Křížový vrch z Plzně na kole 2024

56 km

15. 6. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 500 m

Terén:Polní, štěrkové a asfaltové cesty

 

Plzeň-pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Techmania - Goldcheiderovka - Borská Pole - býv. Starý Sulkov - Nová Ves - po zelené Dobřany - Vodní Újezd - Vstiš - Vachtlův mlýn - Losina - Křížový vrch - po zelené Chotěšov - Hájovna - Červený Újezd - Líně - NS Líňská okružní cesta - Sulkov - U Fulínů - Nová Hospoda - Slovanské údolí - Rondel - Pod Záhorskem

Jak už je kolem Plzně všude asfalt, je těžké najít hezkou trasu kolem 50 km. Vyrazím na Křížový vrch, ale je to samozřejmě přes celou Plzeň, takže projedu parkem za Plazou, kousek podél řeky ke Kalikovskému mlýnu, pak nahoru přes Husovo náměstí a k Techmanii a zas po nějaké doby zkusím projet z Borské ulice kolem učiliště na Borská pole. Oplocení nového sídliště se stále rozšiřuje, už nejde projet v podstatě vůbec nikam, stalo se tu z toho neprostupné místo. Metrovým porostem se sápu pomalu kupředu, navíc jsou tu nahrnuté hromady zeminy, provizorní elektrické vedení a podobně, no bída. Musím se zastavit v Bauhausu a abych se pak trochu pohnul kupředu, jedu ke konečné autobusu a pak bohužel znovu asfaltkou lesem k Nové Hospodě. O alej dřív než po zelené odbočuji vlevo a pak jedu jihozápadním směrem k fotovoltaické elektrárně na výsypce v místě starého Sulkova. Tento areál objíždím z jihu přes Luční potok. Zdánlivě je tu více možností, jak projet, ale ve skutečnosti jsou všechny špatné. Letos je navíc deštivé a teplé jaro, takže všude jsou mraky komárů a tak není dobré moc zastavovat a hledat cestu na mapě. Přesto jsem musel, protože se přes bažiny nedalo dostat tam, akm jsem potřeboval. Nakonec jsem lesem dojel k CT 2259, přejel po ní dálnici a pak pokračoval do zelené k Nové Vsi. Krásný singl je ta tam, rozorali to tu bezohledně těžební stroje. Tak máme zase na 5 let utrum, než se to tu trochu vzpamatuje po jejich zásahu. Po zelené nicméně pokračuji kolem letiště, poli, kolem Martinské stěny, i lukami a přes řeku až do Dobřan. 

Nevěřil jsem, že po povodních budou stále jezera na lukách za Dobřany před Vstiší, takže jsem směle vyrazil a ejhle, informace byla stále aktuální. Musel jsem to vzít po malinkatých rybářských pěšinkách přímo po břehu řeku, který je kupodivu výše položený než samotné louky. I tak jsem musel kolikrát hnijícím bahnem. jel jsem postaru k Vodnímu Újezdu a pak do Vstiše. I tam jsem brodil docela hluboké louže. Ze Vstiše jsem pokračoval k Vachtlovu mlýnu a singlem do Losiny. Vzhledem k tomu, jak to tam bylo zarostlé, jsem se nepokoušel o rychlý průjezd segmentu. Za Losinou jsem si vybral první úsek po NS Stodsko, ale na konci první rovinky jsem odbočil na neznačenou cestu vlevo. Jednou jsem ji sjížděl, jsem zvědav, jaká dneska bude. Nic extra, ale projel jsem, to je hlavní. Je docela dusno a v kopci po podmáčené trávě se ztrácí hodně energie. I tak zanedlouho vyjíždím na NS Křížový vrch, po které to tedy vemu na vrchol. Stezka vede podél lesní štěrkové cesty, tomu moc nerozumím, ale vybral jsem si zvlněnou stezku. Jen chvíli vydechnu a pak se obě cesty velmi prudce zdvihají. přemýšlím, že bych sjel na tu větší, jenže ta nevede na vrchol, takže pokračuji brutálním stouopáním s občasnými schůdky po naučné stezce. těsně pod vrcholem na informační ceduli se dovídám, že tento singl není určen pro cyklisty, ale jsem tu sám a ani není kudy jinudy se dostat ke kostelu, takže pokračuji. Ještě vložit poslední výbuch energie do stěny pod vrcholem Křížového vrchu a jsem tam!

