Rybník Vatinka u Kaznějova

29. 7. 2020 

63 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m 

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem -  Zadní Roudná - Bolevecký rybník - po CT 2151 Senecký rybník, Orlík - Třemošná-Družstevní ulice - Na Skále - Želím - Býkov - Obora - Vatinka - Kaznějov - po NS Kaznějov Újezd - Modrý kříž - U Mezníků - po zelené Krašovice - Na Močidlech - Stýskaly - Nevřeň - Kůští - po červené Chotíkov - po žluté Kyjovský les - Radčice - po NS Údolím Mže Plzeň, Kalikovský mlýn

 

Při čištění kola po posledním sto dvacetikilometrovém výletu jsem zjistil, proč mi křupe v kole-mám prasklinu na klice. Jenže na kolo se mi chce a potřebuju si něco vyzvednout v Kaznějově a tak to risknu, kdyžtak to odjede levá noha😁

Z Plzně vyjíždím přes Roudnou, pod mostem v Jateční, k Boleveckému rybníku a pak po CT 2151 od Košináře po asfaltu k Seneckému rybníku, Vydymáčku, poté zase po asfaltu kolem Orlíku do Třemošné a poté kolem hřbitova k hasičárně a pár stovek metrů po žluté, na konec vsi. Neodbočuji k Třemošence, nýbrž z konce ulice Družstevní po prašné cestě stoupám do oblasti Na Skalách. Cesta se stáčí na sever po hřebínku mezi Kvočnou a zemědělským družstvem a následně klesá k Bílému potoku. Serpentinami se v těžším lesním terénu vyvihnu na druhou stranu údolíčka a poměrně nepřímo pokračuji do oblasti Želím k místní zelené turistické značce. Táhle po ní stoupám směrem Oboře pouze něco přes půl kilometru, poté odbočuji vpravo na nezpevněnou lesní cestu, která mě snad přivede nad Býkov.

I když to nevypadalo, nakonec jsem vyjel přesně tam, kde jsem potřeboval, nad loukou nad Býkovem, projel jsem zarostlým úvozem k zelené turistické a sjel přímo k Býkovu. Spíše jsem se zajímal ovšem o retenční nádrž U Fialky a relativně novou NS Býkov-Žichlice, která mi otevřela oči v tom, že tu existuje i jiná cesta do Obory, než po silnici. V místech, kde za samotou Olejná končí louka, uhýbám z NS vlevo na jednu z cest, tu největší, protože se obávám o svou budoucnost😀 Přes nějaké popadané kmeny jsem dojel pod Červený vrch a ač by se zřejmě složitě a s nejistým výsledkem dalo pokračovat na druhé straně silnice lesem až k Vatince, raději poslední kilometr a půl stoupám do Obory po silnici.

 

K Vatince pak zbývá parádní sjezd po louce. Chtěl bych rybník objet, ale bohužel v místě přítoku je to tak zarostlé, že to vzdávám. Vzhledem k tomu, že potřebuji do cykloobchodu na kraji Kaznějova, musím dojet k hlavnímu tahu na Most. Jedná se o pár set metrů, co musím po této silnici, ale je to v zatáčce a není to vůbec příjemné.

Jak tak koukám do mapy, Kaznějov vůbec neznám. Projíždím přes Náměstí (😂), hledám zelenou, ale vydal jsem se po ní špatným směrem. Musím tedy podchodem pod nádražím. Pak začíná i zajímavá naučná stezka o historii těžby v okolí, ale NS není v terénu značená. Protože jsem čekal opak, tak mi to značně ztěžuje postup. Když se konečně promotám nepřehlednými cestami, které svou velikostí neodpovídají mapě, dostávám se za kaolinku pomalu do lesa a začíná zase zábavná část. Hlavně protože se nemusím co dvě stě metrů dívat do mapy... Tím, že se tu mění těžební lokality, evidentně se tu mění i vedení turistických značek. Chvíli se jedou rozbitou malou pěšinkou, chvíli po dálnici, ale celkově se mi to tu líbí. Jede se kolem hájovny Újezd, pak už je to kousek k příjezdové cestě k lomu Trnová.

