Nýřany - kostel sv. Prokopa

56 km

8. 4. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 500 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ZOO Plzeň - Křimice - Vejprnice - Tlučná - Myslinka - Doubrava - po zelené U Maška - Úlice - Harabaska - Rochlov - Blatnice - po CT 2204 Kamenný Újezd - Nýřany, kostel sv. Prokopa - Tlučná - Torovka - po CT 2300 Vejprnice, Pod Hájíčkem - Nová Hospoda - Borská pole - Bory - zimní stadion - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

Mam chvilku na pojížďku při pondělním odpoledni, jenže už mi docházejí nápady, kam se v blízkosti Plzně jet podívat. Nakonec vezmu zavděk kostelu sv. Prokopa v Nýřanech, konec konců, tohle zajímavé náměstí jinak úspěšně míjím.

Ze Záhorska tedy startuji cestou pod Karlovarskou třídou do Lochotínského parku, kudy sjíždím pod zoologickou zahradu. Poté podél Mže mířím ke Křimicím, zčásti po NS Údolím Mže. Jsou tu všude asfaltky, takže to je rychlovka. Podél Regensburské se pak přesouvám za Zadní Skvrňany a stoupám do polí. Kousek za kapličkou sv. Vojtěcha Odbočuji vpravo a malou pěšinkou se tak dostávám k Yorku na kraji Křimic. Po polní cestě podél strouhy se dá dojet na spojnici Vejprnic a Vochova. Odbočuji na jih k Vejprnicím. Je příjemné, že je cesta zpevněná jen štěrkem. Než dojedu k domkům, odbočuji nicméně vpravo, na západ, k bývalé cihelně. Tudy se dostanu k silnici na Tlučnou. Projedu ale jen pár set metrů ke druhé zatáčce, levotočivé o 90°, kde nikam neodbočuji, místo toho jedu stále rovně do lesa. Protože se v posledních letech zase zprovoznila skládka v Tlučné, bývá tahle široká kamenitá cesta hodně rozježděná. Dnes není tolik mokro, tak to docela jde. Klesám tedy ke zmíněné skládce, původně hlušině z dolu, kterou na severní straně objíždím a pak rozbitou cestou stoupám k samotě uprostřed polí. Poté mířím západním směrem k modré turistické trase. Ačkoliv to nejde úplně přímo, není to daleko a cesta je to hezká. Pak se chytím modré a jedu do Myslinky. Moc lidí tu nechodí nebo cestička hodně rychle zarůstá. Takhle začátkem dubna nejsou ostružiníky a tráva ještě tak vzrostlé, ale jinak to tu bývá špatně průjezdné. Na kraji Myslinky projedete mezi dvěma areály původního průmyslového areálu, kde bývá dost bahna, zhnusíte se otřesným gigantickým logistickým parkem, který už má větší rozlohu než původní vesnice, a tak radši zkusíte průjezd ke "králíkárnám" - relativně nové výstavbě řadových unifikovaných domů. Skutečně se tudy dá projet a pokračovat polní cestou přes kopec do Doubravy. Rád tuhle cestu používám, nicméně v minulosti její části nebly vždy průjezdné. Posledních pár let to ale bývá dobré.

Když vás nevyděsí průjezd kolem statku na kraji Doubravy, dostanete se až do vsi, kde bouhžel nejde projet přímo k zelené, ale musíte sjet skoro na náves a pak zase stoupat. Po zelené pak pořádně rozježděnou cestou pokračujete lukami k lesu a pak na rozcestí U Maška. Zde odbočuji doprava na žlutou, užívám si technický úsek přes mokřad, ale v místě křížení s CT 2204 odbočuji vpravo a sjíždím do Úlic. Těším se na cestu, kterou jsem objevil asi před třemi lety, která stoupá z Úlic k Harabasce. Tehdy mi přišla trochu zapomenutá, ale dnes ne, jelo se tu moc pěkně. Z Harabasky do Rochlova samozřejmě nepojedu po značené cyklotrase, tu jen křižuji v těch 500 m n. m. a dál jedu na jih, teď už z kopce. Cesta tu je docela bídná, ale vím, že je průjezdná, už jsem ji také zkoušel v minulosti. Když už to dál nejde, stočíte to vlevo a vydáte se podél občasného potoka, který má zřejmé koryto, ale už ne jméno. Dokonce cestou potkáte nějaké základy zaniklé hájovny nebo čeho. V mapách není informace a já si to nezpamatoval. Nějaký spisovatel tu ale tvořil svá díla. No a pak už jedete pěkným singlem do Rochlova.

