Kornatický rybník

8. 9. 2020 

59 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m 

Terén: Lesní a zpevněné cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - po NS Údolím Berounky Jateční ul. - sv. Jiří - Újezd - po CT 3 Červený Hrádek - Kyšice - Čílinské polesí - Němčičky - po červené býv. Rakovská hájovna - Potoky - Na Kudličkách - Kornatice - Kornatický rybník - Pod Lopatou - Hájek - Kozel - Svidná - po zelené Pod Sedleckou skálou - Sedlec - Starý Plzenec - Koterov - Božkov - Vyšehrad - Hlavní vlakové nádraží - Plzeň-centrum - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Kornatický rybník, tam se dnes vydávám. Už jsem nad ním jednou kroužil, ale vyhlídka na něj shora bohužel není, protože stráně jsou zarostlé, tak dnes přímo k němu... Z Plzně jak jinak než přes Roudnou, po NS Údolím Berounky projet k stezce pod mostem, vyjet na Jateční ulici a kolem hřiště a zahradnictví k další lávce, po které přejíždím řeku ke sv. Jiří. Následuje stoupání ke trati a široká asfaltka do Újezdu. Příjemným zpestřením je pěšina do Červeného Hrádku, snad zůstane dlouho nepovšimnuta před asfaltovači. Do Kyšic stoupám podél CT 3 lesem, až na kraji pole se vracím na značenou cestu, překonám vrcholek a do vsi klesám, abych se mohl zase pustit do kopce ulicí Na Draha k dálničnímu přivaděči, překonat ho po lávce a pokračovat podél něj k zelené turistické značce.

 

Ještě přejedu silnici u dálničního sjezdu a začínám stoupat nejprve k rozcestí Čílinské polesí a pak pod Čílinu až k 500 m n. m. Zelená odbočuje prudce vlevo na vrchol, já pokračuji už vrstevnicově kolem něj na rokycanskou stranu, kde sjíždím kamenitou cestou do Němčiček. Přejedu hlavní silnici na Šťáhlavy a pokračuji do lesa po červené značce. Cesta se zvedá vzhůru k Maršálu a stává se příjemně terénní. U bývalé Rakovské hájovny jedu paralelně s červenou, ale o kousek níže a projíždím k asfaltce vedoucí ze Svidné. Na samotě Potoky jsem hned, protože se pěkně klesá. Za touto samotou se cesta stáčí vlevo a vede až na kraj lesa, skoro na dohled k Nevidu. Před další samotou Na Kudličkách se vracím hlouběji do lesa, cesta už tolik nestoupá, poté projíždím přímo kolem hájenky a odbočuji na jihovýchod na menší lesní cestu. Ta mě vede napříč komunikací s veškerým značením (CT, modrá turistická, NS F. X. France), já však pokračuji rychlou štěrkovou cestou z kopce do Kornatic a jsem sám udiven, kde se to objevuji. 

 

Ke Kornatickému rybníku se dostanu jen po silnici, tak jedem. Slunce je hodně nízko, moc toho nevidím, protože jedu přímo proti němu. Žádné auto jsem ale až k odbočce nepotkal. Sjíždím kolem vlakové zastávky, jsou tu i nějaké chaty na břehu a už celkem za šera obdivuji tento klidný kout přírody. Pod hrází to na sjízdnou cestu nevypadalo a nechtěl jsem ztrácet čas, musím přecijen dojet zpět do Plzně. Vypadá to podle mapy, že k rozcestí Pod Lopatou by se asi dalo dojet i podél Kornatického potoka, ne jen po silnici, jak jsem se rozhodl jet dnes já. Následuje úsek po zpevněné cestě po modré nad Hájek, tam modré odbočuje vlevo a klesá k Vymrovce. Já pokračuji lesní cestou rovně k horní části areálu zámku Kozel. Odtud stoupám po NS Okolo Kozlu k asfaltové cestě. Kupodivu se dá pokračovat lesní pěšinou dál směrem na Svidnou. Snad projedu... Asi za půl kilometru vybírám raději cestu vlevo, abych měl jistotu, že nebudu bloudit po lese a dojedu k CT 2154. Ta se stejně jako zelené turistická značka stáčí na Svidné vlevo, opět k hlavní silnici Šťáhlavy-Rokycany. Tam už se v mém směru klesá. Kousek za silnicí se odpojuje lesní cesta mírně vlevo, zkusím jí. Jak jsem zjistil, vede kolem střelnice a vyústí vlastně v horní části Sedlce. Stejně se to tu nedá moc valit, jak je to tu úzké a není vidět daleko, tak nevadí, že jsem přišel o kus sjezdu po asfaltce.

