pátek 18. října 2019

PR Kozelka z Plzně na kole

24. 8. 2019
93 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1500 m
Terén: Šotolinové cesty, singly, asfaltky

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - Techmania - Zámeček - po zelené Sylván, Košutka - po modré Pod Krkavcem - Příšov - Stýskaly - Nekmíř - Lhotka - Hubenov - po CT 35 U Františka, Kostelík - Velká Mýť - Pod Vysokým vrchem - Nečtiny - po červené Doubravice, Kozelka, Doubravice - Nečtiny - po mísntí modré Hrad Nečtiny - Plachtín - Dlouhá louka - PR Hůrky - Zahrádka - Všeruby - Smolný vrch - Čemíny - Komberk - po zelené Dolní Vlkýš - Malesice - po NS Údolím Mže Křimice, lávka u ZOO - nemocnice Lochotín - Roudná - nám. Republiky Plzeň - Bory


Hned musím prozradit, že tenhle výlet jsem měl už nějakou dobu za lubem a nakonec byl asi nejhezčí za celý rok. Z Plzně jsem vyjel přes Hvězdu, kolem Techmanie, kolem autobusového nádraží a po NS Údolím Mže k nové lávce za ZOO. Jen pár metrů po silnici na Radčice a hurá do kopce k Zámečku. Zkouším to údolíčkem kousek dřív, než po zelené, protože se mi nechtělo do prudkého stoupání, ale moc jsem si nepolepšil, čekaly mě schody, bloudění, zarostlá pěšina (ač v mapě je vyznačená regulérní silnice) a i tak kopec...:D Hezky stoupám na Sylván, krajinou dosud neznehodnocenou obchvatem. Ze Sylvánu pokračuji přes pole na Košutku a pro změnu po modré stoupám směrem ke Krkavci po šotolině a pak po singlu. Až na vrchol nedojedu, stoupání si dnes užiju dost. Z rozcestí Pod Krkavcem mířím podél lesa a zakrátko vlevo kamsi do pole, abych mohl zas prudce stočit směr na první křižovatce polních cest a zamířit na Ledce. De facto objíždím pískový lom, stáčím se tedy doleva a sjíždím lesní pěšinou do Příšova. Leží u potoka a tak není divu, že do Stýskal je zas třeba stoupat po prašné cestě a přes les plný houbařů.

Do Stýskal přijíždím od koupaliště a opouštím je takovým tankodromem na Tatinou. Chci zkusit zkratku do Nekmíře. Asi 300m za Stýskaly tedy odbočuji vlevo, vypadá to slibně. Dojíždím na kraj lesa a nechávám se raději vést tou větší cestou na severozápad. Ano! Projíždím až k silnici a sjíždím pěknými serpentinami do Nekmíře. Už jsem zapomněl, že do Lhotky se dá jet přes PR Bažantnice, takže jedu proti větru do táhlého kopce, tento úsek nemám rád. Následuje ovšem o dost horší kopec do Hubenova. Z Hubenova se konečně řítím do PP Manětínská. Po CT 35 opět projíždím kolem zástupů houbařů, kteří nejraději sbírají z okýnka auta. Sjezd se nenápadně mění v rovinu a táhlé stoupání. Rozcestí U Františka je už více jak 550 m n. m. Ale není to jen o stoupání, sjíždím se k potoku Bělá, pak zas stoupá, stále po CT 35. A právě v místě, kde se připojuje zelená a jsme už 600 m n. m., odbočuji vlevo a opět doufám, že někde nazakufruju v lese nebo neskončím v rokli.

Chtěl bych zamířit po hřebínku pochybnou cestou od vrcholu Lom po Velkou Mýť. Bomba, projíždím cestou jak ze sna. Už není kam výš, tak mírně klesám nad Nové Městečko a pak ještě víc, pak prudce odbočit po žluté z asfaltky zpět na lesní cestu a úplně brutálně pak klesnu do Nečtin. Závěrečný úsek vyvolává lehký pesimismus, 200m převýšení po červené v celkem zapomenutém kraji, bude to vůbec průjezdné? Je, stoupá se podél lesíka, ale je to tu vzorně prosekané. Do Doubravice se stoupá po louce a už zdáli mě pozoruje divící se a grilující obecenstvo. Za barákama (ani vesnicí se to tu moc nedá nazvat) to pokračuje pozvolna. To se ovšem brzo mění, za chvíli následuje mýtina, kterou už mám tendenci křižovat, protože proti spádnici je to na hraně. Dojíždím k rozcestí Pod Kozelkou, zcela výmluvné jsou zde stojany na kolo, upozornění, že dále je to jen pro pěší už ani není třeba, ale samozřejmě ho ignoruji.

