Nová lávka Litice

19. 10. 2019
47 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 750 m
Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

Borský park - Výsluní - Tyršův sad -  po NS Údolím Radbuzy Černý Most - lávka Litice - Farská hora - Měsíční stráň - Wartův mlýn - Dobřany - Hujáb - Vysoká - Hradčany - PP Pod smutečním koutem - po červené Čižice - Štěnovický Borek - Losiná - po CT 2126 Černice - Čechurov, po CT 31 Doudlevce - Bory


Lávka nad jezem v Liticích je už asi otevřená, tak tam zkusím zajet a porozhlédnout se po okolí. Jedu přes Borský park ke Slunečné lávce, pak nahoru na Výsluní, přes přivaděč k Tyršovu sadu a vezmu to přes kopeček, který se nazývá Chlum. Odtud sjíždím po NS Údolím Radbuzy k první, starší lávce. kolem zahradní osady Černý Most už není nutné jet po silnici, je tu nová stezka vedle. Před hřištěm se dáte tedy přes silnici vpravo a asfaltová cesta vás dovede až ke gigantické lávce. Ve scéně s podzimně zbarvenými stromy to tu hraje všemi barvami.

Tak kudy dál? Vystoupat z říčního zářezu a směrem na Lhotu. Všude se zběsile a bez rozmyslu asfaltuje, i zde. Zanedlouho tedy odbočuji na jakousi sypanou pěšinu, která vede pěkně nahoru dolu a téměř na pomyslný vrchol Farské hory. Zde se cesta prudce stáčí vpravo. Zkouším přímo za nosem projet dolu, daří se a vyjíždím přímo u viaduktu na kraji osady Měsíční stráň, která je součástí Lhoty. Celou osadu projíždím a za dálnicí odbočuji k Wartovu mlýnu. Projíždím areál, ještě kousek přímo pod dálničním mostem a pak po levém břehu Radbuzy lukami k lávce, jejíž jméno je snad Cimrmanova, jestli se nepletu. Tato lanová lávečka není zrovna v dobré stavu, ale jsem na druhé straně a pěkný singlem dojíždím do Dobřan. Z Dobřan mířím po silnici na Chlumčany. Za tratí, naproti průmyslovému areálu, odbočuji vlevo na polní (opět vyasfaltovanou) cestu, na Hujáb. Nevýrazný vršek v poli s výrazným jménem a rozhledem na mor naší krajiny-sklad. Ale i na Dobřany, dobře:)

Nějak jsem se zamotal a když jsem dorazil k cestě na křižovatku tvaru T, vydal jsem se zcela špatně vpravo, zpět do Chlumčan. Samozřejmě jsem chtěl na druhou stranu, kde dříve pěkná polní cesta ústí na silnici k státní silnici na Klatovy. Tu naštěstí jen křižuji a mířím do Hradčan. To znamená vjet na rozbahněnou cestu vpravo a stoupat. Jede se ale dobře, není to příkrý kopec. Koná se tu lov, což mě trochu znejistělo, ale nikdo mě nesejmul a ani když jsem se vyklubal na kraji lesa, kde stálo několik myslivců, obešlo se to bez komentáře.

Z Hradčan bych se rád dostal k Předenicím. Podle mapy to vypadá velmi složitě. Naštěstí to nakonec vězelo především v nalezené té správné cesty na kraji vsi. Je to na nejspodnějším cípu Hradčan a jede se téměř přímo na východ. Přejel jsem louku, další dva myslivci, od kterých mám svolení pokračovat. Jedu tak nějak instinktivně, co nejvíce vrstevnicově a pokud jsem nerozhodný, volím větší cestu. A že tam takových voleb bylo vícero. Projel jsem kolem pár chatek a k mému velkému překvapení jsem to začal poznávat v místech, kde jsem křižoval zelenou turistickou značku. Je to neuvěřitelné, že jsem to trefil, nemusel sjet až k Úhlavě a navíc šlo o moc pěknou lesní cestu. Našel jsem i zkratku k červené turistické, kde začal náročnější úsek, sjezd a pak přes kořeny kolem PP Pod Smutečním koutem. Jde ale o kratší úsek, poté se jede po větší cestě podél řeky až do Čižic.

