Libštejn

41+27 km

2. 9. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 650+400 m

Terén: Lesní pěšiny a cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - V Prokopávce - Bolevec - po místní zelené Orlík - po místní žluté TJ Tatran Třemošná - ul. Požárníků - po louce K Zátiší - Bílý potok - Horní Želím - dvůr Býkov - Dolíčka - Svatý obrázek na Jarovské NS - Kamenný vrch - Koryta - po žluté Piplův mlýn - po zelené Liblín - po červené Libštejn, Pod Žíkovem, Rybárna, Kaceřovský mlýn, Velká Radná, Darová, Darovanský dvůr, Dírecký potok, Korečnický mlýn, Sedlecko - Smědčice - Chrást - po červené Zadní hájovna, Horní Zábělá, Holý vrch, Bukovec - po NS Údolím Berounky Chlumek, Doubravka-u sv. Jiří - Masarykův most - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

Tak tenhle výlet prohlašuji za podnik roku. V sobotu 3. 9. mě čekala účast na svatbě, družičky už se chystaly od pátku, takže prostě pojedu na kolo, že ano. Jenže raději večer před tmou nebo ráno před odjezdem do Domažlic? Nakonec jsem se rozhodl pro večer s tím, že už beru světla, však je také září a den není nejdelší. Nooo, vyplatilo se. Namířil jsem si to na Libštejn, protože už jsem po letech zapomněl, jaká je cesta po červené nad Berounkou z Libštejna do Darové. Měl jsem si přečíst svůj vlastní blog!😁 Ale nebyl čas, no...

Naplánoval jsem parádní cestu, téměř výhradně po nezpevněných cestách a zpočátku se jelo velmi dobře, přes Zavadilku jsem dojel k Malému Bolevci a Prokopávce, pak za hřbitovem do normálního Bolevce, poté lesní pěšinou zhruba po místní zelené podél přivaděče k Orlíku, pak na druhou stranu silnice na Most přímo do Třemošné, po jejímž okraji lesem vede místní žlutá trasa. Nevede moc šikovně ani logicky, prostě musí obcházet pozemky těch, kteří se rozhodli v lese vystavět valy. Nakonec se po ní ale přecijen dostanu k Tatranu, projedu sportovním areálem do "centra", tedy obchodnímu domu a pak pokračuji po žluté turistické k hasičské zbrojnici. Od ní jsem dříve jezdil vždy ulicí, ale od té doby, co jsem objevil parádní pěšinu loukou, už jinak nejezdím a nejinak tomu je i dnes. Tou se dostávám na východní konec obce, k Zátiší, a stoupám po nezpevněné cestě, která se stáčí na sever a za kopečkem klesá k Bílému potoku. Chtěl bych se dostat k místní zelené turistické trase vedoucí od Českobřízského mlýna ke Kamenici, proto vyrážím po cestě, která se stáčí na východ, prudce do kopce. Podle mapy to vypadá poměrně jasně, ale věřte že to není tak jednoduché, v jednu chvíli se cesta stáčí k říčce Třemošná a já moc důvěry v následující kančí stezku nemam. I tak se na ní vydávám a naštěstí vyústila na značené trase. Nebyl bych to ale já, abych si nechtěl zkusit nějakou novou cestu, takže brzy zas sjíždím doprava v domněnce, že je to zkratka na zelenou turistickou trasu z Horní Břízy do Býkova. Noo, tak jsem párkrát zabloudil, několikrát lovil v mapě, nic moc si nezkrátil, ale zato jsem poznal něco nového a nakonec se dostal tam, kam jsem potřeboval. Navigační úlevou tedy potom byla větší cesta do Býkova.

