Stříbrská brána na Myším kopci

16. 5. 2021

94 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1450 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Košutka - Chotíkovský les - Chotíkov - Stráž - Dolní Vlkýš - po zelené Komberk - Město Touškov - Touškovský les - po červené Újezd nade Mží, Hracholusky - Rájov - Pňovany - po červené Beraní dvůr, Janský rybník - Sulislavský potok - Svinná - Stříbro - Myší kopec - Pekelský mlýn - po modré klášter Kladruby - soustava rybníků Raška - Ostrov u Stříbra - Popov - Radějovice - Bítov - Na Cihelně - polesí za Větrnou Jámou - Nýřany - Tlučná - částečně po modré Vejprnice - Nová Hospoda - Slovanské údolí - Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem

 

 

Dnes se podívam na Myší kopec u Střibra, měla by tam být malá skalní branka. V mapě vyznačená není, tak jsem zvědav, jak ji budu hledat. Jdeme na to...

 

Ze Záhorska stoupám po Karlovarské a od dopravního učiliště ke Košuteckému jezírku, projíždím ke konečné autobusu a po CT 2151 stoupám na Sytnou, pak ovšem odbočuji vlevo na menší pěšinu vedoucí ke staré chotíkovské silnici. Projíždím celým Chotíkovem napříč a kolem bývalé cihelny začínám stoupat po polní cestě na Stráž. Jen pár metrů pokračuji po hřebínku na sever a hned odbočuji vlevo na asfaltový sjezd do Dolní Vlkýše. Ačkoliv je letos hodně deštivé jaro, po zelené turistické značce se dá podél vymletých koryt sjet pod Komberk docela dobře a ani v jinak hodně blátivé zatáčce na úpatí jsem se neutopil v blátě. Je tu ale nějaká podezřele vyhrnutá cesta, tak snad tu neplánují nějakou nudu (asfalt), není tu ani cyklostezka, tak by to smysl nedávalo. Abych se dostal přes potok Kumberk a Čemínský potok, musím až na silnici, po které se vlastně kus vracím ke zpevněné pěšině vedoucí do Touškova. To je hezká, rychlá cesta.

 

Touškovem projíždím po CT 2296 a snad projedu za rybníkem do údolí, kde se jezdí XC závody, ale v mapě není ani naznačeno, že by tu vedla nějaká pěšina. Nenechal jsem se tím odradit a vyrazil vzhůru. Projel jsem celkem bez problémů, jen tu teče po cestě potok vody, která se valí z lesa. Podél Čemínských lesů na severozápad vede jinak celkem slušná lesní cesta, později vedoucí přímo lesem a na druhém konci spojující se s červenou turistickou značkou. Po podmáčené louce podél pastvy pro dobytek sjíždím do Újezdu nade Mží. Stále prudčeji i nadále po červené klesám k rozcestí Přehrada Hracholusky pod hrází. Po lávce se dostávám na pravý břeh, stoupám na korunu hráze, kde se asi v pracovních dnech něco pozvolna buduje. Průchod je zakázaný, plot poctivě uzamčený řetězy a malá cedulka říká, že staveniště lze obejít lesem. Noo, tak skrz houští jsem se nějak probojoval zpátky na cestu nad kempem a mohl pokračovat do vsi Hracholusky. Jak to jde, využívám pěšinky vedoucí podél silnice.

 

Mezi chatkami v Hracholuskách trochu bloudím, ale nakonec jsem se dostal na správnou cestu nad útesem přehrady. Vlastně skoro celou dobu až do Rájova je lemována staveními. Kus je ale pěkný klikatý singl mezi stromy. Z Rájova stoupám k viaduktu pod tratí a do Pňovan. Vracím se na červenou turistickou trasu, která vede kousek po silnici a pak po místní rozbité asfaltce k rozcestí Beraní dvůr, kde odbočuje vlevo, vede na kraj lesa a má vést podél lesa ke kopci Flaška. Cesta tu bývala, ale je zoraná nebo odtěžená, nevím, jedu v krajní strouze pole plné na střídačku vody a bahna. O kilometr dál se situace lehce zlepšuje, ale následující 3 km nejsou vůbec dobré. Velmi bezohledně se tu těžilo, vše je rozježděné, stromy se značkami pokácené, značky neobnovené, skalky a místní atraktivní lokality zdevastované, neuklizené, smrkové dřevo bez ošetření a s kůrou leží už úplně zešedlé na velkých hromadách netečně... To je správa lesů👌 Z cyklistického hlediska je to samý kořen, nahoru dolu napříč malými údolíčky s prudkými výjezdy a smutným pohledem na paseky kolem. Orientuji se podle světových stran, porovnáním mapy a reality se nedá orientovat. Směšně a ironicky pak působí evidentně nově (správou Lesů Stříbro) zřizovaná naučná stezka o lesním hospodářství a péči o vegetaci a faunu... Já vim, že to doroste, ale takhle zničit harvestory celé území, to je ostuda správce.

