Hora Bzí

28. 5. 2013
67 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Velmi vysoká (bez úseku po zelené na horu Bzí střední)

Radobyčice-Valík-Štěnovice-Čižice po červené-Netunice po žluté-Háje-Osek-Řenče-Libákovice-Letiny-hora Bzí po zelené-Bzí-Chocenice-Vlčice-Blovice-Zdemyslice-Vlčtejn-Chouzovy po modré-Pod Nebílovským Borkem-Losiná po červené-Černice-Doudlevce-Bory

Předcházející týdenní lijáky a zima způsobily, že tento výlet byl ve znamení bahna. Je to prostý, buď se jede po silnici nebo se musí počítat s tim, že člověk se vrátí jako čuně, o kole nemluvě. Noo, myslel jsem, že jsem to naplánoval převážně po silničkách, ale byl jsem vyveden z omylu. Zpočátku to ještě bylo bez problému, do Radobyčic jsem jel po silnici, přes Valík po červený to taky nebylo nijak zvlášť rozbahněný, konec konců ani podél řeky, když jsem jel do Čižic. Strach jsem měl z úseku po žlutý turistický na Netunice, ale i ten byl kupodivu mezi polema bez problému jetelnej. Samozřejmě bylo mokro a písčitý podloží s kamenama neni extra příjemný pro prudkej stoupák, ale jet se dalo a to je hlavní:) Pak jsem jel zas větší kus po asfaltkách, vystoupal jsem si do Hájů a sjížděl do Oseku. V úterý odpoledne byl mezi vesničkama naprosto minimální provoz, takže se jelo dobře. Řenče jsem projel a pokračoval směrem na Libákovice. Tam už můj obvyklej akční rádius končí, takže za touhle vesnicí jsem začal objevovat...vystoupal jsem snad až k nějakejm 550 m.n.m. a měl rozhled do širé krajiny, přičemž jsem se vez po krásný nový silničce, která začala klesat k Letinám. Původně jsem chtěl jet do Chocenic a dát si zelenou turistickou na Bukovou horu, jenže mi padla do oka hora Bzí, fascinovala mě svym jménem a rozhod jsem se zdolat ji. Vydal jsem se po zelené, která ukazovala "pouhé" dva 2 km na vrchol. Řikam si OK, to musim dát, začátek se zdál pohodovej, jenže netrvalo skutečně dlouho a vjel jsem na hráz rybníka a jel jakousi strání, kde vyloženě tek potok a velmi málo používaná cestička se stala korýtkem s velmi širokými rozbahněnými břehy. Projet se to často nedalo, bylo to takový skočit na jeden břeh, párkrát šlápnout, skočit na druhej, no nic moc, ale očekával jsem zlepšení. To se ale ještě dlouho nedostavilo. Jak je částečně vidět na fotkách, cesta se spíš zhoršovala, aspoň, že značení bylo dobrý, ale asi 4-5 metrů široká rozoraná cesta, kde nejmešní hloubka řídkého bahna byla 10 cm a ve dvou vyjetých kolejích tekl regulérní potok, nebyla zrovna ideálem. Vzhledem k tomu, že se nedalo jet ani přilehlym lesem, vážně jsem uvažoval o tom, že se vrátim. Nakonec ale vyhrála touha překonat tenhle shit. Bylo to ovšem na hranici jetelnosti, často jsem musel slejzat a hledat cestu dál, pokud jsem vyloženě nechtěl skončit po kotníky v bahně. K tomu začal bejt kopec prudší, chvíli se kolo chytalo, chvíli jsem do toho dupal a přesto stál na místě, bylo krásně cítit, jak moc energie v danejch chvílích ztrácim. Zhruba po kilometru a půl se připojila jiná cesta, kde zřejmě končila pouť lesního traktoru a dál už vedla notně zarostlá stezka, kterou evidentně používá leda sem tam nějakej