Blik Blik festival Plzeň 2024

40 km

22. 3. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 450 m

Terén: Polní cesty a asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - centrum Plzně - Blik Blik U Ježíška - podél Radbuzy Škoda park, Vokounova lávka, Hradiště - po NS Údolím Úhlavy Radobyčice - Útušice - Štěnovice - Robčice - D5, sjezd 80 - kamenolom Buková hora - lávka u jezu Litice - v. n. České údolí - Škodaland - věznice Bory - Borská Pole - Techmania - Husovo nám. - Kalikovský mlýn - park za Plazou - Rondel - Pod Záhorskem

Po návratu ze zimní dovolené se dostávám ke kolu, nemám zas tolik času, takže přemýšlím, kam pojedu. Nakonec jsem za cíl zvolil Blik Blik festival. Sice jedu kolem Roudenských pramenů, ale přes Roudnou se trochu vracím k Lochotínské lávce. Instalace se teprv chystá nebo pro mě není atraktivní, takže pokračuji přes centrum Plzně, tedy sadový okruh, k Ježíškovi. Tady už na řece pluje měsíc a na protipovodňovém poldru se chystá slunce. Pro jeho instalaci jsou evidentně potřeba 4 auta, protože to tu vypadá jako na parkovišti.

Na Papírenské lávce přejíždím na levý břeh, kde je vždy méně lidí a je tam mnohem hezčí cesta. Vracím se až přes Malostranský most, pak jedu po břehu řeky kolem soutoku k úpravně vody. Po panelové cyklotrase pokračuji k Vokounově lávce, na jejímž začátku vede malá pěšinka podél Úhlavy ke Hradišti. I přes komplikaci s nesmyslně postavenou rampou se dá jakž takž kolem ní projet. Z Hradiště musíte překonat nudný úsek po asfaltu do Radobyčic. I tak už to bylo daleko za Plzní, když jste se za Radobyčicemi konečně dostali mimo nekonečný beton, teď už se ale znovu betonuje i za nimi. Zatím se dá jet po megalomansky připraveném upraveném terénu, ale je otázkou času, než se tu zase zničí kus přírody. Podél řeky už také nelze projet, postupně si tu všichni staví hradby. Naštěstí to pořád jde kolem pole. Pak už je díky bohu krásná cesta loukou až pod dálniční most. Podjedete u jeho základů a pak po stěrkové cestě dojedete do Útušic. Já nejraději v zatáčce u prvních domků odbočím na malou pěšinku se schody k soutoku Útušického potoka a Úhlavy a na druhé straně vyjedu k silnici nebo jako dnes k další velmi prudké pěšince k rybníku, pak podjedu dobřanskou silnici, po suprovém singlu na břehu řeky pak pokračuji až k obslužné lávce k vodočtu. Dříve na ní byl formální zákaz vstupu, nyní je nově natřená a už bez řetízku se zákazem. Na druhé straně řeky je ale horší pěšinka, než si pamatuji. Vždy jsem ji abslovoval ale cestou z kopce. Vyškrábal jsem se tedy k silnici a budu sjíždět zpátky do Štěnovic klikatou a trochu nepřehlednou ulicí Na Šancích.