 

Když se červená stáčí k Vranovu, pokračuji kousek na Sulislav a hledám nenápadnou cestičku s otočkou o 150° vpravo. Je tu udělaná široká dálnice, aspoň že štěrková:) Pohodlně tedy sjíždím k Janskému rybníku. Za ním už je klasická lesní cestička, která prudce klesá k momentálně vodnatému Sulislavskému potoku, jenž protéká viaduktem pod tratí. Krásným údolím mě pěšina svede až k mostku, za kterým jsem čekal pekelné stoupání, které se ovšem nekonalo. Dostal jsem se tak relativně bez problémů na CT 37 do Svinné. Necelý kilometr musím po silnici, na úrovni Křížového vrchu sjíždím na polní cestu, která vede kolem chatek k viaduktu do Partyzánské ulice ve Stříbře. Hned za ním zkouším pěšinku vlevo, vyjedu nad trať do ulice V Lipkách a pak proklatě úzkým prostorem omezeným z jedné strany betonovou zdí a z druhé zářezem trati musím balancovat až k Plzeňské ulici. Z té hned odbočuji vpravo na Lesní cestu, která ústí v pěšinku na bývalou silnici k dálnici. Dnes už stojí nová a tato je slepá, takže je pro chodce a cyklisty. Stoupám tedy pod Myší kopec a od křižovatky s novou silnicí vjíždím do lesa, skoro celý jsem ho objel, vrchol prohledal, několikrát se vracel a až při návratu jsem s nedůvěrou nalezl malou zarostlou cestu. A ta vedla ke Stříbrské bráně! Opravdu je to skalní branka, vypadá křehce, jen jsem ji obešel. Škoda, že je na ní přidělané nějaké prkno, jinak je to kuriózní památka😊

 

Dlouhé hledání mě trochu otrávilo, vydávám se na cestu do Kladrub,a le obávám se, že se složitou navigací jsem ještě neskončil. Sjíždím zpět do zatáčky pod řopíky, odbočuji vlevo do lesa. Zřejmě kvůli těžbě tu opět cesty neodpovídají mapě, tak prostě jedu za nosem. Trefil jsem to a před hlubokým nepřekonatelným údolím Žďárského potoka jsem musel sjet mýtinou k Pekelskému mlýnu. Stejně pekelský byl i ten sjezd, nahoru by se mi fakt nechtělo... Od Pekelského mlýna jedu kratší cestou, zato přes další kopec a zpět prudkým sjezdem k Úhlavce. Bohužel jsme minul vyhlídku Kalvárie a dole musel slézt z kola, protože se křižuje cesta ke koňskému výběhu. Ale už jsem pod kladrubským klášterem. Stoupám kolem něj a stáčím se na silnici na Ostrov, za rybníčkem má být cesta k dálnici a Zámeckému potoku. Bohužel je tu zákaz vstupu na soukromý pozemek, objíždím to tedy nad pozemkem nějakou cestou necestou a váhám, jestli se do toho opravdu pouštět. No, nakonec jsme se pustil a když jsem se konečně dostal k potoku a překonal ho, abych se dostal na zbytky cesty, spustil se déšť. Prudce stoupám, dálnice usnadňuje oriantaci, přemostění údolí vidím, přesně vím, kam potřebuji a měla by tu být někde cesta. Hledám, hledám a nic nenacházím, až na třetí pokus se nesměle prokousávám k dálničnímu oplocení a takovou kančí stezkou až pod most. Sjíždím k rybníku Raška I, kde už skutečně cesta je. Déšť je stále intenzivnější, ani v hustém lese to není lepší. Míjím hezké rybníčky Raška II a III a kousek dál také míjím odbočku na neznačenou lesní cestu do Ostrova u Stříbra. Už se sice vyjasňuje, ale všude je centimetr vody. Musím se kousek vrátit a vyrazit asi do nejošklivější vesnice v Plzeňském kraji. Evidentně to místní samosprávě není dost, protože se budují další gigantické sklady na dalších loukách a polích. Jel jsem tu asi před rokem před půl rokem (!!!) a nepoznávám to tu... Rychle z toho hnusu ujíždím po frekventované silnici k odbočce na Popov, kde začíná oáza klidu. Polní cestou jsem zakrátko v Radějovicích, po malinké silničce už na sluníčku mířím do Bítova. Hned za ním na silničce směrem na Stod v první zatáčce vidím v poli polevo cválat dva jezdce na koni. To je super, protože bych si tam jinak netroufl zajet, ale takhle vím, že se dostanu k vyhlídkové plošině Na Cihelně.

 

Na cestě mezi poli nad Přehýšovem je opravdu spousta vody. Když jsem ale tak úspěšně projel nezpěvněnou cestou až sem, další silnici jen křižuji a snad budu mít štěstí i přes pole k polesí za Větrnou Jámou. Zpočátku to vypadalo dobře, daleko jsem dojel po stejně velké cestě jako před chvílí, ale poslední pole už je tím obslouženo a vlastně cesta končí. Vím, že vjet do stopy od traktoru v rozmoklém poli není dobrý nápad, přesto to riskuji. A vyplatilo se, bez větších obtíží jsem se dostal až k lesu, kde je náznak cesty. Jsou napříč stromy, ale to se poddá. Mapa zde ovšem zcela selhává a tentokrát i smysl pro orientaci. Když jsem se přiblížil k cestě mezi Hoříkovicemi a Větrnou Jámou, hledal jsme v mapě, kudy dál. No a vydal jsem se neomylně úplně na druhou stranu. Žádná cesta však nevede tam, kam bych potřeboval. Křižuji tedy lesem sem a tam. Nakonec jsem se dostal na větší štěrkovou cestu pod Jetelovým vrchem, ale rozhodně jsem najel na bludný kámen cestou... Pokračuji už méně dezorientován zarůstající cestou k Lučnímu potoku za Úherci. Dávno stržený mostek je nahrazen několika prkýnky, ale je fajn, že se tu dá dostat na druhý břeh a mohu pokračovat pod dálnicí k Nýřanům.