tramp. Nicméně měl jsem radost, že jsem to pokořil a užíval si sluníčka a přírody. Na jeden z nejlehčích převodů jsem dorazil na Bzí. Úplnej vrcholek, skalka, se musí vylézt pěšky, ale v jarním rozkvětu odtamtud stejně neni moc vidět, jen to, že jste docela vysoko. Vydal jsem zakrátko dál, na Jezevčí skálu a přitom zjistil, že z téhle strany se na Bzí dá dojet víceméně i autem:// A já se tak nadřel...:D Jezevčí skála teda už nic zajímavýho, tak jsem sjel do vsi a po cyklostezce pokračoval na Chocenice. Oficiálně silnice III. třídy je rozbitá polňačka, dobrá tak akorát na to horský kolo;) Z Chocenic jsem dál pokračoval po cyklotrase 2145 a že uvidim jak bude vypadat odbočka na zelenou turistickou a podle toho se rozhodnu, zda pojedu ještě na Bukovou horu. Ta cyklotrasa ovšem...opět a zase mi vytočila. Dementně značená, vlastně vůbec nechápu její existenci, je to prostě jen určitá "vyznačená" cesta, jenže dalo se tu jet i bez cyklotrasy odjakživa. Očekával bych, že tedy bude aspoň zančená tak, že nebudu de facto potřebovat otvírat mapu, v tom by moh bejt její jedinej přínos, že mi správně navede na určitej cíl. Ale ještě v Chocenicích značka cyklostezka ukazuje rovně, ovšem cesta se rozdvojuje a vede doprava a doleva-aha! Tak proč na tu značku nedaj šipku?!!! Tohle je prostě k ničemu. O asi kilometr dál jedu, jedu po cestě a najednou jsem na jejím konci u nějaký chaty, dál nic nevede...opět neoznačená odbočka cyklotrasy, mělo se jet po nějaký stezičce schovaný mezi křovím. Tak kdo to do háje značil! A na tak krátkém úseku ještě třetí příklad, opět se cesta rozdvojuje, ta větší vede doleva, menší mírně vpravo, značení cyklotrasy na míle daleko neni. Kam se vydat? Pocitově mi připadal lepší směr vpravo, ale stejně tak to mohlo bejt na druhou stranu, páč se tam to docela motalo. Nakonec to bylo správně, ale další značka byla až asi za necelej kilometr. No jak řikam k vzteku, lepší tyhle mystifikační rádobytrasy ignorovat (dělal je taky nějakej ignorant). Vyjel jsem tam mezi pole před Vlčicema a jak jinak, sračička všude, nasycená hnojivem-prostě takovej ten polní humus, můj oblíbenej;) Vyjel jsem ale zanedlouho na silnici a pokračoval do Blovic a dál na Zdemyslice. Musel jsem předjet starou V3S, která vezla nějakej náklad a jela asi 15 km/h. Pod kopcem na Vlčtejn jsem si sundaval mikinu, páč bylo nakonec docela hezky a teplo a najednou se objevila ta V3S a zas mě předjela. Smrděla neskutečně, tak jsem jí dal asi pět minut náskok a pak se vydal nahoru. S velkou "radostí" jsem ji dojel tak v půlce toho táhlýho stoupání. jela tak pomalu, že i tam jsem se rozhod ji předjet. Ve Vlčtejně jsem se vydal po modrý a opět to nebylo tak úplně moudrý rozhodnutí, ale nějaký to kilo bahna už se ztratilo:D Po překřížení hlavní silnice už se pěkně sjíždělo a nebylo to bahnitý. Pokračoval jsem za Chouzovama mezi pole...už jsem to bahno ani moc neřešil, bylo to jedno. Ale bylo ho tam dost. A po průjezdu lesem jsem se napojil na červenou. Ještě jsem si vystoupal nad Losinou a pak už sjížděl k Černýmu lesu, přes dálnici do Černic, Bručný a přes lávku směrem na Tyršák a na Bory.

