Horšovský Týn z Plzně na kole

6. 10. 2018
105 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1250 m
Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Karlov - Nová Hospoda - U Fulínů - po CT 2258 Úherce - Husí rybník - Kotovice - po CT 2271 Ves Touškov, Mířovice, Honezovice - Hořina - po zelené Všekary, Bukovec, Malý Malahov, Doubrava - Semošice - po zelené Horšovský Týn, Semošice - Semošice-Peřina - Peřina - Křenovy - Vránov - Staňkov - po modré Holubí hlava, Výtůň - po žluté Lelov - Stod - po modré Chotěšov - Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - Sulkov - Valcha - přehrada České údolí - Plzeň-Bory


Sezóna skoro za námi, ale letos jsem nějak flákal delší výlety. A vzhledem k tomu, že už jsem se delší dobu chtěl podívat do Horšovského Týna, hned jsem věděl, jak to napravit.

Vyrazil jsem sice Kaplířovou ulicí na Borská pole, ale netradičně jsem se stočil za Kauflandem na Goldscheiderovku a projel na Karlov. To abych se dostal po vedlejší ulici na Novou Hospodu. Dálniční přivaděč je nově oplocen a už jsem měl obavy, že se nedostanu na lesní cesty. Naštěstí vrata byly zavřeny pouze drátem, tak jsem mohl pokračovat lesními cestami k Fulínům. Odtud přes dálnici po CT 2258, ze Sulkova vede polní cesta až k další silnici, od Líní. Odtud se jede stále po CT, ale už po asfaltce. A sice do Úherec. V Úhercích se stáčím směrem na Hoříkovice po rychlé polní cestě. V půli podjíždím trať a pokračuji k Husímu rybníku. Kousek za ním odbočuji na západ k obci Nový. Na kraji lesa zkouším cestu vedoucí do Kotovic. Povedlo se a mohu pokračovat do Vsi Touškov nijak zvlášť zajímavou krajinou.

V této oblasti končí veškeré neasfaltové cesty. Ono není divu, i na silnicích je minimální provoz. Není tak problém jet po okreskách (a CT 2271) přes Miříkovice do Honezovic. Konečně zas jedu mimo silnici k potoku Hořina po neznačené cestě směrem na jih. Po náročném, asi půlkilometrovém úseku po modré  se vydávám po zelené turistické značce a značně stoupám až na vrch Boušov. Sjezd do Všekar si moc neužívám, je tu divný povrch, místní na vycházce a na konci čeká přednost v jízdě.

Ačkoliv už si připadám daleko od Plzně, do cíle to mám ještě daleko. Skoro celý zbytek cesty ale vede
po zmíněné zelené značce. Nejprve je třeba stoupat ke kostelu sv. Barbory, kde se odbočuje na lesní cestu k rozcestí Pod Lesem. Výrazně horší cesta mě čekala k chatové osadě u Bukovce. Dále naopak následuje přesun po silnici do Malého Malahova, Doubravy a přes kopec do Semošic. Ze Semošic opravdu nedoporučuju pokračovat po hlavní, mnohem lepší jet po zelené říční nivou. Bez problému se tak dostanete mimo auta přímo do Horšovského Týna. Krom nádvoří hradu a zámku jsem si prohlídl i přilehlý park-opravdu stojí za vidění. Na cestu zpět se vydávám podobnou trasou do Semošic, jakou jsem přijel.

Ze Semošic do Staňkova bych rád co nejpříměji mimo silnici, tak využívám cesty při trati. Podle map by to tak mělo být možné až do Křenov, bohužel cesty vedou zcela jinak, než v mapách a vyhání mě to až přes samotný vrchol přilehlého bezejmenného kopce vedle Peřiny. Takže opět téměř do 450 m n. m. To abych zas mohl sjet zpět do Křenov, to už ne po kančí stezce, ale velké cestě s hrubým asfaltem. Do Vránova je to pak co by kamenem dohodil po polní cestě. Odtud následuje cyklostezka do Staňkova. Město projíždím a vydávám se do dlouhého kopce po modré značce na rozcestí Holubí hlava. Určitě už jsem tu jel z Lacemboku, ale to už je dávno a nepamatuju se. Do Výtůně (490 m n. m.) se ještě pěkně zapotím, ale je to možná nejhezčí úsek výletu. Na zvlněné žluté turistické mě nečekaně dojíždí nějaký Christoph Sauser a chce mi uniknout. To se mu daří až v klesání na velmi rozbitém povrchu, kdy tomu dává čoud. Ještě bych ho dostihnul, ale definitivní sbohem mu dávám, když jsem si "vybral" zkratku přes kořeny přes rozcestím Za Hůrkou. Za rybníkem Jindra, kde se cesta stáčí o 90° kolem pole, ho nicméně mám opět na dohled. Jedu si celkem pohodu, ale vidím ho před sebou, jak se mu přibližuji. To mě stálo netrefení odbočky žluté a dojel jsem do Lelova, což jsem fakt nechtěl. No nic, před Stodem jsem už opět kousek za vyzyvatelem, nicméně naše cesty se rozcházejí, já jedu po modré do Chotěšova. Kde už se mimochodem chystá cyklostezka nad řekou.

Není všem radostem konec, i když už jsme na dohled Plzni. Objevil jsem, že by možná mohla vést cesta do Zbůchu přes les Dubovec. A vskutku! Nejlépe projet Hornickou ulicí v Chotěšově a pak podél koryta jakéhosi potoka do lesa a rovnou za nosem do Zbůchu, přes nepoužívanou trať vedoucí na letiště. Ze Zbůchu pokračuji stále pěknou CT  2271 přes Červený Újezd do Líní. Plovární ulicí pak jedu pro mě premiérově kolem koupaliště do Sulkova, pod dálnicí po CT 2259 a pak po zpevněné lesní cestě na Valchu. Poslední úsek do Plzně pak zbývá dorazit hezkým singlem kolem přehrady České údolí.

Celkem 105 km, ale kupodivu celkem malé převýšení cca. 1200m. Jinak skvělý výlet s úžasným cílem. Průměrná rychlost je tím pádem vyšší, 20,3 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hvížďalka na kole z Plzně

28. 9. 2018
74 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Zpevněné cesty, výjimečně problematické úseky

Plzeň-Bory - Škoda park - Černice - Koterov - Starý Plzenec - po červené Šťáhlavy - Šťáhlavice - po CT 2039 Milínov, Spálené Poříčí - po zelené Hvížďalka, Hořehledy, Planiny, Dvůr, Křtí - po žluté Borovno - Číčov - Vísky- Homberk - Příkosice - Drážky - Kamínky - Nevid - Raková - Tymákov - letiště Letkov - Háje - Koterov - Bručná - Vokounova lávka - po žluté Tyršův most - Plzeň-Bory


Letos jsem nějak zanedbával Brdy, tak jsem se nachystal to napravit a vydal se ke Spálenému Poříčí na Hvížďalku a ještě kousek dál.

Z Bor sjíždím k Radbuze, konkrétně pro změnu kolem Škoda parku a stoupám na Bručnou zhruba po CT 31. Jelikož nechci jezdit po všepohlcujícím asfaltu, snažím se vyhnout nové cyklostezce do Starého Plzence. Pod přivaděčem směrem na Koterov tedy odbočuji doprava, podél trati, podjíždím dálnici a mířím k nadějnému místu v poli, kde by mohla vést cesta buď dolu na louku nebo přímo do Plzence. Ani jedno se bohužel nepotvrdilo a ještě jsem musel přes potok, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje. Nevyschnul ani po suchém létě.

Do Štáhlav jsem se rozhodl pro náročnější variantu přes kopec Radyňskou ulicí a pak po červené sjezdem. Do Šťáhlavic je to pak kousek po modré. Za vsí jsem jel po silnici až za železniční přejezd, poté po CT 2299 táhlým stoupáním, kde by neměla jezdit auta, nad Milínov. Krátce se pak klesá, ale za Milínovem opět nabírám výšku. Potulují se tu nějaké krávy na cestě, nebrání ale v pokračování po pěkné zvlněné štěrkové cyklostezce do Spáleného Poříčí. Pěkně se do něj spadne, až do údolí k Bradavě. a čeká mě pěkný singl po zelené ke Hvížďalským vodopádům, kolem rybníku Hvížďalka. Dostat se k Labežskému mlýnu je ale problém. Už tak téměř nesjízdná pěšina je po vichřici s popadanými stromy akorát k zlosti. Rozumná náhrada však neexistuje, tak pomalu překonávám kritický půlkilometrový úsek. Kousíček před Hořehledy vede turistická trasa po silnici s intenzivní dopravou, naštěstí vám to pak ale vynahradí krásná příroda, hned za vsí začíná CHKO Brdy.

