štěnovický Borek - Štěnovice - Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy
Hradiště - Škoda park - papírna - centrum Plzně - Rondel - Pod
Záhorskem
Věděl jsem, že budu mít dost času, takže jsem naplánoval výlet až do
Chanovic. Bude to hodně přes 100, ale něco už letos v nohách mam, tak snad
to bude v pořádku. Ze Záhorska sjíždím do centra Plzně, pak pokračuji podél
Radbuzy k papírně, dále ke Škoda parku, za ním po panelce do Čechurova nebo
jestli to jsou ještě Slovany... Po bývalé žluté projedu do Černic ke
kruhovému objezdu a pak směrem na Starý Plzenec pod dálnicí. Hned za dálnicí
mířím do lesa a stoupám k bývalé střelnici. Za nepoužívanou silnicí
pokračuji znovu do lesa, kudy projedu k Plzenecké železnici a fotbalovému
hřišti. Jednou z četných stezek se dá projet pod bývalý lom Hřeben. O
kousek dál na rozcestí se žlutou odbočuji sice vpravo do kopce, ale
neznačenou cestou skoro přesně na jih. To je taková kupodivu sjízdná
nábližka k červené turistické trase. Červená je ale spíš orientační bod, za
pár metrů mě vykopne na silnici, po které pojedu k nejbližší křižovatce přes
kopec na jih. Na křižovatce pokračuji rovně na nezpevněnou cestu do
Nezbavětic. Za lesem se jede mezi poli, je to hezká cesta. Do Nezbavětic se
prudce sjíždí a kopec je zakončen nepřehlednou křižovatkou, takže se bohužel
musí dost brzdit. Pak už se jede po silnici do Chválenic. zde se stáčím na
východ a sjíždí do Olešné, části Nezvěstic. Relativně na kraji, ještě před
viaduktem, odbočím vpravo. Je tu víc podobných cest a trochu se mi pletou.
Tuhle jsem asi většin ou míjel, protože je asfaltová. Dnes po ní ale stoupám
k oboře Žákava, kterou jako tradičně objíždím z východu, u trati, kde sice
není značena žádná cesta, ale zatím vždy jsem projel, stejně jako
dnes.
Do Štěrkovny už dnes také vede asfaltka, ale stále se dá vystoupat na ni a
tam je pořád krásná polní cesta. Samozřejmě jedu po ní. Zdemyslice projedu
podél trati a po modré turistické trase, která pak pokračuje po nepříliš
frekventované silničce k Podhájí a pak stejně jako já odbočuje mimo ni - a
prudce stoupá k Rohaté skále. Prašnou cestou od ní se sjíždí do Blovic,
které zkusím projet přímo podél trati. Nejprve takovým prostorem nikoho a
ničeho, pak kolem nějakých skladů, zpět na silnici ulice Nad tratí a pak by
v zatáčce měla vést pěšinka vlevo. Projel jsem tam třikrát a nenašel ji, ale
stejně jsem na louku vjel, protože jsem prostě potřeboval jet tím směrem.
Nakonec jsem se nějakého náznaku kančí stezky dočkal, ale byla to bída. Díky
bohu jsem se ale dostal přes Komorenský potok a nějakou další strouhu k malé
silničce na Novou Huť. Pamatoval jsem si matně, ale správně, že tam dřív
nevedla asfaltka. Asi kvůli výstavbě rybníků tam ale teď je. Budu stoupat k
Bukové hoře, cesty tam ale odtud přímo nevedou. Jedna cyklopstezka moc
východně, ale pak je tu kus polní cesty k novým rybníkům. Raduji se, že tu
není asfalt, ale brzo mi radost přešla. Konečně jsem se zkrátka dostal na
zelenou, na kraji lesa je chvíli nezpevněná, ale táhlé stoupání kolem Velké Chocenické skály až do 651 m n. m. na Bukovou horu u NPR Chejlava, je
většinou po asfaltu. Stejně tak i sjezd za vrcholem, kde si ale musím dát
pozor, kdy odbočit. Jedu rychle, mapa na hodinkách se sotva stačí obnovovat.
Necelý kilometr a je to kolmo doprava. Pokračuji po lesní, ale celkem slušné
cestě na jih k moré turistické trase a pak dalším sjezdem do Dubče.
Překvapivě sjezd nekončí, po úzké silnici pokračuje s parádními výhledy na
Zelenou horu až do Klášteru. Za Klášterským rybníkem, který leží na Úslavě,
odbočuji po modré vlevo a objíždím zámecký areál ze severovýchodu. Moc hezká
cesta se kroutí lesem na úpatí hory a nakonec ústí ve městě, kde se orintuji
pomocí navigace. Tady mi ušetřila hodně času, který se bude hodit. Zhruba
Nádražní ulicí ke hřišti a pak po zelené přes hlavní už za Nepomukem do
sjezdu do Milče.