Celkem ujeto 67 km, ale trvalo mi to snad pět hodin, nevim, kam se mi ten čas ztratil, nevim o tom, že bych se někde nějak zdržoval kromě Bzí a měl jsem pocit, že cesta odsejpá. Vejlet bych shrnul nakonec jako docela punkovej, některý úseky se fakt daly sotva projet. Doba čistý jízdy něco přes tři hodiny, průměrná rychlost 20,88 je dobrá, vzhledem k tomu, že ty exponovaný úseky jsem jel třeba 6 km/h. Navíc nastoupáno 1265 m, to je slušný, snažil jsem se jet v tempu a bylo to znát oproti minulejm výletům, kdy byla průměrná skoro o 2 km/h nižší. A taky na nohách jsem to poznal;)

Jak přebrodit bahnotok?

Vrchol hory Bzí

Výhled z Bzí směrem na Letiny

Hora Bzí, 580 m.n.m.

Panorama z hory Bzí směrem na Chocenice

Habr na kole

15. 5. 2013
68 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká


Doubravka-Bukovec-Dýšina-Nová Huť-Kokotské rybníky po modré-Hudlice-Osek-Volduchy-Habr-Holoubkov-Svojkovice-Pod Žďárem-Borek-Rokycany-Ejpovice-Kyšice-Božkov-Slovany-Bory

