Atom muzeum Javor 51 z Plzně na kole

84 km

17. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rooseveltův most - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy býv. plovárna - Malostranský most - Škoda park - Hradiště - Čechurov - Černice - Městský les - chatová oblast pod Radyní - Nezbavětice - Chválenice - Olešná - Žákava - po CT 315 Spálené Poříčí - po zelené Hořehledy, Planiny, Dvůr, Křtí, Míšov - Atom muzeum Javor 51 - Číčov - Těnovice - Lipnice - po CT 2040 Kornatice, Hádek - Neslívský rybník - Svidná - po zelené Sedlec - Starý Plzenec - Koterov - Božkov - Lobezský park - Rokycanská - Prazdroj - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Zatímco v pondělí jsem vyjížděl docela pozdě, dnes, ve středu, jsem se nachystal dopředu a vyrážím už po čtvrté hodině, abych stihl dojet až do Brd k Atom muzeu. Jedu k Rooseveltovu mostu, pak přes náměstí Republiky k Radbuze a poté po jejím levém břehu proti proudu přes bývalou plovárnu až k Malostranskému mostu. Zde přejedu na pravý břeh a pokračuji přes Škoda park po CT 3 k Vokounově lávce, před níž se dá mezi zábradlím a skalkou projet na pěšinku vedoucí do Hradiště. Sice je poškozena konstrukcí schodů, takže se zkomplikoval průjezd, ale stále lepší než jet po asfaltu, takže ji využívám. Nějak jsem zapomněl, že chci na Bručnou, tak objedu hradiště s malým "h" a stoupám ke Kostincově ulici. Dříve tudy do Černic vedla žlutá turistická trasa, teď už je to ulicemi Do Zámostí, Zadní cesta a Ke Kovářské stráni neznačeno. Poté jedu po silnici k Olympii, pod dálnicí vede naštěstí chodní, takže ho v hustém provozu vždy využívám. Za dálnicí se konečně mohu vydat do přírody v Městském lese. Stoupám k občerstvení Krmelec a pak neznačenou cestou k chatové osadě pod Radyní. Na kraji lesa, kopírujíc zhruba trasu budoucího obchvatu Losiné, na který se z tohoto pohledu netěším, jelikož mu padnou za oběť pěkné lesy a četné cesty, jedu až k Bambousku, kde malá lesní pěšinka ústí na silnici do Šťáhlav. Jedu po silnici jen za zatáčku, na kraj lesa, kde ústí ulice z Losiné, a tentokrát sjíždím na louku. Po louce se dá jet tak nějak všude, sám ještě nevím jistě, kudy je to nejlepší, ale zdá se, že jsem nezvolil úplně špatně. Uprostřed je vysekaný prostor, nejspíš letiště pro letecké modeláře, od něj vede vyježděná stopa k polní cestě mezi Plzencem a Nezbavěticemi. A do těch já práve mířím. Překonám frekventovanou úskou silnici I/19 a sjíždím do vsi. poté po silnici do Chválenic, kde projedu mezi baráky na silničku do Nezvěstic. Z té se dá ještě asi po kilometru sjezdu odbočit na menší cestu kolem takového domácího motokrosového tréninkového okruhu a dojet po vymlěté štěrkoasfaltce do Olešné. Z tohoto směru míjím brod v Nezvěsticích a nikdy nepřestanu litovat toho, že vyasfaltovali krásnou pěšinku přes Úslavu. No už je to tak, že se zbytečně plýtvá našimi penězmi pro zhoršení našeho prostředí. Tak aspoň že podél silnice postavili oddělenou cyklostezku do Žákavy, i když tu nikdy nebyl žádný provoz cyklistů a ani vozidel na silnici.

