úterý 29. ledna 2019

Býkov z Plzně na kole

18. 11. 2018
51 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 1300 m
Terén: Lesní cesty, singly

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - CAN - Zámeček - po zelené Košutka - po modré Pod Krkavce - Ledce - Dubský mlýn - Horní Bříza - po zelené Býkov - Hromnice - Česká Bříza - Nad Drahotínským rybníkem - Dolanský mlýn - Dolanský most - po zelené Bukovec - po CT 3 u sv. Jiří - Masarykův most - po NS Údolím Berounky Štruncovy sady - Plzeň-centrum - Depo 2015 - zimní stadion - Plzeň-Bory


Podobnou trasou jsem vyjížděl i předchozí den, ale to holt přežiju:D Mělo být zataženo a větší zima, než včera, takže jsem si neplánoval nic velkého. Nakonec jsem dojel až na Býkov a překonal vzdálenost 50 km.

Z Bor jsem tedy vyrazil k Area Bory a pak na sever přes Hvězdu a k autobusovému nádraží. Poté po CT 37 k nové lávce přes Mži za zoo. Musím si užít pěkných cestiček, dokud ne nepřetne (a předpokládám zruší) západní obchvat, tak stoupám k Zámečku a pokračuji prudkou stojkou k zelené turistické značce. Pod Sylvánským vrchem pokračuji na Košutku, nad Globusem směřuji ke Krkavci a po vjezdu do lesa se spojuji s modrou, po které se protáhnu terénem až na rozcestí Pod Krkavcem. Stáčím se na chvíli vlevo, ale pak podél lesa na Ledce. Sjíždím až do vsi, za kostelem se stáčím doprava k zemědělskému družstvu a po polní cestě jsem rychle u Dubského mlýna.

Od Dubského mlýna je třeba kousek stoupat chatovou oblastí, pak se ale cesta srovná a za chvilku jste v Horní Bříze. Ta je pěkně roztahaná a nechci ji projíždět po silnici celou, tak jedou kolem stadionu pod trať, kde začíná zpevněná lesní cesta. Připojují se naučné stezky z jihu a všechny ústí u nádraží. Odtud na Býkov se držím zelené-zpočátku po silnici, za hlavní tah na Most, pak před železničním mostkem je třeba odbočit vpravo a stoupat lesem. K "zámeckému statku" se tedy sjíždí, je tu ale nějaká špatná cesta, zaházená větvemi. Začíná se trochu zatahovat a ochlazovat, rychle tedy pokračuji do Hromnic.

Ve stoupání ke kapli sv. Prokopa se zahřejete, kousek za ní pak vyzkoušejte ulici vlevo a pokračujte na louku, která klesá až k potoku Třemošná. Já ji znám z pohledu zespodu, ale snad nikdy jsem tu nejel. S brodem jsem trochu váhal, ale nakonec mě ani 5°C neodradilo. Po cestě přes louku se dostávám na kraj Žichlic. U soukromého rybníku objíždím pozemek sakra prudkým stoupáním. Bohužel nahoře zjišťuji, že zde žádná cesta nepokračuje, dolu ale nepojedu za žádnou cenu:D Tak musím přes pole-naštěstí sklizené a zmrzlé. Asi za 300m jsem na nedávno objevené cestě do České Břízy, která mě hodně baví. Vyjíždím u kaple sv. Petra a Pavla a rozhodl jsem se pak pro místní modrou turistickou značku vedoucí k Drahotínskému rybníku.

Minimálně podruhé jsem si chtěl zkrátit kopec a cestu od rozcestí Nad Drahotínským rybníkem, ale znovu jsem si téměř nic neušetřil, údolíčko protíná směrem k Dolanům potok a žádná cesta tam nevede. Tak jako tak jsem tedy ztratil všechnu výšku a znovu stoupal přes kopec, abych sjel k Berounce. Pěší mohou přes stále uzavřený Dolanský most a tak jsem se vracel po singlu nad Berounkou po zelené turistické značce. Naprosto parádní, dnes bez lidí. U rozcestí Zábělá-podjezd je oficiálně zavřená lávka přes koryto kvůli špatnému stavu, nicméně projít se dá. Do Bukovce už jsem pár lidí potkal, to není na úzké pěšince moc příjemné. Z Bukovce zbývají do Plzně po CT 3 kolem téměř dokončeného železničního tunelu asi 2 km. Vracet se chci přes Masarykův most po NS Údolím Berounky ke Štruncovým sadům.