Pamatuju si, jak jsem tu jednou sjížděl a přišel mi ten sjezd nekonečný, proto jsem se tentokrát opravdu netěšil na opačný směr. Jenže ono to zas tak hrozné nebylo. Stoupá se dlouho, ale bylo příjemné počasí a kopec není prudký, tak mi to na planiny uteklo. Ještě se mi nechce vracet, tak pokračuji přes prapodivný Dvůr (statek, nikde nikdo, volný pes pobíhá kolem, budovy rozpadlé, bordel kolem, trasa vede přímo přes dvorek). Na rozcestí Křtí jsem dřív, než bych řekl švec. Už to ale opravdu nemohu prodlužovat, vracím se sjezdem po žluté do Dolního Borovna. Sjezd je pěkně vykoupený kopcem do Borovna.

Vrchovinou proti větru pokračuji přes Číčov do Vísek. Jsou tu i cyklotrasy, ale nedává mi smysl označovat cesty duplicitně, prostě se jede po silnici a směr je jasný. Vísky jsou 550 m n. m., takže už jsme pěkně vysoko a to mířím kolem Homberku (v zatáčce za Vískou jeďte rovně po polní cestě), takže dosáhnu na metu 600m. Do Příkosic přijíždím přes zemědělské družstvo, nikdy nevím, jestli se přes areál smí nebo ne...

Z Příkosic už jsem jel párkrát na Kakejcov polní cestou, to je ta, co začíná stoupat za železničním přejezdem do Mešna. Tentokrát jsem ale zkusil ještě jinou alternativu, a sice vydat se na kraji lesa více vpravo a projet až do Drážek. Kupodivu se povedlo a tak už je to jen kousek do Kamínek po silnici, kde odbočuji na polní cestu na Nevid. To je hezká cesta, ne jako další úsek do Rakové-ač po asfaltu, vždy, když tu jedu, jako by byla zima a protivítr a nemam to tu zkrátka rád:D Přes Rakovskou hájovnu ke křižovatce na Mokrouše už je to lepší. Nejdřív se zahřejete ve stoupání a pak celkem dlouho sjíždíte. Od hlavní silnice na Rokycany je třeba jet asi kilometr na Mokrouše, ale po silnici mě to nebaví, tak odbočuji na kamenitou cestu, kterou objíždím roztahanou vesnici a vracím se v Tymákově.

Z Tymákova mě čeká dost asfaltu zase-ve stoupám k dálnici, pak po cestě údržby k solární elektrárně nad Letkovem, pak k pískovně na druhé straně dálnice. Poté chci jet podél letiště, to je třeba objet ze severu a držet se mimo letištní plochu na části určenou pro skládku. Kousíček cesty tam chybí, ale skutečně asi jen 10m. Často se to tu mění kvůli skládce stavebního materiálu. Za vrchem Háje už je to celkem jasné, jen alej nad Koterovem je čím dál více zarostlá a aktuálně i s popadaným stromem. Je tak lepší to valit po srovnaném poli. Zřejmě právě zde jsem píchnul, ačkoliv se mi nepovedlo zjistit, co přesně defekt způsobilo. Je to vlastně poprvé, co jsem píchnul s těmi plášti Maxxis Ardent EXO protection. A jsou ve všem lepší než Schwalbe Rapid Ron, jdou i krásně sundat, takže jsem výměnou ztratil sotva čtvrthodinku...přesně tu, kdy přišla tma a už bych byl jinak doma. Ale přes město to není takový problém, u Vokounovy lávky jsem hned, k Tyršovu mostu auta nejezdí a pak už jen poslední kopec na Bory. Průměrná rychlost klesla na 18,4 km/h, zvláště kvůli neprostupnému úseku za Hvížďalkou.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hvížďalský vodopád

Západní Mladoboleslavsko, Goliášova rokle

26. 9. 2018
34 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 450 m
Terén: Zpevněné cesty, asfaltky, místy náročné pěšiny

Mladá Boleslav - po červené Podlázky - Michalovice - Na Kokoříně - Rokytovec - Pětikozly - Krásná Ves - Dolní Cetno - Strenice - Krnsko - Zámostí - Bezděčín - Mladá Boleslav


Vzhledem k tomu, jak brzo se stmívá, uvidíme, co dnes vůbec stihnu. Vyjíždím ze Staroměstského náměstí po červené podél Jizery do Podlázek. Intenzivně stoupám do Michalovic ke golfu a hned za skládkou odbočuji vlevo mezi pole. Ve skutečnosti tu moc cesta není, ačkoliv by podle mapy měla být. Projíždím nicméně k silnici, vydávám se asi půl kilometru směrem na Bukovno a prudce se stáčím vlevo, tentokrát skutečně po cestě. Křižuji železniční trať a asi za další kilometr a půl se dostávám k CT 8157. Zde opět odbočuji vpravo a jednou z prvních možností, kdy sjet, se vydávám na pospas džungli Goliášovy rokle. Jsou tu různá koryta vypadající jako cesty, chce to zkrátka nějakou risknout. Už je celkem šero a tak přes listí, klacky, kameny a na písčitém podloží se nejede zrovna dobře. Tento úsek je ale krátký, zanedlouho jsem na dně rokle a hned, jak je to možné, odbočuji vpravo do prudkého kopce, abych se dostal do Rokytovce.

Z Rokytovce jedu po silničce do Pětikozel, za nimi pak křížím větší silnici a pokračuji po polní cestě do Krásné Vsi. Už se fakt musím začít vracet, tak házim skoro zpátečku a vydávám se do Cetna. Musíte vyjet do polí a pak zase celkem špatnou cestou k silnici a CT 143 na kraj Dolního Cetna. Do Stranic jsem se rozhodl použít nedávno objevenou cestu nad pravým břehem Cetenského potoka. Ve Strenicích zas přejíždím na druhou stranu údolí a stoupám po cestě k Řehnici. Na křižovatce ale odbočuji opačným směrem, protože chci vyzkoušet spojku do Krnska-dnes potřetí sjezd do údolí pochybnou cestou, už opravdu za tmy, naštěstí se světlem. Po silnici jsem jet nechtěl, ač osvětlen, jel jsem tedy přes Zámostí do Bezděčína, po cyklostezce kolem letiště a posledním stoupáním do centra Boleslavi.

34 km, z toho tak třetina skoro za tmy a taky už v pěkné zimě. Všechno ve známém okolí Boleslavi, přesto i po nových (zajímavých a náročnějších) cestách


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Viadukt Krnsko

Jabkenice na kole

19. 9. 2018
39 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 450 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Štěpánka - po CT 143 Jemníky, Boží voda - po modré Holé Vrchy, Dolánky, Kladěruby - Žerčice - Velkoledecký rybník - PP Jabkenicko - Jabkenice - po CT 8147 Kosořice - nádraží Dobrovice - Sýčina - Nepřevázka - Bezděčín - Mladá Boleslav


Našel jsem pár cest směrem k Jabkenicím, které jsem ještě nikdy neprojel, ale zajímala mě také cesta kolem Žerčického potoka. Vyjel jsem ze Staroměstského náměstí přes Štěpánku, po CT 143 do Jemníků a pak stále bohužel po silnici, kudy je ovšem vedená i zmíněná cyklotrasa. Až za studánkou Boží voda pokračuji po modré křivolakou pěšinkou přes Holé Vrchy k Dolánkům. Už bych jednou chtěl projet kolem samoty nad vsí a ušetřit si tak táhlé stoupání. Uznal jsem, že je na to vhodná chvíle...a skončil uprostřed lesa. Abych se dostal k cestě, musel jsem přes louku, která vypadá nápadně jako soukromá a ještě kus podél pole, než jsem se dostal, kam jsem chtěl.

Pak už jsem tedy stoupal do Kladěrub, kde jsem se vydal vpravo k soustavě rybníků na Žerčickém potoce. Z druhé strany jsem neměl to štěstí, abych projel. Z této strany jsem v začínající podzimu sice jakousi cestu našel, hned za prvním rybníkem je to spíš ale průsek porostem a nakonec jsem rád, že jsem vůbec schopen projít dál. Cesta jby tu měla být, ale ve skutečnosti se tu dá projít po kraji pole pouze po sklizni. Skutečně se dostávám do Žerčic, kde odbočuji na konci vsi vlevo na Ledce. Pod Kobylnicí sjíždím ze silnice, jedu rovně k Velkoledeckému rybníku. Přes hráz se dostávám do PP Jabkenicko a začíná ta nejhezčí část výletu po rychlé cestě hlubokými lesy.  Cesta se mírně stáčí vpravo, ale nikam se neodbočuje. Je tu jen pár horších úseků a převážně tam není moc kopců. V Jabkenicích se nachází jedna z mnoha dřevěných zvonic v okolí Boleslavi. Takovou tu mají skutečně skoro v každé vesnici, zatímco ze Západních Čech je vůbec neznam.