U zámku překonám řeku a po červené hezkou pěšinkou se blížím k lesu. Chtěl bych se dostat do Robčic mimo silnici, tak uvidíme. Prudce stoupám mýtinou po zelené, pak polní cestou, kudy jsou však obsluhovány chatky, se vracím k dobřanské silnici. Asi se dá projet na druhé straně přímo do Robčic, ale já si všiml vyježděného prostoru směrem k poli. Rostliny nejsou vzrostlé, takže se dá projet překvapivě dobře k cestě podél Robčického potoka, to mam radost. Za Robčicemi stoupám ke sjezdu 80 a chtěl bych do Šlovic. Vím, že tam jsou omezení majitelé, takže se dá těžko projet, byť po obecních pozemcích. Přesto jsem se rozhodl to zkusit, že by to mělo jít po poli. Plot už ale nemají jen kolem cesty a pozemku, ale také už kolem velké části pole. Když není podmáčená půda, dá se projet, ale vrátka na druhé straně žádná nejsou. Elektrický ohradník je extrémně poctivě udělán kolem silnice i dálnice, ačkoliv tu nikdy žádná zvířata nebyla. Nikdo na mě nicméně nevyběhl, takže sjíždím do Šlovic, kde prudce odbočuji vpravo a jsem zvědav, kam se dostanu za lávkou přes dálnici. Je tu závora, takže je využívaná jen pro procházky místních. Noo, vede přímo do areálu kamenolomu. Nedá se to ale nikudy objet a ani tu není žádný zákaz vjezdu nebo vstupu, tak jsem se rozhodl, že štěrkovnou projedu. Pracuje se tu, ale v podstatě tu nikdo není. Jen slyším bagry a kamiony v provozu. Jel jsem tak, abych je nepotkal a vyjel na Farské hoře. Těšil jsem se, že touhle dobou na singlech pod Dubovou horou nikdo nebude, ale samozřejmě zrovna v místě, kdy jsem chtěl využít rychlosti a vyjet prudký kopec na druhé straně rokle, jsem potkal paní se dvěma psy, takže energii jsem spálil na tepelnou. O kus dál ale zkusím sjet k řece, podle mapy by tam měla být pěšinka nad chatami. Skutečně tam něco nacházím, ale je to spíš sypká stráň než skutečná cestička. Výhodou ale je, že nemusíte jet po té ubohé asfaltce do Litic. V říční nivě je jednak pěšinka a pak i štěrková cesta. Touhle parádou můžete projet až k lávce u jezu - dokud ji zas nějaký papaláš bez mozkových buněk nevyasfaltuje. Za lávkou projíždím rezidenčně-chatovou oblastí Černý most, poté po další lávce přes Borskou přehradu. I tady se asfaltovalo, takže pěšinka na břehu se hodně zkrátila. Na druhém konci u Škodalandu zase někdo postavil plot, který nic nechrání, jen překáží v průchodu do sportovního areálu. Dá se projet Přehradní ulicí, kde se chystá sídlištní zástavba - další selhání územního plánování.

Projedu po hrázi, vystoupám k věznici Bory, objedu ji, pak zamířím k ZČU, mezi novou zástavbou to vezmu ke kruhovému objezdu a rád bych se protáhnul skrz rozestavěné sídliště v Goldsheiderově ulici. Přímo na mě koukají makáči, takže si neotvírám bránu na staveniště a s obtížemi tedy projíždím kolem autosalonu. Dříve taková hezká oblast se zahrádkami se postupně mění v neutěšenou neprůchodnou průmyslovou plochu bezmyšlenkovitě oplocenou ze všech stran. Když se tedy probojuji bezdomoveckými pěšinami do Borské, konečně do toho zas mohu šlápnout a tak klesám Korandovou ulicí, ke Kalikovskému mlýnu, podél náhonu za Plazu a přes Rondel do Záhorska.

Hezký výlet se smutnými vzpomínkami, jak byla Plzeň dříve mnohem hezčí, než k moci přišli pokrytečtí politici, falešně bojující za zlepšení životního prostředí, ale svými činy jdoucí přesně opačně, ačkoliv o jejich prolévání krajiny asfaltem nikdo nestojí. 40 km s převýšením necelých 500 m.

 

Blik Blik festival Plzeň 2024

Blik Blik festival Plzeň 2024

Kaple Panny Marie Pomocné Radčice

38 km

10. 3. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Polní cesty a asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - roudenské prameny - Zadní Roudná - Lopatárna - po NS Údolím Úslavy Lobezský park - střelnice Lobzy - Slovany - Doudlevce - Borský park - po žluté podél v. n. České údolí - Nová Hospoda - Pekelný rybník - Křimice, Na Horničce - Vochov - Červený mlýn - Malesice - po zelené kaple Panny Marie Pomocné - Radčice - studánka Čumperka - ekodukt Regensburská - Sylván - nad zoo Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