Podél řeky projíždím centrem města až k Depu 2015 a na Bory zbývá stoupání kolem zimního stadionu za nemocnicí. 51 km na závěr cykloroku, překvapivých více jak 1300 nastoupených metrů a průměrná rychlost 18,6 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dvůr Býkov

pátek 11. ledna 2019

Pískovcová skalka Pupek

17. 11. 2018
54 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 850 m
Terén: Lesní cesty, místy menší asfaltky

Plzeň-Bory - po NS Údolím Mže Radčice - po CT Malesice - Chotíkov - po CT 2151 Orlík - PP Doubí - skalka Pupek - Bílá Hora - po žluté u sv. Jiří - Újezd - Červený Hrádek - po CT 3 Kyšice - Na Pohodnici - po žluté Na Kocandě - Starý Plzenec (kostel Narození P. Marie) - Koterov - Černice - Vokounova lávka - po žluté Tyršův most - Plzeň-Bory


Po nabitém říjnovém programu jsem už ani nedoufal v prodloužení letošní sezóny. Ale stalo se, ačkoliv jsem měl strach, že se vrátím jako kostka ledu. Musel jsem vyrazit brzo ráno, takže o to hůř, den byl ale jako malovaný. Podzimní plískanice stále nepřicházely, bylo jasno a nakonec i příjemně teplo na listopad.

Pojďme ale konečně k výletu, našel jsem na mapě nějakou skalku Pupek u Boleveckého rybníku, tak se na ní zajedu podívat. Cestou z Bor do Radčic mířím přes Hvězdu, kolem nádraží Jižní Předměstí a CAN do ulice Nade Mží, která mě přivádí ke Mži. Po NS pojmenované podle řeky jedu do Radčic, kde už zamrzají břehy. Já rozmrzám ve stoupání po zelené, ale jelikož chci zkusit ten kilometrový zázrak do Malesic (cyklostezku), odbočuji u kaple z turistické značky vlevo. Nejlepší na této cestě je, že nenahradila krátký, leč pěkný singl, který by mi byl teď i zkratkou k cestě, která stoupá do Kyjovského lesa a navazuje na žlutou turistickou značku, která vede až do Chotíkova.

Kolem Štuperku projíždím k CT 2151 a chladným lesem mírně z kopce křižuji ledeckou i zálužskou silnici. Za nimi už se nepokračuje po hrubém asfaltu, ale lesní cestou k Orlíku. Objíždím celý areál Škody JS a jedu podél PP Doubí. Zde u potoka opět přituhuje, ale k nenápadné a neoznačené skalce Pupek je třeba prudce vystoupat. No, žádný zázrak to není, nebyl jsem si jistý, že jsem u správné skalky. Jako pupek ale rozhodně vypadá.

Za rybníkem Vydymáčkem se stáčím prudce vlevo a stoupám po asfaltové cestě, která následně vede lesem jihozápadně, křižuje silnici do Zruče a ústí na žluté za Bílou Horou. Sjíždím ke sv. Jiří, ale nemám zatím moc najeto a slunce hřeje, tak se zas začínám vzdalovat Plzni-do Újezdu, Červeného Hrádku a po CT 3 přes kopec do Kyšic. Ulicí Na Draha stoupám k přivaděči, po lávce se dostávám ke kořenitým cestám kolem Pohodnice. Žlutou v tomto úseku mám nicméně rád, povrch je později lepší. Podjíždím dálnici, stoupám a žlutou opouštím až nenápadnou cestou na rozcestí se včelím úlem u vršku Na Kocandě. Turistická značka zde odbočuje vlevo pro mě notoricky známou cestou, já chci objevit, co vede rovně. Kupodivu se tu dá projet a je to srovnatelná cesta se zmíněnou žlutou. Jede se lesem a pak úvozem pod keři a pokud máte postavu menší než 2 metry a kolo menší než XXL, pak projedete celkem rozumně-na horském kole samozřejmě.

