Plzeň-Pod Záhorskem – Zadní Roudná – u sv. Jiří – Újezd – Červený Hrádek – Kyšice – po CT 3 Ejpovické jezero – po žluté Klabava – po zelené Rokycany – Bouchalka (PP Trhoň), Hůrecká cesta – Bébrovna – Strašice – Tři Trubky – Třítrubecká louka – po CT 315 Bártův dub, Dlouhý kámen, Carvánka – Tok – po červené Dlouhý kámen, Houpák – po CT 8244 Malá Víska – po žluté Neřežín – po NS Okolím Komárova Mrtník, Komárov – po modré Nad Čerňákem – po žluté Kařízská hora – Tři sudy – po modré Pětidomí, Zbiroh, Františkov, Jablečno, Přísednice – podél Zbirožského potoka lom Třebnuška – Kozův mlýn – po modré Terezín, Ostrovecký mlýn, Jankův mlýn – po zelené Podmokly – Chlum – roklí Radubice Rybárna – Hřešihlavy – po červené Radnický potok, Bujesily – Chockov – Lhotka u Radnic – po zelené Kamenec, Radnice – sadem Břasy – Stupno – po zelené Všenice, Korečnický mlýn – Sedlecko – Chrást – po červené Holý vrch, Bukovec – po CT 2151 u sv. Jiří – Zadní Roudná – Pod Záhorskem
Prý tedy za týden jedu 180km trasu Fanatika, tak abych si projel aspoň kus trasy. Zřejmě tu, kterou neznam. A to je ta nejvzdálenější, takže jsem to moc nezkrátil, vypadalo to na 130 km. A jak to dopadlo?
Do Rokycan jsem se rozhodl jet dálničním způsobem. I když ani tentokrát jsem to nevydržel po asfaltu. Přes Roudnou jedu po silnici, přes řeku po Jateční, pak po cyklotrase ke sv. Jiří, kde je dnes odložená pouť, ale lidí zatím moc ne. Po asfaltu stoupám pod tratí u Ejpovických tunelů k Újezdu a k Červenému Hrádku pojedu z Národní ulice. I tady se myslím plánuje asfaltování. Už je třeba se smířit s tím, že neasfaltové cesty v širokém okolí Plzně prostě nebudou. Alejí pod zemědělský družstvem nadjíždím Hrádek a pokračuji polní cestou ke Kyšicím. Po výjezdu na silnici zbývá do vsi pár metrů. Sjíždím po CT 3 ke Klabavě a Ejpovickému jezírku. Opět stejná písnička, bezhlavé asfaltování se dostalo i sem. Konečně tedy odbočuji na žlutou turistickou trasu přes Klabavu kolem vodních tunelů k panelce stoupající ke vsi Klabava. Roztahanou obcí projíždím k rozcestí na východním konci, odkud pokračuji po zelené turistické pod dálnici a na kraj Rokycan.
Žďárskou cestu jsem opět netrefil, tady jsem vždy zmatený. Po větru stoupám táhlým kopce pod Žďár, ale odbočuji doprava a jedu podél lesa na Bouchalku, prudkým odbočením vlevo se vydávám do sedla pod Hrádeckým vrchem. Šotolina se mění v hrubou asfaltku. Klesám k bezejmennému potoku a k Hůrecké cestě se opět docela intenzivně stoupá. Trasa Fanatika pokračuje asi 300 m sjezdem po silnici do pravotočivé zatáčky. Dále se jede po větší štěrkové cestě, chvíli se stoupá, chvíli klesá. Na rozcestí odbočuji vpravo, abych dojel k CT 3. Následuje pěkný lesní úsek kolem Bébrovny ke Strašicím. Stoupám k Hájkovu mostu, k pomyslné bráně do Brd. Je tu občerstvení a parkoviště. Údolím Klabavy vede silnice ke Třem Trubkám. Jede se pěkně, dá se držet slušné tempo. Za loveckým zámečkem je to ještě 2 km stoupání ke Třítrubecké louce. Zde odbočuji vlevo na CT 315. Od Třítrubeckého potoka se stoupá a to celkem hodně dlouho. Z 570 m n. m. k potoku Rezerva, pak jeho údolím k Bártovu dubu do cca. 750 m n. m. po starší vymleté asfaltce a pak po dlážděné cestě na rozcestí Dlouhý kámen. Na vrchol Tok to vemu jednou cestou po CT 8258. K chatce Carvánka na malebné louce je to delší kus, než jsem čekal. Ale konečně je tu značená cesta skrz oblast bez pyrotechnické asanace. Vrchol Toku není výrazný, jen kamenná pyramida.