Na cestu zpět se vydávám za zapadajícím sluncem po CT 8147 po prašné cestě do Kosořic. Na konci vsi odbočuji na polní cestu vpravo, kudy se dá dojet trochu horším terénem ke Svárovskému rybníku. Za ním se dostávám na silnici, ale hned odbočuji k vlakovému nádraží, abych mohl jet po malé cestě do Sýčiny. Ze Sýčiny pak po cyklostezce vedoucí polem mířím přes Nepřevázku k dálničnímu sjezdu v Bezděčíně. Za ním následuje dlouhá rovinka podél letiště a cesta přes údolí pod Boleslavským hradem.

Dnes jsem se přes nudnou rovinu kolem Dobrovice dostal až na Jabkenicko, kde jsou mnohem hezčí lesní cesty. Den už se začíná krátit, takž 39 km je dobrých a to s průměrnou rychlostí dokonce 20,81 km/h.

 
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dřevěná zvonice Jabkenice

Přeštice na kole

16. 9. 2018
62 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 900 m
Terén: Polní cesty, asfaltky

Plzeň-Bory - Tyršův most - po žluté Vokounova lávka - Hradiště - po NS Údolím Úhlavy Radobyčice - V Lahošti - Útušice - po červené Čižice - Nový mlýn - Předenice - po červené a žluté Hájsko - po červené Krasavce - Vodokrty - Kucíny - Příchovice - Přeštice - Žerovice - Zastávka - keramička - Vstiš - Vodní Újezd - Nová Ves - Valcha - po žluté Borský park - Plzeň-Bory


Vytipoval jsem si zajímavou cestu kolem Žerovic u Přeštic a jsem zvědav, jak to se mnou dopadne. Mířím tedy na jih, a sice přes Tyršův most obligátně po žluté turistické k Vokounově lávce. Hned na jejím konci nenápadným průchodem v křoví vjíždím na pěšinku vedoucí až do Hradiště. Z Hradiště musím po "dálnici" (NS Údolím Úhlavy) do Radobyčic. Odtud přímo nad řekou oblastí V Lahošti, kde chtějí představitelé města umístit lávku z Borských polí (jakože cože, kam?), projíždím pod dálniční most. Právě v Lahošti se musí jet přes soukromý pozemek, tak jsem ho zkusil objet a nebylo to nic moc po poli. Za dálnicí už jsem skoro na kraji Útušic. Zjistil jsem, že skutečně existuje mostek přes Útušický potok v místech, kde se vlévá do Úhlavy. Ačkoliv jsem přesně takovou zkratku už léta hledal, až teď jsem ji poprvé projel:) Není tak třeba projíždět ves po silnici. Zbývá už jen pár metrů do Štěnovic, projíždím kruhový objezd a pokračuji po červené, po pěšině proti proudu Úhlavy do Čižic.

Za Čižicemi se zas dá jet po druhém břehu řeky, snad až k Novému mlýnu. Nebo minimálně značnou část-mnohem lepší než po úzké silnici. Kolem Úhlavy se dá dojet až do Předenic, ačkoliv je to horší, než si pamatuju z historie. Z Předenic jedu po červené, těsně nad Snopoušovami ale odbočuji vlevo, protože si tím ušetřím nepříjemné stoupání. Dostávám se tak na žlutou. Na rozcestí Hájsko tedy jedu po vrstevnici místo abych prudce stoupal po louce.

Do Krasavec dojíždím po červené, to je z kopce. Ve vsi odbočuji vlevo, do Vodokrt. Následuje novinka, překvapivě velká cesta pod kopcem Střížov. V jednom místě se dost stoupá, ale jinak klasická lesní cesta. Nejdřív se připojuji k červené a hned na to k silnici, kde odbočuji vpravo, do Příchovic a následně přes louku do Přeštic. Prohlédl jsem si kostel Nanebevzetí Panny Marie, můžu tedy pokračovat přes město do ulice k Cihelně. Odtud co by kamenem dohodil, je značená motokrosová dráha a cesta napříč směre, který bych rád. Tak úplně bez problému se mi nepodařilo projet, kopec je tam tak prudký, že se dal jedině vytlačit. Ani nadále do Žerovic cesta moc nepokračovala, ale nakonec jsem pole překonal a severním směrem kolem bývalého statku mohl pokračovat pod tratí kolem Zastávky. Cesty jsem vybíral náhodně, stejně nemá moc cenu špekulovat, mapa je zde nepřesná. Podařilo se mi nicméně projet až k rybníku Šavlice, což byl ten hlavní úkol. Tady už vede známá pěkná cesta ke keramičce. Projíždím a upaluju po polní cestě do Vstiše. Už se stalo klasikou, že ze Vstiše jezdím na Vodní Újezd a pak stoupám k letišti a projíždím jeho areálem do Nové Vsi. Přes most, který je uzavřený pro auta mířím k druhému letišti v okolí této vesničky, projíždím kolem paintballu k motokárám a po letištní ploše se přibližuji Valše. Jednou z cest v lese zbývá asi kilometr...

Z Valchy stoupám jako obvykle po CT 2151, ale neodbočuji po ní na Novou Hospodu, sjíždím k přehradě, kde se připojuje žlutá turistická značka. Té se držím i ve stoupání k Borskému parku a výlet je u svého konce po 62 km s průměrnou rychlostí 20 km/h.


 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích

Maršál

15. 9. 2018
57 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 1100 m
Terén: Lesní cesty

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Částkova - Lobzy - Na Švabinách - Na Pohodnici - po žluté Ejpovice - Čilinské polesí -  Němčičky - po červené Maršál, Svidná - Lipská alej - Šťáhlavice - Nezvěstice - Olešná - Želčany - Chouzovy - po modré Pod Nebílovským Borkem - po červené Losiná - po CT 2126 Černice - po žluté Tyršův most - Plzeň-Bory


 Asi hodinu si tak sedím nad mapou, až mi dochází trpělivost a vydávám se na Maršál. Z Bor sjíždím Samaritskou ulicí k Doudlevecké lávce a stoupám na Slovany, podjíždím Jiráskovo náměstí, Částkovou ulicí se dostávám do Lobez, tedy na Rolnické náměstí, odkud zas stoupám na Švabiny. Projíždím za Tescem a napojuji se na zelenou turistickou značku, po které pokračuji skoro až do Zátiší. V místě, kde se z cesty stává pěšinka, odbočuji vlevo k přivaděči, jehož následuji až nad Kyšice ke žluté značce. Sjíždím do Ejpovic a za nimi zas stoupám, jsou zkrátka v údolí. Zanedbaným podjezdem pod dálnicí, který je navíc schovaný za lesíkem, projíždím do Čilinského polesí. Nejedu však až na stejnojmenné rozcestí, ale využívám cestu, díky níž neztratím tolik výšky. Kupodivu úspěšně projíždím a dostávám se tak na Rokycansko. Nad Němčičkami projíždím po červené a pokračuji přes hlavní silnici do dlouhého lesního stoupání k Rakovské hájovně a čeká mě technicky náročnější závěr pod Maršálem.

Jelikož po dlouhé době v týdnu pršelo a je teprve dopoledne, potkávám tuny hřibů, škoda že mam tak malý batoh... Odměnou za vystoupané metry je sjezd do Svidné, ač je docela vymletý. Ve Svidné odbočuji vlevo, abych do Šťáhlav jel přes Lipskou alej a nad Hájkem. Nenechte se strhnout velkou cestou, je třeba odbočit vlevo po modré a pak z ní sjet v místě, kde se prudce stáčí doleva.

Před výjezdem na silnici si ještě můžete užít brod, pak se dáte doprava a za řekou zas doleva do polí, kudy se dá pěkně projet do Nezvěstic. celé je projíždím do Olešné a zkouším cestu do Želčan, tou dobou ještě v mapě neznačenou. A mám oprávněné obavy, z Vlčtejna jsem to už jednou zkoušel a nedopadlo to dobře. Kupodivu se zde ale nachází luxusní cyklostezka, samozřejmě za eurodotace, jak jinak. Musím to ale tentokrát pochválit, protože vznikla nová trasa.