Za rybníkem Býkov jedu ještě prvních 200 m lesem do kopce po zelené, ale pak by měla vést (opět) zkratka na sever k vršku Dolíčka. Nějaké koryto tu je, cestou se to nazvat nedá. Plno listí, kamenů, větví...ale na velmi lehké převody do prudkého kopce jsem se nakonec vyškrábal. Po štěrkové cestě k Jarovské NS je to pak radost. A neznačená pěkná lesní štěrkem zpevněná cesta pokračuje dál na severovýchod, křižuje silnici a za ní můžete znovu uhánět kolem Kamenného vrchu, kde se stáčí k východu, poté vyjíždí z lesa a za dalších 500 m ústí na silnici mezi Koryty a Dobříčí. Odbočuji vlevo a mířím do Koryt. Za vsí u hřbitova v pěkně zvlněné krajině odbočuji na polní cestu po žluté turistické trase. Následuje opět krásný úsek cesty na ostrohu mezi Střelou a Bertinským potokem. Je to po větru, takže mezi poli to jen sviští. Pak je třeba dávat dobrý pozor, kudy vede značka, protože to není moc přehledné. Pokud chcete po žluté až k Piplovu mlýnu, je třeba projet esíčko směrem vlevo a zajet do lesa, kde se postupně cesta zmenšuje a zhoršuje, až vás nakonec čeká sjezd po skále ke Střele. Tohle na moje kolo není, takže pár metrů pěšky, přes most a pak po levm břehu Střely po zelené až k soutoku s Berounkou. Je to technická a úzká pasáž, ale dobrá, že sedla se moc nemusí. Od soutoku pomalu začínají chatky a cesta vyjetá auty, takže už nemusíte mít strach o průjezdnost. Přes Liblínský most naštěstí kola můžou, takže se dostávám do Liblína a prudce stoupám od řeky k zámku. Alejí od něj se nestoupá v hlubokém listí přes odvodňovací kanály moc dobře, vyjedete u silnice, z níž o sto metrů dále opět sjedete na jeden z nejlepších singlů-vše stále po červené turistické trase.

Rekord segmentu rozhodně nedám, nevím,jak tu může jet někdo téměř dvojnásobnou rychlostí, i když určitě by mi nějaký čas zlepšilo, kdybych nemusel přeskakovat popadané stromy. Nad Berounkou se cestička pěkně klikatí, je mírně z kopce, naprosto boží záležitost...😊 Na Libštejně nikdo není, počasí mi přeje, čas mám slušný, takže vše v pořádku doposud. Jakmile se však dostávám k Žíkovské oboře, která není nijak využívaná, neboť její plot je polorozbořený, vše se rychle zhoršuje. Najednou odbočuji na mikrocestičku v prudké stráni. Cesta by se sem vešla, by dokonce tu je, ale je dementně rozdělená plotem, ze kterého trčí dráty. Nelze tedy jet těsně při něm, no je to na opatrnou chůzi. Vše ztěžují popadané stromy a někdy je to tak divoké, že se místo nedá pomalu ani obejít. Kolikrát jsem slezl a zase nasedl na kolo ani nepočítám, byly to desítky případů. Krajina je tu moc hezká, ale člověk se svou bezohlednou potřebou ohraničit své pozemky bez užití hlavy to velmi zkomplikoval. Jet se dá jen velmi krátké úseky nebo když se cesta dostane k říční nivě mimo les-kam se ovšem sjíždí střemhlav, například kolem Žíkovského mlýna. Kolem chatek u Olešenského potoka cesta vlévá naději do žil, jenže já už si začínám vzpomínat, že právě tady byla nějaká pěší vložka. A taky že ano. Na nádherném místě na ostrohu mezi údolím Olešnského potoka a Berounky stojí nová bouda. Značení jsem si nevšiml nebo tam nebylo a kam mám pokračovat také nevím. Jsem na vyhlídce pod schůdky k boudě a kudy dál? Mám za to, že dříve právě tudy vedla cesta, ale teď je tu punková chajda. Nakonec jsem v začínajícím šeru našel cosi, kam bych asi mohl pokračovat-opět až nahoru nad údolí. Je to tu moc pěkné, ale není to na jízdu na kole😒