 

Při průjezdu obslužnou cestou podél dálnice jsem objevil pěšinu do lesíka nad Mexikem, tak jsem se ještě ztratil v tomhle asi hektarovém prostoru😁 Kolem koupaliště už to samozřejmě znam, tak projíždím okrajem Nýřan přes silnici 180, stoupám na Torovku nad Tlučnou, projídžím k modré turistické do Vejprnic a ačkoliv poslední pár set metrů volím alternativní trasu, moc se neliší od té modré. Z Vejprnic na Novou Hospodu jedu alejemi mezi tratí a cyklotrasou, poté Slovanským údolím do Plzně a kolem Kalikovského mlýna do Záhorska.

 

Poněkud delší výlet, než jsem čekal, 94 km, spoustu překvapení na cestě, 1450 nastoupaných metrů a průměrná rychlost vlivem počasí a terénu jen necelých 17 km/h.

 

 

Stříbrská brána na Myším kopci

Stříbrská brána na Myším kopci

Sulislavský potok deroucí se skrz viadukt pod tratí do Hracholusek

Kaple sv. Terezie z Lisieux - Březina

11. 5. 2021

51 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Bolevecký rybník - Bílá Hora - po žluté Pod Vysokou - Druztová (Věžka) - Dolanský most - po modré Chrást - řeka Klabava - Spálený mlýn - Korečnický mlýn - po zelené Všenice - Stupno - po zelené Březina - kaple sv. Terezie z Lisieux - zřízenina hradu Salon - částečně po žluté Bažantnice - Nový Dvůr - Kolna - Bušovice - po NS Kokotské rybníky Nová Huť - Dýšina - Černá mýť - Zábělá - po červené Holý vrch, Bukovec, Chlum, u sv. Jiří - Jateční ulice - po NS Údolím Berounky Luční ulice - Pod Záhorskem

 

 

Odpolední výlet po práci před tím, než nás čeká období deště, jsem si naplánoval do Březiny ke kapli sv. Terezie z Lisieux. Jezdím tu a tam kolem, ale nevěděl jsem přímo o kapli a nikdy se tak u ní nezastavil.

 

Kolem roudenských pramenů na začátek sjíždím do Zadní Roudné a po stále zavřené silnici pokračuji k finišující stavbě části východního okruhu. Kruhový objezd u Masarykova mostu už se asfaltuje... Projíždím k Boleveckému rybníku a vzhledem k teplému počasí jedu pěšinkou přes vyhlídku, protože dole na asfaltce se nedá hnout. Jen krátce mezi Velkým a Malým rybníkem musím po velké cestě, pak hned zas vystoupám po pěšince na Bílou Horu mezi domky. Pokračuji po žluté lesem štěrkem zpevněnou cestou přes jeden větší kopec do oblasti Pod Vysokou, kde ústí "moje" cesta na silnici mezi Zručí a Druztovou. Hned o 100 m dále ale sjíždím vpravo, jako kdybych pokračoval na Malochovu stezku, nicméně v první zatáčce se vydávám vlevo nahoru podél silnice po neznačené pěšince. Na kraji lesa podél vysokého napětí vidím nenápadný singl, tak ho zkusím, jestli se dostanu do Druztové. Na závěr je sice třeba přejet pole, ale je sucho a je tam vyšlapaná stezička, takže bez problému.

V Druztové se taky asfaltovalo, naštěstí to nepostihlo cestu k Věžce. Obzvláště stoupání od rybníčku Pod Hradem je stále výživné, ba dokonce ještě více vymleté a vyježděné než dříve. Tentokrát jsem ale zvolil dobrou stopu a vyškrábal se nahoru. Nabírám dech na rovince po poli a rychle sjíždím těch pár zatáček k Dolanskému mostu po silnici, jinak to ani nejde. Hned za mostem ale odbočuji ke kempu a po modré se zas potím v kopci před Chrástem, ten však není tak prudký jako předchozí. Často podmáčená zatáčka je vyspravená štěrkem. Vždy, když něco takového vidím, už se děsím, že na někoho zas přišel nápad za milion, že by to tu třeba mohl vyasfaltovat. Naštěstí snad ne.

Úplným okrajem Chrástu, Polní a Habrovou ulicí bych chtěl projet k NS Chrást, ale nakonec jsem jel neznačenou polní cestou o něco dříve přes pole k samotě u křížku. Pěkným singlem sjíždím ke Klabavě, loučím se opět s naučnou stezkou, překonávám po lávce říčku a chystám se do prudkého stoupání k Telínu. Je ale asfaltové, tak se jede docela dobře, ačkoliv je velmi prudké. Později se cesta stáčí úplně na východ a (pro mě) nově na ní navazuje štěrková cesta přes pole do Sedlecka. Tu ale vyzkouším jindy, dnes sjíždím až do krásného údolí k Berounce, přímo k bývalému Spálenému mlýnu. Nedaleko po proudu se připojuje červená turistická značka a ještě o kousek dál je jez, na jehož nadrybské straně je Valentovský mlýn a na mé straně Korečnický mlýn. Odtud vede jeden z mých nejoblíbenějších singlů, který je zpestřen brody, do Všenic podél Korečnického potoka.

Po zelené se dá jet až do Stupna, ale já udělal dnes změnu a vydal se po rozbité cestě, kudy se dá stoupat na jeden z trailů vedoucích opodál. Několik serpentin v lese dokáže potrápit, mezi poli se cesta zlepšuje, je štěrková, asi 2 roky stará a už není tak prudká. Do Stupna tak vjíždím od Kříší. Projíždím obec a pokračuji po zelené na Březinu. Je mi ta cesta nějak podezřelá...ano, i sem dosáhl asfaltový mor a dříve parádní rychlá polňačka je teď připravená na test hebkosti. No nic, dá jet přes 50 km/h, aspoň nějaké rozptýlení k rozcestí u Korečnického potoka. Odtud se táhle stoupá k zámku Březina. Vjezd do areálu vypadá uzavřený, ale platí to jen pro vozidla, branka pro pěší je otevřená. Kousek dál, řekněme v zahradě, se pak nachází zmíněná kaple sv. Terezie z Lisieux.