Z Želčan je to asi půl kilometru do Chouzov a hned na kraji vsi je třeba odbočit vpravo na polní cestu po modré. Docela dlouho se stoupá, k rozcestí V Babších, pak už je to spíše naopak. Nejprve se křižuje silnice do Nebílov, pak jsem vystřídal modrou za červenou, pak ještě přes silnici do Nebílovského Borku a začíná se stoupat nad Losinou. Z Losiné na Bory se vracím klasicky po CT 2126 přes Černý les do Černic, pak přes vilovou čtvrť zhruba po žluté k Vokounově lávce, přes kopec k Tyršovu mostu a závěrečným stoupáním na Bory.

První výlet takového podzimního rázu, 57 km. Vždy mě baví objevovat nové cesty a tentokrát se to podařilo, takže spokojenost i přes celkem velké převýšení.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

A takových na Maršálu bylo...

Hrad Bezděz na kole

6. 9. 2018
52 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 1000 m
Terén: Lesní cesty
 

Mladá Boleslav, Ptácká – po CT 17 Debř – po modré Důl, Plužná – Dlouhý důl – Hlínoviště – Farský les – Bezděz – po CT 3045 Dvůr, Vrchbělá – po červené Bělá pod Bezdězem – po CT 0060 nádraží Bělá p. B. – po červené Čistá, Důl, Debř, Čejetičky, Mladá Boleslav

Delší dobu jsem se nebyl podívat na Bezdězu, tak jsem si jel připomenout tohleto jedno z nejhezčích míst v okolí Boleslavi. Vyjel sem po Ptácké ulici, po žluté do Michalovic a po červené do Debře. Dále jsem se vydal po modré turistické značce přes Důl. Za touto myslivnou se docela nepříjemně stoupá a zhoršuje se cesta. Před Plužnou se ale dojede k polní cestě a pak dokonce na silnici. Modrou pak nechávám zmizet směrem na Březinku, odbočuji o kousek dál doleva v zatáčce před železničním přejezdem. Zpočátku mám obavy, aby se cesta někam úplně nevytratila, jak je obvyklé u takových cest. Nakonec se z ní ale vyklubala úplně skvělá spojnice vedoucí podél trati minimálně do Hlínoviště. Zde tedy mapa těžce selhává, výjimečně ale naopak, tedy že cesta je, a dokonce dobrá, tam, kde není vůbec značená. Jede se převážně po lukách mezi lesy a do Hlínoviště je třeba vystoupat s údolí.

V Hlínovišti křižuji hlavní tah na Českou Lípu a pokračuji do Dvora. Nejedu hned přímo na Bezděz, tudy se budu vracet, mířím ještě přes farský les a k Bezdězu se blížím od východu po CT 3045. Závěrečné stoupání je výživné a od posledního baráku je z jakýchsi důvodů dokonce zákaz vjezdu na kole. Jet se ale dá ještě dalších pár set metrů a ve všední zářijový den samozřejmě široko daleko nikdo není. Poslední část výletu je skutečně třeba jít pěšky kvůli schodům a skalkám, ale to už jsem u druhé brány. Výhled před západem slunce je parádní, jak můžete vidět na fotkách.

Už se ale ochlazuje a za chvíli se bude i stmívat, tak rychle zpátky. PO CT 3045 do Dvora je to mžik, kolem Vrchbělé po červené je v lese už trochu hůř vidět, ale stále se spíše klesá. Vracím se na asfaltovou CT 3045, projíždím Bělou kolem rybníku Slon a po CT 0060 až k nádraží. Zde je třeba vystoupat po červené k Čisté. Do Boleslavi pak zbývají vlastně dva poslední úseky-po červené do Dobře a podél Jizery k Česaně. Aby byla změna, vzal jsem to ještě do Čejetiček a na Staroměstské náměstí vystoupal z jihu, pod hradem.

Díky zajímavé cestě do Hlínoviště a magickému Bezdězu je úspěch výletu zaručen. I ve zkracujícím se dni jsem stihl po práci ujet 52 km, průměrná rychlost poklesla na 18,6 km/h kvůli pobíhání kolem hradu.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hrad Bezděz

Bezděz

Hrad Bezděz, kopec Malý Bezděz a Máchovo jezero

Chotěšov

8. 9. 2018
41 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 600 m
Terén: Silnice, polní cesty, singly

Plzeň-Bory - Borská pole - Valcha - Líně - po CT 2217 Červený Újezd, Zbůch, Starý Důl - Chotěšov - Mantov - po CT 3 Vstiš, Dobřany - Měsíční Stráň - po NS Údolím Radbuzy Černý most, Tyršův sad, hráz v. n. České Údolí - Borský park - Plzeň-Bory


Stalo se skutečností, že jsme vyjeli na projížďku s Barčou:) Prý že víc než 20 km nesmíme jet. Jenže to by se ani nevyplatilo vyndávat kolo. Bylo opět letní teplo a tak se jelo pěkně. Vybral jsem snazší terén a bez kopců. Jeli jsme tedy z Bor na Borská pole kolem univerzity, k útulku, po CT 2151 na Valchu a pak do Líní po neznačené cestě, která je ale rovněž vyspravená tak, že se nedá ani počítat za lesní, spíše asfaltovou. Ze Sulkova se jede podél Lučního potoka, pak je ovšem třeba vystoupat k CT 2271, která nás dovede přes Červený újezd do Zbůchu. Odtud bývala relativně přímá spojka do Chotěšova přes Starý Důl a podél trati. Bohužel se tato cesta stala skládkou a musí se po poli. Poměrně nepříjemné, zde by se rozhodně vyplatilo vytvořit cestu, protože po hlavní silnici je to pro cyklistu sebevražda.

V Chotěšově se občerstvujeme Pod Klášterem, pak míříme po CT 2166 do Mantova, na křižovatce s hlavní silnicí odbočujeme vlevo na CT 3, po níž se vezeme mimo jiné kolem výběhu s jeleny až do Vstiše po lukách, ale po slušné cestě. Ze Vstiše vede cyklotrasa po nefrekventované silnici do Dobřan, kde je dokonce pořád otevřená zmrzlina.

Z Dobřan jedeme pohodlím silničky na Šlovice. U Wartova mlýna pak odbočujeme na místní komunikaci, abychom mohli projet Měsíční Stráň, Lhotu a po NS Údolím Radbuzy pokračovat přes les na Valchu. Až za lávku přes přehradu se ztrácí trochu výška, kterou opět nabíráme před Tyršovým sadem. Ještě jednou nás podobná ztráta výšky čeká ve sjezdu k hrázi přehrady České Údolí. pak už konečně můžeme vyšlápnout poslední kopec a dojet přes Borský park na Bory.

Střízlivých 400m převýšení potěší, stejně jako 41 km a bezpočet možných zastávek cestou, a to jak občerstvení, tak pamětihodností.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Cyklostezka Chotěšov-Vstiš

Skalní věž Káčov

30. 8. 2018
46 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 600 m
Terén: Silnice, polní cesty, singly

Mladá Boleslav – po červené Podlázky, Michalovice – Debř – po CT 17 Dalešice, Malá Bělá, Čihátka – Ptýrov – Ptýrovec – po CT 17 Mnichovo Hradiště – po zelené skalní věž Káčov – po zelené Mnichovo Hradiště – Veselá – Bakov n. Jiz. - po červené Josefův Důl - po žluté Debř – po modré Radouč - po žluté Mladá Boleslav


Po delším pátrání v mapě jsem nalezl přírodní památku, skalní věž na kopci Káčov. Mířím až za Mnichovo Hradiště, takže využívám rychlého přesunu severním směrem proti proudu Jizery po červené turistické trase do Podlázek, přes louku do Debře a pak po CT 17, bohužel po silnici přes Zvířetice, do Malé Bělé, kde odbočuji vpravo až k odbočce do Čihátek. Na této křižovatce vybírám nejmenší cestu šikmo vpravo mezi poli do Ptýrova. Zde sjíždím až k řece a po panelové cestě pokračuji na druhou stranu řeky, stále po CT 17, vlastně až na kraj Mnichovo Hradiště.

Projíždím celým městem přes centrum a dlouhou rovinkou po zelené turistické trase. Skalní věž je až na druhé straně kopce, tak je třeba překonat vrchol. Posledních pár metrů je na kole nesjízdných, tak vybíhám k vrcholu a vyhlídce pěšky. Po nekonečném létě je poprvé celkem chladno, tak se nezdržuji a vracím se po stejné cestě zpět do Mnichova Hradiště. Z náměstí mířím až za trať, hned za ní odbočuji vpravo a směřuji mezi tratí a dálnicí zpět k Boleslavi. Takto podél trati se dá jet až do Veselé. Po silničce mířím do Bakova, do Josefova pak jedu po známé červené turistické značce-místy ve svahu nad řekou, místy přes kameny nebo kořeny, úzká, občas s prudkým klesáním nebo stoupáním, ale přesto velmi pěkná cesta. Z Josefova Dolu je třeba dost prudce stoupat do Debře, pak už se jede po městě přes Radouč a po žluté na Staroměstské náměstí.