A začíná další úsek přeskakování stromů a obcházení celých úseků svahem, protože jinudy to ani nejde. I když mi posledních 7 km trvalo přes hodinu, prostě jsme musel na vyhlídku nad Kaceřovským mlýnem, kde se  v řece odráželo dramatické nebe se zapadajícím sluncem ve zlaté hodince. To byl poslední okamžik před tím, než jsem o pár set metrů dál po sto padesáté nastupoval do pedálů a nějak divně mi křuplo v řetězu. Udělal jsem tedy pár otáček naprázdno, aby se srovnal a bohužel ve stoupání na nějaký zapomenutý těžší převod jsem se opravdu potřeboval opřít, abych se rozjel. V tu chvíli řetěz povolil a já byl v loji. Barča v Domažlicích, brácha a naši v Abertamech. Tak hezkej výlet do Plzně Pavle... Do Velké Radné jsem sjížděl, pak ovšem následovala ještě dlouhá cesta do Darové. Samozřejmě tady už by šlo jet daleko líp v sedle, stromy tu popadané nebyly. Potkal jsem jen asi 50 hub - bedel, lidi žádné. Z Darové samozřejmě v sedm večer do Plzně nic nejede a já si promítám v hlavě, co mě čeká: Přes golf k Darovskému potoku, to by ještě šlo, pak brutální kopec ke Kříším, to už je špatný. Sjíždím, a protože už je skoro tma a vykácené stromy,  dvakrát jsem netrefil červenou, takže super, ještě budu bloudit. Prudkým sjezdem k silničce k přívozu Nadryby to radši vedu, protože vím, že je tu cesta rozrytá a končí závorou. Udělal jsem dobře, byla to bída. Dole zapínám světla a po asfaltu a po rovině se aspoň pohybuji nějakou zaznamenatelnou rychlostí kupředu. Před Korečnickým mlýnem mi ještě napadá, jestli nemám náhradní spojku řetězu, jenže ona by  mi byla stejně k ničemu. Nýtovačku totiž na krátké výlety (kolem 70 km😀) nevozím. Řetěz jsem za ty desítky tisíc kilometrů přetrh jen jednou, když jsem se o něj špatně staral a najel jsem na něm moc. Ten můj současný je nový, akorát zajetý a pečlivě pravidelně čištěný. Nemám nic v trpících tretrách pěšky po štěrku stoupám do Sedlecka a zkusím to nejkratší cestou podél trati ke Smědčicím. Možná jsem nějaký čas vydělal a cestu si zkrátil, ale šel jsem oraništěm po poli, takže to bylo dost bídné.

Ze Smědčic jsem se svezl po silnici ke Střele, pak bohužel pěšky také po silnici stoupal a po chodníku prošel celý dlouhý Chrást. Ještě musím ke Skupovně, pak táhlým stoupáním po louce k Zadní hájovně a za ní až do polesí Horní Zábělá. Pak teprv začíná cesta klesat. Konečně, to je fajn, jenže bych to potřeboval rozjet opravdu hodně a za úplné tmy se trochu bojím, tak daleko nevidím. Přes Holý vrch to ale docela odsýpalo, už se vidím na kraji Plzně. K tomu mi ale zbývá cesta přes Bukovec. Zvolil jsem NS Údolím Berounky, abych nemusel do kopce pod Chlum. I tak už mě to koloběžení moc nebaví, pořád se kopu o pedál do holeně. Ke sv. Jiří aspoň chvíli klesám a pak už jsem opravdu v Plzni, ačkoliv mě zbývají do cíle ještě dobré 4 km. Musím přes Masarykův most, přes celou Roudnou až k Pramenům a pak teprv pod nemocnicí do Záhorska. No nechtěl bych vidět, jak bych to stíhal v sobotní dopoledne před svatbou😧

Takže nejdřív dvě a půl hodinky, 41 km na kole s průměrnou rychlostí 16,3 km/h a pak 27 km pěšky necelé 3 hodinky s průměrem 10 km/h. Tak snad jsem si to vybral a dlouho mě zas něco podobného nepotká!

Zřícenina hradu Libštejn

Berounka

Berounka

Cesta domů u Smědčic

Krušné hory - Schwarzenberg im Erzgebirge

64 km

28. 8. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1500 m

Terén: Štěrkové a asfaltové cesty

 

Abertamy - Větrov - po CT 2004 Červená jáma, Bludná, Háje, Mílov - Joachimsthaler Straße - Trailcenter Rabenberg - po Tränktrögelweg Breitenbrunn - Crandorf - Erla - Schwarzenberg im Erzgebirge - po CT Langenberg - Vápenná pec - Markersbach - železniční viadukt - Unterbecken - údolím Große Mittweida k Teufelsquelle - Tellerhäuser - Ostrá - Myslivny - Hřebečná - Abertamy

 

 