 

Do Plzence jedu po louce na dohled Úslavě. Následuje CT 31, kterou si jako obvykle zpestřuji jízdou po staré polní cestě, aspoň v místech, kde ještě zůstávají její náznaky. Projíždím Koterovem na polní cestu k chatám nad Úslavou, nějak to dnes skoro za tmy nemůžu trefit😁 Těsně před řekou se dostávám k naučné stezce i CT vedoucí do Božkova. Míjím likérku, klidnou oblastí Vyšehradu a kolem trati projedu k Lobezské ulici, kterou absolvuji vlastně celou až k nádraží. Centrum projíždím po Denisově nábřeží a Šafaříkovými sady. K Záhorsku jedu přes Lochotínskou lávku a po pěšině na západní straně Karlovarské třídy. No pěkný, noc na krku, 59 km a 850 nastoupaných metrů, průměrná rychlost 20,9 km/h😊

  

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati   

 

 

Kornatický rybník

Kornatický rybník

 

 

Kladruby - opevnění a klášter

5. 9. 2020 

80 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m 

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zoo - po CT 37 Regensburská - U Brůdku - Nová Hospoda - Vejprnice - Cihelna - Pankrác - po CT 2301 Kamenný Újezd - Blatnice - Rochlov - Hněvnice - částečně po CT 2210 Kladruby (opevnění a klášter) - po modré Obora - Ostrov u Stříbra - podél Hlubočky Heřmanova Huť - býv. důl Barbora - Rochlov - po zelené Doubrava, Myslinka - Vochov - Malesice - Radčice - Čertova kazatelna - Sylván - Zoo - Pod Záhorskem

 

 

V Kladrubech jsem sice už kolikrát byl, ale moc jsem to neprozkoumal jinde než v areálu kláštera. Kouknu na ŘOPík kousek před ním a snad se stihnu podívat i do samotné vsi. V Plzni na začátku tedy sjíždím do nové ulice Ke Slonům a pokračuji alejí k zoo. Kousek je třeba jet po silnici, ale když je tu teď most přes Mži, snadno se dá přejet na CT 37 směrem na Křimice. Podél Regensburské stoupám do polí za Skvrňany. Bohužel cesta na západní straně končí v poli, tak se kousek vracím, objíždím celý lán a po CT 2151 klesám k Brůdku. Na druhé straně údolí, hned za viaduktem, se vydávám přes černou skládku po lesní vymleté pěšině vhůru do lesů, kde budou za pár let jezdit vlaky😢 Lesem jihozápadním směrem křižuji modrou turistickou a cyklotrasu a mířím k průmyslové zóně Vejprnice. Skrz ní se dostávám na polní cestu a na úrovni bývalého lomu odbočuji vpravo do lesa na cestu, kterou se dostanu až do Tyršovy ulice v Tlučné. 

 

Z Tlučné jsem chtěl do Nýřan podél vlečky, nejlépe po pěšině. Bloudil jsem, bloudil, ale měl jsem zůstat na modré turistické značce, stejně jsem se na ni nakonec vrátil. Při nejbližší příležitosti jsem dojel k silnici, abych se tedy po ní dostal do Pankráce. Po CT 2301 sjíždím do Kamenného Újezdu a po polní cestě (tentokrát po CT 2258) pokračuji do Blatnice. Do Rochlova se pak dá dojet cestou podél lesa nad Kbelanským potokem. Naopak do Hněvnice to bohužel jinak než po silnici není možné. Dnes je chladno, jako by se už blížil podzim, a jedu proti větru, tak to do táhlého stoupání moc nejede. Ani úsek směrem na Sytno není kdovíjak zajímavý, alespoň tu není moc velký provoz. 

 

Silnice už ale bylo dost, na křižovatce před Lhotou u Stříbra odbočuji vlevo k zelené turistické značce, po níž vjíždím do lesa. Za Novým dvorem se blížím k dálnici, křižuji hlavní tah od dálnice ke Stříbru a po nějaké cyklotrase, která zase mění číslo, se dostávám ke statku Žďár, odkud musím sjet po silnici do Kladrub. Ani se mi nechce brzdit ve sjezdu, abych se podíval na (vzhledem k epidemiologickým opatřním zavřené) Muzeum čs. opevnění. Ještě mrknu na klášter, ale bohužel už se musím začít vracet, ani tentokrát se na kostel sv. Jakuba a cestu podél Úhlavky nepodívám.

