středa 22. května 2019

Bezno (Mladoboleslavsko)

25. 4. 2019
40 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 500 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty

Mladá Boleslav - Chrást - Zámostí - Hrušov - Bezno - Sovínky - Doubravička - Kovanec - Kováň - Dolní Cetno - Niměřice - Strenice - Krnsko - po červené Vinec, Mladá Boleslav


Tak i v Boleslavi jsem se dostal na kolo. Už je tu málo co k objevování, zkusil jsem něco kolem Bezna. Vyjíždím z náměstí kolem letiště na Chrást a pokračuji pěšinou dolů pod viadukt na hlavní silnici. Snad poprvé touto cestou nestoupám. Do Zámostí je to kousek, pokračuji po pravém břehu Jizery do míst, kde se odklání trať. Jen o kousek dál stoupám prudce z údolí do Hrušova i já. Pokračuji starou asfaltkou napříč tratí, okreskou i (momentálně uzavřenou) státní silnici na Mělník. I tak ovšem raději jedu do Bezna oklikou po polní cestě (směr Niměřice, po 0,5 km prudce vlevo).

V Beznu mají docela hezké památky, ačkoliv nejsou v nejlepším stavu, tentokrát mě zaujal kostel sv. Petra a Pavla. Na konci spojené vsi, Sovínky, po sjezdu k občasnému potoku, odbočuji na cestu do Doubravičky. Vede zalesněným údolím s loukami-tyhle cesty mám v této oblasti obzvlášť rád. Do Doubravičky se stoupá po naučné stezce. Před obecním úřadem pak odbočuji vlevo na polní cestu. Kupodivu dobře se dá projet až do Kovance. zde prudce klesám ke Strenickému potoku a zřejmě po trase bývalé trati pokračuji horší lesní cestou do Dolního Cetna. Pod niměřickým zámkem projíždím téměř vrstevnicově do Strenic. Míjeli jsme se tu několikrát s dalším bikerem. Na silnici do Krnska (CT 143) mě sice předjíždí, ale pak zas tak rychle nejede, tak se odstupem držím bez problémů jeho tempa, naše cesty se rozdělují až pod viaduktem v Krnsku, já odbočuji vlevo po červené podél řeky a notoricky známou, ale hezkou cestou, jedu přes Vinec do Čejetiček, což už je vlastně okraj Mladé Boleslavi.

Celkem jsem urazil 40 km, přesně jak jsem si na ty dvě hodinky představoval. Nastoupané metry prý 500, to asi odpovídá, pár nepříjemných stoupání tam bylo. Cesty polní a lesní, chvílemi nefrekventované okresní silnice. Průměrná rychlost 21,54 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Bezno - kostel sv. Petra a Pavla



středa 15. května 2019

Abertamy (Krušné hory) -> Plzeň na kole

20. 4. 2019
125 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 3000 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty

Abertamy - Švýcárna - po zelené Lípa - Merklín - po CT Hroznětín - Ruprechtov - Nivy - Mezirolí - Rosnice - Stará Role - Karlovy Vary - Dvorský most - po CT 2017 Doubí, Slavkovský les, Bor, Horní Slavkov - Háje - Bečov nad Teplou - po CT 362 Měchov, Brť, Otročín - Poseč - Prachomety - Dobrá Voda - Vidžín - Úterý - Olešovice - po modré Blažim, Pláň - Budeč - Skupeč - Ničová - Březí - Náklov - Líšťany - Košetice - po modré Čemíny - Kumberk - po zelené Dolní Vlkýš, Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - Radčice - Plzeň-CAN - Plzeň-Bory


Moc jsem toho ještě letos nenajezdil, zato včera ano-na lyžích i na kole. To není ideální konstelace, přesto jsem se rozhodl vyrazit na kole z Krušných hor, Abertam, do Plzně je to přece z 850 m n. m. do 330 m n. m., takže vlastně pořád z kopce:D

Takže jsem začal táhlým stoupáním těsně pod plešivecký vrchol... Aspoň jsem se zahřál po ránu. Překonal jsem několik padlých stromů a závěje k opuštěné Švýcarské boudě a začal prudce klesat po zelené do Lípy. 250 m výškových dolů na 1,5 km, to by šlo no. Vydávám se po silnici vpravo, projíždím vsí a upaluji údolím Eliášova potoka do Merklína, poté po levém břehu Bystřice po hezkém úseku cyklotrasy do Hroznětína. Odtud musím po silnici do Ruprechtova, na dohled Velkému rybníku. Opouštím tedy Krušné hory, sluníčko pálí, dnes bude teplo.