Posledních pár metrů do Starého Plzence sjíždím po NS Stará Plzeň a kupci a mířím ke kostelu Narození p. Marie. Do Koterova jedu jako obvykle po lukách podél Úslavy, s radostí mimo asfaltku:) Doufal jsem, že od lávky před Koterovem to půjde projet rovnou někam k Černicím. Chvíli to vypadalo nadějně, ale pak jsem se málem zacyklil a musel jsem přes pole, takže bída. Do teď jsem byl čistý! Na Bory se tedy s odletujícím bahnem vracím přes Vokounovo lávku a Tyršův most. 54 km a průměrná rychlost 19,15 km/h převážně po lesních cestách.



Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Skalka Pupek, Přírodní park Doubí u Plzně

Kostel Narození P. Marie ve Starém Plzenci

středa 2. ledna 2019

NS Chrást

9. 10. 2018
63 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 2150 m
Terén: Lesní cesty, singly

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Lobezský park - Lobzy - Letná - Ústřední hřbitov - Holý vrch - po CT 3 Kyšice, Ejpovické jezírko, Klabava, Rokycany - PP Rokycanská stráň - Volduchy - po žluté Březina - po zelené Stupno, Všenice, Korečnický mlýn - po červené Sedlecko - Klabava - NS Chrást - Chrást - po červené Bukovec - po CT 3 u sv. Jiří, Prazdroj - Motýlí ulice - Plzeň-Bory


Tento týden jsem měl dovolenou, tak proto se pohybuji v okolí Plzně i v úterý. Vyrazil jsem odpoledne, nechtělo se mi vracet a byl jsem rád, že jsem si vzal světla... Objevil jsem totiž nenápadnou lávku přes Klabavu u Chrástu, tam jsem chtěl za každou cenu. Ale ta se nachází až v poslední čtvrtině výletu, tak pojďme na předchozí zážitky. Plzní projíždím přes Doudleveckou lávku, Částkovu ulici a Lobezský park. Stoupám dále do Lobez, projíždím vilovou čtvrtí (Sluneční ulicí) a stáčím se na Letnou nad chatkami. Přes Rokycanskou se dostávám do Špitálského lesa, kudy projíždím pod Ústředním hřbitovem do lesa nad Hrádkem. Dokonce se dá pokračovat i za silnicí K Fořtovně mírným stoupáním k Holému vrchu. Tím se připojuji na obvyklou trasu do Kyšic, odkud sjíždím k ejpovickému jezírku a pokračuji po CT 3 po silničce přes Klabavu a po cyklostezce do Rokycan.

Mělo by se dát projet podél letiště k dálnici. Bohužel se ukázalo nakonec, že tu cesta není a respektoval jsem zákaz vstupu na letištní plochu. Nedoporučuji zkoušet se prodrat okolím k cestě, mně to nevyšlo, lepší podjet hřbitov a vybrat jednu z mnoha cest s vyhlídkou na Rokycany. Nakonec buď sjedete ke koupališti nebo do ulice Nad Husovými sady. Pak je bohužel třeba jet kus směrem na Osek po frekventované silnici. Hned za dálnicí ale odbočuji na Volduchy, tam už je to lepší, ale o moc zajímavý úsek nejde. Za Volduchami stoupám po CT 352 k cestě Pod Plecháčem, načež se dostávám ke žluté turistické značce, po které jedu až do Březiny, ačkoliv z původně pěkné zpevněné cesty se stává náročnější lesní pěšina.