 

Vydávám se po modré turistické značce po silnici vzhůru pod dálnici. Až pozdě zjišťuji, že by zřejmě mohla vést i cesta pod dálničním mostem kolem soustavy rybníků Raška, to vyzkouším příště. Modrá nicméně vede někam na jih, já pokračuji do Ostrova u Stříbra. Je tu krásná krajina, ale nechutně znásilněná nekonečnými skladovacími halami, které stále přibývají. Jak už pár desítek let víme, Česko je skladištěm Evropy v různých oblastech a to vždy v tom nejhorším slova smyslu. V tom logistickém je tato moje dnešní trasa podél D5 ukázkou hlouposti vedení správních vcelků na všech úrovních. Když tedy projedu mezi halami po zbytcích parádní lesní cesty do Ostrova, pokračuji kousek po silnici na Heřmanovu Huť. Jakmile je to ale možné, odbočuji zpět do lesů, a to ještě před Popovem v jedné zatáčce. Měla by vést cesta podél potoka Hlubočka. Je po deštích, cesta tu moc není, takže ve vysoké trávě to je fakt paráda😃 Nakonec jsem se ale dostal do huťské strany lesa, kde je cesta projetá více a tak se nemusím vracet.

 

Za Heřmanovou Hutí jedu podél trati kolem bývalých dolů po prašné cestě k dalšímu megaskladu, který přerušil i tuto komunikaci, takže musím podél plotu po navážce. Nad Přehýšovským rybníkem přejíždím dálnici po státní silnici a rychle unikám prudce vlevo na polní cestu do Rochlova. Odtud stoupám po zelené k rozcestí U Maška a pak pěknou lesní cestou lehce sjíždím do Doubravy. Zelená mě pak po silnici dovede až do Myslinky. To je hned, protože se celou dobu klesá. V Myslince jsem objevil hezkou zadní cestu přes pole, takovou zábavnou zkratku k CT 2301, abych nemusel až nahoru ke kruhovému objezdu. Cyklotrasa vede někam zase nelogicky, já jedu na východ, do Vochova. Na jeho západní straně se stále rozrůstá sídliště, další ukázka nekompetentnosti všech zúčastněných. Raději rychle mizím pod viaduktem po CT 2259 a upaluji do Malesic. Do Radčic po zelené jsem jel minule, tak tentokrát to vemu po cyklotrase. Do Plzně se vracím skrz rychle postupující stavbu západního okruhu, nad Čertovou kazatelnou, přes Sylván a zoo.

 

80 kilometrová trasa je za mnou. Máme hezký kraj, ale mohli bychom mít výrazně hezčí, těší mě, že tu stále zůstávají lesní a polní cesty bez lidí, kde se dá pěkně jezdit😊 Nějaké extra náročné se mi to ale nezdálo, "jen" necelých 900 m nastoupáno a terén nebyl nijak extrémní.

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati    

 

Kladruby- Muzeum čs. opevnění

Klášter Kladruby

 

 

Bývalý Spálený mlýn

3. 9. 2020 

56 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 950 m 

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Luční ulice - po NS Údolím Berounky Bílá Hora, u sv. Jiří - Bukovec - Polesí Zábělá - zadní hájovna - po červené Chrást, Smědčice, Telín - býv. Spálený mlýn - Korečnický mlýn - po zelené Všenice - Kolna - Vitinka - Kokotsko - Kokotské rybníky - Klabava - po žluté Ejpovice, Na Pohodnici - U Zátiší - po zelené Švabiny - Špitálský les - Doubravka - tvrziště Pecihrádek - Bolevecký rybník - Mikulka - Pod Záhorskem

 

 

Tuhle jsem si uvědomil, že pravidelně míjím jednu pěknou cestu podél Berounky pod Smědčicemi, která rozhodně stojí za projetí a zároveň je na její trase bývalý Spálený mlýn, dnešní cíl.

