Libštejn

41+27 km

2. 9. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 650+400 m

Terén: Lesní pěšiny a cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - V Prokopávce - Bolevec - po místní zelené Orlík - po místní žluté TJ Tatran Třemošná - ul. Požárníků - po louce K Zátiší - Bílý potok - Horní Želím - dvůr Býkov - Dolíčka - Svatý obrázek na Jarovské NS - Kamenný vrch - Koryta - po žluté Piplův mlýn - po zelené Liblín - po červené Libštejn, Pod Žíkovem, Rybárna, Kaceřovský mlýn, Velká Radná, Darová, Darovanský dvůr, Dírecký potok, Korečnický mlýn, Sedlecko - Smědčice - Chrást - po červené Zadní hájovna, Horní Zábělá, Holý vrch, Bukovec - po NS Údolím Berounky Chlumek, Doubravka-u sv. Jiří - Masarykův most - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

Tak tenhle výlet prohlašuji za podnik roku. V sobotu 3. 9. mě čekala účast na svatbě, družičky už se chystaly od pátku, takže prostě pojedu na kolo, že ano. Jenže raději večer před tmou nebo ráno před odjezdem do Domažlic? Nakonec jsem se rozhodl pro večer s tím, že už beru světla, však je také září a den není nejdelší. Nooo, vyplatilo se. Namířil jsem si to na Libštejn, protože už jsem po letech zapomněl, jaká je cesta po červené nad Berounkou z Libštejna do Darové. Měl jsem si přečíst svůj vlastní blog!😁 Ale nebyl čas, no...

Naplánoval jsem parádní cestu, téměř výhradně po nezpevněných cestách a zpočátku se jelo velmi dobře, přes Zavadilku jsem dojel k Malému Bolevci a Prokopávce, pak za hřbitovem do normálního Bolevce, poté lesní pěšinou zhruba po místní zelené podél přivaděče k Orlíku, pak na druhou stranu silnice na Most přímo do Třemošné, po jejímž okraji lesem vede místní žlutá trasa. Nevede moc šikovně ani logicky, prostě musí obcházet pozemky těch, kteří se rozhodli v lese vystavět valy. Nakonec se po ní ale přecijen dostanu k Tatranu, projedu sportovním areálem do "centra", tedy obchodnímu domu a pak pokračuji po žluté turistické k hasičské zbrojnici. Od ní jsem dříve jezdil vždy ulicí, ale od té doby, co jsem objevil parádní pěšinu loukou, už jinak nejezdím a nejinak tomu je i dnes. Tou se dostávám na východní konec obce, k Zátiší, a stoupám po nezpevněné cestě, která se stáčí na sever a za kopečkem klesá k Bílému potoku. Chtěl bych se dostat k místní zelené turistické trase vedoucí od Českobřízského mlýna ke Kamenici, proto vyrážím po cestě, která se stáčí na východ, prudce do kopce. Podle mapy to vypadá poměrně jasně, ale věřte že to není tak jednoduché, v jednu chvíli se cesta stáčí k říčce Třemošná a já moc důvěry v následující kančí stezku nemam. I tak se na ní vydávám a naštěstí vyústila na značené trase. Nebyl bych to ale já, abych si nechtěl zkusit nějakou novou cestu, takže brzy zas sjíždím doprava v domněnce, že je to zkratka na zelenou turistickou trasu z Horní Břízy do Býkova. Noo, tak jsem párkrát zabloudil, několikrát lovil v mapě, nic moc si nezkrátil, ale zato jsem poznal něco nového a nakonec se dostal tam, kam jsem potřeboval. Navigační úlevou tedy potom byla větší cesta do Býkova.

Za rybníkem Býkov jedu ještě prvních 200 m lesem do kopce po zelené, ale pak by měla vést (opět) zkratka na sever k vršku Dolíčka. Nějaké koryto tu je, cestou se to nazvat nedá. Plno listí, kamenů, větví...ale na velmi lehké převody do prudkého kopce jsem se nakonec vyškrábal. Po štěrkové cestě k Jarovské NS je to pak radost. A neznačená pěkná lesní štěrkem zpevněná cesta pokračuje dál na severovýchod, křižuje silnici a za ní můžete znovu uhánět kolem Kamenného vrchu, kde se stáčí k východu, poté vyjíždí z lesa a za dalších 500 m ústí na silnici mezi Koryty a Dobříčí. Odbočuji vlevo a mířím do Koryt. Za vsí u hřbitova v pěkně zvlněné krajině odbočuji na polní cestu po žluté turistické trase. Následuje opět krásný úsek cesty na ostrohu mezi Střelou a Bertinským potokem. Je to po větru, takže mezi poli to jen sviští. Pak je třeba dávat dobrý pozor, kudy vede značka, protože to není moc přehledné. Pokud chcete po žluté až k Piplovu mlýnu, je třeba projet esíčko směrem vlevo a zajet do lesa, kde se postupně cesta zmenšuje a zhoršuje, až vás nakonec čeká sjezd po skále ke Střele. Tohle na moje kolo není, takže pár metrů pěšky, přes most a pak po levm břehu Střely po zelené až k soutoku s Berounkou. Je to technická a úzká pasáž, ale dobrá, že sedla se moc nemusí. Od soutoku pomalu začínají chatky a cesta vyjetá auty, takže už nemusíte mít strach o průjezdnost. Přes Liblínský most naštěstí kola můžou, takže se dostávám do Liblína a prudce stoupám od řeky k zámku. Alejí od něj se nestoupá v hlubokém listí přes odvodňovací kanály moc dobře, vyjedete u silnice, z níž o sto metrů dále opět sjedete na jeden z nejlepších singlů-vše stále po červené turistické trase.

Rekord segmentu rozhodně nedám, nevím,jak tu může jet někdo téměř dvojnásobnou rychlostí, i když určitě by mi nějaký čas zlepšilo, kdybych nemusel přeskakovat popadané stromy. Nad Berounkou se cestička pěkně klikatí, je mírně z kopce, naprosto boží záležitost...😊 Na Libštejně nikdo není, počasí mi přeje, čas mám slušný, takže vše v pořádku doposud. Jakmile se však dostávám k Žíkovské oboře, která není nijak využívaná, neboť její plot je polorozbořený, vše se rychle zhoršuje. Najednou odbočuji na mikrocestičku v prudké stráni. Cesta by se sem vešla, by dokonce tu je, ale je dementně rozdělená plotem, ze kterého trčí dráty. Nelze tedy jet těsně při něm, no je to na opatrnou chůzi. Vše ztěžují popadané stromy a někdy je to tak divoké, že se místo nedá pomalu ani obejít. Kolikrát jsem slezl a zase nasedl na kolo ani nepočítám, byly to desítky případů. Krajina je tu moc hezká, ale člověk se svou bezohlednou potřebou ohraničit své pozemky bez užití hlavy to velmi zkomplikoval. Jet se dá jen velmi krátké úseky nebo když se cesta dostane k říční nivě mimo les-kam se ovšem sjíždí střemhlav, například kolem Žíkovského mlýna. Kolem chatek u Olešenského potoka cesta vlévá naději do žil, jenže já už si začínám vzpomínat, že právě tady byla nějaká pěší vložka. A taky že ano. Na nádherném místě na ostrohu mezi údolím Olešnského potoka a Berounky stojí nová bouda. Značení jsem si nevšiml nebo tam nebylo a kam mám pokračovat také nevím. Jsem na vyhlídce pod schůdky k boudě a kudy dál? Mám za to, že dříve právě tudy vedla cesta, ale teď je tu punková chajda. Nakonec jsem v začínajícím šeru našel cosi, kam bych asi mohl pokračovat-opět až nahoru nad údolí. Je to tu moc pěkné, ale není to na jízdu na kole😒