 

Ze Žákavy pokračuji stoupáním směrem na Štítov. Na kraji lesa odbočuji doleva po CT 315 a sjíždím k chatám u Bradavy. Tato cyklotrasa je moc pěkná cesta, škoda že je skoro celou cestu asfaltová. Ze Spáleného Poříčí pojedu po zelené, ke Hvížďalce se jede pěkně, poté ale dobře vím, žen na pravé straně bradavy to není ideální. Už jsem tam ale léta nejel, tak si to nevybavují tak jasně. Alternativou je ale asfaltka po CT 315, to nepřipadá v úvahu. Stezka po zelené ale opravdu není sjízdná, jednak kvůli roklím, zadruhé kvůli popadaným stromům. Projedu Hořehledy a stále po zelené se vydávám do nekonečného stoupání na Planiny. Vždycky už to skoro vypadá, že jste nahoře, ale pak znovu přijde prudší část. Jede se ale dobře, ve stínu a navíc už jednou nohou v Brdech, tedy ve vyšší nadmořské výšce. Pro mě překvapivě pokračuji po zelené i nadále ke Dvoru, kde je pěkná, ale vybydlená a tajemná budova, její původní účel jsem nedohledal. Kolem ní se stáčím k severovýchodu a po štěrkové cestě mířím k rozcestí Křtí. Po tomto rozcestí stále mírně klesám, už po menší nezpevněné cestě k brodu přes Bradavu. Těží se tu dřevo, takže cesta je rozježděná a bahnitá. Za brodem se ještě zmenšuje a já doufám, že to půjde i nadále na kole. Teď stoupám k homoli před Míšovem. terén je poměrně těžký, ale je tu krásně, za chvíli navíc vyjedete na kraj lesa a máte rozhled po brdských loukách.

 

Gril v Míšově nevyužiju a když vyjíždím na neznačenou polní cestu z části Bělehrad, vrací se mi vzpomínky, že tady to nepůjde tak snadno. Překvapivě hezká cesta záhadně končí na louce přede mnou. Zajedu tedy do lesa, jinak to ani nejde. Chvíli hledám, který z náznaků cest bych měl využít. Nakonec ale stejně skončím ve volném terénu a jedu prostě nejproostupnější částí lesa. Měl bych dojet k příčné cestě, což se stalo, jsou to ale spíš zarostlá koryta plná kaluž. O kousek dále odbočím na cestu směřující do Číčova a budu hledat, kudy by se dalo projet k muzeu. Z nějakého neznámého důvodu je tu několik plotů. Celý areál ale oplocený není, dá se tu projet i těžkou technikou, ale jen na několika místech. Jenu z těch cest zvolím a díky bohu jsem se trefil správně a dojedu k Atom muzeu Javor 51 a rovnou k jeho východu, který je hezčí než vstup. Objedu to i z druhé strany, ale brzy musím zas dál, už je dost hodin. Vracím se tedy zpět na severní část oploceného areálu na cestu do Číčova. To bude evidentně další průšvih. Dobře si pamatuji, že se tu jelo podél plotu. Ten je tu pořád, ale cesta mezi ním a lesem už zarostla. Naštěstí jsou tu nějaké náznaky cest na druhé straně. Ukázalo se, že se dá projet po nějaké pastvině a jsem rád, že to vůbec jde. Až když se k lesu přivede CT 315, cesta se objeví, pro změnu rovnou asfaltová. V Číčově jste pak co by dup. Za vsí pokračuji kousek na Lučiště, kde po kilometru odbočuje polní cesta vlevo. Už jsem po ní několikrát jel, jednou byla nic moc, podruhé čistý průjezd. Dnes to vypadá nadějně, ale jen asi prvních 300 m. Pak se cesta úplně ztrácí. Pole jsou nesklizená, cesta po krk zarostlá. Chvíl to drtím na sílu, ale pak už to dál nejde a musím kolo nést. To přeci nemůže trvat dlouho...no, může. Více jak kilometr jsem se trápil tímhle zarostlým úvozem, než jsem se dostal na cestu před Těnovicemi. Rád potom jedu po silnici do Lipnice a po rychlé štěrkové cestě CT 2400 do Kornatic. No, ona je asfaltová od trati.