 

V Plzni jedu přes Roudnou do Luční ulice a pokračuji po NS Údolím Berounky kolem Ferony až na kraj Bílé Hory. Sjíždím zpět k Berounce prudkým sjezdem z Pecihrádku, kde se dnes ještě jednou objevm a to bude teprv sranda... Zkratkou od lávky mířím k viaduktu pod tratí a po červené stoupám k lesu pod Chlumem. Na vrchol ovšem nemířím, jen se mi nechce po asfaltu do Bukovce. Tak dokud můžu, vyhýbám se mu. Z Bukovce jedu kousek po zelené, k rozcestí Polesí Zábělá. Podjedu viaduktem bývalou trať a hned za ní odbočuji vlevo na neznačnou cestu směrem na Chrást. Kupodivu projíždím docela dobře a cesta se pak stáčí vzhůru, přesně podle mapy, k červené u rozcestí Zadní hájovna. Odtud už pokračuji do Chrástu po červené turistické značce. To je hezká cesta přes les a louku.

 

Výšku opět ztrácím cestou ke Klabavě a čeká mě pochopitelně stoupání, poměrně výživné, kousek v obci po asfaltu a pak po kamenité rozbité cestě na Chrástecký vrch. Do Smědčic se sjíždí, poté do Telína je to tak nějak vrstevnicově po polní cestě. V Telíně nechám červenou pokračovat vpravo po singlu a sjíždím o něco větší cestou právě ke Spálenému mlýnu. Je pěkně, tak brodím i část řeky k ostrůvku, abych měl fotku i z druhé strany. Poté pokračuji pobřežní cestou ke Korečnickému mlýnu. Podél Korečnického potoka vede zelená turistická značka. Je to pěkný singl nahoru i dolu. Nějak se tu ale buduje, zpevňuje a rozšiřuje, mam strach, co se tu bude dít. Do Všenic, skrz ně i nad nimi stoupám, křižuji silnici na Stupno a pokračuji k Novému Dvoru do toho polesí, kde obvykle bloudím. I tentokrát jsem se hned na začátku špatně trefil, ale už to v lese tu a tam lehce poznávám, tak jsem se promotal na nějaké cesty směrem ke Kolně, kudy jsem opravdu chtěl. Bohužel je tu přes cestu udělaná obora, to mi trochu zkomplikovalo cestu, ale přes louku se mi podařilo projet právě až k samotě Kolna. 

 

Sjíždím k silnici za Vitinkou a jsem rád a zároveň překvapen, že se dá pokračovat do lesa ke Kokotsku. Zde se bohužel těží dřevo a nejen kvůli tomu mapa neodpovídá tomu, jak tu cesty vypadají, takže trochu zmateně projíždím lesem, chvíli po cestách a pak i přímo lesem. Trefil jsem ale aspoň správný směr, tak jsem se dostal až k NS Kokotské rybníky, po které sjíždím ke Kokotským rybníkům. K Čertovu (Ostrému) kameni neodbočuji, pokračuji po lesní cestě na jih. Postupně se zhoršuje a stáčí na východ, časem se ale dostávám k zelené. Ač je rozbitá, jede se z kopce a je to vlastně parádní pěšina a pln radosti vjíždím do Klabavy. Odtud vede žlutá turistická lesní a panelovou cestou kolem Ejpovického jezírka a Klabavských tunelů do Ejpovic. Od Ejpovic stoupám ke Kyšicím. K Samotě U Zátiší projíždím podél přivaděče po štěrkové cestě pod Pohodnicí. Následuje lesní cesta postupně se měnící ve zpevněnou štěrkovou cestu po zelené značce.

 

Na kraji města jedu za Tescem na Švabiny, klesám do Špitálského lesa, projíždím přes Doubravku a protože jsem vlastně docela rychle zpátky, zkusil jsem to po pěšině přímo za lávkou u sv. Jiří k tvrzišti Pecihrádek, kde minimálně na začátku vím, že se dá projít, protože tudy vede Pilsenman. Dlouho to vypadalo nadějně, byla tam pěšina, postupně tedy už nesjízdná, ale to už jsem byl hodně daleko, nechtělo se mi vracet a nevěřil jsem, že bych neprošel dál. No jenže neprošel. Už jsem přes zarostlé údolíčko viděl, kam bych potřeboval, směrem k úpravně vody, jenže bohužel, tam projít opravdu nešlo. Na dohled nějakým squatům po bývalé skládce jsem se strží prodíral s kolem vzhůru. No zaplať pánbůh, že jsem se dostal až k cestě u Bílé Hory a po tři čtvrtě hodině úsilí se vrátil asi o 200 m za lávku😆 

 

Domů se tedy vracím kolem Boleveckého rybníku, křižuji stavu východního okruhu, stoupám na Mikulku, sjíždím kolem meteorologické stanice a kolem stavby fakulty. Celkem 56 km, Průměrná rychlost 16,3 km/h je zkreslená tím úsekem u Pecihrádku. Ale 950 nastoupaných metrů není pro břídily.