Sluníčko už od rána mi vytáhlo na projížďku. Na celodenní výlety neni čas, takže ačkoliv jsem nevěděl, kam se vydat, chtěl jsem se vrátit tak za 4 hodiny. Už je to nějakou dobu, co jsem byl u Kokotskej rybníků, kde je to mimořádně hezký, tak jsem to stočil severnim směrem. Nezbytnou nutností je projet skoro celou Plzeň, ale neni to tak zlý, když se dá jet podél řek po cyklostezkách:) Chlum jsem si nestříh po tom, co jsem den před tim zjistil, jaký jsem třasořitka:D Ale i kopeček za Bukovcem na červený turistický je dost vydatnej. Nemam moc rád tuhle cestu před Chrástem, kde je cesta spíš po poli a kolem nějakejch prapodivnejch chýší bezdomovců lemovanejch skládkama na kraji Chrástu, takjsem se rozhod, že zkusim překřižovat hlavní tah z Plzně a jet kus lesem zhruba někam na Dýšinu. To se povedlo částečně, jel jsem cik cak lesem, abych tak řek rovnou za nosem. Opět samozřejmě bahnem, ale s tim se počítá. Pak se slušnější cesta začla stáčet někam ke Kyšicím, takže jsem se vydal tou špatnou, ale nakonec to nebylo tak zlý a objevil jsem se na Černé mýti (ne že bych to tam znal podle jména, prostě jsem se vyloup u silnice) a sjel do Dýšiny. Tu jsem projel na Novou Huť a už jsem byl na modrý turistický a stoupal jsem ke Kokotsku prudce po kamenech, kořenech a nezřídka taky potůčkem nahoru. No převod 1-3, zatížení na zadní kolo a stejně to klouzalo jak bejk. Ale nechtěl jsem to vzdát, tak jsem ten kopec nakonec zdolal. Za sucha by to bylo nesrovnatelně lepší, ale já jel na jaře, takže místy se po cestě ani nedalo jet a musel jsem využít okolí, kde jsem se chytil na jehličí. Přímo u rybníků si pamatuju, že jsem projížděl močálama i v létě, tak jsme měl trochu obavy, ale takovýho bahnoborce jen tak něco nezastaví;) Na pár desítek metrů jsem vyjel na silnici, ale dál pokračoval po modrý, kde cesta byla snad ještě horší. Tráva ještě celá mokrá od rosy, pod níc skrytovaný kaluže, hluboký vyjetý koleje a mazlavý blátíčko. Přitom ze začátku byly vidět stopy od auta, to mi hlava nebrala, ani na kole se tam téměř nedalo jet, vážně jsem uvažoval o návratu, ale nakonec jsem i tohle překonal a dál v lese se situace zlepšila. Jen jak se cesta vinula dál a mizel les, zřejmě po nějakym přívalovym dešti bylo na cestě naplaveno tak 20 cm zeminy. Nepříjemné, ale naštěstí se to nebořilo a nijak extra nelepilo, takže se dalo projet ke statku (Hudlice) a to už je jen kousek do Oseka. Tam jsem se vydal proti silnýmu větru po silnici přes Volduchy ke kempu Habr, kde jsem se opět vydal po modré. Trošku problém byl s tim, že kolem silnice byly vykácený stromy, takže modrá značka nebyla vůbec často. Nicméně mě na tom ani tak nezáleželo, chtěl jsem jet lesem a směr mi vyhovoval. Nakonec jsem i tu modrou trefil dobře, akorát kopec byl větší, než se zdál nebo nohy už nehctěly. Vjel jsem opět na silnici ze Sklený Huti a vydal se na Holoubkov. Jak jsem později zjistil, mohl jsem jet podél dálnice na Plzeň a podjet ji o pár kilometrů dál, ale to jsem nevěděl, takže jsem jel pořád po silnici. Nechtělo se mi sjíždět až do vsi a znovu stoupat, ale překrosit louku nebyl ideální nápad, pod trávou byla úplně rozrytá zem, skoro se v tom nedalo jet. Pak už jsem se ale vydal po modrý do Svojkovic, pěkná štěrková cesta. Cestou jsem právě zjistil, že existuje podjezd lesní cesty pod dálnicí. No a ze Svojkovic jsem měl původně smělej plán vyjet na horu Žďár po žlutý turistický, jenomže se proti mně postavil čas, únava a jak se ukázalo i cesta...kořeny až na půdu a nehoráznej kopec, při přehazování na nižší převod u odbočky na tuhle skvělou cestičku mi spad řetěz, tak jsem to bral jako znamení, že tenhle kopec si necham jako výzvu pro příště, měl jsem najeto tak o 10 km víc, než jsem počítal, takže jsem se vydal do Rokycan, kde mimochodem staví novej kruháč, kousek za nima směremna Ejpovice jsem sjel na pěknou cyklostezku vedoucí víceméně po břehu Klabavy a následně Ejpovickýho jezírka. Pak jsem si vystoupal do Kyšic a pokračoval cestou na Červenej Hrádek. Již známym podjezdem pro zvěř pod přivaděčem jsem pokračoval na Božkov a přes Slovany na Bory.
Celkem to tedy dalo 68 km. Pozdějš kolem poledne bylo už dost vedro, skoro 30°C, což mi úplně nevyhovuje, ale krásně jsem se opálil (takže zas můžu sedět 14 dní u kompu:D). Převýšení kolem 1100 m, to je taky slušný, a průměrná rychlost 19,07 km/h. Už jsem se konečně trochu rozjezdil, takže se těšim na další výlety, třeba na ten, co povede na Žďár;)

Čilina na kole

14. 5. 2013
56 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká


Božkov-Na Pohodnici-Čilina-Rokycany-Raková-Hájek po žluté-Kozel-Šťáhlavy-Starý Plzenec po červené-Černice po žluté-Bory