Z Březiny sjíždím po zelené ke Korečnickému potoku, pak zas do Stupna na kopec a kolem Šternberské hrobky sjezdem opět k potoku. Ve Všenicích už se začíná smrákat, ale po rozbahněné cestě s mnoha brody ke Korečnickému mlýnu zatím světla nepotřebuji. Stoupání po červené do Sedlecka a singl k Telínu mi překvapivě rychle utekl a konečně se dostávám k té Klabavě. Velmi zajímavé, z kouta, který vypadal tak zapomenutě, se klube sjezd s asfaltovou cestou! Lávka přes Klabavu je dokonce označená šipkou, není tedy problém ji najít. A to i když už je velká tma. Na večerní louce se už válí mlha a je pěkná zima. Však je taky říjen... Ještě že se prudce stoupá po NS Chrást, tak se snadno zahřeji a dál už se nutně vydávám osvětlen. Je to celkem adrenalin, jet v noci mimo město a notoricky známé, krátké úseky. A do zatáček:D Po červené se ale jede vcelku dobře a žádné velké nebezpečí mě nepotkalo. Míjím tedy Zábělou, pokořím dnes druhý Holý vrch (a nechápu novou NS Zábělá, která vede paralelně s již zavedenou turistickou značkou s informačními tabulemi).

CT 3 mě pak z Bukovce vede pod Chlumem ke sv. Jiří, kolem Prazdroje a po zastávce na vínko v Motýlí se vracím zpět na Bory přes Doudleveckou lávku. 2150 nastoupených metrů bych si netipnul, ale párkrát jsem k řece sjel, to jo. Ani terén nebyl z těch nejsnazších, jakkoliv se nejednalo o žádné drama.

 
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Mlha na louce po západu slunce u Klabavy na NS Chrást

pátek 28. prosince 2018

Horšovský Týn z Plzně na kole

6. 10. 2018
105 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1250 m
Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Karlov - Nová Hospoda - U Fulínů - po CT 2258 Úherce - Husí rybník - Kotovice - po CT 2271 Ves Touškov, Mířovice, Honezovice - Hořina - po zelené Všekary, Bukovec, Malý Malahov, Doubrava - Semošice - po zelené Horšovský Týn, Semošice - Semošice-Peřina - Peřina - Křenovy - Vránov - Staňkov - po modré Holubí hlava, Výtůň - po žluté Lelov - Stod - po modré Chotěšov - Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - Sulkov - Valcha - přehrada České údolí - Plzeň-Bory


Sezóna skoro za námi, ale letos jsem nějak flákal delší výlety. A vzhledem k tomu, že už jsem se delší dobu chtěl podívat do Horšovského Týna, hned jsem věděl, jak to napravit.

Vyrazil jsem sice Kaplířovou ulicí na Borská pole, ale netradičně jsem se stočil za Kauflandem na Goldscheiderovku a projel na Karlov. To abych se dostal po vedlejší ulici na Novou Hospodu. Dálniční přivaděč je nově oplocen a už jsem měl obavy, že se nedostanu na lesní cesty. Naštěstí vrata byly zavřeny pouze drátem, tak jsem mohl pokračovat lesními cestami k Fulínům. Odtud přes dálnici po CT 2258, ze Sulkova vede polní cesta až k další silnici, od Líní. Odtud se jede stále po CT, ale už po asfaltce. A sice do Úherec. V Úhercích se stáčím směrem na Hoříkovice po rychlé polní cestě. V půli podjíždím trať a pokračuji k Husímu rybníku. Kousek za ním odbočuji na západ k obci Nový. Na kraji lesa zkouším cestu vedoucí do Kotovic. Povedlo se a mohu pokračovat do Vsi Touškov nijak zvlášť zajímavou krajinou.

V této oblasti končí veškeré neasfaltové cesty. Ono není divu, i na silnicích je minimální provoz. Není tak problém jet po okreskách (a CT 2271) přes Miříkovice do Honezovic. Konečně zas jedu mimo silnici k potoku Hořina po neznačené cestě směrem na jih. Po náročném, asi půlkilometrovém úseku po modré  se vydávám po zelené turistické značce a značně stoupám až na vrch Boušov. Sjezd do Všekar si moc neužívám, je tu divný povrch, místní na vycházce a na konci čeká přednost v jízdě.