Rozvážím svatební oznámení a dnes okruhem přes Plzeň bych mohl obstarat možná 5 hostů. Na kolo není žádné teplíčko, ale jet se dá dobře. Ze Záhorska mířím k roudenským pramenům a protože nechci jet po asfaltkách, zkusím znovu, zda se nedá projet pěšinkou za chatami v Zadní Roudné. Nic se nezměnilo, mezi chatami a pivovarským vodním zdrojem se musí po zoraném poli. Nakolejím se na cestu, pokračuji po Jateční ulici a pak podél Úslavy k Lopatárně. Docela dlouho jsem nejel podél řeky, takže se těším na pěšinku po pravém břehu pod Rokycanskou až k Lobezskému parku. Vzpomínám na podzimní srážku s nutrií, která se mi přihodila v těchto místech, ale dnes za světla mě snad nic podobného nehrozí. Za Rolnickým náměstím je to ke střelnici už po asfaltce, pak ale odbočuji na lávku a stoupám pěšinkou nad Stock Božkov na Petrohrad. První oznámení předáno, teď projet Částkovkou a Liliovou ulicí k Doudlevecké lávce, pak Bory k dalším hostům.

Už se těším mimo sídliště do Borského parku. Brzy projedu k mostu přes železnici, kde se spojuji se žlutou turistickou trasou a čeká mě super singl na břehu Borské přehrady. O kilometr a půl později křižuji silnici a vzdaluji se od vodní plochy, stoupám do lesa nad Valchou, ale stále po žluté. Je tu zbytečně vyspravené cesta, ale aspoň že není asfaltová. Za jednou z mála zbývajích budov po bývalých kasárnách se žlutá stáčí k Valše, já naopak k Nové Hospodě. Přejedu dálniční přivaděč po lávce, ale za ní jedu na připojovací pruh. Na kraji lesa jsou nezamčená vrata, kudy se dá projet na pěknou lesní cestu. Už je trochu zarostlá, protože v běžném užívání brání ta vrata, ale pořád se dá projet a vydat se tak severozápadním směrem v podstatě za nosem postupně z kopce k Pekelnému rybníku. Za ním vyjedu na silnici, ale na nejbližší odbočce zas sjíždím vlevo, abych vystoupal k polím před Křimicemi. Dostávám se tedy na Horničku. Nesjíždím do vsi, před statkem se vydávám po polní cestě, která mě dovede mezi Vejprnice a Vochov. Bývá hodně rozbahněná, ale dnes to docela jde projet. Pokračuji do Vochova, kde mám udám další pozvánku, a začnu se vracet domů.

Sjíždím k Červenému mlýnu a pak po hezkém singlu podél řeky do Malesic. V Malesicích jedu k rybníkům Dravý I a II, poté projedu memzi domky na zelenou a za kopcem po pěkné nezpevněné cestě mě čeká dnešní cíl, a sice kaple Panny Marie Pomocné kousek před Radčicemi. Vzpomínám, kdy ještě lidi měli v hlavách mozky a nebyla tu vyasfaltovaná dálnice. Pokud chcete jet hezkou cestou, musíte přes kopec. Protože jsem toho dneska tolik nenajezdil, z Radčic se vydávám ke studánce Čumperce a od ní stoupáním k západnímu obchvatu, i když vím, že to stoupání bolí. Přejedu obchvat po ekoduktu a zbývá poslední úsek před Plzní, nádherný singl pod Sylvánem. Jak není krásné počasí, dá se to tu pěkně svištět a nikdo tu nepřekáží. Nicméně je bahno, takže na rekordy to dnes nebude. Pak už jen sjedu nad zoologickou zahradou do Lochotínského parku a projedu pod Karlovarskou třídou do Záhorska.

Pěkné 38kilometrové vyvětrání, 400 m nastoupáno, průměrná rychlost 19,1 km/h, nic dramatického...

Kaple Panny Marie Pomocné - Radčice

 

 