A začíná další úsek přeskakování stromů a obcházení celých úseků svahem, protože jinudy to ani nejde. I když mi posledních 7 km trvalo přes hodinu, prostě jsme musel na vyhlídku nad Kaceřovským mlýnem, kde se  v řece odráželo dramatické nebe se zapadajícím sluncem ve zlaté hodince. To byl poslední okamžik před tím, než jsem o pár set metrů dál po sto padesáté nastupoval do pedálů a nějak divně mi křuplo v řetězu. Udělal jsem tedy pár otáček naprázdno, aby se srovnal a bohužel ve stoupání na nějaký zapomenutý těžší převod jsem se opravdu potřeboval opřít, abych se rozjel. V tu chvíli řetěz povolil a já byl v loji. Barča v Domažlicích, brácha a naši v Abertamech. Tak hezkej výlet do Plzně Pavle... Do Velké Radné jsem sjížděl, pak ovšem následovala ještě dlouhá cesta do Darové. Samozřejmě tady už by šlo jet daleko líp v sedle, stromy tu popadané nebyly. Potkal jsem jen asi 50 hub - bedel, lidi žádné. Z Darové samozřejmě v sedm večer do Plzně nic nejede a já si promítám v hlavě, co mě čeká: Přes golf k Darovskému potoku, to by ještě šlo, pak brutální kopec ke Kříším, to už je špatný. Sjíždím, a protože už je skoro tma a vykácené stromy,  dvakrát jsem netrefil červenou, takže super, ještě budu bloudit. Prudkým sjezdem k silničce k přívozu Nadryby to radši vedu, protože vím, že je tu cesta rozrytá a končí závorou. Udělal jsem dobře, byla to bída. Dole zapínám světla a po asfaltu a po rovině se aspoň pohybuji nějakou zaznamenatelnou rychlostí kupředu. Před Korečnickým mlýnem mi ještě napadá, jestli nemám náhradní spojku řetězu, jenže ona by  mi byla stejně k ničemu. Nýtovačku totiž na krátké výlety (kolem 70 km😀) nevozím. Řetěz jsem za ty desítky tisíc kilometrů přetrh jen jednou, když jsem se o něj špatně staral a najel jsem na něm moc. Ten můj současný je nový, akorát zajetý a pečlivě pravidelně čištěný. Nemám nic v trpících tretrách pěšky po štěrku stoupám do Sedlecka a zkusím to nejkratší cestou podél trati ke Smědčicím. Možná jsem nějaký čas vydělal a cestu si zkrátil, ale šel jsem oraništěm po poli, takže to bylo dost bídné.

Ze Smědčic jsem se svezl po silnici ke Střele, pak bohužel pěšky také po silnici stoupal a po chodníku prošel celý dlouhý Chrást. Ještě musím ke Skupovně, pak táhlým stoupáním po louce k Zadní hájovně a za ní až do polesí Horní Zábělá. Pak teprv začíná cesta klesat. Konečně, to je fajn, jenže bych to potřeboval rozjet opravdu hodně a za úplné tmy se trochu bojím, tak daleko nevidím. Přes Holý vrch to ale docela odsýpalo, už se vidím na kraji Plzně. K tomu mi ale zbývá cesta přes Bukovec. Zvolil jsem NS Údolím Berounky, abych nemusel do kopce pod Chlum. I tak už mě to koloběžení moc nebaví, pořád se kopu o pedál do holeně. Ke sv. Jiří aspoň chvíli klesám a pak už jsem opravdu v Plzni, ačkoliv mě zbývají do cíle ještě dobré 4 km. Musím přes Masarykův most, přes celou Roudnou až k Pramenům a pak teprv pod nemocnicí do Záhorska. No nechtěl bych vidět, jak bych to stíhal v sobotní dopoledne před svatbou😧

Takže nejdřív dvě a půl hodinky, 41 km na kole s průměrnou rychlostí 16,3 km/h a pak 27 km pěšky necelé 3 hodinky s průměrem 10 km/h. Tak snad jsem si to vybral a dlouho mě zas něco podobného nepotká!

Zřícenina hradu Libštejn

Berounka

Berounka

Cesta domů u Smědčic

Krušné hory - Schwarzenberg im Erzgebirge

64 km

28. 8. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1500 m

Terén: Štěrkové a asfaltové cesty

 

Abertamy - Větrov - po CT 2004 Červená jáma, Bludná, Háje, Mílov - Joachimsthaler Straße - Trailcenter Rabenberg - po Tränktrögelweg Breitenbrunn - Crandorf - Erla - Schwarzenberg im Erzgebirge - po CT Langenberg - Vápenná pec - Markersbach - železniční viadukt - Unterbecken - údolím Große Mittweida k Teufelsquelle - Tellerhäuser - Ostrá - Myslivny - Hřebečná - Abertamy

 

 

Neděle se počasím od soboty neliší, takže vyjíždím opět dop sychravého počasí. Nevadí, aspoň bude v centru Schwarzenbergu klid. Z Abertam vyrážím přes Větrov po štěrkové cestě po zelené k hájovně Lesík. Zelená pak odbočuje vlevo, já stoupám k Červené jámě a držím se CT 2004 nejen přes Bludnou, ale také celé klesání k Černé vodě u Hájů, ale také v následném sotupání do Mílova. Cestou potkávám stádo ovcí, v mlhavém a deštném oparu scéna jak vystřižená z filmu. Zatím se jede dobře, od Mílova k hranici je to na ty místní horské podmínky skoro po rovině po CT 2002A, kousek za hranicemi odbočuji vlevo a měl bych dojet na rozcestí trailů v Rabenbergu po trase Stonemana. Potkávám jen málo bikerů. Ke sjezdu do Breitenbrunnu využívám Tränktrögelweg, protože jinak bych musel po Black Ravenu a to bych si asi stěží užil i za sucha, natož pak v dnešním bahně. Opravdu hodně se klesá, bohužel ani níže, když se vyjede z lesa, to není dostatečně přehledné, abych to mohl pořádně pustit.

 

Z 900 m n. m. jsem najednou o 300 m níže a tak mě pochopitelně čeká stoupání. Nejprudší část si oddřu ve vsi, poté na silničce do Crandorfu už to není tak dramatické. Rozhodně to ale není odpočinková cesta - nahoru, dolů, nějaká auta k tomu. Vystoupá se evidentně dost, protože už před Crandorfem sjíždím, nejbrutálnější sjezd je ale ve vsi a tak ho nejde vůbec využít, auta parkují v silnici, dopravu brzdí zásobování a podobně. Po vysokém silničním mostě přejíždím Schwarzwasser a na levém břehu odbočuji vpravo nad nějakým průmyslovým areálem. Kousek je ještě zpevněná cesta k domkům, ale postupně se mění v nezpevněnou, až se nakonec změní v pěšinku-moc hezký singl ústící v Rockelmannn parku ve Schwarzenbergu. Nádhernými historickými kulisami mířím do centra k hradu. Nikde nikdo, obcházím si tedy celou stavbu, až poté pokračuji sjezdem k Schwarzwasseru. Mám v úmyslu vystoupat na vyhlídku na Ottensteinu. Podle mapy je to po žluté, ale tohel v Německu nikdy nesedí. Tu a tam se asi neco objevilo, ale kdybych se řídil podle značek v terénu, nikdy bych nikam nedorazil. Na kolo je to oppravdu hodně prudké a nahoře dost po kamenech. Výhled je ale moc pěkný, jak se můžete přesvědčit níže pod příspěvkem. Značená trasa má pak vést do Alte Heerstraße. Značení opět slabé, ale nějaká historická asfaltka se tu nachází, tak jedu za nosem... Dojel jsem na nějakou stavbu a na druhém konci pozmeku zjistil, že už tu žádná cesta není, místo ní je tu plot. Tahle demence se tedy neděje jen v Čechách😔 Jsem tedy nucen přelézt hradbu, abych se dostal do veřejného prostoru a mohl pokračovat sjezdem ke Große Mittweida ve čtvrti Brückenberg. Musí se tam projet nějakými křivolakými uličkami.