Z Rochlova vás na správný směr navede zelená, ale ta pak na kraji louky odbočuje vpravo, zatímco já jedu po nádherné rychlé polní cestě s možností odbočky na vyhlídku po lesem do Blatnice. Jen o trochu méně atraktivní je CT 2204 do Kamenného Újezdu. Díky bohu stále jen štěrkem zpevněná cesta, která křižuje trať, tu také prolétnete raz dva. Za Újezdem vzniká směrem na Nýřany nová zástavba, takže už musíte hodně po asfaltu no. Ještě kousek normální cesty ale zbývá, než tu zase někdo zabije celý prostor halami, které nemají absolutně žádná omezení v ploše zabrané půdy. Ulicí Dr. P. Klementa a Revoluční pak projedu městem ke kostelu sv. Prokopa na celkem velkolepém náměstí. Ačkoliv Nýřany jsou s Tlučnou fakticky propojeny, na kole se tu moc dobře nejede. Cyklostezka na chodníku je přerušena každých 20 m a silnice je hodně frekventovaná, proto se Benešově třídě obvykle vyhýbám. Dnes to ale jinak nešlo. Na kraji Tlučné je to hned veselejší, odbočuji vpravo na prašno cestu k zahrádkám, podjedu trať a zároveň se dostanu přes potok a stoupám na Torovku. Projedu lesem a vlastně se vracím do Tlučné, odkud po CT 2300 pokračuji do Vejprnic. Megalomani ve Vejprnicích za posledních 20 let dokázali zastavět skoro celý katastr a prý to zdaleka není konec. Příroda nic neznamená, všude chtěji beton. Když projedete průmyslovou oblastí, konečně se ocitnete na chvíli v lese. Pěšinka vedoucí podél mýtiny je tentokrát dobře průjezdná a tak jsem co by dup na Nové Hospodě. 

Měl jsem ještě sílu a čas, tak jsem se pustil do pěšinky, která dříve byla hojně využívaná, ale po stavbě mnoha hal na Borských polích, jejím zavezení a fyzickém znepřístupnění už se dá stěží využívat. Bohužel je to snad jediná, která zůstala nevyasfaltovaná, proto ji pořád zkouším. Ztuha se tedy proderete ke konečné autobusu 30 a pak stejně musíte ulicemi. Za mimořádně nepřehlednou točnou tramvají na Borských polích je stále parádní alej, pak musíte překonat dopravně naprosto šílenou oblast s konečnou MHD, dálkových autobusů a parkovištěm P+R, pokusit se přežít Kaplířovu ulici a křižovatku u Borského parku, která je tak špatně navržena, že na ni nadávají úplně všichni účastníci provozu od pěších, přes cyklisty, po řidiče. Na Borech jsem se zastavil u Adyho se svatebním oznámením a u rodičů a pak už jsem se vydal za nemocnicí do Doudlevec k zimnímu stadionu, pod tratí do Resslovy ulice, přes náměstí Republiky a Rooseveltův most a ulicí Otýlie Beníškové k Záhorsku.

Nakonec docela pěkný výlet musím říct, bezmála 56 km, průměrná rychlost 20,1 km/h a přes 500 nastoupaných metrů.

 

Nýřany - kostel sv. Prokopa

 

Žlutická přehrada a údolí Boreckého potoka

107 km

31. 3. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1750 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty, pěšinky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Košutka - Chotíkov - Nevřeň - Lipovice - Kunějovice - Mostice - U Františka - Kostelík - Velká Mýť - Nečtiny - po CT 2232 Holubí mlýn, Zhořec - Prohoř - Lažany - Mostec - Mlyňanský vrch - hráz Žlutické přehrady - Dolánka - po modré Borek u Žlutic, Štědrý hrádek, Štědrá - Zbraslav - Domašín - Luková - Mezí - Újezd - Lešovice - PP Manětínská - V Dubech - po místní červené Libenov - Líté - Dolní Bělá - Cihelna - Tlucná - Doubrava - po zelené Kokořov - U Stýskal - Příšov - zrušené rozc. Pod Krkavcem - po modré Sytná - Košutka - Košutecké jezírko - Pod Záhorskem  