V Ruprechtově projíždím pozemkem kolem kravína, kam mě nasměrovali místní. Chci po polní cestě do Niv a nemohl jsem to najít. V Nivách odbočuji prudce vpravo, ale cesta se pak stáčí zpět do správného směru a navíc odbočuji do chatové osady u Děpoltovického rybníku. Po troše bloudění a mnoha kontrolách v mapě dojíždím do Mezirolí, kde se všude mohutně staví. Než však dojedu k hlavní silnici, odbočuji vlevo na pěšinku...s obavami, kam dojedu. Byly však zbytečné, pěkně jsem projel až na kraj Karlových Varů-Staré Role. Musím přes údolí Rolavy a Svobodovou a Starorolskou ulicí k podjezdu pod přivaděčem, kolem dostihového závodiště, přes Ohři po Dvorském mostu a dál už měla být cyklotrasa značená. Nebylo tomu tak, takže jsem opět trochu bloudil, ale ke trati jsem se dostal a projel klidnou cestou do Doubí (po CT 2017). U jednoho z viaduktů mě čekala prudká stojka, taková prověrka na to, jak mě uvítal Slavkovský les, 150 m výškových letmo nahoru, slušné peklo, větřík se nehnul a na sluníčku jsem už už proklínal teplé jaro.

Vše se v růžové obrátilo na nádherné cestě Slavkovským lesem. Není to bez kopců, ale krásnou krajinou bez lidí a utíká to, jede se stále po hrubém asfaltu a z lesa se vyjíždí až kousek před Horním Slavkovem. Tohle městečko je zas pěkně v údolí, tak vidím kostel i s kopcem, který mě vzápětí čeká. Směrem do Hájů je sice značená silnička, ale cesta je velmi rozbitá. Následuje pak hodně dlouhý sjezd do Bečova nad Teplou, známého to městečka s krásným hradem/zámkem a relikviářem sv. Maura, druhého největšího českého pokladu hned po korunovačních klenotech. Na prohlídku se nechystám, stoupám vedlejší pěkně udržovanou silničkou serpentýnami opět na "správnou" nadmořskou výšku - z 500 m do zhruba 700 m, do Chodova. Není zde žádný provoz, jsou tu téměř opuštěné vesničky-Měchov, Brť, o trochu větší Otročín. Fouká ale protivítr a už cítím únavu.

Celou cestu je vlastně poměrně složité naplánovat, už jsem jednou z Varů do Plzně jel, tak jsem se chtěl vyhnout stejným cestám, pak je taky třeba se vyhnout státní silnici a pak už toho v odlehlých místech Plzeňského kraje moc nezbývá. Po CT 2183 pokračuji přes Poseč do Prachomet-zapomenutelné vesničky, až na ten název Prachomety:D Do Dobré Vody je to jednoduché, opět po silničce III. třídy. Pak jsem si naplánoval cestu do Vidžína někudy přes les, měla tam být naučná stezka a jedna větší cesta. Ani jedno neodpovídalo mapě nebo vůbec neexistovalo, takže jsem opět desetkrát lovil v mapě a stejně jsem netrefil. Každopádně jsem si sjel k Telecímu potoku, to bylo správně, pak jsem jel nějakou cestou, která byla největší, ale v mapě vůbec není, zajel jsem si, minul pár informačních cedulí na neexistující naučné stezce a vyjel po prudkém stoupání kdesi před Vidžínem, aspoň že tak...

Konečně trochu rychleji jsem se pohnul před Úterým. Už snad naposled dnes tak významně a prudce klesám a znovu stoupám. Už nemám moc náladu na nějaké prohlížení památek, ač by to stálo za to. Pokračuji přes Olešnici po CT 2293, směr Blažim. Bohužel jsem se seknul ve směru modré turistické u Dolského potoka, tak jsem si ještě zajel, trklo mě to až když už jsem neměl téměř po čem jet. Tak hurá do serpentýn a za Blažimí na Pláň. V Budči jsem trochu ztratil cestu, z návsi jich vede nepočítaně. Nakonec jsem ale trefil a průjezdem lesíkem se dostal ke Skupči. Odtud jsem vyrazil přímo na Ničovou. Už bylo celkem pozdě a pořád mi nepřišlo, že znám názvy vesnic. Trochu mě to znervózňuje. Naštěstí za chvíli už se blížím Líšťanům, projíždím přes Náklov. Tady už je mi to povědomé.