Za Kornaticemi me na CT 2400 čeká stoupání před Hádkem, poté už mírný dlouhý sjezd až k Neslívskému rybníku. Ještě kouske pak pojedu po silničce, než odbočím na zkratku lesem pod Svidnou. Chvíli jsem uvažoval, že pojedu přes Melicharku, ale už je dost pozdě, tak volím raději na jistotu po CT 2154 přes Svidnou a k rokycanské silnici. Po zelené pak sjíždím do Sedlce. Na pravém břehu Úslavy mezi Sedlcem a Plzencem už se zrušili dvě pěkné cesty, takže teď jezdím po poslední, té pro rybáře, přímo podél řeky. Za Starým Plzencem jedu nejprve po louce, až když už to jinak nejde, pokračuji po cyklstezce do Koterova. Pak už celkem klasicky Koterovem Břidlicovou ulicí, polní cestou k lávce přes Úslavu, za lávkou znovu doprava mimo asfalt podél řeky, přes Božkovský potok, po pravém břehu řeky do Lobezského parku. Pak už jen kolem Prazdroje do centra Plzně a těsně před tmou pod Záhorskem.

Celkem 84 km s převýšením 1000 m. To vlastně není moc, na to, že jsem byl v Brdech. Průměrná rychlost rychle klesla na 18,9 km/h v místech, kde jsem se musel pěšky prodírat porostem, jinak to byl ale opět pěkný výlet.

 

 

 

Atom muzeum Javor 51 v Brdech

 

Zámek Osek

44 km

15. 7. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - tvrziště Pecihrádek - ejpovické žel. tunely - Újezd - Červený Hrádek - Dýšina - Nová Huť - Kokotské rybníky - po modré Hudlice, Osek - zámek Osek - Litohlavy - rozc. Pod Vršíčkem - po žluté Klabava, vodní tunely Klabava, Ejpovické jezírko - Kyšice - po CT 3 Holý vrch - K Fořtovně - Ústřední hřbitov - Doubravka - Lopatárna - Letenské nábřeží - U Prazdroje - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Je pondělí, takže jsem se na kolo dostal až po šesté hodině. Zjistil jsem, že v Oseku je něco jako zámek, tak to jedu omrknout. Když už se přes Zadní Roudnou nelze dostat mimo asfalt, tak je jedno, kudy jedete, abych byl co nejdříve z Plzně, obvykle jedu po silnici pod nemocnicí. U slepého ramene s radostí sjíždím na pěšinku k řece, podjedu Masarykův most a další dva u něj a pokračuji k soutoku Berounky s Úslavou. Cesta je kupodivu docela zarostlá. V mapách se ale po letech objevila pěšinka přes Pecihrádek k lávce, tak se do toho pustím. No nic se nezměnilo, nejde to tam skoro ani projít, natož projet. Otrava. Konečně zas můžu do sedla u lávky pod Pecihrádkem, pak jedu zkratkou-pěšinkou k vůstění ejpovických železničních tunelů a pak po široké dálnici do Újezda po CT 3. Projedu bývalou vsí k sídlišti a kolem smaltovny, poté po štěrkové cestě stáčející se vlevo k třešňové aleji. Po malé silničce nebo CT 2151 se přehoupnu přes vršek a pak odbočuji vlevo na první nezpevněnou cestu, alej topolů, která se pod zemědělským družstvem mění v ulici K Bukovci. Za silnicí pak vede prašné cesta na východ. Asi za kilometr je třeba se rozhodnout, jestli doleva nebo doprava. Vybírám směr na Dýšinu, takže jedu kousek po louce pod elektrickým vedeníma a pak po horší polní cestě do vsi.

 

Dýšinou projedu kolem potoka do Nové Huti, sjedu samozřejmě ke Klabavě. Z rozcestí U Koupaliště vede jedna nenápadná pěšinka do prudkého kopce. I když si vzpomínam, jak jsem tuhle cestu nedávno sjížděl, a bylo to ostré, tak se pouštím vzhůru. Sklon je na hranici sjízdnosti, ale ještě mam dost sil, abych to zvládnul😊 Je to pár set metrů, než se připojíte na větší cestu, která už stoupá příjemně pozvolně pod Dubový vrch, tedy i za příčně vedoucí asfaltku. Objedete lesem Dolní Kokotský rybník a vyjedete rovnou u odbočky modré turistické trasy za Horním Kokotským rybníkem, po které budete pokračovat přes kořeny mýtinou a lesem Kokotsko a poté zlepšujícím se singlem, až nakonec vyjedete před Hudlicemi na větší polní cestu. Ta se velice překvapivě rychle mění v zarostlý úvoz, vždycky tu býval dobrý průjezd, dnes se musí dokonce kousek podél pole. Možná je to proto, jak nadměrně je letos rozbujelá vegetace a taky proto, že tahle cesta je přerušená stavbou silnice od dálničního sjezdu. Je to hluboký zářez, ale překonal jsem, ho. Zbytek už je po štěrku k Oseku. Z mého směru až na druhém konci je zámek Osek, který slouží k soukromému bydlení. 

