60 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 890 m
Terén: Lesní cesty, kančí stezky
Plzeň-Pod Záhorskem - Doubravka - Špitálský les - Švábiny - V Pytli -
Letkov - Stradiště - PP Sutice - Sedlecká rokle - Lhůta - býv. Rakovská
hájovna - Potoky - Na Kudličkách - po NS F. X. France Myslivecký rybník
- Kornatice - podél Kornatického potoka Kornatický rybník, Pod Lopatou
- Kozel - Melicharka - Sedlecká skála - Sedlec - po zelené Starý Plzenec -
po NS Staroplezenecká sv. Blažej - CT 31 - podél trati Čechurov - Slovany -
po CT 31 Škodapark, centrum Plzně - Rooseveltův most - Pod Záhorskem
Konec října, ale slunce svítí, tak proč nevyjet. Letos jsem sice na
Sedlecké skále byl, ale jen pěšky. Ze Záhorska startuji směrem na východ,
kolem Pramenů, pak polní cestou do Luční ulice a pak po NS Údolím Berounky k
Masarykovu mostu. Kruhový objezd pod tratí už je hotový, ale já stejně pořád
nejraději jezdím pod mosty podél řeky nezpevněnou cestou. K Lopatárně je
nutné jet po asfaltce. Projíždím parkem V Homolkách k OC Centrum a stoupám
do Špitálského lesa. Invelt se neustále rozšiřuje a už není možné projet k
Rokycanské, tak ho objíždím a pokračuji na vyhlídku na Švabinách. Podél
zahradní osady a za Tescem mířím k polesí V Pytli, kde druhou odbočkou jedu
mírně vpravo a rychle se blížím do údolí Božkovského potoka. Spíše náhodou
jsem pokračoval po malé pěšince k Letkovu. Nakonec jsem stejně vyjel na
cestu podél umělého koryta Božkovského potoka, ale zajímavé zpestření.
Projíždím táhlým stoupáním celým Letkovem a za dálnici, na Merfánku. Zde
odbočuji vpravo na žlutou turistickou trasu. Krátce na to, asi první cestou
vlevo, odbočuji do zanedlouho prudkého kopce. Několikrát jsem tu jel a měl
jsem za to, že jsou tu dvě cesty, jedna větší, kterou se vydávám a pak
jedna menší, kterou nechávám za sebou. Obě by se měly sejít na druhé straně
kopce poté, co objíždí vrchol Stradiště ze severu a jihu. Evidentně jsem se
dokázal vydat po třetí, asi nejhorší variantě. Ona se zpočátku nezdá, ale
postupně se zmenšuje a zmenšuje, až je téměř neprůchozí. To už se ale
nehodlám vracet a prorazím to. Je to sice nejkratší cesta, ale jinak bych se
ji příště zas pokusil vyhnout. K hájovně pod Stradištěm už upaluji po
rozbité lesní cestě a sjezd končí až u silnice mezi Tymákovem a Sedlcem.
Minule, když jsem tu jel, jsem prorazil plášť, dnes bez defektu:)
Odbočuji vlevo, ale hned zas sjíždím na hráz rybníku Pod Tymákovem. Pojedu
totiž podél Tymákovského potoka pod PP Sutice hezkou stezkou k Sedlci.
Přebrodím Lhotský potok a ačkoliv je letos dost suchý podzim, tady je
pěšinka hodně podmáčená. První odbočkou vpravo zkusím vystoupat na luka pod
Lhůtou. Je to hodně prudké a zanedbané, ale mělo by to pokračovat v lepších
podmínkách nahoře. Skutečně jsem se trefil, jsou tu sice hluboké výmoly a
bahno, ale dá se jet a tak se dostávám novou trasou do Lhůty. Chci jet na
Potoky, ale to musím přes hřbet Maršálu. Vždycky tady bloudím a někdy i mimo
cesty, které končí nečekaně. Dnes jsem se rozhodl volit větší cesty. Docela
jsem si tím tedy zajel a to až k bývalé Rakovské hájovně. Díky tomu jsem
ale objevil cestu podél lesa, která by se mohla stočit právě směrem, který
potřebuju. No stáčí se trochu moc a skoro se ztrácí někde v louce, ale
pokračovat se dá bez problému, to považuji za úspěch. Raději kontroluji v
mapě, kudy kam. Ano, jsem kousek od Rakové, pojedu na jih po žluté do
Potoků.