No kopec je tu jak hovado, bohužel je sucho a probíhala zde těžba, takže cesta je hodně špatná, navíc je horko. No nebudu se vymlouvat, vzdal jsem to a hned za dvacet sekund jsem toho začal litovat, protože mi zbývalo k vrcholu pár metrů:(( Budu sem muset znovu, to je jasný. Jak se člověk dostane nahoru, podél útesu už se jet dá, ale kochat se přitom není až tak úplně možné. Vyhlídka Kozelka je nakonec ale skvělá. Moc se v těch výšinách nezdržuji, stálo by to sice za obhlídku i zdola, ale není to tam příliš přístupné na kole a taky mě čeká asi 45 km do Plzně...

Tak i dolů to je celkem adrenalin, není to až takové překvapení, že nahoru mi to moc nešlo. Najednou mi připadá, že jsem musel neskutečně stoupat. Až teď jsem si to uvědomil, brzdím fest a jedu jak neřízená střela... Z Doubravice tentokrát jedu po asfaltové příjezdové cestě, po silnici přes Nečtiny, ale kolem fotbalového hřiště k místní modré značce zadem k rybníku Baba a pod hrad a kolem zámku. Nestoupá se tu až tak dramaticky, jak jsem se obával. Ale jak vyjedu na silnici, to je jiná, už se mi moc do kopce nechce. Do Plachtína je ale hezký úsek, kolem skot, takový nádech hor tu je kolem a já navíc ještě budu stoupat po žluté opět k Velké Mýti-a to stojí za to po šiškách a hlubokém nánosu jehličí kamsi vzhůru. Zanedlouho jsem nicméně u asfaltové cesty, kde odbočuji vpravo a vše si vynahrazuji nekonečným táhlým sjezdem k Dlouhé louce. Modrá se připojuje a pak odbočuje, mně by se nicméně hodilo jet stále na jih. Znovu to riskuji a ne že by to bylo úplně bez ztráty květinky, ale projel jsem celou PR Hůrky a vyjíždím kousek pod Zahrádkou. To mám radost!

Pokud nechci nějak složitě objíždět lom nebo tak nějak načerno ho projíždět, pokud to vůbec jde, musím kus po silnici směrem na Všeruby k Bukovému vrchu-to je nevýrazný vršek kousek za zemědělským družstvem, kde se dá jet zkratkou do Všerub a konečně se tu začíná klesat. Teď už mi tedy síly dochází, nakonec však stoupání ke státní silnici na Karlovy Vary nebylo tak zlé, asi po větru. Hlavní tah jen křižuji a pokračuji do lesa ve směru na Smolný vrch, stále po nějvětší cestě, nejdřív se stáčí vpravo, poté na rozcestí ve tvaru Y vlevo, u rybníčku znovu a pak už vás cesta dovede do Čemín. Do Komberku jedu nejkratší možností-po silnici, dále však po zelené nahoru do Vlkýše. Cestou do Malesic se dá odpočinout. A taky rozsvítit, páč padá tma.

Po NS Údolím Mže do Křimic se přes jámy na cestě nejede nejlíp, jak není moc vidět. Pak se odchyluji od NS, jedu podél řeky kolem nového parčíku a workoutového hřiště, dále pak už opět po NS směr Plzeň. Nakonec jedu ještě pozdravit Barču do nemocnice, takže ještě jednou přes lávku, k Lochotínskému parku a přes alej Svobody do areálu nemocnice, protože se mi nechtělo spodem přes padesát vrátek a schodišť. Na Bory to pak zkouším ulicí Na Hrádku, pro mě neznámou oblastí Plzně, dále pak už samozřejmě známou Roudnou k náměstí Republiky. U McDonalda si mě nevšímají, tak jedu kolem Masny na Klatovskou a zásoby cukru na večer pořizuji v Žabce na Borech.