46 km za námi, představoval bych si trochu méně asfaltových úseků. Cíl byl ale pěkný a okolí Jizery samozřejmě taky. I přes realtivně pomalý singl na závěr se udržela průměrná rychlost na 20 km/h.



Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Skalní věž Káčov

Krakovec, Senecká hora, Krašov na kole

27. 8. 2018
76 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Místy náročné singly, lesní cesty

Hlohovice – Hlohovičky – Mlečice – Podmokly – po zelené Zvíkovec – U Bartoňů – Slabce – Skupá – Tytry – Pavlíkov – rozhledna na Senecké hoře – Hvozd – Malinová – po červené Zhoř, hrad Krakovec – po CT 0043 Šípy, Milíčov, Uhrovic mlýn, Slatina, Chříč – po zelené Studená, Dolany, Hlince, Všehrdský potok, zřícenina Krašov – po žluté Rohy – Kozojedy – Liblín – Bujesily – Nový mlýn – Svinná – Hlohovice


Vezl jsem Barču na svatbu do Hlohovic a využil příležitosti k výletu po kraji poněkud vzdálenějším od Plzně. Mám takové „zapomenuté“ kraje moc rád. Vytipoval jsem si nejméně tři cíle, tak honem, ať to stihnu.

První cíl byl až skoro v polovině výletu, takže to mam kus…z Hlohovic jedu po naprosto nefrekventované silničce do Hlohoviček. Po dlouhé době není zrovna horko, nebe těžké a hodně fouká-zatím v můj prospěch. Do Mlečic vede taková asfaltka, kterou auta ani nesmí používat, trochu se vlní, ale odsýpá to. Za Mlečicem odbočuji vpravo na štěrkovou cestu do Podmokel, odkud prudce sjíždím po zelené náročnějším sjezdem do Zvíkovce, až k Berounce. Za řekou hned v první vracečce pokračuji rovně, sjíždím ze silnice, přejíždím i Modřejovický potok, až „U Bartoňů“ odbočuji do kopce a doufám, že cesta bude pokračovat. Ano, je průjezdná, projede se chatami a dál prudce stoupá a následuje velmi pěkný úsek lesem a poté i polem do Slabců. Zde musím asi dva kilometry po větší silnici. K tomu se přidává protivítr a z poprchávání se stává déšť. Vracet už se nebudu, tak jedu dál. Ve Skupé už se mi to ale zdá neúnosné a chvíli čekám.

Naštěstí déšť za chvíli polevuje a tak pokračuji polní cestou do Tyter. Za nimi, po táhlém stoupání na Křižovatce s velkým K musím po hlavní do Pavlíkova. Tady je tedy pěkně mokro a s každým projíždějícím autem se sprcha zdvojnásobí. Konečně jsem na dohled rozhledně Senecká hora. Zbývá „jen“ asi kilometr do táhlého kopce proti silnému větru. Na rozhlednu je volný vstup a aktuálně je zde velká zima. Po dostatečném pokochání se kousek vracím a prudkou otočkou vpravo po polní cestě jedu vrstevnicově do Hvozdu, poté po silničce do Malinové. Následuje úsek po polní cestě po červené turistické, která je lemována množstvím právě dozrávajících švestek a jablek. Bohužel se před Zhoří jede mezi opadanými přezrálými blumami, takže všechno kolem pěkně nechutně létá.

Zbývají už jen 2 km k highlightu dnešního dne-hradu Krakovci. Nejhezčí je asi most před hradem a poloha samotného hradu. Párkrát jsem celý ostroh objel a pak stoupal po CT 0043 do Šípů. Ačkoliv se jedná o malou úzkou asfaltku, většina návštěvníků jezdí autem právě tudy. No musim přiznat, že vzhledem k pokročilému času jsem se bál pokračovat po červené, protože takhle jsem jel do Milíčova po nudné silnici. Zpestření představují serpentiny do údolí Javornice a úbytek sil zas zajistí stoupání do Slatiny. Most zpátky na druhý břeh je ale až v Liblíně, to mam ještě pěkně daleko. V Chříči se nezdržuji, ačkoliv jsou tam pivní slavnosti. Pokračuji po zelené přes Studenou do Dolan, které se „proslavili“ megalomanským projektem monstrózního krytu, který je bez užitku a využití. Za Hlincemi se stoupá a horší se cesta-řekl bych konečně… Následuje poměrně náročný sjezd, při kterém ztratíte dobrých 150 výškových metrů. Pak se jede přes kilometr podél řeky po modré.

Poztrácené výškové metry začnete velmi rychle sbírat po žluté ke Krašovu-s kolem na zádech. Z Krašova je nádherný výhled na celé údolí a odtud se konečně dá jet v sedle a stoupavě do Rohů. Do Kozojed jsem využil cestu vlevo v půli cesty na Zimohráz. Konečně se sjezdem dostávám do Liblína a můžu zvesela prudce a pak extrémně prudce stoupat k Hornímu Liblínu. Teď jsem docela rád za pouhý mírný do Bujesil. Už nevymýšlím žádné skopičiny, šero je celý den a stmívání se blíží, jedu tedy po malých silničkách (a CT 352) k Novému mlýnu. Zde mě naštěstí čeká poslední významnější stupání, cítím se už nějaký unavený, ačkoliv jsem ujel jen kolem 75 km. Ze Svinné do Hlohovic je to přes nevýrazný kopec.

Tak splněno, moc pěkný výlet, 76 km, průměrná rychlost nic moc, 18,8, ale značných 1500 m nastoupáno.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hrad Krakovec

Hrad Krakovec

Rozhledna na Senecké hoře

Zřícenina Krašov

Berounka z Krašova

Klášter Hradiště nad Jizerou

23. 8. 2018
41 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 650 m
Terén: Místy náročné singly, cesty, silnice

Mladá Boleslav – Radouč – po modré Bradlec – po červené Bakov n. Jiz. – Veselá – po CT 17 Mnichovo Hradiště – po červené Klášter, Maníkovice, Klokočka, Velký Řečkov – Bítouchov – Dalešice – po CT 17 Debř – Michalovice – U Česany – MB


Vyjel jsem si s cílem v Kláštěře, nějak jsem si neuvědomil, že je to ta ruina, kde se dělá pivo. Ale cestou bylo více zajímavostí. Ze Staroměstského náměstí jsem jel přes Boleslav na Radouč, pak jsem po modré vystoupal do Bradlce. Sjezd začal po silnici na Chudoplesy a pokračoval maximální ztrátou výšky, sjel jsem až k Jizeře. Jel jsem singlem po levém břehu, částečně po červené až do Bakova. Odtud jsem to vzal kolem koupaliště štěrkovou a poté polní cestou do Veselé. Vesnici lze de facto úplně minout, tak jsem to také udělal. Před pískovnou se dostávám na cyklotrasu MHC, po níž jedu kolem jezu Ptýrov na kraj Mnichovo Hradiště. Z Lesní ulice vede pěšina dolu k řece, je to zkratka, ale jde se po schodech.

To už jsem ale na červené turistické značce a tu sleduji až do Kláštera, kde mě čeká stoupání a nahoře kostel a bývalý zámek. Přehoupnul jsem se přes ostroh a do druhé poloviny výletu. Od Zábradky musím zas stoupat po silnici, křížem přes silnici na Ralsko a pak kolem obří obory Klokočka po červené přes Maníkovice. Zde to pěkně odsýpá a do Klokočky se sjíždí, je to stále po proudu. Ve Velkém Řečkově odbočuji vpravo, přes trať i přes silnici Bělá-Bakov na nenápadnou cestičku vzhůru lesem. Je kamenitá, nejede se tu dobře, ale je to užitečná spojka směrem na Bítouchov. Z Bítouchova jsem chtěl sjet k Jizeře na úroveň Josefova Dolu. Bohužel se mi to nepovedlo, cesty moc neodpovídají mapě. Dojel jsem tedy do Dalešic.