Ačkoliv už si připadám daleko od Plzně, do cíle to mám ještě daleko. Skoro celý zbytek cesty ale vede
po zmíněné zelené značce. Nejprve je třeba stoupat ke kostelu sv. Barbory, kde se odbočuje na lesní cestu k rozcestí Pod Lesem. Výrazně horší cesta mě čekala k chatové osadě u Bukovce. Dále naopak následuje přesun po silnici do Malého Malahova, Doubravy a přes kopec do Semošic. Ze Semošic opravdu nedoporučuju pokračovat po hlavní, mnohem lepší jet po zelené říční nivou. Bez problému se tak dostanete mimo auta přímo do Horšovského Týna. Krom nádvoří hradu a zámku jsem si prohlídl i přilehlý park-opravdu stojí za vidění. Na cestu zpět se vydávám podobnou trasou do Semošic, jakou jsem přijel.

Ze Semošic do Staňkova bych rád co nejpříměji mimo silnici, tak využívám cesty při trati. Podle map by to tak mělo být možné až do Křenov, bohužel cesty vedou zcela jinak, než v mapách a vyhání mě to až přes samotný vrchol přilehlého bezejmenného kopce vedle Peřiny. Takže opět téměř do 450 m n. m. To abych zas mohl sjet zpět do Křenov, to už ne po kančí stezce, ale velké cestě s hrubým asfaltem. Do Vránova je to pak co by kamenem dohodil po polní cestě. Odtud následuje cyklostezka do Staňkova. Město projíždím a vydávám se do dlouhého kopce po modré značce na rozcestí Holubí hlava. Určitě už jsem tu jel z Lacemboku, ale to už je dávno a nepamatuju se. Do Výtůně (490 m n. m.) se ještě pěkně zapotím, ale je to možná nejhezčí úsek výletu. Na zvlněné žluté turistické mě nečekaně dojíždí nějaký Christoph Sauser a chce mi uniknout. To se mu daří až v klesání na velmi rozbitém povrchu, kdy tomu dává čoud. Ještě bych ho dostihnul, ale definitivní sbohem mu dávám, když jsem si "vybral" zkratku přes kořeny přes rozcestím Za Hůrkou. Za rybníkem Jindra, kde se cesta stáčí o 90° kolem pole, ho nicméně mám opět na dohled. Jedu si celkem pohodu, ale vidím ho před sebou, jak se mu přibližuji. To mě stálo netrefení odbočky žluté a dojel jsem do Lelova, což jsem fakt nechtěl. No nic, před Stodem jsem už opět kousek za vyzyvatelem, nicméně naše cesty se rozcházejí, já jedu po modré do Chotěšova. Kde už se mimochodem chystá cyklostezka nad řekou.

Není všem radostem konec, i když už jsme na dohled Plzni. Objevil jsem, že by možná mohla vést cesta do Zbůchu přes les Dubovec. A vskutku! Nejlépe projet Hornickou ulicí v Chotěšově a pak podél koryta jakéhosi potoka do lesa a rovnou za nosem do Zbůchu, přes nepoužívanou trať vedoucí na letiště. Ze Zbůchu pokračuji stále pěknou CT  2271 přes Červený Újezd do Líní. Plovární ulicí pak jedu pro mě premiérově kolem koupaliště do Sulkova, pod dálnicí po CT 2259 a pak po zpevněné lesní cestě na Valchu. Poslední úsek do Plzně pak zbývá dorazit hezkým singlem kolem přehrady České údolí.

Celkem 105 km, ale kupodivu celkem malé převýšení cca. 1200m. Jinak skvělý výlet s úžasným cílem. Průměrná rychlost je tím pádem vyšší, 20,3 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati





čtvrtek 13. prosince 2018

Hvížďalka na kole z Plzně

28. 9. 2018
74 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Zpevněné cesty, výjimečně problematické úseky

Plzeň-Bory - Škoda park - Černice - Koterov - Starý Plzenec - po červené Šťáhlavy - Šťáhlavice - po CT 2039 Milínov, Spálené Poříčí - po zelené Hvížďalka, Hořehledy, Planiny, Dvůr, Křtí - po žluté Borovno - Číčov - Vísky- Homberk - Příkosice - Drážky - Kamínky - Nevid - Raková - Tymákov - letiště Letkov - Háje - Koterov - Bručná - Vokounova lávka - po žluté Tyršův most - Plzeň-Bory


Letos jsem nějak zanedbával Brdy, tak jsem se nachystal to napravit a vydal se ke Spálenému Poříčí na Hvížďalku a ještě kousek dál.