Vyrážím podél Čižického potoka. Samozřejmě si nikdy nepamatuji, kudy kam, takže je náhoda, kde skončím. Projel jsem nicméně slušně a stoupám k Dolnímu rybníku pod Štěnovickým Borkem. Z Borku jedu jako obvykle na sever přes kopec po polní a lesní cestě do Losiné. Z Losiné pak po silnici, kudy vede i CT 2126, do Černic. Před dálnicí je to ještě do kopce, V Černicích se na oplátku sjíždí. Více méně po žluté pak pokračuji vilovou čtvrtí do Čechurova a nad Vokounovu lávku. Poté po panelové cestě skrz vodárnu do Doudlevec ke Škoda parku. Poslední stoupání, to na Bory, jsem absolvoval v Samaritské ulici.

Opět jsem se vrátil domů pln radosti z nově nabytých zážitků a to mi stačilo 47 km. Průměrná rychlost 19,6 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Nová lávka Litice

Lávka u hřiště v Liticích přes Radbuzu

Tlustá hora

 

Kostel sv. Mikuláše Horky n. Jiz.

12. 10. 2019
33 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 350 m
Terén: Lesní a polní cesty, silničky

Mladá Boleslav - Chrást - Zámostí - po červené Podhrušov, Horky n. Jiz. - Hrušov - Jizerní Vtelno - Stránov - Horní Krnsko - Řehnice - Ct 8157 směr Bukovno - Na Kokoříně - Dalovice - Čejetice - Mladá Boleslav


V horkách nad Jizerou mají pěkný kostel nad vsí, který má navíc portál směrem na západ. Už jsem si toho všiml dříve a teď chci vychytat tu chvíli při západu, kdy je pěkně osvícen. Je to za chvilku, tak musím rychle.

Je to jednoduché, ze Starého Města jedu k letišti, do Chrástu, který celý projedu a pak cesta sjíždí k viaduktu, od kterého je na dohled silnice do Zámostí. Odtud pokračuji po červené turistické značce převážně polní cestou podél řeky do Podhrušova. To je osamocené stavení s mostem přes řeku, který využívám a pokračuji tedy po pravém břehu, stále sledujíc červenou. I tento úsek je pěkným singlem.

Do Horek nad Jizerou přijíždím od fotbalového hřiště a pěšinkou prudce stoupám k zámku, který slouží jako škola. Skutečně jsem se sem dostavil akorát při západu. není sice tak silný, na obzoru není úplně jasno, ale i tak se atmosféra vydařila.

Přemýšlím, kudy zpátky, aby to nebyla nuda. Po silnici do Hrušova to není zrovna napínavé, ale snad jsem tu ani nikdy nejel. U kaple v hrušově odbočuji doprava a vyjíždím za ves do polí. vede tu cesta, taková zkratka k Jizernímu Vtelnu. Silnice na Mělník je stále zavřená, to je příjemné. Serpentiny si zkracuji pod zámkem Stránsko malou pěšinkou a stáčím se neznačenou cestou ke Strenickému potoku. Po CT 143 jedu je pár metrů směrem na Strenice. Hned odbočuji vpravo do kopce do Horního Krnska. Jinak než po silnici se do Řehnic nedostanu. V Řehnicích na příjezdu pokračuji rovně na polní cestu, kterou jsem prověřil už asi před měsícem. Zavede mě do údolí, ze kterého by měla vést cesta na druhou stranu kamsi nad Vinec. Nějaký nenápadný náznak tu sice je, ale cestou bych to nenazval. Vyjíždím z lesa přes široké korytu nedaleko vineckého hřbitova. Když se otočím, tu cestičku, ze které jsem vyjel, bych v opačném směru nedokázal najít a trefit.

Ještě to nechci stočit domů, mám světlo, tak se Boleslavi vzdaluji po CT 8157 směrem na Bukovno. Asi po 2,5 km, na neoznačené vršíčku jménem Na Kokoříně je odbočka vpravo na polní cestu. Tam se vydávám, cesta začíná klesat a já to nešetřím...což bylo odměněno proražením duše o kámen. Rychle vyměňuji, ale náhradní duše bohužel také uchází a v brázdách polní cesty to klouže sem a tam. Ještě přes trať a už za svitu baterky dojíždím k silnici, kde dohušťuji pneumatiku.