Neděle se počasím od soboty neliší, takže vyjíždím opět dop sychravého počasí. Nevadí, aspoň bude v centru Schwarzenbergu klid. Z Abertam vyrážím přes Větrov po štěrkové cestě po zelené k hájovně Lesík. Zelená pak odbočuje vlevo, já stoupám k Červené jámě a držím se CT 2004 nejen přes Bludnou, ale také celé klesání k Černé vodě u Hájů, ale také v následném sotupání do Mílova. Cestou potkávám stádo ovcí, v mlhavém a deštném oparu scéna jak vystřižená z filmu. Zatím se jede dobře, od Mílova k hranici je to na ty místní horské podmínky skoro po rovině po CT 2002A, kousek za hranicemi odbočuji vlevo a měl bych dojet na rozcestí trailů v Rabenbergu po trase Stonemana. Potkávám jen málo bikerů. Ke sjezdu do Breitenbrunnu využívám Tränktrögelweg, protože jinak bych musel po Black Ravenu a to bych si asi stěží užil i za sucha, natož pak v dnešním bahně. Opravdu hodně se klesá, bohužel ani níže, když se vyjede z lesa, to není dostatečně přehledné, abych to mohl pořádně pustit.

 

Z 900 m n. m. jsem najednou o 300 m níže a tak mě pochopitelně čeká stoupání. Nejprudší část si oddřu ve vsi, poté na silničce do Crandorfu už to není tak dramatické. Rozhodně to ale není odpočinková cesta - nahoru, dolů, nějaká auta k tomu. Vystoupá se evidentně dost, protože už před Crandorfem sjíždím, nejbrutálnější sjezd je ale ve vsi a tak ho nejde vůbec využít, auta parkují v silnici, dopravu brzdí zásobování a podobně. Po vysokém silničním mostě přejíždím Schwarzwasser a na levém břehu odbočuji vpravo nad nějakým průmyslovým areálem. Kousek je ještě zpevněná cesta k domkům, ale postupně se mění v nezpevněnou, až se nakonec změní v pěšinku-moc hezký singl ústící v Rockelmannn parku ve Schwarzenbergu. Nádhernými historickými kulisami mířím do centra k hradu. Nikde nikdo, obcházím si tedy celou stavbu, až poté pokračuji sjezdem k Schwarzwasseru. Mám v úmyslu vystoupat na vyhlídku na Ottensteinu. Podle mapy je to po žluté, ale tohel v Německu nikdy nesedí. Tu a tam se asi neco objevilo, ale kdybych se řídil podle značek v terénu, nikdy bych nikam nedorazil. Na kolo je to oppravdu hodně prudké a nahoře dost po kamenech. Výhled je ale moc pěkný, jak se můžete přesvědčit níže pod příspěvkem. Značená trasa má pak vést do Alte Heerstraße. Značení opět slabé, ale nějaká historická asfaltka se tu nachází, tak jedu za nosem... Dojel jsem na nějakou stavbu a na druhém konci pozmeku zjistil, že už tu žádná cesta není, místo ní je tu plot. Tahle demence se tedy neděje jen v Čechách😔 Jsem tedy nucen přelézt hradbu, abych se dostal do veřejného prostoru a mohl pokračovat sjezdem ke Große Mittweida ve čtvrti Brückenberg. Musí se tam projet nějakými křivolakými uličkami.

 

Za řekou a tratí odbočuji sice vlevo, ale hned zas znovu zpět na sever na cestu kolem hřbitova. Je tu nějaká cyklotrasa, která má název dlouhý jak týden před výplatou. Táhlým stoupáním se dostávám na bezejmenné kopečky, za nimiž krátce sjíždím do Langenbergu. Stále po mizerné zančené cyklotrase pokračuji přes údolí, na jehož druhém konci dělám odbočku z trasy, abych se podíval na vápennou pec. Objevil jsem dokonce dvě, jedna v horším stavu než druhá. Pak se vracím k asfaltce, která mě provede k odbočce do Markersbachu. Projíždím obcí a měl bych někde odbočit vlevo, abych se dostal k louce pod železničním železným viaduktem. Musel jsem projet kolem nějakých domků průjezdem nebo čím, abych vystoupal nad zástavbu a mohl obdivovat celé rozpětí mostu. Vlak zrovna nejel, tak se vydávám dál na cestu a znovu hledám, kudy se dostat k nádrži Unterbecken. Po celém levém břehu projíždím od hráze až k ústí říčky. Dlouho se jede po silnici, takže celkem nuda. Později vede cesta blíže vody a je konečně zpevněná jen štěrkem. Ani jsem si neuvědomil, že mě čeká necelých 10 km stoupání a 400 výškových metrů. Nejede se vlastně špatně, kdybych tak ale nemusel měnit píchlou duši... Naštěstí neprší, ale mokro je dost. Krásné údolí Kleine Mittweida mě vede tedy zpět do výšin. Do Tellerhäuseru se ale nedostanu jen tak jednoduše, je to ještě přes další údolí a hřebínek. Vybírám neznačenou "vrstevnicovou" cestu přes Höllbach. Ne konci léta je pěkně zarostlá a jak projíždím vysokou travou, nabírám hektolitry vody do bot👌 Ještě tedy přes údolí Tellerhäuseru, kam klesám nějakou brutálně prudkou polní cestou.