Zastavím, vyndavám telefon a už na mě sedí 10 komárů. Udělám tedy rychlé fotky, kouknu kam dál a jedu. Sjždím po NS Stodsko, která vede zároveň s NS Příroda a lidé. Kolik naučných stezek na jednom kopečku je moc?😃 Za chvilku se vyřítím z lesa, slunce zapadá a opírá svoje paprsky do zlátnoucího obilí, které se pohupuje v mírném větru. Tak to mě ani nemrzí zastavit a udělat si pár romantických fotek. Ve zbytku sjezdu křižuji novou cyklotrasu na jihu Mantova, projedu až k Radbuze a hned za mostem, kde už začíná Chotěšov, odbočuji vpravo. Krásnou polní cestou se dá jet na východ. Potkávám srnky, ale také jezírko, které se mi moc dobře neobjíždí. za ním cesta končí na rozcestí tvaru T, vydávám se doleva, stoupám k silnici, kteoru překonám a mířím do lesa, k hájovně a pak směrem na Zbůch. Když přejedu starou trať, odbočuji doprava mizernou cestou, už za šera a podle navigace, protože jinak bych ty necesty tady netrefil. Asi po třech odbočeních ale najednou vyjíždím na nějakou štěrkem zpevněnou cestu asi k posedu, vede kolem rybníčku a pak na větší cestu, kteoru už znám lépe. Ta vede kolem bývalého lomu do Červeného Újezdu. Poté pěkně po CT 2271 nádhernou nezpevněnou cestou do Líní. Projedu obcí a bohužel musím pár metrů po hlavní silnici, protože cesta k NS Líňská okružní cesta prostě začíná až za vsí. Dokud tu nebude vysokorychlostní trať, bude to fajn spojení do Sulkova a následně přes most přes dálncii k Fulínům. Právě cesty lesem za motorestem budou tratí zcela zničeny, včetně skoro celého lesa, s tím se už teď těžko smiřuji. Obrovský prostor zeleně bude vybetonován a přehrazen dvoukolejnou tratí. Už si tedy těžko užijeme klidu a podmáčených stezek mezi Vejprnicemi a Novou Hospodou. Zrovna moje dnešní trasa by křižovala stopu trati tak 8x. Přitom se dá vyhnout betonovému městu až k viaduktu U Brůdku... Dál už bohužel ne, dříve používaná pěšinka za potokem zarostla, protože všichni dávají přednost asfaltové dálnici. Takhle skoro za tmy se to má aspoň smysl ji využít skrz celé Slovanské údolí.

Do Záhorska se pak vracím přes Jíkalku a za Kalikovským mlýnem. Celkem to hodilo 56 km, ale mám pocit, že jsem sotva vyjel z města. Něco přes 500 nastoupaných metrů je takový plzeňský normál. Průměrná rychlost klesla v zatopené oblasti kolem Dobřan. Hodnocení výletu stouplo zvlášť díky parádnímu červnovému západu slunce.

  

 

 

 

Výhled od Křížového vrchu na Chotěšov

Křížový vrch

Křížový vrch

 

 

 

71 km

14. 6. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m

Terén: Lesní cesty a singly

Vyhlídka na Střelu u Richardky

71 km

14. 6. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m

Terén: Lesní cesty a singly

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - Sigmondova stezka (PR Petrovka) - Pod Krkavcem - po modré vyhlídka U Záluží - ledecká silnice - singl nad tratí do Horní Břízy - kaolinka - Modrý kříž - Újezd - mezi lomem a Kaznějovem Rybnice - údolím Rybnického a Kaznějovského potoka Nebřeziny - po zelené Richardka - vyhlídka na Střelu - Čečín - Střela - Koryta - Kamenný vrch - Dolíčka - Kosina - Hromnické jezírko - Žichlice - po zelené Nad Drahotínským ryb. - Drahotínský ryb. - Druztová - Pod Vysokou - po žluté Bílá Hora - Zadní Roudná - Pod Záhorskem - centrum Plzně - Bory - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Štruncovy sady - Pod Záhorskem

Tak po téměř měsíční pauze, kterou si vyžádalo chystání svatby, se už těším na to, že protočim nohy. Už v minulosti jsem jel na vyhlídku nad Střelou mezi Nebřezinami a Dolním Hradištěm. Jenže jsou tam dvě a vypadají úplně stejně, takže jsme navštívil jednu, tu východnější, a teď bych rád trefil tu druhou. Jedu tedy na sever, do kopce na Bolevec Komenského ulicí. Z města vyjíždím u střelnice, kde začínají 4 turistické značky. Jen kousíček, do údolí Boleveckého potoka jedu po Sigmonově stezce, pak pokračuji do kopce neznačenou cestou. Vede podél hranice PR Petrovka. Dá se pokračovat podél silnice i dál, jen je to taková trochu více zarostlá cesta. Mě to ale baví. Abych nemusel moc po silnici, odbočuji doprava po zelené, ale hned zas sjíždím na jednu z mnoha pěšinek, která mě spojí naopak s modrou turistickou trasou vedoucí k vyhlídce U Záluží. Dřív tu byly takové bílé útesy vzniklé z bývalého lomu, dnes už je tu v podstatě jen skládka. Od vyhlídky sjíždím k ledecké silnici. Jsou tu dvě místní turistické trasy, ale přijdou mi k ničemu a vlastně složitě se popisuje kterou kam dojedete. Na silniční křižovatce se vydávám po silničce na Horní Břízu, ale jen po rovince přes potok, poté silnice odbočuje vlevo, zatímco já mířím rovně k bývalému drážnímu domku, přes trať a pak severně od ní po jendom z mých nejoblíběnějších singlů v okolí. Vyjedete vlastně až u prvních domků v dllouhé ulici Pod Horami.

Břízou projedu do ulice V Rypličce, ze které stoupá k vodárně po polní cestě, která je v mapě značená jako asfaltka. Od vodárny ke kaolince vede také víc pěšinek, tak jednu vyberte a zkuste jí, pravděpodobně se někam dostanete. Po NS Horní Bříza objedu areál kaolinky a stoupám k Modrému kříži. Od něj po asfaltce pro kamiony, které tu mimo pracovní dobu nejezdí, sjíždím ke křižující zelené, na kterou odbočuji doprava a využiju ji jen na kousek na lesní cestě kolem myslivny Újezd. Zelená pak odbočuje do Kaznějova, takže jedu na sever, krátký kousek po nějaké další zbytečné naučné stezce a za nevyužívanou vlečkou už úplně bez značení. Tady vás to dovede až k silnici II/204 a můžete jet buď přímo přes ni nebo jako já zkusit podobnou cestu začínající odbočením do lesa o půl kilometru západněji. Projedete lesíkem a pak uháníte parádní loukou s výhledem na horní část Rybnice. V budoucnu to tady protne obchvat Kaznějova, ale zatím je tu pořád nedotčená louka. Nezpevněnou cestou tedy dojedu do Rybnice, propletu se mezi domy a překonám hlavní sinici na Most a vydávám se do údolí Rybnického potoka. Měl jsme strach o průjezdnost, ale jsou tu tu a tam chatky, takže tu jezdí odvážnější lidé i autem. Dostanete se až k celkem majestátnímu železničnímu mostu, který je vysoko nad soutokem Rybnického a Kaznějovského potoka. A pak už klasicky podmáčeným údolím dojedete do Nebřezin. Údolím nebřezinksého potoka vede zelená trasa. Ačkoliv se dlouho jede podél chat, je tu spoustu brodů, takže si docela užijete srandu, pokud chcete. Pak začnš cesta ale utahovat, musíte se dostat o 150 m výš. K vyhlídkám na Střelu se cesty nehledají lehce, ale to je vlastně dobře, aspoň tu nejsou davy lidí. Když jsem byl u myslivny Richardky, spatřil jsem cestu, která by mohla vést tam, kam potřebuji. V mapě ale nic nebylo, přesto jsem to zkusil a zpočátku to vypadalo nadějně. Postupně se ale cesta ztrácela společně s mojí nadějí. Nepovolil jsem nicméně a zas jsem vyjel na něco, co by se dalo se zavřenýma očima považovat za cestu. Tahle věc v mapě vyznačená byla, takže jsem nakonec skutečně k vyhlídce na Střelu dojel. nevím, kdo ji tu kdy vybudoval, je to daleko od civilizace, ani moc přes stromy není vidět na řeku samotnou, ale hluboké údolí je moc pěkné, stejně jako okolní lesy a klid. 

Necestou, spíš jenom takovým terénním zlomem ve stráni se vracím k zelené. za plnohodnotnou jízdu na kole bych to neoznačil. V Čečíně mě čeká rozhodnutí, kam se vydat, když lávka na modré turistické je už dva roky stržená, a já potřebuji zpátky na druhý břeh. Nekonec jsem se rozhodl pro neznačenou cestu vedoucí k lávce o trochu níže po proudu. Snad se tam dá projet... Kupodivu velká cesta nepřekvapivě prudce klesá docela zábavnými serpentinami. Jen nepotkat v zatáčce auto. Dole u řeky je spousta chat, to jsem nečekal. No a nakonec se doopravdy dostanete ke kládám přes řeku, projedete kolem dalších chat v jednom z meandrů a co jste si před chvílí sjeli, to si teď do Koryt vyšlápnete. Je to taková vymletá kamenitá cesta, ale opět ji využívají i auta chatařů, takže na koleúplná pohoda. Na kraji Koryt odbočím na žlutou, ale nemám v plánu jet až do Obory. Za prvním údolím, do kterého mě ve sjzedu křovím provázela srnka tak dlouho, až mi opravdu málem skočila pod kola, odbočuji vlevo na neznačenou cestu. Přes "Dobříčskou houštinu" projíždím k větší cestě, kterou už jsem párkrát od Dobříče projel, a sice kolem Kamenného vrchu. Nastoupal jsem se už dost, takže tady je to jen takové zvlněné. Přejedu silnici Obora-Jarov, po štěrkové cestě pokračuji na rozcestí jarovské a býkovské NS, ale nakonec nejedu ani po jedné z nich. Mířím nejkratší cestou ke kopci Dolíčka, kde pro změnu vede místní žlutá. Ta je mi dobře známá a dovede mě na Kosinu. Z kosiny se dobře sjíždím po kamenité polní cestě k Hromnicím. Dnes to ale nesjedu rovnou do vsi, užiju si výhled a pěšinky kolem Hromnického jezírka. Po zelené projedu do Žichlic a pak stoupám k vršku U Petra. tady jsou docela rozbité cestičky, ale větší tu nechceme. I za zručskou silnicí pokračuje zelená a po ní lesem mírně stoupám k rozcestí Nad Drahotínským rybníkem. Odtud mě čeká sjezd po místní modré přímo k Drahotínskému rybníku přes kořeny. Na silnici za rybníkem jsem se vydal špatným směrem, takže do Druztové jsem nakonec jel místo přes pole po silnici.

Druztovou jsem projel k vedení vysokého napětí, pod kterým vede  polní cesta, někdy dobrá, někdy špatná, do lesíka. Tam je stabilní singl vedoucí až do zatáčky před Sencem. Po žluté se pak přes Vysokou vracím po polní a štěrkové cestě lesem na Bílou Horu. Do Záhorska jsme vybral průjezd Zadní Roudnou. Jak opakovaně řikam, už nemá smysl jezdit po NS Údolím Berounky, když je to delší a stejně je to po nudném asfaltu. I tady se ale myslitelé činili a staví tu ty nejstupidnější autobusové zastávky, které kdy lidstvo vymyslelo, kdy autobus zastaví veškerý provoz za sebou a všichni musí jak tataři čekat, než milostivě obslouží cestující, místo toho, aby ho konečně v zastávce mohli objet a udržet tak plynulý provoz. Na kola se tohle tolik naštěstí nevztahuje, můžete to vzít po širokánských krajnicích, kde by bylo spousty místa pro obě klasické zálivové zastávky, které cíleně neblokují provoz.

Po návratu z výletu jsem ještě jel vyřešit nějaké záležitosti na Bory, takže jsem projel ještě cestou tam centrum a zpátky podél Radbuzy, to přihodilo pár kilometrů navíc a tak mam celkem v nohách něco přes 71 km. Pěkný výlet, to je tak v podstatě vždy, když objevím něco nového.Převýšení ale solidních více než 1100 m a průměrnná rychlost 19,0 km/h.