No, vidíte, jak jsem se rozepsal, opravdu boží výlet. 93 km, 1500 m nastoupáno, průměrná rychlost 19,4 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

PR Kozelka

Vyhlídka Kozelka


pondělí 7. října 2019

Malý Bezděz na kole (Mladoboleslavsko)

22. 8. 2019
52 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 800 m
Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Podlázky - po CT 17 Michalovice, Debř - po CT 8157 Důl - Bezvel - Březinka - po CT 0060 Valdštejnsko, Bezděz ž. st., Bezděz - Malý Bezděz - Bezděz - Dvůr - Hlínoviště - Dlouhý důl - po CT 8125 Plužná, Čistá, Důl - po červené Podlázky, Česana - Staroměstské náměstí


Na Bezděz se vracím celkem pravidelně, ale na Malém Bezdězu jsem dosud nikdy nebyl. A právě přišel čas, abych to omrknul. Vyrážím co nejdřív, je to daleko a v závěru dost do kopce. Ze Staroměstského náměstí sjíždím na Ptáckou a po malé nenápadné lávce za baráky překonávám řeku k vodárně. Pokračuji ke žluté turistické značce na kraj Podlázek a pak přes Michalovice po červené do Debře. Zde začíná táhlé stoupání po CT 8157 k myslivně Důl a dál údolím k Bezvelu. Byl to samozřejmě místy boj, proklestit se kupředu, ale lepší, než-li je někudy po silnici. Ani po několikanásobném pohledu do mapy jsem netrefil tu správnou cestu, ale vyškrábal jsem se prudkým stoupáním k poli za Plužnou.

Po CT 0060 pokračuji do Březinky už po silnici. Zde za návsí odbočuji na nenápadnou cestu dolu do údolí. Táhlým stoupáním v chladném údolíčku stoupám k Valdštejnskému lesu. Nikde nikdo, pěkná štěrková cesta, je dobře, že to odsýpá. o rovinaté cestě jsem co nevidět u rozcestí a hájovny Valdštejnsko. Lehce z kopce po Bezdězské cestě a sále CT 0060 pospíchám do části obce Bezděz, kde je železniční stanice. Odtud stoupám po vedlejší silnici do opravdového Bezdězu pod hrad, ve vsi už se stoupá velmi příkře. Až úplně nahoře je pěšinka, kde se dá pokračovat do sedla mezi vrcholky Bezdězů. To se nachází už skoro 500 m n. m. Cesta nahoru se i nadále stává ještě prudší, sypou se tu kameny a je tu kmen přes cestu. Nechávám tu tedy kolo a vybíhám pěšky poslední půlkilometr.

Jsem mile překvapen, jak pěkný je z Malého Bezdězu výhled na Bezděz i na Máchovo jezero i Kokořínsko. Vyhlídky jsou tu na všechny strany a při západu slunce to tu skutečně stojí za návštěvu. Bohužel mě trochu znervózňuje 25 km vzdálený domov. Rychle se tedy vracím, sjíždím zpět stejným singlem do Bezdězu a po CT 3045 do Dvora. Hledám cestu k Hlínovišti, měla by vést podél pole, ale je třeba sjet skoro až ke státní silnici, odbočit vlevo k lesíku a projet až na kraj vesnice, kde lze přejet frekventovanou silnici. Mířím k cestě podél trati, kterou jsem s nadšením objevil loni. Za Zadním Hlínovištěm jedu "po hraně" údolí až k zelené turistické značce, po které sjíždím právě ke trati v údolí Dlouhý Důl.

Je nutné do toho šlápnout, aby nebyla zima. Jedno z mála údolí, kde je cesta pěkná a ústí na silnici, kde se vydávám vpravo do kopce do Plužné. Koukám, že bych příště mohl vyzkoušet cestu kolem sportovního letiště do Čisté, nyní ale jedu po silnici, už je šero. Z Čisté sjíždí po červené. Je to pěkná techničtější cesta, bohužel jsem tu snad nikdy nejel za světla, takže jedu opatrně a pomalu. Přes Debř pokračuji stále po červené mezi tratí a Jizerou po pěšině k Česaně a poté nahoru na Staroměstské náměstí.