Ačkoliv v žádném případě nemělo pršet, pár kapek už spadlo a mračí se to všude kolem, tak vyrážím na cestu zpět zkratkou od červené turistické značky pod zříceninu hradu Salon. Po žluté pak stoupám vesnicí Březina do PP Radeč a jednou z mnoha cest (asi tou větší, ale neznačenou), objíždím bezejmenný vrcholek v lese ze severozápadu. Kousek za výjezdem z lesa má být cesta k silnici na Osek. Ta je samozřejmě zoraná, je tu jen jakýsi úvoz. Naštěstí se dá jet dobře po poli, tak sjíždím k CT 352. Ta mě ale vlastně vůbec nezajímá, o 100 m dál odbočuji vpravo k samotě Bažantnice a jedinou cestou, kterou jsem našel, projíždím lesem na západ do Nového Dvoru. Za vesničkou pokračuji po malé asfaltce k další samotě jménem Kolna. Za ní vede poměrně pochybná, ale nakonec průjezdná cesta až na konec lesa, kde se spojí s větší, kterou už znám, navíc na dohled k rozcestí U Třech lip nad Bušovicemi. Sjíždím tedy po silničce do Bušovic a za nimi pokračuji po NS Kokotské rybníky do kopce ke Kytínu. Odtud pokračuje rozbitá polní cesta postupně více a více z kopce, až po hodně rychlém sjezdu vjíždím do lesa za novohuťským koupalištěm.

Novou Hutí a Dýšinou projíždím k silnici na Červený Hrádek, ve stoupání míjím odbočku k chrástecké silnici a na Černé mýti vjíždím do lesa vpravo. Opět jsem netrefil tu správnou cestu, ale je to ta nově zpevněná, sama se stočí na sever, pak je třeba odbočit vlevo na trochu zarostlejší cestu a na dalším Y rozcestí se vydat mírně vpravo. Pak vás to vynese převážně sjezdem u silnice, za níž pokračuje nábližka k hájovně Zábělá. Odtud po červené přes Holý vrch a prudkým sjezdem do Bukovce to už není daleko. Rozhodl jsem se pokračovat po červené přes Chlum, takže mě čeká prduké stoupání po pěšince. Je výžívné, ale není dlouhé a nohy ještě můžou, tak v pořádku😊 Na západní straně je kopec prošpikovaný pěšinkami, cestami všeho druhu, nově tam přibyl trail a do všeho tam jsou všude rozesety značky turistické trasy. Jel a šel jsem tu za poslední roky mnohokrát zespoda i shora a ještě se mi nestalo, že bych trefil správnou trasu... Ale to vcelku nevadí, vyjíždím na louce nad železničním tunelem, sjezdem se dostávám ke sv. Jiří a přes lávku po CT 3 překonávám Úslavu.

Protáhnu se tedy kolem čistírny na Jateční, přejedu Berounku, sjedu pod všechny tři mosty na pěšinku a pokračuji po NS Údolím Berounky do Luční ulice. Přes Roudnou pak zadem projedu do Záhorska. Celkem intenzivních 51 km s převýšením 850 m, ale vzhledem k tomu, jak jsem to pálil, jsem čekal průměrnou rychlost vyšší než 19,9 km/h.

  

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kaple s. Terezie z Lisieux v Březině

 

 

Zámek Úlice

5. 5. 2021

52 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - rozhledna Sylván - Kozí pec - Radčice - po zelené Malesice - Město Touškov - Bdeněves - Harabaska - zámek Úlice - Harabaska - Doubrava - Myslinka - Kozolupy - Vochov - Skvrňany - Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem

 

 

Po týdnu pauzy od kola vyčkávám na lepší počasí, poslední dva dny foukal extrémní vítr, tak jsem to odsouval na dnešek, kdy už se to mělo zklidnit. Předpověď se bohužel netrefila, strhávalo mě to z kola. Rozhodl jsem se dnes výjimečně respektovat zákaz vstupu na stavbu západního obchvatu a tak vyjedu za Privamedem kolem Kopeckého pramenu k Sylvánské rozhledně. Sice je chladno, ale slunce hřeje a v táhlém kopci se rychle zahřívám. Na Košutce překonám rozestavěný kruhový objezd a mířím pěšinkou k lesu nad Radčicemi, kde prudce sjíždím kolem Kozí pece ke studánce Viktorce. Projedu okrajem Radčic a po zelené, poslední zbývající hezké pěšince, pokračuji přes kopec do Malesic.

 

Chtěl bych jet po poli na druhém břehu proti Červenému mlýnu, tak musím asi kilometr a půl po silnici na Touškov. Proti vichřici se špatně jede, ale přesto jsem dojel nějakého silničáře a vzápětí odbočuji vlevo ke Mži. Polní cesta ústí v Mlýnské ulici v Touškově, kudy se protáhnu na silnici na Kozolupy a hned za mostem sjíždím vpravo po zelené turistické na pěšinu do Bdeněvsi. Přejíždím do jižní části vesnice a stoupám ke trati, za níž se cesta rozdvojuje, jedna vede zdánlivě do Myslinky, ale je slepá, já pokračuji na západ k Harabasce. Zpočátku pěkná polní cesta se poněkud zhoršuje, ale dá se projet a pokračuje v lese k modré turistické značce. Po té bych měl jet asi 200 m směrem na Buben a pak odbočit opět zpět do západního směru na první a jediné odbočce. Bohužel mezitím byly nejméně dvě další, takže jsem musel ověřovat pozicí v mapě, jak to teda je.