Z Bor sjíždím k Radbuze, konkrétně pro změnu kolem Škoda parku a stoupám na Bručnou zhruba po CT 31. Jelikož nechci jezdit po všepohlcujícím asfaltu, snažím se vyhnout nové cyklostezce do Starého Plzence. Pod přivaděčem směrem na Koterov tedy odbočuji doprava, podél trati, podjíždím dálnici a mířím k nadějnému místu v poli, kde by mohla vést cesta buď dolu na louku nebo přímo do Plzence. Ani jedno se bohužel nepotvrdilo a ještě jsem musel přes potok, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje. Nevyschnul ani po suchém létě.

Do Štáhlav jsem se rozhodl pro náročnější variantu přes kopec Radyňskou ulicí a pak po červené sjezdem. Do Šťáhlavic je to pak kousek po modré. Za vsí jsem jel po silnici až za železniční přejezd, poté po CT 2299 táhlým stoupáním, kde by neměla jezdit auta, nad Milínov. Krátce se pak klesá, ale za Milínovem opět nabírám výšku. Potulují se tu nějaké krávy na cestě, nebrání ale v pokračování po pěkné zvlněné štěrkové cyklostezce do Spáleného Poříčí. Pěkně se do něj spadne, až do údolí k Bradavě. a čeká mě pěkný singl po zelené ke Hvížďalským vodopádům, kolem rybníku Hvížďalka. Dostat se k Labežskému mlýnu je ale problém. Už tak téměř nesjízdná pěšina je po vichřici s popadanými stromy akorát k zlosti. Rozumná náhrada však neexistuje, tak pomalu překonávám kritický půlkilometrový úsek. Kousíček před Hořehledy vede turistická trasa po silnici s intenzivní dopravou, naštěstí vám to pak ale vynahradí krásná příroda, hned za vsí začíná CHKO Brdy.

Pamatuju si, jak jsem tu jednou sjížděl a přišel mi ten sjezd nekonečný, proto jsem se tentokrát opravdu netěšil na opačný směr. Jenže ono to zas tak hrozné nebylo. Stoupá se dlouho, ale bylo příjemné počasí a kopec není prudký, tak mi to na planiny uteklo. Ještě se mi nechce vracet, tak pokračuji přes prapodivný Dvůr (statek, nikde nikdo, volný pes pobíhá kolem, budovy rozpadlé, bordel kolem, trasa vede přímo přes dvorek). Na rozcestí Křtí jsem dřív, než bych řekl švec. Už to ale opravdu nemohu prodlužovat, vracím se sjezdem po žluté do Dolního Borovna. Sjezd je pěkně vykoupený kopcem do Borovna.

Vrchovinou proti větru pokračuji přes Číčov do Vísek. Jsou tu i cyklotrasy, ale nedává mi smysl označovat cesty duplicitně, prostě se jede po silnici a směr je jasný. Vísky jsou 550 m n. m., takže už jsme pěkně vysoko a to mířím kolem Homberku (v zatáčce za Vískou jeďte rovně po polní cestě), takže dosáhnu na metu 600m. Do Příkosic přijíždím přes zemědělské družstvo, nikdy nevím, jestli se přes areál smí nebo ne...

Z Příkosic už jsem jel párkrát na Kakejcov polní cestou, to je ta, co začíná stoupat za železničním přejezdem do Mešna. Tentokrát jsem ale zkusil ještě jinou alternativu, a sice vydat se na kraji lesa více vpravo a projet až do Drážek. Kupodivu se povedlo a tak už je to jen kousek do Kamínek po silnici, kde odbočuji na polní cestu na Nevid. To je hezká cesta, ne jako další úsek do Rakové-ač po asfaltu, vždy, když tu jedu, jako by byla zima a protivítr a nemam to tu zkrátka rád:D Přes Rakovskou hájovnu ke křižovatce na Mokrouše už je to lepší. Nejdřív se zahřejete ve stoupání a pak celkem dlouho sjíždíte. Od hlavní silnice na Rokycany je třeba jet asi kilometr na Mokrouše, ale po silnici mě to nebaví, tak odbočuji na kamenitou cestu, kterou objíždím roztahanou vesnici a vracím se v Tymákově.