Před lety jsem jezdíval do Košetic podél obvykle vyschlého Čemínského potoka. Snad tu ještě lze projet. Podařilo se:) Ne o moc lepší cestou, ale po modré, projíždím do Čemín. Vyhýbám se kopci po červené, jedu po nové silničce přes Kumberk a stoupám až po zelené do Dolní Vlkýše. Do Malesic už se mi sjíždí lépe s vědomím, že mi zbývá jen poslední kopec cesotu domů. Z Malesic jedu po NS Údolím Mže do Křimic, dále využívám nově zbudovanou stezku na kraj Radčic a opět po NS do Plzně, k autobusovému nádraží. Zmíněný poslední kopec se táhne celým Jižním Předměstím, na Bory.

Celkem 125 km na účtu, 3000 m do kopce, o 500 m více klesání, průměrná rychlost 19,27 km/h, terén nebyl náročný, ale únava přesto velká.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kostel sv. Jiří, Horní Slavkov

Hrad a zámek Bečov nad Teplou




čtvrtek 9. května 2019

Přísečnice z Klínovce

19. 4. 2019
65 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 2500 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty, singly, sníh

Klínovec - Háj - po zelené bývalá vápenka, Kovářská - Mezilesí - po žluté U Paloučku - Přísečnice - podél potoka Přísečnice Mezilesí - po žluté důl Měděnec - po modré Mědník - Horní Halže - Mýtinka - po zelené chata Vykmanov - Pod Křížovou horou - po červené Meluzína-rozc. - Suchá-Horní hřiště - Jáchymov - Nové Město - Mariánská - Zálesí - po modré Švýcárna - Abertamy


Po letech hypotetických představ náhodou přišel den, kdy se povedlo lyžování i kolo najednou. V dubnu vystřelily teploty hodně nahoru, ale sníh na severních svazích Klínovce ještě vydržel. Za cenu asi tak předloňské celodenní jízdenky se dalo jezdit 4 hodiny po dvou sjezdovkách 👌 Na kolo jsem přesedlal v půl druhé a rovnou do krátkých rukávů a nohavic a hurá po sjezdovce dolů. K parkovišti nad Hájem to už nešlo tak hladce do kopce, ale na zmrzlém sněhu šlo jet. Za hotelem Nástup jsem se vydal do bobtnající vsi, zatím ale pořád se zachovaným horským rázem. Cesta se postupně zmenšuje a za posledním domem už je sotva asfaltová. To je ale dobře. Za kopcem se sjíždí do údolíčka k Černé vodě, kde odbočuji po zelené a je třeba překonat pár metrů horším terénem-rovnou k bývalé vápence, která se rekonstruuje. Podél ní už vede luxusní asfaltová cyklostezka, která vás dovede do Kovářské.

Z městečka musím stoupat po modré k vlakové zastávce. Zde už to působí velmi opuštěně, tak se mi to líbí. Modrá asi za kilometr odbočuje vpravo, já se držím větší cesty vlevo, směřuji ke žluté, směr Mezilesí. Krásná zvlněná cesta vede po žluté a následně hodně klesá k rozcestí U Paloučku. Aby toho nebylo málo, sjíždím ještě dál po silnici k Přísečnici.

Bohužel musím kousek po hlavní silnici, ale je tu vedená i cyklotrasa 3003. Do Měděnce jsem nechtěl stou pat po silnici, takže jsem zkusil cestu loukou údolím potoka Přísečnice. Cesta se ztrácí, takže jsem nakonec jel až kolem větrných elektráren, hodně jsem vystoupal, abych zas sjel na původní trasu, k Mezilesí-úžasná samota. Stejně tak i cesta vedoucí podél kanálu-zpět ke žluté turistické značce, po které stoupám k dolu Měděnec. Omrknul jsem ho jen zvenku, pokračoval jsem až nahoru na Mědník. Bylo opravdu hezky, takže se tu motá dost lidí. Jako obvykle je tu nádherný rozhled. A sjezdem z vrcholu začínám návrat do Abertam. Do Horních Halží po silnici, pak sjezdem přes Mýtinku nad Vykmanov. Sjezd je to opravdu vydatný. Bohužel jsem zjistil, že Endomondo stále neopravilo chybu a nad 50 km/h špatně měří. Tady mě to stálo tak kilometr.