 

Už je čas na delší výlet, ne? Podíváme se ke Žlutické přehradě? No zkusim to. Vyjíždím na Karlovarskou třídu a stoupám k dopravnímu učilišti. Další stoupání mě čeká ke Košuteckému jezírku, srovnává se to cestou ke Globusu, odkud konečně jedu mimo asfalt. Aspoň tedy kousek. Jenže je to na kraji pole, cesta je tu taková vrtkavá, podle ročního období a osevu pole. U tůně za křovím jsou nějací lidé, zajímavé, ale jedu dál na Chotíkov. Po červené jsme projel celou dlouhou vsí, nahoře u odbočky na Příšov překonám silnici a za menší průmyslovou halou odbočuji doleva, kde se dá projet po takové polní cestě k benzince. Docela špatnou cestou lesem se dá dostat kolem černýcvh skládek až k silnci na Nevřeň. Důležité je, že se vyhnete hlavní silnici na Karlovy Vary. Sjíždím tedy do Nevřeně, Centrum Kaolinum nelze minout. Nezáživnou novinkou pokračuji údolím Třemošné k frekventované silnici II/205. Po té musím vystoupat k odbočce na Všeruby. Polevo je bývalé zemědělské družstvo Telecí mlýn a když končí jeho areál, popravo je odbočka se závorou do lesa, která se hned rozděluje. Mírně vpravo se dá jet lesem do Všerub, dnes ale pojedu kolmo vpravo a snadno se tak příjemnou nezpevněnou cestou dostanu k Lipovici. Z polní cesty za všerubským obchvatem mám strach, je to taková ta klasicky málo používaná obklopená trnkami a rychle zarůstá. Někdo ji ale dal do pucu a tak se jede velmi dobře. Z Kunějovic pokračuje super zábavná polňačka do Mostice. Jel jsem tu loni poprvé a líbí se mi. Z Hubenova cestu do PP Manětínská znam, ale od Mostice si ji nevybavuju. Je to tedy asfaltka, ale pěkně se po ní jede. Táhle stoupám k rozcestí U Františka do nějakých 600 m n. m. Trochu přes údolíčko je pak Kostelík. Přes další, hlubší, mířím přímo na sever. Od Spankova se na pár metrů připojuje zelená turistická trasa a právě v tomhle místě prudšího stoupání se oddělují cesty, z nichž ta neznačená, po které teď pojedu, vede vlevo. Nepřijde mi to už tak nepříjemné, ale stoupám o dalších 50 výškových metrů. Mezi vrcholy Lom a Velká Mýť se jede po hřebínku, poté se začíná pozvolna klesat. Obvykle tu odbočuji k Plachtínu, dnes ale jedu pořád na severozápad, dokud se nepřipojím na větší asfaltovou cestu, která se stáčí až k severovýchodu. ve sjezdu mě mrzí brzdit, ale musím, odbočuji kolmo vlevo na žlutou trasu. Do Nečtin je hodně ostrý sjezd po štěrkové cestě a v obci pak po úzké asfaltce. Po kostelních schodech jsem si netroufl sjet, tak sjíždím k zelené normálně ulicí a po zelené jsem za pár metrů na návsi. Stoupající, pěkně opravenou, ale nefrekventovanou silničkou stoupám k Holubímu mlýnu. Je mi to tu povědomé, už jsem tu jel, ale nevybavuju si kam. Dnes odbočuji vpravo a sjíždím do Zhořce.