Nad vesnicí za loukou se vracím do Čech a sjídžím k silnici ze Zlatého kopce do zatáčky s rozcestím Ostrá. Čeká mě stoupání nad Myslivny. Dneska už to na nějaké projíždění v rašeliništích nebude, do Ryžovny jedu po silnici, kde je celkem provoz. Vystoupám si ještě do "průsmyku" nad Hřebečnou. Do Abertam pak už převážně sjíždím, jen mezi Hřebečnou a Abertamy je jedna serpentina stoupání.

Moc hezký výlet, kromě plánovaného Schwarzenbergu jsme viděl i vápenné pece a železniční viadukt, to vše za humny na 65 km. Průměrná rychlost jen 19,6 km/h, zato maximální prý 70 km/h. Nastoupáno ale opět cca. 1500 m.

  

 

Schwarzenberg im Erzgebirge

 

Železniční viadukt Markersbach

Vápenná pec Langenberg

Schwarzenberg im Erzgebirge

Červená jáma - Abertamy

 

 

Krušné hory - Čedičový lom Kernberg, Nejdek

72 km

27. 8. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500 m

Terén: Asfaltové a štěrkové cesty

 

Abertamy - Pernink - Chaloupky - po CT 2000 Nad Tisovou - Tisová - Nejdek - Bernov - Lesík - V Poušti - po modré Favorit - po žluté Dolní Rotava - Jindřichovická cesta - Kernberg - Jindřichovice - Poušť - Suchá - Pozorka - Fojtov - Děpoltovice - Odeř - Hroznětín - Merklín - Lípa - Mariánská - Nové Město - Cihelna - Abertamská zatáčka - Pod Špičákem - Šlajsnou Vršek - Abertamy

Na konci sprpna po hodně dlouhém období sucha začalo konečně pršet... Právě když jsem se rozhodl pro víkend v Krušných horách. No snad se nerozpustím, i když počasí je pod psa. Už jsem měl vytipováno, že bych se chtěl podívat na čedičový lom Kernberg u Rotavy. Vybírám tedy cestu po silničkách, protože je opravdu vše podmáčené a i nadále mží nebo přímo prší. Vyjíždím z Abertam podél silnice po stezce do Perninku. Z údolí stoupám nad sjezdovkami k železniční trati, pak začíná silnice klesat a u samoty Chaloupky sjíždím na CT 2000. Ta pak kolem trati vede přes Sejfy pod Tisovským vrchem až k pár osamělým chalupám na rozcestí žluté a modré turistické značky. Jsou to vlastně nejvýše položená stavení obce Tisová, do které sjíždím velmi prudce a za deště. Když pak lovím něco v mapě, brýle se mlží a pak už se nechtějí odmlžit. Z Tisové následuje ještě dlouhý a prudký sjezd do Nejdku. Na nějakém kilometru a půl celkem 300 m výškových, to bych stoupat nechtěl. 

V Nejdku se zastavuji u evangleického kostela Vykupitele a pak vyrážím mírným táhlým stoupáním po silnici k Bernovu. Provoz zde není, takže se jede dobře. Fouká ale studený vítr. Míjím odbočku na Bernov, projíždím Lesík a stoupám až k lesu, kde na pravé straně silnice začíná PP Přebuz. Já však odbočuji doleva na nezpevněnou cestu, která by mě měla dovést k rozcestí V Poušti. Skutečně se tak stalo a tak dále mohu pokračovat po modré po cestě vedoucí jak podle pravítka. Je tu hodně mokro, tráva a mech nasáklé vodou, takže jsem bahenní muž. Nejhorší úsek je navíc až za silnicí na Šindelovou, v úseku k CT 2044. Tam vede jen taková špatně prošlapaná pěšinka. Svůj výlet stáčím kolem soukromého zámečku Favorit na žlutou turistickou trasu údolím Skřiváně. Zde je písčité podloží s kameny, ale stejně je tu dnes bahno. Brody jsou fajn vždycky, dnes tomu není jinak. vyjíždím v horní části Dolní Rotavy a protože chci pokračovat na Jindřichovice, musím objet celou továrnu strojíren Rotas. To znamená sjet asi kilometr a půl po proudu Rotavy a pak stoupat po CT 2043 nad továrnou serpentinami k parkovišti u hřbitova zajateckého tábora. Ten dnes nechávám být, ale k lomu Kernberg sjíždím. Jsou tu asi tři rybáři, chvíli ospočívám a fotím na břehu a pak se vydávám zpět k silnici.