 

Za řekou a tratí odbočuji sice vlevo, ale hned zas znovu zpět na sever na cestu kolem hřbitova. Je tu nějaká cyklotrasa, která má název dlouhý jak týden před výplatou. Táhlým stoupáním se dostávám na bezejmenné kopečky, za nimiž krátce sjíždím do Langenbergu. Stále po mizerné zančené cyklotrase pokračuji přes údolí, na jehož druhém konci dělám odbočku z trasy, abych se podíval na vápennou pec. Objevil jsem dokonce dvě, jedna v horším stavu než druhá. Pak se vracím k asfaltce, která mě provede k odbočce do Markersbachu. Projíždím obcí a měl bych někde odbočit vlevo, abych se dostal k louce pod železničním železným viaduktem. Musel jsem projet kolem nějakých domků průjezdem nebo čím, abych vystoupal nad zástavbu a mohl obdivovat celé rozpětí mostu. Vlak zrovna nejel, tak se vydávám dál na cestu a znovu hledám, kudy se dostat k nádrži Unterbecken. Po celém levém břehu projíždím od hráze až k ústí říčky. Dlouho se jede po silnici, takže celkem nuda. Později vede cesta blíže vody a je konečně zpevněná jen štěrkem. Ani jsem si neuvědomil, že mě čeká necelých 10 km stoupání a 400 výškových metrů. Nejede se vlastně špatně, kdybych tak ale nemusel měnit píchlou duši... Naštěstí neprší, ale mokro je dost. Krásné údolí Kleine Mittweida mě vede tedy zpět do výšin. Do Tellerhäuseru se ale nedostanu jen tak jednoduše, je to ještě přes další údolí a hřebínek. Vybírám neznačenou "vrstevnicovou" cestu přes Höllbach. Ne konci léta je pěkně zarostlá a jak projíždím vysokou travou, nabírám hektolitry vody do bot👌 Ještě tedy přes údolí Tellerhäuseru, kam klesám nějakou brutálně prudkou polní cestou.

Nad vesnicí za loukou se vracím do Čech a sjídžím k silnici ze Zlatého kopce do zatáčky s rozcestím Ostrá. Čeká mě stoupání nad Myslivny. Dneska už to na nějaké projíždění v rašeliništích nebude, do Ryžovny jedu po silnici, kde je celkem provoz. Vystoupám si ještě do "průsmyku" nad Hřebečnou. Do Abertam pak už převážně sjíždím, jen mezi Hřebečnou a Abertamy je jedna serpentina stoupání.

Moc hezký výlet, kromě plánovaného Schwarzenbergu jsme viděl i vápenné pece a železniční viadukt, to vše za humny na 65 km. Průměrná rychlost jen 19,6 km/h, zato maximální prý 70 km/h. Nastoupáno ale opět cca. 1500 m.

  

 

Schwarzenberg im Erzgebirge

 

Železniční viadukt Markersbach

Vápenná pec Langenberg

Schwarzenberg im Erzgebirge

Červená jáma - Abertamy

 

 

Krušné hory - Čedičový lom Kernberg, Nejdek

72 km

27. 8. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500 m

Terén: Asfaltové a štěrkové cesty

 

Abertamy - Pernink - Chaloupky - po CT 2000 Nad Tisovou - Tisová - Nejdek - Bernov - Lesík - V Poušti - po modré Favorit - po žluté Dolní Rotava - Jindřichovická cesta - Kernberg - Jindřichovice - Poušť - Suchá - Pozorka - Fojtov - Děpoltovice - Odeř - Hroznětín - Merklín - Lípa - Mariánská - Nové Město - Cihelna - Abertamská zatáčka - Pod Špičákem - Šlajsnou Vršek - Abertamy

Na konci sprpna po hodně dlouhém období sucha začalo konečně pršet... Právě když jsem se rozhodl pro víkend v Krušných horách. No snad se nerozpustím, i když počasí je pod psa. Už jsem měl vytipováno, že bych se chtěl podívat na čedičový lom Kernberg u Rotavy. Vybírám tedy cestu po silničkách, protože je opravdu vše podmáčené a i nadále mží nebo přímo prší. Vyjíždím z Abertam podél silnice po stezce do Perninku. Z údolí stoupám nad sjezdovkami k železniční trati, pak začíná silnice klesat a u samoty Chaloupky sjíždím na CT 2000. Ta pak kolem trati vede přes Sejfy pod Tisovským vrchem až k pár osamělým chalupám na rozcestí žluté a modré turistické značky. Jsou to vlastně nejvýše položená stavení obce Tisová, do které sjíždím velmi prudce a za deště. Když pak lovím něco v mapě, brýle se mlží a pak už se nechtějí odmlžit. Z Tisové následuje ještě dlouhý a prudký sjezd do Nejdku. Na nějakém kilometru a půl celkem 300 m výškových, to bych stoupat nechtěl. 

V Nejdku se zastavuji u evangleického kostela Vykupitele a pak vyrážím mírným táhlým stoupáním po silnici k Bernovu. Provoz zde není, takže se jede dobře. Fouká ale studený vítr. Míjím odbočku na Bernov, projíždím Lesík a stoupám až k lesu, kde na pravé straně silnice začíná PP Přebuz. Já však odbočuji doleva na nezpevněnou cestu, která by mě měla dovést k rozcestí V Poušti. Skutečně se tak stalo a tak dále mohu pokračovat po modré po cestě vedoucí jak podle pravítka. Je tu hodně mokro, tráva a mech nasáklé vodou, takže jsem bahenní muž. Nejhorší úsek je navíc až za silnicí na Šindelovou, v úseku k CT 2044. Tam vede jen taková špatně prošlapaná pěšinka. Svůj výlet stáčím kolem soukromého zámečku Favorit na žlutou turistickou trasu údolím Skřiváně. Zde je písčité podloží s kameny, ale stejně je tu dnes bahno. Brody jsou fajn vždycky, dnes tomu není jinak. vyjíždím v horní části Dolní Rotavy a protože chci pokračovat na Jindřichovice, musím objet celou továrnu strojíren Rotas. To znamená sjet asi kilometr a půl po proudu Rotavy a pak stoupat po CT 2043 nad továrnou serpentinami k parkovišti u hřbitova zajateckého tábora. Ten dnes nechávám být, ale k lomu Kernberg sjíždím. Jsou tu asi tři rybáři, chvíli ospočívám a fotím na břehu a pak se vydávám zpět k silnici.