 

Ze Zhořce pokračuji po silnici na Zbraslav, ale za táborem odbočuji na lesní cestu. Ačkoliv to podle počasí nevypadá, cesta je místy dost podmáčená, tak to moc neodsýpá. Ale jinak je to paráda, nikde nikdo, klídek, příroda... Asi kilometr před prohoří vyjíždím na malinkou silničku. Za vesničkou pokračuji po široké hodně prašné cestě do Lažan, kde je velký areál fungující jako skldáka nepojízdných vraků. Z Lažan je vyznačena podle mapy cesta do Mostce. První úsek je vlastně zarostlý a dal se snadno objet po pastvině bez dobytka, na kopci už ale byl ohradník, takže jsem musel přelézt. Jenže kudy dál? Buď někam úplně do prčic nebo na další ohrazenou pastvinu. Vyhrává pastvina, kde nejsou vidět žádné krávy. Jelo se jakž takž, hledám, kde bych se mohl co nejdříve napojit na nějakou opravdovou cestu... Místo toho jsem se za vrškem ocitl ve stádu krav a v dáli vidím i statek. To bude zase něco, už se mi takhle párkrát povedlo vjet na nějaký neoznačený, ale soukromý pozemek a majitel nebyl nadšený. Na dohled budov jsem přeskákal a přenesl kolo přes ohradníky do nepříjemného terénu v úvozu, kde asi dříve vedla cesta vyznačená v mapě. Snad se tedy nevyloupnu někomu na zahradě. Musel jsem ještě asi dvakrát překonat ohradník lemující cestu mezi patvinami a nakonec vyjel u kapličky v osadě Mostec. Nikdo se nad mou přítomností nepohoršoval, tak dobrý, tentokrát to vyšlo dobře. Cyklotrasa 2282 sice vede hezky strání a pozvolna klesá, ale úplně míjí to zajímavé-hráz přehrady, proto se stále držím vlevo, ačkoliv jsem měl taky tendenci to už stočit na východ. Opravdu hodně prudkým sjezdem na kraji I. ochranného pásma sjíždím právě k hrázi Žlutické vodní nádrže, ještě přemýšlím, jestli se nevydat na druhou stranu na nějakou vyhlídku, ale to by bylo už na dnešek moc. Cesta tam mimo to podle mapy ani neexistuje, je tam tedy asi jen nově vyježděná obslužná cesta pro těžbu dřeva.

Když jsem se pokochal a najedl, pokračuji po proudu Střely k soutoku s Boreckým potokem, podél kterého bych měl teď stoupat po modré turistické trase. Zpočátku jsem nadšený, i když jsem měl obavy. Dá se celkem dobře jet, krásně se to klikatí v údolí mezi potokem a tratí a čekají mě nádherné kamenné mosty a tunely. Jenže jak cesta pokračuje, více a více musím pěšky pro nesjízdnost terénu. Buď jsou to kmeny přes cestu nebo příliš skalnatá stráň nebo dokonce několik metrů po 15 cm široké římse pod železničním mostkem, který překlenul potok a zároveň je to jediná možnost, jak převést pěšinku. Tam jsem se nevešel ani já sám bez pupku, natož pak s kolem, hustý! Nakonec jsem to samozřejmě zdolal, ale trvalo to. Jsou tu všmožné nadjezdy a podjezdy a dokonce i vlak projížděl. Tady už chybí jen paprní lokomotiva k dokonalosti. To nejhorší mě ovšem teprv čekalo. Malou předzvěstí byla podmáčená louka u Borku, kde to už vlastně vypadalo, že se zas konečně rozjedu v tempu. Pod zříceninou Štědrého hrádku ale byla stržená lávka, hodně hluboké koryto potoka a močály kolem. na levý pbřeh jsem se nedostal, budu tedy muset přes čerstvou mýtinu na pravém. Celé okolí je ale mohutně podmáčené a stráň je extrémně prudká, navíc pokračuje neprůchozím hustý lesíkem. Musím tedy mýtinou tou neskutečnou strání, která se sype dolů. Polovinu všeho bordelu mam v botách, lýtka ztuhlá, ale konečně jsem nahoře a nacházím znovu modrou turistickou trasu. zarostlou stezkou stoupá ke Štědré. Za místním fotbalovým hřištěm vyjíždím na silnci a snad už se trochu pohnu ke Zbraslavi. Až na stoupání od (znovu) Boreckého potoka je to dobré. Už ale cítím nohy.