 

Vydávám se nazpět po silnici do Litohlav. Krásná (a úzká) klikatice lemovaná stromy byla přerušena novostavbou dálničního přivaděče docela nepřehlednou křižovatkou. V Litohlavech odbočuji vlevo a za Voldušským potokem stoupám ulicí pod Vršíček. Protože mířím k řece Klabavě, postupně začínám klesat po rozbité cestě. Na rozcestí Pod Vršíčkem odbočuji prudce vpravo a po žluté objíždím vodní nádrž. Projedou dlouhou ves Klabava skoro až nahoru. Stále po žluté jedu nad bývalou a vlastně obnovenou navážkou. Po panelové cestě znovu sjíždím ke klabavským říčním tunelům, přejedu řeku po lávce a pak se napojím na CT 3, která mě provází po jižním okraji Ejpovického jezírka a pak stoupá do Kyšic. Nadále v kopci za Kyšicemi se držím CT 3, až na kraji lesa odbočuji vlevo na neznačenou cestu pod Holým vrchem. Projedu lesem k ulici K Fořtovně a znovu lesem se vydávám k polím za Ústředním hřbitovem. Právě u něj, před chatovou osadou popravo odbočuji na pěknou polní cestu, která vede okrajem pole  apak hezkou loukou do Hrádecké ulice. Projedu Doubravku Zábělskou ulicí a klesám k podjezdu pod tratí. Poté na kraji Lopatárny sjíždím na náplavku Úslavy, kudy se krásně dostanu na Rokycanskou. Městem projíždím kolem Prazdroje až k pivovarské bráně, kolem Rychtářky, přes Lochotínskou lávku a Rondel a domů do Záhorska. 

 

Sice "jen" 44 km, ale něco kolem 550 m převýšení s průměrnou rychlostí 19,7 km/h, za mě spokojenost😊 

 

 

 

Zámek v Oseku

 

Novostavba silnice od D5 k Březině

Novostavba silnice od D5 k Březině

 

Janovský mokřad 2024

46 km

14. 7. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 350 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky kolem Plzně

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - po NS Údolím Mže Regensburská - Pekelný ryb. - Vejprnice - Draganec - Tlučná - Torovka - Nýřany - koupaliště - Mexiko - Janovský mokřad - Větrná jáma - Dioss - Humboldtka - Lazarka - Kamenný Újezd - Pankrác - Tlučná - Vejprnice - Křimice - po CT 37 lávka přes Mži - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

Je sice dlouhý den, ale já to prostě musím mít vždycky na knap, vyrážím až v sedm večer, bude to tedy rychlovka k Janovskému mokřadu, je tam prý nová rozhledna. Vyjíždím přes Lochotínský park k zoologické zahradě a pak po NS Údolím Mže přes lávku a k západnímu obchvatu. Ten symbolicky dělí Křimice od Skvrňan, jedu pod tratí do polí, stoupám po pěkné polní cestě ke křížku sv. Vojtěcha, na dohled Horničce se stáčím na jih a pokračuji až k silnici, ze které zas za chvíli sjíždím pod hráz Pekelného rybníku. Pod nádražím vede cyklostezka, poté stoupám po modré ulicí Na Výhledy k lesu Draganci. Na kraji lesa neodbočuji vpravo, jedu neznačenou cestou rovně zhruba západním směrem a za chvíli se připojím na CT 2300, po které to už po pěkné polní cestě dojedu do Tlučné. Ulicemi Tylovou a Na Kamenici pokračuji k louce před Torovkou a následně po parádní cestičce skrz les až na nýřanskou stranu kopce, kde sjíždím k hlavní silnici. Po jejím překonání vjedete na malý singl  jste v podstatě na kraji Nýřan. Projíždím kolem hřbitova, pak po příjezdové cestě ke koupališti a kousek za ním končí zpevněná cesta. Lesíkem v "Mexiku"  se necham vést cestami a vyjíždím u vysílače. ZArostlou příjezdovou cestou k němu pokračuji k podjezdu po dálnicí. Za ní už jste na dohled mokřadu, podél náspu dálnice se dá jet až k ohradě s pratury a divokými koni. Dojel jsem se podívat k vyhlídkové plošině Janovského mokřadu a pak se vracel podél ohrady k naučné stezce. 