Do kopce se zahřívám, ale nahoře před vsí to nepříjemně fouká proti. Za Jindřichovicemi bych měl jet stále na východ, ale jak to tak bývá, když jsem se vydal na cestu, vše se zdálo jiné než v mapě. Zkrátka ideálně jet po CT 2074 přes Hradeckou do Pouště. Silnička se vlní náhorní plošinou, aut tu jezdí málo, okolí je hezké, takže se jede fajn. V ostřejší levotočivé zatáčce za Pouští bych měl odbočit vpravo a jet nezpevněnou cestou lesem do Nové Suché. Je tu více cest, než jak se zdá z mapy, ale snad se sejdou... Risknul jsem to a vyšlo to. Jede se tu dobře, i když cesta je relativně rozbitá od těžby. Z Nové Suché se pořád dost sjíždí, hlavně musím trefit správnou odbočku před Starou Suchou. Trefil jsem a sjíždím tedy až k železniční stanici Nejdek-Suchá, za níž odbočuji vlevo, přejíždím trať a Rolavu a skrz Pozorku stoupám k hlavní silnici z Nejdku do Karlových Varů. Abych jel co nejdéle mimo ni, vydávám se po polní cestě co nejvíce vpravo, přímo na východ. Stejně ale musím vjet na hlavní silnici zrovna kousek za zatáčkou na začátku dlouhé, ale ne moc široké rovinky. Jsem tedy rád, že sjíždím do Fojtova a znovi klesám až do Děpoltovic. To bude náročný návrat do hor...

V Děpoltovicích odbočuji vlevo a ještě mě žádné drama nečeká, přes Odeř jedu do Hroznětína. Bohužel tu k odbočce k obchvatu jezdí hodně aut, takže to není žádný med. Z Hroznětína do Merkllína však vede samostatná cyklostezka podél Merklínky, to je moc hezký úsek. A pak už se cesta zvedá a mě čeká dlooouhé stoupání. Nejede se nakonec tak špatně, protože není horko, ale je to výživné. Z Merklína, který je kolem 500 m n. m., do Lípy (cca. 650 m n. m.), dalšími zákrutami do Mariánské, jejíž hlavní část leží v 850 m n. m. a pak je ještě nutné vystoupat k Čimickému vrchu do 900. Právě zde u restaurace Havlovka má být cíl automobilových závodů do vrchu. Bohužel kvůli dešti byl program posunut a urychlen, takže už se sklízí. Nechtělo se mi tomu ale věřit, takže jsem ještě sjel do Nového Města. Opravdu už nikdo nejezdí, škoda. Takže hurá zpátky nahoru. Nepojedu přeci stejnou cestou, takže kolem vysílač k Důlním vrchům. No to jsem si dal, kopec prudký tak, že to sotva šlo utáhnout, a to je tu asfaltka😶 Mám hlad, no nedojedu to zpátky do Abertam, musím se ještě zastavit a doplnit energii. Stoupám po CT 2198 k Cihelně a Abertamské zatáčce. Silnice bylo dneska opravdu dost, aspoň poslední kousek dám po štěrku po Jáchymovské spojce a Šlajsnou. Za Vrškem už vyjíždím na silnici, ale to už zbývají do Abertam poslendí tři zatáčky. 

Nemám moc rád tyhle asfaltové výlety, ale jednou za čas to je v pořádku😉 Viděl jsem hezký kus Krušných hor, navíc bez lidí, takže spokojenost. 78 km a téměř 1500 (!) nastoupaných metrů tak uběhlo rychle, za tři a půl hodiny, tedy průměrnou rychlostí 22,8 km/h.

 

 

Čedičový lom Kernberg u Rotavy

Evangelický kostel Vykupitele - Nejdek

 

 

 

 

 

 

 

 

Darovský vodopád, Klabava

61 km

21. 8. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rychtářka - Prazdroj - podél Úslavy Lobzy - Božkov - Švabiny - V Pytli - Letkov - Na Pohodnici - Kyšice - Ejpovické jezírko - podél Klabavy Dýšina, Nová Huť - Kouřim - Chrást - po modré Dolanský most - Dolany - Kostelec - Darovský vodopád - Kostelec - Cihelna u Žichlic - Silnice u Zruče - po místní zelené Česká Bříza - po místní modré Třemošná - TJ Tatran - Orlík - po CT 2151 zálužská silnice, ledecká silnice, Chotíkovský les - po modré Sytná - Košutka, Sylvánský vrch - po obchvatu a nové spojce Vinice - pod Sylvánem a nad zoo Lochotínský park - Pod Záhorskem

Píše se 21. srpen, 11:00 a já po vytrvalém dešti vyrážím na kolo. Vybral jsem si za cíl Darovský vodopád u Kostelce nad Berounkou. Ze Záhorska nejprve sjedu do centra Plzně, k Rychtářce. Poté kolem Prazdroje pokračuji k Rokycanské třídě, kde se vydávám po levém břehu Úslavy k Lobzům. Podél řeky, avšak na druhém břehu pak ještě jedu po CT 2127 do Božkova. Stoupám ulicí U Památníku a pak nezpevněnou cestou k vyhlídce na Švabiny. Kolem chatek pak vede cesta k Tescu a když není zoráno, tak se dá dojet po kraji pole až k polesí V Pytli. První alejí mírně vpravo hned na kraji sjíždím k Božkovskému potoku, podél něhož vede cesta do Letkova. Projíždím obcí do Lískové ulice, ze které za rybníkem odbočuju vpravo do lesa k Pohodnici. Na pár metrů se k mé trase připojuje žlutá turistická trasa, pak ale vede malou pěšinou dál na severovýchod, zatímco já po větší cestě mířím na sever. Tam se naopak na chvíli objeví zelená. Já však jedu až k přivaděči, abych se dostal k lávce směřující do Kyšic.

 

Sjel jsem tedy od silnice po louce do vsi, projel po CT 3 až na dohled Ejpovickému jezírku, ale pokračoval po levém břehu Klabavy k Horomyslicím. Vody bylo opravdu hodně, na některých místech byla řeka rozlitá přes cestu. Naštěstí jen pár centimetrů hloubky, takže se dalo projet. Poté cesta pro golfové vozíky prudce stoupá a projíždí k hlavní části golfového hřiště, tam není třeba se povodně obávat. Projedu tedy kolem restaurace a odbočuji doprava na cestu vedoucí mezi greeny k chatám na úplném konci Nové Huti. Mezitím však "obdivuji" proud vedoucí po vyfiknutém pažitu hřiště😬 Teď je jedinečná příležitost se podívat na lávku, dnes tu nikdo nebude. Vracím se na cestu na břehu a doufám, že nebude nikde zatopená. Projel jsem nezpevněnou část až k jezu a je mi jasné, že dnes budou protipovodňová vrata u brodu zavřena. Podívám se aspoň na lávku kudy vede výběžek modré turistické trasy k mohylovému pohřebišti, že bych třeba projel po louce do Chrástu. Ani zde to však nepůjde, celá louka je pod vodou. Objíždím to tedy pod tratí částečně po modré kolem zaniklého vodního hamru, kde je nyní zcela nová a už možná skoro vytopená MVE. A do Kouřimi se vracím ulicí Pod Nádražím. Dojel jsem až k Martínkovu mlýnu, protože jsem byl zvědavý, kam se řeka rozlila. Na mostek se dostanu, ale pak už je cesta zatopená. Pokračuji tedy do Chrástu a mojí oblíbenou NS Chrást. Protože chci však k Dolanskému mostu, nechci sjíždět až zpět ke Klabavě, nějakou pěšinkou to tedy zkusím vzhůru. Opravdu se mi podařilo projet k hlavní silnici a pak opět po NS Chrást objíždím celou obci až k hřišti, odkud se vydávám po modré k Dolanskému mostu.