Po nespočtu krásnejch jarních dní, kdy jsem bohužel neměl ani špetku času vyrazit kamkoliv ven, jsem se dostal na kolo. Vyrazil jsem prozkoumat inline okruh v Božkově a pokračoval rovnou nově otevřenou silnicí vedoucí k Tescu. Dál už jsem ale po silnici nepokračoval a jel po zelené turistické, která vede ve směru přivaděče k dálnici. Cesta zpočátku velmi pěkná, ale celkem stoupá a postupem času se začně měnit ze štěrkové uježděné na lesní. Samozřejmě by to nebylo ono, kdyby nebyla rozježděná od těžebních strojů. Takže jsem se probojovával v lese ještě pořád velmi promočenou cestou rozježděnou od náklaďáků, místy přes kořeny, po šlapky v bahně. Dobrý bylo, že vzduch byl jarní, čerstvej, ačkoliv na slunci už bylo dost horko. Každopádně ovšem zelená odbočuje kamsi, kam jsem nechtěl. Původním plánem bylo dostat se přes most přes dálnici do Tymákova, ale pak jsem upravil plány a vydal se podál dálnice směrem k nájezdu u Ejpovic. Kapánek nepříjemný je, že asfaltová cesta původně sloužící při stavbě dálnice ústí tak trochu v poli, naštěstí to neni daleko k nájezdu na dálnici, kde je ovšem zase nutné jet kus v protisměru, což neni zrovna ideál, ač tam nebyl v tu chvíli žádnej provoz a je tam půlka cesty vyšrafovaná...jako by někdo počítal s tim, že tam budou jezdit cyklisti z polňačky:D Asi po sto metrech jízdy na Ejpovice jsem zas odbočil vpravo, kupodivu po značený zelený, která ale na mojí mapě z roku 2011 neni. Na mapy.cz už je, takže je to zřejmě nějaký novější značení. Asi je dobrý se po ní vydat, já jel podél dálnice a pak to chtěl stočit vpravo na Čilinu, což byl můj cíl. Zpočátku pohoda, pěkná velká cesta, všechno jasný, kudy jet, ale to se tak jako vždy změnilo. Rozbočka střídala rozbočku a nebylo vůbec evidentní, kde se nacházim, jel jsem podle instinktu směrem, kterej jsem považoval za správnej. Bohužel podmáčená cesta s mazlavym blátíčkem mi stála v cestě. Rozhod jsem se to překonat a pak už nebylo návratu, jelikož absolvovat zmíněný rozbahněný úsek do kopce nepřipadalo v úvahu. Naštěstí jsem vyjel jen o pár set metrů jinde, než jsem myslel a napojil se na hrubou asfaltku, která byla jasná i v mapě, vydal se po ní nahoru serpentýnama. Zanedlouho jsem z ní ale sjel vpravo, páč jsem nechtěl minout vrchol Čiliny. V téhle chvíli se mi několikrát otevřel krásnej výhled z výšky na Rokycany a Svatej kopeček, zhora už nebylo vidět nic. Ale natrefil jsem zas na tu zelenou, po který jsem se svez dolu, kde už jsme poznával cestu z Tymákova na Rokycany. V lese jsem akorát několikrát natrefil na stopy motorkářů, kteří bezohledně pojali les za svůj revír a leckterý svahy brutálně rozryli. Jakmile jsem před Rokycanama vyjel na hlavní silnici, překřižoval jsem ji a stoupal do Rakový, to už jsem dost cítil nohy a dul proti mně vítr, seč mu síly stačily:D Vyškrábal jsem se do toho vskutku gigantickýho "krpálu":D a pak už mnohem snáze pokračoval po žlutý do lesů nad Kozlem a po nově vyasfaltovaný cyklostezce od Hájenky. Projel jsem areálem Kozlu, jak to tak při západu slunce rád dělam (bylo už před osmou večer, vyrážel jsem po pátej...), dále alejí ke šťahlavský vlakový zastávce a po červený lukama a lesama na Plzenec. To mi taky dalo dost zabrat, zadní kolo neustále prokluzovalo v nánosech blátíčka a nohy už nesloužily, jak jsem si představoval. Byl jsem překvapanej, že jsem tam ještě nikdy nejel, jezdim slepě po silnici, přitom polema vede taková pěkná stezka. Pokračoval jsem nad Plzencem téměř vrstevnicově, napojil se na žlutou a pak z ní zas odbočil doprava, páč se mi nechtělo jet známý rozbahněný úsek po kotníky v nějakym neřádu. Už jsem i myslel, že nebudu muset sjíždět až pod chatovou oblast pod Andrejškama, ale chyba lávky, nová cesta vedla k nějakýmu zbohatlickýmu ranči. Tak jsem si znova vyjel kopec a už po cyklostezce jsem pokračoval přes lávku přes dálnici, Černice, a zadem z Radobyčic do Hradiště a dál přes řeku na Bory.
Udržel jsem průměrnou rychlost těsně nad 19 km/h, což teda nemůžu říct, že je nějakej fofr, ale na druhou stranu převýšení činilo 1163 m, a to je při relativně kratším výletu dost a navíc hodně po turistickejch stezkách a více než kdy jindy bahnem. Takže musim říct veliká spokojenost, zvlášť s výjezdem na Čilinu.