Do Dobře jsem tedy jel delší dobu po silnici, což mě úplně netěšilo. Do Michalovic jsem to vzal cestou podél řeky a pak po červené. Od Podlázek jsem pak jel kolem vodárny na lávku u Krásné louky a po Ptácké dojel k hradu. Klášter je takový…no řekněme sešlý, ale Klokočka, Mnichovo Hradiště a Pojizeří je moc pěkné, zvláště na cestách mimo silnici. Udržel jsem průměrnou rychlost na 19,9 km/h.
 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Klášter; kostel Narození Panny Marie

 

Kolem Mže

18. 8. 2018
78 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 1300 m
Terén: Zpevněné cesty, silničky

Plzeň – po CT 37 Radčice – po zelené Malesice, Dolní Vlkýš, Komberk, Město Touškov, Bdeněves – po CT 37 U Chaloupků – po modré Myslinka, Tlučná, Vejprnice, Nová Hospoda –po CT 2151 Valcha, Litice, Radobyčice, Černice, Losiná – Andrejšky – Starý Plzenec – po NS Staroplzenecká Sedlec – Tymákov – Na Pohodnici – po zelené Švábiny – Božkov – Slovany – Bory


Domluvili jsme se na společný výlet s Markét, původně jsme chtěli někam až do Stříbra. Vyrazil jsem z Bor pod tyršův most, kde by měla být pěšina podél řeky. Aktuálně sice zarostlá, ale skutečně byla. Po nábřeží Radbuzy jsem dojel tedy až do centra, kde jsem vyzvedl Markét a společně jsme pokračovali podél Mže po CT 37 do Radčic. Do Malesic se staví nová cyklostezka, ale ta skvělá starší cesta po zelené, kterou jsme využili, tam snad zůstane. Do Dolního Vlkýše je to už po silnici. Je opět nebo spíš stále velké vedro, což bohužel moc nepomáhá Markét po dramatickém pádu do vymletého koryta ve sjezdu ke Komberku. O návratu ale nechce ani slyšet, tak jedeme dál do Touškova, kde se vzpamatováváme u vychlazené dvanáctky.

Stále po zelené přejíždíme do Bdeněvsi a směřujeme podél Mže k Bubnu. Stoupáme však následně po CT 37 k oblasti U Chaloupků, podjíždíme trať a pomalu se po modré vydáváme nazpět. Odtud vede táhlé stoupání, křižuje se silnice na Stříbro a znovu se začíná klesat do Myslinky. Mezi výrobními halami a poli, než se dostáváme k CT 2300, je cesta špatná, pak se jede lesem a není to takové drama. Z Tlučné se po modré jede přes kopec do Vejprnic, pak už je to jen kousíček na Novou Hospodu. My míříme do Losiné, takže přesedláváme na CT 2151 a po asfaltové cestě jedeme na Valchu. Do Litic pak musíme po silnici a vystoupat od přehrady. To už se před námi začínají černat mraky. 500 m před Radobyčicemi se spustil takový liják, že na nás nezůstal ani cíp suchý, než jsme se schovali ve vsi. V nejsušším létě historie jsem tak završil pátý týden za sebou, kdy jsem promokl.

Zatímco v Radobyčicích teče více vody po silnici, než v řece, po vystoupání do Černic zjišťujeme, že zde spadlo jen pár kapek. No lepší než jet v povodni po zbytek dne. Dojíždíme do Losiné po CT 2151, tedy po silnici, loučíme se a já pokračuji oklikou zpět do Plzně. Stoupám pod Radyni, k Andrejškám a vrstevnicově pokračuji na kraj Starého Plzence. Po NS Staroplzenecká sjíždím kolem Radoušovy skalky do Sedlce a od Tymákovského potoka stoupám zpočátku velmi prudce do Tymákova. V Tymákově si můžete vydechnout z kopce, pak se zas stoupá na Pohodnici. Projíždím kolem přivaděče a následně po zelené na Švabiny. Ze Švabin sjíždím do Božkova a přes Slovany kolem Škoda parku se vracím na Bory.

Škoda zranění v první čtvrtině výletu, jinak by to bylo bez závad. Nakonec celých 78 km, více než jsem si myslel, poměrně velikým převýšením a průměrnou rychlostí 17 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati
 

V Radobyčích teklo víc vody po ulici, než v řece

Lví stopa a zámek Luštěnice (Mladoboleslavsko)

16. 8. 2018
43 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 450 m
Terén: Slušné cesty, v PP Chlum nesjízdné

Mladá Boleslav – Škoda muzeum – Vinec – po červené Krnsko – po CT 17 Hrušov, Horky n. Jiz., Dražice – Zelená – Luštěnice – Voděrady – Dobrovice – Vinařice – PP Chlum – Řepov – po CT 8148 Štěpánka – Staroměstské náměstí


Přes Luštěnice jsem už kolikrát jel, ale doposud nebyly cílem výletu. I když ani tentokrát to nebylo to jediné, zúčastnil jsem se projektu Lví stopa. K výročí 100 let republiky byla vytvořena trasa ve tvaru českého lva rozdělená na zhruba patnáctikilometrové úseky. Zapojením do projektu si člověk připomene historii, objeví českou krajinu a zapojí se do soutěže.

Z tohoto důvodu jsem nejprve vyrazil ke Škoda muzeu, tam začínají úseky kolem Mladé Boleslavi. Vybírám ten směrem na jih. Vede podél Jizery, do Vince po silnici. Pak po pravém břehu po červené do Krnska, pak po CT 17 přes Hrušov (musí se vystoupat od řeky) do Horek n. Jiz. a následně přes Velkou Homolku do Dražic. Právě zde končí „můj“ úsek, pokračuji po modré až pod dálnici a vjíždí do lesa po CT 0038. Ta mě dobře nasměrovala na Zelenou, pak ovšem odbočuje do Struh, kam nechci. Projíždím tedy Zelenou, velmi zvláštní ves vzniklá snad z nějakého původního vojenského areálu. Po CT 8147 dojíždím do Luštěnic, zastavuji se u zámku a pak pokračuji do Voděrad.

Dále jsem si zvolil cestu kolem Svárovského rybníku, kolem dobrovického nádraží, mezi poli na kraj Dobrovice a pak stoupáním přes Vinařice. Údajně má existovat cesta na sever k silnici z Bojetic, bohužel asi čtvrtkilometrový úsek chybí, musí se po poli, docela nepříjemné. Nakonec se ale skutečně dostávám až k silnici s CT 143. Podle mapy jednoduše jsem se měl dostat i k Řepovu, sjezdem od Boží vody. Věděl jsem, že to tam není tak růžové, tak jsem si dával pozor, kudy jedu. Bohužel ani tak jsem se nevyhnul velké chybě, sjel jsem až k lomu, který je skutečně aktivní a musel jsem ho obejít hustým neudržovaným lesem se zbytky těžební činnosti-tedy svislými stěnami, kde je vskutku náročné jít, natož táhnout kolo. Asi za půl hodiny jsem se prodral konečně k náznaku stezky a dostal se kolem hřiště k silnici do Řepova.

Pak už jsem žádné experimenty neprováděl, po CT 8148 jsem projel kolem Olympie do Štěpánky. Celkem 43 kilometrů po převážně velmi pohodových cestách, až v závěru se to pokazilo polem a lomem v cestě. Průměrná rychlost tak klesla až na 17 km/h.

Zámek Luštěnice

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Jelení vrch, Vysoká

11. 8. 2018
40 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 650 m
Terén: Lesní cesty, pěšiny, singly

Plzeň-Bory – Borský park – po žluté přehrada České údolí – Valcha – Nová Ves – po zelené Martinská stěna, Dobřany –  Šlovický vrch – Šlovice-Na Vršku – Robčice – Jelení vrch – Vysoká – po zelené Na Malinci – Útušice – Radobyčice – po NS Údolím Úhlavy Hradiště – Doudlevce - Bory


Dnes nás čeká třetí letošní svatba, celkem fajn, že obřad je až od tří, tak stihnu dopoledne ještě kratší výlet. Jedu se toulat na Vysokou. Nejedu ale přímo, z Bor startuji přes Borský park, po žluté po singlu nad Borskou přehradou, za tratí stoupáním k CT 2151 a sjezdem na Valchu.

Z Valchy pokračuji lesem jednou z milionu cest kolem areálu bývalého letiště, kde nikdy netrefím ty správné pěšinky. Do Nov Vsi jedu přes most přes dálnici uzavřený pro auta. Z Nové Vsi do Dobřan vede moc pěkná zelená turistická značka přes park Martinská stěna, tak není důvod ji nepoužít. Dobřany projíždím severní částí a pokračuji pod Šlovickým vrchem. Měla by tu být cesta směrem ke Šlovicím. Je to ovšem rozšířená skládka, takže mě to vyhnalo až na pole, kde se skutečně nejelo dobře, do zamýšlené stopy jsem se vrátil až na kraji lesa. Dojel jsem k prvnímu rozcestí v lese a nestačil jsem se divit, předloni ještě zcela zapomenutá cesta se změnila ve štěrkovou dálnici ze zjevného důvodu-dopravy z betonárky, ke které také mířím.