 

Konečně mířím do Kostelce. Jedu po silnici, protože už jsem ztratil moc času. Nejprve stoupám do Dolan, poté proti větru dřu k Točínskému potoku, následuje další stoupání, ale auta nejezdí, takže se tu nejede špatně. Sílu ještě také mám. Na vrcholu je křižovatka, kde odbočuji prudce vlevo a krátce na to se vracím na severovýchodní směr polní cestou. Cesta ústí na silnici až v poslední zatáčce před Kostelcem. Zde není tolik možností, kam odbočit, takže jedu kolem kostela a mířím dolů kupodivu dost vyježděnou, ale strmou cestou k Berounce. Už si přesně nepamatuji, kudy jsem tam před lety jel, vypadá to, že je možné v jedné ze zatáček v kopci využít nějakou kančí stezku. Ale já raději sjel až dolů k soukromým pozemkům, které lze naštěstí využít k průchodu k Darovskému vodopádu. Zatímco v řekách je vody až až, z malého potůčku už voda odtekla, ale aspoň malý proud tu je. Není tu co pohledávat, takže za chvíli už zas supim do kopce, který jsem před okamžikem sjížděl. Od kostela se tentokrát vydávám přes silnici k polní cestě přímo na západ. Kousek přes Cihelnou u Žichlic vyjíždím na silnici, asi na 2 km ji využiju a pak po místní zelené jedu nejprve lesem a pak mezi poli do České Břízy. 

 

Asfaltkou lemovanou alejí po místní modré trase dojedete ke hřbitovu na kraji lesa, pak je cesta štěrková a klesá do Třemošné. Protože jsem upravil trasu kvůli nepřekonatelné Klabavě, pořád kroužím kolem Plzně, abych ještě najezdil nějaké kilometry😀 Z Třemošné tedy jedu od areálu Tatranu, kde vždycky zabloudím, na Orlík. Pak už je to jednodušší, po CT 2151 projíždím lesy, křižuju zálužskou a ledeckou silnici, od Boleveckého potoka stoupám nad Chotíkov a pak si jednou z lesních cest zkracuji trochu vingl, ale pak stejně pokračuji po CT 2151 až na Košutku. Do Záhorska se vracím kolem stavby západního obchvatu. Dá se tam projet až za Sylván, kde dříve vedla zelená, jen je to tu rozježděné a rozbahněné pochopitleně. Pak už se nechám unášet situací a sjíždím k nové "výpadovce" z Vinic k tomu ubohému obchvatu. Pak už jen objedu po tom pěkném singlu celé sídliště až k zoo a sjídžím do cíle s 61 km na kontě a 900 nastoupanými metry😊 

Darovský "vodopád"

 

Klabava, golfové hřiště

Klabava

Klabava v místě zaniklého vodního hamru

Klabava - Martínkův mlýn

Klabava - Martínkův mlýn

Darovský "vodopád"

Kemp U Dolanského mostu

44 km

17. 8. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 500 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

  

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Bolevecký rybník - Bílá Hora - po žluté Pod Vysokou - Druztová - po žluté Věžka - Dolanský mlýn-rozcestí - Dolanský most - kemp U Dolanského mostu - po zelené Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - po CT 3 U Prazdroje, Papírenská lávka - Doudlevce - Vokounova lávka - po NS Údolím Radbuzy Tyršův most, České údolí - Borský park - za nemocnicí Depo 2015 - centrum Plzně - Bolevecký rybník - Malý Bolevec - Lidickou ul. do Záhorska

Domluvili jsme se s Otou, že vyrazíme zlepšovat kondici podél Berounky. Sraz jsme si dali u Boleveckého rybníku, takže přejíždím přes Mikulku a jsem tam... Vyrážíme na Bílou Horu, odkud vede pěkná cesta lesem po žluté turistické trase na dohled Senci, k rozcestí Pod vysokou. Malochovu stezku vynecháváme, míříme lesem po pěšině rovnou do Druztové. od rybníčku pod hradem Věžka už to pár let moc k vyšlápnutí není, protože se tu odhalily kořeny. Nahoře na rovince si na chvíli měníme kola, ale rozdíl v tělesné konstituci je tak velký, že já mám na Otovo kole kolena pod bradou. Ale sedím pěkně vzadu, což by se hodilo o kousek později, kdy já bych sjel k Dolanskému mostu po silnici, ale Ota chce využít naplno své trailové geometrie rámu a říká, že rozhodně pojedeme po turistické trase. Ta vede prašnou strání mezi stromy a je zakončená schůdky. No nesjeli jsme to😞

V kempu U Dolanského mostu chvíli sedíme u piva a pak se vydáváme po  zelené nad Berounkou zpět. Parádní singl vede přes Zábělou až do Bukovce. Následuje asfaltka na úpatí Chlumu po CT 2151. Ještě se mi nechce domů, tak pokračuji s Otou od sv. Jiří po CT 3 a k Prazdroji, že s ním pojedu na Bory. jede se dobře a tak ještě přejíždíme po Papírenské lávce na levý břeh Radbuzy a pokračujeme do Doudlevec a kolem Škoda parku. Co se nestalo, na betonce pod vodárnou potkáváme Adama. A že se s náma ještě vyjezdí. Tak jedeme už ve třech k Vokounově lávce a bavíme se o segmentech na Stravě, kde jsou už často hodně vyšponované výkony. A Adam se hned pokusil zabodovat ve stoupání k zahradnictví. Po NS Údolím Radbuzy pokračujeme přes Tyršův most do Českého údolí, objíždíme z jihu a západu Borský park a konečně po žluté od věznice se začínáme vracet na Bory. Tam nás opouští Ota a my s Adamem pokračujeme přes město-za nemocnicí do Doudlevec, kolem areálu Depa 2015 znovu k Radbuze, přes Denisovo nábřeží do Štruncových sadů a Adam velí, že si ještě dojedeme k soutoku, že je tak zvyklý. No a co se nestalo, hned za lávkou začíná jeden z těch segmentů, kde je totální úlet rekord... Adam to rozjíždí, tak se do toho pouštíme ve dvou. Ono se jedná o docela dlouhý úsek, skoro 700 m a Karel Vlk to projel za 49 s, tedy 49 km/h. My jsme to vyhecovali jen na 56 s a 42 km/h, takže pouze 4. místo, ale tep se bude zklidňovat ještě hodně dlouho, navíc na čistě horském kole, s gravelem by tam KOM mohl padnout. No nevim, moc bezpečné to není, protože do zatáček není dostatečně vidět. Ale co, neměli tu stavět dementní asfaltku, mohla tu zůstat krásná pěšinka a nikdo by tu nejezdil na rychlost.

Dnešních 44 km jsme završili vytočením nohou kolem Boleveckého rybníku a přes Malý Bolevec. Po Lidiické, kde jsme se rozloučili, jsem se pak vrátil do Záhorska. Tak jsme tu Plzeň dnes pěkně objeli.

