Spálené Poříčí z Plzně na kole

29. 4. 2017
58 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Plzeň-Bory - Tyršův most - po žluté Černice, Ostrá Hůrka - Starý Plzenec - podél trati Šťáhlavy - po modré Kozel - Šťáhlavice žst. - Varta - Žákava - Štítov - Karlov - Spálené Poříčí - po CT 2299 Milínov - Zátiší (Mariina skála) - po žluté Pod Lopatou - Kozel-hájovna - Svidná - po zelené Sedlec - po CT 31 Koterov, Bručná - Škoda park - Plzeň-Bory


Jaro letos není zrovna suché a teplé, ale tak je to správně. Občas mě to ale odradí od výletu. Tuto sobotu se tak ale nestalo a vyjel jsem na nedlouhý výlet do Spáleného Poříčí.

Z Plzně vyjíždím přes Tyršův most, přes Vokounovu lávku, po žluté, až do Černic k nákupnímu centru. Před kruhovým objezdem se špuntem, směr Plzenec, odbočuji do lesa nejlevější ze tří cest. Ty ústí kousek nad Plzencem na bývalé silnici. Sjíždím tedy do vsi a pokračovat chci podél trati (prý tu vede cestička) do Šťáhlav. Dalo mi to trochu práce, přes sběrný dvůr nelze projet, ale zachraňuje to propustka pod tratí.

Teda zachraňuje, zachránilo by mi, kdyby to bylo nepřístupné, protože "cesta" podél trati je očistec. Možná za suchého léta v pořádku, ale v chemií prosyceném podmáčeném poli ne-e. Přesto jsem se prodral až do Štáhlav. Ke Kozlu jsem dojel zadem po modré, pak kolem Vymrovky chatovou osadou k železniční zastávce Štáhlavice, kde mě také nečekalo nic jiného než rozježděné bahno. Od přejezdu se dá jet buď asfaltkou do Milínova nebo lesní cestou na Vartu-část Nezvěstic. Je to náročná trasa terénem is toupáním, ale dá se projet i za takového mokra, jako je dnes. A mně se líbila moc. K Vartě už se sjíždí, bohužel na Žákavu se musí dost vracet, protože k silnici nevede kupodivu žádná zkratka. Z Žákavy do Štítova jedu po silnici, ale za celou dobu mě nepotkalo jediné auto. Stoupá se až do 500 m n. m., takže se to necá šlapat. A nekončí to ani ve Štítově, až u statku Karlov se to láme a kdo si trochu šlápne, padne mu tam 70 km/h. Já ale jedu rozumně a do Spáleného Poříčí dojíždím po nějaké místní pohádkové stezce.

Cestu zpět načíná po CT 2039 ke kapličce nad městem prudké stoupání po asfaltu, po kterém se člověk zahřeje na celou cestu zpět. A že je to třeba-až do Milínova, kam vede relativně nově udělaná štěrková cyklostezka, mě provází větší či menší přeháňky. Do Milínova se příjěmně sjíždí za nepříjemného deště. Na konci vsi odbočuji vpravo na Kornatice, ale za nějakých 400 metrů zas sjíždím do PP Kornatický potok. Po asfaltové cestě sjíždím kolem Mariiny skály až na rozcestí Pod Lopatou. Modrou neriskuji, ta je na nic i v létě, volím NS F. X. France. V mapě vyznačená kvalita cest neodpovídá. Dnes pro mě ale dobře, že ve skutečnosti je lepší. Díky tomu přes únosné vrstvy bahna se dostávám na CT 2154, po které pokračuji až na Svidnou-pěkně do táhlého kopce. Po zelené pak ztrácím výšku až do Sedlce převážně po horších cestách-hlavně od silnice na Rokycany. Po louce dnes už neznačené jedu na kraj Starého Plzence a abych nejel po kotníky v bahně, do Koterova po silnici (CT 31). Z Koterova už klasicky přes Bručnou a dolu k řece, ke Škoda parku a nahoru Samaritskou na Bory.

Pěkný výlet, spousta příležitostí k zastavení-Kozel, Lopata, Spálené Poříčí, ranč v Milínově, Mariina skála. Navíc nijak dlouhý výlet a asi jen dva náročnější úseky. I když 1000 m převýšení málo není, i proto (a kvůli povětrnostním podmínkám) dnes velká obtížnost na 58 km. A teď koukám, průměrná 20 km/h, pěkné!


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Zámek Spálené Poříčí