Úspěšně jsem zapomněl, jak vypadá úsek k Domašínu, ale je to polní cesta, takže se tam určitě nejelo špatně. Pak překonáte něco, co je značené jako silnice, ale je to jen další polní cesta a začnete sjíždět do Lukové. Ano, je to ta Luková s tim kostelem, který je ale otevřený jen jednou za týden a na to jsem nikdy neměl štěstí. Navíc už není tak rozpadlý, což vytvářelo jeho genius loci. Ale umělecké ztvárnění duchů splnilo účel a přineslo kostelu popularitu, pozornost a záchranu, protože by jinak už taky možná spadl. Po asfaltce přes údolí Pstruhového potoka je Mezí. Ještě kousek za vesnicí se stoupá směrem ke Kozelce, ale silnice ji nakonec objíždí a taky postupně spíš klesá. Za Újezdem oodbočuji na hlavní silnici mezi Manětínem a Nečtiny vpravo. Přes hluboký brod u Holubova mlýnu se mi nechce, musim toho ještě hodně odřadit než dojedu domů. Proto se do PP Manětínská vracím přes Lešovice. Pochopitelně musím stoupat. je tu pěkný výhled na úsolí, tak si dám něco na zub, než zas budu makat. Kupodivu po slušné cestě se blížím ke Kněží hoře. Podle navigace bych měl ze žluté po prudkém stoupání odbočit doprava. Snad neskončím u 12 měsíčků. Na dalším rozcestí malých lesních cest jedu zase kolemo vlevo. Dostal jsem se díky bohu přes borůvčí k místní červené trase. Sjíždím do údolíčka k železitému pramenu, který bude jistě mým cílem pro nějaký z dalších výletů. Pak už mě čeká jen asi 4 km stoupání k Libenovu. Kolem tohoto dvoru pokračuji na jihovýchod převážně nedaleko potoka Veska a pak do Lítého. Mezi oborymi projíždím po silnici do Dolní Bělé, poté přes Cihelnu po polní cestě k silnici na Tlucnou. Neznačenou stěrkovou cestou se vyhoupnu k rozcestí Doubrava, pak po většinou rozmáčené a rozježděné cestě pokračuji k silnici z Tatiné. Za silnicí se pak sjíždí do Kokořova. Zelená za Kokořem je už léta letoucí špatná, vyplatí se jet rovnou za nosem skrz les a pak se vrátit na rozcestí U Stýskal. Kousek pak letím po zelené lesem a po prašné cestě mezi poli. Zelená však odbočuje do Ledec, já chci přes Příšov. Odtud klasicky nicméně pro nemísntí ne moc známou cestou roklí pod pískový lom a pak lukami na dohled Chotíkovu, kde lze jet buď přímo kolem zemědělského družstva nad silnicí nebo jako já odbočit prudce vlevo a vydat se k rozcestí Pod Krkavcem, které jak vidím, je už zrušeno. Dříve totiž z Chotíkova vedly 2 turistické trasy. Po zrušení mostu však přestaly dávat smysl a jsou vedeny jinudy. Tudíž zmizelo i ono rozcestí. Každopádně jedete podél lesa ke Krkavci směrem na východ, kde potkáte modrou trasu a po ní už přes kořeny mažete ke Štuperku a následně na Sytnou. Vychutnáte si sjezd na Košutku, projedete na semaforu červenou, protože na tomhle semaforu byste šli dřív do důchodu, než byste se dočkali zelené, a projedete klolem Malého Košuteckého jezírka k Velkému. Já jsem pak do Záhorska sjel Kotíkovskou ulicí.

Takže to hodilo 107 km, vlivem velkých zdržení kolem Boreckého potoka přes 6 hodin v sedle s průměrnou rychlostí 17,3 km/h. Převýšení činilo téměř 1800 m, takže nožky budou bolet😃

  

 

 

Údolí Boreckého potoka

Hráz Žlutické přehrady

Zřícenina hradu Krašov

73 km

24. 3. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Polní cesty a asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - Na Prokopávce - Sofronka - Třemošná - Bílý potok - Kamenný vrch - Býkov - Dolíčka - Koryta - Dolní Hradiště - údolím Střely po zelené Piplův mlýn - Borek - Kozojedy - Rohy - po žluté zřícenina hradu Krašov - Bohy - Kozojedy - Liblínský most - po zelené Piplův mlýn - Břízsko - Bertin dvůr - Dobříč - Jarov - Třebekov - po NS Býkov-Žichlice Kosina, PP Hromnické jezírko - Hromnice - po žluté Břízský mlýn - Česká Bříza - Zruč - PP Berounka - po žluté Pod Vysokou, Bílá Hora - ČOV Bílá Hora - Zadní Roudná - Roudenské prameny - Pod Záhorskem