Jedu ještě přes Modrý kříž, protože se tam chci podívat na jezírko, které je ovšem vyschlé. Tak se vracím po štěrkové cestě k Mezníku po místní červené, odkud jedu lesem po větší zpevněné cestě po zelené do Krašovic a to hlavně z kopce. Jelikož po zelené do Kokořova jsem jel nedávno, stoupám z Krašovic od obecního úřadu po neznačené polní cestě k silnici z Tlucné do Tatiné, křižuju ji a na zelenou se připojuji až po sběru borůvek v lese nad Nekmíří. Jedu po ni ovšem jen za silnici Nekmíř-Tatiná a hned za ní odbočuji na první lesní cestu vlevo, která mě dovedla náročnějším terénem nad Stýskaly.

Ze Stýskal objevuji cestu přes les do Nevřeně, ale to už skutečně jen na jednu nohu, protože klika už je skor na dvě části. Přes kořeny do kopce ta pravačka přecijen chybí. Naštěstí už snad nezbývá do cíle tolik kopců-v duchu je počítám. Nevřeňské podzemí jsem minul, hledat ho dnes nehodlám, udělám si sem výlet jindy. Projíždím tedy samotnou ves a po cestě necestě mezi poli stoupám kolem zemědělského družstva ke karlovarské silnici. Opět ji jen křižuji a pak, protože nemůžu moc odepínat botu, abych definitivně neurval kliku, jedu podle paměti-takže blbě😂 Stáčí mě to moc vlevo, jenže díky tomu objevuji, že nad Kůštím vede vlastně docela zajímavý singl. Tedy singl, je to nelegálně vyježděná motokrosová trať, ale jsem tu sám a dá se využít i cyklistou až na některé úseky přes hluboké jámy. Kůští tedy elegantně objíždím a ušetřil jsem si i část nepříjemného kopce ke spalovně.

To už jste jistě pochopili, že jedu po červené, která mě provází přes celý Chotíkov, dokud se nevydám do konečně posledního většího kopce po žluté od hřbitova. Ke Kyjovskému lesu už se klesá a když už to tam zničili zase asfaltem, využiju to trochu k roptýlení té nudy rychlostí-jede to tam samo hned přes padesát😊

Ještě tedy přes Radčice a po NS Údolím Mže nudou po asfaltu v říční nivě, ale ne u řeky, ke Kalikovskému mlýnu a zpět do Pod Záhorskem. Celkem pěkných 63 km, levá noha lehce vytuhlá, ale překonáno značných 850 m výškových metrů. Průměrná rychlost 17,8 km/h, tam se to trochu odrazilo.

 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rybník Vatinka, Kaznějov

Rybník Vatinka, Kaznějov

Černý Petr

 

 

 

Rozhledna Šibeniční vrch, Horšovský Týn

26. 7. 2020 

119 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m 

Terén: Lesní a polní cesty 

 

Plzeň-Pod Záhorskem -  po NS Údolím Mže Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - Nová Hospoda - U Fulínů - po NS Líňská okružní cesta Nový rybník - Zbůch - Starý Důl - klášter Chotěšov - po modré Stod, Hradec - po CT 2268 Holýšov - Dolní Kamenice - Ohučov - po CT 3 Staňkov - Bílý mlýn - Vránov - Křenovy - podél trati Semošice - po zelené Horšovský Týn - po CT 3 Šibeniční vrch, Lazce - Peřina - Křenovy - po louce Vránov - Staňkov - Horní Kamenice - Makový vrch - Trný - po žluté Stod - po CT 3 Mantov - přes Dubovec Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - Nová Ves - letiště Lhota - Valcha - po CT 2251 přístřešek Hradčín - Bory - Plzeň - Pod Záhorskem

 

 

Je to asi dva roky, co jsem byl v Horšovském Týně, ale na rozhlednu nad městem na Šibeničním vrchu jsem se nedostal a to bych chtěl změnit.

 

Z Plzně startuji až v půl druhé, přes louky kolem Mže ke Kalikovskému mlýnu. Odtud pak do Slovanského údolí od Jíkalky a až ke Brůdku podél Vejprnického potoka. Podjedu viaduktem a hned se vydávám na lesní cestu vpravo, kde je neuvěřitelný nepořádek, spíše skládka. Vystoupám prudkým kopcem do lesa a pokračuji jihozápadním směrem, podél přivaděče k Fulínům. Odtud vede NS Líňská okružní cesta, po které jedu po pěkné polní cestě až k silnici z Líní do Tlučné. Poté následuje úsek po menší rozbité silničce, ale zanedlouho se zas odbočí vlevo na polní cestu k Novému rybníku.