Vracím se na Dlouhý kámen po červené turistické přes vřesoviště. Z cesty se ale stal vodní příkop, tak vede pěšinka vedle. K Houpáku se pro mě překvapivě docela dost klesá. Červená turistická trasa odbočuje o 170° vlevo na Jordán, já jedu kolem bunkrů k CT 8144. Je tu dost lidí, pro mě ale začíná nekonečný sjezd až do Malé Vísky přes bývalé letiště Kolvín. Jindřichovu skálu jsem minul, po žluté stále ještě klesám a to dost prudkým sjezdem na kraj Neřežína. Odtud pokračuji po NS Okolím Komárova, přejedu Červený potok. Evidentně zde sprchlo, kolem Záskalské je celkem bahno. Zatím ale velká cesta rozježděná auty. Před Mrtníkem je majestátná Mrtnická skála. Projíždím vesničkou a pokračuji po bahnité pěšince nad rybníky. Dá se tudy krásně projet do centra Komárova.
Vyjíždím na západ po modré turistické značce, nenápadnou uličkou na konci obce sjíždím na polní cestu a stoupám na rozcestí Dlouhá leč. Zpočátku je to běžná polní cesta, pak velká zpevněná štěrková, která se najednou mění v zarostlou pěšinu. Přes údolí Stroupínského potoka vyjíždím na malou silničku, po které pokračuji jen k rozcestí U Kařízku. Následuje prudký výjezd malou pěšinkou pod vrcholem Kařízské hory. Na chvíli se cesta skoro i ztrácí, ostatně podle mapy to tak vypadalo. Po modré už se rychle sjíždí k bývalé pražské silnici. Přes trať vede most a pak sjíždím, stále po modré do podjezdu k Dvorskému rybníku. To už je na dohled Zbiroh i se zámkem vysoko nad obcí. Hezkou zpevněnou cestou projíždím do Zámostí, poté místní asfaltovou komunikací kolem rybníků do Františkova. Na konci chatové osady se začíná prudce stoupat. Celý den je dusno a teď ještě praží slunce. Odměnou je ale krásný výhled do kopcovité krajiny a údolí Zbirožského potoka. Z Jablečna se prudce sjíždí, ale modrá překvapí krátkou stojkou, než se sjede do Přísednice.
Modrou nechávám na chvíli uhnout nad řeku, já mam jet neznačenou cestou podél potoka. K poslední chatce se jede dobře, ale pak neprošlapaný břeh zarostlý šťavnatými kopřivami a popadané stromy. Půlkilometrový úsek mi trval asi tak půl hodiny, tady těžce držený rychlostní průměr rozhodně neudržím. U lomu Třebnuška se konečně dostávám na cestu, silničku k Papírně a Kozovu mlýnu. To už se znovu zprava připojila i modrá turistická značka, po níž projíždím po louce skrz další chatovou oblast Terezín a krásným údolím po singlu k Ostroveckému mlýnu. Odtud je to opět po zpevněné cestě přes údolí Vejvanovského potoka k Jankovskému mlýnu. Zde odbočuji prudce vlevo na zelenou turistickou značku a obávám se extrémního stoupání. Únava už přichází, ale kopec naštěstí není tak zlý. Skrz les stoupám nad Podmokly. Za chvilku už hledám na návsi, kudy dál, a dávám si další svačinu.