Po zbytek cesty už nijak neexperimentuji, po silnici to jede rychle, zřejmě poprvé využívám silnici z Čejetic k Česaně a na Staré Město vyjíždím Vodkovou ulicí. A můžu měnit duši znovu... 33 km, průměrná rychlost 20,2 km/h a pouze symbolických 350m stoupání.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Kostel sv. Mikuláše Horky nad Jizerou

Kostel sv. Mikuláše Horky nad Jizerou

Klášter Plasy z Plzně na kole

12. 10. 2019
91 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1300 m
Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - Slovanské údolí - po CT 2151 Křimice - Vochov - po CT 2259 Malesice - po zelené Dolní Vlkýš, Komberk, Kumberk - Kůští - Nevřeň - Telecí mlýn - Lipovice - Nekmíř - PR Bažantnice - Lhotka - Brod - Horní Bělá - Dolní Bělá - po NS Ludvíka Očenáška, Lomany, Plasy - Nebřeziny - podél Kaznějovského potoka Kaznějov - Obora - Červený vrch - po místní žluté Kosina - Hromnické jezírko - Hromnice - po žluté Břízský mlýn, Třemošná - Záluží-chaty - po místní zelené rozc. Nad Ledeckou silnicí - vyhlídka Záluží - PR Petrovka - Košutka - Vinice - Kilometrovka - Na Hvězdě - Bory


Letos už asi popáté je to nejlepší výlet:D Máme tu na Plzeňsku zatím krásné cesty pro biky. Teplý říjen a den zalitý sluncem tomu ještě přidal. Vyrážím časně ráno, z borského vršku přes Hvězdu k CAN, poté bývalou silnicí na Skvrňany do Slovanského údolí. Kousek před Brůdkem stoupám strmě do polí před Křimicemi a připojuji se k CT 2151, po které mířím na kraj Křimic. Nudná a teď už i celkem frekventovaná úzká asfaltka do Vochova mě přestala bavit, tak jedu přes pole za Yorkem, je tam hezčí cesta a nikde nikdo. Vochov projíždím po proudu Vochovského potoka, kde se zrovna staví kanalizace. Pod tratí projíždím po CT 2259, za silnicí se však tato cesta mění v rozježděné bahniště. Ale lepší, než aby tu byl asfalt... Ve stoupání do Dolního Vlkýše a ve sjezdu po zelené pod zříceninu Komberk ze mě stále létají kila bahna. V Kumberku odbočuji vpravo na silničku do Kůští. Odtud stoupám po červené. V místě, kde se cesta stáčí vlevo a začíná klesat, odbočuji na neznačenou cestu vpravo do kopce, kudy se dá dojet k hlavnímu tahu na Karlovy Vary. Jede se pořád na sever a spíš se držte vpravo, já to netrefil napoprvé. Po silnici se naštěstí nemusí ani metr, přímo napříč překvapivě pokračuje polní cesta do Nevřeně.

Zde je bohužel třeba jet kousek po silnici, po CT 2293 k Telecímu mlýnu, to je sklad u křižovatky na Všeruby. Po 300 m právě tímto směrem je nenápadná cesta vpravo, vedoucí k lesní restauraci Lipovice. Zde se vydávám mírně vlevo kolem areálu, trochu naslepo, ale dostávám se k obchvatu Všerub, opět pouze křižuji a pokračuji do luk nad Nekmíří.

Z Nekmíře do Lhotky to nemám rád, je tam stoupání, které se mi špatně jezdí, obvykle tam fouká protivítr a podobně. Je krásné, když se řešení nachází před nosem. Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi projel PR Bažantnice. Jsou tu nějaké infotabule, ale cesta tudy značená není a nově se mi tu povedlo projet úplně jako po másle podél potoka. Řekl bych přímo pěkným singlem. Ze Lhotky se obávám cesty do Brodu, kde jsem už kolikrát bojoval s neprůjezdným terénem. Něco se stalo a je tu úplně boží cesta. Ve stínu za lesem rosa silná tak, že to vypadá, že jedu potokem, ale to mě netrápí. Další úsek by mě měl dovést k Dolní Bělé. A vskutku, zbývá půl kilometru stoupání do vsi po silnici. A už jsme 500 m n. m. Projíždím tedy Bělými, chtěl jsem původně do Brlína, ale nějak jsem to minul. Tak stoupám po NS Ludvíka Očenáška. Té se vlastně budu držet až do Plas, ale je tak špatně značená, že jsem strávil skoro víc času koukáním do mapy než v sedle.