Zámek Kozel, vyhlídka Homolka, skála Švejcary

52 km

4. 3. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - U Pramenů - Roudná - Luční ul. - Zadní Roudná - Lopatárna - Doubravka - Špitálský les - Ústřední hřbitov - polesí V Pytli - Zátiší - exit 67 D5 - Čílinské polesí - Tymákov - Sutice - Lhůtský vodopád - Lhůta - Maršál - po červené Svidná, Kozel - vyhlídkový altán - vyhlídka Homolka - Lopatský ryb. - Šťáhlavy - po červené Březová mýť - Svatební stěna - Černý les - Valík - Radobyčice - Hradiště - Vokounova lávka - Škoda park - po pravém břehu Radbuzy U Ježíška, Denisovo nábřeží - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Letos marně čekáme na sníh, kolo už ani nezazimovávam, jezdí se celou sezonu, i na začátku března. Trochu komplikace je, že je tak krátký den, ale přecijen se to pomalu zlepšuje. A protože se objevila informace, že areál zámku Kozel bude od Velikonoc zpoplatněn, je ten pravý čas se vyhnout davům a zvláštnímu dojení návštěvníků a projet si to. Vyjíždím k roudenským pramenům, tentokrát to vezmu za Černou ovcí a nudnou asfaltkou na Zadní Roudnou. Cestu si zpestřím průjezdem pod mosty, pak je třeba jet po široké cyklostezce Jateční ulicí. Za fotbalovými hřišti projedu k Úslavě a Mohylovou ulicí vystoupám až ke Špitálskému lesu. Podjedu Ústřední hřbitov, ale rozhodl jsem se využít malou pěšinku podél jeho východní strany. To se neukázalo jako ideální, postupně se totiž ztrácí a ústí dle očekávání na čtyřproudové Rokycanské. Přejedu ji k obchodnímu centru a pokračuji k polesí V Pytli. Po štěrkové cestě po zelené turistické trase táhle stoupám, cesta se pak před Zátiším změní v lesní pěšinu. Za silnicí už nepokračuji po zelené, jedu rovně do lesa a horší lesní cestou mířím lehce z kopce jihovýchodním směrem. Než jsem vyjel z lesa, odbočuji na chvíli vlevo na žlutou. U samoty v lese zas odbočuji vpravo a pak neznačenou cestou sleduji okraj lesa až k větší cestě mezi Pohodnicí a mostem přes dálnici. Podél ní po obslužné cestě sjíždím k dálničnímu sjezdu. Vystoupám do druhé zatáčky směrem k Tymákovu ke hřbitovu. Potom se vydávám polní cestou podél Čílinského polesí trochu s obavami, tady bývá vždy hodně bahna. Kupodivu do lze celkem snesitelně projet. Skutečně do Tymákova nakonec dojedu, jen jsem si to objel kolem rybníčků pod lesem.

 

Z Tymákova pokračuji přes lesík Sutice, v závěru prudkým sjezdem k Tymákovskému potoku. Co jsem si sjel, to si teď taky vystoupám nad Lhůtským potokem. Na "vodopád" se nejedu podívat, makam do prudkého kopce, projedu Lhůtou k silnici mezi Šťáhlavy a Rokycany, za níž jedu vcelku přímo k Maršálu. Cest je v mapě značeno hodně, ale už vím, že se tu na to nedá spolehnout. Navíc se tu hodně těží a bazohledná správa lesů rozjezdí úplně všechno. Pod elektrickým vedením vás sice nezastaví hustý les, ale hluboké koleje ve dvacetimetrové šíři plné vody docvela ano. Nějak jsem to přeskákal přes ostružiny a projel po zarostlých pařezech. Do určité míry mě to baví víc než po nějakých zpevněných cestách, ale co je moc, to je příliš. Na dohled vrcholku Maršálu se připojuji na červenou turistickou, která mě prudkým sjezdem vede na Svidnou, odtud pak po asfaltce stále sjezdem ke Kozlu. Omrknul jsem vyhlídku Švejcary, bočním vchodem vjel do areálu zámku a koukal, kde bych co vyfotil jiného než při předchozích návštěvách. A našel jsem! Nad zámkem se tyčí vyhlídkový altán, který si z minulosti ani nevybavuju. Jakpak by taky jo, je tu nový. Několik cest tu sice má zákazy vstupu, ale já projel po těch bez zákazu a vyškrábal jsem se až na nejvyšší bod parku. Slunce se sklánělo nad obzor, takže mě čekal parádní vyhled na zámek a údolí, jakkoliv to bylo s trochu "mrazivým" nádechem. Všímavá paní kastelánka daleko před hlavním traktem nervózně kroužila, patrně mě zmerčila. Ale já byl v bezpečné vzdálenosti a nic jsem konec konců neporušil, takže jsem si dal svačinku, udělal fotku a pokračoval ještě parkem k vyhlídce Homolka. Odtud jsem sjel nad Lopatským rybníkem k Vymrovce, kde jsou vrátka, a začal se vracet zpět k inundačnímu mostu. Mým oblíbeným singlem na levém břehu Úslavy jsem dojel do Šťáhlav, kde jsem si konečně včas vzpomněl a odbočil na pěšinku podél potoka Beránka! Tudy se dá krásně projet ves až k odbočce do ulice V Cihelně. 