 

Nějak se začíná mračit nebe a vítr ještě přidává na síle. Už ovšem není vyhnutí, co přijde, to mě potká. Zakrátko vyjíždím z lesa, získávám trochu výhled a vidím mordor. Pršet taky nemělo podle meteorologů, ale vlastně možná měli i pravdu-sněžilo. Nebo padaly krupičky. Ochladilo se o dalších 5°C, zmokl jsem a ruce mi zmrzly tak, že jsem je do konce výletu už neohřál. Ale přehnalo se to nakonec dříve, než jsem čekal. Stihl jsem jen dojet k silnici od Doubravy a dovrávorat v extrémním bočním větru k polní cestě vpravo, jižně od Kníjí a dojet k lesu, kde bylo mokro, ale po přeháňce. Trochu zamotaně, ale zkrátka pořád za nosem po větší lesní cestě jsem se dostal ke žluté turistické značce, důležitému orientačnímu bodu.

 

Od rozcestí s velkou cestou z Roupova sjíždím přímo do Úlice, zámek se nachází za průmyslovou halou a farmou vpravo. Je to spíš zámeček a je soukromý, nepřístupný, prohlédnout si štít je však možné od vrat. Od Úlického potoka by měla vést cesta zpět na Harabasku. Dá to sice trochu práci najít, ale skutečně taková cesta existuje. Stoupám mokrou hlubokou trávou, co bere spoustu energie, kolem pěstírny stromů k lesu na Harabasce. Pokračuji mírně vlevo, téměř na jih, časem křižuji žlutou turistickou značku vedoucí po hřebeni na západovýchodně a začínám klesat směrem na Kbelany. Možná by se do nich dalo i dojet, ačkoliv mapa říká něco jiného, ale dnes to ani nechci zkoušet, stáčím se na cestu zpět. Po kupodivu slušné cestě křižuji CT 2204 a pokračuji ke žluté turistické trase. Její nejzajímavější, močálovitou část absolvuji a od rozcestí se štěrkovou cestou pokračuji hrdě rovnou na východ, jestli to náhodou nepůjde projet na Doubravu. Asi po kilometru se potvrzuje, že náhodou opravdu nepůjde. Přes pole prosycené chemií a pěkně šťavnatém po dešti bych ujel tak 5 metrů, než by kolo s nabalenou hlínou vážilo tunu.

 

Vracím se tedy kousek do lesa a zhruba kolem prameniště potoka Myslinka mířím ke klasické zelené turistické značce, kde to znám jako své boty od dob, kdy tam nebyl ani značka a moc ani cesta. Za Myslinkou stoupám k podivnému statku, který slouží spíše jako skládka, ale zdá se že už trvale platí, že cesta začínající u něj je průjezdná až do Myslinky. Když jsem tu jel poprvé asi před třemi, čtyřmi lety, prodíral jsem se někudy hájem. To už dnes neplatí a tak stoupám na vršek mezi oběma obcemi a pak rychle sjídžím do Myslinky. Za ní pokračuji na louku, kudy se dá pěkně projet k CT 2301. Té se držím jen kolem Liščích jam, pak mířím neznačenou cestou přímo do Kozolup a pak po CT 37 po velké štěrkové cestě konečně se silným větrem v zádech do Vochova. Když tak fouká v můj prospěch, zkusím do toho na kraj Křimic, k Horničce, šlápnout. Povedlo se, segment jsem zajel v 5. nejlepším čase, ale Strava to nějak ignoruje. Nevadí, na tom svět nestojí, pokračuji ne moc používanou cestou k bývalému jablečnému sadu. Tudy se dostávám k Regensburské a pak po cyklostezkách přes Zadní Skvrňany do Předních Skvrňan, po CT 37 na Jíkalku a kolem Kalikovského mlýna přes bývalé výstaviště do Záhorska.

 

Parádní výlet s posledním záchvěvem zimy, bylo něco kolem 5°C. Ale zíral jsem, jaké pěkné cesty jsem dnes projel, jednoduše paráda😊 A to mi stačilo jen 52 km.

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

 

 

Zámek Úlice

 

Odval ve Zbůchu-Starém Dole

30. 4. 2021

45 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 450 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Techmania - Borská pole - Valcha - Nová Ves - Líňský rybník - Líně - po CT 2271 Červený Újezd - letiště Líně - Starý Důl (halda) - Zbůch - Nový rybník - Líně-vyhlídka - pískovna Tlučná - Vejprnice - Křimice - Radčice - zoo - Pod Záhorskem

 

Mám chuť na kratší výlet a tak se zajedu podívat do Zbůchu na haldu po bývalém uhelném dolu. Zkusím vyšplhat někam nahoru... Je to celkem dlouho přes město, ale hned n začátku se mi povedlo využít pěšinku od Plazy ke Kalikovskému mlýnu, o které jsem si nebyl jistý, zda je průchozí. Od Přemyslovy ulice stoupám klasicky k Techmanii a pak za učilištěm ke kruhovému objezdu na Borských polích. Projíždím areálem ZČU a za garážemi za plochou dráhou odbočuji do lesa na nenápadnou cestu. Tím se dostávám ke trati na Klatovy. Od viaduktu stoupám nad Valchu, pak ji projedu a mířím do lesů kolem letiště Lhota. Motám se zas lesními cestami a pro auta uzavřeným mostem u Nové Vsi překonávám dálnici.