Tady ale začíná neskutečný úsek kolem obory Háječek, dolu k potoku Veska, přes ním odbočit vpravo a technicky a prudce stoupat k silnici, přes ni k samotě Chaloupky a pak neuvěřitelnou lesní cestou, která klesá snad nekonečnou dobu. Je lemována stromky jako svodidly a jediné, co mi brání si k těm 40 km/h ještě přišlápnout, je velmi mokrá tráva a utažené zatáčky, které projíždím poprvé a tak nevím, kde se dá čekat zrada. Malenický pramen registruji periferně a řítím se dál s plnou radostí kolem Dražeňského potoka. Podél potoka se dá dojet až do Loman, ale oficiální značka se stáčí k silnici a stoupá k ní. Já to neprokoukl a tak jsem si zajel. Za Lomany jsem se opět ztratil (několikrát). Sice se tam opravuje hráz rybníka, ale i bez toho bych zabloudil. Na dalších pár kilometrů mam o zábavu postaráno díky parádnímu singlu nad Lomanským potokem. Je přerušen jen krátkým podjezdem pod tratí u Pekla. Ale to už jsem u Střely a lesoparkem, už po asfaltce, upaluji do Plas.

Plasy jsou neskutečné-areál kláštera, sýpka, Muzeum stavitelství NTM, kostel a další. Dávám krátkou pauzu a už se pouštím do dalšího dobrodružství podél Střely do Nebřezin. Kolem Střely je vždycky risk se pouštět. Tentokrát se vyplatil, zelená turistická značka mě dovedla přesně tam, kam jsem potřeboval. Toto údolí časem překlene most státní silnice Plzeň-Most, ale zatím je tu božský klid a snad i budoucí stavba zachová toto kouzlo.

Nějak se mi krátí čas a tak jsem nervózní, co budu dělat, když nebude průchodná cesta podél Kaznějovského potoka. Je totiž značena tenkou přerušovanou čarou. Klid mi přináší značka zákazu vjezdu na kraji lesa, to znamená, že se to dělo nebo mohlo dít a bude to dobré. Bylo! Tohle je dokonalost na XC:) Na kraji Kaznějova dlouho hledám pěšinu vzhůru do Obory. Nakonec jsem ji našel za pozemkem, na kterém se asi chystá stavba. Tady to není pro slabé nožky. Obora je známá tím, jak je vysoko, vítejme zpět v 500 m n. m. Necelý kilometr za Oborou ze silnice odbočují žluté turistické značky, ta doprava, pouze místní značka, vede pěkně rovně, dlouho klesá, později je ale třeba ještě překonat vršek Kosina. Poté už se svižně klesá k Hromnickému jezírku a do Hromnic.

Za návsí nahoře nad obcí odbočuji vlevo a opět ztrácím výšku cestou k říčce Třemošná. Na louce se vydávám vpravo a proti proudu pokračuji po žluté známým singlem k Břízskému mlýnu. Pak vede značka kousek po silnici, ale zase odbočuje k chatové osadě, následuje volitelný brod a opět singl k nádrži na Bílém potoce. Z Třemošné pokračuji po trase nedávného závodu Pilsenman k chatám Záluží, po místní zelené podjíždím trať a pokračuji k ledecké silnici i rozcestí Nad Ledeckou silnicí. Odtud lesem stoupám pro změnu po místní žluté k rozcestí U Záluží. Mířím na Plzeň, zpočátku mi k tomu vyhovuje modrá, ta se pak stáčí ke Krkavci, to mě nezajímá. Cest je tu milion, každý si může vybrat svůj směr. I ten můj vyšel pěkně, dovedl mě ke křižovatce cest, kde zas pokračuji podél silnice, narážím na regulérní červenou značku. Ta mě dovede přes PR Petrovka až na Košutku.

