PILSEN BIKE: Zelená hora u Nepomuku

10. 9. 2016
91 km

Obtížnost: Velká

Technická náročnost: Vysoká

Bory-Vokounova lávka-Hradiště-po NS Údolím Úhlavy Radobyčice-Útušice-Štěnovice-Štěnovický Borek-Kordán-po NS Nebílovy Prusiny-Netunice-po červené Sukořín-Hadovka-Čertovo břemeno-Chocenický Újezd-po žluté Bzí-Čabuzí-Jarov-po červené Prádlo, Nepomuk-Zelená Hora-Klášter-po modré Dubeč, Kámen-po zelené Buková hora, Velká skála, Blovice, Zdemyslice, Vlčtejn, Chouzovy, Pod Nebílovským Borkem-po červené Losiná-Městský les-po žluté Černice, Čechurov-po CT 3 Škoda park-Bory

Celý volný den znamená výlet na Zelenou horu, už jsem na ní měl spadeno déle. Bohužel kolem státovky na Nepomuk je poměrně málo paralelních cest, kde by se dalo jezdit. I tak to stálo za to, 91 km...

Pokud si nechci vyloženě zajet, nemám moc možností kudy z Plzně, sjel jsem k Tyršovu mostu a pokračoval k Vokounově lávce, za níž nenápadně začíná pěšinka po pravém břehu Úhlavy do Hradiště. Pak polem po NS Údolím Úhlavy do Radobyčic, které projíždím ulicí Sportovní a vlastně až do Útušic jedu kolem řeky. Nejprve kolem chatek, pak obkroužit meandr po louce, pod dálničním mostem (v kopci od řeky doleva) a už nás vítají Útušice. Do Štěnovic po silnici, je to kousek, od zámku nás čeká dlouhé stoupání, nejprve k lomům po asfaltu, pak po lesní cestě nad Borky. Celkem možná skoro 200 m převýšení. Ze Štěnovického Borku míří k červené turistické u Kordánu. Je to trochu náročnější trek, končí brodem a pak už se stoupá k Nebílovům a dá se i na Prusiny po NS Nebílovy. Z Prusin mířím po červené přes Netunice do táhlého kopce na Sukořín a kousek před rozcestím Svatá Anna si zkracuji cestu do Hadovky lesní neznačenou cestu. Zpočátku je velmi dobrá, za křižovatkou se ztrácí, ale dá se probít. Horší je to se zkratkou k Čertovu břemenu, kde by měla podle mapy vést velká cesta. Asi jsem ji úplně netrefil, protože jsem jel spíš takovým průsekem v lese, než po cestě. Naštěstí to netrvalo dlouho a dojel jsem k asfaltce, která mě stočila kolem Čertova břemena na Chocenický Újezd. Z téhle strany jsem ho nepoznal, ale jakmile jsem uviděl žlutou, už jsem byl doma-neprůjezdný úsek zarostlou alejí a stoupání na Kůs. Tentokrát to bylo lepší, pole sklizené a pod kopcem ostružiny na chuť:)

Po žluté jsem tedy dojel do Bzí, kde se na konci vesnice loučím se žlutou a pokračuji přímo přes Čabuzí do Jarova. A z Jarova už je cesta jednoduchá-až po červené pod Zelenou Horu. Cesta je dobře značená a jede se pěkně, zvlášť do Prádla se dlouho sjíždí s krásným výhledem přes několik údolí na zámek. Z Prádla se lesní cestou prudce stoupá k poustevně po lesní cestě, stále se však dá jet. Ještě se tedy dostat přes frekventovanou silnici I. třídy, úvozem k červenému baroknímu mostu a jsme skoro tam, už jen poslední stoupání na vrchol. Tedy ehm-není zavřený jen zámek, ale celá hora. A pečlivě oplocená, jak se nadále ukázalo. Je mi to divné a nejsem sám, díru v plotu jsme však nenalezli. Vydávám se zklamaný do Klášteru po modré. Cestou potkávám několik stezek vedoucích nahoru a jedna, už na dohled Klášterského rybníku, vypadá velmi nadějně. Abych to zkrátil, horu jsem asi dvakrát obkroužil, narážeje na další a další ploty (copak tu je nějaký supertajný vojenský objekt?) a nakonec se pěšky přecijen vyškrábal k zámku Zelená Hora. Ale jen tam opět zpoza plotu-nerozumim. Cestou zpět jsem ještě musel překonat v příkrém svahu schválně pokácené stromy přes cestu a pak sjížděl po pěkné pěšině opět do Kláštera.

Vrátil jsem se na modrou a dlouho v horku stoupal přes Dubeč a památník amerických letců k vyhlídce Kámen. Do Blovic jsem se rozhodl využít zelenou přes Bukovou horu-to znamená stoupání do 651 m n. m., po asfaltce. A pak předlouhý sjezd až do Blovic s malou odbočkou k Chocenické velké skále. Z Blovic opět přes kopec po modré do Podhájí, Zdemyslic a vyčerpávajícím stoupáním do Vlčtejna. Do Chouzov už se nejede po silničce, ale z kopce to rychle odsýpá. Do Plzně už přesně vím, co mě čeká-neoblíbený kopec k Babším polní cestou, po červené do Losiné, kolem chatek Pod Radyní a od rozcestí Městský les po žluté přes Černice k Vokounově lávce. Zbytek jsem dorazil po CT 3 ke Škoda parku a Samaritskou na Bory.

Sice horko a sucho, ale parádních 91 km. I když s hořkou příchutí nevychutnaného zámku, kolem kterého hodně klesla dobýváním průměrná rychlost. Zato 1800 m převýšení je uznáníhodná hodnota;P

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati