Sedlecká skála

24. 10. 2021

60 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 890 m

Terén: Lesní cesty, kančí stezky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Doubravka - Špitálský les - Švábiny - V Pytli - Letkov - Stradiště - PP Sutice - Sedlecká rokle - Lhůta - býv. Rakovská hájovna - Potoky - Na Kudličkách - po NS F. X. France Myslivecký rybník -  Kornatice - podél Kornatického potoka Kornatický rybník, Pod Lopatou - Kozel - Melicharka - Sedlecká skála - Sedlec - po zelené Starý Plzenec - po NS Staroplezenecká sv. Blažej - CT 31 - podél trati Čechurov - Slovany - po CT 31 Škodapark, centrum Plzně - Rooseveltův most - Pod Záhorskem

Konec října, ale slunce svítí, tak proč nevyjet. Letos jsem sice na Sedlecké skále byl, ale jen pěšky. Ze Záhorska startuji směrem na východ, kolem Pramenů, pak polní cestou do Luční ulice a pak po NS Údolím Berounky k Masarykovu mostu. Kruhový objezd pod tratí už je hotový, ale já stejně pořád nejraději jezdím pod mosty podél řeky nezpevněnou cestou. K Lopatárně je nutné jet po asfaltce. Projíždím parkem V Homolkách k OC Centrum a stoupám do Špitálského lesa. Invelt se neustále rozšiřuje a už není možné projet k Rokycanské, tak ho objíždím a pokračuji na vyhlídku na Švabinách. Podél zahradní osady a za Tescem mířím k polesí V Pytli, kde druhou odbočkou jedu mírně vpravo a rychle se blížím do údolí Božkovského potoka. Spíše náhodou jsem pokračoval po malé pěšince k Letkovu. Nakonec jsem stejně vyjel na cestu podél umělého koryta Božkovského potoka, ale zajímavé zpestření.

Projíždím táhlým stoupáním celým Letkovem a za dálnici, na Merfánku. Zde odbočuji vpravo na žlutou turistickou trasu. Krátce na to, asi první cestou vlevo, odbočuji do zanedlouho prudkého kopce. Několikrát jsem tu jel a měl jsem za to, že jsou tu dvě cesty, jedna větší, kterou se vydávám a pak jedna menší, kterou nechávám za sebou. Obě by se měly sejít na druhé straně kopce poté, co objíždí vrchol Stradiště ze severu a jihu. Evidentně jsem se dokázal vydat po třetí, asi nejhorší variantě. Ona se zpočátku nezdá, ale postupně se zmenšuje a zmenšuje, až je téměř neprůchozí. To už se ale nehodlám vracet a prorazím to. Je to sice nejkratší cesta, ale jinak bych se ji příště zas pokusil vyhnout. K hájovně pod Stradištěm už upaluji po rozbité lesní cestě a sjezd končí až u silnice mezi Tymákovem a Sedlcem. Minule, když jsem tu jel, jsem prorazil plášť, dnes bez defektu:)

Odbočuji vlevo, ale hned zas sjíždím na hráz rybníku Pod Tymákovem. Pojedu totiž podél Tymákovského potoka pod PP Sutice hezkou stezkou k Sedlci. Přebrodím Lhotský potok a ačkoliv je letos dost suchý podzim, tady je pěšinka hodně podmáčená. První odbočkou vpravo zkusím vystoupat na luka pod Lhůtou. Je to hodně prudké a zanedbané, ale mělo by to pokračovat v lepších podmínkách nahoře. Skutečně jsem se trefil, jsou tu sice hluboké výmoly a bahno, ale dá se jet a tak se dostávám novou trasou do Lhůty. Chci jet na Potoky, ale to musím přes hřbet Maršálu. Vždycky tady bloudím a někdy i mimo cesty, které končí nečekaně. Dnes jsem se rozhodl volit větší cesty. Docela jsem si tím tedy zajel a to až k bývalé Rakovské hájovně. Díky tomu jsem ale objevil cestu podél lesa, která by se mohla stočit právě směrem, který potřebuju. No stáčí se trochu moc a skoro se ztrácí někde v louce, ale pokračovat se dá bez problému, to považuji za úspěch. Raději kontroluji v mapě, kudy kam. Ano, jsem kousek od Rakové, pojedu na jih po žluté do Potoků.

Zde odbočuji vlevo na neznačenou zpevněnou cestu, která vede trochu nepřímo k samotě Na Kudličkách. Nenavazuje to úplně přímo, ale dá se pokračovat více méně ve směru po horší cestě s popadanými stromy ke všem značeným trasám vedoucím po asfaltce od silnice z Kakejcova. Tu však nevyužiju nadlouho, hned zas pokračuji totálním pralesem po NS F. X. France. Od té doby, co jsem tu jel poprvé a naposled, asi rok zpátky, se tu změnilo to, že je tu více popadaných stromů a nejde projet už skoro vůbec. Zpočátku to ovšem tak zle nevypadalo, tak jsem se tudy přecijen vydal. Byla to ovšem hrůza. Až k Mysliveckému rybníku jsem šel spíše pěšky, přes rokli s rozpadlým mostkem, přes stromy a podobně. Od rybníku k chatám a silnici už je to lepší. Sjíždím tedy do Kornatic a pokračuji skrz ves po CT 2040. Na kraji lesa ale odbočuji vlevo k chatám, projíždím po cestě mezi nimi a mířím na neznačenou cestu podél Kornatického potoka. Hned za posledními chatkami je nutné odbočit lehce vlevo a pak už se nechat vést pěšinou ke krásným meandrům. Evidentně tu je stržený starý mostek, ale někdo tu rychle obstaral nový z rozpůleného kmene:))

Ke Kornatickému rybníku už je to co by kamenem dohodil. Míjím pár chatek a pokračuji po břehu na hráz, sjíždím pod ni, kde by podle některých map měla být pěšinka vedoucí k rozcestí Pod Lopatou znovu podél potoka. Buď tu nikdy nebyla nebo je stržená velkou vodou, každopádně jdu kousek kamenitým suchým korytem, pak se sice objevuje nesmělý náznak kančí stezky, jenž vede prudce do stráně přes kmeny a stržený břeh, takže kolo na záda a stejně se sotva vyškrábu nahoru...kde je už jen zarostlá louka. Podle mapy tedy mířím k nejbližší další cestě vedoucí shora od rozcestí Hádek-hájovna. Je to bída, ale vypadá to na cestu, tak zase sjíždím do údolí, kde se cesta postupně opět ztrácí. No promotal jsem se až pod Lopatu, ale jízdu to moc nepřipomínalo. Přes Hádecký potok stoupám k modré turistické značce, kterou následuji k hájovně u Hájku, pak křižuji asfaltovou cestu a po lesní cestě pokračuji rovně k areálu zámku Kozel. Na rohu se vydávám vpravo po NS Okolo Kozlu a pak pokračuji směrem na Svidnou. Asi 300 m za rozcestím Kozel-hájovna nicméně odbočuji vlevo a o kus dál, kde to rovně nejde, odbočuji do roští vpravo, abych se dostal k větší cestě právě od Svidné. "Vrstevnicovka" pod sklakou Melicharka je značená velkoryse jako asfaltka, ale je to běžná štěrková cesta. Odbočuje se na ni tak přirozeně, že jsem si ani neuvědomil, že by šlo jet rovně ke Šťáhlavům. K Melicharce se stoupá, od ní je parádní výhled na Plzenec a  Radyni, pak se trochu klesá k hlavní silnici na Rokycany. Po té musím pár metrů nahoru, ale hned zas odbočuji vlevo do lesa a konečně se blížím k dnešnímu cíli. Třetí odbočkou bych měl jet vpravo. To se snadno řekne, ale poznej která mezera mezi stromama je zaznamenaná v mapě. No nějak jsem to trefil, ke skále už jsem naštěstí jednou šel, takže vím, že musím nenápadnou cestou k extrémně prudkému kopci a pak kousek po hřebínku k samotné Sedlecké skále. Jen krátce obdivuji výhled a užívám paprsky sklánějícího se slunce a vracím se na původní "úpatní" cestu.

Vyjíždím do ulice V Mlází a prudce sjíždím do Sedlce. Po zelené se vydávám přes Úslavu do Starého Plzence a v centru plynule navazuji na NS Staroplzenecká vedoucí ke sv. Blažeji, což je trochu neprošlapanou pěšinou podél trati. Na chvilku musím sjet na CT 31, ale pod dálnicí vyjíždím na cestu pod tratí a tudy se dostávám ke Koterovu. Je třeba sjet až k řece, abych mohl vystoupat k nové lávce do ulice K Dráze. Přes město se vracím přes Čechurov a Bručnou, nad Vokounovo lávkou, po CT 31 kolem Škoda parku a po pravém břehu Radbuzy pod papírnou až k Muzeu. Není provoz, tak jedu přes centrum na Rooseveltův most a po Karlovarské do Záhorska. Celkem tedy 60 km s převýšením téměř 900 m a tedy průměrnou rychlostí 17 km/h.

Sedlecká skála - výhled na Radyni

Sedlecká skála

Lávka u Kamenného rybníku

22. 10. 2021

35 km

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 550 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - Sylvánský vrch - studánka Čumperka - Radčice - po zelené Malesice, Stráž - spalovna Chotíkov - Nevřeň - U Stýskal - po zelené Ledce - Dubský mlýn - Záluží - po modré Orlík - po místní zelené Kamenný rybník - lávka u Kamenného rybníku - Senecký rybník - Mikulka - Pod Záhorskem

Pátek odpoledne jsme měli nějaký program, přesto jsem chtěl stihnout ještě krátký výlet. Vyrážím tedy v už v půl druhé a mám tak dvě hodiny na to se vrátit. Prošmejdím pár pěšinek v nejbližším okolí. Vyjíždím pod Privamedem na pole za Kopeckého pramenem a stoupám do roští a mezi chatky. O kousek dál ale pokračuji po louce směrem k Sylvánskému vrchu a jsou to přesně tahle zapomenutá místa, která mě v Plzni baví a o která rychle přicházíme. Vyhoupnu se na Sylvánský vrch a mohu se pokochat pohledem na rozestavěný západní obchvat a další nákupní centrum ve výstavbě. Projíždím stavbou a rychle se zas vracím do míst, kde je svět ještě v pořádku, do lesa nad Radčicemi. Sjíždím kolem Kozí pece a studánky Čumperka do Radčic.

Z Radčic se vydávám po zelené do Malesic. Po nedávných vichřicích je tu spadlý strom, který jde na kole špatně překonat, ale nakonec jsem prorazil. Z Malesic sice pokračuji po zelené vedoucí po silničce do Dolního Vlkýše, ale na půlce cesty je odbočka vpravo vedoucí na kopec Stráž mezi Vlkýšem a Chotíkovem. I dnes pekelně fouká a protože jsem se stočil tak, že mi fouká do zad, tenhle kopec je zadarmo. Ze Stráže klesám k červené turistické, která vede od Chotíkova pod spalovnou. Klesám až skoro do Kůští po popadaných větvičkách. Před vsí se však vydávám vpravo na lesní cestu, která není zanesena v žádných mapách. Oni tu totiž jezdí jen motokrosaři. Podle stop, nikdy jsem je tu však nepotkal. Les je protkán hlubokými koryty, která se dají někdy špatně překonat. Vyjíždím na cestě nedaleko hlavní silnice na Karlovy Vary. Po nějakém hrubém štěrku dojedu těch pár set metrů k ní a nadruhé straně mě čeká sjezd po polní cestě do Nevřeně.

V Nevřeni hledám ulici na konci vsi odbočující vlevo ze silnice na Příšov. Tu jsem našel snadno, ale na kraji lesa vedou tři různé cesty. Kupodivu jsem vybral tu správnou, prostřední, mírně doprava. Pokračuji severovýchodním směrem až k zelené turistické trase. Kvalita cesty se sice trochu zhoršuje, ale takové přírodní cesty mám nejraději. Je navíc mírně z kopce, tak se dá jet rychle a přiblížit se polím nad Příšovem, kde se zelenou odbočujeme vlevo do dalšího sjezdu k Ledcům. Nikde nikdo, po vymleté cestě hledám tu nejlepší stopu a bohužel dole v zatáčce musím zastavit kvůli protijedoucímu autu. V Ledcích před návsí odbočuji vlevo. Na levém břehu potoka Třemošná projíždím areálem bývalého zemědělského družstva a pokračuji po louce k Dubskému mlýnu. Evidentně si tu zvykla jezdit auta, protože dojíždím nějakou dodávku. Od Dubského mlýna jedu kousek po silnici směrem na Záluží, ale od hřiště už využívám pěšinku, abych po silnici nemusel. Doposud jsem o ní nevěděl, dobrá volba😊

Ze Záluží se vyšplhám po modré k Orlíku a pak pokračuji po místní zelené trase vlastně podél silnice na Plzeň. Párkrát se to zhoupne, ale převážně sjíždím ke Kamennému rybníku a asi jen dvě vteřiny mě dělily od rekordu na úseku přes lávku u Kamenného rybníku. Domů se vracím kolem Seneckého rybníku a Prokopávky. Ještě vystoupám na Mikulku, no a pak sjíždím mezi univerzitou a nemocnicí do Záhorska.

 

Jenom taková pohodová rychlovka, ale i tak jsem stihl na 35 km nastoupat 560 m. Průměrná rychlost 18,9 km/h tedy není až taková sláva. 

Nová lávka u Kamenného mostu

 

Rybník Šavlice

18. 10. 2021

57 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Lesní cesty, cyklostezky v okolí města

Plzeň-Pod Záhorskem -  Lochotínská lávka - U Zvonu - Depo 2015 - podél Radbuzy Škoda park - Hradiště - po NS Údolím Úhlavy Radobyčice - po červené Štěnovice, Čižice, Předenice, Snopoušovy - Lišice - Horní Lukavice - Šavlice - Chlumčany - Dobřany - Šlovický vrch - Březový vrch - Měsíční Stráň - Dubová hora - Litice - Tyršův sad - České údolí - U Pechtů - podél Radbuzy papírna, U Ježíška, Křižíkovy sady - Rooseveltův most - Pod Záhorskem

 

Den už se nám pěkně krátí, je taky druhá polovina října, na kolo to ale přecijen pořád je, protože je sucho. Projedu se tedy kolem Plzně, k rybníku Šavlice. Vyrážím k Lochotínské lávce a přes centrum, kolem Štruncových sadů a Zvonu k Radbuze. Po levém břehu se proplétám mezi lidmi kolem Depa 2015, plovárny a pak po klidnější části k Doudlevecké lávce, kde ovšem zcela nepochopitelně jede nějaký pick-up s valníkem širším jak cesta. Ještě se protáhnu pěknou pěšinkou za loděnicí k Malostranskému mostu, který využiju k překonání řeky. Od Škoda parku pokračuji po CT 3 k Čechurovu, odkud sjedu do Hradiště.

Z Hradiště mě čeká asfaltka do Radobyčic, tam znovu překonám Úhlavu a přes Podhájí stoupám k Valíku, kde už je také hotová asfaltová cesta. Až na úplném vrcholku za závorou je kousek terénu a pak ve sjezdu jsou velké kameny ve vyklopené zatáčce. Překonám v nepřehledném místě hlavní silnici a sjíždím dále po červené do Štěnovic. Za vsí turistická trasa vede pěknou pěšinkou podél silnice a pak po větší cestě po levém břehu Úhlavy kolem chat až do Čižic. Tam se musí opět sjet až k řece a odbočit doprava, nelze tu využít nabranou rychlost. I zde jsou podél cesty tu a tam chaty, postupně se cesta mění z asfaltové na nezpevněnou. Loni se tu hodně těžilo, takže to změnilo ráz krajiny. Docela dost se stoupá k PP Pod Smutným koutem. Přes obnažené kořeny pak klesám k nějaké strouze, od které vede krátká stojka a pak už se sjíždí k chatám a domkům patřícím k Předenicím.

V první zatáčce směrem na Netunice odbočuji s červenou doprava, kde opět stoupám do stráně a do lesa. Ve Snopoušovech se vracím na úroveň řeky a po neznačené polní cestě mířím k jezu Lišice. Už asi hodinku pozoruji halo efekt kolem Slunce, zde na lukách je pěkně vidět... U jezu Lišice překonám náhon i řeku, projedu vesnici a po nefrekventované silničce vystoupám do Horní Lukavice. Je pondělí, takže na stavbě čtyřproudové přeložky silnice I/27 se intenzivně pracuje. Stavbou lze ale zatím pohodlně projet. Já tedy mířím po jižnější cestě, na té severní už stojí těleso lávky, která bude silnici překonávat v budoucnu. Po pěkné polní cestě mířím k lesu mírně do kopce. Na kraji lesa se připojuji na cestu, která zde vede v zatáčce, takže se vydávám vpravo a pak se lesem rychle blížím k rybníku Šavlice. Slunce už se schovalo, takže světlo je podzimní, zatažené. Aspoň je tu pár labutí😊

Vydávám se do Chlumčan a hledám malou pěšinku, kterou si zkrátím cestu podél trati. Nalezl jsem ji a je to parádní úsek. Za přejezdem už je asfaltová cesta, po které jsem dojel velice rychle na dohled obci. Rezidneční čtvrtí jsem projel k Dobřanské ulici. Na půli cesty do Dobřan, za železnicí, bych chtěl odbočit vpravo na polní cestu. To se mi povedlo, jenže polní cesta za viaduktem končí. To mě teda moc nebaví. Aspoň že je pole sklizené a dá se pokračovat po něm. Cesta se znovu objevuje až u nějaké skládky na konci Studniční ulice. Po ní už se dá dobře dostat k průmyslové zóně. Bohužel musím i kus po hlavní silnici, k odbočce ke šrotovišti. Vpravo od vjezdu do areálu je prašná cesta postupně stoupající víc a víc na kraji PP Šlovický vrch. Ještě nedávno tu byla skládka a tankodrom využívaný pro motoristické závody. Tento areál se zmenšil a hlavní část zaujala obora pro divoké koně. Občas tu jezdím, ale nikdy jsem je ještě neviděl. Stoupám tedy prudce k vrcholu Šlovického vrchu. Podle Stravy několik lidí projelo nebo prošlo přes údolí bezejmenného potoka k Březovému vrchu. Nejdřív sjíždím podivně vedenými asfaltovými cestami, pak už ale dojedu do údolí a hledám, kudy by se tu tak dalo pokračovat. No nevim, nic moc jsem tu nenašel, jakási kančí stezka vede k poli, kde si myslím, že mám největší šanci. Žádnou pěšinkou jsem tu skutečně nenašel, takže jsem to drtil po načechrané zemině, moc dobře se nejelo no...

K Březovému vrchu jsem se ale nakonec dostal, pak sjíždím po polní cestě na silničku ze Šlovic. Trochu se musím vrátit, abych se dostal na komunikaci do Měsíční Stráně. Pod Farskou horou je viadukt, kudy se dá projet na cestu vedoucí přes Dubovou horu do Litic. Většinou tu jezdím obráceně, tak jsem si ani neuvědomil, jak dlouhé a docela prudké stoupání to je. Ve sjezdu do Litic už je docela šero, což je škoda, protože by se tu dalo jet opravdu rychle, když je i tahle cesta kolem hřbitova vyasfaltovaná. Projíždím Liticemi, stoupám k Hůrce, ale k Tyršovu sadu je to zase z kopce. Po lávce překonávám klatovský přivaděč, tím se dostávám na Výsluní. Lesní cestou podjíždím chaty a klesám do Českého údolí. Slunečnou lávkou překonám Radbuzu a pak už podél ni, nejprve po silnici na Mlýnské nábřeží, pak po pravém břehu kolem Pechtů, k papírně a k Ježíškovi, projedu celou Plzeň až k Rooseveltovu mostu. Pak už jen kolem Rondelu a do Záhorska.

57 km, 703 nastoupaných metrů a 21,3 km/h průměrná rychlost, to jsou dobré statistiky😊 A vlastně jsem jel poměrně dost i lesem po nezpevněných cestách.

Výlet za sluncem

Podzimní rybník Šavlice u Chlumčan

Abertamy -> Oberwiesenthal -> Plzeň

16. 10. 2021

136 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 2200 m

Terén: Asfaltky, lesní cesty

Abertamy - Východní Abertamy - po žluté Abertamská zatáčka - Boží Dar - po Vier Hübel Tour Oberwiesenthal - Loučná - Háj - Königsmühle - měděnecká silnice - Pod Vysokou sečí - Vykmanov - Perštejn - Okounov - po CT 6 Kamenec, Korunní, Stráž n. Ohří, Jakubov, Vojkovice - po červené Velichov - po CT 6 Kyselka - Dubina - Doupovské Hradiště-Lučina - po CT 2249 Činov - Stružná - Horní Tašovice - po červené Bochov - PP Za Údrčí - Údrč - Ratibořský potok - Havraní vrch - Ratiboř - Žlutice - Pšov - Chlum - Manětín - Dražeň - Loza - Bučí - Krašovice - Trnová - Žilov - Ledce - Chotíkov - Sytná - Košutecké jezírko - Pod Záhorskem

 

Dlouho jsem přemýšlel, zda jet z Krušných hor do Plzně nebo spíše zkusit okruh v horách a pak se vrátit vlakem nebo autem. Postupně odpadaly všechny možnosti, vlaková doprava je poměrně neefektivní, směrem na Cheb už jsem letos jel, takže tedy vyrazím na kole.

Nejzajímavější je samozřejmě úsek v horách, bohužel směrem k Oberwiesenthalu se svému už tak dalekému cílu vzdaluji. Z Abertam jedu po zelené k bývalému koupališti a pak lesem k rozcestí Východní Abertamy. Zde ještě slunce svítí, tak se ve stoupání po louce zahřeju. Bohužel jak cesta pokračuje, mraků přibývá. Kolem bývalého dolu Barbora po štěrkové cestě a CT 2002 vystoupám až k vrcholku Barbora do 1031 m n. m. Poté sjíždím po žluté k silnici, vyjíždím nedaleko Abertamské zatáčky, zde už je úplně zataženo, takže ani nevadí, že zas budu chvíli stoupat k Božímu Daru. Jenže se mi nechce jet po hlavní silnici, takže když vidím odbočku do lesa, zkusím ji. Jedna lesní cesta, ta co by mohla vést podél silnice, je zničena těžebními stroji, další vede trochu méně výhodným směrem, ale aspoň se dá použít. Její nevýhodou ovšem bylo, že skončila nad roklí Stísněného potoka. Takže jsem si akorát nabral vodu do bot z rosy silné tak, jak kdyby bylo po dešti a kajícně se vracím na silnici.

 

Naštěstí je dnes relativně nepříznivé počasí, tak tu není až tak hrozný provoz. Od Jahodové louky stoupám totiž až k celnici. Hned na kraji Německa odbočuji vpravo na Vier Hübel Tour, kde se pořádně sjíždí k Oberwiesenthalu. Tato štěrková komunikace ústí velice zvláštně v apexu jedné prudké serpentiny. I nadále klesám a sice přes náves k říčce Polavě, která je zároveň hranicí. Za mostem jsem tedy zpět v Čechách. Je to jen pár metrů, ale úplně jiný svět. Bohužel ten v Čechách rozhodně není ten lepší... Mířím na jihovýchod do prudkého kopce mezi stráněmi, kde se buduje sídliště. Po vydatném kopci se ocitám u vysílače v nějakých 950 m n. m. Z druhé strany vede výrazně přívětivější cesta z Hájů, takže je tu docela dost lidí. Uživám si výhled na ikony Krušných hor německé i české strany - Klínovec a Fichtelberg a pak se vydávám sjezdem k Bílé vodě. Křižuji silnici na Kovářskou, přejíždím potok a od resortu Keilberg opět stoupám po polní cestě ke křížku směrem téměř na východ. Ke Königsmühle už mě čeká jen parádní sjezd po louce...

Omrknul jsem zbytky domu ze zaniklé osady a začínám stoupat k měděnecké silnici. Je to neznačená čárkovaná cesta, takže se trochu bojím, že skončím někde v lese. Nicméně se tudy zřejmě jezdí autem právě ke Königsmühle, takže je to poměrně velká cesta. Ano, plná bahna a výmolů, ale to k tomu patří. Ve stoupání se zahřeji, postup ale není zrovna rychlý, takže během asi kilometrového úseku po silnici jsem se rozhodl zkrátit si cestu a odbočit na Vykmanov už od rozcestí Pod Vysokou sečí. Vlastně celý sjezd až do Perštejna je po asfaltu, takže to je opravdu okamžik, sjet z hor. K lovecké chatě Vykmanov je to necelých 150 výškových metrů dolu celkem bez zákeřných rozcestí. Jediné, co je třeba, je neodbočit prudce vpravo po červené, ale pokračovat rovnou za nosem. Za loveckou chatou se sjíždí dál. Jsou dvě možnosti jet po zelené, buď po bývalé sjezdovce nebo trochu delší trasou po asfaltu. Já volím druhou variantu, protože si chci sjezd trochu užít. Ve vsi Vykmanov jsem raz dva, jak vjíždím na silnici, musím vpravo, dolů. Jsem už v nějakých 650 m n. m., ale sjezd rozhodně nekončí, Podél Hučivého potoka vede malá silnička, kde aktuálně není provoz, takže jen zírám, jak rychle míjím osady a samoty jako Vápenice, odbočku na Ondřejov a už vjíždím do Perštejna. Krásně se oteplilo a začalo svítit slunce. Ověřuji trasu v mapě a po modré ještě kus sjíždím k Ohři.

Moc rád bych zkusil pěšinku po pravém břehu, po které vede červená turistická trasa, ale mám evidentně nemalé zpoždění a nemůžu si dovolit se někde ztratit. Stoupám tedy Okounovem po CT 6 vedoucí na levém břehu po malé silničce přímo na kraji vojenského újezdu, tedy Doupovských hor. Obdivuji, že je odtud vidět Horní Hrad zaříznutý mezi horami jak Helmův žleb, a nad ním Klínovec! Nejede se přímo podél řeky, takže cesta je kopcovitá, plná krátkých, ale docela intenzivních stoupání. Projíždím takhle Kamenec, Korunní, pak následuje zajížďka do údolí Korunního potoka, dále vjíždím do Stráže nad Ohří a stále po asfaltce jedu po proudu na jihozápad. Asi o kilometr dál za posledními chatami konečně končí asfaltka. Pro pohodlné cyklisty by asi bylo nepříjemné zjištění, že po 10 km asfaltu je najednou čeká rozježděná polní cesta s hlubokými koryty. Já na tohle zpestření naopak čekal😊 Postupně se však cesta přecijen zlepšuje, je zpevněná štěrkem. Sjíždím do Vojkovic, kde jsme nedávno kempovali při sjíždění řeky, a abych měl změnu, budu pokračovat po červené turistické trase na pravém břehu. Přejíždím tedy most, za nímž je hned vlevo zpevněná cesta. Vede k chatám v Hradišti, takže je pro kolo rychlá. Za Bystřicí je to trochu chyták, ačkoliv chcete jet doleva, musíte odbočit na pěšince vpravo a vyjet na nepoužívaný železniční most. Tudy přijedete k Velichovu, kde je třeba lehce vystoupat k zámku. Už je mi to podél té Ohře dlouhé, ale ještě mě čeká kus přes kopec do Radošova, kde je známý krytý most a pak do spojené obce Kyselka. Nádherné budovy jsou buď trosky nebo za lešením, takže není moc co obdivovat-leda tak zašlou slávu. Ani z Kyselky do Dubiny to raději po červené nezkouším, abych na tom kilometru neztratil zase 20 minut. V Dubině konečně odbočuji vlevo, tedy na jihovýchod do katastru Doupovského Hradiště, konkrétně z tohoto směru do Lučiny. Čeká mě hodně dlouhé stoupání, ale je táhlé a nejede se až tak špatně. Také je zatím docela teplo.

Jak stoupám po CT 2249, projíždím vesnicí, serpentinami se pomalu dostávám mimo civilizaci, pak ze zalesněného údolí na holé vršky a Krušné hory se mi ukazují v celé své kráse, navíc zalité zlatým sluncem. Což není až tak dobrá zpráva pro mě, kdo ještě není ani v polovině cesty domů do Plzně. V mapě je vyznačena velká asfaltka, ale k mému milému překvapení se jedná až k Činovu o štěrkovou cestu, to jsem rád. Stoupání je sice dlouhé, ale jednou se to zlomí, pod kopcem U Borovic, a pak se zas rychle sjíždí, navíc snad i po větru😊💨 Za Činovem trochu hledám cestu, musím odbočit vlevo po zelené do Stružné. Mají tu pěkný zámek, ale je tak zarostlý, že si ho nelze moc vychutnat, tak pokračuji po silnici k Horním Tašovicím, přejíždím hlavní silnici K. Vary-Praha a po zelené mířím na červenou, kudy se kolem Velkého Tašovického rybníku protáhnu lesem po místy bahnité cestě k Bochovu. Poslední necelý kilometr lze naštěstí jet po pěšince na kraji pole, ne po hlavní silnici. Bochov projíždím do Toužimské ulice, odkud začíná cesta kolem zemědělského družstva k PP Za Údrčí. V mapě je to oproti skutečnosti nějaké zkreslené, ale nakonec jsem projel kolem rybníků z jihu, jak jsem měl v plánu. Jedná se o krásný úsek po polní cestě. V Údrči, která je tak trochu koncem světa, budím svým průjezdem pozornost. Rozhodl jsem se, že do Ratiboře nepojedu po červené, nýbrž podél potoka od zámku k Ratibořskému potoku. Až posledních 200 m je na pováženou, jestli projedu dál. Přebrodím potok a koukám na zarostlou cestu vzhůru. Noo, dlouho tu nikdo nejel, ale dá se tím průsekem v lese dostat k větší cestě vedoucí pod Havraním vrchem do Ratiboře. Do Žlutic bych býval chtěl jet po červené, ale nikdy nelze odhadnout, co v mapě znamená tenká čárkovaná, někdy je to asfaltka, jindy neprůchozí pěšina. Nechám tedy na vrcholu stoupání červenou odbočit a pokračuji po silnici, připojím se na další, která spojuje Žlutice s pražskou. Ještě pár malých kopečků a sjíždím do hlubokého údolí Žlutic. Měl jsem představu, že ideální by bylo tu být kolem třetí hodiny. Takže je čtvrt na pět a musím si dát konečně něco k snědku.

Do Manětína se mi to nezdá daleko, ale do Plzně ano, abych to stihl do tmy... Po nalezení správné cesty se po modré tedy brzy pouštím do prudkého kopce, kterým se zkratkou dostávám k hlavní silnici. Využívám ji asi jen po 1 km. Poté odbočuji na Pšov a držím se CT 35 až před Chlum, kde pokračuji na křižovatce rovně po zelené a do Chlumu. Navigačně to tu bylo jednoduché, ale byl to ze Žlutic kus. Jsem pořád poměrně vysoko, kolem 550 m n. m. A chvíli to tu i klesalo, nicméně stále nejsem v tom Manětíně. V Chlumu jsem se spletl, že nechci po zelené na Chlumskou horu, tak jsem se zdržel, pak konečně vyrážím po neznačené cestě po severním úpatí. Cesta se skutečně poctivě stáčí kolem hřbetu Chlumské hory a já, radujíc se z nastávajícího sjezdu, jsem přehlédl odbočku vlevo. Nebo spíše byla tak malá a nevýrazná, že jsem ji nebral vážně. Když jsem si všiml chyby, bylo už pozdě, dojel jsem tedy zpět na CT 35 pod vrcholem Chlumské hory, kde jsem mohl být asi tak před čtvrt hodinou, kdybych se držel cyklotrasy. Zase bych byl ale znuděn asfaltem. Což mě stejně čeká hned za Manětínem...

Projíždím tedy rozkopanou ulicí nad manětínským zámkem, pak přes Manětínský potok brodem k CT Baroko II. Tak jo, do tmy zbývá asi hodina a mě čeká překonat PP Manětínská. Do Plzně proto volím tu nejrychlejší cestu. Dlouho stoupám po silničce podél Malého potoka, za Švandovo mlýnem odbočuji vlevo, stoupání je výraznější a trvá další necelé tři kilometry, než vystoupám do 550 m n. m. To už jsem na větší silnici II/205. Provoz tu naštěstí není, slunce zapadá v oparu, přesto je nasvícená alej před Hvozdem taková romantická. Nejede se ale moc dobře, fouká protivítr. K Bažantnickému rybníku se sjíždí, ale logicky cestou od vody musím zase stopat. Další 2-3 km mě čekají do Lozy. To mi ale celkem vyhovuje, když jsou vesnice od sebe v těchhle mírách, to se cesta tak nějak postupně ukrajuje a netrvá to dlouho, než můžu mířit zase na ves, která je o něco blíž cíli. Z Lozy odbočuji doleva na Bučí, slunce už je tak nízko, že vůbec nehřeje a jak fouká, pěkně přituhuje. V Krašovicích si už připadám tak nějak na dosah Plzně, do Trnové je to na dohled po rovince. V Trnové se vydávám vpravo na polní cestu do Žilova, po silnici se mi zajídalo to monotónní šlapání. Chvíli jsem zvažoval, že pojedu z Žilova do Příšova, ale raději to vezmu do Ledec po silnici, abych pak nemusel jet pod Krkavcem v šeru po úzké frekventované silnici, ale využil posledních pár minut světla k tomu, abych od hřiště v Ledcích vystoupal přes chatovou osadu k lomu a pak zamířil polní cestou do Chotíkova. Od stoupání ve Štuperku už to je lesem přecijen na světlo. Přes Sytnou jsem se rychle dostal na Košutku a pak už jsem klasicky kolem Košuteckého jezírka sjel do Záhorska.

Nakroutil jsem 136 km, užil jsem si tu část v horách, ale pak z Manětína už to byly celkem dostihy. Příště asi zvolím kratší cestu a nechám si na ni více klidu. Průměrná rychlost 19,1 km/h a nastoupaných metrů 2200. 

Pohled z úpatí Doupovských hor přes údolí Ohře na Horní hrad a Klínovec

Hradecká skála - Holýšov

9. 10. 2021

71 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 600 m

Terén: Polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - U Brůdku - Vejprnice - pískovna Tlučná - Nový rybník - Zbůch - Starý Důl - Chotěšov - Krůtí hora - Stod - Hradec - po modré Hořina - Nový Dvůr - po zelené Hradecká skála, Hradec - Střelický mlýn - po modré Stod, Chotěšov - Dubovec - Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - koupaliště Líně - Sulkov - U Fulínů - Nová Hospoda - Borská Pole - Zátiší - Domažlická ul. - Na Jíkalce - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Jako obvykle mám čas asi tak tři hodinky než bude tma, přesto se chci podívat na Hradeckou skálu před Holýšovem nad Radbuzou. Cestu mám naplánovanou, snad se nikde nebudu zdržovat. Protože pojedu hodně podobnou trasu cestou tam i zpátky, v první půlce si vybírám ty horší úseky, aby mi to před cílem odsýpalo. Když tedy ze Záhorska sjedu přes Rondel za Plazu, protáhnu se pěšinkou ke Kalikovskému mlýnu po pravém břehu řeky a náhodu. Poté přes Jíkalku mířím do Předních Skvrňan a Slovanským údolím až pod Regensburskou, kde končí asfaltka a pokračuje hezký singl. Ten ústí U Brůdku, kde podjedu viadukt a hned za ním prudce vystoupám do lesa za Novou Hospodou. Lesem pokračuji na východ po neznačených cestách, křižuji modrou i CT 2258 a po jižní straně louky, kde dříve bývala malinká pěšinka, se dnes dělá asi geologický výzkum pro výstavbu železničního koridoru, tak je tu velká prašná cesta. Ještě kousek se pak jede přes les, než se dojede k průmyslové zóně Vejprnice. Křižuji silnici od dálničního přivaděče a pokračuji na rozcestí Pod Hájíčkem. Zde odbočuji vlevo a chci projet cestou kolem zatopeného lomu na silnici do Líní. K tomu je třeba odbočit dopravo v místě, kde CT 2258 a 2259 odbočuje doleva. Jak vjíždím do lesa, cesta se zhoršuje. Je ale všude hodně sucho, tak by to tu mělo dnes být v pohodě. No, o pár set metrů dále se přesvědčuji, že nikdy není dost sucho na to, aby zde nebyly dlouhé úseky hlubokého mazlavého bahna a velké louže. Přesně takhle se zdržovat, to jsem nepotřeboval. Naštěstí to k silnici není daleko, ale i tak mi to přijde nekonečné.

 

Záhy přejíždím dálnici, stoupám k mlékárně a hned za ní odbočuji doprava na Úherce po NS Líňská okružní cesta. Stejně jako ona odbočuji za dvěma zatáčkami vlevo na polní cestu a sjíždím k Novému rybníku. Letos už asi potřetí za rybníkem pokračuji po polní cestě k Úhercům, ale na dalším rozcestí odbočuji vlevo k výsypce. Západně mezi ní a rybníkem prochází pěšinka vyšlapaná od rybářů, kudy rád jezdím do Zbůchu. Jen na konci je postavená betonová hradba tak u kraje pešuňku k potoku, že se dá stěží projet. Ve Zbůchu pokračuji zadem do ulice U Trati, z níž vychází pěšina ke Starému Dolu. Nějak to tu zarůstá, vypadá to tu úplně jinak. Projet se pořád ale dá, takže v pořádku. Podél trati jedu k Chotěšovu. Podle jedné z map se zdálo, že na druhé straně v místě odstavné koleje by mohla být cesta, ale dnes to nechci riskovat, pokračuji tedy klasicky k hlavní silnici, naštěstí to je k obci kousek. V Chotěšově na konci odbočuji vpravo do Ořechové ulice, to jest mezi jakési menší haly a bývalé letiště. Nejsem si moc jistý, jestli jedu správně, ale ukázalo se nakonec, že ano. Stoupám po rozbité kamenité polní cestě ke Krůtí hoře. Před silničkou do Stoda se sjíždí a moc rád bych pokračoval na druhé straně po polní cestě, ale ta podle všeho končí v polích. Ačkoliv potřebuji na západ, budu muset sjet na jih proti větru do Stoda a pak po stříbrské silnici severozápadně k první zatáčce, kde odbočuje polní cesta do Hradce. Není to úplně luxusní cesta, ale baví mě, převážně klesá a dá se po ní přecijen jet trochu rychleji.

V Hradci jsem se opět vydal špatným směrem, jinak už to v téhle vsi asi nebude😀 Pak jsem se vydal správně po modré po silnici na Lisov. Za posledním domkem v zatáčce ale značka odbočuje vlevo a tak sjíždím po štěrkové cestě k potoku Hořina, u něhož jsou chatky. Za brodem (nebo mostkem) se modrá stáčí doleva, dokonce vede po nějaké stezce, ale mě do toho prudkého kopce stačí obyčejná rozbitá cesta pro lesní techniku. Nahoře, kde modrá odbočuje vpravo o 90°, bych měl jet rovně. Vypadá to sjízdně, jdu do toho. Evidentně se tu těžilo dřevo, takže je to tu pekelně rozježděné, chvíli se ještě stoupá, ale pak už to musí začít klesat... Trvá to déle, než jsem čekal, navíc je to tu vysypané nějakým odpadem z kamenolomu nebo já nevím čím, skoro se po tom nedá jet. Sjzed jsem si tedy moc neužil, až na silnici od kasáren, ale to je tak posledních 500 m k řece. Jak jsem jel doteď po větru, už předem mám strach, co mě čeká cestou zpátky. Stoupám Novým Dvorem po CT 2268, za tratí odbočuji po cyklotrase vlevo a už je to tu, dlouhá rovinka, kde je vítr největším nepřítelem.

 

Na kraji lesa se odděluje zelená od cyklotrasy a od slušné cesty, já se těchto benefitů také vzdávám, jinak se ke skále nedostanu. Pěšinka není moc vyšlapaná, značka tu a tam, takže ji chvílemi ztrácím. Ono ale není moc možností kudy se nahoru vyškrábat, takže nakonec jsem samozřejmě trefil ten správný směr. Nevím ani, jestli se to dá nějak rozumně vyjet, mně se to tentokrát nepodařilo. Kupodivu celkem rychle ale naberu výšku a zjevuji se vysoko nad meandrem Radbuzy na Hradecké skále. Tají se trochu dech, ale vyfotit to nejde, proti slunci, přes stromy, zážitek nelze zprostředkovat, bohužel.

 

Čas mám ale dobrý, tak bych to rád nezkazil. Co mě asi čeká ve sjezdu? Kupodivu se dá jet, trochu zarostlý singl plný kořenů, ale čekal jsem to horší. Zanedlouho jsem u chatek a tam už se jede jedna radost. O necelý kilometr dál se vracím na cyklotrasu, kde je kousek asfaltky a pak stará panelová cesta, to je můj asi nejméně oblíbený povrch. Začíná být chladno, jak se slunce sklání nad obzor. V Hradci jsem ale objevil "zkratku" loukou pod čističkou ke Střelickému mlýnu, pak následuje boží singl podél řeky po modré do Stoda. Stodem projíždím také podél řeky po cestě kupodivu bez značení. I tady to mám rád a měl jsem ještě radši, když nebyla asfaltová cesta od Divokého rybníku. Tam je to ještě pochopitelné, protože stezka nad řekou nebyla moc dobře průchozí, ale zcela očividně se asfaltka plánuje i dál místo bezkonkurenční polní cesty, která byla vždy jako ze žurnálu a dalo se na ní lítat:)) K jezu Chotěšov a té budce na pilíři, co získala slávu, když se všichni nudili přes covid doma u Facebooku, je to tedy trochu přes kopec, ale pak konečně je opět nezpevněná cesta, kde dnes není moc lidí a je to další z mých oblíbených singlů. Vyjíždím pod klášterem a chci pokračovat na Zbůch mezi poli přes Dubovec. Snad už si jednou pro vždy zapamatuju, že musím jet Hornickou ulicí a ne jako dnes, kdy jsem vystoupal pomalu až k hlavní a pak sjížděl a sjížděl a hledal. V polích vede malá stezka podél strouh k lesu Dubovec, kde se začíná stoupat Tam už vede větší cesta, která překonává starou nepoužívanou vlečku a pokračuje po štěrkové cestě do Polní ulice ve Zbůchu. Celou ji projedu k CT 2271 a starou známou pěknou polní cestou, dnes ovšem proti větru, pokračuji kolem nové výstavby nad rybníčkem Olšinky přes Červený Újezd do Líní. Z Líní do Sulkova jedu pr změnu po cestě kolem koupaliště, ale klasicky projíždím pěšinkou k průmyslové zóně.

 

Pak trochu váhám. Přes Valchu je to dál, přes Novou Hospodu jsem jel pár dní zpátky... Nakonec vyhrála kratší cesta, takže jedu k Fulínům a pak opět lesem podél přivaděče na Novou Hospodu. Pojedu přes město po Domažlické, ale je to pro mě vlastně docela změna, protože tudy opravdu jinak nejezdím. Dělala se tu bůh ví proč nová silnice, takže jsou tu nově obrubníky, trochu to komplikuje jízdu na kole, pokud chci jet po přilehlých cestách, které jsou nenavazující. Provoz je ale malý, tak jsem to vzal skoro celé po silnici. Přehoupnu se přes trať u Škody a sjíždím ke křižovatce u autobusového nádraží. Tuhle křižovatku nelze na kole taky moc rozumně projet, takže pěkně po silnici a pak odbočím na Jíkalku. Do cíle zbývá už jen projet kolem Kalikovského mlýna a mezi chatami, tentokrát po větší cestě po levém břehu Mže k parkovišti v Lochotínské. I když už je šero, vezmu to pěšinkou podél zahradnictví k Rondelu, abych nemusel podchodem, a pak už kolem čerpací stanice do Záhorska.

 

No, rychlých 71 km, za tři a čtvrt hodiny, takže průměrná rychlost 21,6 km/h a to byla značná část po polních cestách. Hlavně jsem rád, že se mi pro jednou povedlo dodržet čas návratu😊

 

 

Hradecká skála

 

Psychiatrická léčebna Dobřany

8. 10. 2021

52 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 350 m

Terén: Polní cesty a asfaltky

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínská lávka - centrum Plzně - Depo 2015 - Bory - Borský park - Škodaland - po NS Údolím Radbuzy Černý Most - podél Radbuzy Lhota - Cimrmanův most - Dobřany - psychiatrická léčebna - kaolinka Chlumčany - Vstiš - Vodní Újezd - Dobřany - Martinská stěna - po zelené Nová Ves - U Fulínů - Nová Hospoda - Pekelný rybník - Zadní Skvrňany - Plzeňská ulice - zoo - Pod Záhorskem

 

Počasí se pořád drží, je to neuvěřitelné. I když je chladno, opět je dnes jasno a tak cyklistické sezóna pokračuje. Pojedu na jih od Plzně, do Dobřan, takže logicky ze Záhorska musím sjet do centra. Poté se vydávám podél Radbuzy k Depu 2015 a začínám stoupat od řeky k nemocnici, kudy se dá zadem projet na Bory. Malá pauza na účast ve volbách a můžu jet dál, ať se zas nevrátim za tmy... Skrz Bory projíždím k Park hotelu a sjíždím Borským parkem zpět k Radbuze. Podél ní od Skautského údolí k přehrade v. n. České údolí. Kolem Škodalandu stoupám po NS Údolím Radbuzy k občerstvení U Červa a pak k lávce k osadě Černý Most.

 

Projedu mezi domky a po levém břehu po polní cestě mířím ke Lhotě. Lhota se extrémně táhne, už se staví těsně u dálnice a ta pěšinka podél řeky končí někde v roští, což jsem zjistil už v minulosti. Proto tedy využívám silnici a odbočuji na polní cestu až v zatáčce za D5. Následuje hezký úsek po louce. Je tu poměrně dost možností, kudy projet do Dobřan. Buď po malé rozpadlé lávce (myslím, že se jmenuje Cimrmanova) jako já nebo o kus dál po betonové lávce beze jména a nebo až po historickém kamenném mostu na kraji města. 

 

Dobřany jsem projel sídlištěm k Dolní Kotynce a pak k léčebně, kde je zajímavý objekt vodojemu. Nezdržuji se dlouho, slunce zapadá, ochlazuje se a já mám polovinu cesty před sebou... Po silnici, kde teď skoro nikdo nejede, pokračuji ke kaolince Chlumčany. Je sucho, tak se neobávám odbočit na obslužnou cestu lomu směrem na Vstiš. Vyjíždím na křižovatce na silničce z Černotína, ale jen ji křižuji a pokračuji po stejně malé silničce do Vstiše. Po lukách za Vstiší bohužel nejde projet přímo do Dobřan, jsou tu oplocené pastviny. Zatím ale díky bohu jde projet po skvělé polní cestě k Vodnímu Újezdu a pak podél řeky zatím také není nesmyslně vyasfaltovaná cesta, ale naprosto boží rychlá polňačka.

 

Opět projíždím Dobřany od zmrzliny na náměstí a pak po kamenném mostě na louky. Tentokrát se moje cesty stočí k Martinské stěně, podél níž po zelené stoupám k letišti Líně. Po nějakých 2 kilometrech polní a lesní cestou vyjíždím v Nové Vsi, po zelené turistické trase ale pokračuji přes les až k dálnici. Hned za mostem odbočuji po asfaltce vlevo. K solární elektrárně je to po CT 2259, ta ale pak uhýbá do Sulkova podjezdem, já si držím směr a po lehce zarostlé cestě pokračuji rovně kolem rybníčku, podjedu výpadovku na Domažlice a za ní, než dojedu k Fulínům, odbočím směrem na Novou Hospodu na neznačenou lesní cestu. Různých pěšin je tu více, trochu se tu orientuji a tak se stáčím k Vejprnicím, poté ale přejedu silnici a jedu ve směru na Novou Hospodu. Opět je tu více možností, nejsou tu všechny cesty úplně nejlepší, ale projet se dá a takový terén mě baví. Jsem přecijen trochu překvapen, že vyjíždím v podstatě na kraji města na CT 2258. Zde ovšem odbočuji vlevo k modré turistické. Ta je jen orientační bod, vymletou lesní cestou sjíždím až k železniční trati a podjezdem se dostávám k Pekelnému rybníku.

 

Přebrodím Vejprnický potok, pár metrů musím po hlavní silnici na Plzeň, ale jak to jde, odbočuji doleva do stoupání k polím mezi Skvrňany a Křimicemi. Po polních cestách se šachovnicovým systémem dostanu až do Zadních Skvrňan. Poté podjedu trať, zamířím k Chebské ulici a pak se malou pěšinkou naproti Narcisové ulici protáhnu k chatám/domkům v konci Plzeňské ulice a tím se dostávám do poslední části výletu, na NS Údolím Mže, po níž jsem za chvilku u zoologické zahrady. Lochotínským parkem na závěr vystoupám k Lochotínskému pavilonu a do Záhorska. Poměrně málo nastoupaných metrů, něco přes 350 na délce 52 km. Aspoň že ta průměrná rychlost je přes 21 km/h. 

Vodojem v Psychiatrické léčebně Dobřany

Pomník letcům Líně

30. 9. 2021

46 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 450 m

Terén: Asfaltky, lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum - Depo 2015 - Borský park - v. n. České údolí - Valcha - Líně - Nový rybník - Zbůch - Úherce - Nýřany - Tlučná - Kozolupy - Červený mlýn - Malesice - po žluté Kyjov, Malesická skála - Štuperk - Sytná - Košutka - Košutecké jezírko - Kotíkovská ul. - Pod Záhorskem

 

Už je sice chladno, ale zbarvující se stromy a sluníčko lákají k výletu. Dnes jen objedu Plzeň ze západu. Musím nejdřív na Bory, jedu tedy přes centrum k Radbuze a pak stoupám za nemocnicí. Pokračuji kolem minigolfu do Borského parku, odkud po žluté vede singl nad Borskou přehradou. Za rozcestím Přehrada České údolí podjíždím trať a odbočuji vlevo do kopce, připojím se na CT 2151 a sjíždím na Valchu. Z ulice K Volskému vrchu vjíždím do lesa, zanedlouho se zprava připojuje zelená turistická trasa, po které jedu kousek přes dálnici. Chtěl jsem zkusit jet přes les k Líním, ale už jsem tu jednou bloudil a dnes nemám čas se tady zamotat. Pokračuji proto po asfaltce po CT 2259 a 2271. Nejprve se lehce stoupá, do Líní se nakonec ale sjíždí.

Z této strany hned na kraji Líní je pomník letcům 5. stíhacího pluku, dnešní cíl cesty. Poté sjíždím na náves, křižuji hlavní silnici na Domažlice a pokračuji masivně se rozšiřující zástavbou k Novému rybníku. Líbí se mi stezka mezi haldou a rybníčkem u Zbůchu, k ní musím ale objet pole. Trochu vyruším rybáře, projedu podél zdi betonárky, krátce projedu okrajem Zbůchu, ale jen k aleji vedoucí z Brigádnické ulice. Tato polní cesta je pěkná a rychlá, ale asi to má spočítané, zrovna zde má vést koridor VRT a taky nějaká velká silnice od D5😢 V Úhercích jsem tedy raz dva, do Nýřan dnes zvolím silničku k Mexiku. Chci pokračovat trochu na sever, takže projedu celým městem do Tlučné, kde odbočuji doleva do ulice Pod Krimichem. Z ní se dá prudce vystoupat na sever do lesa a jet na Kozolupy. Mapa tu nesedí se skutečnými cestami, takže se hlavně nenechte zmást, že jsou tu nějaká rozcestí navíc, směr moc nesedí, jedu více doprava, než bych měl. Nicméně nakonec dojedu na rozcestí s větší cestou, kde se vydám na severozápad zpět na kraj lesa k polní cestě, která už mě bez dalších záludností vynese na kopeček. Pak po větru velice rychle klesám k podivnému statku na kraji Kozolup, kde je vždy neskutečný nepořádek.

V Kozolupech jsem se vyloupnul přímo naproti ulici, která vede k Červenému mlýnu, ideál. Po téhle rychlé polní cestě jezdím rád, do Malesic už je to o něco horší, ale podél řeky je to aspoň pěkná projížďka. Kolem malesického zámku se vydávám po žluté. Za vsí to začíná přejezdem rokle a nesjízdným stoupáním. Jde ale jen o pár metrů, pak už se cesta pěkně vine ve stráni nad Kyjovem a Malesickou skálou. Mířím ještě k Chotíkovu a už dlouho přemýšlím, zda odbočit ze žluté u varské silnice, zda ji půjde překonat. Nakonec jsem to tak provedl, viděl jsem tam zrovna někoho jet. A vyšlo to, když si počkáte, silnici stačí jen přejet a protáhnout se k bývalé silničce. Trochu se musím vrátit ke Štuperku, ale v zatáčce před prvním domkem odbočuji prudce vpravo a začínám stoupat k Sytné. Na Košutku však po cyklotrasách nejedu, dnes to vemu po pěšince na kraji lesa a pole nad Globusem.

Zpátky do Záhorska se vracím kolem Košuteckých jezírek a Kotíkovskou ulicí. Výlet mi hodil 45 km a kolem 450 nastoupaných výškových metrů.

Pomník letcům 5. stíhacího pluku, Líně

 

 

Příbram (Ševčinský důl) z Plzně na kole

28. 9. 2021

123 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1900 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - park V Homolkách - Špitálský les - Holý vrch - Kyšice - po CT 3 Ejpovické jezírko, Klabava - po zelené Rokycany - po modré Borecký rybník a vodopády - Lopatárna - po modré Svojkovice - Hůrky - Strašice - po místní zelené Na Dlouhé - po CT 2252 Nad Růžkem - po CT 8258 Kvaň, Bártův dub, Dlouhý kámen, Carvánka, Na Třetí, Nad Pilskou nádrží - Roviny - po zelené Ohrádka, po modré Třemošná, Kazatelna, Pod Malou Třemošnou - po žluté Podlesí - Příbram-Hornické muzeum Ševčinský důl - po CT 302 lesopark Litavka, býv. důl Rastislav Štefánik - hřiště Bohutín - po zelené Nad Pilskou nádrží, Na Třetí, Bor - Trojhran - po CT 8190 Tři Trubky, Strašice - Bábovka - Hůrky - Pod Žďárem - po červené Rokycany - hájovna Čílina - exit 67 D5 - podél přivaděče Zátiší - po zelené Švábiny - Letná - Prazdroj - Na Rychtářce - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

Celý pozdně letní den mám k dispozici na výlet...do Příbrami! Zjistil jsem, že je to blíž, než dojet na Šumavu, což jsem absolvoval na jaře, takže pohoda, teď mám naježděno. Je to sice přes Brdy, ale to půjde, na závěr přece budu klesat.

 

Ze Záhorska vyjíždím nejkratší cestou pod Bílou Horu, Jateční ulicí k Mohylové a za Lopatárnou, hned za podjezdem trati, odbočuji vpravo do parku V Homolkách, lehce stoupám kolem OC Centrum ke Špitálskému lesu, který projíždím až k Ústřednímu hřbitovu. Kolem hřbitova pokračuji přes pole do lesa u Hrádecké myslivny, projíždím podmáčenou cestu, křižuji hrádeckou silnici a mířím k Holému vrchu. Vyjíždím až na kraji pole a ještě mě čeká jedno krátké stoupání po CT 3 před tím, než sjedu do Kyšic. Po zmíněné cyklotrase pokračuji z kopce ke Klabavě. Ke kempu už bohužel vede asfaltová cesta, ale aspoň tu nejezdí auta. Za kempem se silnička vrací k Ejpovicím, já pokračuji po zpevněné lesní cestě po žluté k říčním tunelům na Klabavě, k jezu, pod nímž využívám brod a po silnici dojedu do vsi Klabava. Pokračuji po zelené na kraji přehrady pod Vršíčkem zpočátku rozježděnou polní cestou, později pěkným singlem pod dálnici, kde je stržený mostek, a do Rokycan.

Městem projíždím kolem koupaliště a pak se připojím na modrou, která vyjíždí ze zástavby nad Holoubkovským potokem a pokračuje k Borku další hezkou nezpevněnou cestou. U Boreckého rybníku vyjíždím nad Boreckými vodopády mezi baráky, chci rybník objet z jihu. Je třeba mezi vedlejšími rybníčky odbočit vlevo k Lopatárně a první cestou za potokem zase vpravo. Tím vjíždím do lesa na malou pěšinku, vracím se na modrou a vyjíždím u svojkovického hřbitova. Silnice se tu zužuje, je rozkopaná a protože se tu i dnes pracuje (!), objíždím stavbu po louce. Svojkovice projedu po žluté k železniční zastávce. Hned za tratí by měla být pěšinka skrz les na východ. Zkusil jsem tři různé, ale ani jedna nebyla ta správná, vrátil jsem se tedy na pár metrů na silničku, dokud jsem neodbočil doleva na kraji lesa a potom na konci louky k Hůrkám. Poslední kilometr už jedu po silnici. Hůrka je rozložená v celkem prudké stráni a na její vrchol já mířím. Není tu žádná značená cesta, jen jedna nenápadná horší asfaltka prudce stoupá na východ a to je ona.

Měl jsem obavu, jak trefím směr a jak moc budu muset stoupat, ale nebylo to tak špatné. Ano, vlní se to, není to po rovince, ale když se budete držet směru a největší cesty, dojedete zanedlouho na rozcestí na konci údolí Hůreckého potoka. Tady jsem odbočil jen doleva a pak hned znovu na další cestu na jihovýchod doprava. Ještě musím vystoupat na hřebínek Bílé skály, než začnu sjíždět do Strašic. Ještě kousek jedu v PP Trhoň, pak vyjíždím z lesa a klesám k novostavbám nad obcí. Tak sem to byla taková rychlovka, teď už hledám místní zelenou trasu, která mě dovede k Muzeu dopravy a Tankovkou k rybníku Tisý, po jehož hrázi vjíždím do CHKO Brdy. Někde tady jsem po kamenech drtil skluznice běžek na konci zimní sezóny, dnes se trochu nedůvěřivě snažím dostat k rozcestí Na Dlouhé, směr se mi moc nezdá. Netrvá ale dlouho a skutečně nacházím jak rozcestí, tak CT 2252, která stoupá k rozcestí Na Růžku. Nevede moc přímo, ještě se hodně stáčí k Zaječovu. Neznačené zkratky dnes zkoušet nebudu, protože jedu daleko a není čas někde bloudit. I tak je výzva se přes ty Brdy dostat.