 

 

 

 

Vyhlídka na Střelu u Richardky

Vyhlídka na Střelu u Richardky

 

 

 

 

71 km

14. 6. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m

Terén: Polní a lesní cesty

Švihovská vrchovina - viadukt Červené Poříčí

83 km

19. 5. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 950 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Prazdroj - Slovany - Čechurov - Černice - Valík - Štěnovice - Útušice - Robčice - Hradčany - Dolní Lukavice - Přeštice - Příchovice - po žluté Lužany - Zelená Hora - Nezdice - Jíno - Červené Poříčí-viadukt - Stramchyně - Borovy - Lužanský rybník - Lužany - Skočice - Žerovice - Zastávka - Šavlice - Chlumčany-Karamička - Dobřany - Wartův mlýn - Lhota - Valcha - Nová Hospoda - Slovanským údolím Plzeň - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Zahlédl jsem někde na internetu hezké fotky železničního viaduktu u Červeného Poříčí vedoucího přes Úhlavu. Byly to sice fotky z dronu, ale vyhodnotil jsme, že by to mohlo stát za to i ze země. Tak tedy jdeme na to. Sjíždím k Rondelu, pokračuji městem k Prazdroji, musím se zastavit v Hornbachu a Baumaxu, a pak už se vydávám na výletní trasu. Přes seřaďovací nářadí projíždím na Slovany do Částkovy ulice, projedu vnitrobloky Rychtaříkovy a Chválenické ulice, pak po Nepomucké na Bručnou, do Černic ale nejedu přímo, raději volím nefrekventované boční ulice, tedy Do Zámostí. V Černicích za hasičskou zbrojnicí odbočuji doprava a po kdysi polních cestách, dnes asfaltkách mířím k Valíku. Až na kraji lesa nad dálnicí konečně končí lány asfaltu a začíná hezký singl. Letos je poměrně trvale teplo a pravidelné deště a teď se to začíá ukazovat, že je všechno nadměrně zarostlé. Tady ty akáty rostly vždy hodně živelně, ale i tak je to tu horší s prostupností. Pěšinka vede přímo nad portálem dálničního tunelu a ústí na odbočce vedlejších cest u obchvatu Štěnovic. Tentokrát pokračuji do Útušic, odbočuji na Robčice, kde si vystoupám na konec obce, kde u odbočky k novějším domům v horní části začíná také singlík k hlavní silnici na Dobřany. Potřebval bych o kus dál, k odbočce k průmyslové zóně, ale nechce se mi po velké silnici, proto když zahlédnu vyjete koleje od traktoru směrem k poli, rozhodnu se je vyzkoušet. Měl bych projet k Robčickému potoku, kde vím, že cesta je. Plodiny na poli nebyly vzrostlé, takže jsme projel dobře až tam, kam jsem potřeboval a mohl tak sotupat na Vysokou neznačenou cestou. Nejprve je to kamenitá polní cesta, pak lesem, přes rozcestí Dlouhá paseka, dále úsekem Jump Parade bohužel po asfaltové cestě, ale stále do kopce. Láme se to až nad 500 m nad mořem, rychle pak sjedete do Hradčan. I zde se asfaltovala dříve pěkná polní cesta kvůli jednomu sídlu směrem k Lišicím. Zbytek cesty ale díky bohu zůstal v původním stavu. Musíte sice dávat pozor, kudy jedete, ale je to nesrovnatelně zábavnější. Nejsem úplně přesvědčený, že zde tahle cesta dříve byla, na rozcestí asi kilometr za Hradčany už vedou 4! cesty a všechny lze v podstatě dobře využít. Mně nejvíc vyhovoval směr té "nové", a byl jsem zvědavý, kam dojedu. Když přejíždím silnici z Lišic do Horní Lukavice, je mi to povědomé, tak možná už jsem tu někdy jel. I za silnicí pokračuje sjezd po polní cestě ke hřbitovu. Trefil jsem se zrovna mezi první a druhé vodící auto nějakého silničního cyklozávodu, takže jsem se snažil co nejrychleji zmizet, i když v dohledu nikdo nebyl. 