Zřejmě poslední z letošních delších výletů, 52 km, s průměrnou rychlostí 18,8 km/h. Na Mladoboleslavsko velmi velké převýšení, 800 m.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Velký Bezděz z MaléhoBezdězu

středa 2. října 2019

Kvadriatlon Pilsenman 2019

10. 8. 2019
40 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 750 m
Terén: Lesní cest, singly

Plzeň-u sv. Jiří - Chlum - po červené Doubravka, U Trati - Bílá Hora - Druztová - po žluté Věžka, Dolanský mlýn - po modré Drahotínský rybník - po místní modré a zelené Žichlice - po žluté Břízský mlýn, Třemošná - Záluží-chaty - Ledecká silnice - pískovna - Krkavec - Zálužská silnice - po CT 2151 Orlík - Bílá Hora - u sv. Jiří


Jako polovina smíšené dvojice jsem se zúčastnil věhlasného kvadriatlonu Pilsenman. Trochu jsem trénoval na plavání, ale v Boleveckém rybníku bylo tak málo vody, že se tak 100m běželo po ostrově. Následoval asi dvoukilometrový přeběh k depu u sv. Jiří. Vlastně hned od startu poprchávalo. Následovala hezká hodinka na kánoi, nějakých 6 km. To člověka celkem unaví, když jezdí tak maximálně jednou za rok na Vltavu a z Vyššího Brodu do Rožmberku mu těch 10 km trvá celý den:D

Po kánoi nás čekalo kolo, to už regulerně lilo (pršet mělo jen velmi zlehka-klasika). Zima nicméně nebyla a i kdyby, hned jsme měli příležitost se zahřát po průjezdu parkem v prudkém soupání na Chlum. V tomto kopci jsme poprve předjížděli vedoucí holky, ztratily se samy sobě. Na vrcholu jsme to otočili a rovnou zas jeli zpět po červené pod trať a zkratkou k lávce pod stoupáním na Bílou Horu. Dále se pokračuje po žluté směrem na Druztovou. Nejede se později Malochovo stezkou, ale po silnici. Z Druztové se nicméně pokračuje po žluté kolem Věžky, pěšky do vymleté stojky a pak pozvolným stoupáním kolem rozcestí Dolanský mlýn na modrou turistickou značku, po které se přes kopec dostáváme k Drahotínskému rybníku. Prudké odbočení vpravo na místní modrou a hurá zas na lesní cestu a stoupat...

Na rozcestí Nad Drahotínským ryb. pokračujeme po zelené přes silnici velmi kořenitou cestou do Žichlic. Zde předjíždíme ztracené holky podruhé a přitom nás ještě v kvaltu sfoukli první kluci, kteří měli delší plavání i loď. V Žichlicích občerstvovačka a hurá podél Třemošné pěknou stezkou k Břízskému mlýnu. Za mlýnem se jede kousek po silnici, ale hned se zas sjíždí a brodí u chatek. Zakrátko nás předjíždí druhá ženská dvojice. To už je ale poslední, co nás předjede!

Po místní zelené turistické značce pokračujeme za Třemošnou podél trati k chatové osadě a následné k Ledecké silnici. K pískovně pod Krkavcem nás čeká asi nejhorší úsek plný obřích promočených kořenů, prudkých výjezdů a klikatící se stezičky. Jen pár metrů po silnici a hned zabočujeme do lesa na vrstevnicovou cestu, která nás dovádí k zelené značce, po které se dramaticky stoupá na vrchol Krkavce. Rádi se tu občerstvíme, ačkoliv stále prší. Jsme tedy upozorněni, že máme jet hodně opatrně po tom rozbitém singlu po modré dolu. Přežíváme, za silnici kousek po neznačené cestě ke žluté a až k Zálužské silnici to pěkně jede. Za ní je to trochu do kopce, ale jede se pořád dobře.

U Orlíku, který musíme celý objet, už cítíme únavu a v mokrém hlubokém písku se jede ztěžka. Por nás asi naštěstí se dostáváme na zpevněnou cestu a pomalu začínáme i klesat k Bílé Hoře. Hlavně nezabloudit... Zručskou cestou se blížíme k cíli, už zbývá jen přejet lávku a hurá do depa. No k cíli-cyklistické části.