 

Naučná stezka je dost bídná. Zaprvé za dva roky od zřízení tohoto mokřadu je mostek přes korýtko Lučního potoka už jaksi za zenitem, navíc je všechno pekelně zarostlé - viz foto. A to i naučná stezka. Jedu tedy druhou cestou. Tam už je to o něco lepsí. Naučná stezka se vrací tou zarostlou částí, já se vydávám na západ k Větrné jámě. Zpočátku jsme tomu moc nevěřil, ale nakonec se povedlo😊 Po CT 2301 jedu až k Diossu, pak odbočuji vpravo a mířím do Nýřan. Podél bývalé vlečky vede prašná cesta na Humboldtku, kde odbočuji vlevo a na dohled odporným halám v krajině jedu na kraj Nýřan. Z křižovatky na Kamenný Újezd vede také odbočka ke garážím, která se mění v lesní pěšinu vedoucí ke trati, kousek pak podél ní, kousek po žluté a pak znovu lesíkem k bývalé samotě, dnes už spíš předměstí Nýřan. Pojedu do Pankráce, takže se vracím k CT 2301, po které stoupám kamenitou cestou k lesu, následně odbočuji na malou pěšinku vedoucí na východ. Je to vlastně velmi pěkný singl vedoucí z části po náspu bývalé vlečky. Nebo to tak aspoň vypadá. V Pankráci sice vyjedete na nějakých pozemcích za baráky, ale asi je to tak v pořádku. Z Pankráce jedu zkratkou k železničnímu terminálu, pak po nevýrazné cestě za silnicí přes louku a trať k další silnicí, za níž už začíná Tlučná. Za hlavní silnicí vybírám polní cestu do lesa za koupalištěm. 

Beru to pak Tlučnou pod haldou novým parkem a lesem na sevrovýchod k silnici do Vochova. Myslel jsem, že využiju novou cestu do Vejprnic, ale ta vede moc dolů, takže se vracím a jedu klasicky kolem cihelny a pak po štěrkových alejích severně od Vejprnic na kraj Křimic. Sjíždím až k zámku, pak už zbývá dojet po asfaltkách po CT 37 k zoologické zahradě a vystoupat přes Lochotínský park do Záhorska. 

Stihl jsem to před tmou tak tak, byl to pěkný výlet, jen to v tom Janovském mokřadu poněkud rychle zplanělo. 46 km průměrnou rychlostí 21,5 km/h, takže jen lehce přes dvě hodinky.

 

 

Koně v Janovském mokřadu

Rozhledna v Janovském mokřadu

NS Janovský mokřad

 

 

 

 

 

Lom Hradec

68 km

4. 7. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 500 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky kolem Plzně