 

Naštěstí šlo jen asi o 300 m k zámku Dolní Lukavice, kde jsem se vydal kolem zámku do lesa. Pěšinkou projedete k fotbalovému hřišti, za ním pak znovu obočíte vpravo a jednou z více cestiček se dostanete na konec lesa, kde už narazíte na asfaltovou cyklodálnici do Přeštic. Tam si můžete prohlídnout Instagram a přečíst maily, pokus nefouká silný boční vítr. Já pak zpravidla odbočuji k čističce po polní cestě, protože je jednak lepší a za druhé jedu obvykle na Příchovice. Dnes tomu nebylo jinak. Škoda že se do Příchovic nedá jet po louce, takže musím kus po silnici, ale zas takový provoz tu není. V centru vsi je tolik cest, že je to jedna z obcí, kde i když jedu po sté, tak pokud nejedu nacvičenou cestou, vždy se ztratím. Aspoň jsem ale vyzkoušel trasu po žluté turistické, tu jsem neznal a je fajn😊 Někde zhruba u jezu začíná perfektní singl a mám pocit, že je tu i segment na Stravě, kde jsem nebyl daleko od top 10. Hmm, ale jak jsme zjistil, byl delší, než jsem čekal, takže slabota. Singl končí za mostem přes Úhlavu u Lužan. Chci jet přes Zelenou Horu, kam jedu po silnici a pak jsem zvědav, jestli trefím malou cestičku, která by se měla vyhnout vrcholu Lužanské hory, nebo budu muset přes ní. Našel jsem ji, ale asi bych to úplně nepočítal za výhru. Krátce poté, co se schovaly domky, se zmenšila a byla hodně zarostlá. Popadané stromy jsou samozřejmostí, všude kopřivy a v nejhorším období klíšťat také vysoká tráva. Měl jsem obavy, jestli to půjde vůbec projet na druhou stranu k Nezdicím. Nakonec jsem to vyhecoval, protože jak známo, nevracím se, ale stálo to za prd. Přidalo se pražící slunce, hledání v mapě a podobně. Ani po připojení na cestu z vrcholu, kterou jsem už před lety jel, se to o moc nezlepšilo. Neznačená pěšinka je spíš kančí stezkou křovím, pak vede kamsi po louce a pak vymletou stružkou do vsi. A co jsem si teď sjel, to si pěkně vyšlápnu po zelené. V příkré stráni s několika překvapivě zajímavými architektonickými návrhy domů ani nevím, co mě čeká, ažž se vyloupnu v sedle nad Jínem - nádherná louka s napříč vedoucí cestou s výhledem na Švihovskou vrchovinu, Stramchyni a celkem schovanou silnicí, která neruší krajinu - kochám se a fotím😍, tohle je to, co nám v Čechách rychle ubývá. Za Borovy vyjedetena silnici, kde žádná auta nejezdí, dojedete do Jína, kde se vydáte za řeku a hezkou cestou přes louku využijete k cestě do Červeného Poříčí. Podjedete trať, takže nemusíte nic hledat při pátrání po viaduktu. Čekal jsem trochu něco jiného, ale mosty jsou to zajímavé a mám i štěstí, že jede vlak. U zámku už jsem byl, takže stoupám k vysílači na druhé straně hlavní silnice. Čeká mě prudký nástup na úpatí Stramchyně a snad nějaká průjezdná pěšinka, protože jinak bych muse velkou oklikou, anii nevím kudy.

 