Na závěr si ještě jednou vyběhneme na Chlum a jednou přebrodíme a jednou přeplaveme řeku. Zhruba pětihodinový závod značně ztížilo počasí, ale lepší, než kdyby bylo 35°C. Kolo bylo ale dobře trasované. Převýšení velké na tak krátkou vzdálenost. S Markét jsme nakonec vybojovali druhé místo:))

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Pilsenman 2019




neděle 22. září 2019

Červenský rybník (Mladoboleslavsko)

8. 8. 2019
53 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 400 m
Terén: Polní a lesní cesty

Mladá Boleslav - Štěpánka - Řepov - po CT 8148 Kolomuty, Březno, Matrovice, Dlouhá Lhota - Skašov - Svobodín - po NS Kolem Klenice Rohatsko, Dolní Bousov - po modré Červenský rybník - Horní Bousov - Ošťovice - Přepeře - Obruby - Všeborsko - Obrubce - Obora - ryb. Cendelín - Husí Lhota - Valy - Mladá Boleslav


Říkal jsem si, že bych mohl zkusit dojet do Sobotky, což se ovšem ukázalo nad moje časové možnosti, tak jsem si pořádně objel Červenský rybník u Dolního Bousova.

Vyrazil jsem obvyklou "cyklo západní výpadovkou" ze Staroměstského náměstí přes park Štěpánka a od silnice na Jemníky po polní cestě do Řepova. Pak se cesta shoduje z CT 8148, a sice přes Kolomuty do Března. Je to po rovině vyježděnou polní cestou, odsýpá to. Za Březnem se jen lehce odkláním od této CT, ale ještě před rybníkem Vražda se vracím zpět. Následuje Dlouhá Lhota, která je opravdu dost dlouhá.

U kaple, kde Lhota pomalu přechází v Petkovy, odbočuji mírně vlevo do kopce ke Skašovu. Za touhle částí Petkov, zemědělským areálem, odbočuji vlevo směrem na Svobodín. Cest je tu značených víc, uvidíme... Trefil jsem se, cesta je pěkná, v lese pokračuje a přijíždím k CT 8147, přesně jak jsem zamýšlel. Tudy sjíždím do Svobodína, CT se pak stáčí k Bousovu. Jedu ale jen kousek podél trati a pak zamířím do Rohatska, abych dojel po NS Kolem Klenice, mnohem hezčí cestou než po silnici, na kraj Bousova.

Po modré je to k Červenskému rybníku lehce přes kopec. Původně jsem chtěl spíš pokračovat na Sobotku, ale jednak mě zmátlo značení turistické značky a pak jsme byl zvědav na pěšinu kolem rybníka, která ani není značená v mapě. Projel jsem až k hrázi a po západní straně jsem musel pokračovat po silnici do Horního Bousova. Státní silnici bych se převelice rád vyhnul, ale není možno, musím sjet zpět k rybníku Šlejferna, který už je součástí Českého ráje, zde odbočit na Ošťovice a stoupat zpět konečně směrem na Boleslav.

V Ošťovicích už jsem jednou jel, nedopadlo to moc dobře a tentokrát to mělo naprosto stejný průběh, ba horší. Cesty neodpovídají tomu, co uvádí mapa, nikdy si nejsem jistý, přes čí pozemek se musít dostat k zamýšlené cestě, abych skončil uprostřed pole... Jenže vrátit se, to je zpět z kopce a daleko, to musí jít. No, tak nad Přepeře jsem se probojoval asi za půl hodiny, je to necelý kilometr. Pak už to musí frčet. sjíždím do Přepeř po CT 8147, pokračuji do Obrub, kde odbočuji vpravo přes takovou spíš osadu Všeborsko a velice nepřímou cestou do Obrubců. Když tedy překonám trať na jediném přejezdu široko daleko, můžu zas přes Oboru pokračovat k polygonu. V lese už je pěkná tma, cesty se tu dost změnily po těžbě a tak jsem netrefil přesně co jsem chtěl. Aspoň jsem viděl rybník Cendelín.