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Husovo nám. - Techmania - Na Hvězdě - Borská Pole - Zátiší - Slovanské údolí - U Brůdku - Vejprnice - podél pískovny Tlučná k D5 - Úherce - Velký ryb. a ryb. Tvrdík - Hoříkovice - po NS Stodsko Kotovice - po CT 2271 Ves Touškov - Hradec - lom Hradec - Stod - po NS Stodsko Krůtí hora - Chotěšov - Starý Důl - po CT 2271 Zbůch - ryb. Odval - PR Nový rybník - Líně - Sulkov - rybníky Starý Sulkov - Lesov - Borská Pole - Na Hvězdě - Techmania - Plaza - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Počasí sice není nejlepší, ale pršet by nemělo, takže prostě jedu. Vyrazim si do lomu Hradec, který jsem objevil kdysi vlastně náhodou, když jsem jel lesem, zadem nevědom si přečinu, vjel na soukromý pozemek Červeného mlýnu a majitel mě vyprovodil ven. Zpětně jsem zkoumal cestu, jak se to stalo a teprv tehdy jsem si všiml lomu. Tak tam přesně mířím, nejprve nudně přes Plzeň k Rondelu, přes Palackého a Husovo náměstí, kolem Techmanie, přes Hvězdu pro něco do OBI, pak Folmavskou ulicí do ul. Ke Karlovu, kde už se začíná budovat napojení a semafory právě na Folmavskou od dosud největší montovny na Borských Polích. Kousek za pak odbočuji na malou cestu vedoucí přes již nepoužívanou vlečku do areálu Škody a tudy do Zátiší. Desítky let se chodilo z Kreuzmannovy ulice k viaduktu ve Slovanském údolí po pěšince, já tam jel naposled asi před třemi lety, loni už to nešlo a já doufal, že se ta pěšinka obnovila. Tak nic, je tam jen squat bezdomovců a dál to nejde. Jedu tedy mini podchodem po tratí o kousek blíže centru.

Protože mám rád nezpevněné cesty, vyhýbám se asfaltovým dálnicím, třeba té podél Vejprnického potoka, z toho důvodu jsem sebevědomě vyjel po pěšince podél silnice. Během roku už je ale tak zarostlá, obzvlášť na vrcholu vegetačního období, že ji skutečně nejde projet. Bohužel tedy musím tou nudou ke Brůdku po asfaltce, pak vystoupám prudce do lesíku za Novou Hospodou, který už taky brzo nebude, protože se tu postaví rychlostní železnice. Zatím ale můžu užívat nespočtu pěkných klidných pěšinek, tak tu rád jezdím směrem na Vejprnice, tentokrát podél jižní strany mýtiny a pak k fabrikám na kraji Vejprnic. Za nimi dříve začínala polní cesta do Tlučné, dnes se tu chystá sídliště, takže se buduje silnice. Až když tedy odbočím vlevo na rozcestí Pod Hájíčkem, jedu konečně mimo asfalt. Před bývalými mokřady, které teď obec využívá jako skládku odbočuji vpravo a věčně rozbahněnou cestou jižně od pískovny Tlučná jedu až k přemostění D5 směrem na Líně. Musím pak chvíli stoupat po silnici, u Milknaturu však odbočuji vpravo a po nefrekventované rozbité asfaltce sjíždím do Úherec přes další průmyslovou zónu. Kupodivu se dá projet Logistickou ulicí mezi halami, pak podél plotu po trávě pěšinkou k parkovišti u Lučního potoka a pak jen překřižujete hlavní silnici na Zbůch a pokračujete Luční a Topolovou ulicí. Právě za nimi se dá sjet na pěšinku přes louku. Je třeba trochu hledání nebo prostě sjedete do posečené louky a pak se napojíte jako já, příště už budu vědět, kudy je to správně.

Jsem překvapený, je to pěkná cesta k Velkému rybníku a rybníku Tvrdík. Tak ještě projet mezi nimi a dostat se na cestu na Hoříkovice. Je to trochu pofidérní, tu a tam skládka na cestě, ale nakonec jsem se opravdu dostal, kam jsem potřeboval, u křížku na polní cestě, kterou už znám, podjede trať a pokračuje podél lesa na jihozápad k Jetelovému vrchu. Tady mě čekalo velké zklamání, protože tu bývala nádherná nezpevněná, ale velká cesta, kde se ani nedržela voda a bahno, protože byla písčitá. Nějaký dobroser však měl potřebu ji zavést hrubým štěrkem, takže ji zničil. Už je vyšlapané pěšinka vedle, protože takové řešení nikomu nevyhovuje😔