Moje obavy byly liché, cesta byla nad očekávání velká, ale i zde byly popadané stromy napříč. A ani to stoupání nebylo nakonec tak šílené. To je fajn, slunce se opíralo do zad. Docela příjemně jsem tak dojel na severní úpatí hory, kde jsem odbočil doprava a rychle sjížděl polní cestou do Borov. Přejel jsem hlavní silnici s tím, že zkusím pokračovat po levém břehu Úhlavy do Lužan. Povedlo se! Příště musím ještě blíž k řece, takhle jsem se chvilku trápil ve vysoké trávě, ale jsem nadšený, že to tam jde projet👍 A ještě lepší zpráva je, že vede i nádherná nezpevněná cesta kolem Lužanského rybníku. Ten si zapisuju jako jeden z cílů pro další výlet. V zatáčce na začátku obce musím znovu přes hlavní silnici, snad už naposled. Tady se moc dobře nevyjíždí. Podél trati vede nezpevněná cesta kolem fotbalového hřiště až k silnici do Skočic. Nejede se po ní špatně, ze Skočic mě ale překvapilo, že nedůležitá cesta do Žerovic přes pole pro dva traktory ročně je také vyasfaltovaná, to je poněkud zbytečné. Ale možná by se tu nedalo bez ní projet durch, takže můžu být vlastně rád... Žerovicemi projíždímn severovýchodním směrem k opuštěnému zemědělskému družstvu, odkud vede polní cesta ke trati. Snad nebude zasažena stavbou přeštického obchvatu. Široko daleko tu není žádná hezká alternativa, kudy projet k Zastávce. Neměl jsme dnes chuť zkoušet zkratku lesem, takže jsem jel klasicky k silnici a zbytek dojel po ní. Ze Zastávky si můžete vybrat dvě pěkné štěrkové cesty k rybníku Šavlice. Po NS  Chlumčany jsem pak projel lesem ke keramičce a jejím areálem pak k nově opravené silnici do Dobřan. Tady to bylo třeba, byl to tankodrom. Táhlým klesáním dojedete k léčebně, objedete celý areál až k fotbalovému hřišti se zmrzlinou, Lipovou ulicí do centra, přes náměstí a pak jsem jel kolem čističky singlem k pochybné lávce na půli cesty do Lhoty. Tam by bylo zdaleka nejlepší, kdyby se dalo projet pod dálnicí na pěšinku pod novým jižním sídlištěm, ale opakovaně jsem to zkoušel a stálo to za prd. Pokračuji tedy oklikou kolem Wartova mlýna a skrz Měsíční stráň. Lhotou můžete jet tisíci způsoby. Například po NS Údolím Radbuzy. Kousek pak jedete lesem na Valchu, ale musíte doufat, že tu nebude moc lidí, jinak si to neužijete. Protože jsem měl sraz na pivo na Nové Hospodě, z Valchy jsem jel po CT 2151. Je to rychlý způsob, jak se tam dostat, ale skoro celý po asfaltu😔 Během posezení v sokolovně se přihnala prudká bouřka, takže do Záhorska jedu příjemným chládkem, ale v potocích vody. Nemohl jsem už čekat, protože se blížila tma. Slovanským údolím jsem dojel na Jíkalku, pak chatami za Kalikovským mlýnem a k Rondelu.

 

83 km, na mé straně nadšení, nakonec byl nejhezčím cílem výhled na Švihovskou vrchovinu od Nezdic, i když viadukt v Červeném Pooříčí taky nebyl špatný. Skoro tisíc metrů převýšení a průměrná rychlost 21,2 km/h. TO mě mrzí, že jsem se zasekl pod Lužanskou horou, kde jsem postupoval vpřed rychlostí šneka kvůli zarostlému terénu. 

 

 

Viadukt Červené Poříčí

Švihovská vrchovina - od Nezdic na Stramchyni

Komárova vyhlídka - Vysoká

42 km

15. 5. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Polní a lesní cesty, singly, ve městě asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínská ul. - Lochotínská lávka - Štruncovy sady - Šafaříkovy sady - po pravém břehu Radbuzy papírna, Škoda park, Bručná, Hradiště - po NS Údolím Úhlavy Radobyčice - Podhájí - Valík - po červené Štěnovice - po pravém břehu Úhlavy Čižice - po žluté Nebílovy - po zelené Předenice - Komárova vyhlídka - Jelení vrch - Vysoká - Útušice - Výsluní - Slunečná lávka - Borský park - Bory - Na Hvězdě - Techmania - Kalikovský mlýn - ul. Pod Vinicemi - Pod Záhorskem

 

 

Dostal jsem se v poslední době na kolo docela často, to je příjemné, a vyrážím i tuhle středu. Vyšťoural jsem zas někde v mapě, že na Vysoké u Jeleního vrchu je "Komárova" vyhlídka. Myslím si, že už jsem tam kdysi byl, když to ještě nemělo pojmenování a žádná vyhlídka tam nebyla, protože nebyly vykácené stromy. Omrkneme to a uvidíme.