Kousek za Cendelínem vyjíždím z lesa, obrkoužím pole a vyjedu do Husí Lhoty. Tentokrát po silnici pokračuji do Val, jen překřižuji hlavní silnici a přes pole se vydávám k dálnici. A jako by to dnes bylo samé dejavu, skončil jsem někde v poli. Tam kolem Zalužan je to prostě nepřívětivé pro výlety. Nakonec je totiž navíc potřeba dojet na Průmyslovou ulici po dálničním sjezdu a čtyřproudové silnici (velmi bezpečné, palec nahoru pro ty, kdo rozdělili krajinu dálnicí a vynechali jakékoliv průchody z jedné strany na druhou). Objedu tedy areál Škody, de facto přes celou Boleslav, takže nějakých 5 km do cíle. Celkem jsem ujel ale 53 km, to je zkrátka po práci úctyhodný výsledek. Celkově nastoupáno 400m a průměrná rychlost 21,2 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Červenský rybník

středa 18. září 2019

Hrad Valečov (Mladoboleslavsko)

6. 8. 2019
48 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 650 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Radouč - Debř - po žluté Josefův Důl - po červené Bakov nad Jizerou - Veselá - Mnichovo Hradiště - po červené Zásadka - Dneboh - Valečov - po CT MHC Dobrá Voda, Lhotice - Buda - Zájezdy - Studénka - Horní Stakory - Kosmonosy - Staroměstské náměstí


Tak původně jsem si vyhlédl "rozhlednu" Dneboh. Jenže když jsem tam dojel, zjistil jsem, že rozhledna je tak nadsazený název, že i z lavičky vedlejšího občerstvení byl lepší rozhled. A tak jsem jel nakonec na Valečov. A vyrazil jsem tedy na sever přes Radouč, na kraj Debře a sjezdem po žluté do Josefova Dolu. Pokračoval jsem dále po levém břehu Jizery po červené turistické značce technickým singlem, který se párkrát vyhoupne docela vysoko do stráně nad řekou. Touto cestou se vždy rád vydávám do Bakova.

Z Bakova po silničce pokračuji do Veselé, kde jedu mezi trať a dálnici, kde vede polní cesta do Mnichova Hradiště. Po silnici by to bylo šílenství, je to velký provoz... Po průjezdu průmyslovým okrajem Hradiště se dostávám zpět na červenou, zvanou v tomto úseku dokonce "Zlatou stezkou Českého ráje". Přes dálnici k zemědělskému družstvu to je po asfaltu, ale pak už vjíždím do pole a na louku a stoupám k Valečovu kolem potoka Veselka. Červená mě dovede až na rozcestí s modrou značkou, které se sice trochu bojím, je značena jako velmi malá pěšina, ale nakonec ji stejně zkusím.

Vyplatilo se, projedu okrajem Českého ráje a sjíždím k té velké dnebožské slávě, vyhlídce na úrovni třetího patra, z čehož třetí je zavřené a z druhého lze koukat jen jižním směrem na střechu pohostinství 👌. Hned tedy zas stoupám zpět do Zásadky a od parkoviště zkouším jet neznačenou cestou směrem k chatkám za hradem. Objedu si tedy ostroh, na kterém se nachází a přijíždím k Valečovu zezadu. Už jsem tu několikrát byl, obhlédnutí netrvá dlouho. To je dobře, protože domů to není tak úplně co by kamenem dohodil.

Po stejné louce, kudy jsem přijel, ale o pár metrů dál po CT MHC sjíždím do Dobré Vody, odkud vede stará rozbitá, ale nefrekventovaná asfaltka do Lhotice. Ze Lhotice mě pak polní cesta dovede ke Stržskému rybníku, to jest na dohled k Budě. Do sousedské vesnice Zájezdy je to asi kilometr po silničce, jen je na ni třeba odbočit vlevo ze směru na Bakov u rybníku Pátek.

Ze Zájezd se stále nedá využít lesní cesta k Babě, kde jsou popadané desítky stromů. Musím tedy po silnici kousek před Násedlnici a po cestě jak podle pravítka se dopravit k Horním Stakorům. No měl jsem moc času a síly, tak jsem vystoupal k PR Vrch Baba u Kosmonos, abych nemusel tolik po silnici. Na tu jsem se vrátil až kousek před dálnicí. Pak už je nutné projet městem přes Kosmonosy na druhý konec Boleslavi.