NS Údolím Radbuzy

Kostel sv. Petra - Stříbro

77 km

13. 8. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

Plzeň-Pod Záhorskem - Vinice - Sylván - Radčice - Křimice - Malesice - Kozolupy - Bdeněves - po CT 37 Plešnice - Nová Jezná - Burda - Pňovany - po červené Beraní dvůr - Černý rybníček - CT 2204 u Sulislavi - po CT 2204 Vranov - po červené Vranovská lávka - Stříbro - kostel sv. Petra u Stříbra - Petrské údolí - Petrský les - po CT 2222 Malovice, Pňovanský most - Český mlýn - Rájov - Hracholusky - Mže - Zámecký mlýn - Dobronice - Město Touškov - zřícenina Komberk - Dolní Vlkýš - Stráž - Chotíkov - po CT 2295 Sytná - Košutka - Karlovarská třída - Pod Záhorskem

 

 

Docela jsem se těšil na výlet do Stříbra. Asi tam moc nových cest neobjevím, ale kostelík sv. Petra vypadá na fotkách dobře, tak jsem zvědav. Na západ vyjíždím nad zoologickou zahradou, takže pod Vinicemi vjíždím na nezpevněnou cestu a nad Zámečkem se lesem dostávám k té parodii na obchvat 4. největšího města v zemi. Už se staví protihlukové stěny, ale zároveň už lze vozovku podjet. Z Radčic jezdím od letoška do Křimic raději po levém břehu Mže, kde není tolik asfaltu. A protože už je hotová silnice do Malesic po dříve přívětivém pravém břehu řeky, objíždím tento nudný úsek raději po stezce vedoucí od zámku kolem náhonu mlýna. Poslední část cesty do Malesic se ale asfaltu nelze vyhnout. Bohužel jsem zaznamenal, že existuje plán na zničení i dalšího skvělého úseku k Červenému mlýnu, ale zatím se tu dá jet krásně v přírodě po pěšině😊 Do Kozolup pak vede rychlá polní cesta, do Bdeněvsi v rámci úspory času jedu nejkratší cestou, po silnici. Hned za obcí ale odbočuji, kde po CT 37 projíždím chatovou oblastí. Jelo se mi hodně dobře a tak jsem do toho s chutí šlápnul, že tady napálimm segmennt na Stravě. Pak jsem ale potkal rodiny s dětmi a bylo po snaze. Ten kopec ke trati se nezdá, dá zabrat. Až k viaduktu nad Bubnem je to pak pohoda. V Plešnici se pak musí znovu vystoupat. Před pár lety jsem našel hezkou zkratku zadem za domky a od té doby už neprojíždím ves po silnici. Zpět na silnici se vyklubu tedy až na konci Nové Jezné.

Stoupám směrem k Úlici, ale chci na cestu přes Burdu, takže na křižovatce před Úlicí odbočuji prudce vpravo a po sto metrech naopak vlevo na nezpěvnenou cestu na jižním okraji lesa. Už mám něco přes 20 km, ale proletěl jsem to za nnecelou hodinu. Na kraji lesa jsem se tedy neostýchal ztratit čas u ostružin. Když se vydám znovu na cestu, vyhoupnu se na hřebínek a pak sjíždím k Pňovanům. Z Pňovan k Beranímu dvrou je to celkem jasné, po červené, kousek po silnici a pak po rozbité asfaltce. Pak ovšem nastává problém. Před tím, než proběhlo plošné kácení, vedla červená turistická trasa nad mýtinou pod kopcem Flaška někam na západ k přehradě. Nyní je vedená pro mě nevhodně spodem přímo nad vodou. Bohužel ale bývalé cesty jsou zřejmě nadobro zničeny těžební technikou. A ačkoliv by mě v orientaci měl pomoci Lesní naučná stezka Sulislav, tak zaprvé se k ní nejdřív musím probojovat a zadruhé je špatně značená, takže je mi k ničemu😀 Projel jsem tedy kolem Černého rybníčku, přes několik údolíček, až jsem se dostal po mnoha kontrolách v mapě k CT 2204. Po té jsem sjel až k ústí Sulislavského potoka, abych si mohl po  červené vystoupat po silničce do vsi Vranov. Červená mě provede nejprve po silnici, pak po rozbité strmě klesající příjezdové cestě k chatám a nakonec po místy nesjízdné pěšince přímo nad vodou až k Vranovské lávce.

Na levém břehu se musím kousek vrátit po modré k chatám a pak už prudce stoupám z údolí po příjezdové cestě k východní průmyslové zóně ve Stříbře. Přímo do města tedy nezajížím, protože to mám jen přes pole ke kostelu sv. Petra. Je malý, ale skutečně pěkný, tak si tu dávám i svačinku.

Na cestu zpět vyrážím nejprve po silnici. Sjíždím kolem motokrosového areálu do Petrského údolí, kde odbočuji vpravo a stoupám do Petrského lesa. V nejvyšším bodě, kolem 450 m n. m. odbočuji vlevo na severovýchod a projíždím lesem k CT 2222. Po té se vracím k silnici, nad Butov. Na křižovatce se vydávám doleva a přes údolí Kšického potoka jedu do Malovic. Je to vlastně pořád po CT 2222, ale ty cyklotrasy jsou obvykle značené tak špatně, že je neberu vážně. Po této lze ale dojet až k Pňovanskému mostu, kde je kupodivu zrušen zákaz jízdy pro cyklisty (dřív tu byla značka pouze pro pěší, která jízdu vylučuje). Za mostem se vydávám po modré k nádraží a pak přes Český mlýn, kus lesem k dalším chatám a po zpevněné cesta nad Radostí do Rájova. Vzal jsem to tetokrát cestou podél trati, ale u lesa se stejně pěšiny scházejí. Pak však opět vedou různě. Přes rokliny, ale nikoliv daleko, vedou cesty do vsi Hracholusky. Pro další cestu jsem si vybral neznačenou příjezdovou kamenitou cestu k chatám, poté k lávce pod hrází a pak podél řeky nekonečnou řadou chatek přes Zámecký mlýn naproti Bubnu do Dobronic. Škoda že pak nelze pokračovat podél břehu, do Touškova tedy musím po silnici. Po CT 2296 lze ale projet kolem rybníku na Dolní náměstí. Po silnici nehodlám ani dnes jet, takže od nové rezidenční čtvrti jedu po štěrkové cestě směrem ke Komberku. Nic na ni nenavazuje, takže jedu kus po silnici a pak po zelené do Vlkýše. Poctivě si vystoupám až na Stráž (po asfaltu, který je dokladem toho, jak špatně umíme plánovat stavby a jak zbytečně utrácíme za něco, co vůbec nepotřebujeme). Až pak sjíždím do Chotíkova. Po CT 2295 pak dlouho stoupám na Sytnou. A protože žádná z cest do Záhorska mi nepřijde moc dobrá, zkouším různé varianty. Dnes přes Žlutickou ulici, nad cihelnou ke Karlovarské a pak po silncii, protože není provoz. I tak jsem se trefil přesně do chvíle, kdy tam padla červená. Semafory jsou tradičně v Plzni nastaveny naprosto nevhodně. Tak jsem přejel tramvajový pás a pokračoval do Záhorska po cyklostezce na chodníku.

77 km, pár zápisů v top 10 na Stravě, 1000 m převýšení a průměrná rychlost 21,1 km/h💪

 

 

 

 

Kostel sv. Petra u Stříbra

Kostel sv. Petra u Stříbra

 

Šlovický vrch - byli tam vůbec někdy koně?