Kolem haldy severně od Zbůchu není značená cesta, ale nějakou tu vidím mezi rybníkem a haldou, tak uvidíme... Pěšina je dobrá až do míst, kam chodí rybáři, poté je v cestě průmyslový areál a podél jeho zdi vede jen nevýrazná stezička ve svahu. Do Zbůchu se tudy ale dostat dá a tak projíždím ke trati, podél níž vede cesta do Starého Dolu. Je třeba projet kolem opuštěných budov, kde to není příliš sympatické, ale lze ocenit nádhernou architekturu časů dávno minulých.

Do Chotěšova projedu tentokrát kolem trati a protože vidím otevřený vstup do dvora kláštera, prohlédnu si i nádvoří:) Mohutně se tu opravuje a jednou to bude tenhle areál opravdovou perlou. Poté pokračuji po modré nad Radbuzou, v úseku nad jezem už ani turistická stezka nevede podél řeky, ale po novější asfaltce na kraji pole. Poté pro mě celkem nepochopitelně turistická značka vede k hlavní silnici, ale neznačená cesta vede podél řeky, dá se krásně projet pod mostem, po němž vede hlavní silnice, a pokračovat tak zpět na modrou převážně po lukách parádní rychlou nezpevněnou cestou do Hradce. V téhle vsi se bez výjimky vždy ztratím a nebylo to jinak ani nyní. Chci po zelené přes most směrem na Střelice, pak zelená odbočuje na panelovou cestu a spolu s ní vede CT 3 (a 2268). Z panelové cesty se stává mírně stoupající hlaďounká asfaltka. Vzhledem k tomu, kolik už mám najeto a jak daleko jsem od cíle, jsem zvolil kratší cestu po cyklotrase, než jet přes Hradeckou skálu po zelené. O zábavu ale nepřicházím, vjíždím do lesa na kamenitou cestu a sjíždím serpentinami zpět k Radbuze. Projíždím městem do ulice Na Hrázi, kudy se dá po pěšině překonat trať a co nejvíce tak minout nudnou zástavbu.

Z Holýšova pokračuji po silnici do Dolní Kamenice. Zde podjíždím trať společně se Srbickým potokem a hned odbočuji vlevo na cestu podél trati k vechtru. Za ním mě trochu překvapuje velmi technický úsek, který je tak prudký a nad řekou, že se bojím sjíždět. Nakonec se s úspěchem povedlo, nicméně v mapě to působí spíše jako vrstevnicová cesta... Přes louku je to už nedaleko ke starší plechové lávce do Ohučova. Následuje malá asfaltová silnice do Staňkova. Nyní vidím na fotomapách, že tu bývala pěkná polní cesta, ta tu teď tedy velmi chybí, škoda.

Ve Staňkově je pouť, ale i tak přejíždím přes centrum na pravý břeh Radbuzy a ulicí Mlýnskou se dostávám na pochybnou pěšinu ústící do ještě pochybnějšího podchodu pod nádražím. Poté musím po silnici, ale nejedná se o dlouhý úsek. Odbočuji k Bílému mlýnu, kolem kterého vede malá silnička do Vránova, kde je trochu rozhled a já už vidím, jak těžkým mrakům jedu vstříc. No teď už to ale neotočím, upravím trasu tak, abych se jim spíše vyhnul. Z Vranova tedy jedu do Křenov a pak nevím, protože cesta podél trati značená není. Skončím v poli, když se vydám po té, kterou tam vidím? Mám radost (a štěstí), projel jsem skvělou polní cestou. Na druhém konci se něco buduje, modlím se, aby se tato cesta nezničila dalším nesmyslným asfaltováním. Cesta pokračuje na druhé straně trati kolem zastávek Semošice-Peřina a Semošice a stočí se do samotné vsi Semošice. Na kraji začíná zelené turistická značka vedoucí po lukách až na kraj Horšovského Týna.