Následovalo dlouhé stoupání mezi poli po červené, pak lesem, kde se pomalu začínají prořezávat cesty po polomech, které proběhly asi před dvěma nebo třemi lety😀 Ještě jsem ale neměl dost, takže za silnicí nad Plzencem jsem pokračoval po červené hodně technickým výjezdem k Březové mýti. Odtud se dá jet pořád rovně už po neznačené lesní pěšině. Už se stmívalo a tak jsem měl trochu strach, abych se tu nezasekl na dlouho. Ale matně jsem si vzpomínal, že jsem tu asi loni sjížděl a dalo se. Ano, ztěžka stoupám, ale dá se jet😊 Na rozcestí Pod Radyní se připojím na cestu, která je bohužel takovou lesní silnicí. Jedete tam tedy hodně rychle, což se většinou moc nepozdává případným turistům. Když tu ale někdo prostoduchý postaví takovou dálnici, tak co se dá asi čekat... Pod lesem projedu takvou zahradnickou/rezidenční osadou a sjíždím k domkům pod Městským lesem. Podél silnice I/20 se dá projet po pěšince k bývalé křižovatce se silnicí do Starého Plzence, která je tak strašně špatně uzavřena svodidly, že potřebujete asi tak 10 minut mezery v provozu, abyste ji bezpečně překonali. Po bývalé silnici dojedu k Černému lesu, překonám D5, za níž odbočuji prudce vlevo a jedu k Valíku. Přímo na rohu lesa má být cesta, která mě dovede do Radobyčic. Za šera se špatně hledá ta malá pěšina. Na druhý pokus jsem ji objevil, byla schovaná za zaparkovaným autem. Kupodivu jsem skutečně sjel do Podhájí a ani jsem se u toho nerozmlátil. V lese už není skoro nic vidět. Z Radobyčic naštěstí můžu jet po široké asfaltové cyklodálnici i poslepu. Zajímavý úsek je až za Hradištěm. Po opakované kritice na úplně zbytečné budování masivního schodiště na přírodní stezičce se docíllilo aspoň toho, že se s opatrností dá projet kolem konstrukce. U výjezdu k Vokounově lávce tenhle nesmysl ještě nikoho nenapadlo vybudovat😊 

Zbytek cesty je rychlý přesun po cyklostezce na pravém břehu Radbuzy kolem Škoda parku, hezkou pěšinkou mezi řekou a kurty, která ovšem ze záhadného důvodu není určená pro cyklisty, kolem papírny k Ježíškovi a pak sadovým okruhem k Rooseveltovu mostu a nakonec přes Rondel do Záhorska. 52 km jen to hvízdne, nastoupáno 850 m a průměrná rychlost teda 17 km/h. Nejsem si ale jistý, že hodinky při navigování tohle měří dobře. 

Vyhlídkový altán zámek Kozel

Vyhlídkový altán v parku zámku Kozel

Vyhlídka Homolka v parku zámku Kozel

 

 

Quicktrip Hadí zátoka

30 km

21. 2. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 350 m

Terén: Polní a lesní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Kilometrovka - Kalikovský mlýn - Borská ul. - ZČU - Daimlerova ul. - Valcha - letiště Lhota - Hadí zátoka - Lhota - Dubová hora - Litice - Tyršův sad - Výsluní - Borský park - Doudlevce - podél Radbuzy centrum Plzně - Rooseveltův most - Rondel - Pod Záhorskem