40 km

11. 8. 2022

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 500 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Techmania - Na Hvězdě - Borský park - po žluté Nad  Valchou - Nová Ves - po zelené Martinská stěna - Šlovický vrch - Šlovice - Kotlík - Litice - Hůrka - Tyršův sad - Chlum - České údolí - Bory - centrum Plzně - Pod Záhorskem

Pět hodin večer, to už nebude na dlouhý výlet. Zkusím se zase po nějaké době podívat na Šlovický vrch, jestli už tam nedoplnili koně, protože zatím jsem je tam nikdy neviděl. Nechme se překvapit. Ze Záhorska jedu ke Kalikovskému mlýnu přes park za Plazou, který se konečně po hodně dlouhé době otevřel. Proběhl tam menší facelift, ale oficiálně zavřený byl asi půl roku. Od Kalikovského mlýnu stoupám kolem Techmanie na Hvězdu a pak pokračuji k Borskému parku. Od věznice se pak držím singlu nad přehradou po žluté turistické značce. Za silnicí a za tratí je z nějakého nepochopitelného důvodu zpevněná cesta, aspoň že je zpevněná "jen" štěrkem... Od přístřešku Hradčín je to ovšem lepší, to se zas jede hezkou pěšinkou😊 Žlutá končí na rozcestí Nad Valchou, tak jedu kousek po zelené a poté od konečné autobusů odbočuji doprava na neznačenou cestu vedoucí přes močál a potok, a která pak vede jihovýchodním směrem do kopce, křižuje CT 2271 a pokračuje v bludišti pěšinek západně od bývalého letiště ve Lhotě.Za lesem přejíždím dálnici do Nové Vsi, odkud pokračuji po zelené k Martinské stěně. Po zelené překonám i Radbuzu a pak po severním okraji objíždím Dobřany, abych mohl stoupat k vrcholu Šlovického vrchu. Opravdu poctivě křižuji celý kopec, nalezl trochu zanedbané fourcrossové centrum, kterým ovšem stoupám ztěžka vzhůru, objel jsem různé oplocené výběhy, projel jsem snad každá kout, nicméně nikde žádní koně😥

Když jsem se dostal přes plot z výběhu, rozhlédl jsem se po krajině z vyhlídkového místa a pokračoval lesem ke Šlovicím. Nejprve rozbitou lesní cestou, pak velkou štěrkovou cestou k betonárce a za ní mezi poli také po štěrkovce do Šlovic. Jak známo, místní statkář blokuje průjezd na obslužnou cestu kolem dálnice, kudy se dá dobře projet do Litic a Radčic. Už to zašlo tak daleko, že má na kraji cesty u silnice zákazové značky pro cyklisty. Já tu jezdím obvykle zezadu, tam dříve nic takového nebylo, ale postupně se okolní pole oplocují, takže průjezd byl čím dál složitější. Jednou jsem projížděl i výběhem pro krávy (na obecním pozemku). Taková řešení jsou na prd, ale pokud nechci po silnici do Litic, musím přes pole stejně, jen za dálnicí. Naštěstí není po dešti a na druhé straně pole je nějaký výkop, takže je tu momentálně vyježděná velká cesta od nákladních automobilů. To mi značně usnadnilo přesun na cestu ke Kotlíku, vršku nad Liticemi. Do Litic pak pochopitelně stejně musím, jen není třeba jet po silnici.

V Liticích stoupám k Hůrce, zde se zase masivně rozšířila zástavba, takže cesty se tu také dynamicky mění, a to jsem to tu objevil před pár lety... Z Hůrky sjíždím zas k silnici u Tyršova sadu, abych mohl z Příjezdové ulice (ano, s velkým P😁) vystoupat na kopeček Chlum. Pak už jsem překonal po lávce dálniční přivaděč, u Výsluní jako alternativní cíl výletu zvolil a zastavil se u velkého betonového nápisu Plzeň a pokračoval Českým údolím k softballovému hřišti, odkud jsem vystoupal nad trať do Borského parku. Za nemocnicí, kolem zimního stadionu a přes centrum Plzně jsem pak projel na Severní předměstí a zakončil to Pod Záhorskem.

40 km, pár zápisů v top 10 na Stravě, to už beru jako úspěch, protože jsem slyšel o lidech, kteří si berou dovolenou, když fouká vítr správným směrem na vybraném segmentu, aby získali KOM😄 Průměrná rychlost spadla na 18,8 km/h, protože jsem se coural přes výběhy, výlet ale jinak pěkný, převážně po lesních a štěrkových cestách.

Koně na Šlovickém vrchu nebyli, musí stačit hrdá česká Plzeň

 

 

 

 

Žebrák a Točník - na kole z Plzně

105 km

7. 8. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1700 m

Terén: Lesní, polní, štěrkové i asfaltové cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - Malý Bolevec - Košinář - Zruč - Druztová - Dolanský most - po modré Chrást - přes viadukt Smědčice - po červené Spálený mlýn - Korečnický mlýn - po zelené Všenice, Stupno - Bezděkov - Na Kalvárii - Radnický potok - PP Radeč - Chotětín - Zbiroh - Týček - po červené Pod Holým vrchem, Točník - hrad Žebrák - Jezevčík - hrad Točník - Točník - Drozdov - Třenice - rozhledna Třenická hora - po zelené PP Studánky u Cerhovic, Pětidomí - Sirá - Těškov - po modré PP Radeč, Habr - Pod Plecháčem - Čihadlo - po žluté Osek - po modré Hudlice - Hůrka - vodní tunely Klabava - po CT 3 Kyšice, Holý vrch - Ústřední hřbitov - Špitálský les - Doubravka - park V Homolkách - Masarykův most - po NS Údolím Berounky Roudná - Pod Záhorskem

 

Volná neděle - mám spadeno na hrady Žebrák a Točník. Už jsem tam jednou na kole byl, ale vyjížděl jsem myslím odněkud z Hořovic, tak to je přecijen o něco blíž. Dnes jsem to naplánoval přímo z Plzně. Čekal jsem, že to bude podobná cesta jako na Zbiroh, nakonec se mi ale povedlo najít cesty, které jsem moc neznal. Nejdřív ze všeho jsem vystoupal na Zavadilku a projel skrz rezidenční čtvrť k Malému Bolevci. Za Košinářem se mi povedlo trefit tu správnou přímou lesní cestu ke Zruči, kterou jsem asi před měsíce hledal. Vystoupal jsem tedy na kraj Sence ke kruhovému objezdu, odkud jsem po silnici pokračoval k odbočce se žlutou turistickou značkou na půli cesty do Druztové. Abych měl trasu přímější, projíždím lesem, který už je součástí PP Berounka, rovnou k Druztové. Nechce se mi tlačit kolo do kopce pod zříceninou Věžka, takže mě napadlo, že by to možná šlo objet od rybníku Skřivanov nad Drahotínský potok a pak se vrátit po okraji lesa zpět na žlutou. Byl to trochu risk, ale projel jsem, sklon cesty se srovnává a blížím se k silnici po které sjíždím přes Dolanský most k vodáckému kempu. Po modré vystoupám k Chrástu, objedu obytnou oblast Polní ulicí a pak přejíždím po železničním mostu vysoko nad Klabavou. Netrvá dlouho a připojuje se k nám červená turistická trasa ze Smědčic. Po ní pokračuji k Telínu, poté sjíždím neznačenou cestou k bývalému Spálenému mlýnu a nádhernou polní cestou podél řeky pokračuji zpět k červené trase. Od Korečnického mlýnu stoupám údolím Korečnického potoka přes Všenice do Stupna. Za Stupnem je bohužel dříve parádní cesta vyasfaltovaná, tak odbočuji vlevo po štěrkem zpevněné (vida, jde to i bez asfaltu) cestě do Bezděkova.

