53 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 800 m
Terén: Lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - centrum Plzně - Prazdroj -
most Milénia - Lobezská ul. - Božkov - V Pytli - po zelené V Zátiší -
Pohodnice - exit 67 - samota Čilina - Němčičky -
Vojenské muzeumn a demarkační linii - Kotlík - Kotel -
přírodní rezervace Vojenské cvičiště - Němčičky - hájovna Čilina -
Čílinské polesí - Pohodnice - Kyšice - po CT 3 Červený Hrádek, Újezd,
u sv. Jiří - Zadní Roudná - Pod Záhorskem
Od posledního výletu uplynulo dost času, asi 3 týdny. Však už je taky
pomalu čas na lyžování. Ale dnes to ještě nebude, i když je dost sychravo,
je to na kolo. Chtěl bych omrknout Vojenské muzeum na demarkační linii na
kraji Rokycan.
Vyjíždím se Záhorska přes Roudnou na Rooseveltův most a přes centrum
pokračuji k
pivovarské bráně. Nadjíždím ulici U Prazdroje a přes most Milénia se dostávám do Lobezské
ulice, na jejímž konci se vydávám Vyšehradskou k Úslavě. Je příjemné, že je
na břehu možnost jet po pěšince a vyhnout se tak asfaltce. U střelnice
přejíždím na pravý břeh a po CT 2127 mířím do Božkova. Klasicky projedu
ulicí Ve Višňovce, pod hřbitovem stoupám proti proudu Božkovského potoka a
pak už je to téměř vrstevnicově asi kilometr k mostku přes široké umělé
koryto v polesí
V Pytli. Tentokrát jedu právě tudy a stoupám k zelené turistické trase, po níž se
dostanu přes samotu u silnice V Zátiší k Pohodnici. Vrchol Pohodnice jsem
ale objel z jihu a pak jsem pokračoval po větší rovné cestě k lávce přes
dálnici nad Tymákovem.
Přes D5 jsem nicméně nepřejel, pokračuji po obslužné cestě podél ní k
silnici Tymákov-Ejpovice. Vystoupám jen dvě zatáčky a u hřbitova odbočuji
doleva na cestu podél lesa. Projíždím kolem rybníčku Výtez a protože se mi
nechce klasicky pod Čílinou do Němčiček, zkusím projet po cestě nad samotou
se dvěma domky k paralelní cestě z Mokroušů. Kupodivu se mi to povedlo a
dokonce jsem celkem bez obtíží pokračoval lesem. Je tu menší stoupání než na
cestě, která vede 300 m severněji. Přesto se něco nastoupá a tak potom
Němčičkami sjíždím k hlavní silnici. Je to jen kousek k odbočce-obchvatu
Kamenného Újezdu. A zde vpravo hned za křižovatkou je (dnes pochopitelně
zavřené) Vojenské muzeum na demarkační linii. Exponáty tanků a letadel jsou přesto vidět.
Než vychladnu, vydávám se na cestu po modré k rozcestí Pod Kotlem. Bohužel
jsem odbočil o jedno rozcestí dříve na neznačenou cestu vedoucí kolem ranče,
takže jsem vyjel zpátky na silnici o něco dříve. Respektive jsem mohl projet
po žluté, takhle to k ní mám ještě pár set metrů. Lesem tedy projíždím na
rozcestí Pod Kotlíkem, kde odbočuji doprava na modrou do prudkého stoupání.
Na okamžik musím ještě v serpentině na silnici, ale jinak pokračuji hezkou
lesní cestou kolem Kotlíku. Samozřejmě si lze cestu k parkovišti pod Kotlem
významně zkrátit, ale já si radši užil lesní cesty. Od parkoviště sice vede
modrá turistická trasa, která celý kopec obchází po příjemnější cestě, ale
já odtud už od dob, kdy tu žádná rozhledna nebyla, jezdím přímější cestou.
Na rozcestí, kde modrá odbočuje vpravo, se vydávám vlevo a pak za sto metrů
doprava do extrémně příkrého kopce neznačenou pěšinou. V horní části je
spadlý strom, tak aspoň chytím dech😀
Rozhledna Kotel
se před vámi zjeví celkem náhle. Moc lidí zde dnes není, na vrchol ani
nejdu, protože jsem tam byl mnohokrát. Pouštím se rovnou do prudkého sjezdu
a jako obvykle jsem netrefil ten správný směr modré, protože na rozcestí pod
vrcholem má tři směry, všechny se záhy dost výrazně stáčí a zkrátka tady
vždy šlápnu na bludný kámen. Hned mi ale bylo podezřelé, kam jedu, tak jsem
se brzy vydal tou správnou cestou a sjíždím na rozcestí Pod Kotlem. Zde se
vydávám doleva po žluté. Zdánlivě jasná odbočka vpravo asi po kilometru mezi
dvě části výběhu přírodní rezervace Vojenské cvičiště není ve
skutečnosti až tak dobře zřejmá. Trochu jsem tedy váhal, zda jedu správně v
prudké, skoro vracející se odbočce. Brzy ale vidím vyhlídkovou plošinu
zároveň sloužící jako nadchod propojení obou výběhů. Než se k ní dostanu,
čeká mě několik bahenních lázní. Tady je bahno opravdu pořád.
K mému překvapení se pode mnou přímo ve chvíli, kdy jsem byl na schodech,
prošel jelen. Pakoně, nebo co tu má být, jsem tu nikdy neviděl, ale aspoň
jelen tu je😊 Vracím se do Němčiček, takže se zahřívám ve stoupání, pak se
mi kupodivu povedlo trefit cestu k hájovně Čílina, to je tak nějak
vrstevnicově na severozápad. Za hájovnou musím na nejbližší odbočce ve
sjezdu jet vlevo a pak hned na zarostlou cestu vpravo, to už je do kopce.
Tudy se nejlépe dostanu podél dálnice k Čílinskému polesí. Zpočátku horší
cesta se postupně zlepšuje na zpevněnou. Od sjezdu 37 stoupám po zelené k
lesu, pak pokračuji vpravo cestou podél přivaděče k lávce a za ní přes louku
sjíždím do Kyšic. Dále si to moc nekomplikuju, po CT 3 stoupám k Holému
vrchu, pak sjíždím do Hrádku, kolem Hrádeckého potoka do Újezdu, po
asfaltové dálnici kolem
Ejpovického tunelu
ke sv. Jiří, po lávce přes Úslavu, k
Masarykovu mostu, tedy přes Berounku a pak přes Zadní Roudnou zpět do Záhorska.
Chladný výlet to byl, fotky, stejně jako realita zcela bez barev, ale rád
jsem se vyvětral na těch 53 km. Průměrná rychlost 18,3 km/h a nastoupané
metry 830.
 |
| Vojenské muzeum na demarkační linii, Rokycany |
 |
| Vojenské muzeum na demarkační linii, Rokycany |
 |
| Vojenské muzeum na demarkační linii, Rokycany |
 |
| Rozhledna Kotel |
 |
| PR Vojenské cvičiště |
Žádné komentáře:
Okomentovat