Nakonec téměř 48 km s takovou obligátní průměrnou rychlostí 19 km/h a převýšením 650m. Valečov je vždy jeden z těch hezčích cílů:)

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Hrad Valečov

pondělí 16. září 2019

Kaolinový lom Kaznějov

27. 7. 2019
59 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 850 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky

Plzeň-Bory - Depo 2015 - Prazdroj - Boleveký ryb. - Nad Kamenným ryb. - Orlík - po modré Záluží, U Záluží - po místní zel. a žl. Ledecká silnice - po místní červené Horní Bříza - kaolinový lom Trnová, kaolinový lom Kaznějov - Krašovice - Trnová - Hamr - Žilov - Příšov - Pod Krkavcem - Chotíkov - po žluté Malesice - po zelené Radčice - Skvrňany - Slovanské údolí - Techmania - Na Hvězdě - Plzeň-Bory


Je večer, ale já prostě ještě ten výlet stihnu! Vyrážím na severní Plzeňsko, poslední dobou jsem tam moc nejezdil. Z Bor mířím za nemocnicí k zimnímu stadionu, k Radbuze, k Ježíškovi, po Šumavské k Prazdroji a pak si tak říkám, že jsem se nějak zamyslel, že jsem chtěl jinam-k Boleváku. Tak pokračuji Jateční ulicí k Masarykovu mostu a kolem Boleveckých rybníků arboretu Sofronka.

Po žluté kolem výpadovky na most, která se právě rozšiřuje, pokračuji k podjezdu a tu si říkám, že za ním zkusím jet vlevo, tam jsem to nikdy neprozkoumal. A bylo by bývalo asi lepší, aby to tak zůstalo. Protože jsem zjistil, že je tam vlastně zajímavá cesta, která ovšem křižuje státní silnici na Třemošnou. Až bude za chvíli čtyřproudá, přeběhnout těžko půjde. A takhle systematicky přicházíme o svobodu pohybu, jsme jak zajíci uvěznění ve svých výbězích ohraničených dálnicemi.

No nic, tak poprvé a naposledy touto pěšinou k rozcestí Nad Kamenným rybníkem a pak jednou z mnoha cest směrem k Orlíku. Za ním pokračuji po modré turistické prudkým sjezdem do Ledec a za nimi zas stoupám do lesa k místním turistickým značkám, žluté a následně zelené, kudy se zas dá sjezdem dostat k Ledecké silnici. Směrem na Horní Břízu je třeba jet kousek po silnici, ale v zatáčce pokračujte rovně ke strážnímu domku, kudy vede pěšinka přes trať a stoupá po místní červené turistické značce ke hřbitovu, kde zároveň křižuje silnici na Třemošnou.

Tato, jedna z mnoha, cest, vás vyplivne u nádraží, já po ní pokračuji dál do mírného stoupání kolem lomu Trnová nejdřív hezkou lesní cestou, později širokou štěrkovou cestou pro nákladní vozy. po pravé straně jsou nedaleko odklizy po bývalé těžbě. Na rozcestí Modrý kříž pokračuji mírně vlevo. Cesty jsou kdysi zpevněné, ale je fajn, že se nejede po uhlazeném asfaltu. Chvíli se sjíždí, chvíli se stoupá, křižuji zelenou turistickou značku, objevují se tu podezřele nové cesty a zanedlouho dojíždím k masivně rozšířenému lomu Kaznějov. je to vlastně takový nečekaný cíl cesty. Celé polesí a vedení cest se změnilo a tak podél lomu odjíždím dolu do Krašovic.

Po levém břehu Bělé lesní cestou mířím k Trnové. Přejíždím na břeh pravý a kolem fotbalového hřiště zkouším projet k rybníku Hamr. Jde to, to mám radost, cesta tu není značená. Projíždím po hrázi a nedá mi to, abych nezkusil stoupat do lesa směrem k Žilovu. A i tentokrát mám šťastnou ruku a skutečně se dostávám bez obtíží tam, kam očekávám a potřebuji:) Tak teď přes Žilov, před zemědělským družstvem vlevo na Příšov po prašné cestě přes kopeček.