I když je velmi krátký den, vyrážím po práci na kolo. Kromě projížďky začínám distribuovat svatební oznámení a tak se dnes projedu k Imrovi do Lhoty. Vezmu to Kilometrovkou ke Kalikovskému mlýnu, pak přes Husovo náměstí k areálu Škody, kolem Techmanie do Borské ulice, mezi stále se změnšující možností projet mezi autosalonem a učilištěm k rozestavěnému sídlišti v Golscheiderovce a pak napříč Borskými poli k Západočeské univerzitě. Za univerzitou projedu na konec Daimlerovy ulice k útulku. Konečně se dostávám z města, ale i tak je tu všechno vyasfaltováno, takže napěknou štěrkovou cestu se dostávám až na začátku sjezdu na Valchu. To je úsek vedoucí po CT 2151. Z Valchy mířím znovu do lesa z ulice K Volskému vrchu, projíždím četnými pěšinkami podél bývalého letiště ve Lhotě a tentokrát i kousek přímo po letištní dráze. Propletl jsem se mezi hangáry kolem Volského vrchu až k silnici do Nové Vsi kousek před přemostěním dálnice.

Asi 200 m popojedu směrem ke Lhotě a pak odbočuji vpravo na panelovou cestu, která už vede na dohled zatopenému lomu "Hadí zátoka". Ačkoliv to nejprve nevypadalo, dá se celá zátoka objet. Já ale nemám času nazbyt, takže se porozhlídnu jen z téhle východní strany a pak pokračuji do lesa u "Sinoru". Po špatné lesní cestě jsem se dostal k několika domkům, od kterých už vede využívaná cesta pro auta. Tudy jsem projel k silnici do Dobřan. Ještě pamatuji, kdy tohle byla samota daleko za Lhotou, ale dnes už je to v podstatě součást tohoto satelitu. Prohodím pár vět s Michalem a musím se vydat nazpět. Zatím pořád se dá projet pěkně podél řeky po malé pěšince, to mám rád😊

Překonám Radbuzu po lávce Járy Cimrmana, za níž je trochu rozbahněná louka, ale snad nikdy nikoho nenapadne asfaltovat ty nádherné cesty. Podjedu viadukt a stoupám na Dubovou horu. Část Naučné stezky Dubová hora vedoucí podél lesa téměř přes vrchol Dubové hory neznám, takže ji musím zkusit, i když začíná být hodně šero a může mě to zdržet. Je to ale hezký singl s výhledem na Litice i jižní Plzeň. Do Litic se pěkně sjíždí kolem hřbitova a hřiště, taky tu už je ale asfalt - normální silnice, bohužel chodci se nechovají, jako by byli na silnici. Projedu Litice, k Červovi využiju štěrkovou (!) stezku pod silnici od kapličky sv. Barbory. Tady už jedu skoro po tmě. Co nevidět jsem ale v Plzni, tak bych to měl zvládnout. Světlo mám, když tedy projedu Tyršův sad a jedu po pěšince pod Výsluním, je už třeba ho využít. Znovu přes Radbuzu po Slunečné lávce a pak stoupání Borským parkem ke Slavii. Bory za sebou nechávám ve sjezdu za nemocnicí a tím se dostávám do Doudlevec. U Depa 2015 se vracím k řece, po jejímž levém břehu pokračuji do centra Plzně. Pak už jen dojedu nejkratší cestou do Záhorska.

Trochu chladný, ale jinak pěkný krátký výlet o 30 km. Něco málo pod 1,5 hod., průměrná rychlost 20,7 km/h.

 

 

 

 

 

Hadí zátoka u Lhoty

 