Dost jsem sjížděl, takže mě teď čeká stoupání do zatáčky, kde opustím
silničku a pokračuji po jakési nesilnici přes trať sjezdem do Záhoří, kde se
vracím na zelenou. Podle mapy to nevypadá, ale tady mě čeká pořádné stoupání
po zelené. Chlumským lesem se tak znovu dostávám k 600 m n. m. a až na louce
před vrchem Tisovník odbočuji ze zelené. Po neznačené cestě sjíždím do
Chlumů, klidné vesničky, kde si dávám pauzu na svačinku. Když naberu síly,
vydávám se asi do nejhezčího úseku dnešního výletu. Do Stupovky je to sice
po silničce, ale projedou tu tak dvě auta denně. Krásnou polní cestou
stoupám ke Korytnému rybníku, u Černic přejedu silnici a dál se držím
polních cest. V neobydlených oblastech, jako je tahle, jsou zrádné, až tak
mě proto nepřekvapilo, že se cesta postupně mezi dalšími rybníky ztrácí.
Není ale moc kudy to objet, takže pokud nezapadnu v bažině, musím
pokračovat. Naštěstí se podařilo prorazit k druhému konci cesty, která ústí
na silnici u Nové Vsi. Tahle silnice je docela frekventovaná - jezdí se tu
přece do Chanovic!😂 Jednu cestu pojedu po ní, zpět to zkusím mimo ni. Od
cíle mě dělí ještě jedno stoupání, pak odbočuji doprava na historické
centrum, rovně je to do průmyslové zóny. Zanedlouho míjíte v Chanovicích
hřbitov, skanzen, kostel a popravo taky zámek, vše pěkně na jednom místě. Je
tu klídek a všechno opravdu stojí za návštěvu, doporučuji. Projedu se po
zámeckém areálu a po centru a už vymýšlím, kudy se vydám zpátky.
Když už jsem tu, tak to bude přes rozhlednu, kdypak sem zase dojedu, že
ano... Vystoupám tedy na kopec Chlum, okud zpátky na sever nic nevede, takže
jedu po NS Příroda a lesy Pošumaví na západ a u turistického přístřešku
odbočuji doprava. Kousek po neznačené cestě je brzy za mnou, připojuje se
modrá, která ale nakonec také končí na silnici. I když by jistě bylop hezké
po modré pokračovat, takhle bych mohl najezdit 200 km. Po silnici tedy jedu
až do Oselců a poslední půlkilometr je to po hlavní z Plzně do Horažďovic.
Ve sjezdu v Oselcích jsem samozřejmě netrefil správnou odbočku, ale to až
tak nevadí. Mířím na severozápad po neznačené cestě. Za vsí končí asfaltka a
ačkoliv jsem čekal stoupání, nakonec sjíždím do údolí k samotě Michovka a
přes Zhůřec do Bezděkovce. Plus minus vrstevnicově pokračuji podél
Myslívského potoka přes Želvice, pod hlavní silnici Plzeň - Č. Budějovice až
do Třebčic. Je pekelná výheň na otevřených silnicích. Jenže už za Třebčicemi
směrem na Dvorec vidim, že jedu přímo doprostřed černočerného bouřkového
mraku. Podle předpovědi samozřejmě pršet dnes vůbec nemělo, ale není divu,
úspěšnost předpovědi počasi na následující den se pohybuje mezi 20 - 30 %.
Udělal jsem tedy strategické rozhodnutí na křižovatce silnice s cestou,
která není v mapě, a zkusím bouřku objet. Jedu tedy po slušné polní cestě
přímo do Nepomuku na západ a doufám, že když je tak velká, neskončí. V mapě
není vůbec značena. No, skončila, ale dalo se pokračovat polem a loukou,
takže jsem se nakonec dostal do Třebčické ulice, která vede až na krásné
nepomucké náměstí. Potřeboval jsem ale doplnit tekutiny, takže pokračuji k
Normě. Z obchodu na kolo vidět není a zámek nemám, ale kolo mi zůstalo.