Abych se dostal přes řeku, musím kousek po hlavní silnici, hned ale odbočuji do ulice Polní a na křižovatce s ulicí Výhledy už je šipka, kudy na Šibeniční vrch. Prudce se stoupá z nějakých 350 m n. m. 100 výškových metrů, nejprve po asfaltu, od vysílače po polní cestě. Vstup na rozhlednu je zdarma a je z ní překrásný výhled, v mém případě mimo jiné na černočerné mraky kolem dokola:D Moc se tedy nezdržuji a sjíždím do Lazců. Tam odbočuji vlevo a kousek za vsí znovu v pravotočivé zatáčce doleva na lesní cestu směrem ke kopci Peřina.

 

Cesta je pěkná, ale není tak úplně jednoduché trefit ten správný směr. Asi po 1,5 km odbočuji na malou špatnou cestu na východ, ta mě dovede na větší cestu, která se za 100 m na křižovatce stáčí doleva a pak postupně opět na východ pod vrcholem Peřiny a vede téměř vrstevnicově. A konečně na křižovatce s další velkou cestu je třeba odbočit prudce vlevo a vydat se do sjezdu do Křenov. Dešti zatím ujíždím.

Kudy ale dál, nechce se mi znovu stejnou cestou, kterou jsem jel před hodinou. Zkouším tedy po louce dvě stopy od traktoru. Moc nadšení by ze mě ve Vránově asi nebyli, ale nikdo mě nenachytal, tak jsem projel krásně. Do Staňkova jedu po asfaltové cyklotrase a znovu přes slavnosti projíždím centrem, a sice ke hřbitovu a po silnici do Horní Kamenice. Ta je pěkně v údolí a tak mě čeká dlouhé intenzivní stoupání na Makový vrch. Zčásti po zelené, cesta se dá zkrátit. Cesta se postupně zmenšuje, ale já mám takové rád. Na Makovém vrchu, což se tedy nepoznává moc dobře, protože není označený, jsem odbočil vpravo a pak se nechal vést pokud možno rovně, dokud nenarazím na žlutou. V mapě je situace úplně jiná, než v terénu, takže jsem se mezitím asi třikrát přesvědčoval, zda jedu správně. Nakonec se mi ale povedlo na tu žlutou dojet a po ní se vydávám na sever přes Trný po zpevněné lesní cestě. Po té to jede rychle, místy je tam rozbitý asfalt, místy štěrk. Poté se vyjede z lesa, podivně se to tam kroutí, trochu to člověka zmate. Hlavně ale nezapomenout odbočit na rozcestí Mošna. Už jsem tam vícekrát odbočku minul, tak jsem si dával pozor, ale stejně jsem se vracel. Je to úplně neoznačená změna směru na nějakou nenápadnou odbočku. Když jsem ji konečně trefil, začalo poprchávat. Jak jsem před chvílí rychle ujížděl, věřil jsem, že už mě to nepotká. Jenže ta žlutá je narušena skládkou sena, hnojem, nějakou obslužnou cestou a podobně a je velmi obtížné ji trefit. Ve chvíli, kdy se žene bouřka a mě čeká přejezd po poli pod elektrickým vedením, trochu mě tlačí čas navíc.

Teď už tedy vím, že se jede podél meze s křovinami a kolem háječku, tam už lze pozorovat i pěšinu. Jenže to už leje a hřmí. Jsem rád, že jsem dojel k benzince na kraji Stodu. Asi tři čtvrtě hodiny čekám, než se průtrž mračen trochu uklidní a pak pokračuji po CT 3 do Mantova. Zpočátku po kraji pole, pak po silnici. Z Mantova, části Chotěšova, projíždím do polí před Dubovcem a pak po pěkné cestě na sever do Zbůchu. Následuje známý úsek po polní cestě CT 2271 do Červeného Újezdu a Líní. CT 2271 do Nové Vsi mě moc nebaví, raději jezdím oklikou kolem Líňského rybníku po polní cestě. Z Nové Vsi vede most pouze pro pěší k letišti nad Lhotou. Jednou z tisíce lesních cest projíždím na Valchu, poté po CT 2151 do kopce k přístřešku Hradčín. To už se jede po asfaltu a jinak to není ani k útulku a samozřejmě ani přes Borská Pole.

 

Kaplířovou ulicí projíždím na Bory a poté projíždím za nemocnicí k zimnímu stadionu, podchodem pod tratí, na náměstí a přes Rooseveltův most do Bolevecké ulice.