Z Podmokel se stoupá napříč silnicí do Zvíkovce, pak si člověk chvíli oddychne, jenže následuje stoupání do Chlumu. Za Chlumem vyjíždím po silnici na jih. Trasa ale nevyužije červenou turistickou značku, raději je vedena po neznačené cestě podél potoka Radubice (NPR Chlumská stráň). Odbočku jsem trefil, ale pak jsem odbočil k nějakému přítoku, což byla chyba a trklo mě to až poté, co jsem vystoupal zpět na pole za Chlumem. Škoda no, energie mi bude chybět. Vracím se kus, dostávám se k zelené turistické trase a naprosto zničenou cestou od těžby s napříč popadanými stromy extrémně prudce klesám přímo k potoku. Posledních pár set metrů k Rybárně vede parádní roklí, jen asi lepší na pěší výlet. Do Hřešihlav logicky prudce stoupám, o více než 100 výškových metrů. Jede se ale po asfaltce, tak to není tak vyčerpávající. Meandr Berounky jsem tedy překonal přes kopec, za Hřešihlavy vede značka vlevo přes zarostlé pole a nejet tu před rokem, asi bych ji ani nenašel. Následuje hodně pěkný technický singl, na kterém ztrácím kolem 200 m výšky. Bohužel i zde jsou často stromy přes cestu. To by měli pořadatelé řešit, pakliže tu vedou trasu. Ale to by nesměla být plánovaná od počítače...
Cestu přes 15 brodů do Kamence s díky odmítám, ale snad by i bylo lepší jet přes brody, než se škrábat k nebi znovu do 400 m n. m. před Bujesily. I za nimi se ovšem stoupá. Já opouštím závodní trasu, která vede přes Liblín na Plasy, a začínám se vracet do Plzně přes Chockov kousek po CT 352, pak po polní cestě. Po zelené pak přes Lhotku a Kamenec pokračuji do Radnic. Silnici jsem nevyužil, raději si vystoupám pár metrů navíc pod kopcem Hrádek. Ani do Břas nejedu po silnici a trochu si to prodloužím po příjemnější cestě přes bývalý sad za Újezdem u Svatého kříže. Z Břas se sjíždí po asfaltce lesem do Stupna. Kolem Šternberské hrobky sjedu po zelené Korečnickému potoku. Bývala tu dokonalá polní cesta, teď je to tu zpevněné nějakým recyklátem nebo jiným odpadem, ale zaplať pán bůh, že tu není asfalt! Od Koreckého rybníku už je normální parádní pěšina.
Nechce se mi sice sjíždět k Berounce, ale ještě míň se mi chce jet po silnici, takže pokračuji po zelené ke Korečnickému mlýnu a pak se lopotím po červené do Sedlecka. Poprvé zkouším zkratku k Telínu přes pole, dnes jsem za ni rád. Do Chrástu nejedu přes údolí Klabavy ani za nic, takže po železničním mostu… Po NS Chrást projíždím městem a hurá do posledního stoupání po červené. Tady mám trochu krizi, ale už jsem na dohled domovu. K Zadní hájovně mně to moc nejede, pak se cesta trochu srovná a už to sviští lesem. Nikde nikdo i přes pěkné počasí, doba koronavýletníků už pominula. Za Holým vrchem sjíždím do Bukovce. Po CT 2151 ve stoupání pod Chlumem už se mi jede lépe, než jsem očekával. Do Záhorska se vracím kolem sv. Jiří a přes Zadní Roudnou, jinudy to vlastně ani moc nejde.
Noo, možná jsem do toho neměl na začátku tolik šlapat, ale aspoň jsem poučen do „závodu“ Fanatika. Trasa je hezká, místy ale nepromyšlená. Dneska jsem si projel pěkných 141 km s průměrnou rychlsotí 19,1 km/h.
|
|
Vrchol Tok, 865 m n. m. |
|
|
Houpák, Brdy |