Z Tymákova mě čeká dost asfaltu zase-ve stoupám k dálnici, pak po cestě údržby k solární elektrárně nad Letkovem, pak k pískovně na druhé straně dálnice. Poté chci jet podél letiště, to je třeba objet ze severu a držet se mimo letištní plochu na části určenou pro skládku. Kousíček cesty tam chybí, ale skutečně asi jen 10m. Často se to tu mění kvůli skládce stavebního materiálu. Za vrchem Háje už je to celkem jasné, jen alej nad Koterovem je čím dál více zarostlá a aktuálně i s popadaným stromem. Je tak lepší to valit po srovnaném poli. Zřejmě právě zde jsem píchnul, ačkoliv se mi nepovedlo zjistit, co přesně defekt způsobilo. Je to vlastně poprvé, co jsem píchnul s těmi plášti Maxxis Ardent EXO protection. A jsou ve všem lepší než Schwalbe Rapid Ron, jdou i krásně sundat, takže jsem výměnou ztratil sotva čtvrthodinku...přesně tu, kdy přišla tma a už bych byl jinak doma. Ale přes město to není takový problém, u Vokounovy lávky jsem hned, k Tyršovu mostu auta nejezdí a pak už jen poslední kopec na Bory. Průměrná rychlost klesla na 18,4 km/h, zvláště kvůli neprostupnému úseku za Hvížďalkou.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hvížďalský vodopád

pondělí 10. prosince 2018

Západní Mladoboleslavsko, Goliášova rokle

26. 9. 2018
34 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 450 m
Terén: Zpevněné cesty, asfaltky, místy náročné pěšiny

Mladá Boleslav - po červené Podlázky - Michalovice - Na Kokoříně - Rokytovec - Pětikozly - Krásná Ves - Dolní Cetno - Strenice - Krnsko - Zámostí - Bezděčín - Mladá Boleslav


Vzhledem k tomu, jak brzo se stmívá, uvidíme, co dnes vůbec stihnu. Vyjíždím ze Staroměstského náměstí po červené podél Jizery do Podlázek. Intenzivně stoupám do Michalovic ke golfu a hned za skládkou odbočuji vlevo mezi pole. Ve skutečnosti tu moc cesta není, ačkoliv by podle mapy měla být. Projíždím nicméně k silnici, vydávám se asi půl kilometru směrem na Bukovno a prudce se stáčím vlevo, tentokrát skutečně po cestě. Křižuji železniční trať a asi za další kilometr a půl se dostávám k CT 8157. Zde opět odbočuji vpravo a jednou z prvních možností, kdy sjet, se vydávám na pospas džungli Goliášovy rokle. Jsou tu různá koryta vypadající jako cesty, chce to zkrátka nějakou risknout. Už je celkem šero a tak přes listí, klacky, kameny a na písčitém podloží se nejede zrovna dobře. Tento úsek je ale krátký, zanedlouho jsem na dně rokle a hned, jak je to možné, odbočuji vpravo do prudkého kopce, abych se dostal do Rokytovce.

Z Rokytovce jedu po silničce do Pětikozel, za nimi pak křížím větší silnici a pokračuji po polní cestě do Krásné Vsi. Už se fakt musím začít vracet, tak házim skoro zpátečku a vydávám se do Cetna. Musíte vyjet do polí a pak zase celkem špatnou cestou k silnici a CT 143 na kraj Dolního Cetna. Do Stranic jsem se rozhodl použít nedávno objevenou cestu nad pravým břehem Cetenského potoka. Ve Strenicích zas přejíždím na druhou stranu údolí a stoupám po cestě k Řehnici. Na křižovatce ale odbočuji opačným směrem, protože chci vyzkoušet spojku do Krnska-dnes potřetí sjezd do údolí pochybnou cestou, už opravdu za tmy, naštěstí se světlem. Po silnici jsem jet nechtěl, ač osvětlen, jel jsem tedy přes Zámostí do Bezděčína, po cyklostezce kolem letiště a posledním stoupáním do centra Boleslavi.