Z rozcestí Nad Růžkem tedy pokračuji konečně na jihovýchod po CT 8258. Všechny cyklostezky jsou zde vedeny po asfaltkách, to je poněkud smutné. Ale aspoň se dobře stoupá do toho nepříjemného kopce přes Kvaň, za nímž se to trochu srovnává, stáčí na východ a připojuje se na cestu Aliance. Znovu se začíná celkem prudce stoupat, sem tam potkávám nějaké e-bikery a dokonce i pár skutečných sportovců na kole. Od Bártova dubu se cesta úplně stáčí do protisměru, než dojedu k Dlouhému kameni a mohu se konečně vydat k Carvánce na dohled vrcholu Tok. Tento krátký úsek je štěrkový, pak už se začíná sjíždět po asfaltu stále po CT 8258, ale na to se nedá moc spolehnout, takže k rozcestí Na Třetí po žluté. Parádní sjezd, bohužel tu potkávám velké množství turistů. Nad Pilskou nádrž už je menší sklon kopce i méně lidí. Proudí sem beztak po největší cestě od Příbrami, já ale chci jet jinudy a sice po CT 8198 k rozcestí Roviny, kde odbočuji na zelenou vedoucí po hřebenu Ohrádek a Třemošné, je to tu nahoru dolů. Než však vyjedu k vrcholu Třemošné (779 m n. m.), připojuje se modrá turistická trasa a to v extrémně prudkém kopci se skalnatým terénem, navíc zničený těžbou. Tady je to sotva sjízdné. K tomu modrá vede nějakou postranní cestou i z vrcholku, kudy ani jet nejde, zatímco paralelně vede sjízdná cesta vyježděná harvestory. Ke skále Kazatelna se prudce sjíždí po kamenech. Pro mě je to na hraně, jedná se spíš o trial... Skalka je menší, než jsem čekal, ale pěkná a díky vykácenému lesu je i s výhledem do příbramského podbrdí.

Ještě kus po modré je dost technicky náročný, postupně se cesta zlepšuje, ale zůstává poctivou lesní. Chci pokračovat do Podlesí po žluté, není ovšem nutné sjet až do Oseče a pak znovu stoupat, zkrátil jsem si to přes louku k vysílači. Za chvíli vjíždím na větší cestu, kudy vede žlutá, sjíždím tedy k Podlesí, žlutá někam odbočuje doleva, já jedu po větší cestě do Starého Podlesí. To už je předměstí Příbrami a protože Ševčinský důl, který je zároveň hornickým muzeem, je na kopci naproti mě, jedu přes Litavku a po zelené tam. Na svátek je areál otevřený, téměř nikdo tu není a vstup na těžební věž je za symbolickou korunu. Prohlédnu si tedy areál, ale zdržovat se nechci, brzy zas sjíždím k Litavce na CT 302 a podél říčky mířím k lesoparku Litavka. Moc hezká cesta, jen je tu pochopitelně dost lidí.

Teď už je čas vyrazit směr Plzeň. No a u Vysokopeckého rybníku jsem začal tím, že jsem neodbočil na CT 302B. Odbočuji tedy o něco dál na krásnou cestu při kraji louky vedoucí ke hřišti v Bohutíně. "Rychlý" návrat pokračuje tím, že jsem někde prorazil duši u ventilku, takže ji měním🙈 No a pak jsem si chtěl zkrátit cestu po pěšince k hájovně U Prokopa. Samozřejmě pěšinka zanikla, takže jsem se lesem prodíral zpět k Bohutínu. Prudce odbočuji vpravo a začínám mírně stoupat po CT 8258 k Pilské nádrži. Zpět přes Brdy je to naštěstí navigačně celkem snadné. Nad Pilskou nádrží odbočuji doleva na CT 8190, stoupám k rozcestí Na Třetí, pak pod Bohutínský vrch někam k 800 m n. m. Do Boru už sjíždím. Byl bych pokračoval po zelené, je to kratší, ale mám pocit, že tam je úsek, který se dá sotva sejít, natož sjet. Sržím se proto CT 8190 nad Třítrubeckým potokem. Tady to opravdu sviští, pár serpentin a jsem u Trojhranu. Odbočuji zde na severozápad, abych se vrátil do směru vedoucího ke Strašicím. Stále mírně klesám a to po asfaltce, takže za chvilku jsem u zámečku Tři Trubky. Poté se proplétám mezi lidmi, kteří, courajíc se od nejbližšího parkoviště na konci Strašic, jsou i v malých skupinkách schopni zablokovat 8 m širokou silnici. Strašicemi projíždím k pile. Na křižovatce se silnicí 117 pokračuji rovně, chvíli stoupám po modré. Tam, kde se odděluje od CT 3, odbočuji doprava na cestu, která je podle mapy asfaltová, ale ve skutečnosti spíše zarostlá lesní cesta (tím lépe). Stoupám k Bábovce, na závěr je to poměrně nepříjemný kopec.

Pod Bábovkou sjíždím k Pytlácké rokli, pak zelená odbočuje doleva, ale já sjíždím na sever k Hůrkám pod Vysokou lávkou. Na její severní straně musím sjet na malinkou lesní pěšinu, kterou se díky bohu dostanu k silničce nad Hůrkami. Spíše strání než přímo po červené stoupám pod Žďár, poté neznačenou cestou pod elektrickým vedením sjíždím k CT 2157. U Střelnice odbočuji doprava na červenou, po které sjedu rozbitou polní cestou do Rokycan. Přes centrum pokračuji ke Šťáhlavské cestě, za tratí odbočuji do ulice K Trhovce. Na jejím konci začíná polní cesta, která by snad mohla vést k hájovně Čílina. No, je to nějak přes louku, pak po malé nevýrazné pěšince k lesu, pak na kraji lesa, kde už to opravdu vypadá, že skončím v pralese. Možná díky těžbě, možná se to tam opravdu projet dá, každopádně jsem se vyloupnul skutečně u té hájovny, neuvěřitelné! Po zarostlé lesní cestě podél dálnice projíždím k rozcestí Čílinské polesí. Dlouho jsem tu nejel, docela se to tu změnilo, ale nějaký traktor tu projel evidentně.

Z Čílinského polesí pokračuji přes dálniční exit 67, kde se teda maká a přímo zde podél cesty je skládka materiálu a velký provoz stavebních strojů. Všude sucho, takže prach se táhne daleko. Vždy se tak nějak žinýruju vjet na ten dálniční nájezd, ale ona z něj vede polní cesta k Pohodnici... Někdo si z ní udělal skládku, takže až k závoře jedu po stavebním odpadu, pak už je to lepší. Až u lesa odbočuji vpravo a znovu podél dálnice po obslužné cestě jedu ke sjezdu z přivaděče do Kyšic. Cesta vede chvíli pod silnicí, pak prudce stoupá nad ni, takže je to ještě docela makačka na závěr. Zátiší míjím lesní pěšinkou a dost ztuha se tak dostávám k zelené turistické trase. Přes polesí V Pytli rychle sjíždím k Tescu a pak na Švabiny. Myslel jsem, že na Letné nad čerpací stanicí projedu lesíkem na Rokycanskou. To není možné, tak jsem se tam ještě zamotal a pak se vracím kolem autosalonu na ulici. Do Záhorska se vracím kolem Prazdroje, Rychtářky, k Lochotínské lávce a pak přes Rondel.

Dobré, nakonec 123 km, ale jelo se mi dobře, Brdy vyhnaly nastoupané metry téměř ke 2000, ale to vlastně není až tak moc. Naopak průměrná rychlost 19,6 km/h je poměrně na slušné úrovni. 

Ševčinský důl, hornické muzeum v Příbrami

Ševčinský důl, hornické muzeum v Příbrami

Ševčinský důl, hornické muzeum v Příbrami

Skalka Kazatelna, CHKO Brdy