Nad serpentýnami u Vykmanova mi končí sranda, odbočuji po zelené vpravo "vrstevnicově" k lovecké chatě s jezírkem plným asi modré skalice, protože má úplně alpskou barvu vody. Pokračuji pěknou asfaltovou cestou nahoru k červené. Krásná cesta, nikde nikdo, ale začíná tu být sníh. Pravé peklo ale začíná za rozcestím pod Křížovou horou. Nejdřív se nedá jet, pak se nedá ani jít, jak je tu prudký kopec nahoru. A pak se přidává sníh-po zbytek cesty k Meluzíně. Je to asi jen něco přes 1 km, ale bylo to nekonečné, všude ještě přes půl metru sněhu. Od Meluzíny se trochu bojim, co mě čeká, ale dostávám se na jižní svah, tak to risknu. Sem tam se ještě objeví sněhové pole, ale už je to pro radost:) Jedu po neznačené cestě přes tzv. Plavno na horní hřiště na Suché. Přemýšlím, kudy dál nejlépe, ale do údolí sjet stejně musím, takže valím po silničce. Asi za tři minuty jsem v Jáchymově. Dávám si občerstvení a stoupám vyhřátým náměstím. Odbočuji až nad kostelem ke Štole č. 1 a Šlikově věži hooodně dlouhým stoupáním do Nového Města. U Čimického vrchu se vydávám zkratkou po červené do Mariánské.

Musel jsem ve sjezdu improvizovat a ztracenou závlačku brzdových destiček nahradit starým hřebíkem. Podařilo se a mohu tak sjíždět dál roztroušenou vsí do zatáčky u Zálesí, za kterým pokračuje modrá turistická značka. Kousek, k dolu Eduard, si ji chválím, ale pak odbočuje na pěšinku. Což o to, že je to nehorázný kopec s uvolněnými kameny. Ale je tu každých 20m popadaný strom a tak je postup zase ukrutně pomalý. Taková situace pokračuje, zdá se mi, nekonečně dlouho. Kopec se později trochu srovnává, ale strumy přes cestu neubývají, a to ani na trase skimagistrály směrem k Plešivci. Procházím tedy kolem Švýcárny a konečně se dostávám na silnici, kde už stromy nejsou. Sjíždím do Abertam a čeká mě poslední kopeček k chalupě.

 
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Mědník

Přísečnice

Klínovec
 
Vykmanov



středa 10. dubna 2019

Vranovská lávka u Stříbra - Hracholuská přehrada

6. 4. 2019
87 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1600 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty, singly

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - Slovanské údolí - Radčice - Křimice - po NS Údolím Mže Malesice - Červený mlýn - Kozolupy - Město Touškov - po zelené Bdeněves - po CT 37 Plešnice - Hracholusky - Pňovany - po Červené Beraní dvůr - CT 37 - po CT 37 Vranov - lávka Vranov - po modré Butov - Malovice - Erpužice - Trpísty - Čerňovice - Luhov - Lipno - Písek - U Obrázku - po červené Čemíny, Kůští, Chotíkov - Radčice - po NS Údolím Mže CAN - Na Hvězdě - Plzeň-Bory


Zahájil jsem sezónu pěkně pozdě, ještě někdo snad zbývá, kdo letos nebyl na kole?:D Nevycházelo to a byl sníh, takže to ještě lákalo na lyže... Vyhradil jsem si na kolo sobotní odpoledne, už v letním času, takže den je dlouhý. Vyrážím až před čtvrtou, ale kupodivu mi to pěkně utíká, patrně že jedu po větru. Ve městě přes Hvězdu, kolem Techmanie a do Slovanského údolí kolem aktuální přestavby výpadovky na Domažlice to není znát, ale v polích před Radčicemi už ano. Zkouším rovněž novou cestu po pravém břehu Mže do Radčic a dál už po známé NS do Malesic. Přímo podél řeky pak neznačenou polní cestou k Červenému mlýnu a dál do Kozolup. Když nechcete do Bdeněvsi po silnici, je třeba dojet na kraj Touškova a vydat se po zelené vlevo za svodidly.