A už jsem v neznámých vodách neznačených cest kolem PP Radeč, snad projedu. Z Bezděkova stoupám k vršku Na Kalvárii, pak bych měl projet lesem k Cihelně. Je to tu jiné, než říká mapa, takže se trochu probíjím něčím, co kdysi asi byla cesta. Zřejmě to jde i objet, někdy vyzkouším. Asi na 300 m vyjíždím na silnici před Sklenou hutí, ale hned z ní zas sjíždím severním směrem. Chtěl bych se dostat k větší neznačené cestě vedoucí na východ. Povedlo se a tak začínám stoupat k úpatí Radče. Nějaký kilometr a půl, možná dva se to docela táhne,  než se to zlomí a začne se klesat. Jedu hezkým prostředím, bez lidí, paráda, utíká to. Jednou křižuji silnici, pak jsem zdolal  kratší stoupání, chvíli jel po zelené, ale pořád jsem se vlastně držel větší cesty svým směrem a nakonec dojel až k Chotětínu. Dál stoupám po malé silničce kolem bývalého pivovaru Švabín pod hradem Zbiroh do obce. V horní části náměstí si dávám svačinku a vydávám se na poslední úsek k Žebráku. Podle mapy to moc nevypadá, do Týčku po červené se stoupá, navíc je to po silnici. V Týčku ale červená odbočuje a hned je to lepší, vyjede se do polí a luk s rozhledem po okolí a to je ten důvod, proč jezdím na kole-klid, krásná polní cesta pod koly, rozhled do krajiny😍 Po červené se k mému překvapení jede opět dobře, převážně lesem. Pod Holým vrchem se na pár metrů připojí na silnici, kde následuje chyták-pro pěší je možná dobré se držet červené, ale pro cyklisty cesta vypadá bídně, lepší tedy o 200 m dál sjet vlevo, vyhnout se špatnému úseku a pokračovat klesající lesní cestou po červené nad Pekelským potokem. Jezdí tu motorky, jinak bez chybičky. Vyjíždím z lesa a hrad Žebrák mám jak na dlani, je totiž v údolí a vykukuje nad domky, protože je postaven na vyvýšené skále. Sjíždím tedy přímo k němu, ale moc nejde vyfotit, ropzhodl jsem se tedy vystoupat na vyhlídku Jezevčík, kde je naprosto dokonalý výhled na oba hrady😊 Na závěr stoupám k Točníku, kde prohází hodně lidí, ale to vadilo spíš až cestou dolů, kde jsou klasicky dva lidi schopni obsadit 8 m širokou cestu. K mému překvapení mají v hradním příkopu medvědy, ale bez poplatku se nedostanete ani na nádvoří. Celý hrad lze aspoň obejít po menší pěšince. Protože mám ještě cestu dalekou, pouštím se brzy do druhé půle.

Sjíždím pochopitelně do vsi Točník a pak po CT 0005 stoupám po silnici, která je zároveň hranicí CHKO Křivoklátsko k Drozdovu. Cyklotrasa vede dál do Týčku, já odbočuji přímo do Drozdova a pak po polní cestě kolem koupaliště do Třenic. Odbočuji do Letné ulice a prudce stoupám k Třenické rozhledně. Rozhlížím se na Cerhovice a pak se vydávám po zelené, která se poněkud špatně hledá, ukazatel je špatně nasměrovaný a cesta vede přes louku, kde není vyšlapaná a na druhé straně není poznat, kam vede. Nakonec jsem si poradil a mohu tak po lesním singlu stoupat na Třenickou horu. Poté pochopitelně klesám docela technickou pasáží, je tu mokro, kořeny a úzký průsek mezi mladými stromky. O kus dál před Pětidomím zas probíhala masivní těžba a dřevo je tu ledabyle poházené tak, že je taky těžké projet. Za Pětidomím projedu po hrázi Dvorského rybníka k silnici a stoupám směrem na Lhotu pod Radčem. V nejvyšším bodě, kde je nějaké zěmědělské družstvo, odbočuji na modrou turistickou trasu do Siré. Neznačenou cestou severně od Sirské hory pokračuji po jejím úpatí. I zde jsem měl strach, jaká cesta tam bude, ale šlo to velmi dobře. O něco později se připojuje žlutá a společně se blížíme Těškovu od lesa, kde se v zimě dá kroužit na běžkách, když je sníh. U hřbitova se dá parkovat auto. 

Modrá trasa z Těškova vede nejprve po silnici, ale na kraji PP Radeč odbočuje na štěrkovou cestu do lesa a kroutí se k Habru. To už se zas dostáváme do oblasti, kde to znám jako své boty, obzvlášť letos, kde jsem ve stoupání k rozcestí Pod Plecháčem už dvakrát umíral, jednou při Fanatikovi a jednou když jsem si trasu nanečisto projížděl😀 Dnes se mi ale jede mnohem lépe a jsem překvapen, že tu mám zařazeny tak o dva převody těžší. Za silnicí do Volduch projedu lesem ke žluté, kudy se to dá valit do Oseka. Do Litohlav odtud vede bohužel málo cest, musím tedy znovu přes Hudlice po modré, ale kolem Kokotských rybníků už jet nechci, takže na kraji lesa odbočuji vlevo. Poté překonám údolí Litohlavského potoka a pak podél lesa s vyhlídkou na Žďár, opět přes silnici, následuje nezpevněná cesta pod chatami pod Hůrkou. Za chvíli jsem na zelené, tak ji využívám na úseku po kořenech. Poté jsme bohužel špatně odbočil. Chtěl jsem přes Klabavu, ale jel jsem lesem nad ní, objel ji a vyjel až na panelce nad vodními tunely na Klabavě. Nevadí, taky hezká cesta, třeba se tu jednou ty cesty naučím poznávat😀 CT 3 podél Ejpovického jezírka už je bohužel celá vyasfaltovaná, ale aspoň vede lesem, tak není rozpálená. Stoupání do Kyšic nemám rád, ale Strava řiká, že jsem tam dnes zajel osobní rekord. No nevim, že bych cítil přebytky energie po těch 90 km, to bych úplně neřekl. CT 3 stoupá ale i za Kyšicemi směrem na Plzeň. Až poté k lesu se sjíždí. Alejí vedoucí paralelně s přivaděčem mířím kolem Hradecké myslivny, za silnicí ještě kousek lesem, pak přes pole a kolem Ústředního hřbitova do Špitálského lesa. Pak už jen přes Doubravku, park V Homolkách, Mohylovou ulicí k Masarykovu mostu, po NS Údolím Berounky na Roudnou a hurá do cíle pod Záhorskem.

Je to tam, 105 km, průměrná rychlost 20,7 km/h, parádní cesty i cíl výletu, počasí se povedlo, jednička s hvězdičkou i při převýšení kolem 1700 m😊.

Hrady Žebrák a Točník z vyhlídky Jezevčík

Žebrák zvyhlídky Jezevčík

Hradní medvěd - Točník

Točník a Žebrák