Musím přes celé město, takže sjíždím do centra přes Lochotínskou lávku, na dohled Štruncovým sadům, Šafaříkovými sady k Radbuze a pak už po jejím pravém břehu kolem oblasti U Ježíška, kolem papírny, pod  tenisovými kurty pod Malostranský most, za Škoda parkem a pak po panelce k Vokounově lávce. Pojedu do Hradiště horem, přes hradiště s malým "h". Po zbytečně vyasfaltované NS Údolím Úhlavy se dostanu do Radobyčic, projedu do Podhájí a protože abni tak odlehlé části jako je chatová osada pod Valíkem se nevyhlo asfaltování, začal jsem jezdit pěšinkou lesem. Díky bohu to zrovna tady jde, ale jsou desítky míst v Plzni, která jsou neuváženě trvale zničená. Trochu zarostlou cestou se vracím na červenou turistickou trasu kousek pood vrcholem a pak už rozbitou kamenitou cestou klesám k obchvatu Štěnovic. Silnici v nepřehledné zatáčce překonám a pokračuji sjezdem nejhezčí částí vsi. Tímto směrem se dá velice brzo zase najet na nezpevněnou cestu na louce před fotbalovým hřištěm. tady se jede parádně, objedete hřiště na břehu řeky, překonáte náhon a pod chatami by se dalo jet dál přímo nad řekou směr Čižice. Jenže je tam nějaká páska. Už už jsem se chystal ji přelézt, ale zrovna tam přicházeli hasiči postarat se po život a majetek ohrožující strom. Vydal jsem se tedy zpátky do obce. Vrátit zpět se dá až Modřínovou ulicí, pak už si můžete znovu užívat nádherného singlu. Dokonce jsou tu opravené mostky přes takové odvodňovací kanály, takže bomba. V Čižicích se dá podle mapy vystoupat přímo na náves, tak jsem to vyzkoušel. Serpentinami sjedu k potoku a v zatáčce u koupaliště opět experimentuji s pěšinkou prudce vzhůru ke hřbitovu. Kousek je to přes pole, ale lidi tu evidentně chodí, je to tu vyšlapané a je sucho, takže bez problému. Od hřbitova už pojedu po žluté nejprve písčitou cestou mezi poli mírnějším stoupáním, skrz malý háj, znovu polem a pak v lese  docela nepříjemnným kopcem nad Nebílovy. Na rozcestí u kaple odbočuji vpravo. Vítr mi fouká do zad jako zběsilý, takže je to jízda! Co si pamatuju, sjezd do Předenic nebyl úplně v nejlepším stavu, ale teď je úplně v pořádku, takže čistá radost. Za mostem jsem vlastně n anejvzdálenějším bodě výletu, začínám se vracet, ale cíl mě teprve čeká. A budu si ho muset zasloužit.

 

Přede mnou je totiž šťavnaté stoupání kolem chat a pak dalších necelých 150 výškových metrů. Nejprve po větší cestě na severozápad, to se jede vcelku dobře a v tempu. Pak ale každá mapa ukazuje něco jiného, v posledních 10 letech se tu hodně těžilo a leccos se měnilo. Nakonec z rozcestí, kde "moje" cesta odbočuje o 90° vlevo, vybírám pochybnou možnost mírně vpravo. Nakonec jsem projel, ale bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby nebylo zpomalené jaro a vegetace byla vzrostlejší. Prudký kopec v horkém dni lesním průsekem dá zabrat a končí až u křížku pod Smutným koutem. Tady se také napojuji na zelenou, která mě dovede na hřebínek, kde je vychozená pěšinka, kteoru nejspíš hledám-protáhnete se pod borovicemi a jste na Komárově vyhlídce. Nad údolím Úhlavy je to docela vysoko, takže rozhled je tu hezký😊 Na dlouhé rozjímání to ale nevidím, vracím se tedy na zelenou, která vede na Jelení vrch a pak na vrchol Vysoká. Protože trail po zelené znám, zkouším to kousek vedle, ale obě cesty vedou ke svatému obrázku, odkud se vydávám dlouhým sjezdem k Robčicím. Ty ale vlastně minu, takovou pěknou pěšinkou za silnicí podél chat projedu rovnou do Útušic. 

Za Útušicemi stoupám po frekventované, ale dnes docela v pohodě silnci k dálnici a pak k nájezdu na přivaděč u Litic. Kousek za ním ale samozřejmě sjíždím na panelku a pokračuji na Výsluní mimo provoz. Výsluním projíždím k Slunečné lávce, pak zas vzhůru Borským parkem ke Slavii, na bývalou konečnou tramvaje a následně mě čeká průjezd městem přes Hvězdu, k Techmanii, přes Husovo náměstí ke Kalikovskému mlýnu a pak po lučních pěšinkách na kraj Lochotínského parku. Za podchodem už mě čekají poslední metry domů do Záhorska.

 

Pěkný slunečný výlet, 42 km, dvě hodinky na vyvětrání se 650 nastoupanými metry. Průměrná rychlost 20,4 km/h. 

 

 

Komárova vyhlídka na Vysoké

Komárova vyhlídka na Vysoké