Zime letos nebyla žádná, ale jaro je docela chladné, přesto se po návratu z lyží těším na další výlet, bude už konečně trochu delší, kolem 70 km, ke zřícenině Krašov. Tak tedy jedeme na sever, ze Záhorska stoupám k Lidické, přes Zavadilku sjíždím k Malému Bolevci, klasicky přes pole pokračuji na Prokopávku a pak podél trati po nezpevněné cestě jedu k arboretu Sofronka. Podjedu trať, po štěrkové cestě se dostanu k silnici na Most a podél ní po obslužné cestě přes kopeček mířím do Třemošné kolem Orlíku. Třemošnou projíždím Plzeňskou ulicí až za nádraží, kde odbočuji vpravo a k potoku jedu po žluté. Parádním singlem po louce dojedu na konec obce, odkud stoupám po neznačené polní cestě, která nakonec klesá do údolí Bílého potoka. Následuje průjezd lesem poměrně nepřímo, cesty se tu kroutí, ale už jsem tu nejednou jel, nejprve je nutné prudce vystoupat serpentinami a pak se připojit k místní zelené stoupající spíše táhle ke Kamennému vrchu. Většinou si cestu zkracuji neznačenou lesní cestou. na kraji lesa je malá chatka, pak pár metrů takovou zarostlou zapomenutou cestou k zelené turistické trase a pak sjezd rozbitou cestou v úvozu k Býkovu, který viditelně pustne. Za silnicí se držím k lesu a pár metrů ve stoupání zelené, poté ale odbočuji vlevo na mnohem horší a stejně prudkou cestu k vršku Dolíčka. Když jsem se vyškrábal k aleji s místní žlutou turistickou trasou vyškrábal, moc dlouho jsme si ji neužil. Za 100 m odbočuji znovu na sever na cestu vedoucí někam k pramenům Bělidla, pak rozcestí u obrázku, kde jedu jedinou neznačenou odbočkou z pěti. Na všech ostatních cestách vedou naučné stezky. Po hezké lehce zpevněné cestě jedu na severovýchod, překonám silnici a pokračuji zvlněnou cestou k dalšímu Kamennému vrchu, případně Hrnčířce. Stáčí se to kolem Dobříče, ale do vsi tahle moje cesta nevede. Když vyjedu z lesa, prudce se do mě opře vítr-v tomhle směru do zad😊

Protože nemám rád ty asfaltky, ze silnice, na kterou cesta vyústila, znovu sjíždím a jedu mezi poli na kraji "letiště", tedy na kraji louky, která se tak dá využít. Za Koryty u hřbitova se vyhoupnete malinko nahoru a pak dlouho sjíždíte po silnici serpentinami ke Střele. Chtěl jsem to zkusit lesem, ale cestu vyznačenou v mapě jsem zhodnotil jako zcela integrovanou do lesního porostu. Za řekou si stoupání do Dolního Hradiště "zkracuji" tím, že odbočuji vpravo na polní cestu k chatové osadě. Tam už se ke mě připojuje zelená turistická trasa. Už jsem si nepamatoval, jak se dá projet nad Střelou k Piplovu mlýnu, ale byly to zbytečné obavy. Ukázalo se, že je to pěkná trasa a dokonce se zánovní lávkou přes Kralovický potok. Navíc tu touhle dobou nejsou žádní turisté. těch tu jinak bývá dost, je to jeden z mála relativně zachovalých "opuštěných" treků v naší zemi. Nad Piplovo mlýnem vyjíždím na silnici, stoupám ztěžka serpentinami do Borku a pak nad údolím Berounky i Střely, které mají nedaleko soutok, jedu do Kozojed. To je ideální chvilka na svačinku, je to asi 2 km po klidné silnici, která tvoří hranici mezi PP Berounka a PP Rohatiny. Projíždím Kozojedy a pokračuji po polní cestě na sever. Před statkem Rohy se dostávám na silnici, odkud pojedu po žluté až ke Krašovu. Nezpevněná cesta postupně více a více klesá, jak se blížíte Berounce. Je fajn, když tu nejsou lidé, dá se tu jet bezpečně svižným tempem. Zřícenina hradu Krašov je ovšem samozřejmě zavřená. To ale nevadí, je dobře vidět a navíc se dá zhlédnout i z přilehlých vyhlídek a to včetně parádního výhledu na údolí Berounky. Je docela chladno, proto se moc nezdržuji a vybral jsem si návrat po hřebínku jižně od zříceniny, kde je také zmíněná vyhlídka. Podle mapy a zpočátku ani naživo to nevypadá, jak pekelný kopec mě čeká. Je to sice hezká stezka, ale nahoru to jde velmi ztuha, spousta energie se ztrácí i v měkkém podkladu. Když vyjídžím zlesa, sice se mi ulevuje od nepříjemného stoupání, ale zároveň se do mě opře vítr-fouká stále stejně, takže momentálně přímo proti mě.