Sám jsem překvapený, že mám za sebou více jak 119 km a klidně bych ještě pokračoval. Bohužel jsem zmokl, jinak to byl skvělý výlet po pěkných cestách mimo silnice:) Průměrná rychlost 21,7 km/h a převýšení relativně malých 1100 m.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Šibeniční vrch

 

Klášter Chotěšov

 

Klášter Chotěšov

Klášter Chotěšov

Výhled z Šibeničního vrchu

Výhled na Horšovský Týn z Šibeničního vrchu

 

Zřícenina hradu Lopata

23. 7. 2020 
51 km

 

Náročnost: Střední
Převýšení: 850 m 
Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - papírna - Slovany - Božkov - Koterov - vyhlídka Háje - letiště Letkov - Letkov - Stradiště - hájovna Tymákov - Sutice - Tymákov - Lhůta - Maršál - Potoky - po žluté Neslívský rybník, Lopata - po modré Hájek, Vymrovka, Kozel, Šťáhlavy - po červené Starý Plzenec - Andrejšky - po žluté Městský les - Černice - Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště, Doudlevce - Bory

 

 

Dnes bych dal něco kratšího, chtěl bych se podívat na zříceninu Lopata. Vyjíždím z Bor přes Samaritskou k Doudlevecké lávce a protože bych chtěl něco koupit v cykloobchodě v Papírnické, mířím podél Radbuzy k bývalé papírně. Zboží, jehož dostupnost mi potvrdili po telefonu, bohužel nemají, a tak pokračuji zpět přes Jiráskovo a Čapkovo náměstí do Brojovy a pak přes Kterovskou do ulice Na Růžku, kudy se dá dobře projet do Božkova pod tratí.

Následuje přejezd úslavskou nivou po asfaltové cestě právě k mostu přes Úslavu, pak po polní cestě do kopce do Koterova. Ulicí Pod Kopcem stoupám ke kopce Háje, kudy projíždím k menší polní cestě vedoucí pod letiště. Vyjíždím kousek před Letkovem, přes kruhový objezd vjíždím do vsi, načež bývalou plzeneckou cestou mírně stoupám k dálnici. Propustí pro potok se dá podjet a dostat se tak na štěrkovou cestu. O kousek dál od betonárky vjíždím do lesa, kde už vím, že vede cesta nad pískovnou. Projel jsem pod Stradiště, kde už je mi to povědomé, ale to bych to nebyl já, abych nezkusil zas něco nového. Vidím cestu rovně přes vrchol Stradiště, tak jedu. No, celkem rychle jsem se zas vracel a objel to klasicky z jihu, tím jsem se dostal k hájovně nad Tymákovem, ještě o kus níže ke stejnojmenné autobusové zastávce. Asi 200 m pokračuji po silnici na Tymákov, ale hned odbočuji vpravo pod rybníček.

Stoupám na Sutici, ideálně abych projel na Lhůtu. Nakonec cesta byla moc špatná, tak jsem vyjel na jižní okraj Tymákova a projel na Lhůtu kolem střelnice. Ze Lhůty stoupám k Maršálu přímo od křižovatky s hlavní silnicí. Vždycky to tak nějak nechtěně jedu jinou cestou. Tentokrát jsem jel přímo za nosem pořád, nikam jsem neuhýbal, na čas se cesta skoro ztratila, stálo mě to dost sil, ale těsně pod Maršál jsem se dostal, aspoň jsem měl zpestření.

Směrem na Potoky je třeba jet kousek po červené směrem na Rakovskou hájovnu, ale ve správnou chvíli sjet vpravo z hřebínku a pak se napojit na asfaltovou cestu, která pěkně klesá až do Potok. Po žluté kolem Neslívského rybníku a i pod Lopatu na rozcestí to jede téměř bez šlápnutí. Ke zřícenině je to sice nedaleko, ale cesta je tam náročná, vymletá a tak dá zabrat. Z Lopaty toho bohužel moc nezbylo a tak asi nejzajímavější je dřevěný mostek😆