Lovecký zámeček Tři Trubky

81 km

17. 2. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1050 m

Terén: Asfaltové, štěrkové a místy lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Tyršova ulice - pivovarská brána - Lobezská ul. - Sušická ul. - Božkov - Koterov - Starý Plzenec - po zelené Sedlec, U Sedlecké skály, Svidná - býv. Rakovská hájovna - Raková - Raková - Veselá - Holubí kout (PP Kamínky) - Mirošov - Cihelský ryb. - po CT 2251 Stříbrný kámen - Brdy - Nad Ledným potokem - po CT 2252 (cesta Josefka) Tři Trubky, Strašice - Bábovka - po zelené Hůrecká cesta, PP Trhoň, Žďár-Bouchalka, Kamenný Újezd - PR Vojenské cvičiště - Němčičky - po CT 2127 Tymákov - Letkov - polesí V Pytli - Božkov - po CT 2127 Rokycanská třída - U Prazdroje - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Půlka února, zima nikde, pořád lezavý podzim, na kolo to bude dobré, i když v Brdech se asi moc neohřeju, když v Plzni je kolem 12°C. Naplánoval jsem si dlouhý výlet do Brd, k loveckému zámečku Tři Trubky, který se proměňuje v muzeum a probíhá kompletní rekonstrukcí, která uy by měla být u konce. Než se tam navalí davy lidí, je dobrý nápad tam zajet. Nevydám se dnes do žádného extrému, je dost mokro, tak ať se na delší trase neperu s hlubokým bahnem. Ze Záhorska samozřejmě k Rondelu, pak kolem Kauflandu k Lochotínské lávce, Tyršovou ulicí k pivovarské bráně, a ačkoliv to není moc praktivké, tak nahoru po lávce k hotelu, kolem Hamburku a na Šumavskou ulici. Jak známo, zde dost dobře nejde projet na Lobezskou, pokud nechcete objet blok, takže jsem jel raději tych 200 m po silnici. Hned se někdo chytil a troubil na mě i v tom slabém provozu. Jak to jde, přejíždím na chodník podél zdi, který je tedy tak rozbitý, že si nezaslouží tohle pojmenování😀 Od Částkovy ulice pokračuji Sušickou do Božkova, pak sjíždím ze silnice a jedu podél řeky loukou k lávce. Přejedu jen nejnutnější kousek po asfaltu a pak vyjíždím opět nezpevněnou cestou do Koterova. Pod dálnici D5 a kousek za ní jedu po CT 31, bohužel ty staré pěkné cesty už zarostly, ale na velké louce před Plzencem si jde ještě užít hezké jízdy mimo asfalt, ačkoliv to stojí energii navíc.

 

Projedu Plzencem kolem Bohemia Sektu, poté odbočuji vlevo společně se zelenou turistickou trasou. Ta mě převde přes Úslavu do Sedlce a pak opravdu prudkým stoupáním z údolí na severovýchod. Nad Sedleckou skálou už se stoupá mírněji po nezpevněné cestě, kde je vody hodně. Na rovinatějším úseku překonám silnici do Rokycan a pokračuji po rozbitém asfaltu stoupáním na Svidnou. Z mnoha cest vybírám znovu severovýchodní směr a pod hřebínkem Maršálu lehce stoupám lesem po asfaltové cestě k bývalé Rakovské hájovně. Zde se stáčím mírně vpravo, vyjíždím z lesa na polní cestu a kličkuji mezi kalužemi až do Rakové, kde vyjíždímna silnici. Čeká mě úsek pahorkatinou přes Veselou k PP Kamínky, kde je v údolíčku tzv. Holubí kout, pak znovu táhlé sotupání a výjezd z lesa před Mirošovem. Ve sjzedu k zámku v obci stihnu pěkně vychladnout, protože fouká studený protiivítr. Kolem Cihelského a Dvorského rybníka na druhém konci obce jsou hezké stezky, o kterých jsem nevěděl. Tak jsem je teď konečně objevil a tu přes hráz Cihelského rybníku i projel. Jak vyjedu od rybníka dolesa, prudce odbočuji vpravo na CT 2251A. Taky si nevybavuji, že bych tu jel, ale kdo ví. Docela příjemně stoupá už na území CHKO Brdy. Stáčí se pod kopcem Záborčí k severu, v sedle u rozcestí Stříbrný kámen vám dá prostor se nadechnout a pak znovu stoupá postupně až dokonce jihovýchodním směrem jižně od Dubiny. nad Skořicemi nicméně odbočuji vlevo na menší neznačenou cestu. Je značena čárkovaně, ale je zpevněná štěrkema  je široká, takže pohoda. Kdybych býval pokračoval od Stříbrného kamene po CT 2273, jel bych severně od Dubiny a dojel bych na stejné místo v údolí Ledného potoka. Co nevidět jsem na Záboreckém rozcestí a kousek dál na rozc. Nad Ledným potokem. Právě tam odbočuji vlevo na CT 2252 a dlouhým, asi čtyřkilometrovým sjezdem údolím Klabavy po cestě Josefce sjíždím přímo k loveckému zámečku Tři Trubky. Byl jsem překvapen, že je tu taková luxusní cesta, ale pozor, může se tu objevit auto, takže s tím v zatáčkách v té rychlosti počítejte. Já si přišlápnul, abych úplně nezmrzl.

