22. 9. 2022
Náročnost: Střední
Převýšení: 800 m
Terén: Štěrkové a asfaltové cesty
Původně jsem měl v plánu jako cíl Holubí kout, ale nakonec mě neoslovil v tom podzimním čase natolik, abych ho bral vážně, tak jsem dojel až k zámku do Mirošova. Než se člověk dostane z Plzně, je to kus, musím sjet na Roudnou, kolem Pivovarské brány na Šumavskou a pak Úslavskou ulicí ke Chvojkovo lomům. Pak sjíždím k řece a konečně z Rolnického náměstí mohu jet mimo asfalt a stoupat ke Švabinám. Dnes to tu jde celkem obstojně projet. Od vyhlídky Na Švabinách projíždím po zelené turistické trase za Tescem do polesí V Pytli a po štěrkové cestě stoupám k místu, kde končí zpevněnáá cesta. A protože se tu letos těží dřevo a je tu skládka dřeva, odbočuji vlevo a projíždím k chatám u přivaděče. Za chvíli musím přejet silnici u sjezdu na Kyšice a pak pokračuji po obslužné cestě podél ejpovického přivaděče. Cesta sama mě podél lesa svede zpět k zelené.
Je dost bahno a tento krátký kousek, než se odbočí vlevo, je v takových případech bahenní lázeň. U sjzedu z dálnice vyjíždím na silnici a stoupám dvě zatáčky k tymákovskému hřbitovu, kde odbočuji na polní cestu, která je zcela pod vodou a protože i zde jezdí těžká technika, tak je to opravdu výživné bahniště. Když se asi za kilometr a půl dostanu u Tymákovského potoka na normální půdu, trvá to jen chvilku, než zas odbočím-na cestu loukou ve směru bezejmenného potoka tekoucího pod Mokrouši. Ten název vsi není zvolen jen tak, na luka jsou zcela pod vodou, ale lepší než bahno, aspoň to trochu smyju. V chladném pozimním počasí nicméně voda v botech moc nepotěší. Navíc to vypadá, že cesta nepokračuje dál, jak řiká mapa. Vracet se ale nebudu, klasika, že ano, takže pokračuji ve stopě nějakého traktoru do dalšího jezera😀
Je dost bahno a tento krátký kousek, než se odbočí vlevo, je v takových případech bahenní lázeň. U sjzedu z dálnice vyjíždím na silnici a stoupám dvě zatáčky k tymákovskému hřbitovu, kde odbočuji na polní cestu, která je zcela pod vodou a protože i zde jezdí těžká technika, tak je to opravdu výživné bahniště. Když se asi za kilometr a půl dostanu u Tymákovského potoka na normální půdu, trvá to jen chvilku, než zas odbočím-na cestu loukou ve směru bezejmenného potoka tekoucího pod Mokrouši. Ten název vsi není zvolen jen tak, na luka jsou zcela pod vodou, ale lepší než bahno, aspoň to trochu smyju. V chladném pozimním počasí nicméně voda v botech moc nepotěší. Navíc to vypadá, že cesta nepokračuje dál, jak řiká mapa. Vracet se ale nebudu, klasika, že ano, takže pokračuji ve stopě nějakého traktoru do dalšího jezera😀
Nakonec se mi podařilo probojovat na silnici v místech odbočky k samotě před Lhůtou. Já ale pokračuji po silnici k rokycanské hlavní, za níž od křižovatky u sv. Martina pokračuje lesní cesta k Rakovské hájovně. I zde bývá dost mokro a dnes tomu není jinak. Lepší ale jet nahoru, nejsem aspoň celý osprchovaný. Do Rakové je to s bahnem o něco lepší a mě nenapadne nic lepšího, než pokračovat do Veselé polní cestou od zemědělského družstva. Využívaná je jen kousek, ačkoliv to vypadá, že by tu měla vést jakási naučná stezka. Spíše však slouží jako skládka cihel, které už zarostly do trávy. Opravdu nebezpečný terén, kde je třeba držet řidítka zuby nehty😨 Do Veselé se nicméně dojíždí opět po zarostlé louce, takže jsem rád, že poté mohu jet k Peklu po zpevněné cestě. Škoda že tu zřejmě není zkratka k Holubímu koutu, oklikou stoupám po žluté k silnici a o kilometr dále z ní zas sjíždím. Vlastně jen proto, abych si objel pár chat a Dolní rybník. Je to tu hezké, ale jak říkám, asi by to chtělo aspoň barevné listí k fotce, a to už spadalo. Pokračuji tedy dál, žlutá možná vede nějakou pěšinkou ještě podél silnice, mně se to však zdá nesjízdné, tak jedu po asfaltu. Vyjíždím z PP Kamínky a alejí proti studenému větru stoupám na kraj Mirošova. K zámku se už klesá. Moc se ale nezdržuji, protože rychle chladnu.
Snad se zahřeju ve stoupání...a nebo ne, zlákala mě polní cesta do Příkosic. Zpočátku jsem hrdý, jak jsem ji vybral, ale pak je zarostlý úsek, kde se nejede dobře. Ještě že jde jet po louce mimo křoví. Poté se však zase blíží domky na samotě za vsí, tak už je na dohled lepší cesta. Příkosice objíždím ze severu, shora. Moc hezká cesta, jen si nejsem jistý kudy jet, tak se musím zase zastavit😶 Srovnal jsem si souřadnice a odbočuji doprava do lesa a mířím přes kopec do Drážek. Do Kamínek je to kousek, tam odbočuji vlevo a po modré, která záhy sjíždí ze silnice, klesám na západ do údolí Kábovského potoka. To už jsem zpět v PP Kamínky, na který navazuje PP Kornatický potok. Ke Zvoníčkovně se stoupá, to už je po asfaltce, a do Hádku je pak delší sjezd, který pokračuje až k Neslívskému rybníku. Pak se CT 2154 vlní až nad Kozel. Následuje prudký sjezd ke Šťáhlavům, ale já mám za lubem zkusit projet ulicí Na Boru do ulice Na Kukačce, jestli to vůbec půjde. Trochu jsem to hledal, ale projel jsem a tak jen přejedu silnici a pokračuji do Sedlce. Pěšinka přímo nad řekou opravdu není pro kolo, to mě nebaví, tak raději jedu po vyspravené cestě do chatové oblasti pod Sedleckou skalou. Odtamtud už musím po asfaltce po CT 2154 do Sedlce.
A protože je bývalá krásná polní cesta v nivě Úslavy do Starého Plzence nadobro zničena asfaltem, stoupám loukou do ulice Pod Hůrkou a pak sjíždím na plzeneckou Malou Stranu. Kolem CT 31, jak to jde, tak mimo asflatku, mířím do Koterova, následuje Božkov a po levém břehu Úslavy k Rokycanské. Kolem pivovaru, Tyršovou ulicí a přes Rondel se vracím do Záhorska.
Dnes to byl chladný a větrný výlet, navíc plný bahna. Ale pozítří letíme na Tenerife, nemám strach, že bych se neohřál😉 Dnes tedy necelých 63 km, cca. 800 m převýšení a průměrná rychlost 20,8 km/h.
Dnes to byl chladný a větrný výlet, navíc plný bahna. Ale pozítří letíme na Tenerife, nemám strach, že bych se neohřál😉 Dnes tedy necelých 63 km, cca. 800 m převýšení a průměrná rychlost 20,8 km/h.
 |
| Zámek Mirošov |
Žádné komentáře:
Okomentovat