Začínám se vracet po modré, tedy zpět sjezdem ke Kornatickému potoku, pak vystoupat k Hájku a pak sjíždět po modré na Vymrovku. Kolem Lopatského rybníku pokračuji přes inundační most k dubové aleji, která mě po asfaltu dovede až do Šťáhlav. Z nich pak stoupám mezi poli po červené turistické značce. Nejvyšší bod je někde v lese před Starým Plzencem, kde jsou stále popadané stromy přes cestu. Nahoře nad Starým Plzencem u prvních baráků odbočuji na lesní cestu směřující k Andrejškám, vede pod starým lomem, kolem vysílače, kousek po NS Skalní stezka a je to pěkná cesta jen s jedním kopcem. Hned za vodojemem odbočuji vpravo na žlutou a sjíždím rozbitým singlem na rozcestí Městský les.

Ještě se mi úplně nechtělo domů, tak jsem nejel přímo přes Černice, ale z ulice Do Haček do ulice K Brdci. Ta je sice slepá, ale několikrát už jsem tu projel i na kole. Trochu se to tu změnilo, přibyly nějaké domky něbo je to tu víc zarostlé, ale nakonec jsem projel až do Radobyčic. Do Hradiště jedu samozřejmě po NS Údolím Úhlavy a pak po CT 3 ke Škoda parku. Na Bory stoupám Samaritskou ulicí.

Hezký výlet na tři hodinky, 51 km, ale celých 850 m nastoupáno a kopce byly poměrně technicky náročné. 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zřícenina hradu Lopata

Zřícenina hradu Lopata

Lužanská hora

20. 7. 2020 

75 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m 

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Bory - Slunečná lávka - Výsluní - po NS Údolím Radbuzy Černý Most - Líně - po CT 2271 Červený Újezd, Zbůch - Chotěšov - po zelené Pod Křížovým vrchem, Lažany, Zlom - Soběkury - Černý vrch - Horušany - Dlouhá Louka - Vřeskovice - Borovy - Nezdice - Lužanská hora - Zelená Hora - Lužany - po žluté Příchovice - Přeštice - Dolní Lukavice - Lišice - Jelení vrch - Útušice - Radobyčicce - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Vokounova lávka - po žluté Tyršův most - Bory

 

Zaujala mě nedávno kuželovitá hora nad Nezdicemi, byl bych nevěřil, že tam vede cesta, ale díky vyznačené naučné stezce to tedy zkusím.

 

Vyjíždím z Plzně přes Borský park ke Slunečné lávce a výšvihem se dostávám na Výsluní. Přejíždím po lávce přes přivaděč do Tyršova sadu a pak sjíždím po NS Údolím Radbuzy k Černému Mostu, části Valchy, projíždím ulicí Osadní a U Čertovy díry, křižuji silnici na Dobřany a pokračuji do lesa. Přes dálnici D5 se dostávám po zelené turistické značce, poté jsem nechtěl pokračovat po asfaltové cestě a zkusil jsem lesní pěšiny směrem na Líně. Bohužel vedou nevýhodným směrem, možná by se dalo nějak probít k NS Líňská okružní cesta, ale já natrefil na jinou, která mě dovedla vlastně jen kousek za křižovatku.

 

Z Líní pokračuji po CT 2271 po rychlé polní cestě přes Červený Újezd do Zbůchu. Když se vydáte ulicí Polní, jednak minete hlavní průtah a za druhé vás dovede na parádní singl vedoucí až do Chotěšova. Protože jsem tam viděl běžce, vydal jsem se po cestě podél strouhy na východní straně Chotěšova, která ústí u průmyslového areálu. Jelikož nechci po hlavní silnici, křižuji ji a pod elektrickým vedením se po poli vydávám do Mantova. Po zelené z Mantova mě čekalo táhlé stoupání ke Křížovému vrchu. Úplný vrchol si nechávám tentokrát ujít, pokračuji po pěkné lesní cestě po zelené do Horních Lažan, kde je pár baráků. Od nich vede asfaltka k dalším několika v Dolních Lažanech a pak už zase zelená pokračuje po parádní polní cestě, dále vjíždí do lesa a nad Chalupami odbočuje kolmo vlevo k rozcestí Zlom.