  

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati  

 

 

Bývalý Spálený mlýn na Berounce

Bývalý Spálený mlýn na Berounce

 

Triatlon Losiná 2020

29. 8. 2020 

13 km

Náročnost: Velká-závod

Převýšení: 200 m 

Terén: Lesní cesty, asfaltka

 

Losiná - Štěnovický vrch - Štěnovice - Losiná

 

 

Asi čtyřech letech jsem konečně na konci srpna nebyl někde v luftě a mohl jsem se zúčastnit Losinského triatlonu, poprvé na upravené trati v terénu. Po dvou bazénech plavání ztrácím čas při převlékání a pouštím se na pole nad Losinou přes krátké, ale prudké stoupání lesíkem. Tam je i první fotograf a technické prověření, protože po sušším srpnu dnes poctivě prší, tedy bahno, kořeny...

 

Startoval jsem z druhé vlny, takže se mi jede dobře, protože pořád někoho předjíždím. Lesem jedu v zatáčkách opatrně, abych se někde nerozsekal. Kolikrát se mi to vyplatilo, trať je členitá jak na profil, tak na trasu, ale vše perfektně značeno. Než dojedeme ke Štěnovickém vrchu, čekají nás tak tři významnější stoupání. Začínám dojíždět i některé ženy, které startovaly ještě před první vlnou mužů a už začíná dlouhý sjezd do Štěnovic. To je moje slabina, na rychlé sjezdy v terénu moc nejsem, radši si odpočinu, abych do toho mohl šlápnout cestou zpět po silnici do Losiné. To už peloton řídne a za tu tříkilometrovou cestu jsem dojel asi 2 makáče. Do depa se nejede skrz ves, ale po poli pod lesem, spíše mimo cestu, tam to trochu bolí v kopci po slehlé dlouhé trávě, nožky tuhnou. 

 

Pořadí se špatně počítá, každý startoval v jiné vlně, pár lidí před sebou vidím, tak hurá na běh... Ještě jsem pár lidí stáhnul a vyhlášení ukázalo, že jsem se umístil na třetím místě. A dokonce jen asi 45 sekund za prvním! To je paráda, jsem čekal, že mi dal tak pět minut. Asi by ale přidal, kdybych mu dýchal na záda a neběžel z pozdější vlny. Každopádně se divim, že si mě ve sjezdu kola nepovodil víc. Tohle mohl nabrat vlastně jen při převlékání, takže velká spokojenost s výsledkem😊 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati   

 

Losinský triatlon 2020

Losinský triatlon 2020

 

Zámek Kaceřov

28. 8. 2020 

61 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 950 m 

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Senecký rybník - Zruč-Senec - Druztová - Věžka - Vlčiny - po zelené Žichlice - Hromnické jezírko - Třebekov - Jarov - Kaceřov - Čivice - po NS Kaňonem horní Berounky Kaceřov - Na Vartě - Žichlice - Nadryby - podél Berounky Habrová, Dolany - Dolanský most - po zelené Bukovec - po CT 2151 Doubravka - Jateční - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Chtěl jsem si projet pár cest kolem Berounky a koukam, že jsem dlouho nebyl v Kaceřově. Jestlipak ještě stojí ten zámek?

 

Stoupám nad nemocnicí na Mikulku, abych se mohl projet bahništěm na staveništi východního okruhu a projet jím k Malému Bolevci. Když není zrovna čerstvě zoráno, dá se projet po pěšince k lesíku naprosti Prokopávce, odkud pokračuji na hráz Seneckého rybníku a dále na severovýchod lesem do kopce na západní stranu Zruče. Kolem pošty pak mířím ke sportovnímu areálu, kde začíná polní cesta do Druztové. Z Druztové jedu po žluté pod Věžkou do vymletého stoupání k rozcestí Dolský mlýn (mlýn samotný leží docela jinde, u řeky), odkud pak po modré nad Drahotínský rybník. Podél lesa se zdá, že vede cesta k zelené turistické značce. Nebylo však asi příliš velkým překvapením, když zakrátko skončila. Vracet se a ztrácet výšku se mi ovšem nechtělo, tak jsem se lesem a polem prodral až na vršek Vlčiny, kde se napojuji na zelenou značku.