Do kopce se zahřívám, ale nahoře před vsí to nepříjemně fouká proti. Za Jindřichovicemi bych měl jet stále na východ, ale jak to tak bývá, když jsem se vydal na cestu, vše se zdálo jiné než v mapě. Zkrátka ideálně jet po CT 2074 přes Hradeckou do Pouště. Silnička se vlní náhorní plošinou, aut tu jezdí málo, okolí je hezké, takže se jede fajn. V ostřejší levotočivé zatáčce za Pouští bych měl odbočit vpravo a jet nezpevněnou cestou lesem do Nové Suché. Je tu více cest, než jak se zdá z mapy, ale snad se sejdou... Risknul jsem to a vyšlo to. Jede se tu dobře, i když cesta je relativně rozbitá od těžby. Z Nové Suché se pořád dost sjíždí, hlavně musím trefit správnou odbočku před Starou Suchou. Trefil jsem a sjíždím tedy až k železniční stanici Nejdek-Suchá, za níž odbočuji vlevo, přejíždím trať a Rolavu a skrz Pozorku stoupám k hlavní silnici z Nejdku do Karlových Varů. Abych jel co nejdéle mimo ni, vydávám se po polní cestě co nejvíce vpravo, přímo na východ. Stejně ale musím vjet na hlavní silnici zrovna kousek za zatáčkou na začátku dlouhé, ale ne moc široké rovinky. Jsem tedy rád, že sjíždím do Fojtova a znovi klesám až do Děpoltovic. To bude náročný návrat do hor...

V Děpoltovicích odbočuji vlevo a ještě mě žádné drama nečeká, přes Odeř jedu do Hroznětína. Bohužel tu k odbočce k obchvatu jezdí hodně aut, takže to není žádný med. Z Hroznětína do Merkllína však vede samostatná cyklostezka podél Merklínky, to je moc hezký úsek. A pak už se cesta zvedá a mě čeká dlooouhé stoupání. Nejede se nakonec tak špatně, protože není horko, ale je to výživné. Z Merklína, který je kolem 500 m n. m., do Lípy (cca. 650 m n. m.), dalšími zákrutami do Mariánské, jejíž hlavní část leží v 850 m n. m. a pak je ještě nutné vystoupat k Čimickému vrchu do 900. Právě zde u restaurace Havlovka má být cíl automobilových závodů do vrchu. Bohužel kvůli dešti byl program posunut a urychlen, takže už se sklízí. Nechtělo se mi tomu ale věřit, takže jsem ještě sjel do Nového Města. Opravdu už nikdo nejezdí, škoda. Takže hurá zpátky nahoru. Nepojedu přeci stejnou cestou, takže kolem vysílač k Důlním vrchům. No to jsem si dal, kopec prudký tak, že to sotva šlo utáhnout, a to je tu asfaltka😶 Mám hlad, no nedojedu to zpátky do Abertam, musím se ještě zastavit a doplnit energii. Stoupám po CT 2198 k Cihelně a Abertamské zatáčce. Silnice bylo dneska opravdu dost, aspoň poslední kousek dám po štěrku po Jáchymovské spojce a Šlajsnou. Za Vrškem už vyjíždím na silnici, ale to už zbývají do Abertam poslendí tři zatáčky. 

Nemám moc rád tyhle asfaltové výlety, ale jednou za čas to je v pořádku😉 Viděl jsem hezký kus Krušných hor, navíc bez lidí, takže spokojenost. 78 km a téměř 1500 (!) nastoupaných metrů tak uběhlo rychle, za tři a půl hodiny, tedy průměrnou rychlostí 22,8 km/h.

 

 

Čedičový lom Kernberg u Rotavy

Evangelický kostel Vykupitele - Nejdek