Po CT 37 pokračuji nad Buben, stoupám do Plešnice, kde na konci železniční zastávky, kde se silnice zlehka stáčí vlevo, vybírám lesní cestu podél treti, křižující co nevidět silničku u viaduktu a strmě stoupající ke vsi Hracholusky. Zde se polní cesta stáčí na západ a na rozcestí u křížku jedu vlevo, abych dojel do Pňovan. Zde pokračuji chvíli po červené, k Beranímu dvoru. Přímo kolem něj už vede žlutá a hnad za ním sjíždím na neznačenou cestu vlevo, která hodně klesá, podjíždí trať a dostává mě opět k CT 37. Po kroutící se pěkné lesní cestě opakovaně stoupám a klesám, je to celkem zábava. Nakonec projíždím celým táhlým Vranovem, kde vystoupám až ke 400 m. n. m., abych je mohl vzápětí sjet k lávce na samém začátku přehrady. Kupodivu se držím časového plánu a otáčím se na cestu zpět po hodině a tři čtvrtě.

Mám trochu strach z modré turistické vedoucí po břehu, ale je sjízdná a jen kopeček před Butovem je třeba vyšplhat mimo sedlo. Naštěstí už pak není nutné opět ztrácet výšku, je možné se proplést ke křižovatce na silnici, po které už pokračuji mírně z kopce do Malovic. Zde začíná krutá objížďka údolí Úterského potoka, přes které nevede žádná lávka a je tak třeba jet na sever po silnici do Erpužic. Po hlavní, ale naprosto nefrekventované silnici se sjíždí přes Trpísty právě k Úterskému potoku do krásného údolí. Zážitek trochu kalí táhlé stoupání směrem na Pernarec. Ještě před vsí, na konci lesa, odbočuji vpravo na lesní cestu, abych si odpočnul od asfaltu. Mířím do Čerňovic, kde jsem bohužel špatně odbočil a zajel si víc jak kilometr, který jsem musel vystoupat zpět.

Tady začíná moje krize, vracím se do kopce, za zapadajícího slunce, daleko od Plzně, poměrně hladový a postupně se pouštím do boje s větrem a četnými stoupáními kolem Luhova, Lipna a Písku. To už se mi teda sakra nechce dál, když pomyslim, že mě čekají ještě kopce za Čemínami, Chotíkovem a v Plzni. Už je půl osmé a kupodivu je stále celkem vidět. Jen mrznou prsty... Za Pískem se ale naštěstí trochu rozjíždím, to jak se srovná cesta a pak sjíždím úvozem po červené, kde je plno trní. To by mi ještě tak zbývalo, píchnout. Před Kůštím se v kopci zahřívám, ale sjezd ve vsi si ani pořádně neužiju, protože jsem sjel přední brzdové destičky. Monotónně tedy šlapu pod spalovnou, v Chotíkově naposled doplňuji cukry a pouštím se do závěrečného úseku. Nad Radčicemi už musím zapnout světla. Na rozbité cestě, nejist, zda to tam nekončí závorou, si ani tento sjezd pořádně neužívám, jak jedu opatrně. Ale co, už jsem skoro doma. Zbývá pár rovinek proti větru po NS Údolím Mže a pak už jen přes město. Nakonec to docela uteklo, ale že jsem jel až do půl deváté? NO asi je to ospravedlnitelné, když jsem najel 87 km, to teda na první výlet opravdu nebylo vplánu.

Terénem trať nebyla převážně složitá, kopcovitá ale celkem byla a hlavně protivítr na cestě zpět je vždy zlo. Průměrná rychlost 19,09 km/h.

 
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Lávka nad Hracholuskami, Vranov




úterý 29. ledna 2019

Býkov z Plzně na kole

18. 11. 2018
51 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 1300 m
Terén: Lesní cesty, singly

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - CAN - Zámeček - po zelené Košutka - po modré Pod Krkavce - Ledce - Dubský mlýn - Horní Bříza - po zelené Býkov - Hromnice - Česká Bříza - Nad Drahotínským rybníkem - Dolanský mlýn - Dolanský most - po zelené Bukovec - po CT 3 u sv. Jiří - Masarykův most - po NS Údolím Berounky Štruncovy sady - Plzeň-centrum - Depo 2015 - zimní stadion - Plzeň-Bory


Podobnou trasou jsem vyjížděl i předchozí den, ale to holt přežiju:D Mělo být zataženo a větší zima, než včera, takže jsem si neplánoval nic velkého. Nakonec jsem dojel až na Býkov a překonal vzdálenost 50 km.