Pokračuji po bývalé silnici a kousek za odbočkou na Líně odbočuji na polní cestu vedoucí kolem Líňského rybníku do Líní. Fouká silný protivítr, takže po CT 2271 do Červeného Újezdu to na rekord není, ale jede se dobře, není tu moc lidí. V Újezdu se vydávám vlevo nahoru a vedlejší cestou se infiltruji do "vojenského prostoru", jak je nasprejováno na prastarých rozpadajících se vratech. Projíždím kolem černé skládky-obrovského vrakoviště a pak za nevyužívanou vlečkou na cestu vpravo na západ.

Využívám první odbočku šikmo vpravo za větší cestou mezi Vodním Újezdem a Zbůchem. Je větší, než jsem čekal a dokonce bez problému projíždím k chatové osadě za Zbůchem a dále pokračuji ve stejném směru po menší polní cestě k hlavní silnici na Folmavu. Když jsem si vyčekal místečko v hustém provozu, ocitl jsem se vlastně přímo pod odvalem z bývalého dolu ve Starém Dole. Měl jsem za to, že je opuštěný, ale pravda je opačná. Mezi architektonicky krásnými, dnes chátrajícími budovami, které slouží jako skládka, v trochu děsivých kulisách projíždím na severní stranu odvalu, kde se dá vyběhnout nahoru na okraj.

Zpět do Plzně se vydávám menší cestou za fotbalovým hřištěm, pak projíždím několika bloky rodinných domů přímo ve Zbůchu, ale vlastně se dá hezky projet na louku na druhé straně, U Vlečky. Naproti přes silnici je průmyslová zóna, za jejímž plotem vede pěšinka ve srázu nad potůčkem k bezejmennému rybníku. Po jeho břehu hojně využívaného rybáři se dá krásně projet na dohled k Úhercům. Po polních cestách je to pak co by kamenem dohodil k Novému rybníku. Od něj stoupám po NS Líňská okružní trasa k farmě u rozcestí Líně-vyhlídka.

Po silnici směrem na Tlučnou překonám dálnici, hned za ní odbočuji vpravo na lesní cestu podél Sulkovského potoka kolem bývalého pískového lomu. Ta mě přes četné louže přivedla k cyklotrasám kolem Vejprnic. Po jedné z nich stoupám polní cestou do vsi, celou ji projíždím, pod krytou lávkou u kostela stoupám do Hornické ulice. Na ni navazuje polní cesta směrem na Vochov a v polovině je možné odbočit vpravo a dojet do Křimic. Křimice opět celé projedu až k zámku a vydávám se k novému parku u Mže, kde už jsem nedávno chválil, že se zřejmě nakonec nebude hloupě asfaltovat, jenže teď se tu zas nějak podezřele vrtá v té jinak bezvadné cestě, tak jsem zvědav, jestli nakonec vyhraje rozum. 

Odtud už je to totiž právě po nekonečných asfaltových rovinkách celkem nuda, ačkoliv se jede podél řeky. Opakovaně velký palec nahoru získává lávka přes Mži za zoo, no a pak už jen vystoupám Lochotínským parkem ke Karlovarské třídě a vracím se do Záhorska.

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Odval bývalého uhelného dolu ve Zbůchu-Starém Dole

Pískovna Tlučná

31. 10. 2020

72 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Asfaltky, nezpevněné singly

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - Sylván - Radčice - Křimice - Vejprnice - pískovna Tlučná - Líně-vyhlídka - po CT 2258 Úherce - Hoříkovice - Chotěšov - Stod - po červené Pod Křížovým vrchem - Černotín - Dobřany - Robčice - Útušice - Štěnovice-zámek - Losiná - Černý les - Černice - po žuté a CT 3 Doudlevce (Škoda park), centrum Plzně - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Při hledání výletu na pískovnu u Tlučné jsem zjistil, že jsem tenhle výlet nějak přehlédl, proto trochu se zpožděním... A co si budeme povídat, nebylo vůbec hezky.

 

Ze Záhorska startuji k Lochotínskému parku a pěšinkou pod sídlištěm Sylván mířím k rozestavěnému obchvatu. Před ním to stáčím kousek po zelené k Zámečku, ale odpojuji se opět na začátku lesa a po krátkém singlu projíždím ke stavbě na kraji Radčic. Po zpevněné cestě pokračuji do Křimic, stoupám až nahoru Prvomájovou ulicí a po poli celkem nepřímo nejprve na západ k rozcestí a pak přímo na jih do Vejprnic. Držím směr, projedu vejprnické údolí, vystoupám na Draganec a na dohled k Fulínům odbočuji doprava právě k bývalé pískovně u Tlučné. Být trochu sluníčka, voda by hezky zmodrala, ale všude je temno, šedivo, takže to moc atraktivní není😆 K tomu se přidává bahno po kotníky, takže různě kličkuji mez stromy a jsem rád, když nakonec vyjíždím na silničku z Tlučné na Líně. Po té se dostanu přes dálnici a u farmy nad Líněmi odbočuji doprava na CT 2258.

Převážně "překrásným" okolím logistického parku sjíždím k Úhercům. Za nimi konečně vyjíždím mimo asfalt, po polní cestě. Ona to není v deštivém prostředí až taková výhra, ale tento pěkný úsek k Jetelovému vrchu skrz viadukt pod tratí se dá jet. Projíždím lesíkem k relativné novému rybníčku u rozcestí, odkud je to už na dohled do Hoříkovic. NS Stodsko vede po silnici, což mi přijde nepochopitelné, ale bohužel tu není alternativní cesta. Proti silnému větru bojuji se zbytkem úseku do Chotěšova. Od kláštera sjíždím k jezu, pak kousek po vyasfaltované modré trase, která před Stodem někam odbočuje. Já pokračuji po břehu Radbuzy až k lávce a Úzkou ulicí jsem se protáhl na červenou turistickou trasu. Ta hned na kraji Stodu za Novým mlýnem pěkně prudce stoupá lehce blátivou pěšinkou. Následuje mírnější část kolem rybníků, jak se ale člověk blíží k lesu, i stoupání je intenzivnější. Asi je tu pak nějaký nesmyslný zákaz vjezdu cyklistů, ale nevím, kudy jinudy by se mělo jet, a chodci to (snad) chápou stejně.