34 km, z toho tak třetina skoro za tmy a taky už v pěkné zimě. Všechno ve známém okolí Boleslavi, přesto i po nových (zajímavých a náročnějších) cestách


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati



Viadukt Krnsko

čtvrtek 6. prosince 2018

Jabkenice na kole

19. 9. 2018
39 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 450 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Štěpánka - po CT 143 Jemníky, Boží voda - po modré Holé Vrchy, Dolánky, Kladěruby - Žerčice - Velkoledecký rybník - PP Jabkenicko - Jabkenice - po CT 8147 Kosořice - nádraží Dobrovice - Sýčina - Nepřevázka - Bezděčín - Mladá Boleslav


Našel jsem pár cest směrem k Jabkenicím, které jsem ještě nikdy neprojel, ale zajímala mě také cesta kolem Žerčického potoka. Vyjel jsem ze Staroměstského náměstí přes Štěpánku, po CT 143 do Jemníků a pak stále bohužel po silnici, kudy je ovšem vedená i zmíněná cyklotrasa. Až za studánkou Boží voda pokračuji po modré křivolakou pěšinkou přes Holé Vrchy k Dolánkům. Už bych jednou chtěl projet kolem samoty nad vsí a ušetřit si tak táhlé stoupání. Uznal jsem, že je na to vhodná chvíle...a skončil uprostřed lesa. Abych se dostal k cestě, musel jsem přes louku, která vypadá nápadně jako soukromá a ještě kus podél pole, než jsem se dostal, kam jsem chtěl.

Pak už jsem tedy stoupal do Kladěrub, kde jsem se vydal vpravo k soustavě rybníků na Žerčickém potoce. Z druhé strany jsem neměl to štěstí, abych projel. Z této strany jsem v začínající podzimu sice jakousi cestu našel, hned za prvním rybníkem je to spíš ale průsek porostem a nakonec jsem rád, že jsem vůbec schopen projít dál. Cesta jby tu měla být, ale ve skutečnosti se tu dá projít po kraji pole pouze po sklizni. Skutečně se dostávám do Žerčic, kde odbočuji na konci vsi vlevo na Ledce. Pod Kobylnicí sjíždím ze silnice, jedu rovně k Velkoledeckému rybníku. Přes hráz se dostávám do PP Jabkenicko a začíná ta nejhezčí část výletu po rychlé cestě hlubokými lesy.  Cesta se mírně stáčí vpravo, ale nikam se neodbočuje. Je tu jen pár horších úseků a převážně tam není moc kopců. V Jabkenicích se nachází jedna z mnoha dřevěných zvonic v okolí Boleslavi. Takovou tu mají skutečně skoro v každé vesnici, zatímco ze Západních Čech je vůbec neznam.

Na cestu zpět se vydávám za zapadajícím sluncem po CT 8147 po prašné cestě do Kosořic. Na konci vsi odbočuji na polní cestu vpravo, kudy se dá dojet trochu horším terénem ke Svárovskému rybníku. Za ním se dostávám na silnici, ale hned odbočuji k vlakovému nádraží, abych mohl jet po malé cestě do Sýčiny. Ze Sýčiny pak po cyklostezce vedoucí polem mířím přes Nepřevázku k dálničnímu sjezdu v Bezděčíně. Za ním následuje dlouhá rovinka podél letiště a cesta přes údolí pod Boleslavským hradem.

Dnes jsem se přes nudnou rovinu kolem Dobrovice dostal až na Jabkenicko, kde jsou mnohem hezčí lesní cesty. Den už se začíná krátit, takž 39 km je dobrých a to s průměrnou rychlostí dokonce 20,81 km/h.

 
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Dřevěná zvonice Jabkenice