Podjel jsem výpadovku na Přeštice a po silnici pokračoval do Robčic. Až tam je první možnost začít stoupat na Vysokou. I když se jedná o nejméně 150 m výškových, většinou se jedná o celkem pohodové táhlé stoupání. na Jelením vrchu se připojuji na zelenou turistickou trasu, projíždím skalnatým vrcholkem Vysoké a pokračuji rozbitou pěšinou až k vrstevnicové cestě v úbočí nad Úhlavou. V chatách Na Malinci sjíždím ze zelené, pokračuji křížením hlavní silnice do Útušic.

Do Radobyčic jedu podél řeky, soukromý pozemek na začátku chatové osady je kupodivu stále průjezdný. Z Radobyčic do Hradiště jak jinak, než po NS Údolím Úhlavy a pak jsem to vzal přímo přes opevnění Hradiště takovou krátkou extrémní cestičkou. Na Bory pak už jen přes Radbuzu v Doudlevcích u Škoda parku a Zborovskou a Samaritskou ulicí.

Chybovost měření Endomonda vyvrcholila dnes, když zpočátku asi 2,5 km vůbec neměřilo, smysl nedává ani převýšení ani maximální rychlost, takže vlastně nefunguje skoro nic. Ujel jsem nějakých 40 km a nastoupal cca 650 m podle mapy.cz. Povětšinou se jednalo o lesní terén, místy lepší, místy horší. A pár úseků po silnici.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Jelení vrch

Dědek a Baba u Mladé Boleslavi

9. 8. 2018
38 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 400 m
Terén: Lesní cesty, místy náročné

Mladá Boleslav – Štěpánka – po žluté Vodice – průmyslová zóna Plazy – Plazy – Valy – Chaloupky – Horní Stakory – po modré Dědek, Baba, Brejlov, Bakov nad Jizerou – Dolánky – U Obrázku – po modré PP Paterovské stráně – Čistá-Stránka – Důl – po červené Debř, Podlázky, MB

 
Po delší době jsem se rozhodl navštívit vrcholy Dědek a Baba nad Kosmonosy. Vydal jsem se přes park Štěpánka po žluté turistické značce k Řepovu a vyzkoušel cestu kolem hřbitova, přes hlavní silnici, kolem průmyslové zóny k Plazům. Neúspěšně jsem se je pokusil objet, cesta do Valů polem zanikla, musel jsem po CT 8155.

Pokračoval jsem do Chaloupek a táhlým stoupáním do Horních Stakor. Po modré jsem chtěl stoupat k Dědkovi, ale opět jsem nedokázal kvůli horšímu značení trefit tu správnou cestu. No, hlavně že jsem se na ni dokázal vrátit poté, co jsem přejel v obrovské výhni louku nad sadem.

Krátery Dědek a Baba, které jsou zároveň výraznými vrcholy, jsou zajímavé skalní útvary, kde se nachází i skalní okno. Jízda na kole je tu však dosti složitá, či spíše místy nemožná. Zakrátko se naštěstí pokračuje z kopce přes Brejlov už skutečnou jízdou. Po modré pokračuji přes celý Bakov nad Jizerou. Následně se vydávám podél trati přes Jizeru a pod dvěma viadukty směrem na Zvířetice. Mám trochu obavy, jaká cesta mě čeká po odbočení vpravo nad Dolánky, ale stejně jako následující úsek lesem kolem Malého Řečkova je kupodivu dobře sjízdný. Na rozcestí U Obrázku se vydávám vpravo po modré turistické. Až u Paterovských strání z ní sjíždím a pokračuji polem přes hlavní silnici na Českou Lípu do Čisté Stránky (:D). Zde je mnoho možností, kudy se vracet do Boleslavi, já zkusil údolím jet přímo do Dolu, kde se mi podařilo prorazit duši takovým způsobem, že žádná záplata nepomohla.

Zbytek cesty jsem tedy musel pěšky a aby toho nebylo málo v pátém týdnu za sebou jsem v nejsušším létě historie popáté zmoknul v bouřce. To už bylo někde za Hrdlořezy na červené turistické, než jsem se dostal do Podlázek. Vrátil jsem se už za tmy, 30 km na kolem, 8 pěšky… povětšinou po lesních cestách. Když jsem byl v roce 2014 na vrchu Baba, taky jsem šel hodinu pěšky domů, tak to si příště musím dát velký pozor!

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

...a pak přišla bouřka

Kráter Dědek

Dvůr Gigant

4. 8. 2018
74 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 950 m
Terén: Zpevněné cesty, pole

Plzeň-Bory – Nová Hospoda – Vejprnice – po modré Tlučná – Nýřany – Pankrác – po CT 2301 Kamenný Újezd – po CT 2258 Blatnice – Rochlov – Přehýšov – Záluží (dvůr Gigant) – Nový – Husí rybník – Úherce – Nýřany – Tlučná – Vochov, po CT 2259 Malesice – po zelené Radčice – po CT 2151 Sylván, Košutka – Šídlovský rybník – Senecký rybník – Košinář – Bílá Hora – u sv. Jiří – Doubravka – Špitálský les – Švábiny – Božkov – Slovany – Bory


Letos už podruhé jsme se rozhodli s bráchou pro společný výlet a že vlastně uvidíme, kam dojedeme. Vyrazili jsme z Bor na Borská Pole a kolem útulku pro psy jsme jeli po CT 2151 na Novou Hospodu. Do Vejprnic jsme zvolili CT 2258, velkou štěrkovou cestu. Až cestou do Tlučné jsme jeli terénem po modré. Do Nýřan jsme zkusili nevýraznou pěšinku z ulice Pankrácká a podařilo se nám projetJ Chtěli jsme více méně ve směru pokračovat až do Kamenného Újezdu, ale tuhle cestu jsme nenašli, pokračovali jsme tedy přes Pankrác.

Z Kamenného Újezdu vede pěkná cesta, CT 2258 do Blatnice. Zbývá asi kilometr do Rochlova, kde odbočujeme k Rochlovu, železniční stanici. Dál vede prašná cesta k dálnici, tu přejíždíme a hned za mostem odbočujeme prudce vlevo a stáčíme se k Přehýšovskému rybníku, Chvíli je zde cesta podivná, zarostlá, kolem nepořádek, ale jsme už blízko Přehýšovu. Bohužel zde občerstvení otvírá později, tak se jen zchladíme u studny na návsi.

Mapa pro následující kilometry je trochu nejistá, ale měli bychom projet do Záluží. To se bohužel tak úplně nepotvrdilo, kolem samoty U Cihelny jsme projížděli po poli, což naštěstí bylo možné, už bylo sklizeno. Zbývá asi 1,5 km ke dvoru Gigant, kde nás za týden čeká svatba, nicméně občerstvení tam není a my pokračujeme do vsi Nový a za ni po slušné polní cestě k Hoříkovicím, přesněji k Husímu rybníku. Kolem něj nejedeme na sever, ale odbočujeme vpravo, na severozápad, po dvou kilometrech viaduktem pod tratí a do Úherec.

Chceme se vracet přes Doubravku, tak pokračujeme na sever do Nýřan, kolem hřbitova, pěšinou přes hlavní silnici a přes „Torovku“ do Tlučné. Z ulice Pod Křimicemi prudce stoupáme kolem oploceného areálu a projíždíme lesem ke křižovatce neznačených cest, kde se dá jet do Vochova, Kozolup nebo Myslinky. My jedem do Vochova, odkud po CT 2259 pokračujeme do Malesic. Už se blížíme Plzni,  po zelené stoupáme nad Malesice, stavíme se ještě na pár ostružin, pak bohužel musíme sjet do Radčic. Říkam bohužel, protože poté zas stoupáme po CT 2151 na Sylván a dokonce ještě nad Globus k modré turistické značce. Dá se říct, že po ní jedeme na Košutku, pak už pokračujeme příměstským lesem kolem Šídlovského rybníku na Bolevec, kolem Seneckého rybníku na CT 2151, po které se dostáváme přes Bílou Horu až ke sv. Jiří. Na Dlouhých na Doubravce mě Martin opouští a já ještě projíždím Špitálským lesem k Inveltu a na Švabiny. Pak sjíždím do Božkova, oblíbeným stoupáním ze Sládkovy ulice pod tratí na Slovany a pak už překonat jen poslední údolí, údolí Radbuzy a zpět na Bory.