Z Bor jsem tedy vyrazil k Area Bory a pak na sever přes Hvězdu a k autobusovému nádraží. Poté po CT 37 k nové lávce přes Mži za zoo. Musím si užít pěkných cestiček, dokud ne nepřetne (a předpokládám zruší) západní obchvat, tak stoupám k Zámečku a pokračuji prudkou stojkou k zelené turistické značce. Pod Sylvánským vrchem pokračuji na Košutku, nad Globusem směřuji ke Krkavci a po vjezdu do lesa se spojuji s modrou, po které se protáhnu terénem až na rozcestí Pod Krkavcem. Stáčím se na chvíli vlevo, ale pak podél lesa na Ledce. Sjíždím až do vsi, za kostelem se stáčím doprava k zemědělskému družstvu a po polní cestě jsem rychle u Dubského mlýna.

Od Dubského mlýna je třeba kousek stoupat chatovou oblastí, pak se ale cesta srovná a za chvilku jste v Horní Bříze. Ta je pěkně roztahaná a nechci ji projíždět po silnici celou, tak jedou kolem stadionu pod trať, kde začíná zpevněná lesní cesta. Připojují se naučné stezky z jihu a všechny ústí u nádraží. Odtud na Býkov se držím zelené-zpočátku po silnici, za hlavní tah na Most, pak před železničním mostkem je třeba odbočit vpravo a stoupat lesem. K "zámeckému statku" se tedy sjíždí, je tu ale nějaká špatná cesta, zaházená větvemi. Začíná se trochu zatahovat a ochlazovat, rychle tedy pokračuji do Hromnic.

Ve stoupání ke kapli sv. Prokopa se zahřejete, kousek za ní pak vyzkoušejte ulici vlevo a pokračujte na louku, která klesá až k potoku Třemošná. Já ji znám z pohledu zespodu, ale snad nikdy jsem tu nejel. S brodem jsem trochu váhal, ale nakonec mě ani 5°C neodradilo. Po cestě přes louku se dostávám na kraj Žichlic. U soukromého rybníku objíždím pozemek sakra prudkým stoupáním. Bohužel nahoře zjišťuji, že zde žádná cesta nepokračuje, dolu ale nepojedu za žádnou cenu:D Tak musím přes pole-naštěstí sklizené a zmrzlé. Asi za 300m jsem na nedávno objevené cestě do České Břízy, která mě hodně baví. Vyjíždím u kaple sv. Petra a Pavla a rozhodl jsem se pak pro místní modrou turistickou značku vedoucí k Drahotínskému rybníku.

Minimálně podruhé jsem si chtěl zkrátit kopec a cestu od rozcestí Nad Drahotínským rybníkem, ale znovu jsem si téměř nic neušetřil, údolíčko protíná směrem k Dolanům potok a žádná cesta tam nevede. Tak jako tak jsem tedy ztratil všechnu výšku a znovu stoupal přes kopec, abych sjel k Berounce. Pěší mohou přes stále uzavřený Dolanský most a tak jsem se vracel po singlu nad Berounkou po zelené turistické značce. Naprosto parádní, dnes bez lidí. U rozcestí Zábělá-podjezd je oficiálně zavřená lávka přes koryto kvůli špatnému stavu, nicméně projít se dá. Do Bukovce už jsem pár lidí potkal, to není na úzké pěšince moc příjemné. Z Bukovce zbývají do Plzně po CT 3 kolem téměř dokončeného železničního tunelu asi 2 km. Vracet se chci přes Masarykův most po NS Údolím Berounky ke Štruncovým sadům.