Vrchol Čilina

Zbůch na kole

21. 4. 2013
45 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Nízká

Litice-Lhota-Dobřany-Vstiš-Chotěšov-Zbůch-Líně-Vejprnice-Nová Hospoda-Skvrňany-Bory

Tak pro ten "úspěšnej" start do sezóny jsem si dal ještě jedno takový rozježdění, hlavně proto, abych cestou umyl kolo na chatě. Celkem špatný dubnový počasí a práce na diplomce zapříčinily tuhletu ostudu, že jsem letos teprv podruhý na kole.
Odpolední rychlovýlet, kterej i tak bude stačit na unavení těch mejch peciválskejch kejt, mě zavedl známýma cestama přes Litice kolem řeky a pod viaduktem do Lhoty, kde jsem pokračoval loukou a chatovou osadou a zadem dojel do Dobřan. Zmrzlinu jsem si ještě nezasloužil, ač na ní už teplo bylo, tudíž jsem pokračoval do Vstiše a rozbahněnýma lukama do Chotěšova, kde měli převelikou vzácnost-daňky:D Pak jsem se chtěl dostat snadno a rychle do Líní, myslel jsem, že ze Zbůchu vede cyklostezka podél silnice, ale nikoliv. Za Chotěšovem je třeba kousek jet po hlavní a pak odbočit k trati. Ve Zbůchu se pak musí na vršku odbočit doprava na cyklostezku a ta dovede pocestné až do Líní zadem. Já to vzal teda po hlavní, ale to nikomu nedoporučuju. Z Líní jsem se vydal na Tlučnou, ale tam jsem nedojel, odbočil jsem doprava kolem lomu na Vejprnice. U Kreinera, kde cesta ústí, jsem evidentně podle mapy moh pokračovat rovně, ušetřil bych si kopec a dojel bych do Nový Hospody, jak jsem chtěl, ale to jsem nevěděl a jel klasicky až ke trati a pak zas stoupal. Příště musim prozkoumat přímou cestu. Z Nový Hospody jsem pak sjel do chatový oblasti, měnící se ve vilovou, projel pod rozestavěnym západnim obchvatem Plzně a podél Vejprnickýho potoka pokračoval až k I. škodovácký bráně a kolem Jižního a před Hvězdu na Bory.
No...výlet vymyšlenej za dvě minuty, ale byl převážně po silnicích, což se ukázalo jako významně pozitivní. Každopádně mi bohatě stačil-na rozježdění, nic novýho jsem totiž neobjevil, žádnou výzvu jsem tak nějak nepokořil, zkrátka jsem si udělal takovej okruh. A vzhledem k tomu, že to byl první letošní slušnej teplej den, všude bylo milion cyklistů, tolik se jich potká akorát tak v hlavní sezóně někde na Modravě;D
Doporučuju všem na pohodu, za sucha zcela bez problému, ale já pro příště krapet přitvrdim.