 

Přes les, napříč silnicí, přes kořeny vršku U Petra a pak rozbitým sjezdem vede zelená turistická značka a přivádí mě do Žichlic. Zadní ulicí od cesty na Chotinou stoupám k Hromnickému jezírku a dál na Kosinu. Následuje pěkný sjezd k potoku Bělidlo a vyhoupnutí na Třebekov. Jsou tu nějaké naučné stezky, ale navigaci nijak neulehčují. Za Třebekovem směrem do Chotiné je rychlá štěrková cesta, já však po půl kilometru odbočuji doleva do Jarova. Je celkem vtípek, že podle mapy tu vede asfaltka...

 

V Jarově jsem chvíli hledal cestu do Kaceřova, přičemž jsem sjížděl takový násep a asi jsem se unáhlil s výměnou duše, zřejmě byla jen podhuštěná a když na ní byla celá váha, tak vypadala jako po defektu. Na Kaceřov, který je teď jako na dlani, opět nevede silnička, jak je vyznačeno, ale polní cesta😊 Je třeba se jen dostat přes Dobříčský potok, takže jsem sjel do údolí, kde cesta není tolik využívaná, a tedy je zarostlejší. Já zas vystoupám do vsi, ale dalo by se jet podél Dobříčského potoka i na jih k říčce Třemošná. 

 

V Kaceřově omrknu zámek, který je obestavěný cedulemi se zákazem vjezdu-no nevim, jestli tu jsou takové návaly turistů, ale dobře... Pokračuji do Čivic asi 1,5 km po silnici, pak sjíždím k Žikovskému jezu na Berounce. Opět je tu nějaká NS Kaňonem horní Berounky, spíše ale zmateně (ne)značená. Nádherná cesta na břehu ke Kaceřovskému mlýnu dává zapomenout na všechny starosti, škoda, že není o něco delší, po nějakých 2 km se vrací nahoru do Kaceřova. Právě kvůli špatnému značení jsem vystoupal zpět do vsi, ačkoliv jsem mohl jet po louce podél Třemošné až k silnici v údolí, kam jsem stejně sjížděl. Zde právě ústí i cesta od Dobříčského potoka a tak je jisté, že sem ještě pojedu prozkoumat okolí-tuto cestu a pak pěšinu z Plané ke Kaceřovskému mlýnu.

 

U statku před Chotinou, asi za půl kilometru, by měla vést cesta na jih. Skutečně jsem malou pěšinku do prudkého kopce našel. Bohužel končí v lese a nevede dál, jak ukazuje mapa. Nemělo by to ale být daleko k větší lesní komunikaci, tak jedu řidší smrčinou a skutečně se dostávám na štěrkovou cestu, která se stáčí na jih a vede ke žluté turistické z Chotiné do Nynic. Zde mě zlákala "zkratka", která ovšem končí v houští. Pokračuji tedy směrem na Nynice do polí a na prvním rozcestí se vracím doprava na cestu vedoucí do Žichlic. Před Žichlicemi využívám další polní cesty vlastně směrem na Kostelec, přejíždím silnici, odbočuji v lese doprava a přijíždím na malou silnici do Nadryb. Ještě zkouším paralelní lesní cestu, ať nemusím po asfaltu, ale za moc to nestálo. Za chvíli jsem tedy zpět na silnici, která se spojuje s další od Dolan a za zatáčkou ve sjezdu u chatek sjíždím prudce vpravo na obslužnou komunikaci chatové oblasti nad Berounkou. Tudy sjedu až k řece pod hradiště Kozel po louce u řeky, vystoupám ke kapli sv. Peregrina a opět sjíždím, do Habrové.

 

Nechce se mi přes Dolany, tak zkusím, kam mě dovede rybářská cesta nad Berounkou. Ano, dostávám se pod Poradní skálu na druhém břehu a mířím k Dolanskému mostu, kam nakonec i projedu, zřejmě díky tomu, že je pole v dobrém stavu. Od Dolanského mostu volím oblíbený singl po zelené ve stráni nad řekou. Z Bukovce stoupám pod Chlum po CT 2151, ale ve sjezdu využívám cestu na kraji lesa, ke které se přidá červená turistická značka. Od sv. Jiří pak pokračuji přes Masarykův most a Zadní Roudnou zpět do Záhorska. 