Z Bohů jedu kousek po modré, pak si cestu zkracuji neznačeným spíše trailem k Rožskému potoku. Je to opravdu technický sjezd, následuje krátké ale prudké stoupání ke hřbitovu kousek za Kozojedy. Odtud po hlavní silnici sjíždím k Liblínskému mostu. Ani jsem nepotkal moc aut. na kraji mostu ale sjíždím na cestu vedoucí k chatám a po zelené přes soutok Berounky a Střely a pak proti proudu Střely k Piplovu mlýnu. Lesní cesta vzhůru na jih je pochybná, proto raději volím silnici. Táhlé stoupání vede přes Břízsko a nejvyšší bod je asi právě místě u Bertina dvoru, kde odbočuji vpravo, projedu přes tento statek a bojujíc proti silnému větru bez přestání šlapu jihozápadně kamsi mezi Kaceřov a Dobříč. Po silnici  se vydám právě k Dobříči, ale než se tam dostanu, kolem hřbitova odbočuji vlevo a sjíždím k Dobříčskému potoku. Po docela hezké polní cestě to už není daleko do Jarova, kde se ale zatahuje a začíná pršet a pak dokonce padají malé pěkně štiplavé kroupy. Nestihl jsem tomu ujet do lesa, abych se trochu schoval za stromy. Překonal jsem jedno údolí, vyloupnul jsem se na Jarovské NS a stoupám k Třebekovu. Po štěrkové cestě po NS Býkov-Žichlice překonám údolí Bělidla, minu vrchol Kosina a sjíždím k Hromnickému jezírku. Neměl jsme potřebu jet přímo k němu, takže sjíždím rovnou do Hromnic. Než sjedu k Třemošné, musím přes kopec. Podél Třemošné už ale jedu parádním singlem po žluté k Břízskému mlýn. Od křižovatky jsem si zvykl jezdit kolem ČOV po louce k zemědělskému družstvu na kraji České Břízy. Podél zástavby se dá projet na jih vsi a vydat se po polní cestě k dalšímu areálu zemědělského družstva ve Zruči. Zatím vždy jsem jím bez problému projel a stejně tak i dnes. Po štěrkové cestě mezi Zručí a Druztovou jezdím rád k začátku NS F. Malocha. Odtud pak po žluté jedu přes rozcestí Pod Vysokou a lesem na Bílou Horu. Neměl jsem chuť jet vybetonovanou zemí, tak jsem ještě objel čističku podél řeky. Protože už jsou dál všechny cesty zalité asfaltem, už se nevypaltí jezdit do Luční ulice, takže jedu přes Zadní Roudnou k Pramenům po silnici a do Záhorska se vracím takhle zadem.

Parádní výlet, i když dost větrný. Díky bohu jsem si užil i jízdy s větrem v zádech. Terénu i převýšení (cca. 1300 výškových metrů) bylo dost. Průměrná rychlost 19,3 km/h není špatný😊 Vzdálenost 73 km, to je úplně akorát.

 

 

Zřícenina hradu Krašov a Berounka z vyhlídky