Podél řeky projíždím centrem města až k Depu 2015 a na Bory zbývá stoupání kolem zimního stadionu za nemocnicí. 51 km na závěr cykloroku, překvapivých více jak 1300 nastoupených metrů a průměrná rychlost 18,6 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dvůr Býkov

pátek 11. ledna 2019

Pískovcová skalka Pupek

17. 11. 2018
54 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 850 m
Terén: Lesní cesty, místy menší asfaltky

Plzeň-Bory - po NS Údolím Mže Radčice - po CT Malesice - Chotíkov - po CT 2151 Orlík - PP Doubí - skalka Pupek - Bílá Hora - po žluté u sv. Jiří - Újezd - Červený Hrádek - po CT 3 Kyšice - Na Pohodnici - po žluté Na Kocandě - Starý Plzenec (kostel Narození P. Marie) - Koterov - Černice - Vokounova lávka - po žluté Tyršův most - Plzeň-Bory


Po nabitém říjnovém programu jsem už ani nedoufal v prodloužení letošní sezóny. Ale stalo se, ačkoliv jsem měl strach, že se vrátím jako kostka ledu. Musel jsem vyrazit brzo ráno, takže o to hůř, den byl ale jako malovaný. Podzimní plískanice stále nepřicházely, bylo jasno a nakonec i příjemně teplo na listopad.

Pojďme ale konečně k výletu, našel jsem na mapě nějakou skalku Pupek u Boleveckého rybníku, tak se na ní zajedu podívat. Cestou z Bor do Radčic mířím přes Hvězdu, kolem nádraží Jižní Předměstí a CAN do ulice Nade Mží, která mě přivádí ke Mži. Po NS pojmenované podle řeky jedu do Radčic, kde už zamrzají břehy. Já rozmrzám ve stoupání po zelené, ale jelikož chci zkusit ten kilometrový zázrak do Malesic (cyklostezku), odbočuji u kaple z turistické značky vlevo. Nejlepší na této cestě je, že nenahradila krátký, leč pěkný singl, který by mi byl teď i zkratkou k cestě, která stoupá do Kyjovského lesa a navazuje na žlutou turistickou značku, která vede až do Chotíkova.

Kolem Štuperku projíždím k CT 2151 a chladným lesem mírně z kopce křižuji ledeckou i zálužskou silnici. Za nimi už se nepokračuje po hrubém asfaltu, ale lesní cestou k Orlíku. Objíždím celý areál Škody JS a jedu podél PP Doubí. Zde u potoka opět přituhuje, ale k nenápadné a neoznačené skalce Pupek je třeba prudce vystoupat. No, žádný zázrak to není, nebyl jsem si jistý, že jsem u správné skalky. Jako pupek ale rozhodně vypadá.

Za rybníkem Vydymáčkem se stáčím prudce vlevo a stoupám po asfaltové cestě, která následně vede lesem jihozápadně, křižuje silnici do Zruče a ústí na žluté za Bílou Horou. Sjíždím ke sv. Jiří, ale nemám zatím moc najeto a slunce hřeje, tak se zas začínám vzdalovat Plzni-do Újezdu, Červeného Hrádku a po CT 3 přes kopec do Kyšic. Ulicí Na Draha stoupám k přivaděči, po lávce se dostávám ke kořenitým cestám kolem Pohodnice. Žlutou v tomto úseku mám nicméně rád, povrch je později lepší. Podjíždím dálnici, stoupám a žlutou opouštím až nenápadnou cestou na rozcestí se včelím úlem u vršku Na Kocandě. Turistická značka zde odbočuje vlevo pro mě notoricky známou cestou, já chci objevit, co vede rovně. Kupodivu se tu dá projet a je to srovnatelná cesta se zmíněnou žlutou. Jede se lesem a pak úvozem pod keři a pokud máte postavu menší než 2 metry a kolo menší než XXL, pak projedete celkem rozumně-na horském kole samozřejmě.

Posledních pár metrů do Starého Plzence sjíždím po NS Stará Plzeň a kupci a mířím ke kostelu Narození p. Marie. Do Koterova jedu jako obvykle po lukách podél Úslavy, s radostí mimo asfaltku:) Doufal jsem, že od lávky před Koterovem to půjde projet rovnou někam k Černicím. Chvíli to vypadalo nadějně, ale pak jsem se málem zacyklil a musel jsem přes pole, takže bída. Do teď jsem byl čistý! Na Bory se tedy s odletujícím bahnem vracím přes Vokounovo lávku a Tyršův most. 54 km a průměrná rychlost 19,15 km/h převážně po lesních cestách.



Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Skalka Pupek, Přírodní park Doubí u Plzně

Kostel Narození P. Marie ve Starém Plzenci

středa 2. ledna 2019

NS Chrást

9. 10. 2018
63 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 2150 m
Terén: Lesní cesty, singly

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Lobezský park - Lobzy - Letná - Ústřední hřbitov - Holý vrch - po CT 3 Kyšice, Ejpovické jezírko, Klabava, Rokycany - PP Rokycanská stráň - Volduchy - po žluté Březina - po zelené Stupno, Všenice, Korečnický mlýn - po červené Sedlecko - Klabava - NS Chrást - Chrást - po červené Bukovec - po CT 3 u sv. Jiří, Prazdroj - Motýlí ulice - Plzeň-Bory


Tento týden jsem měl dovolenou, tak proto se pohybuji v okolí Plzně i v úterý. Vyrazil jsem odpoledne, nechtělo se mi vracet a byl jsem rád, že jsem si vzal světla... Objevil jsem totiž nenápadnou lávku přes Klabavu u Chrástu, tam jsem chtěl za každou cenu. Ale ta se nachází až v poslední čtvrtině výletu, tak pojďme na předchozí zážitky. Plzní projíždím přes Doudleveckou lávku, Částkovu ulici a Lobezský park. Stoupám dále do Lobez, projíždím vilovou čtvrtí (Sluneční ulicí) a stáčím se na Letnou nad chatkami. Přes Rokycanskou se dostávám do Špitálského lesa, kudy projíždím pod Ústředním hřbitovem do lesa nad Hrádkem. Dokonce se dá pokračovat i za silnicí K Fořtovně mírným stoupáním k Holému vrchu. Tím se připojuji na obvyklou trasu do Kyšic, odkud sjíždím k ejpovickému jezírku a pokračuji po CT 3 po silničce přes Klabavu a po cyklostezce do Rokycan.

Mělo by se dát projet podél letiště k dálnici. Bohužel se ukázalo nakonec, že tu cesta není a respektoval jsem zákaz vstupu na letištní plochu. Nedoporučuji zkoušet se prodrat okolím k cestě, mně to nevyšlo, lepší podjet hřbitov a vybrat jednu z mnoha cest s vyhlídkou na Rokycany. Nakonec buď sjedete ke koupališti nebo do ulice Nad Husovými sady. Pak je bohužel třeba jet kus směrem na Osek po frekventované silnici. Hned za dálnicí ale odbočuji na Volduchy, tam už je to lepší, ale o moc zajímavý úsek nejde. Za Volduchami stoupám po CT 352 k cestě Pod Plecháčem, načež se dostávám ke žluté turistické značce, po které jedu až do Březiny, ačkoliv z původně pěkné zpevněné cesty se stává náročnější lesní pěšina.

Z Březiny sjíždím po zelené ke Korečnickému potoku, pak zas do Stupna na kopec a kolem Šternberské hrobky sjezdem opět k potoku. Ve Všenicích už se začíná smrákat, ale po rozbahněné cestě s mnoha brody ke Korečnickému mlýnu zatím světla nepotřebuji. Stoupání po červené do Sedlecka a singl k Telínu mi překvapivě rychle utekl a konečně se dostávám k té Klabavě. Velmi zajímavé, z kouta, který vypadal tak zapomenutě, se klube sjezd s asfaltovou cestou! Lávka přes Klabavu je dokonce označená šipkou, není tedy problém ji najít. A to i když už je velká tma. Na večerní louce se už válí mlha a je pěkná zima. Však je taky říjen... Ještě že se prudce stoupá po NS Chrást, tak se snadno zahřeji a dál už se nutně vydávám osvětlen. Je to celkem adrenalin, jet v noci mimo město a notoricky známé, krátké úseky. A do zatáček:D Po červené se ale jede vcelku dobře a žádné velké nebezpečí mě nepotkalo. Míjím tedy Zábělou, pokořím dnes druhý Holý vrch (a nechápu novou NS Zábělá, která vede paralelně s již zavedenou turistickou značkou s informačními tabulemi).

CT 3 mě pak z Bukovce vede pod Chlumem ke sv. Jiří, kolem Prazdroje a po zastávce na vínko v Motýlí se vracím zpět na Bory přes Doudleveckou lávku. 2150 nastoupených metrů bych si netipnul, ale párkrát jsem k řece sjel, to jo. Ani terén nebyl z těch nejsnazších, jakkoliv se nejednalo o žádné drama.

 
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Mlha na louce po západu slunce u Klabavy na NS Chrást