Vzhledem k velkým a trvalým nepřesnostem aplikace Endomondo, jsem začal používat i Stravu, která ukazuje smysluplnější hodnoty, dnes 74 km, téměř 1000 m převýšení, což není taková darda, a rychlostní průměr 19,6 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dvůr Gigant

Poledník na kole (Šumava)

28. 7. 2018
85 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 2000 m
Terén: Zpevněné cesty, extrém jen za Rejštejnem

Rudská silnice – Gerlova Huť – po CT 2113 Nová Hůrka – Stará Hůrka – po modré jezero Laka – po CT 2113 Prášily, Poledník, Bavorská cesta, Javoří pila, Modrava – po CT 33 Filipova Huť – po CT 1042 Horská Kvilda – Svojše – Zhůří – Rejštejn – po modré Velký Radkov, Malý Radkov, Zálužice, Štěpanice, Kundratice, Hartmanice – Dobrá Voda – Rovina – Slučí tah – po modré Zhůřský potok – po žluté Rudská silnice


Asi po roce jsem se dostal na kolo na Šumavu, auto jsme s Danem nechali kousek od Gerlovy Hutě, na rozcestí Rudská silnice. Vyrážíme nejprve po silnici na Gerlovu Huť. Je to celkem příjemně z kopce. A i když v nížinách panují nesnesitelná vedra, zde se dá žít.

Z Gerlovy Hutě pokračujeme po pěkné cyklostezce mimo silnici po CT 33 k Nové Hůrce. Polomským údolím po trochu horší cestě stoupáme ke Staré Hůrce. Jen u Drozdího potoka si člověk trochu odpočine, z Hůrky jedeme po modré turistické značce po pěkné štěrkové cestě až k jezeru Laka. Nejprudší stoupání je právě zde, když se stoupá na jezerní stěnu. A pak se kopec ještě táhne, ostatně se dostáváme do 1200 m n. m. Ze Zlatého stolečku se ale stejně tak klesá. Chtěli jsme až do prášil pokračovat po červené, ale oběma z nás unikla odbočka, takže jsme jeli po CT 2113. V Prášilech jsme velice rychle, následuje však vrcholová prémie na Poledník, stále po CT 2113. Držíme snad až příliš vysoké tempo a kopec stále utahuje, až se u svého vrcholu před Předělem stává obtížně sjízdným. Před vrcholem Poledníku se vlastně stoupá celkem prudce, ale oproti předchozí stojce je to vlastně pohoda na odpočinutí nohou. Uprostřed sezóny je tu hodně lidí a otevřené občerstvení. Dáváme krátkou pauzu na nabrání sil a vracíme se přes Předěl na Bavorskou cestu. Ještě chvíli normálního klesání pod Oblíkem, pak k trnavskému potoku následuje letmý kilometr, prudké stočení vlevo a pak už po proudu Javořího a Roklanského potoka asi 6 km do Modravy. Začíná pršet víc a víc, ale je takové teplo, že to až tolik nevadí.

Když už jsme se dostali do Modravy, začalo lejt jako z konve, tak jsme čekali a plánovali cestu dál, asi za 20 minut jsme vyrazili směr Filipova Huť, jenže bohužel jsme dojeli jen ke Klostermannově chatě, kde jsme strávili další půlhodinku. Pak už konečně bouřka odezněla a my mohli vystoupat po silnici do Filipovy Hutě a po CT 1042 příjemnou asfaltovou cestou přes les, spíše sjezdem, k Hamerskému potoku. Na Horskou Kvildu je to už na dohled, ale 80 výškových metrů. Stavíme se na oběd, jenže už se zas černá nebe, tak se musíme začít vracet. Už jsme celkem unavení, tak neriskujeme lesní pěšiny a jedeme po silnici. Ke Zhůří se mírně stoupá, pak následuje velmi dlouhý sjezd. Uprostřed desetikilometrového sjezdu začalo poprchávat, Svojše jsme hrdinně projeli a to se nám vymstilo na křižovatce u Otavy, kde začal tak prudký déšť, že pár minut posledního kilometru do Rejštejna pro nás znamenalo dojezd ke stříšce v povodni a botami plnými vody. Počkali jsme půl hodiny, dokud neskončí to nejhorší, pak už nás tlačil čas. Nijak zvlášť se neochladilo a i kdyby, horolezecké stoupání po modré, Klostermannově stezce do Velkého Radkova, by zahřálo i uprostřed ledna. My jsme tuto cestu měli zpestřenou o dočasný potok navíc a mokré velké uvolněné kameny. Jako mohli jsme si to ušetřit a jet rovnou do Malého Radkova, ale nakonec jsme na sebe byli celkem pyšní, že jsme to vyjeli. Tento kout Šumavy je mi cizí, velmi se mi ale líbil. Z Velkého Radkova už vedla asfaltová silnička, do Zálužic z kopce. Přes Štěpanice a Kundratice do Hartmanic se cesta vlnila. Už nám ale docházely síly a bohužel jsme neodbočili na CT 2103 údolím, ale pokračovali po silnici po CT 33 kolem Dobré Vody na Roviny. Aspoň pro mě bylo tohle stoupání nekonečné.

Další dlouhý silniční úsek nebyl příliš záživný, ale už utíkal, sjeli jsme až na modrou turistickou značku před Novou Hůrkou a přes kopec jeli ke Zhůřskému potoku. Zde se bohužel ztratí hodně výšky, kterou okamžitě musíme získat v posledním stoupání zpět k Rudské silnici, kolem 150 m převýšení. To už jsme mleli z posledního-stále ještě mokří z deště.

I tak to byl ale skvělý výlet, nakonec jsme se celkem rádi zchladili (třikrát) po nekonečných letních vedrech, ujeli 85 km. Převýšení během výletu by mělo být kolem 2000 m. Průměrná rychlost ale činí 19,9 km/h! Terén nebyl náročný kromě stoupání z Rejštejna.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Poledník

Nene, nepršelo

Dobrovice, Dětenice (Mladoboleslavsko)

24. 7. 2018
53 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 700 m
Terén: Asfalt, 20% polní nebo lesní cesty

Mladá Boleslav – Štěpánka – Řepov – po CT 8148 Kolomuty, Březno, Dlouhá Lhota – Petkovy – po zelené Čížovky – Domousnice – Kopanina – Bačalky – Osenice – Dětenice – po CT 8154 PP Dymokursko – Ujkovice – po CT 8154 Kobylnice, Žerčice, Semčice, Úherce, Dobrovice – Vinařice – po červené Švédské šance, Karlův vrch, Štěpánka – MB


I když jsem věděl, že bude problém se dostat k zámku, vyjel jsem si dnes do Dětenic. Je to celkem daleko, takže jsem si dával pozor na zajížďky. Z Boleslavi jsem tedy zamířil přes náměstí Republiky ke Štěpánce a pak do ulice Na Celně. V první zatáčce směrem na Jemníky se nechávám vynášet na polní cestu do Řepova. Dále se dlouho dobu držím CT 8148. A sice přes Kolomuty, do Března a přes Matrovice do Dlouhé Lhoty po polních cestách. Do spojené vsi, Petkova, je to po silničce, následně pokračuji po zelené do Čížovek. Mam za to, že po zelené jsem jel až do Domousnice, ale asi jsem z ní sjel a pokračoval po paralelní cestě.

Následoval jediný horší úsek tohoto dne, prudší stoupání po modré kolem zámku, odkud pak po hřebínku kopce Kopanina měla pokračovat ucházející cesta do Bačalek. To se tak úplně nepotvrdilo, nicméně pole bylo sklizené, tak se dalo jet. Z Bačalek se dá neznačenou cestou, místy takovou vymletou pěšinou, sjet do Osenice. Do Dětenic je to pak necelý kilometr z kopce po silnici. Zámecký areál už je skutečně zavřený, ačkoliv jsou prázdniny. Vydávám se tedy na cestu zpátky, a to po CT 8154 proti větru po klikaté silničce směrem na Prodašice. Abych ale neujížděl pryč a více se blížil k Boleslavi, za Hasinským potokem jsem odbočil vpravo do lesa k PP Dymokursko. Chtěl jsem projet do Ujkovic, ale nějak jsem ztratil orientaci ve spletitém terénu bez cest, tak jsem jel poněkud oklikou kolem Borečovského rybníku. Poté jsem se vrátil na CT 8154 a po pěkné cestě vedoucí lesem jsem dojel do Kobylnice. Další úsek byl mírně nezábavný, samá silnice, naštěstí téměř bez aut-Žerčice, Semčice, Úherce, Dobrovice.

Velké rozptýlení způsobil moc pěkný kopec do Vinařic. To už mířím po červené, všude cestou plno jablek, která mě zachraňují od hlaďáku. Z Chloumku vede panelová cesta, od Švédských šancí spousta singlů z prudkého kopce ke Karlovu vrchu. Červená turistická značka mě dovádí až k bazénu ve Štěpánce, pak dojíždím pod hrad parkem podél Klenice, pak už zbývají poslední dvě zatáčky na Staroměstské náměstí.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dobrovická radnice