 

U Třech Trubek se sice sluníčko snaží, ale sílu nemá. celý areál opravdu pěkně prokoukl, nádvoří, přilehlé objekty-citlivě a hezky zrekonstruované👍Cestou do Strašic se kupodivu docela trousí lidé, ale je tu široká silnice s omezeným vjezdem, takže se vejdeme. Za Strašicemi za silnicí na Dobřív se vydávám do stoupání k Bábovce. Kousek je to po modré, ta odbočuje zakrátko vlevo, podobně je to s CT 3, až potom je nejprudší část do sedla v PP Trhoň. Jako asi jsem chtěl jet trochu jinudy, ale už se stalo. Jsem tedy znovu na dostřel 600 m n. m. Zanedlouho mě ale čeká pěkný sjezd k Pytlácké rokli. malá přestávka a  znovu klesání pod Konesovo vrchem k Hůrecké cestě. Ještě asi kilometr za silnicí se sjíždí do údolí docela velkého potoka, který ale nemá jméno. Stoupat do Zádolí se mi moc nechce, no, ale není to zas tak dlouhé trápení. Brzy se to zas láme a sjíždím pod Žďárem k Bouchalce. Tak jako se do Brd musí dlouho stoupat, zpátky se musí zákonitě dlouho sjíždět. Po zelené tedy se ztrácející se nadmořskou výškou jedu až do Kamenného Újezdu. Jsem mu Klabavy a níž už to tedy nejde. Projedu Újezdem do oblasti Pod Kotlem, kde se chystá přímo u křižovatky nějaký developerský projekt. naprosto nevhodné umístění s hradbou zamezující výhledům, ničicí okolí a navíc tu budou muset vyjíždět auta přímo u křižovatky na obchvat, který měl urychlovat dopravu. Další sídliště se navíc chystá na dřívějších podmáčených lukách kousek před PR Vojenské cvičiště. To jsou přesně ty chvíle, kdy vám všechna ta drastická omezení a extrémní náklady mající za úkol zlepšit životní prostředí, přijdou tak marná, protože tady by stačilo nedělat nic a udělali bychom pro naši budoucnost a přírodu daleko víc. No nic, raději jedu dál kolem výběhu pro jeleny. Dnes jsem tam žádného nezahlédl. Závory pro zamezení vjezdu vozidel na úzkou rozbitou podmáčenou pěšinku jsou tak široké, že je nejde obějít ani na kole objet. Pěkná otrava. Za Šťáhlavskou ulicí sotupám Němčičkami. Nad nimi pak ještě stále nahoru po zelené turistické trase kamenitou cestou lesem. Potkávám rodinku Vopatovu bez Viki, chvíli s nimi strávím u "jezírka" na rozcestí a pak se vydávám sjezdem po CT 2127 do Tymákova. Po asfaltce vystoupám k D5, poté odbočuji na obslužnou cestu a blížím se k Letkovu. Po silnici Letkovem projedu až k vodní nádrži na Božkovském potoce pod silnicí, odkud následuje vrstevnicová cesta polesím V Pytli podél umělého koryta potoka. Až od CT 2151 potok i cesta prudce klesá do Božkova. Na návsi se vracím na CT 2127, po které pokračuji na levém břehu kolem střelnice až k průmyslové zóně ve Cvokařské ulici. Projedu pod most v ulici U Prazdroje a pak městem jako na začátku výletu kolem Rychtářky na Lochotínskou lávku a přes Rondel do Záhorska.

 

Nezmrzl jsem, urazil jsem na únor velice slušných 81 km a docela jsem si tak zpříjemnil tuhle nezimu. Průměrná rychlost se zastavila na 20,9 km/h, jel jsem po rychlých cestách. Na to, že jsem dojel až do Brd, bych ale čekal možná víc než 1000 nastoupaných metrů.

 

 

 

 

 

Lovecký zámeček Tři Trubky, Brdy