Z Příšova mám najetou lesní pěšinu pod pískovnou, krásně se vyhne všem silnicím a dostanu se tudy pod Krkavec. Tentokrát sjíždím po červené do Chotíkova a poté přes kopec a poté singlem kolem Kyjova po žluté do Malesic. Tady se napojuji na zelenou turistickou značku, která mě hravou formou dovede do Radčic. Z Radčic už bych rád domů, ale vidím černé mraky s deštěm nad Plzní a chci se jim vyhnout, proto ještě mířím kousek na jih, kde se to zdá lepší. Z Křimic přes Zadní Skvrňany sjíždím do Slovanského údolí, objíždím areál bývalé Škody a stoupám přes Hvězdu na Bory.

Celkem 59 km s průměrnou rychlostí 20,9 km/h. S tím jsem velmi spokojený i s ohledem na převýšení 850 m.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozšíření kaolinového lomu Kaznějov

středa 4. září 2019

Rozhledna Hradišť (Mladoboleslavsko)

24. 7. 2019
49 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 600 m
Terén: Asfaltky, místy lesní cesty


Mladá Boleslav - po červené Vinec, Krnsko - Stránov - Jizerní Vtelno - Stránsko - po CT 8145 Chotětov - Nemyslovice - Zamachy - rozhledna Hradišť - Syslov - Malé Všelisy - po CT 8158 Bezno - po CT 8157 Velké Horky, Strenice, Malé Horky, Rokytovec, hřbitov Vinec - Vinec - po červené Čejetičky - Česana - Mladá Boleslav-Staroměstské nám.

Po třech letech se rád podívám na rozhlednu Hradišť, odkud je to na dohled Máchovu kraji. Kudy jinudy vyjet, než po červené přes Čejetičky podél řeky do Vince a do Jizerního Vtelna. To jest po štěrkové, kousek panelové a běžné lesní cestě. Hlavní silnice na Mělník se opravuje, tak toho využiju a stoupám ke Stránsku serpentinami, kam bych jinak nejel.

Dnes to vůbec bude celkem dost po asfaltu, protože to není úplně blízko. Silnice do Chotětova, to je asi 6 km bez čehokoliv zajímavého, mě moc nebavila, aspoň že tam není provoz. DO Nemyslovic je to o drobet lepší, nejede se pořád rovně, křižuje se hlavní tah na Mělník a pak se vjíždí do opuštěnější oblasti. Z Nemyslovic sjíždím cestou v úvozu k potoku Hluboká a i nadále proti jeho "proudu" s dá jet celkem slušně. Podobných cest je tu mnoho a většinou jsou velmi špatné, ale jestli mě paměť nešálí, tahle ušla, takže jsem projel k silničce s CT 6000 a stoupám do Zamach. Ještě přes jedno údolíčko je nutné jet k pár barákům označovaným jako Syslov a pak polem k aleji vedoucí přímo na západ k rozhledně Hradišť. Sklizeň v plném proudu, takže romantika jak za Máchy, Bezděz v pozadí, no mrkněte na fotky...

Zpět sjíždím do Syslova, kde ale odbočuji vlevo na malou asfaltku vedoucí a posléze sjíždějící mezi Velké a Malé Všelisy. Údolím Košáteckého potoka (je tu i CT 8158) rychle pokračuji k Sovínkám, kam je třeba samozřejmě vystoupat. Tato vesnice je spojená s Beznem, kde u rybníka odbočuji vlevo a po CT 8157 vedoucí po silnici se vracím do Velkých Horek/Malých Horek/Strenic, jsou to spojené vesnice od jednoho konce údolí k druhému. Na dohled je Rokytovec, stáčím se na východ a mířím do Vince. Po silnici to jede rychle a protože neexistuje alternativa, do Mladé Boleslavi se  vracím opět po červené, jen místo kolem Akumy jedu kolem Česany.

Průměrná rychlost 21,3 km/h odpovídá malé terénní náročnosti. 600 m převýšení je v normě, když se nejede na jihozápad.

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Máchův kraj

Rozhledna Hradišť, Kadlín

Sklizeň v Máchově kraji