Bohužel ale začínají padat velké kapky-předzvěst bouřky. Rychle se tedy
vydáávám po červené na severozápad s nadějí, že ji minu. U Červeného mostu
odbočuji ze silnice a začínám stoupat polní cestou, která vede i dál za
hlavní silnicí do stále většího kopce ke Skalici a poustevně. Až za ní se
krátce sjíždí do Prádla. vypadá to, že jsem unikl dešti, takže se můžu
pustit do kopce ke Chvostuli pěkně na slunci. V podstatě se po červené
stoupá až za Jarov, mezitím se jede kousek po silnici. Severně od vršku
Chroustov se začíná sjíždět k Chocenickému potoku, není to ale na dlouho,
hned za ním se opět stoupá k Částkovu. Pozor na značení, červená se tu pěkně
kroutí, nakonec přes Kopaniny a po několika 90° odbočkách klesá do
Letin.
Zahnu v Letinech doprava na silnici a začíná pršet. Povede se mi další
úhybný manévr? Ta naděje mi vydržela opravdu krátce, už u pivovaru leje jako
z konve. Co s tím ale, že jo, trochu jasněji to vypadá ve směru CT 2187 do
Libákovic po silnici, kam jedu. Než jsem ale dojel k lesu, byl jsem durch.
A přichází i bouřka, tak snad nebude děsivá. Pod stromy zatím tolik neprší,
stoupání je ale táhlé, takže i tam to co nevidět proteče. No a pak vyjíždím
na hřebínek před Libákovicemi, kde je 5 cm vody na silnici a jenom se krčím
před blesky. Doplul jsem tedy na náves v Libákovicích a pod stříškou tam
někde počkám, než se přežene to nejhorší. netrvalo to ani dlouho, ale stačil
jsem docela vychladnout. Budu pokračovat dál po červené. Voda z polí teče
samozřejmě všude, ale už je to skoro jedno. Jedu tedy pod Kožichem, v lese
je pak hodně bahna, ale za silnicí, tedy za sv. Annou, se to postupně začíná
zlepšovat. Vzhledem k podmínkám ale po červené nejedu, raději po větší
neznačené cestě, která se s červenou za pár set metrů u Sukořína zase spojí.
No a ve sjzedu do Netunic to vypadá, že tady ani nepršelo, hustý😲
Netunicemi projedu po silnici, ale stále po červené turistické, až u kostela na Prusinech končí snad 20kilometrová štreka po téhle hezky vedené
turistické trase. Nad Nebílovy k Čižickému potoku pokračuji po NS Nebílovy.
Po schodech vyběhnu k cestě k chatám a pak do Štěnovického Borku. Už se
těším na cestu do Štěnovic odbočující ze silnice doprava kousek za
hřbitovem. Kus polní cesta, pak štěrková a nakonec dojedete na asfaltku ve
Štěnovicích. Třešňovou ulicí, která už je nově taky celá vyasfaltovaná,
dojedu k návsi, pak sjedu k náhonu a silnici u zámku, načež mířím na
Útušice. Asi 200 m za kruhovým objezdem lze sjet na pěšinku k Útušickému
potoku a zkrátit si tak cestu do Radobyčic pod dálničním mostem. K Lahošti
jedu po nivní louce Úhlavy. Dříve šlo projet přímo podél řeky, dnes už
musíte objet dva nově oplocené pozemky a vrátit se zpátky, pokud tedy
nechcete použít asfaltovou dálnici - 600 m cyklostezky za 19 milionů korun.
Takhle nezodpovědně utrácí naši politici za bezprecedentní zhoršení kvality
dopravy a životního prostředí😡 Kousek lze objet přírodou, ale pak se stejně
musíte na tenhle rozpálený nesmysl napojit. Podobný příbeh jako cesta do
Hradiště, kam te´d taky jedu, protože už vyasfaltovali všechny cesty na
jižním směrem od Plzně. Aspoň že zbyl kousek pěšinky k Vokounově lávce,
ačkoliv i tam se postavilo zcela zbytečně schodiště (WTF?!). Po pravém břehu
Radbuzy pak dojedete kolem pechtů a papírny až do centra. Nejhezčí je úsek
pod tenisovými kurty za Malostranským mostem, kam ovšem formálně cyklisté
nesmějí. První zlepšení cyklistické infrastruktury za dlouhá léta je jim tak
oficiálně zapovězeno. Z centra Plzně jedu přes Rooseveltův most a
Rondel.
Slušných téměř 126 km, 1900 m nastoupáno a 19,4 km/h průměrná rychlost.
Myslim, že pro dnešek můžu usnout spokojeně😀 Chanovice mě tedy upřímně
potěšily, stejně jako krajina za Nepomukem.
 |
| Zámek Chanovice |
 |
| Zámek Chanovice |
 |
| Rozhledna Chanovice |
 |
| Zelená hora |
