48 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 500 m
Terén: Lesní a polní cesty
Plzeň - po žluté České údolí - U Fulínů - po NS Líňská okružní cesta Nový rybník - Červený Újezd - Vodní Újezd - Vstiš - Kamenný kruh Vstiš - Chlumčany - Šavlice - Horní Lukavice - Hradčany - Robčice - Útušice - Radobyčice - po NS údolím Úhlavy Hradiště, Vokounova lávka - po NS Údolím Radbuzy Tyršův most - Bory
Příznakem všech podzimních výletů je, že mi hrozí dojezd za tmy. I tentokrát se budu držet nedaleko Plzně, abych se mohl rychle vrátit, až zjistím, že už je moc pozdě. Právě pro takový výlet jsem si schovával jako cíl vstišský kamenný kruh.
Z Bor mířím po žluté kolem Borské přehrady a poté kolem Lesova a fotovoltaické elektrárny pod přivaděč k Fulínům. Zde se vydávám vlevo na most přes dálnici, za níž odbočuji vpravo podél chatek (je tu i CT 2158 a NS Líňská okružní cesta). Po naučné stezce pokračuji polní cestou nad Líně, poté kousek po silnici k tomu zvěrstvu (nekonečné haly logistických parků), co se rozrůstá jako mor do širokých dálav kolem Úherec. Před sjezdem v zatáčce však NS odbočuje na polní cestu vlevo k Novému rybníku.
Od Nového rybníku chci jet do Červeného Újezdu kolem haldy. Nevede tam přímá cesta, tak je třeba to objet nejprve směrem k Úhercům a pak odbočit vlevo. Opět jsem byl v nejistotě, jak to půjde, ale je to hezká cesta. K areálu letiště jsem pak stoupal uzavřenou asfaltkou, která odbočuje vpravo u posledního baráku (ruiny). Při kraji areálu jsem dojel do Vodního Újezdu, kde mají lávku pro pěší přes Radbuzu, kudy se dá dostat do luk před Vstiší. K samotnému kamennému kruhu je třeba jet asi půl kilometru po silnici směrem na Dobřany. Za celý den jsem potkal asi tak tři lidi, ale tady samozřejmě zrovna musí být rodina na výletě.
Už je pomalu západ, ale já bych chtěl dál než nějakých ubohých 30 km. Pokračuji tedy do táhlého stoupání ke keramičce. Je to tu klasicky rozbahněné, ale hned za silnicí vjíždím do lesa a mířím k rybníku Šavlice. Stáčím se mírně doleva, stále stoupám, až se objevuji na kraji lesa nad Horní Lukavicí. Z Lukavice opět stoupám, do Hradčan. Ačkoliv je cesta v mapě značena jako asfaltová, realita je poněkud jiná. Ale já radši polní cestu, než asfaltovou. Stoupání nekončí ani v Hradčanech, vjíždím do lesa kolem Vysoké a mířím k bezejmennému vrcholku s nadmořskou výškou 516 m. Zde opět řádil někdo příliš iniciativní a zkazil zážitek vyasfaltováním dalších cest. Ve sjezdu za tímto kopcem pak připravil zcela amatérsky odvodňovací strouhy, které ovšem svoji funkci neplní a slouží tak leda k soutěžení v úseku "Jump parade".
Po následujícím rozcestí, kde udržuji směr rovně, naštěstí nikoho nic podobného zatím nenapadlo. Do Robčic se tedy sjíždí po klasické lesní a polní cestě. Místy pěkně rozbahněné. Do Útušic jedu po silnici. Pěkně mi prochládají ruce teda... Do Radobyčic pak volím menší cestu pod dálničním mostem, oblastí V Lahošti a nad řekou kolem chat. Z Radobyčic jedu po NS Údolím Úhlavy, která je symbolem pokřivenosti lidstva, jelikož právě naučná stezka by měla být vzorem, jak se chovat k přírodě místo toho být přebudována z polní cesty na šestimetrovou asfaltovou "cyklostezku". Zvláštní rovněž je, že tato stezka pokračuje po chodníku přes Slovany místo pěkné pěšiny nad řekou přímo k Vokounově lávce nebo kolem bývalého opevnění. Ať už vyberete jakoukoliv z těch tří cest, dostanete se k Vokounově lávce. Předposlední stoupání mě čeká, když se chci dostat od Úhlavy k Radbuze a úplně poslední na Bory.
Celkem 48 km a teď zpětně už můžu říct, že to je poslední podzimní výlet. byl to fofr, za dvě hodinky jsem doma, průměrná rychlost 22,3 km/h a převýšení 528 m.
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati
 |
| Kamenný kruh Vstiš |
 |
| Kamenné spirály Vstiš |