Nechci jet sídlištěm, tak musím stoupat lesem ke Krašovské. Projíždím zástavbou ke Košuteckému jezírku, pak směrem k Sylvánskému vrchu. Paralelně s Kotíkovskou ulicí projíždím různými cestami a cestičkami. Některá je slepá, jinde jsou bezdomovci nebo víc louka než cesta, nakonec jsem se nicméně probojoval kolem PP Kopeckého pramen na Vinice. Lochotínským parkem sjíždím ke Kilometrovce. Závěrem stoupám na Bory stejně, jak jsem ráno vyjel, přes Hvězdu.

Více jak 90 km v nohách a spoustu nových zážitků. Plasy a jejich okolí mě obzvlášť nadchly. 18,1 km/ průměrná rychlost a celkem průměrných 1300 m nastoupáno.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Klášter Plasy

Pivovar Plasy

Klášter Plasy - konvent

Expozice stavitelství NTM Plasy

PR Bažantnice

Mnichovo Hradiště - kapucínský klášter a zámek (Mladoboleslavsko)

26. 9. 2019
42 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 500 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Česana - po červené Michalovice, Debř - po zelené Hrdlořezy, Bukovno - Velký Řečkov - po červené Klokočka, Maníkovice, Klášter, Mnichovo Hradiště - po CT MHC jez Ptýrov, pískovna Veselá, Veselá - Bakov nad Jizerou - Podhradí - Debř - Radouč - Staroměstské náměstí


Čeká mě sice celkem chládek, ale na výlet se těším. Zkusím ještě dojet do Mnichova Hradiště, beru si s sebou světla. Ze Staroměstského náměstí sjíždím k Česaně, na pravý břeh Jizery. Zde klasicky po cestě mezi tratí a řekou projíždím přes Michalovice do Debře. Zde začínám stoupat po zelené do Hrdlořez pěkně výživným stoupáním. I do Bukovna pokračuji po zelené. Je to pěkná cesta, kousek vede přes údolíčko směrem na Předlišku, pak se dostávám na větší polní cestu, kde jezdí poměrně dost aut. Bukovno projíždím po silnici směrem na Dolánky. V pravotočivé, téměř 90° zatáčce však pokračuji na nenápadnou lesní cestu v původním směru. Párkrát už jsem tudy zamířil, tak vím, že na křižovatce 5 cest musím mírně vpravo a takovým korýtkem sjedu k silnici z Bakova do Bělé.

Silnici křižuji a vjíždím do Velkého Řečkova, který čítá asi pět budov. Dále pokračuji po červené turistické značce kolem Klokočky, stoupám do Maníkovic a po nefrekventované silničce se blížím Klášteru. Nejedu přes centrum, projíždím pod pivovarem v říční nivě do Mnichova Hradiště. Zkusil jsem zámek objet ze západu, což bylo překvapivě možné a dostal jsem se tudy i do zahrad a ke kapucínskému klášteru.

Je už znatelně šero, tak se začínám vracet. Bohužel ne moc rychle, rozhodl jsem se projet strání nad Nedbalkou, kde vzniká park. To je kámen úrazu, měly tu být značky, cesty, ale jedno tu není vůbec, druhé tak z poloviny. Po CT MHC (ani nevím, jestli je tu značená, není to moc spolehlivé) a každopádně po asfaltce k jezu Ptýrov, kolem pískovny Veselá. Vesnici Veselá projíždím po louce na západní straně. Cesta se trochu kroutí, ale dá se říct, že není kam sjet, pokud chcete do Bakova jako já. Už rozsvěcím světla, na díry v cestě přestává být vidět. Centrum Bakova jsem projel do Riegrovy ulice, ta vypadá nejnadějněji, když chci k lávce připojené k železničnímu mostu přes Jizeru. Už je opravdu tma, takže se do Boleslavi vracím po silnici přes Podhradí, Dalešice a Debř. Až tak mě to tu nebaví, ale do terénu se nepouštím, ať se ještě někde nezabiju.

Z Debře stoupám na Radouč a pak přes Karmel zpět na Staroměstské náměstí. Vyšlo to na pěkných 42 km s průměrnou rychlostí 20,1 km/h a převýšením téměř 500m.

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 
 

Zámek Mnichovo Hradiště

Kapucísnký klášter Mnichovo Hradiště