 

Ze Zlomu to jenom sviští do Soběkur, kde jsem bohužel nějak minul naplánovanou trasu a vyrazil omylem na Merklín. Ale nevadí, díky tomu jsem objevil hezkou lesní cestu kolem Černého vrchu. Celkem logicky se k němu docela značně stoupalo a bohužel i tady za vsí bylo mimořádně hodně odpadků v pangejtu-evidentně od místních-plechovky od Gambrinusu různého stáří. Když vyjedu zpět na silnici, vydávám se na východ, na křižovatce vpravo a asi po 200 m znovu vlevo na lesní cestu do Horušan. Mapa je opět spíše matoucí, ve skutečnosti je zpočátku cesta dobrá, pak se téměř vytratí, až jsem váhal, zda se nevrátit. A na závěr je poctivě zpevněná štěrkem.

Projíždím za Horušany a v místě, kde se silnice stačí táhlou zatáčkou vlevo, sjíždím na lesní cestu přes Skočickou mýť. Místní ukazatele vyzývají k odbočení na nějakou vyhlídku či co, ale já pokračuji rovně přes silnici Roupov-Skočice. Za silnicí ještě asi půl kilometru pokračuji po větší cestě, pak prudce odbočuji vlevo do rozorané bahnité cesty, která by mě měla dovést a naštěstí i nakonec dovedla do Dlouhé Louky. Znovu trošku riskuji a vydávám se po malé polní cestě do Mstic. Vystoupám na vršek, pak sjíždím, míjím nějaký vejminek a najednou už jsem ve Vřeskovicích. Ty Mstice jsou nějak příliš významně označeny v mapě, ačkoliv jde o naprosto bezvýznamnou samotu. Tím pádem jsem bohužel minul lepší cestu k silnici na Borovy, ale jde o pár metrů, takže nakonec dobré.

V Borovech křižuji hlavní tah na Klatovy a hned za mlýnem za řekou odbočuji vlevo na cestu, kudy je to co by kamenem dohodil do Nezdic. Je hic a tak se trochu nejistě vydávám do šíleného zarostlého krpálu od místního obchodu směrem na východ, zatím neznačenou pěšinou. To pravé peklo však začíná vlastně až v polovině kopce, kde cesta vede podle pravítka kolmo nahoru (po NS Živé paměti krajiny Lužan🙈). Hurá, dostal jsem se až na vrchol Lužanské hory s kótou 500 m n. m.😌 

Mírnějším kopcem sjíždím do vsi Zelená Hora, pokračuji na Lužany k mostu, odkud vede žlutá turistická značka skvělým singlem podél Úhlavy do Příchovic. Západně od Příchovic se dá projet téměř mimo zástavbu do luk u Přeštic. Už potřetí letos využívám nově objevenou cyklotrasu do Dolní Lukavice. Mezi vyloženě oblíbené jsem ji ale nezařadil, protože je to asfaltová dálnice a nuda, nicméně alternativami jsou jen silnice, a to je horší. Přímo naproti jejímu vyústění v Lukavici se ale dá pokračovat po louce do Lišic, což je skvělé. Projíždí se mezi řekou a pastvinami a neprojíždí se přes žádný zákaz, což je skoro zázrak.

Z Lišic na sever vede mnoho cest. U křížku na vrcholu "návsi" jedu vpravo, stoupá se po kamenité polní cestě, za chvíli se kopec trochu zmírňuje, ale pořád dává zabrat. Nechci pokračovat přímo do Hradčan a tak na dalším rozcestí v polovině pole jedu cestou vpravo a tím se dostávám na lesní cestu pod Hradčany a dlouho rovnou za nosem stoupám pod Jelením vrchem. Právě pod tímto hřebínkem vedou sjízdné zábavné cesty. Nakonec se samozřejmě musí i sjíždět, a to k silnici na Dobřany. Tu přejíždím a pokračuji po pěšině za Robčicemi do Útušic. Do Radobyčic jedu tentokrát po silnici, takže jsem tam co by dup. Do Hradiště už mířím po NS Údolím Úhlavy a na Bory pak po žluté přes Vokounovu lávku, do kopce k zahradnictví, k Tyršovu mostu a na závěr do stoupání kolem Škody Gigant.

Super výlet, pořád je co objevovat kolem Plzně. Ale dalo mi to zabrat, ačkoliv čísla hrozivá nejsou-1100 m převýšení a jo, průměrná rychlost 21,8 km/h.

   

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati  

 

Lužanská hora