Vrchol Křížového vrchu objíždím po NS Příroda a lidé a klesám po ní rozbitou cestou do Černotína. Odtud klasicky mířím do Dobřan po malé silničce, která nejprve táhle stoupá, v polovině se to zlomí a ke hřbitvu za léčebnou se naopak klesá. Projíždím Dobřany a protože chci do Losiné, musím po hlavní silnici k dálnici. Kvůli nejistému terénu jsem nevyužil alternativní malou cestu pod Šlovickým vrchem, ale provoz naštěstí nebyl až tak velký. Po této silnici, kudy kdysi, než byla dostavěna dálnice, vedl veškerý provoz z Prahy do Německa, jsem tedy dojel až do Robčic. Zde konečně sjíždím na menší silničku do Útušic a chci zkusit podjet silniční most pod Dobřanskou silnicí. Vjíždím tedy do údolí Útušického potoka, bohužel z něj opět musím vystoupat nad meandrem řeky a pak sotva jetelným sešupem sjíždím na hráz mezi rybníčkem a Úhlavou. Skutečně tudy projíždím pod zmíněný most a hezkým okružním singlem objíždím celý meandr pod Štěnovicemi. Zadem se dostávám ke štěnovickému zámku, vracím se na silnici, stoupám kolem Lidového domu a pak postupně táhle stoupám do Losiné. Zde si dám chvilku pauzu a vydávám se do Plzně.

 

Z Losiné se tedy kolem hřbitova vracím do Černého lesa a přes dálnici mířím do Černic. Po žluté pak rezidenční oblastí projedu přes Čechurov až nad Vokounovu lávku. Stále po stejné panelové cestě, ale po CT 3 sjíždím do Doudlevec ke Škoda parku. Po pravém břehu Radbuzy se pak snadno dostanu až do centra Plzně kolem papírny a lokality U Ježíška. Do Záhorska se vracím přes Lochotínskou lávku.

Poměrně asfaltový výlet, což ovšem patří k tomu podzimnímu marasmu. 72 km převážně po zpevněných cestách a téměř 700 m převýšení. Průměrná rychlost tím pádem vystoupala na 22,7 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

 

Zatopená pískovna Tlučná

 

Kaceřovský mlýn (NS Kaňonem Horní Berounky)

28. 4. 2021

59 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Lesní cesty 

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Košinář - V Koutě - Orlík - Třemošná - Česká Bříza - Žichlice - Nynice - Planá - Rybárna (Kaceřovský mlýn) - po NS Kaňonem Horní Berounky Robčice - Břízsko - Koryta - po žluté Červený vrch u Obory - Býkovský potok - Kamenice - Bohoutov - Záluží-chaty - po místní červené Záluží - po místní žluté Orlík - Kamenný a Třemošenský rybník - Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Loni jsem náhodou narazil na parádní cestu podél Beorunky pod Kaceřovem, později jsem zjistil, že je tu i Naučná stezka Kaňonem Horní Berounky a že se tu jelo částečně dokonce Kolo pro život. Teprve dnes to ale prozkoumám pořádně, po delší pauze, aby se mi vzpamatovalo koleno.

Vyrážím ze Záhorska na Mikulku, z níž pochopitelně sjíždím a objíždím stavbu východního okruhu přes ulici Pod Stráží. Tudy jedině se dá dostat do Malého Bolevce. Odtud mířím na hráz Košináře a rád bych nějakou přímou cestou dojel k areálu Škoda JS. Samozřejmě jsem se vydal rovnou za nosem, což mě zavedlo trochu jinam, na kraj Zruče do oblasti V Koutech. Protože jsem v mezičase měnil vidlici na kole, musím ještě trochu ladit komponenty cestou. Za chvilku je ale vše v pořádku a mohu tak zajet hlouběji do lesa a k betonové hradbě Orlíku. Projíždím okrajem Třemošné k NS Třemošná, která mě navede na pěknou polní cestu směrem na Českou Břízu. Lesíkem a přes pole po vyšlapané pěšince přes vršek Luhová se dostávám ke hřbitovu, odtud už je to jen kousek asfaltovou alejí do Břízy. Do Žichlic pokračuji nádhernou polní cestou od kapličky sv. Petra a Pavla.

V Žichlicích musím na silničku do Chotiné a za areálem zemědělského družstva, u křížku, odbočuji na prašnou polní cestu na východ. Provádí mě k lesu, kde nesmím odbočit po větší cestě vlevo do Chotiné, ale pokračovat rovně podél lesa, projet jím a pak se po větší štěrkové cestě dostat ke žluté turistické značce. Po té zbývá necelý kilometr do Nynic. Následující kilometr do Plané musím po silnici. Terénu si ale vzápětí užiju až až. Nejprve po louce na ostroh s chatkou nad soutokem Třemošné a Berounky, ale pak po neznačené cestě využité k těžbě je to těžký punk. Bohužel tu zřejmě bývala pěkná stezka, ale momentálně je tu polom nebo skládka stromů. Po překonání překážkové dráhy se ale dostávám skutečně do kaňonu Berounky, k romantickému místu u jezu, na jehož druhém koncí svití pěkně udržovaný Kaceřovský mlýn.