Zde odbočuji vlevo na neznačenou zpevněnou cestu, která vede trochu nepřímo
k samotě Na Kudličkách. Nenavazuje to úplně přímo, ale dá se pokračovat více
méně ve směru po horší cestě s popadanými stromy ke všem značeným trasám
vedoucím po asfaltce od silnice z Kakejcova. Tu však nevyužiju nadlouho,
hned zas pokračuji totálním pralesem po NS F. X. France. Od té doby, co jsem
tu jel poprvé a naposled, asi rok zpátky, se tu změnilo to, že je tu
více popadaných stromů a nejde projet už skoro vůbec. Zpočátku to ovšem tak
zle nevypadalo, tak jsem se tudy přecijen vydal. Byla to ovšem hrůza. Až k
Mysliveckému rybníku jsem šel spíše pěšky, přes rokli s rozpadlým mostkem,
přes stromy a podobně. Od rybníku k chatám a silnici už je to lepší. Sjíždím
tedy do Kornatic a pokračuji skrz ves po CT 2040. Na kraji lesa ale odbočuji
vlevo k chatám, projíždím po cestě mezi nimi a mířím na neznačenou cestu
podél Kornatického potoka. Hned za posledními chatkami je nutné odbočit
lehce vlevo a pak už se nechat vést pěšinou ke krásným meandrům. Evidentně
tu je stržený starý mostek, ale někdo tu rychle obstaral nový z rozpůleného
kmene:))
Ke Kornatickému rybníku už je to co by kamenem dohodil. Míjím pár chatek a
pokračuji po břehu na hráz, sjíždím pod ni, kde by podle některých map měla
být pěšinka vedoucí k rozcestí Pod Lopatou znovu podél potoka. Buď tu nikdy
nebyla nebo je stržená velkou vodou, každopádně jdu kousek kamenitým suchým
korytem, pak se sice objevuje nesmělý náznak kančí stezky, jenž vede prudce
do stráně přes kmeny a stržený břeh, takže kolo na záda a stejně se sotva
vyškrábu nahoru...kde je už jen zarostlá louka. Podle mapy tedy mířím k
nejbližší další cestě vedoucí shora od rozcestí Hádek-hájovna. Je to
bída, ale vypadá to na cestu, tak zase sjíždím do údolí, kde se cesta postupně opět ztrácí. No promotal jsem se až pod Lopatu, ale jízdu to moc
nepřipomínalo. Přes Hádecký potok stoupám k modré turistické značce, kterou
následuji k hájovně u Hájku, pak křižuji asfaltovou cestu a po lesní cestě
pokračuji rovně k areálu zámku Kozel. Na rohu se vydávám vpravo po NS Okolo
Kozlu a pak pokračuji směrem na Svidnou. Asi 300 m za rozcestím
Kozel-hájovna nicméně odbočuji vlevo a o kus dál, kde to rovně nejde,
odbočuji do roští vpravo, abych se dostal k větší cestě právě od Svidné.
"Vrstevnicovka" pod sklakou Melicharka je značená velkoryse jako asfaltka,
ale je to běžná štěrková cesta. Odbočuje se na ni tak přirozeně, že jsem si
ani neuvědomil, že by šlo jet rovně ke Šťáhlavům. K Melicharce se stoupá, od
ní je parádní výhled na Plzenec a Radyni, pak se trochu klesá k hlavní
silnici na Rokycany. Po té musím pár metrů nahoru, ale hned zas odbočuji
vlevo do lesa a konečně se blížím k dnešnímu cíli. Třetí odbočkou bych měl
jet vpravo. To se snadno řekne, ale poznej která mezera mezi stromama je
zaznamenaná v mapě. No nějak jsem to trefil, ke skále už jsem naštěstí
jednou šel, takže vím, že musím nenápadnou cestou k extrémně prudkému kopci
a pak kousek po hřebínku k samotné Sedlecké skále. Jen krátce obdivuji
výhled a užívám paprsky sklánějícího se slunce a vracím se na původní
"úpatní" cestu.
Vyjíždím do ulice V Mlází a prudce sjíždím do Sedlce. Po zelené se vydávám
přes Úslavu do Starého Plzence a v centru plynule navazuji na NS
Staroplzenecká vedoucí ke sv. Blažeji, což je trochu neprošlapanou pěšinou
podél trati. Na chvilku musím sjet na CT 31, ale pod dálnicí vyjíždím na
cestu pod tratí a tudy se dostávám ke Koterovu. Je třeba sjet až k řece,
abych mohl vystoupat k nové lávce do ulice K Dráze. Přes město se vracím
přes Čechurov a Bručnou, nad Vokounovo lávkou, po CT 31 kolem Škoda parku a
po pravém břehu Radbuzy pod papírnou až k Muzeu. Není provoz, tak jedu přes
centrum na Rooseveltův most a po Karlovarské do Záhorska. Celkem tedy 60 km
s převýšením téměř 900 m a tedy průměrnou rychlostí 17 km/h.
 |
| Sedlecká skála - výhled na Radyni |
 |
| Sedlecká skála |
Žádné komentáře:
Okomentovat