 

Sice jsem párkrát zabloudil, ale můžu říct, že jsem se asfaltu sotva dotknul, takhle by to šlo😊 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati   

 

 

Zámek Kaceřov

 

PP Horní Střela - Dědek a Bába u Žihle

23. 8. 2020 

93 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1650 m 

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

 

Plzeň-Pod Záhorskem - po CT 35 Orlík - Záluží - po místní červené Horní Bříza, Modrý kříž - Újezd - Kaznějov - Rybnice - po červené Plasy - Střela - Horní Hradiště - U Šebíkova - po CT Baroko I Mladotice, Chrášťovice - Kalec - Žihle - po žluté Dědek, Bába - Nový Dvůr - Hluboká - Kalec - Velká Černá Hať - Strážiště - po zelené Střela - Ondřejov - po CT Baroko II Vrážné - Korýtka - Lomany - Senný dolík - po červené Krašovice - Trnová - rybník Hamr - Horní Bříza - Dubský mlýn - Nad Ledeckou silnicí - vyhlídka U Záluží - po modré ledecká silnice - po červené PP Petrovka - Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Ano, je to tak, vydal jsem se až za Žihli na jednodenní výlet terénem z Plzně. Sám se toho trochu děsím, ale ono se to poddá😉 

 

Nevymýšlím žádné okruhu, mířím rovnou pěkně na sever přes Bolevec po CT 35. Za Plzní míjím Šídlovský rybník, kolomaznou pec, křižuji Sigmondovu stezku, kde CT uhýbá doleva a já pokračuji lesem rovně. Vlní se to tu, chvíli do kopce, chvíli z kopce, nyní už neznačenou cestou, ale ne na dlouho. Zanedlouho se vyloupnu na místní žluté značce, po níž sjíždím do Záluží. Vlnitou ulicí projíždím na polní cestu vedoucí přes potok Třemošná a pokračuji po místní červené značce do kopce, podél trati, přes chaty a přes les štěrkovou cestou až k hornobřízskému hřbitovu a dále za silnicí až ke keramičce. Následuje dlouhé stoupání po příjezdové cestě ke kaolince a až u rozcestí Modrý kříž mě opouští místní červená turistická značka. 

 

Následuje dlouhý přejezd po asfaltu, čemuž jsem se chtěl lesem vyhnout, ale jak už to tak bývá, žádné mapy mi v tomhle moc dobře naporadí, tak to prostě zkouším. Nejdřív jsem jel moc ke Kaznějovu, pak zpátky a nakonec jsem se málem musel vrátit k Modrému kříži, což jsem sice odmítl, tak jsem se ještě chvíli probíjel zarostlou loukou a po této eskapádě jsem se vrátil na asfatku na dohled od místa, kde jsem ji opustil💩

 

Pokračuji tedy po zelené kolem hájovny Újezd. Je pěkně mokro a začíná tu trochu bahenní lázeň. O něco horší je to pak po NS Kaznějov, kde je ještě menší cesta v bývalém areálu kaolinky. Křižuji různě staré koleje, zřejmě jedu po trase budoucího obchvatu Kaznějova, takže tu do budoucna bude místo parádního lesa beton😟 Přejíždím i silnici na Mrtník, dále už vede skutečně zanedbaná cesta, ale stejně ji zkusím. a nakonec se poštěstilo, projel jsem na louku, ostrým esíčkem jsem se dostal na cestu k Rybnici a kochám se okolím.

 

Za Rybnicí stoupám na sever s tím, že bych měl bez problému narazit na červenou turistickou. Bohužel mapa opět neodpovídá skutečnosti, takže jedu pokud možno po větších trasách a snažím se tak nějak držet směr, ač musím jet cik-cak. Postupně se cesta svažuje, je hodně rozbitá, ale hlavně že se sktuečně dostávám na Svatojakubskou cestu. Do Plas mi to uteklo velmi rychle, asi to bylo i tím, že to bylo stále z kopce a dalo se to valit.

 