Ještě asi 1,5 km vede přímo po břehu řeky dokonalý singl, pak už se zdvihají skály a je třeba prudce stoupat kolem několika chatek do vesničky na konci světa, Robčic. Po hřebínku kolem hřbitova, odkud je výhled do celého kraje, mířím do Břízska. Na západním konci vesnice sjíždím ze silničky na polní cestu k Pazderně. Pěkně se sjíždí, tak jsem tam hned, objedu chalupu a stoupám lesem až k poli, kde se setkávám se žlutou turistickou trasou vedoucí od Piplova mlýna u Střely přes Koryta do Obory, kam také pojedu. Než se dostanu do Koryt, kříží mi cestu stádo muflonů😍

Z Koryt se jede rozbitou lesní cestou přes údolí tří potoků. Takže začínám sjezdem, pak prudké stoupání, za chvilku překonávám trochu méně hluboké údolíčko a do třetice příkrý sjezd k obořické hájovně, odkud už mě čeká dlouhé stoupání po rozježděné cestě na Červený vrch (515 m n. m.) u Obory. Letos je jaro chladné, tak se vyhřívám v paprscích zapadajícího sluníčka a to mi připomíná, že bych se nikde neměl moc toulat, abych se vrátil za světla. Vyrážím po místní žluté směrem na Býkov velkou lesní cestou podél elektrického vedení mírně z kopce. Asi po kilometru by měla být odbočka vpravo, ano, nějaká malá se tu nachází, která by měla být zkratkou k NS Býkov-Žichlice. No, myslím, že nebýt těžby nebo lesní školky se sazenicemi stromků, asi by se tu ani nedalo projet. Takhle jsem se přecijen někudy dostal k větší cestě, kde rozhodně nebyla značena žádná naučná stezka. Dokonce to chvíli vypadalo, že cesta končí. Podle mapy jsem byl ale na správné trase.

Vydal jsem se tedy po kančí stezce v prudké stráni počínajícího Býkovského potoka a projel jsem lesem až ke skutečné cestě u Olejné. Že tu něco musí být jsem poznal podle zbytků překážek z Predator race, který se tu kdysi konal. U Olejné už jsem to lehce poznával, protože jsem tu jel nedávno. Vydal jsem se ale jinou cestou, na západ, ke trati, na Jalovčiny. Tento úsek byl zpevněný štěrkem a tato větší cesta na rozcestí vedla vlevo, tak jak mi bylo milé. Tudy jsem se dostal až k silnici na Býkov. Potřeboval bych dál jet podél trati na jih, podle mapy to ale nejde. V lese nicméně nějaká cesta za silnicí vede, tak ji zkusím. Vyšlo to, projel jsem rozbitou, místy zarostlou cestou k drážnímu domku a pak už bylo jasné, že se dostanu k vodárně na Kamenném vrchu a rychle se zorientoval, kde se nacházím.

Sjezdem po šotolině po známé zelené je to jen mžik k rozcestí Kamenice, kde se střetává silnička s lesní cestou i železnicí. Zde musím až k silnici a pak najít neznačenou pěšinku na jih. Povedlo se, podél Bílého potoka vede zajímavá pěšina, místy sice zarostlá nebo rozbitá, takže ne moc rychlá, ale jinak v hezkém prostředí potůčku. Z lesa vyjíždím u motokrosové dráhy za Třemošnou u hlavní silnice. Kudy to teď vemu dál? Zkusim na Horní Břízu... Mapy mi ani nedávaly naději, ale dá se projet dobře na Velkou Lužinu, jenže další rozhodnutí na mě čeká hned tady na vrcholu, mimo směr na jednu nebo na druhou stranu? Po státní silnici nechci, ale snad když to vemu k proslulé nebezpečné křižovatce, půjde to i po kraji pole. Tak to bychom měli, teď kus po silničce na Břízu. Fotomapy mi říkaly, že se dá projet přes pole na Ledce. Tak to platilo asi loni, dnes už ne. Musím tedy zajížďkou pokračovat na Bohoutov. Ještě před ním se objevila velká cesta, která vypadala, že vede přesně směrem, jaký potřebuji. Hned ji jdu vyzkoušet, jenže jakmile vjíždí do lesa, téměř se ztrácí a rozdvojuje se, přičemž ani jeden směr mi není sympatický. Mapy zde neznají žádnou cestu... Vydal jsem se vlevo a naštěstí se dalo projet všelijakými zátočinami směrem na jih. V pásu lesa mě navíc zmátla asi nějaká stará neplatná značka místní červené trasy. Pak to vypadalo, že už jen sjedu podél remízku ke trati a bude. Ale ani zde cesta není, naštěstí se dá brázdou po poli. No byla to anabáze, než jsem se konečně vrátil po místní zelené k rozcestí Záluží-chaty a mohl podjet viaduktem trať.

Rychle po prašné cestě jsem dojel do Záluží, vystoupal k rozcestí Nové sídliště a pokračoval po mísntí žluté skrz les na Orlík a pak pod elektrickým vedením až ke Kamennému rybníku. Na segmentu jsem se nedostal ani do Top 10, tady jezdí fakt blázni😃 Objel jsem Třemošenský rybník (lávka přes výpadovku pořád zavřená) a zalesněným pásem podél Tachovské ulice jsem projel na Kušutku. Pak už jsem se jen protáhl boleveckým sídlištěm Komenského ulicí k aleji Svobody a sjel do Záhorska. Super výlet, koleno i nová vidlice na kole vydržely, počasí příjemné, maximální spokojenost😊 59 km, 18,1 km/h, ale přes 900 m nastoupáno.

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Kaceřovský mlýn na Berounce