U Husího rybníku se připojuji na CT 2301 a sjíždím do Hoříkovic. Jak odbočím na NS Stodsko, povážlivě se to zatahuje a padají první kapky. Nevypadá to dobře, jedu do temnoty, asi tedy zmoknu oproti předpokladu všech předpovědí. Z Kotovic po CT 2271 do Vsi Touškov se to ještě drží, nemám ale žádný náhradní cíl v okolí, takže prostě pojedu do Hradce, i když tam evidentně prší. Jedu kousek po silnici II/230, v údolíčku Touškovského potoka sjíždím na polní cestu vpravo. Měl jsem strach, jak bude sjízdná, ale je to v pohodě. V lese se cesta nějak rozdvojuje, což není v mapě zaznamenáno, ale zvolil jsem díky na vigaci správně, schován pod stromy nicméně už slyším, že až vyjedu, bude to do dlouho očekávaného (nikoliv meteorolgy) deště. Když vyjíždím na silnici, skutečně už lehce prší, zvolil jsem adrenalinový přístup k lomu Hradec od severu strání, kde jsem sjistil, že jsou schody. Tam už se déšť zintenzivňuje a když si zatopený lom objíždím, je regulérní slejvák. Neužívám se tedy těch skalek a výhledů tolik, jak bych mohl. I na druhé straně na "pláži" leje, takže se začínám vracet přes centrum vsi. U hřbitova sjíždím na polní cestu vlevo od silnice, stoupám a na cestě prosycené zemědělskou chemií není ani tak bahno jako mazlavá směs, která vám okamžitě obalí kola a všechny ostatní komponenty jak řízek do pořádně macatého trojobalu. Pláču, když slyším, jak se kamenitá směs drtí mezi pastorky a řetězem, ale co se dá dělat. Na kraji Stodu u cihelny vjídžím na silnici, jinudy to ani nejde, tak schazuji přebytečná kila a jedu po prudké zatáčce po NS Stodsko ke Krůtí hoře. Za ní je odbočka na polní cestu do Chotěšova a chemicko-bahenní lepivá lázeň začíná nanovo. Některé úseky jsou lepší, ale na závěr je taková traktorová zkratka podél trati u zastávky Chotěšov, kde jsem zas nabalil na sebe vše, čeho jsem se dotknul. Je obrovská škoda, že nelze projet podél trati přímo ke Starému Dolu, chybí asi 200 m. Všude se staví desítky kilometrů naprosto zbytečných cyklostezek, tady by těch pár metrů mělo dramaticky větší smysl, ale nic. Zanechám tedy bahnitou stopu na silnici první třídy, než v zatáčce odbočím a jedu zas v klidu. Bahna jsem si už opravdu užil, přestalo pršet, ale do Zbůchu dojedu po CT 2271. Projedu celou obcí, a i když v poslední době cestička podél betonárky zarůstá, znovu se po ní vydávám k rybníku Odval. Kolem něj už je to dobré, jezdí sem rybáři. Následuje polní cesta do Líní kolem PR Nový rybník. Z Líní už jsou do Sulkova taky v podstatě všechny cesty vyasfaltované, takže jedu monotónně po jedné z nich podél Lučního potoka. Plynně tak navazuji na NS Líňská okružní cesta, která mě provede nejen pod D5, ale také k rybníkům u Starého Sulkova. To už se dost stmívá, takže makam, ať jsem co nejdřív ve městě. Musím ještě temným lesem kolem Lesova, vystoupat k Borským Polím po té zbytečné asfaltce, vyjedu až u psího útulku. Pak projedu areál ZČU a protože se blíží desátá a já se nestihnu odbahnit doma, kde nejsou zásoby, musím do Kauflandu pro nejnutnější zásoby teď a takhle. S hnedým flekem přes celý zadek jsem nabral pečivo a kolu a teď hurá po tmě přes Hvězdu, kolem Techmanie, přes Husovo náměstí a kolem Plazy zpátky na Severní předměstí.

Jako hezký výlet to byl, jen ten beton už je strašně daleko za Plzní, člověk musí ujet 70 km, aby se trochu dostal do přírody. Počasí mi moc nepřálo, ale jsem rád, že jsem vyrazil na těch přesněji řečeno 68 km s ne moc velkým převýšením 525 m. Průměrná rychlost mi klesla na 18,9 km/h, jak jsem do toho v bahně nemohl šlápnout.

 

 

 

Lom Hradec u Stoda

Lom Hradec u Stoda