V Plasích u Pekla jsem se nechal zmást spoustami odboček a podivným značením, takže jsem si zajel na most u hřiště místo u Zátiší. No...mám už dost najeto, cíl v nedohlednu, tak jakýpak bude ten kopec do Horního Hradiště-hm, brutální. Naštěstí ale po asfaltu, tak se jede celkem zlehka. K rozcestí U Šebíkova si zkracuji cestu po polňačce místo toho, abyc jel po silnici přes Žebnice. Dá se tu jet, ale pár míst je bahnitých. Za Trojanovským potokem začínám sotupat po CT Baroko I k silnici a pak už mě čeká pěkný sjezd do Mladotic a po menší silnici přes údolíčko do Chrášťovic. Tady nemám moc promyšlenou cestu. Po silnici se mi nechce a lesem to vypadá bídně. Samozřejmě zkouším cestu lesem směrem k rybníku Flusárna. Jisté je, že musím hodně stoupat, jedna cesta ovšem, zdá se, vede k samotě a druhá mě dovedla do neprostupné rokle. Na třetí pokus tedy zkouším dojet k samotě a projet dál, což se kupodivu daří. Mohu tedy na lukách u Kalce odbočit vpravo a k lesu zamířit po CT Baroko I, nicméně pak se stáčím více na sever, než CT, serpentinami sjíždím k Pohořovskému potoku a pak pěknou lesní cestou pokračuji k prvním domkům patřícím k Žihli. Zbývá poslední půlka kilometru na hranici lesa, která zároveň tvoří hranici PP Horní Střela, a dojíždím na rozcestí Žihle - pod lomem, kde začíná žlutá turistická značka.

 

Obával jsem se sjízdnosti okruhu po balvanech Dědek a Bába, ale ukázalo se, že to jde, i když je to samozřejmě techničtější. Je to tu nádherné, udělejte si sem určitě někdy výlet. Ke skalnímu městu už se nevydávám, tam to není průjezdné, co si pamatuji z dob dávno minulých, kdy jsme tu měli soustředění. Po asfaltce tedy jedu do Nového Dvora. Pro cestu zpět není tolik variant, jedu po cestě, možná trochu silničce do Hluboké, přes Kalec zvlněnou krajinou nad Střelou do Velké Černé Hatě a zajímavé to začíná být až ve Strážišti. Tam se totiž vydávám po zelené střemhlav dolů k řece.

V říční nivě v hlubokém údolí jsem nějak zelenou ztratil, jestli tam byla značená, ale dojel jsem k lávce, zkrátil si cestu skrz louku v meandru a zase se vrátil na levý břeh na zelenou. Zde začínají chatky patřící asi k "Mladoticím-zastávce", zandlouho křižuji řeku naposled a pak i silnici a pouštím se do prudkého stoupání po asfaltce do Ondřejova. Když už jsem zpět ve 450 m n. m., odbočuji po CT Baroko II a přes údolí mířím do Vrážného po nové asfaltové stezce. Protože chci do Loman, opuouštím Baroko II a jedu do Koryt, odkud kousek sjíždím směrem na Plasy, ale necelý kilometr za vsí odbočuji vpravo na polní vymletou cestu. Lomany poznávám až na křižovatce. Trochu vyděšený jsem, protože jsem tu jednou nebo dvakrát byl a bylo to pekelně daleko z Plzně. Dnes už jsem přecijen velký kus ujel z nejvzdálenějšího místa a jsem teprv tady?😨

Z Loman jedu kousek po žluté do brutální stojky, ale na vrcholku odbočuji vpravo a vydávám se na jih k Sennému dolíku. Naštěstí projíždím bez větších navigačních a terénních problémů. Trasa červené turistické značky se zřejmě měnila před pár lety, když se rozšiřoval lom, protože mám za to, že už jsem ji jel, ale tuhle trasu, co projíždím dnes, neznám. A je parádní, sice lesem, spíše singly přes kořeny, ale po vystoupání na Jezevčiny (507 m n. m.) převážně z kopce. V Krašovicích si tak přeji, aby tento úsek ještě nekončil😍 A on vlastně nekončí, podobná cesta vede i po levém břehu Bělé do Trnové a pak i kolem rybníku Hamr od fotbalévého hřiště v Trnové. Po NS Horní Bříza už jezdí chataři auty, ale pěkně to tam odsýpá. Projedu Březí a mojí oblíbenou cestou se dostávám k Dubskému mlýnu.

Po ledecké silnici jedu asi kilometr, než sjedu po místní zelené značce na jih k rozcestí Nad Ledeckou silnicí, pak kousek po místní žluté na vyhlídku u Záluží, poté zas po modré k odbočce od silnice na Krkavec, kde silnici také přejíždím a za chvilku se připojuji na červenou turistickou značku. Ta mě přivádí na PP Petrovka na kraji Plzně a ke sportovní střelnici. Domů se vracím přes Bolevec a po Lidické.

 

Nádherný výlet, téměř stovka kilometrů, okolí Střely je zkrátka jistota, poctivých 1650 m nastoupáno a průměrná rychlost 19,3 km/h. 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Balvan Dědek u Žihle

Balvan Bába u Žihle